5 C 69/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Malou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 45 035,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 035,08 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 45 035,08 Kč od 31. května 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 36 664,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalované, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalované“), uzavřela s paní , jméno FO, , r. č.: , RČ, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 30. 8. 2011 smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž celková splatná částka včetně nákladů měla činit 48 750 Kč, kdy sjednaný úrok činil 93,37 % p. a. a RPSN 179,50 %, přičemž ve smlouvě bylo ujednáno mnoho sankcí např. v podobě smluvních pokut. Spolu s úvěrovou smlouvu strany uzavřely i rozhodčí smlouvu. Protože právní předchůdkyně žalobkyně nesplácela úvěr řádně a včas, zahájil právní předchůdce žalované řízení u rozhodčího arbitra, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu ze dne 27. 11. 2012, č. j. , Anonymizováno, . Na základě rozhodčího nálezu byla právní předchůdkyni žalobkyně uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalované celou jistinu včetně úroků a nepřiměřených smluvních pokut, jakož i náklady rozhodčího řízení. Následně bylo vůči právní předchůdkyni žalobkyně zahájeno exekuční řízení, avšak v tomto vyšlo najevo, že rozhodčí nález nemohl být způsobilým exekučním titulem, neboť jej vydal rozhodce, který k tomu neměl pravomoc. Leč bylo exekuční řízení z uvedeného důvodu zastaveno, právnímu předchůdci žalované bylo během tohoto exekučního řízení vyplaceno 87 723,30 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně již dříve uhradila na svůj dluh částku 15 250 Kč. Protože právní předchůdkyně žalobkyně plnila právnímu předchůdci žalované na základě nicotného exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy a absolutně neplatné úvěrové smlouvy, vzniklo na straně právního předchůdce žalované bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky, když tento byl oprávněn požadovat po právní předchůdkyni žalobkyně pouze zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení za období od 31. 8. 2011 do 2. 9. 2023, tedy částku 57 938,22 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně za právním předchůdcem žalované představovanou bezdůvodným obohacením na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 7 2024, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána předžalobní upomínkou, avšak žalobkyni ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná uvedla, že s nárokem nesouhlasí a neuznává jej. Žalovaná má za to, že smlouva je platná, neboť právní předchůdce žalované posuzoval úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně, jak plyne i ze smlouvy, a co se týče sjednaného obchodního úroku ve výši 20 %, ten považuje žalovaná za zcela přiměřený a dle názoru žalobce nemůže být takto sjednaný úrok v hrubém nepoměru, nepřiměřený či v rozporu s dobrými mravy. Co se týče ujednané úplaty, jedná se o protiplnění pro věřitele za poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi, přičemž obvyklá výše úplaty není zákonem ani judikaturou vymezena či limitována. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení ohledně celého uplatňovaného nároku.

3. Soud v souladu s § 120 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení, přičemž po provedeném dokazování nevyšla najevo potřeba dalšího dokazování, pročež návrhy na provedení dalších důkazů navržených a dosud neprovedených soud pro nadbytečnost zamítl. Ani jedna z procesních stran pak nenavrhla provedení dalších důkazu, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.).

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Právní předchůdce žalované, společnost , právnická osoba, ., poskytl právní předchůdkyni žalobkyně, paní , jméno FO, , na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 8. 2011 v hotovosti při podpisu smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 20 % ve 13 měsíčních splátkách ve výši 3 750 Kč s tím, že RPSN v daném případě činilo 179,5 % a celková částka, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně uhradit činila 48 750 Kč, tedy roční úroková sazba činila s ohledem na výši měsíčních splátek 93,37 % (smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpis splátek pro smlouvu č. , hodnota, uzavřenou dne 30. 8. 2011, splátková kalkulačka s počítanou úrokovou sazbou pro měsíční splátku 3 750 Kč, výše úvěru 30 000 Kč, internetové kalkulačky pro výpočet úroků splátek a úspor, od nichž byla zadána ke spočítání úroků výše splátky 3 750 Kč a výše úvěru 30 000 Kč s počtem 13 splátek). Dle systému ČNB ARAD obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření smlouvy o úvěru činila 13,70 % až 15,94 % (export ze systému ČNB ARAD za období od 31. 5. 2025 do 31. 5. 2004 a za období od 30. 6. 2004 do 30. 6. 2023, kdy vybraným ukazatelem je statistika úrokových sazeb). Česká národní banka se vyjádřila k nepřiměřené výši úroku a poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“. V dané věci vyslovil Nejvyšší soud závěr, že výše úroků 60 % ročně je v rozporu s dobrými mravy (článek z internetových stránek www.cnb.cz s nadpisem „lichvářské úroky“). Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce žalované posuzoval úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně (scoringová karta k úvěru č. , hodnota, , pracovní smlouva paní , jméno FO, , výplatní páska pro paní , jméno FO, ). Právní předchůdce žalované a právní předchůdkyně žalobkyně si v rozhodčí smlouvě ujednali, že veškeré spory související s úvěrovou smlouvou budou rozhodovány v rozhodčím řízení dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, přičemž rozhodce bude vybírat , právnická osoba, ., IČO , IČO, , z osob uvedených v rozhodčí smlouvě (rozhodčí smlouva). Právní předchůdkyně žalobkyně se ocitla v prodlení se splácením úvěru, pročež právní předchůdce žalované úvěr ke dni 8. 1. 2012 zesplatnil (oznámení o zesplatnění úvěru). Právní předchůdce žalované následně podal návrh na vydání rozhodčího nálezu pro zaplacení částky 33 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty (návrh na vydání rozhodčího nálezu). Právní předchůdkyně žalobkyně byla dopisem ze dne 16. 10. 2012 vyrozuměna o tom, že proti ní bylo zahájeno rozhodčí řízení pro zaplacení částky 33 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřenou s právním předchůdcem žalované, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně byla zároveň vyzvána, aby se k uplatněnému nároku vyjádřila s tím, že nevyjádří-li se ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy, má se za to, že uplatněný nárok uznává (výzva žalované k vyjádření). Rozhodcem byl v dané věci jmenován , tituly před jménem, , jméno FO, (jmenování rozhodce). Rozhodčím nálezem ze dne 27. 11. 2012 sp. zn. , Anonymizováno, bylo rozhodnuto tak, že žalovaná , jméno FO, je povinna zaplatit žalobci , právnická osoba, ., jistinu ve výši 33 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z dlužné jistiny od 9. 1. 2012 do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši 1 443 Kč za každý započatý měsíc prodlení od ledna 2012 do října 2012, dále částku 6 000 Kč a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 17 550 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2012 a vykonatelnosti dne 28. 12. 2012 (rozhodčí nález). Právní předchůdce žalované následně podal exekuční návrh k vymožení povinnosti uložené rozhodčím nálezem (exekuční návrh). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 22. 6. 2023 podala prostřednictvím svého právního zástupce návrh na zastavení a odklad exekuce vedené pod sp. zn. 101 EX 1881/13 soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , a to z důvodu, že exekuce je vedena protiprávně a na základě nezpůsobilého exekučního titulu, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se domnívá, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy a také rozhodčí smlouva je absolutně neplatná, tedy zvolený rozhodce neměl pravomoc spor rozhodovat (návrh na zastavení a odklad exekuce). Usnesením soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. , spisová značka, , které nabylo právní moci ve výroku I. dne 2. 9. 2023 a ve výrocích II. a III. změněných usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 24 Co 1223/2023, právní moci dne 27. 11. 2023, byla exekuce zastavena (usnesení o zastavení exekuce ze dne 16. 8. 2023, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 24 Co 1223/2023). Dle sdělení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, bylo žalované jakožto oprávněné poukázáno 87 723,30 Kč z celkové vymožené částky 107 894 Kč (přípis , tituly před jménem, , jméno FO, , exekutora, ze dne 7. 5. 2024). Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 2. 2021 vyzvána k okamžitému právnímu auditu všech exekucí, kde je exekučním titulem rozhodčí nález a dále byla vyzvána k zastavení všech protiprávních exekucí, které jsou vedeny na základě rozhodčího nálezu (výzva společnosti , Anonymizováno, k okamžitému právnímu auditu všech exekucí ze dne 3. 2. 2021 sepsaná právním zástupcem žalobkyně). , jméno FO, jakožto právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 45 035,08 Kč s příslušenstvím na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2024, kdy se jednalo o pohledávku, která vznikla v důsledku vyplacení plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení žalobkyní na základě nezpůsobilého exekučního titulu (smlouva o postoupení pohledávky). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 20. 8. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána předžalobní upomínkou (předžalobní výzva – žádost o vydání bezdůvodného obohacení ze dne 16. 5. 2024 včetně doručenky datové zprávy).

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem žalované dne 30. 8. 2011 smlouvu o úvěru, na základě které byl právní předchůdkyni žalobkyně poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že sjednaná roční úroková sazba činila 93,37 % a RPSN činilo 179,5 %. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala právnímu předchůdci žalované vrátit částku v celkové výši 48 750 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Společně se smlouvu o úvěru byla sjednána i rozhodčí smlouva, v níž si strany ujednaly, že veškeré spory související s úvěrovou smlouvou budou rozhodovány v rozhodčím řízení, přičemž rozhodce bude vybírat zvolená společnost z konkrétních osob uvedených v rozhodčí smlouvě. Protože právní předchůdkyně žalobkyně nesplácela úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 8. 1. 2012 a právní předchůdkyně žalobkyně byla vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou však neuhradila. Následně bylo zahájeno rozhodčí řízení a dne 27. 11. 2012 byl vydán rozhodčí nález, kterým byla právní předchůdkyni žalobkyně uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalované částku ve výši 33 500 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 1 443 Kč, částku 6 000 Kč a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 17 550 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však své povinnosti nedostála, pročež právní předchůdce žalované podal návrh na zahájení exekuce, která byla zahájena a vedena pod sp. zn. 101 EX 1881/13 u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, . Právní předchůdkyně žalobkyně však podala návrh na zastavení exekuce s odůvodněním, že exekuce je vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu a úvěrová smlouva i smlouva rozhodčí jsou absolutně neplatné. Exekuce byla zastavena na základě rozhodnutí ze dne 16. 8. 2023, přičemž žalované jakožto právnímu nástupci oprávněné (právní předchůdce žalované) byla v rámci exekučního řízení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyplacena částka 87 723,30 Kč. S domněním, že na základě takto vedené a následně zastavené exekuce vzniklo na straně žalované, resp. jejího právního předchůdce, bezdůvodné obohacení ve výši 45 035,08 Kč s příslušenstvím, uzavřela dne 24. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení za právním předchůdcem žalované na žalobkyni.

7. Po právní stránce soud s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. z.“), dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“) a dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

8. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. z. se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716).

9. Podle § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 499 obch. z. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

11. Podle § 502 odst. 1 obch. z. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

12. Podle § 394 odst. 2 obch. z. u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.

13. Podle § 397 obch. z. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

14. Podle § 39 obč. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 456 obč. z. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

16. Podle § 457 obč. z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

17. Podle § 458 odst. 1 obč. z. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem žalované smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč, a to s přihlédnutím k výši měsíční splátky se sjednanou roční úrokovou sazbou 93,37 %. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je třeba považovat za nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru. Nejvyšší soud učinil také závěr, že již výše úroku 60 % ročně je v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jak bylo zjištěno z výpisu ze systému České národní banky, roční úroková sazba se v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru pohybovala cca v rozmezí od 13,70 % do 15,94 %. V daném případě tak úrok sjednaný v úvěrové smlouvě přesahoval téměř šestkrát běžnou nejvyšší (15,94 %) úrokovou sazbu při poskytování úvěrů bankami. Je tedy nutno přisvědčit argumentaci žalobkyně, že úrok ve výši 93,37 % ročně je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a tedy úvěrová smlouva je ve smyslu § 39 obč. z. neplatná. Naopak obrana žalované ohledně toho, že se v případě úplaty jedná o protiplnění věřiteli za poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi dle § 499 obch. z., nemůže obstát, neboť je třeba přihlédnout k právnímu názoru, že úplata, kterou je třeba rozlišovat od úroků, „představuje odměnu věřiteli za to, že po dobu mezi sjednáním smlouvy o úvěru a skutečným čerpáním úvěru musí pro dlužníka rezervovat peněžní prostředky, popřípadě mít zajištěny jejich zdroje“ (PLÍVA, Stanislav. § 499 [Úplata za sjednání závazku]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010.). Právní předchůdce žalované však poskytl úvěr v hotovosti při podpisu smlouvy, tedy nejednalo se o situaci, kdy by právní předchůdce žalované musel pro právní předchůdkyni žalobkyně prostředky po určitou dobu rezervovat. K tomu, zda právní předchůdce žalované dostatečně posuzoval úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně soud toliko uvádí, že se dle provedených důkazů tímto právní předchůdce žalované v jisté míře zabýval, avšak vzhledem k tomu, že soud již posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou z důvodů výše uvedených, nezabýval se blíže tím, zda byla úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posuzována v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Námitku žalované ohledně promlčení předmětného nároku pak soud posoudil jako nedůvodnou, neboť počátek běhu promlčení doby se váže k právní moci usnesení o zastavení exekuce, tedy ode dne 2. 9. 2023, resp. 27. 11. 2023 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019). Promlčecí doba pak podle § 394 obch. z. činí 4 roky, kdy žaloba byla podána dne 30. 8. 2024, tedy nárok žalobkyně byl uplatněn včas, resp. nemohl být promlčen. Ve zde projednávané věci byla vedena exekuce, byť na základě nezpůsobilého exekučního titulu, která představovala právní důvod pro vymáhání plnění, který odpadl až jejím pravomocným zastavením. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla v průběhu exekuce uplatnit právo na vrácení vymoženého plnění s tvrzením, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, tedy že žalovaná je povinna zaplatit v souladu s § 456 obč. z. žalobkyni částku 45 035,08 Kč představující bezdůvodné obohacení, když žalobkyně žalované, resp. jejímu právnímu předchůdci, na základě neplatné smlouvy o úvěru zaplatila celkem 15 250 Kč a dále bylo žalované v exekučním řízení vyplaceno 87 723,30 Kč, celkem tedy 102 973,30 Kč, přičemž žalobkyně byla povinna žalované zaplatit pouze částku 57 938,22 Kč představující jistinu úvěru a zákonný úrok z prodlení od 31. 8. 2011 do 2. 9. 2023. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. a pasivní legitimace žalované pak vyplývá z provedených důkazů a zároveň nebyla v řízení žádnou ze stran rozporována. Soud v daném případě vycházel z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2025, č. j. 58 Co 263/2025-168, kdy se jedná o rozhodnutí odvolacího soudu ve skutkově obdobné věci totožných účastníků, přičemž zdejší soud se s názorem odvolacího soudu plně ztotožnil.

20. O příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 36 664,40 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 252 Kč, odměny za zastoupení advokátem ve výši 2 940 Kč za každý z osmi a půl úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne 4. 11. 2024, 20. 2. 2025 a 19. 8. 2025, účast na jednání soudu dne 13. 2. 2025, 2. 9. 2025 a 30. 10. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 250 Kč za pět úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.