5 C 93/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Ditou Staňkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 400 000Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení částku 68 514,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu náhrady škody. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný na základě zmocnění zastupoval žalobce ve věci uplatnění nároku na náhradu škody způsobené při výkonu advokacie třetí osobou, a to advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, , IČO: , IČO, . Žalovaný jako právní zástupce žalobce pochybil, když porušil povinnost vyplývající z jeho postavení a zavinil zmeškání subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku žalobce na náhradu škody ve výši 400 000 Kč po advokátce , tituly před jménem, , jméno FO, . , tituly před jménem, , jméno FO, zastupovala žalobce ve věci uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 94/2018 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 233/2019, kdy předmětem řízení byla náhrada škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným pobytem žalobce ve vazbě v období od 8. 11. 2014 do 21. 1. 2016, kdy jeho vazba byla následně shledána jako nezákonná, neboť byl zproštěn obžaloby. Žalobce tak po České republice, resp. Ministerstvu spravedlnosti, požadoval náhradu škody a nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., kdy byl se svým nárokem úspěšný pouze v části týkající se ušlého zisku, zbytek jeho nároku byl po uplatnění námitky promlčení ze strany žalované zamítnut. , tituly před jménem, , jméno FO, jakožto zástupkyně žalobce pochybila, když promarnila šestiměsíční lhůtu pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce. Žalobci pak vznikla škoda v důsledku nemožnosti uplatnění jeho nároku na náhradu škody po , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť žalovaný, který žalobce v této věci zastupoval, uplatnil za žalobce nárok až po uplynutí zákonné lhůty, která dle tvrzení vedlejšího účastníka uplynula 24. 9. 2021. Žalovaný však podal žalobu až dne 25. 5. 2022, přestože zastoupení žalobce převzal na základě plné moci již 7. 7. 2020. Řízení o žalobě bylo následně zastaveno. Žalobci tak v přímé souvislosti s pochybením žalovaného vznikla škoda, neboť by jinak s ohledem na důvodnost svého nároku býval s žalobou proti , tituly před jménem, , jméno FO, úspěšný. K výši uplatňovaného nároku žalobce uvedl, že vycházel z ustálené judikatury, dle které činí kompenzace zpravidla 500 Kč až 1 000 Kč za jeden den vazby. K oprávněnosti nároku žalobce je třeba zodpovědět předběžnou otázku, a to do jaké míry by žalobce býval úspěšný v původním sporu, byl-li by jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatněn včas. Žalobce spatřuje ve výše popsaném jednání naplnění všech podmínek pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou při výkonu advokacie. Příčinnou souvislost mezi žalobcovou újmou na jmění a porušením odpovědnosti žalovaného považuje žalobce za nespornou, neboť hlídání procesních i hmotněprávních lhůt je jednou ze základních povinností advokáta a jednání žalovaného má charakter hrubé nedbalosti.

2. Žalovaný nárok uplatňovaný žalobou neuznal a navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že odpovědnost advokáta je objektivní a k jejímu uplatnění se vyžaduje splnění tří kumulativních předpokladů, a to porušení povinnosti při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Ve vztahu k příčinné souvislosti nutno uvést, že žalobce nese důkazní břemeno a musí prokázat, že pokud by k pochybení advokáta nedošlo, škoda na straně žalobce by nevznikla. V souvislosti se vznikem škody pak nelze považovat za prokázaný ani vznik škody, ani její výši, resp. zda a v jaké výši je nárok žalobce oprávněný a zda a v jaké výši mu mohla vzniknout škoda. V daném případě nebyly prokázány všechny předpoklady profesní odpovědnosti žalovaného za škodu nárokovanou žalobcem. Co se týče výše škody za nemajetkovou újmu v podobě nezákonné vazby, dle ustálené judikatury se přiznává částka 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den výkonu vazby, přičemž je přípustná i nižší částka, kdy každý případ by měl být hodnocen individuálně. Neprokáže-li žalobce, že na něj měl výkon nezákonné vazby nějaký mimořádný dopad, dochází k přiznání maximální částky 500 Kč za jeden den. Lze uzavřít, že pokud jde o vznik škody a její výši v daném případě, nebyla žalobcem prokázána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody.

3. Dne 24. 11. 2024 vedlejší účastník oznámil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného. Vedlejší účastník uvedl, že veškeré nároky uplatněné žalobcem vůči žalovanému odmítá jako neopodstatněné, neboť na straně advokáta nejsou naplněny základní předpoklady odpovědnosti za škodu. Předmětem pojištění odpovědnosti advokáta za škodu je dle § 24 odst. 1 zákona o advokacii odpovědnost za škodu způsobenou klientem v souvislosti s výkonem advokacie. Jedná se o zvláštní druh odpovědnosti, která je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou (nesprávný) výkon advokacie, resp. porušení povinnosti při výkonu advokacie jako příčina, vznik škody jako následek a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu advokacie a vznikem škody. V daném případě je však zcela zřejmé, že v dané věci není naplněn ani jeden z uvedených předpokladů odpovědnosti za škodu, zejména není dáno jakékoliv pochybení na straně žalovaného advokáta. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, kde žalobce uplatňoval nárok na náhradu škody po , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, které žalovaný učinil dle pokynu žalobce, kterého musel předtím zcela jasně a srozumitelně poučit o všech následcích spojených s takovým postupem. Bylo tedy zcela na rozhodnutí žalobce jako klienta, a nikoliv žalovaného jako advokáta, jestli bude nárok uplatněn žalobou u soudu a stejně tak jestli se bude v zahájeném řízení pokračovat či nikoliv. Rozhodl-li se žalobce v řízení nepokračovat, bylo to jeho rozhodnutí a za toto rozhodnutí nemůže nést odpovědnost advokát. Žalobce sice uvádí, že pochybení žalovaného spatřuje v tom, že nárok na náhradu škody byl vůči , tituly před jménem, , jméno FO, uplatněn až po uplynutí promlčecí lhůty, přičemž toto promlčení měl zavinit žalovaný, nicméně žalobce nepředkládá žádná skutková tvrzení a už vůbec ne žádné důkazy, ze kterých by se dalo dovodit, že by nárok na náhradu škody byl skutečně promlčen, natož pak že toto promlčení zavinil žalovaný. O námitce promlčení nebylo žádným způsobem rozhodnuto, neboť došlo k zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, tedy otázka promlčení uplatňovaného nároku zůstala přinejmenším sporná. V dané věci pak není dána ani příčinná souvislost, neboť žalobce by musel prokázat, že nebýt tvrzeného pochybení žalovaného, byl by žalobce se svým nárokem v řízení proti , tituly před jménem, , jméno FO, úspěšný. Žalobce však nic takového neprokazuje.

4. Soud podle § 120 odst. l zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”) ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování níže uvedenými listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení, přičemž návrhy na provedení dalších důkazů soud pro nadbytečnost zamítl. Protože potřeba dalšího dokazování v řízení nevyšla najevo (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Z plné moci ze dne 7. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce udělil žalovanému plnou moc k tomu, aby zastupoval žalobce ve všech právních věcech, vykonával všechny úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky nebo námitky a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal a potvrzoval, jmenoval rozhodce a sjednával rozhodčí smlouvy, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci.

7. Z žaloby ze dne 25. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný jakožto právní zástupce žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu o zaplacení 400 000 Kč s příslušenství proti žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , která žalobce zastupovala v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným pobytem ve vazbě. Žaloba uplatněná u Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta, neboť nárok byl uplatněn po uplynutí promlčecí lhůty. Pozdní uplatnění nároku měla zavinit právě žalovaná , tituly před jménem, , jméno FO, .

8. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2023, č. j. 75 C 103/2022-131 soud zjistil, že řízení vedené pod uvedenou spisovou značkou bylo zastaveno, neboť žalobce vzal žalobu zcela zpět.

9. Z vyjádření vedlejšího účastníka ve věci 75 C 103/2022 ze dne 8. 3. 2023 soud zjistil, že vedlejší účastník veškeré nároky žalobce odmítl jako neopodstatněné, neboť na straně žalované nebyly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu a navíc je uplatňovaný nárok promlčen.

10. Z vyjádření žalované k žalobě ze dne 10. 11. 2022 ve věci 75 C 103/2022 soud zjistil, že žalovaná , tituly před jménem, , jméno FO, nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla žalobu zamítnout, neboť nebyly prokázány všechny předpoklady profesní odpovědnosti žalované za škodu nárokovanou žalobcem a navíc byl nárok promlčen.

11. Z e-mailu ke sp. zn. 75 C 103/2022 soud zjistil, že žalobce vzal v uvedené věci žalobu v celém rozsahu zpět.

12. Z dopisu ze dne 17. 9. 2018 od Ministerstva spravedlnosti ČR adresovaného , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že k podání ze dne 17. 2. 2018 ve věci uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy bylo sděleno, že nárok je již promlčen a žádosti proto nelze vyhovět.

13. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 18 C 94/2018-122 soud zjistil, že žaloba žalobce o zaplacení 710 500 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta, neboť soud neshledal příčinnou souvislost ani vznik škody ohledně daného nároku.

14. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019 č. j. 22 Co 233/2019-208 mezi žalobcem a Českou republikou, Ministerstvem spravedlnosti, soud zjistil, že Městský soud v Praze jakožto soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 8. 2019 č. j. 18 C 94/2018-122.

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 4. 2023 č. j. 20 C 87/2018-639 soud zjistil, že ve věci žalobce proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, kdy se žalobce domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy a náhrad škody v důsledku nezákonného výkonu vazby, byla uložena žalované povinnost zaplatit žalobci částku 118 640,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 25. 6. 2018 do zaplacení a dále částku 6 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 25. 6. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta pro nedůvodnost co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 128 341,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 6. 2018.

16. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 12. 2021 č. j. 20 C 87/2018-477 soud zjistil, že ve věci žalobce proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, kde se žalobce domáhal finančního zadostiučinění a náhrady škody v souvislosti s nezákonným výkonem vazby, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 8,05 % p.a. zákonný úrok z prodlení z částky 637 519 od 25. 6. 2018 do 14. 9. 2018, dále částku 8 591 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 25. 6. 2018 do zaplacení, částku 239 943 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 25. 6. 2018, částku 6 640,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 25. 6. 2018 do zaplacení, a částku 131 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 25. 6. 2018 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 219 000 Kč od 25. 6. 2018 do 14. 9. 2018.

17. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2023 č. j. 14 Co 207/2023-670 soud zjistil, že Městský soud jakožto soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 4. 2023 č. j. 20 C 87/2018-639 v napadené části co o částky 63 559,60 Kč s příslušenstvím.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 7. 2024 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 400 000 Kč.

19. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 75 C 103/2022 soud zjistil, že žalovaný zastupoval žalobce v tomto řízení vedeném proti , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy předmětem řízení bylo zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla podána dne 26. 5. 2022. Usnesením ze dne 26. 6. 2023 č. j. 75 C 103/2022-131 bylo řízení zastaveno, neboť žalobce vzal žalobu zcela zpět a ostatní účastníci se zpětvzetím souhlasili.

20. Z dalších provedených důkazů nebylo soudem zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

21. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen “zákon o advokacii”), je advokát při poskytování právních služeb nezávislý; je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta.

22. Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

23. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních předpisů tím není dotčena.

24. V prvé řadě je třeba konstatovat, že účastníci soudu předložili mnoho listinných důkazů, které však nesouvisí s uplatňovaným nárokem v tomto řízení. Žalobce uplatňuje nárok z titulu náhrady škody, kterou mu měl způsobit žalovaný tím, že pochybil a porušil povinnost vyplývající z jeho postavení, když zastupoval žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , avšak tento nárok byl uplatněn u soudu až po uplynutí zákonné lhůty. Břemeno důkazní na straně žalobce pak představuje žalobcovu povinnost prokázat jím tvrzené skutečnosti, tedy v daném případě to, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu. Těmi jsou porušení povinnosti, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (právním řádem), dále existence škody (majetková újma) a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno stejně jako vznik škody a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škoda nevznikla. V souvislosti s uvedeným soud zdůrazňuje, že pro posouzení nároku žalobce v tomto řízení nejsou relevantní skutečnosti týkající se nároku žalobce uplatněného u Ministerstva spravedlnosti v souvislosti s nezákonným výkonem vazby, ani následným řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2. Soud se tedy zabýval tím, zda byl splněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to zda došlo k porušení povinnosti ze strany žalovaného. Žalobce uvedl, že jej žalovaný zastupoval v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž žalovaný nárok žalobce uplatnil u soudu pozdě, když podal žalobu dne 25. 5. 2022, ačkoliv zastoupení žalobce za tímto účelem převzal na základě plné moci již 7. 7. 2020. Z plné moci ze dne 7. 7. 2020 však soud zjistil, že tato plná moc nebyla výslovně udělena k zastupování žalobce žalovaným v konkrétním řízení (resp. za účelem uplatnění nároku žalobce proti , tituly před jménem, , jméno FO, ), ale jednalo se o tzv. generální plnou moc. Z žádných předložených a provedených důkazů pak nikterak nevyplývá, kdy konkrétně žalobce udělil žalovanému pokyn k tomu, aby nárok u soudu uplatnil. Ve světle výše citované právní úpravy pak nutno připomenout, že žalovaný v postavení advokáta je vázán pokyny klienta, tedy v daném případě pokyny žalobce. Jak bylo uvedeno, z provedených důkazů ani dle tvrzení účastníků nebylo zjištěno nic k tomu, kdy přesně žalobce pokyn k podání žaloby žalovanému udělil. Byla-li by plná moc skutečně udělena za tímto účelem, pak by bylo přinejmenším nestandardní, že by se žalobce téměř dva roky nezajímal o to, v jaké fázi se řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti , tituly před jménem, , jméno FO, nachází. Ze strany žalobce pak ani nebylo tvrzeno nic k tomu, že by žalovaného v souvislosti s uvedeným v mezičase od udělení plné moci do podání žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 1 jakkoliv kontaktoval. Žalobce dále uvedl, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo zastaveno, nicméně toto bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu žalobcem. Pokud v průběhu řízení vyšlo najevo, že by žalobce nebyl se svým nárokem úspěšný, byl dle názoru soudu postup žalovaného jakožto právního zástupce žalobce správný, neboť v případě, že by v řízení bylo pokračováno a žaloba následně zamítnuta, vznikly by žalobci akorát další náklady. S ohledem na uvedené tak soud dospěl k závěru, že nebyla splněna první z podmínek pro vznik škody, a to protiprávní jednání žalovaného. Potenciální výší škody se pak soud již nezabýval, neboť nebyly splněny podmínky pro to, aby tvrzená škoda mohla vůbec vzniknout. Žalobce pouze předjímá, že byl-li by jeho nárok vůči , tituly před jménem, , jméno FO, uplatněn včas, byl by ve věci zcela úspěšný, resp. byl by úspěšný ve výši uplatňovaného nároku, tj. 400 000 Kč. Vzhledem k výše uvedenému pak soudu nezbylo nic, než žalobu zamítnout.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení celkové výši 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) uvedené vyhlášky (vyjádření ve věci samé a účast na jednání soudu dne 15. 4. 2025).

26. Vedlejšímu účastníku na straně žalovaného byl v závislosti na úspěchu žalovaného ve věci přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v částce 68 514,90 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 9 900 Kč za každý z šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 2. 4. 2024 a ze dne 15. 6. 2025, účast na jednání soudu dne 15. 4. 2025, 22. 7. 2025 a 11. 9. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za čtyři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, a také z cestovní náhrady v celkové výši 6 714,90 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 4. 2025 náhrada 2 238,30 Kč za 188 ujetých km v částce 1 338,30 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 7. 2025 náhrada 2 238,30 Kč za 188 ujetých km v částce 1 338,30 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 9. 2025 náhrada 2 238,30 Kč za 188 ujetých km v částce 1 338,30 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka.

27. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.