5 C 91/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 bytem a sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 38 538,53 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 538,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 3 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 30. 3. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku s tvrzením, že je vlastníkem vozidla , jméno FO, , RZ: , SPZ, , žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, na kterém se nachází silnice III. třídy. Dne 8. 5. 2020 došlo k poškození žalobcova vozidla tím, že žalobce při jízdě po uvedené silnici v katastru obce , adresa, vjel do neoznačeného výmolu a došlo k poškození pravého předního a zadního disku a pravé přední a zadní pneumatiky. Výmolu se nedalo vyhnout, neboť v protisměru jelo vozidlo, takže jej nebylo možné objet zleva, ale ani zprava, neboť výmol byl blízko pravého okraje vozovky a vozidlo by tak muselo vjet na nezpevněný povrch. Žalobce si nechal vozidlo opravit, kdy celková cena opravy byla kryta jeho havarijní pojišťovnou, avšak po odečtení spoluúčasti ve výši 5 000 Kč. Žalobci tak vznikla škoda z důvodu této neuhrazené spoluúčasti, ale také následná škoda, neboť byl nucen zakoupit dva nové disky na levou stranu vozidla, protože totožné disky, které byly na vozidle poškozeny, se již nevyráběly a nebylo možné je zakoupit. Náklady za dva poškozené disky (na pravé straně vozidla) uhradila žalobci jeho havarijní pojišťovna a na levou stranu vozidla je žalobce zakoupil proto, aby byly všechny disky stejného typu. Za tyto disky žalobce zaplatil částku 16 362,76 Kč a 17 175,77 Kč bez DPH. Žalobce dále uvedl, že k nehodě došlo za křižovatkou (odbočkou) do kamenolomu, kde nemohl předpokládat, že na vozovce budou sice malé, ale velmi hluboké a ostré výmoly. Také zde nebyla umístěna žádná dopravní značka upozorňující na nerovnost vozovky. Žalobce rozhodně neporušil dopravní předpisy, naopak žalovaný porušil generální preventivní povinnost počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k neodůvodněné újmě na vlastnictví jiného, a to tím, že jako vlastník komunikace nedohlížel na svůj majetek, respektive na , právnická osoba, . Žalobce také nesouhlasil s tím, že věc byla přes dlouhodobě vážnou situaci s údržbou komunikace řešena pouze umístěním dopravních značek, a upozornil na to, že k poškození jeho vozidla došlo až za křižovatkou, která obecně ruší platnost dopravního značení.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že k poškození vozidla žalobce došlo najetím na krajnici, kam smí řidič vjet jen při zastavení a stání, anebo, jestliže je to nutné, při objíždění, vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti. Vozidlo jedoucí před žalobcem se popraskané krajnici vyhnulo, žalobce tak byl tímto manévrem varován, že se na silnici vyskytuje popraskaná krajnice a byl povinen tomu přizpůsobit rychlost a dbát zvýšené opatrnosti. Žalobce vycházel z toho, že předmětná komunikace byla osazena výstražnou dopravní značkou A 7a, nicméně její platnost měla skončit křižovatkou a k poškození vozidla došlo až za ní. Uvedené omezení platnosti značky se však vztahuje na zákaz, omezení nebo příkaz, a nikoliv na značku výstražnou, která má platnost i za křižovatkou. Žalobce tak byl povinen přizpůsobit rychlost stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; směl jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled. Pokud ale nepřizpůsobil jízdu dopravnímu značení, manévru vozidla jedoucího před ním a ani stavebnímu stavu komunikace, pak si poškození pravých disků zavinil nerespektováním dopravních předpisů. Nikdo přitom nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. K výši škody žalovaný uvedl, že žalobce v řízení neprokázal zaplacení faktury za nákup levých disků, navíc neunesl důkazní břemeno prokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinností řidiče a zakoupením disků levých kol. Podle vyhlášky č. 341/2014 Sb. jsou předepsány pouze materiály disků, shodu disků na nápravě vyhláška neupravuje, nenařizuje tedy řidiči mít totožné disky na jedné nápravě. Pokud žalobce zakoupil disky na pravou stranu vozidla předepsané pro vozidlo podle technického průkazu, pak koupě nových disků na levou stranu vozidla, jejíž náhrady se jako údajné škody domáhá, není v příčinné souvislosti s údajným najetím pravých kol na popraskanou krajnici.

3. Provedenými důkazy soud zjistil, že žalobce je podnikatelem s přiděleným , IČO, (výpis z živnostenského rejstříku) a provozovatelem vozidla zn. , jméno FO, RZ: , SPZ, s předepsanými rozměry pneumatik 255/35 ZR 19 vpředu a 285/30 ZR 19 vzadu (osvědčení o technickém průkazu). Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , způsob využití silnice (informace o pozemku). Mezi stranami není sporu o tom, že jde o silnici III. třídy č. , hodnota, .

4. Žalobce v žalobě popsal nehodový děj ze dne 8. 5. 2020, k jeho žádosti o náhradu škody se vyjádřil cestmistr , jméno FO, dopisem ze dne 3. 8. 2020, kdy v rámci šetření nehody uvedl, že místo se nachází na silnici , Anonymizováno, mezi obcemi , adresa, . Celý úsek je pravidelně kontrolován cestmistrem, poslední kontrola proběhla dne 7. 4. 2020. Na vozovce se v době kontroly nacházely drobné praskliny a nerovnosti povrchu, komunikace byla z obou stran označena dopravní značkou A 7a „nerovnost vozovky“. Vzhledem k povětrnostním podmínkám a těžkému provozu při výjezdu plně naložených nákladních aut z a do kamenolomu, autobusové a další dopravy docházelo neustále ke zhoršování a opotřebování povrchu vozovky, která je neúměrně přetěžována. Vzhledem k tomu, že událost se stala v květnu a v odpoledních hodinách, kdy viditelnost nebyla nepříznivě ovlivněna, měl a mohl tento účastník provozu na základě značky A 7a předpokládat nerovnosti vozovky a upravit rychlost vozidla, a to i na základě rozhledových poměrů, aby mohl včas zastavit.5. , jméno FO, byl soudem vyslechnut, z jeho výpovědi vyplývá, že je bývalým zaměstnancem , právnická osoba, , u které pracoval od roku 2019 do roku 2021 jako cestmistr. Popsal místo nehodového děje, vycházel z fotografie předmětné komunikace zachycující stav na křižovatce, za kterou došlo k nehodě (č.l. 59). Z odbočky vyjížděla těžká technika z lomu, na celé křižovatce se nacházely výtluky a stav zachycený na fotografii odpovídá. Celý úsek této silnice vypadal podobně, výtluky se nacházely i v jiné části, nejen v dané křižovatce a za dobu jeho působení se řešilo až 5 poničených disků a pneumatik. Na silnici se opravy prováděly, pokud byly výtluky velké a byly tam ostré hrany, tedy o velikosti 7 až 8 cm a výšce hrany 3 cm, v květnu 2020 však taková oprava neproběhla. K frekvenci oprav svědek uvedl, že v případě samostatného výtluku se na místo osazovala přenosná značka “nerovnost vozovky”, případně se celý úsek označoval běžnou značkou nerovnost vozovky. Frekvenci oprav toho daného úseku svědek neznal, vyplývala ze stavebního deníku firmy , Anonymizováno, , která sídlí v , adresa, . Stav vozovky byl pravidelně zachycován v záznamu o prohlídce silnice, přičemž listina označená “Běžná prohlídka silnic 2020“, v níž je specifikován úsek vozovky silnice III/2443 s daty od ledna 2020 do srpna 2020, byla samostatně provedena k důkazu a údaje v ní uvedené svědkem komentovány ve výpovědi. V lednu 2020 do této listiny svědek zapsal, že stav (na dané komunikaci) přetrvává, což znamenalo, že byla popraskaná krajnice nebo se tam nacházely díry a nemuselo se to ihned řešit, nešlo o kritický stav. K datu 7. 4. 2020 byl svědkem vyhotoven zápis, podle něhož stav přetrvával a bylo třeba dosypat krajnice, stejné platí pro datum kontroly 12. 5. 2020, tedy již po nehodě. U tohoto zápisu svědek uvedl, že jej měl zřejmě provést jinak, s ohledem na stav předestřený na fotografii asi stav vozovky plně nevyhodnotil, nicméně na okolnosti šetření na místě v květnu 2020 si již přesně nepamatoval. Pokud do záznamu zapsal, že jsou viditelné díry pod označením X 0096, znamenalo to, že v křižovatce mezi silnicí , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byly zaznamenány díry, které bylo třeba opravit (jedná se však o jinou křižovatku, než za kterou došlo k nehodě). Ze záznamu dále dle svědka plyne, že k opravě došlo zřejmě dne , datum, (poznámka “vyspraveno turbem”). Jiné opravy si svědek nepamatoval, vozovka se podle jeho zkušeností měla zpevnit, ale nebyly na to peníze. Dle jeho záznamů nevykazoval stav vozovky kritické hranice, o fotografiích založených do spisu se vyjádřil tak, že “ty výtluky byly zjevně hlubší než 5 cm a hrana je ostrá, takže opravu si místo zasluhovalo”. Stav vozovky byl označen dopravní značkou již před odbočkou na silnici č. 2443, tedy na začátku úseku, který tak byl označen značkou “nerovnost vozovky”.

6. Žalobce si nechal uvedené vozidlo opravit dne 21. 5. 2020 v autorizovaném servisu, cena opravy byla 54 789,17 Kč bez DPH (faktura č. 131202528). , právnická osoba, . žalobci oznámila dopisem ze dne 10. 6. 2020, že na pojistnou událost zaplatí částku 49 790 Kč bez DPH. Z faktury č. 131202580 vystavené , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobci byla vystavena za mj. 2 disky, jeden v hodnotě 16 362,76 Kč a druhý v hodnotě 17 175,77 Kč bez DPH, celkem šlo o částku 56 067,63 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . plyne, že dne 15. 6. 2020 byla provedena platba částky 56 068 Kč ve prospěch uvedené společnosti.

7. Z černobílých fotografií (č.l. 30 až 38) lze zjistit pouze proraženou pneumatiku značky , Anonymizováno, a stopy poškození disku kola. Z fotografií na č.l. 39 a 40 je patrné, že uprostřed křižovatky, za kterou mělo dojít k poškození žalobcova vozidla, se v její pravé části ve směru jízdy vozidla , jméno FO, nacházely rozsáhlé výtluky o poměrně značné hloubce, uvnitř vysypané štěrkem (č.l. 41).

8. Pokud žalobce předložil soudu fotografie předmětné křižovatky pořízené dne 3. 8. 2023 (3 roky po nehodě), zachycují větší či menší výtluky zalité vodou, které se táhnou pravou stranou vozovky a nacházejí se i v ose křižovatky (obdobně jako tomu bylo v době nehody).

9. Soud v řízení vyslechl svědka , jméno FO, , který byl zaměstnán u , Anonymizováno, jako cestmistr až od listopadu 2021, k nehodovému ději se tak nemohl vyjádřit. Z jeho výpovědi proto soud žádné skutkové závěry neučinil, když se jednalo o obecné informace a spekulace vztahující se k období po nehodovém ději.

10. V řízení byl vyslechnut rovněž žalobce, který popsal nehodový děj z května 2020 tak, že jel ve druhém vozidle společně se svým vnukem, před ním jela v jiném voze snacha se svým manželem, synem žalobce. Žalobce jel za prvním vozem s určitým odstupem, rychlostí přibližně 50 km za hodinu, a to proto, že v podstatě už od , Anonymizováno, byly na silnici výmoly a díry. Museli proto už od , jméno FO, zpomalit a když dojeli k předmětné křižovatce u kamenolomu, tak ji první auto bez následků projelo. Žalobce ve druhém voze při nájezdu do křižovatky zaznamenal, že uprostřed ní se nachází díra (výpověď žalobce se shoduje s fotodokumentací), té se potřeboval vyhnout a protože vozovka byla špatná ve více částech, tak musel s vozidlem manipulovat tak, aby se dírám vyhnul. Křižovatku se mu povedlo projet tak, aby auto neohrozil vjezdem do té velké díry, teprve po projetí křižovatky zaznamenal po pravé straně další díry, které se mu však nezdály velké a měl za to, že by se daly případně objet. V protisměru však jelo auto, zprava díry objet nešlo, protože tam byl již travnatý pás, a proto žalobce do těch děr vjel. Přitom došlo k explozi pravé přední pneumatiky, ke zničení pravého předního ráfku a rovněž byla zničena pravá zadní pneumatika a ráfek zadního kola. V době nehody byla viditelnost dobrá, bylo hezké a slunečné počasí, místo se nenacházelo ve stínu. Žalobce při jízdě zaznamenal dopravní značení “nerovnost vozovky”, které se nacházelo asi 2 km před místem nehody, toto dopravní značení bylo umístěno při výjezdu z Čakoviček. Po nehodě žalobce zastavil, policii nevolal, škodu oznámil své pojišťovně, která mu zaplatila výměnu dvou disků na pravé straně a dvou zničených pneumatik a také práci spojenou s opravou.

11. Výpověď žalobce není v rozporu s výpovědí svědka , jméno FO, , žalobcova syna, který cestoval v prvním vozidle, které řídila jeho manželka , jméno FO, . K nehodě došlo mezi obcí , adresa, a , jméno FO, , kdy při průjezdu předmětnou křižovatkou si manželé všimli dvou děr ve vozovce, svědkova žena je objela zleva a pokračovala v cestě. Žalobce řídil druhý vůz a do jedné z děr vjel, došlo k prasknutí pneumatik. Svědek shodně jako žalobce popsal, že po průjezdu křižovatkou zaznamenal v protisměru jiný vůz, shodně popsal i podmínky viditelnosti v době nehody a shodoval se s ním i v tom, že před křižovatkou se sice nenacházelo dopravní značení omezující rychlost, ale 2 km od místa nehody v obci , adresa, bylo umístěno značení “nerovnost vozovky”.

12. Svědek zároveň potvrdil pravdivost svého prohlášení ze dne 18. 10. 2020, přestože je v něm zachyceno zjevně nepravdivé prohlášení, že dne 8. 5. 2020 cestoval ve vozidle , jméno FO, společně s žalobcem.

13. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil obdobné skutečnosti jako z výpovědi žalobce. Svědkyně řídila první z vozidel, cestu směrem na , adresa, znala, věděla, že silnice není v dobrém stavu. Počítala s tím, a proto jela opatrně, rychlostí okolo 50 km v hodině. Při nájezdu do křižovatky si všimla, že jsou uprostřed ní dvě velké díry, křižovatku se jí podařilo projet tak, že tyto díry byly uprostřed auta. Krátce na to se objevily další dvě díry, svědkyni se je podařilo objet z levé strany. Svědkyně se shodla s žalobcem rovněž na dopravním značení v místě, kdy za koncem obce , adresa, byla umístěna dopravní značka “nerovnost vozovky”.

14. Žalobce se pokusil s žalovaným o smír (dopis ze dne 12. 3. 2021), žalovaný dopisem ze dne 16. 3. 2021 odpovědnost za škodu odmítl.

15. Z dopisu pojišťovny , právnická osoba, . ze dne 20. 7. 2020, který byl adresován žalovanému, soud žádné skutečnosti nezjistil, neboť jde o pouhý popis škodní události a k němu se vztahující právní argumentaci. Stejné platí pro sdělení k žádosti o náhradu škody ze dne 3. 8. 2019 či dopis právního zástupce žalobce ze dne 14. 12. 2020. Ani emailová komunikace z 8. 1. 2021, 18. 1. 2021 či 19. 1. 2021 neobsahuje žádný důkaz podstatný pro posouzení věci s výjimkou toho, že mezi různými subjekty probíhalo vyjasňování skutkové a právní situace. Stejné opět platí pro dopis , jméno FO, ze dne 14. 1. 2021, který poté odmítl nárok žalobce za , právnická osoba, dopisem ze dne 22. 1. 2021.

16. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu stavebním deníkem , adresa, pro úsek , adresa, , jehož existenci popisoval svědek , jméno FO, , neboť provedením tohoto důkazu by nemohly být zjištěno skutečnosti podstatné pro rozhodnutí. Potřeba provedení důkazů dalších potom již najevo nevyšla.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů postupem podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

18. Žalobce jako provozovatel vozidla , jméno FO, dne 8. 5. 2020 projížděl silnicí III. třídy, která se nachází na pozemku ve vlastnictví žalovaného. Při průjezdu křižovatkou za obcí , adresa, směrem na obec , adresa, zaznamenal uprostřed ní výmoly, kterým se vyhnul, následně však za touto křižovatkou najel na krajnici, neboť se vyhýbal dalším výmolům ve vozovce a možnost vyhnout se vlevo neměl, protože v protisměru jel jiný vůz. Na této pravé krajnici se nacházely výmoly, kterým se již nestačil vyhnout a rozhodl se do nich najet, přitom došlo k poškození obou disků a pneumatik na pravé straně jeho vozidla. Tuto škodu, s výjimkou spoluúčasti ve výši 5 000 Kč, nahradila smluvní pojišťovna žalobce, ten však zakoupil také disky na levou stranu vozidla v částce 33 538,53 Kč s tím, že původní disky se již nevyráběly.

19. Soud nejprve posoudil první námitku žalovaného, a to námitku nedostatku pasivní věcné legitimace.

20. Podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen z. p. k.) vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí. V daném případě je žalovaný vlastníkem komunikace III. třídy, na které došlo k nehodovému ději.

21. Pro účely posouzení věcné legitimace žalovaného jsou podstatná ta ustanovení zákona o pozemních komunikacích, která se týkající odpovědnosti za škody způsobené v důsledku závad na pozemních komunikacích. Podle § 27 odst. 2 z. p. k. vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

22. Otázky odpovědnosti vlastníka pozemní komunikace za škody způsobené závadou komunikace v minulosti řešil Okresní soud v Pardubicích, který v rozsudku ze dne 11. 10. 2007, č.j. 23 C 279/2006-79, dospěl k závěru, že pasivní legitimace je dána na straně vlastníka i správy silnic. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 7. 2008, č. j. 23 Co 24/2008-125, prvostupňový rozsudek změnil tak, že povinnost k náhradě škody uložil pouze vlastníku komunikace. Na základě ústavní stížnosti věc posoudil Ústavní soud, který v nálezu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 2729/08, odkázal na rozhodnutí odvolacího soudu, který správně vysvětlil zvláštní zákonem zakotvenou (§ 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb.) objektivní odpovědnost vlastníka silnice za vzniklou škodu a současně také dostatečně jasně a zřetelně uvedl, proč nemůže obstát stěžovatelova argumentace týkající se pasivní legitimace příspěvkové organizace.

23. Z uvedených rozhodnutí pro posuzovanou věc plyne, že kraj jako vlastník pozemní komunikace se nemůže zprostit své odpovědnosti za vady ve sjízdnosti komunikace tím, že správou a údržbou komunikací pověří jiný subjekt, například vlastní příspěvkovou organizaci. S námitkou nedostatku pasivní legitimace žalovaného se proto soud neztotožnil.

24. Byl-li žalovaný k podání žaloby o náhradu škody pasivně legitimován, zabýval se soud další námitkou žalovaného, že žalobce svou jízdou porušil příslušné předpisy o provozu na pozemních komunikacích.

25. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen zákon o provozu), na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.

26. Podle § 11 odst. 2 zákona o provozu na krajnici smí řidič motorového vozidla vjet jen při zastavení a stání nebo, jestliže je to nutné, při objíždění, vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti.

27. Podle § 18 odst. 1 zákona o provozu rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

28. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, (dále jen vyhláška) svislá dopravní značka umístěná vedle pozemní komunikace platí pro celou pozemní komunikaci v daném směru jízdy s výjimkou značky upravující zastavení nebo stání, která platí jen pro tu stranu pozemní komunikace, u níž je umístěna.

29. Podle § 3 odst. 3 vyhlášky zákaz, omezení nebo příkaz je ukončen nejbližší křižovatkou nebo příslušnou dopravní značkou.

30. Podle přílohy č. 1 uvedené vyhlášky značka “A 7a – nerovnost vozovky” upozorňuje na hrboly, výtluky, díry a jiné nerovnosti ve vozovce nebo na úsek s nerovným povrchem vozovky, vyžadující zvýšenou opatrnost nebo výrazné snížení rychlosti jízdy.

31. Soud má z provedených důkazů za jednoznačně prokázané, že žalobce podle výše uvedených ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích (ve znění výše uvedené vyhlášky) při řízení vozidla dne 8. 5. 2020 nepostupoval, neboť nepřizpůsobil rychlost své jízdy zejména předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu předmětné pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které bylo možno předvídat. Žalobce jel v odstupu za vozidlem řízeným jeho snachou, která několik kilometrů před místem nehody zaznamenala výstražnou značku A 7a a také neuspokojivý stav vozovky, čemuž přizpůsobila rychlost svého vozidla a způsob své jízdy. Při průjezdu křižovatkou, na kterou z pravé strany vjížděla nákladní vozidla, zpozorovala výtluky uprostřed vozovky a jela jen takovou rychlostí a takovým způsobem, že se jim v další jízdě vyhnula.

32. Žalobce sice také zaznamenal neuspokojivý stav vozovky, kdy zjistil, že se na ní nacházely výmoly a díry v podstatě již od Čakovic, zaznamenal také dopravní značku A 7a, která na hrboly, výtluky, díry a jiné nerovnosti ve vozovce nebo na úsek s nerovným povrchem vozovky upozorňovala, a to ve vzdálenosti přibližně 2 km od místa nehody, nicméně i podle své výpovědi těmto zjištěním rychlost vozidla nepřizpůsobil. Přestože při vjezdu do inkriminované křižovatky viděl, že uprostřed ní se nachází větší díra a že se této díře předchozí vozidlo vyhýbá, nesnížil zásadním způsobem rychlost (o brzdném manévru se ve výpovědi nevyjadřoval ani žalobce a ani z žádných svědků nehodového děje), ale provedl úhybný manévr. Při tomto manévru se ovšem dostal pravou částí vozidla na krajnici vozovky, kde sice rovněž zaznamenal výtluky, ty se mu však nezdály velké, proto do nich pravými koly vjel a tehdy došlo k jejich poškození. A jak přitom předepisuje zákon o provozu na pozemních komunikacích, na krajnici smí řidič motorového vozidla vjet jen při zastavení a stání nebo, jestliže je to nutné, při objíždění, vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti.

33. Soud se tak shoduje s žalovaným v závěru, že pokud žalobce nepřizpůsobil jízdu dopravnímu značení, manévru vozidla jedoucího před ním a ani stavebnímu stavu komunikace, a nedbal zvýšené opatrnosti při vjezdu na krajnici vozovky, nerespektoval dopravní předpisy a poškození pravých disků a pneumatik si zavinil sám.

34. Shora citovaný zákon o pozemních komunikacích ve svém ustanovení § 26 definuje pojem sjízdnosti. Podle jeho odstavce 1 jsou dálnice, silnice a místní komunikace sjízdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

35. Podle § 26 odst. 3 z. p. k. stavebním stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostů a mostních objektů a vybavení pozemní komunikace součástmi a příslušenstvím.

36. Podle § 26 odst. 6 z. p. k. závadou ve sjízdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

37. Podle § 27 odst. 1 z. p. k. uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací.

38. Jak bylo uvedeno výše, vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit (§ 27 odst. 2 z. p. k.).

39. Soud se s žalovaným ztotožňuje i v tom, že žalobcem i svědky popsaný stavební stav komunikace v době nehody, zahrnující stupeň opotřebení vozovky i výtluky, nemůže být onou závadou ve sjízdnosti ve smyslu zákona, neboť tento jistě obecně nevyhovující stav mohl žalobce před nehodovým místem poměrně snadno předvídat. Kromě toho vlastník silnice nehradí škodu, pokud by byla její příčinou závada ve sjízdnosti, jestliže na tuto závadu ve sjízdnosti předepsaným způsobem upozornil (v daném případě právě umístěním výstražné dopravní značky A 7a). Navíc by povinnost k náhradě škody žalovaného zavazovala jen tehdy, pokud by žalobce sám žádnou svou povinnost neporušil, k čemuž však dle výše uvedeného popisu zjevně nedošlo. Jak správně žalovaný uvedl, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, či z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen o. z.) a žalobce dopravní předpisy porušil, čímž nemůže mít nárok na náhradu škody tím jemu vzniklé.

40. Za uvedené situace se soud zabýval již jen tím, zda žalovaný neporušil obecnou prevenční povinnost definovanou v ustanovení § 2900 o. z. (vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného). Soud má za to, že z konání (spíše tedy nekonání) žalovaného, který neprováděl údržbu vozovky ideálním způsobem, nemůže automaticky rezultovat nárok na náhradu škody, pokud je tato škoda primárně způsobena řidičovým nepřizpůsobením rychlosti jízdy předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, tedy porušením dopravních předpisů.

41. Jak zcela přiléhavě uvedl Obvodní soud pro Prahu 5 v rozsudku ze dne 15. 10. 2015, č.j. 6 C 276/2014-124, …“žalobkyně tedy sama potvrdila, že si byla zhoršeného stavu silnice plně vědoma. Proto měla jakožto zkušená cyklistka vyvinout odpovídající opatrnost, obzvláště s přihlédnutím k faktu, že jela na kole, což jistě vyžaduje daleko vyšší obezřetnost, než např. jízda v osobním automobilu. Konstrukce ust. § 27 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. vylučuje jakékoliv nároky uživatelů dálnic, silnic a místních komunikací na náhradu škod vzniklých v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací. Vychází se z toho, že uživatel je povinen se těmto stavům přizpůsobit, tudíž vznikne-li mu škoda, pak pravděpodobně tuto svoji povinnost nesplnil a vznik škody tím sám zavinil (k tomu srov. např. komentář k ust. § 27 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb.: ČERNÍNOVÁ, M.; ČERNÍN, K.; TICHÝ, M.: Zákon o pozemních komunikacích – komentář. Praha: C. H. Beck, 2015, cit. dle ASPI, stav k 8. 11. 2015)……Soud se neztotožnil s právní kvalifikací odpovědnosti žalovaného na základě § 27 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb. tvrzenou žalobkyní jakožto odpovědností objektivní. Soud je totiž toho názoru, že specifika daného případu nenasvědčují tomu, že by došlo ke vzniku škody, jejíž příčinou by byla závada ve sjízdnosti. Pojem „závada ve sjízdnosti“ je definován v § 26 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb. Toto ustanovení však neuvádí žádné byť jen demonstrativní příklady toho, co se závadou sjízdnosti může rozumět. Určité vodítko lze naleznout po užití historicko-komparativní výkladové metody, kdy prováděcí vyhláška č. 35/1984 Sb., která po novele dříve účinného zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), provedené v roce 1984, obsahovala mj. v § 12 odst. 2 písm. a) poměrně široký výčet závad ve sjízdnosti: „ojedinělé výtluky, výmoly a hrboly v jinak bezvadném povrchu souvislého úseku vozovky, nevhodně uložený udržovací materiál, spadlé stromy a kameny, poškozené dopravní značky a jiné překážky, není-li na ně předepsaným způsobem upozorněno.“ V daném případě však nešlo nikterak o výtluk ojedinělý, a už vůbec ne na jinak bezvadném povrchu souvislého úseku vozovky. Naopak, na vozovce se nacházel větší počet výtluků, tudíž se nemohlo jednat o závadu, kterou by účastník provozu nemohl při pohybu přizpůsobeném stavebnímu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací v souladu s § 26 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb. předvídat.

42. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, č.j. 62Co 35/2016-143, který sdílel názor soudu prvního stupně o tom, že výtluk, v němž došlo k pádu žalobkyně, nepředstavoval závadu ve sjízdnosti ve smyslu § 26 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, neboť tento výtluk žalobkyně mohla se zřetelem ke všem výše uvedeným okolnostem předvídat, pokud by ovšem, jak již je výše vysvětleno, přizpůsobila způsob a rychlost jízdy stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace a povětrnostní situaci.

43. Nejvyšší soud potom usnesením ze dne 31. 10. 2017, č.j. 25 Cdo 4042/2016-162, dovolání žalobkyně odmítl, když především poukázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1495/2003, publikované pod C 2751 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck, podle nějž závadou ve sjízdnosti může být i natolik významná změna sjízdnosti v místě nekvalitního stavebního stavu komunikace, která je sice odstranitelná běžnou údržbou, avšak svým charakterem se natolik vymyká stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním vlivům, že řidič ani při obezřetné jízdě respektující stav komunikace či případné důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně reagovat při řízení tak, aby závada neovlivnila jeho jízdu a nevznikla tím škoda. Ze zákona přitom nevyplývá, že závada ve sjízdnosti se nemůže nacházet v místě nekvalitního stavebního stavu komunikace; není tedy vyloučeno, aby se v místě, kde je stavební stav komunikace poznamenán četnými výtluky, vyskytovala závada ve sjízdnosti představovaná výtlukem natolik rozsáhlým (hlubokým), že vzhledem k okolnímu stavu vozovky jde o takovou změnu sjízdnosti, kterou řidič nemůže předvídat ani tehdy, přizpůsobí-li způsob jízdy špatnému stavu komunikace.“44. Uvedená rozhodnutí zcela přiléhavě hodnotí obdobný případ (byť se týkal cyklistky), kdy ke škodě došlo právě nepřizpůsobením jízdy špatnému stavu komunikace.

45. Pokud žalobce argumentoval tím, že platnost výstražné dopravní značky A 7a končila za předmětnou křižovatkou, a tím, že žalovaný zde takovou značku znovu neumístil, předepsaným způsobem neupozornil na závadu ve sjízdnosti, je třeba připomenout, že platnost výstražné značky není dopravními předpisy omezena, a k ukončení platnosti takové značky neslouží nejbližší křižovatka (jak je tomu u značek zákazových, omezujících nebo příkazových). Pro věc samu to znamená, že výstraha daná značkou A 7a platila pro celý úsek dané silnice III. třídy č. 2443, a to bez ohledu na to, zda se na ní nacházely křižovatky či nikoliv.

46. Za této situace tak soud dospěl k závěru, že žalobu je třeba v plném rozsahu zamítnout.

47. Pro případ, že by odpovědnost žalovaného za škodu přece jen shledal, se soud ztotožnil s obranou žalovaného, že žalobcem prezentovaná konstrukce výše škody neobstojí. Jak správně argumentoval žalovaný, vyhláška č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, účinná do 24. 6. 2023, nepředepisuje pro motorová vozidla shodu disků na nápravě [(srov. Příloha 12 uvedené vyhlášky, část A, bod 4 – Disky kol ve spojení s částí F, bod 6 – Technické požadavky na výbavu vozidel koly, pneumatikami a protiskluzovými řetězy), kdy vozidlo, pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak, smí být vybaveno pouze pneumatikami určenými pro daný typ vozidla výrobcem vozidla (tedy nikoliv disky)]. Pokud tedy měla škoda spočívat v tom, že žalobce zakoupil dva nové disky na levou část vozidla proto, že mu (v důsledku nehody poškozené) disky na pravé straně zaplatila pojišťovna, a stejné se již nevyráběly, neshledává v tom soud (shodně jako žalovaný) příčinnou souvislost se vzniklým nehodovým dějem (disky na levé straně vozidla nebyly při nehodě poškozeny a nebyl tudíž důvod provádět jejich výměnu v souvislosti s výměnou disků na straně pravé).

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení sestávajících z celkem 13 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (a to za vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 18. 10. 2022, vyjádření ze dne 2. 12. 2022, účast na jednání dne 10. 1. 2023, doplnění vyjádření ze dne 14. 2. 2023, účast na jednání dne 5. 3. 2023, 13. 6. 2023 a 13. 9. 2023, vyjádření ze dne 3. 10. 2023, účast na jednání dne 25. 11. 2023, 4. 4. 2024 a 16. 5. 2024 a závěrečný návrh – vše podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Celkové náklady žalovaného ve výši , částka, byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).