5 C 513/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 2 731 719 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 2 731 719 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 850 559 Kč od 12. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 310 002 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou právního zástupce žalované.

1. Žalobou podanou k soudu dne 7. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 850 559 Kč s příslušenstvím s tím, že pohledávka vznikla nedoplacením faktury za provedené práce a dodaný materiál. Žalovaná objednala u původního věřitele (, jméno FO, , , adresa, , IČO , IČO, ) stavební práce v objektu hotelu , Anonymizováno, na adrese , právnická osoba, , spočívající v bouracích pracích, následných stavebních úpravách dle požadavku objednatele (vestavba sociálních zařízení v pokojích v prvním a druhém patře budovy a s tím související úprava místností), plynové přípojce a rekonstrukci sklepních místností, opěrnou stěnu za zahradním domkem a dokončovací práce na něm. Po zhotovení díla vydal zhotovitel dne 27. 9. 2018 fakturu č. 262018, splatnou dne 11. 10. 2018 na částku 7 137 056 Kč. Na zálohách žalovaná uhradila částku 3 986 497 Kč, po vydání faktury částku 300 000 Kč. Žalovaná nedoplatila dílo, zhotovitel dne 2. 11. 2018 postoupil dluh na , jméno FO, , jednatele žalobkyně. Ten dne 2. 1. 2019 poslal předžalobní upomínku, na kterou žalovaná nereagovala, proto dne 3. 5. 2019 postoupil pohledávku na žalobkyni a postoupení žalované dne 7. 5. 2019 oznámil. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila ničeho.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně se domáhá zaplacení finančního plnění ze smlouvy o dílo, aniž by prokázala, že došlo k jejímu uzavření a řádnému a včasnému zhotovení díla samého. Žalovaná dále poukázala na to, že v minulosti mělo dojít k opakovanému postupování pohledávek, a žalobkyně neprokázala, že nabyla předmětnou pohledávku v souladu s platnou právní úpravou, ale rovněž neprokázala její existenci. Žalobkyni tak nesvědčí aktivní legitimace k vedení sporu, když neunesla břemeno tvrzení, a to ani přes podrobné poučení soudu o povinnosti tvrzení a poskytnutí nadstandardně dlouhé lhůty k doplnění skutkových tvrzení. Žalobkyně v první řadě vůbec nevylíčila rozhodné skutečnosti týkající se tvrzené smlouvy o dílo, když ze žaloby, ani z následných podání není zřejmé, co mělo být předmětem tvrzeného díla, jaké konkrétní práce měly být dohodnuty, jaká měla být dohodnuta cena za jednotlivé práce, jaký konkrétní materiál měl být dodán, a jaká měla být sjednána cena za jednotlivý materiál. Žalobkyně rovněž netvrdila, kdy měly být jednotlivé práce předány a kdy měl být dodán údajně objednaný materiál. V průběhu řízení nebyla žalobkyně schopna ani upřesnit svá skutková tvrzení týkající se toho, jaké pohledávky měly být na ni postoupeny a jak dospěla k žalované částce (z čeho se žalovaná částka skládá). Je proto zcela evidentní, že z důvodu nedostatečných žalobních tvrzení žaloba nemůže obstát. Za této situace, kdy v důsledku neunesení břemene tvrzení není zřejmé, z jakého konkrétního titulu měla žalovaná pohledávka vzniknout (a z jakých částí se skládá), nelze ani posoudit aktivní legitimaci žalobkyně (zda konkrétní pohledávka existuje a zda na žalobkyni byla nebo nebyla postoupena).

3. Soud žalobu rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 5 C 513/2020-37, zamítl, když měl za to, že žalobkyně není ve sporu věcně legitimována. Z provedených důkazů nebylo možno postavit najisto hmotněprávní základ, ze kterého by účastníkům vznikla vzájemná práva a povinnosti a nebylo jisté, z jakého právního titulu žalobkyně dovozuje svůj nárok vůči žalované. Tuto skutečnost soud spatřoval zejména v tom, že žalobkyně existenci svého nároku postavila jen na vystavené faktuře č. 262018, která ani nedisponuje podpisem žalované a je v ní uveden pouze její název a identifikační údaje. Taková faktura navíc sama o sobě neprokazuje existenci smluvního vztahu mezi účastníky, přičemž žádný hmotněprávní titul neuváděla žalobkyně ani ve svých skutkových tvrzeních, a ani na něj neodkazovala. Z následně uváděných smluv ze dne 2. 11. 2018 a 3. 5. 2019 o postoupení nárokované pohledávky vůči žalované soud rovněž nedovodil právní důvod, ze kterého se žalobkyně domáhá nároku vůči žalované. Zhodnotil, že v rámci obou smluv opět absentuje podpis druhé smluvní strany, v tomto případě postupníka.

4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 1. 2023, č. j. 39 Co 192/2022 168, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně co do částky 118 840 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (z důvodu zpětvzetí žaloby), co do částky 2 731 719 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 850 559 Kč od 12. 10. 2018 do zaplacení rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zabýval se primárně odvolacími důvody, když dospěl k závěru, že žalovaná reagovala na výzvy soudu, které se týkaly postupu podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a § 115a o. s. ř., a uzavřel, že soud pochybil, pokud žalobu v konečném důsledku pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, postupem dle ustanovení § 115a o. s. ř., zamítl. Proti argumentaci soudu ohledně nedostatku věcné legitimace žalobkyně či neprokázání smluvního vztahu mezi účastníky odvolací soud žádné námitky nevznesl, když pouze poznamenal, že soud prvního stupně plně převzal argumentaci žalované, i když byla patrná nezbytná poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř.

5. Po zrušení rozsudku soud znovu vyšel z dříve provedených důkazů, z nichž zjistil, že , jméno FO, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , dne 27. 9. 2018 vystavil fakturu č. 262018 za provedené stavební práce na hotelu , Anonymizováno, v celkové částce 7 137 056 Kč, splatnou dne 11. 10. 2018. , jméno FO, je ve faktuře označen jako dodavatel, žalovaná jako příjemce (odběratel), přičemž faktura disponuje razítkem a podpisem dodavatele, nikoliv však žalované. Faktura vychází z toho, že z uvedené částky byla formou záloh v době od února do června 2018 zaplacena částka 3 986 497 Kč, zbývá tak k úhradě částka 3 150 559 Kč. Žalovaná ovšem zaplacení záloh zcela negovala a žalobkyně důkazy platbu prokazující ani přes výzvu soudu neoznačovala.

6. Provedené práce dle této faktury a její přílohy, označené jako rekapitulace objektů stavby a soupisu prací, měly sestávat z bouracích prací a stavebních oprav hotelu Passage, dále zde byla zmíněna plynová přípojka, kotelna a sklepní místnosti, dále opěrná stěna za zahradním domkem a dokončovací práce (zjištěno z rekapitulace stavby, objektů stavby a soupisů prací ze dne 6. 2. 2018).

7. Dne 2. 11. 2018 byla uzavřena smlouva označená jako smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem měla být pohledávka vzniklá ze shora uvedené faktury, v níž je jako postupitel označen , jméno FO, a jako postupník , jméno FO, (současně jednatel žalobkyně), přičemž tato smlouva je viditelně podepsána pouze , jméno FO, , podpis postupníka je nečitelný. Uvádí se zde, že postupitel , jméno FO, má vůči žalované pohledávku ve výši 2 850 559 Kč s příslušenstvím, která vznikla z titulu nezaplacené faktury za provedené práce a dodaný materiál, když se zde odkazuje na podrobnosti uvedené v příloze č. 1, která je jedinou nedílnou součástí smlouvy. V této příloze postupitel pouze uvedl, že pohledávka vznikla z faktury č. 262018, vystavené na částku 7 137 056 Kč, za provedené práce a dodaný materiál dle ústní objednávky na rekonstrukci hotelu , Anonymizováno, . Má se jednat o bourací práce ve výši 399 546,17 Kč, stavební opravy za 5 776 574,26 Kč, plynovou přípojku, kotelnu a sklepní místnosti za 817 335,23 Kč a dokončovací práce za 143 600,10 Kč, vše bez DPH. Pohledávka ve výši 2 850 559 Kč mimochodem nekoresponduje s částkami uvedenými ve faktuře a jejích přílohách).

8. Žalované bylo dopisem , jméno FO, ze dne 2. 11. 2018 postoupení pohledávky na jednatele žalobkyně oznámeno, dopis byl zaslán doporučeně (podací lístek ze dne 3. 11. 2018).

9. Dne 3. 5. 2019 byla uzavřena smlouva opět označená jako smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem měla být pohledávka vzniklá ze shora uvedené faktury, v níž je jako postupitel označen , jméno FO, a jako postupník žalobkyně (na obou stranách je smlouva nečitelně podepsána stejnou osobou). Uvádí se v ní, že postupitel má vůči žalované pohledávku ve výši 2 850 559 Kč s příslušenstvím, která vznikla z titulu nezaplacené faktury za provedené práce a dodaný materiál, když se zde odkazuje na podrobnosti uvedené v příloze č.

1. V té postupitel uvedl, že pohledávka vznikla z faktury č. 262018, vystavené na částku 7 137 056 Kč, za provedené práce a dodaný materiál dle ústní objednávky na rekonstrukci hotelu , Anonymizováno, . Dále je zde uvedeno pouze to, že faktura má obsahovat položkovou specifikaci dodaných prací a materiálu a z ní je dlužníkem na zálohách zaplaceno 4 286 497 Kč. Výše této částky opět nekoresponduje s částkou 3 986 497 Kč, která je zachycena ve faktuře č. 262018, na kterou smlouva výslovně odkazuje. Součástí smlouvy měla být příloha č. 2 označená jako soupis provedených prací a dodaného materiálu, žalobkyně ji však nedoložila.

10. Žalované bylo dopisem ze dne 3. 5. 2019 postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno, v oznámení se odkazuje na výše uvedenou fakturu a dlužný rozdíl mezi fakturovanou částkou a zálohami. Dopis byl zaslán žalované doporučeně (podací lístek ze dne 7. 5. 2019).

11. Žalovaná byla následně vyzvána ke splnění dluhu předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 15. 7. 2019.

12. Soud především připomíná, že žaloba jako taková obsahovala všechny základní náležitosti, které pro její projednatelnost stanoví ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 1 o. s. ř., a proto nebyl důvod vést žalobkyni k odstranění jejích vad. Jak však již akcentoval odvolací soud, bylo v daném případě třeba, aby soud vedl žalobkyni k doplnění tvrzení o sporném nároku tak, aby jak soud a také účastníci řízení věděli, o čem má být rozhodnuto.

13. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

14. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

15. Ustanovení § 118a vymezuje poučovací povinnost soudu, která se poskytuje tomu účastníku, jemuž hrozí procesní neúspěch ve sporu. Jeho smyslem je, aby v (daném případě) u žalující strany nedošlo k zamítnutí žaloby pro tzv. neunesení břemene tvrzení a aby žaloba nebyla zamítnuta pro neunesení břemene důkazního tehdy, jestliže žalující strana sice věc po skutkové stránce vylíčila dostatečně, ale neoznačila takové důkazy, které by její tvrzení prokazovaly.

16. Poučením podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud nepřejímá odpovědnost za zjištění skutkového stavu věci a prokázání sporných tvrzení. Soud nezjišťuje ze své iniciativy skutečný stav věci, neřídí se zásadou materiální pravdy, pouze posuzuje, zda ta která strana sporu (pokud má ovšem povinnost tvrzení, což závisí na typu sporu dle hmotného práva) vylíčila svá tvrzení dostatečně určitým způsobem a zda k nim nabídla soudu i přiléhavé důkazy. Obě strany sporu jsou přitom ve zcela rovnoprávném postavení, neboť soud jim (v případě, že mají povinnost tvrdit a prokazovat) poskytuje zcela srovnatelná poučení v rámci své procesní nestrannosti.

17. Jestliže žalobkyně v daném případě svou žalobu odvíjí od tvrzení, že jí žalovaná dluží konkrétní částku ze smluvního vztahu (zde dokonce uzavřeného s třetí osobou) a žalovaná taková tvrzení sporuje, je pouze na žalobkyni, aby poskytla soudu takové vylíčení skutkového děje, které je zřejmé a zcela srozumitelné pro všechny zúčastněné. Na žalovanou, která se brání tím, že dosavadní žalobní tvrzení neguje, žádná konkrétní procesní povinnost ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. nedopadá.

18. Žalobkyni soud po zrušení prvního rozsudku poskytl zcela vyčerpávající poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat podle § 118a o. s. ř., a to při jednání konaném dne 25. 1. 2024, kdy jí vysvětlil, že nejprve musí existovat jasná a určitá tvrzení a teprve poté k nim mohou být prováděny důkazy, přičemž takové důkazy nemohou být označovány, aniž by bylo zřejmé, ke kterému žalobnímu tvrzení ten který důkaz směřuje a které tvrzení má prokazovat. Na výzvu soudu, že nejsou tvrzeny parametry smluvního vztahu, z něhož je žalováno, reagovala žalobkyně prohlášením, že existuje e-mailová komunikace mezi panem , jméno FO, a žalovanou a mohla by se vyjádřit i architektka, kterou navrhovala k výslechu. Po vysvětlení, že chybějící tvrzení nelze nahrazovat výpovědí svědků, byla žalobkyně při tomto jednání poučena, že v žalobě není dostatečně tvrzeno, mezi kým vznikl smluvní vztah, o jaký smluvní vztah se jednalo, co bylo dohodnuto mezi původním věřitelem , jméno FO, a žalovanou, kdy k takové dohodě došlo a kdy případně bylo dohodnuté plnění ze strany původního věřitele žalované dodáno. Soud žalobkyni upozornil, že teprve v návaznosti na úplná žalobní tvrzení bude moci případně poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o plnění povinnosti důkazní. Žalobkyně byla při jednání poučena o možnosti procesního neúspěchu, nebudou-li tvrzení řádným způsobem doplněna.

19. Žalobkyni byla poskytnuta nadstandardní lhůta k doplnění tvrzení v trvání 45 dnů (když předtím měla k doplnění tvrzení dost času již poté, co soud žalobu v pořadí prvním rozsudkem zamítl, a následně také po jednání konaném dne 26. 7. 2023). Na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 7. 3. 2024, v němž zopakovala tvrzení o smluvním vztahu založeném na ústní bázi, přičemž zcela odkázala na různé listinné důkazy a navržené svědecké výpovědi, které měly tvrzení o parametrech smluvního vztahu doplňovat. Těmito důkazy soud doslova zahltila s tím, že na něm ponechala, aby si skutkový děj z těchto důkazů zjevně sám sestavil.

20. Při jednání konaném dne 4. 4. 2024 soud žalobkyni poučil o tom, že v řízení stále absentují tvrzení o tom, z čeho sestává žalovaná částka, co konkrétně bylo předmětem jednotlivých prací, případně dodávek materiálu, tak jak byly vyúčtovány předmětnou fakturou. Zároveň soud poukázal na to, že je třeba osvětlit, zda pohledávka byla na žalobkyni platně postoupena, neboť v její specifikaci se vyskytují určité částky, z nichž mělo být něco zaplaceno zálohou, a to zbývající postoupeno. Za této situace není jasné, co ze specifikovaných částek vlastně postoupeno bylo a co bylo kryto a vyúčtováno zálohou.

21. Žalobkyně v reakci na poučení soudu znovu poukazovala na předmětnou fakturu, na základě které mělo být provedeno vyúčtování a jejíž součástí měl být položkový rozpočet. Zcela v rozporu s předchozími tvrzeními i obsahem přílohy k samotné faktuře potom dokonce tvrdila, že se mělo jednat mj. o truhlářské práce. Poukazovala na to, že žalovaná přece musí vědět, za co byla faktura vystavena, když práce byly předchůdcem žalobkyně ohodnoceny částkou 7 137 056 Kč a žalobkyně z nich požaduje pouze část. Opět tvrdila, že žalovaná částečně plnila (což ta od počátku sporu popírá), proto podle žalobkyně musela vědět, za co platí.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007, uvedl, že „ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Žalobce již ve své žalobě je povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (srov. § 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o.s.ř.)….. Které skutečnosti jsou právně významné, je v zásadě dáno skutkovou podstatou (hypotézou) právní normy, která má být ve věci aplikována. Ve sporném řízení, kde strany stojí proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť, aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. …... Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení“.

23. Soud má ve shodě se závěry Nejvyššího soudu za to, že žalobkyně ani po opakovaných poučeních nevylíčila rozhodné skutečnosti významné pro posouzení skutkového děje, přehledným způsobem soudu nezprostředkovala, jakým způsobem a s jakým přesným obsahem byla uzavřena smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, nevysvětlila rozpory ve svých tvrzeních a předkládaných důkazech tak, aby bylo zřejmé, co mělo být předmětem díla, a ani nesdělila, jakým způsobem se smluvní strany dohodly na ceně za jednotlivé práce a dodaný materiál. Pokud odkazovala na předmětnou fakturu, soud poznamenává, že jde pouze o účetní doklad (žalovanou navíc nepodepsaný a od počátku sporovaný), který není sám o sobě schopen prokázat prakticky nic. Za situace, kdy navíc z faktury plyne určitá vyúčtovaná částka a je od ní odečítána zálohová platba, přičemž žalovaná takovou platbu popírá, bylo plně na žalobkyni, aby tvrdila, jak k požadované částce dospěla, navíc za situace, kdy se výsledná dlužná částka z faktury liší od výsledné dlužné částky ze smluv o postoupení pohledávky.

24. Žalobkyně své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti přes poučení soudu nedostála, neunesla tak břemeno tvrzení, a proto soud žalobu i ve zbývajícím rozsahu zamítl.

25. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Žalobkyně svá chybějící tvrzení o parametrech smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou doplnila ještě tvrzeními o tom, že na ní byla pohledávka , jméno FO, postoupena. Soud se pouze na okraj shora uvedeného zabýval tím, zda mohla pohledávka z předmětného smluvního vztahu na žalobkyni platně přejít a dospěl k závěru, že tak, jak jsou obě smlouvy o postoupení formulovány, postoupení pohledávky na kohokoliv řádným způsobem založit nemohly.

27. Vychází především z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2020, č. j. 23 Cdo 3855/2018-233, který uvedl, že „Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2306/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2001, pod číslem 58, vysvětlil, že k obligatorním obsahovým náležitostem smlouvy o postoupení pohledávky vedle vlastního označení účastníků (postupitele a postupníka) patří identifikace postupované pohledávky, která musí zahrnovat řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá. Dále je v něm uvedeno, že postupovaná pohledávka musí být identifikována dostatečně určitě – tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem a aby mezi smluvními stranami nevznikaly pochybnosti o tom, jaká pohledávka, jak a kdy byla postoupena….Požadavek, aby ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo jasné, jaká pohledávka je postupována, je vyžadován bez ohledu na formu, v níž je smlouva o postoupení pohledávky uzavřena. Tento požadavek směřuje k zajištění (zachování) jistoty v právních vztazích. Smyslem je, aby postupovaná pohledávka nebyla zaměnitelná s jinými pohledávkami téhož postupitele za týmž dlužníkem. Strany smlouvy o postoupení pohledávky musí být s to prokázat, jaká konkrétní pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávky. Z tohoto důvodu je třeba klást přísnější požadavky na identifikaci pohledávky v případě postupní smlouvy, jíž se postupuje jedna z více pohledávek, které má postupitel vůči věřiteli v době postoupení. Má-li postupitel vůči dlužníku v době postoupení pouze jedinou pohledávku, resp. postupuje všechny své pohledávky vůči dlužníku, mohou být kritéria na její konkretizaci hodnocena mírněji. V případě uzavření písemné smlouvy o postoupení pohledávky je třeba trvat na tom, aby z této smlouvy bylo seznatelné, co bylo jejím předmětem, tedy jaká konkrétní pohledávka, resp. jaké pohledávky byly touto smlouvou postoupeny“.

28. V daném případě měla sice v době postoupení existovat pouze jediná pohledávka , jméno FO, za žalovanou, ovšem způsob jejího stanovení byl zcela neurčitý, když vycházel z pouhého porovnání fakturované částky a údajně zaplacených záloh. Proto je třeba posuzovat kritéria konkretizace postupované pohledávky přísněji. Soud v této souvislosti zejména poukazuje i na další část odůvodnění citovaného rozhodnutí dovolacího soudu, který uvedl, že „v usnesení ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2128/2018, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že judikatura dovolacího soudu stabilně proklamuje názor, že při započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení tedy musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně zjistit, které pohledávky a v jaké výši započtením zanikají, s tím, že v opačném případě je daný právní úkon neplatný pro neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Odo 932/2006, nebo usnesení téhož soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009, ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2868/2011, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1774/2015, a ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 322/2016).

29. Z tvrzení uvedených v žalobě a z provedených důkazů v této souvislosti plyne, že předchůdce žalobkyně vůči vyúčtované částce za svou činnost dle ústní smlouvy o dílo (ve faktuře uvedena ve výši 7 137 056 Kč) započítával údajné zálohové platby žalované v celkové výši 3 986 497 Kč. Přitom z ničeho neplyne, na jakou část fakturou vyúčtovaných prací a materiálu byla započtena ta která údajně žalovanou zaplacená záloha, tedy která část vyúčtovaných prací a materiálu zanikla započtením. Za této situace lze na úkon postoupení pohledávky z , jméno FO, na jednatele žalobkyně a následně na žalobkyni hledět jako na neplatný. Není od věci také poznamenat, že , jméno FO, v řízení vedeném pod sp. zn. 25 C 283/2021 uplatnil pohledávku ze stejné faktury (jen v nepatrně jiné výši, ale na základě obdobných tvrzení), přičemž popíral, že by pohledávku za žalovanou z této faktury postoupil.

30. Všechny tyto důvody vedly soud k zamítnutí žaloby.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za použití § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., kdy žalobkyně vzala žalobu zpět po zahájení řízení, aniž žalovaná plnila), kdy přiznal procesně zcela úspěšné žalované právo na náhradu nákladů právního zastoupení za celkem 4 úkony právní služby po 19 740 Kč z punkta 2 850 559 Kč [(§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, a to písm. a) – převzetí a příprava zastoupení, písm. d) – vyjádření k žalobě ze dne 21. 12. 2020, vyjádření ze dne 11. 1. 2021, vyjádření k odvolání), 9 úkonů právní služby po 19 260 Kč z punkta 2 731 719 Kč (písm. d) vyhlášky – vyjádření ze dne 20. 10. 2023, 21. 11. 2023, 18. 4. 2024 a závěrečný návrh, písm. g) vyhlášky – účast na jednání , datum, , , datum, , 4. 4. 2024 a 23. 4. 2024 a písm. f) vyhlášky – nahlížení do spisu dne 14. 3. 2024), když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky, celkem jde o částku 252 300 Kč. Ke každému úkonu právní služby potom náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), celkem jde o 13 úkonů po 300 Kč]. Celkové náklady žalované ve výši 310 002 Kč (zahrnující podle § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).