5 C 560/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení 138 794,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 128 541,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 128 541,80 Kč od [datum] do zaplacení ve výší 9,75 %, dále částku 10 252,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 252,77 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 85 738,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi účastnicemi, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] o velikosti 2+kk, nacházející se ve 2. patře domu [adresa], který je součástí pozemků parc. [číslo] k.ú. [část obce], na adrese [adresa] (dále také jako„ byt“). Doba nájmu byla sjednána na dobu neurčitou počínaje od [datum]. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni za pronájem bytu měsíční nájemné ve výši 14 000 Kč a měsíční úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu ve výši 2 870 Kč, celkem tedy částku 16 870 Kč měsíčně splatnou dopředu vždy nejpozději poslední den v měsíci na měsíc následující. Oznámením ze dne [datum] došlo s účinností od [datum] k navýšení nájemného na částku 14 500 Kč, celkem tedy měsíční částka plateb dle smlouvy od [datum] činila 17 370 Kč. Žalovaná při podpisu smlouvy složila kauci ve výši 14 000 Kč. K předání bytu došlo dne [datum]. Dne [datum] se účastnice dohodly na ukončení smlouvy o nájmu ke dni [datum], byt byl dne [datum] předán zpět žalobkyni. Žalovaná se dostávala do prodlení s úhradami nájemného a plněním poskytovaným v souvislosti s užíváním bytu, hned platba za [anonymizováno] [rok] činila pouze částku 14 000 Kč (tedy o 2 870 Kč nižší než sjednána), za [anonymizováno] [rok] žalovaná nájemné ani poplatky vůbec neuhradila. Ke konci roku [rok] činil dluh na nájemném a poplatcích částku 19 610 Kč (2 740 Kč za měsíc [anonymizováno] [rok], neboť za [anonymizováno] [rok] žalovaná uhradila o 130 Kč více, tento přeplatek byl započten na dluh za [anonymizováno] [rok]), a co do výše 16 870 Kč za [anonymizováno] [rok]. V roce [rok] žalovaná neuhradila řádně a včas nájemné ani poplatky za měsíce [anonymizováno 8 slov], celkem ve výši 118 090 Kč (16 870 Kč x 7 měsíců). Naopak žalovaná uhradila v měsíci [anonymizováno] o 130 Kč více, v [anonymizováno] a [anonymizováno] o 10 Kč více, v [anonymizováno] a [anonymizováno] o 3 130 Kč, celkem tedy 6 410 Kč. V roce [rok] žalovaná neuhradila řádně a včas nájemné ani poplatky za měsíce [anonymizována čtyři slova] a částečně i v měsíci [anonymizováno] [rok], kdy uhradila toliko částku ve výši 10 000 Kč, celkem tedy neuhradila částku v celkové ve výši 79 480 Kč (17 370 Kč x 4 měsíce + 7 370 Kč (dluh za [anonymizováno] [rok]). Naopak žalovaná uhradila v měsíci [anonymizováno] o 22 630 Kč více, a v měsících [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] o 1 630 Kč více. Ke dni [datum] došlo k ukončení smlouvy, žalovaná posléze ještě v roce [rok] uhradila částku ve výši 15 000 Kč, a dále byla na dluhy započtena složena kauce ve výši 14 000 Kč, celkem se tedy za rok [rok] jednalo o částku ve výši 56 520 Kč. V roce [rok] žalovaná ještě uhradila částku ve výši 20 000 Kč. Žalovanou uhrazené částky ve výši 130 Kč + 6 410 Kč + 56 520 Kč + 20 000 Kč, celkem tedy ve výši 83 060 Kč byly použité postupně na jistinu nejdříve splatných částek plynoucích ze smlouvy. Ročním zúčtováním poskytovaných služeb za rok [rok] vznikl přeplatek ve výši 2 529,93 Kč, a dále ročním zúčtováním poskytovaných služeb za rok [rok] vznikl přeplatek ve výši 368,27 Kč, celkem tedy přeplatek ve výši 2 898,20 Kč, který byl započten na jistinu nejdříve splatných částek. Žalobkyně tak považuje za zcela uhrazené i nájemné a poplatky za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok], dále za měsíce [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [rok] a dále za měsíc [anonymizováno] [rok] co do výše 12 710 Kč. Žalobkyně tak nadále eviduje neuhrazené nájemné a poplatky za měsíc [anonymizováno] [rok] co do výše 1 081,80 Kč a dále za celé měsíce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] a za celé měsíce [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [rok] a za měsíc [anonymizováno] [rok] co do výše 7 370 Kč Dohodou o ukončení nájmu ze dne [datum] žalovaná současně uznala svůj dluh ze smlouvy vyčíslený k tomuto dni na částku 177 911 Kč, a to co jeho důvodu a výše, přičemž dlužnou částku se zavázala splatit dle dohodnutého splátkového kalendáře pod ztrátou výhody splátek následovně: do [datum] bude žalovaná hradit měsíční splátku 5 000 Kč a od [datum] do zaplacení měsíční splátku ve výši 10 000 Kč, a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje [anonymizováno] [rok]. Jelikož poslední splátka byla řádně a včas uhrazena dne [datum], stala se celá zbylá dlužná částka automaticky splatnou prvním dnem prodlení, tedy ke dni [datum]. Žalobkyně dále eviduje dluh ve výši 10 252,77 Kč představující nedoplatek z ročního zúčtování poskytovaných služeb za rok [rok], který byl splatný dne [datum], a který žalovaná neuhradila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila navzdory předžalobní upomínce ze dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná učinila nesporným, že dne [datum] došlo mezi účastnicemi k uzavření nájemní smlouvy k bytu, na základě níž se žalovaná zavázala hradit žalobkyni nájemné ve výši 14 000 Kč a měsíční úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu ve výši 2 870 Kč, splatné dopředu vždy nejpozději poslední den v měsíci na měsíc následující a dále, že při podpisu smlouvy složila žalovaná kauci ve výši 14 000 Kč. Účastnice se dohodly na skončení nájemního vztahu ke dni [datum]. Žalovaná dále učinila nesporným provedení veškerých v žalobě zmiňovaných plateb z její strany žalobkyni, sporuje však, že by se z její strany mělo jednat o veškeré platby. U dlužného nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 1 081,80 Kč vč. příslušenství namítla žalovaná promlčení tohoto nároku, neboť jeho splatnost nastala dne [datum] s tím, že žaloba byla podána dne [datum]. Uvedla, že dohoda o uznání dluhu ze dne [datum] je neplatným právním jednáním, neboť z něho není určitelné, které konkrétní závazky a v jaké výši jsou uznávány. K dlužnému nájemnému za měsíce [anonymizována čtyři slova] [rok] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [rok] v celkové výši 107 370 Kč vč. požadovaného příslušenství vznesla žalovaná námitku započtení. Žalované nebylo doručeno vyúčtování služeb za roky [rok] a [rok], vyúčtování za rok [rok] bylo žalované doručeno až soudem jako příloha žaloby. Služby byla přitom žalobkyně povinna vyúčtovat nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, jelikož tak neučinila, je povinna zaplatit žalované pokutu za prodlení s předmětným nepeněžitým plněním, jejíž výše činí 50 Kč za každý započatý den prodlení podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., a to v celkové výši 61 650 Kč za rok [rok] (1 233 dní prodlení), 43 400 Kč za rok [rok] (868 dní prodlení) a 25 150 Kč za rok [rok] (503 dní prodlení), tedy celkem 130 200 Kč. Týká-li se zákonného úroku z prodlení požadovaného od [datum], žalovaná je oprávněna započíst svou pohledávku za žalobkyní na uhrazení pokuty ve výši 50 750 Kč k [datum] (k tomuto dni existovala pohledávka spočívající ve smluvní pokutě za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok [rok], a to prodlení v délce 690 dní od [datum] do [datum], dále ve smluvní pokutě za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok [rok], a to prodlení v délce 325 dní od [datum] do [datum]), zákonný úrok z prodlení od [datum] tak nabíhá pouze z částky 56 620 Kč, jelikož zbývající část ve výši 50 750 Kč k tomuto dni zanikla započtením. Na straně žalované po datu [datum] následně vznikla pohledávka převyšující částku 56 620 Kč dne [datum]. K tomuto dni došlo k prodlení žalobkyně s vyúčtováním služeb za roky [rok], [rok] a [rok] v celkové délce 378 dní (od [datum] do [datum]), což při celkové denní sazbě pokuty 150 Kč zapříčinilo vznik pohledávky na straně žalované spočívající v pokutě ve výši 56 700 Kč. Za dobu od [datum] do [datum] naběhlo na zákonném úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 56 620 Kč celkem 5 717 Kč. Proti této pohledávce započítá žalovaná svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové shora specifikované výši 130 200 Kč (dosud nezapočítaná část smluvní pokuty pak následně činí 17 113 Kč). Týká-li se záloh na služby ve výši 8 610 Kč za měsíce [anonymizována čtyři slova] [rok] vč. požadovaného příslušenství, namítá žalovaná, že za situace, kdy služby za rok [rok] již mají být vyúčtovány, nelze požadovat uhrazení záloh na služby jako takové. Kdyby částka 8 610 Kč měla představovat nedoplatek na vyúčtovaných službách za rok [rok], namítá žalovaná, že s ohledem na nedoručení vyúčtování, nemůže být tento nedoplatek splatný. Shodnou námitku uplatňuje žalovaná i u záloh na služby ve výši 11 480 Kč za měsíce [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [rok] a nedoplatku ročního vyúčtování služeb za rok [rok] ve výši 10 252,77 Kč vč. požadovaného příslušenství. Proti předmětným nárokům žalovaná eventuálně započítala nárok na zaplacení shora specifikované smluvní pokuty, v dosud nezapočítané výši 17 113 Kč.

3. V průběhu řízení doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že námitky započtení i promlčení vznesené žalovanou považuje za účelové a liché. Nesouhlasí s tvrzením o neplatnosti dohody o uznání dluhu, neboť předmětné právní jednání bylo učiněno bez výhrad a je dostatečně určité. Vzhledem ke sjednanému splátkovému kalendáři, jímž došlo ke změně původních termínů splatnosti jednotlivých dlužných úhrad (splatnost dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] nastala dne [datum]), není nárok promlčen. Nadto žalovaná uznala dluh jeho částečným plněním, když nájemné za [anonymizováno] [rok] co do částky 12 918,20 Kč uhradila. K námitce započtení žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná před podáním žaloby vůči žalobkyni nikdy žádný kompenzační projev neučinila. V rámci předžalobní komunikace žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce učinila pokus o hmotněprávní úkon provedení podmíněného zápočtu vzájemných pohledávek, právní zástupce však k takovému projevu nebyl zmocněn, navíc k podmíněnému prohlášení o započtení nelze přihlížet. Nadto má žalobkyně za to, že námitka započtení je neplatná z důvodu její neurčitosti. Žalobkyně dále namítla promlčení údajné pohledávky žalované ve výši 7 700 Kč představující pokutu za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok [rok] za období od [datum] do [datum]. Z chování žalované je rovněž zřejmé, že roční zúčtování jí bylo řádně doručováno, proto nikdy ani nepožadovala sjednání nápravy. Pokud žalovaná bezdůvodně otálela s uplatněním poplatku z prodlení dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., který v současné době převyšuje jistinu, nelze uvedený poplatek jdoucí nad rámec jistiny přiznat. Žalobkyně popírá, že by vyúčtování služeb za roky [rok] [rok] nebylo žalované doručeno, když vyúčtování za roky [rok] a [rok] jí bylo doručeno vhozením do poštovní schránky nacházející se v domě, v němž je byt umístěn, a v roce [rok] jí bylo doručováno na dvě známé e-mailové adresy.

4. V průběhu řízení doplnila žalovaná svá tvrzení tak, že uvedla podrobnou specifikaci pohledávek, které vůči žalobkyni započítává. Dále rovněž sporovala tvrzení žalobkyně, že jí bylo vyúčtování služeb za roky [rok] a [rok] doručeno vhozením do její poštovní schránky v domě, resp. že jí bylo doručeno vyúčtování služeb za rok [rok] na e-mailovou adresu.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o nájmu bytu [číslo] o velikosti 2+kk, nacházející se ve 2. patře domu [adresa], který je součástí pozemků parc. [číslo] k.ú. [část obce], na adrese [adresa]. Doba nájmu byla sjednána ode dne [datum] na dobu neurčitou. Žalovaná se smlouvou zavázala hradit žalobkyni nájemné ve výši 14 000 Kč měsíčně a zálohu na služby a vytápění ve výši 2 870 Kč, celkem tedy 16 870 Kč měsíčně s tím, že měsíční splátky jsou splatné dopředu vždy nejpozději poslední den v měsíci na měsíc následující. Žalovaná složila při podpisu smlouvy kauci ve výši 14 000 Kč (prokázáno nájemní smlouvou ze dne [datum], výpisem z účetnictví – pohybem na účtu za rok [rok] a nesporným tvrzením účastníků). K předání bytu došlo dne [datum] (prokázáno předávacím protokolem bytu [číslo] ze dne [datum]). Dne [datum] se žalobkyně a žalovaná dohodly na ukončení smlouvy o nájmu ke dni [datum]. Žalovaná dne [datum] uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 177 911 Kč, který vznikl neplněním podmínek nájemní smlouvy k bytu s tím, že tento dluh se sestává z nájemného a služeb v průběhu období posledních dvou let až do [datum], a to nápočtem částek. Žalovaná se zavázala dlužnou částku uhradit na základě sjednaného splátkového kalendáře tak, že žalovaná bude hradit měsíční splátky ve výši 5 000 Kč do [datum] a od [datum] v měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč až do úplného zaplacení dluhu vždy k 20. dni v měsíci. Sjednána byla rovněž ztráta výhody splátek (prokázáno dohodou o ukončení nájmu – uznáním dluhu ze dne [datum]). Žalovaná předala byt dne [datum] zpět žalobkyni (prokázáno předávacím protokolem bytu [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná se opakovaně dostala do prodlení s plněním nájemného a poplatků spojených s užíváním bytu, když za období od měsíce [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] neuhradila na nájemném celkem částku 108 451,80 Kč a na poplatcích spojených s užíváním bytu celkem částku 20 090 Kč s tím, že naopak nadlimitní platby byly žalobkyní započítávány na dlužné nájemné a poplatky, které se staly nejdříve splatnými (prokázáno výpisy z účetnictví – pohyby na účtu žalobkyně za roky [rok], [rok], [rok] a [rok]). Vyúčtováním služeb za rok [rok] byl žalované vyúčtován přeplatek ve výši 2 529,89 Kč a za rok [rok] přeplatek ve výši 368,28 Kč, které byly rovněž započteny na závazky žalované nejdříve splatné. Vyúčtováním služeb za rok [rok] byl žalované naopak vyúčtován nedoplatek ve výši 10 252,77 Kč (prokázáno vyúčtováním služeb za roky [rok] [rok]). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] a ze dne [datum] spolu s podací stvrzenkou a doručenkou do datové schránky). Žalovaná v reakci na zaslanou předžalobní upomínku uvedla, že uznání dluhu ze dne [datum] považuje za neplatné, dluh neuznává ani částečně, a provádí podmíněný zápočet svého nároku na zaplacení částky 120 850 Kč představujícího pokutu za prodlení s doručením vyúčtování služeb za roky [rok] až [rok] (prokázáno e-mailovou komunikací ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]).

7. Soud právní poměr mezi účastníky posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

8. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

9. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

10. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

11. Podle § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

12. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2). Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o nájmu bytu podle § 2201 o. z. ve spojení s § 2235 odst. 1 o. z., jíž se žalobkyně zavázala přenechat žalované k dočasnému užívání shora specifikovaný byt a žalovaná se jí za to zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 14 000 Kč spolu s poplatky spojenými s užíváním bytu ve výši 2 870 Kč. Žalovaná se opakovaně dostala do prodlení s plněním svých peněžitých závazků ze smlouvy, když nájemné vč. poplatků nehradila žalobkyni řádně a včas. Nájemní vztah zanikl dohodou účastnic ze dne [datum]. Žalovaná téhož dne písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni plynoucí ze smlouvy o nájmu bytu ve výši 177 911 Kč v souladu s § 2053 o. z. Soud má za to, že uznání dluhu ze dne [datum] nelze považovat za neplatné právní jednání, jak dovozuje žalovaná, neboť dostatečně specifikuje jak výši dlužné částky, tak právní důvod vzniku dluhu. Jak plyne z obecné zásady soukromého práva, přejaté i do znění o. z. (srov. § 574 o. z.), na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Při výkladu právního jednání přitom soud přihlédl rovněž k praxi zavedené mezi stranami, tomu, co uznání dluhu žalovanou předcházelo, jakož i to, jaký význam a jaký obsah strany tomuto právnímu jednání přikládaly. Žalovaná na dlužnou částku uhradila poté, co svůj dluh za žalobkyní písemně uznala, částku 20 000 Kč, a to platbami ze dne [datum], [datum] a [datum]. Soud proto považuje námitku žalované, podle níž je uznání dluhu neplatné, neboť z něho není určitelné, které konkrétní závazky a v jaké výši jsou uznávány, za ryze účelovou, když z jednání žalované je zřejmé, že si svého dluhu z titulu nájemní smlouvy byla vědoma a dále na něj plnila. Nad rámec výše uvedeného má soud za to, že částečnou platbu ve výši 20 000 Kč lze rovněž považovat za tzv. konkludentní uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.). Uznání dluhu přitom zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že uznaný dluh v době uznání trval, a na jeho základě tak dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje (k tomu srov. např. LASÁK, Jan. § 2053 (Prohlášení v písemné formě). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1299, marg. č. 12). Nedůvodná je z tohoto důvodu rovněž námitka žalované týkající se promlčení části nároku, konkrétně nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 1 081,80 Kč vč. příslušenství, neboť vzhledem k uznání dluhu žalovanou se právo promlčí teprve za deset let od jeho uznání (§ 639 o. z.), tedy ode dne [datum].

15. Žalovaná v řízení dále vznesla námitku započtení své pohledávky ve výši 130 200 Kč za žalobkyní, a to z titulu pokut za prodlení s nepeněžitým plněním spočívajícím v nepředložení vyúčtování za služby za roky [rok] [rok], jejichž výše činí 50 Kč za každý započatý den prodlení podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Nejvyšší soud k možnosti započtení pohledávky uvedl, že„ Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu § 1987 odst. 2 ObčZ je (zásadně) pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného, zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, k obdobným závěrům srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Závěr, že pohledávka žalované je nejistou, resp. neurčitou, lze dovodit rovněž ze skutečnosti, že protistrana důvodně popírá samotnou existenci pohledávky, nejde-li o svévolné a ničím nepodložené popírání její existence (srov. např. ŠILHÁN, Josef. § 1987 (Způsobilost k započtení). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1146, marg. č. 19). Žalovaná v řízení dostatečně neprokázala samotnou existenci své údajné pohledávky za žalobkyní, která její existenci kvalifikovaně sporuje. Zde soud přisvědčuje názoru žalobkyně, že zřejmým záměrem žalované bylo umělé generování pohledávek za účelem jejich následného zápočtu proti pohledávce žalobkyně, navíc za situace, kdy žalovaná si je svého dluhu nepochybně vědoma, když tento dokonce písemně uznala. Takovému jednání nelze přiznat soudní ochranu. Námitka započtení je proto nedůvodná.

16. Soud proto vzhledem ke shora uvedenému dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná a nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou je po právu. Jelikož se žalovaná dostala s plněním svého peněžitého dluhu do prodlení (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, neboť mezi stranami nebyla ujednána výše jiná. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 85 738,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 552 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 138 794,57 Kč sestávající z částky 6 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 3 330 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h), z částky 6 660 Kč za návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky 4 x 6 660 Kč za písemné podání (vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]), z částky 3 x 6 660 Kč za účast na jednáních soudu dne [datum], [datum] a [datum]) podle § 11 odst. 1 písm. g) AT včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč za každý z vykonaných úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 66 270 Kč ve výši 13 916,70 Kč.

18. Lhůta k plnění byla ponechána obecná třídenní dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení.