6 C 73/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Eliášovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy <b>I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy - [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov], modré barvy, s indentifikačním číslem vozidla VIN: [anonymizováno] [číslo], jež je uložený u Obvodního soudu pro Prahu 5, žalobkyni.</b> II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 509 232 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že žalobkyně je výlučným vlastníkem [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov], modré barvy, s identifikačním číslem vozidla [anonymizováno] [číslo] (dále jen předmětné vozidlo). Vozidlo do vlastnictví získala na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba] [anonymizováno] jako prodávajícím. Kupní cena byla stanovena ve výši 4 400 000 Kč. Předmětné vozidlo bylo financováno úvěrem u společnosti s [anonymizováno]. Ujednání o výhradě vlastnického práva žalované do doby úhrady kupní ceny je nicotné z důvodu rozpornosti s ustanovením, že kupující nabývá vlastnické právo okamžikem převzetí od prodávajícího podpisem předávajícího protokolu, není tak dostatečně určité. I pokud by však [právnická osoba] [anonymizováno] nebyla vlastníkem, vlastnické právo přešlo na žalobkyni. Žalobkyně byla v dobré víře, [právnická osoba] [anonymizováno] v kupní smlouvě výslovně prohlásila, že je vlastníkem, předložila velký technický průkaz, s vozidlem volně disponovala, žalobce také provedl lustraci v systému [anonymizováno], z něhož zjistil, že vozidlo nebylo vedeno v registru odcizených vozidel v České republice ani na Slovensku, nebylo ani předmětem leasingu či úvěru. Žalobkyně si počínala maximálně obezřetně.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že [právnická osoba] [anonymizováno] nezaplatila celou kupní cenu, vlastnické právo proto nikdy nepřešlo a vlastníkem je stále žalovaná. Výhrada vlastnického práva byla ujednána platně. Ujednání o přechodu vlastnického práva si neprotiřečí, odstavec 1 sporného ustanovení je obecný, odstavec 2 sporného ustanovení obsahuje přechod vlastnického práva Žalobkyně nebyla v dobré víře. Svědek [příjmení] uvedl, že„ to bylo docela známé, že pan [celé jméno svědka] neuhradil vozidlo panu [příjmení]“. Dále o tom svědčí tvrzení svědka [příjmení], že odevzdáním předmětného automobilu žalobkyni hradil pan [celé jméno svědka] svůj dluh vůči panu [jméno] [příjmení] ve výši přibližně 2.500.000 Kč. V situaci, kdy [celé jméno svědka] jako dlužník hradil svůj peněžitý dluh předáním motorového vozidla, které měl pár dní předem koupit, muselo být totiž [jméno] [příjmení] jako věřiteli jasné, že dlužník peníze neměl, a tedy nemohl uhradit kupní cenu za předmětné vozidlo. Svědek [příjmení] uvedl, že jednatel [příjmení] [příjmení] mu sdělil, že předmětné motorové vozidlo dostal„ ze [celé jméno svědka] místo peněz“. Dále svědek [příjmení] uvedl, že mu [příjmení] [příjmení] nabízel vyrovnání, a to tak, že automobil se odprodá a výnos si rozdělí žalovaná a žalobkyně rovným dílem. Takový postup je nanejvýš podezřelý od někoho, kdo by předmětné motorové vozidlo koupil v dobré víře. To, že kupní cena za předmětné vozidlo měla být ze strany žalobkyně hrazena v šesti splátkách, přičemž všechny proběhly až po předání předmětného vozidla a poslední až téměř jeden měsíc po jeho předání, ačkoli v kupní smlouvě přitom nebyla sjednána výhrada vlastnictví, se zcela vymyká běžnému obchodnímu styku. Minimálně tato okolnost měla být jednateli žalobkyně podezřelá.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro prahu 5 ze dne 30. 10. 2019, č. j. 6 C 73/2019-55 soud nahradil souhlas žalované s vydáním předmětu úschovy, předmětného vozidla, žalobkyni. Vvyšel přitom z toho, že předmětné vozidlo bylo uloženo do soudní úschovy Policií ČR podle § 80 odst. 1 trestního řádu, proti němuž účastníci neúspěšně brojili stížností, posléze vzhledem k nesouhlasu žalované nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o vydání vozidla z úschovy; byla proto odkázána na žalobu. Vlastníkem vozu byla žalovaná, která jej prodala [právnická osoba] [anonymizováno], s tím, že v kupní smlouvě byla sjednána výhrada vlastnictví žalované až do úplného zaplacení kupní ceny, [právnická osoba], však žalované kupní cenu nezaplatila, proto žalovaná namítala, že nepřestala být vlastníkem, a tudíž se vlastníkem nemohla stát žalobkyně. Výhradu vlastnictví obsaženou v kupní smlouvě ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou jako prodávající a [právnická osoba], jako kupující soud prvního stupně posoudil jako platně sjednanou, přestože žalobkyně ji považovala za neplatnou z důvodu nejasného vyjádření projevu vůle. Dále vzal za prokázané, že žalobkyně vůz koupila od [právnická osoba] [anonymizováno], kupní smlouvou z [datum] [právnická osoba], přitom byla v evidenci vozidel zapsána jako vlastník předmětného vozu, soud prvního stupně na základě toho uzavřel, že žalobkyně nabyla vlastnické právo v souladu § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), za úplatu, jednajíc v dobré víře, od osoby k tomu oprávněné podle stavu zapsaného ve veřejném seznamu (evidence vozidel). Podotkl, že i kdyby evidenci vozidel neposuzoval jako veřejný seznam, došlo by k převodu vlastnického práva na žalobce na základě ust. § 1109 o. z.

4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 70 Co 50/2020- 94, byl právě uvedený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že základním hlediskem pro výklad právního jednání je dle § 556 odst. 1 o.z. úmysl jednajícího, popřípadě (u vícestranných právních jednání) společný úmysl jednajících stran. Toto základní výkladové pravidlo nemůže soud nahrazovat svým vlastním výkladem sporných ustanovení a takto po svém doplňovat vůli jednajících, aniž by se snažil jejich skutečnou vůli zjistit. Teprve v případě, že nelze zjistit úmysl jednajícího, uplatní se objektivní metoda interpretace, a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s § 556 o. z., je jeho závěr o platném sjednání výhrady vlastnického práva přinejmenším předčasný. Dále soud prvního stupně pochybil, když označil evidenci vozidel za veřejný seznam a uzavřel, že žalovaná nabyla vlastnické právo v souladu § 984 odst. 1 o. z. Jak již dovodila judikatura, registr silničních vozidel není veřejným seznamem, neboť není splněna jedna z definičních podmínek veřejného seznamu, a to přístupnost této evidence bez omezení (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015). Nesprávný závěr učinil soud prvního stupně i z technického průkazu předmětného vozidla, když z něj dovodil, že prvním majitelem vozidla byla společnost [právnická osoba], druhým majitelem byla [právnická osoba], [anonymizováno], a třetím majitelem [právnická osoba] [anonymizováno], a to od [datum]. Ze záznamů o vlastnictví v technickém průkazu plyne, že prvním majitelem byla společnost [právnická osoba], druhým však [právnická osoba], a to od [datum], a až třetím majitelem byla [právnická osoba], [anonymizováno], a to do [datum], přičemž žalobkyně je uvedena jako provozovatel vozidla. Toto zjištění je tak v rozporu s tvrzením žalobkyně, která se nahrazení projevu vůle domáhala tvrdíc, že je vlastníkem vozidla.

5. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Dne [datum] byla Policií České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 6. oddělení, žalobkyni odňata věc - předmětné vozidlo, jako věc, která může sloužit pro důkazní účely (prokázáno protokolem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 6. oddělení, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

7. Usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 6. oddělení, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla do úschovy uložena věc - předmětné vozidlo (prokázáno usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 6. oddělení, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

8. Dne [datum] požádala žalobkyně jako zúčastněná osoba Policii České republiky o vrácení předmětného vozidla (prokázáno žádostí zúčastněné osoby o vrácení odňaté věci ze dne [datum]).

9. Dne [datum] žalobkyně požádala u Obvodního soudu pro Prahu 5 o vydání věci z úschovy (prokázáno žádostí o vydání z úschovy ze dne [datum]).

10. Policie ČR předmětné vozidlo dne [datum] uložila do soudní úschovy na základě výzvy k převzetí věci a předávacího protokolu k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, z důvodu potřeby objasnit vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Účastníci proti usnesení [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o uložení předmětného vozidla do úschovy zdejšího soudu, podali v zákonné lhůtě stížnost, která byla unesením č. j. [číslo jednací] zamítnuta jako nedůvodná (nesporná tvrzení účastníků).

11. Dne [datum] byli účastníci Obvodním soudem pro Prahu 5 vyzváni, aby se vyjádřili k žádosti žalobkyně (prokázáno výzvou Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spise Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná s tímto nesouhlasila a žádala, aby bylo předmětné vozidlo vydáno jí (prokázáno dopisem žalované ze dne [datum] ve spise Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně nesouhlasila s tím, aby bylo předmětné vozidlo vydáno komukoli jinému než jí (prokázáno vyjádřením přihlašovatele ze dne [číslo] [rok] ve spise Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka]).

12. Dne [datum] se žalovaná zavázala dodat [právnická osoba] [anonymizováno] 3 použitá osobní vozidla, mezi nimi i předmětné vozidlo, a [právnická osoba] [anonymizováno] se zavázala zaplatit za to kupní cenu v celkové výši 10 673 410 Kč, z toho kupní cena předmětného vozidla činila 4 349 950 Kč. V článku III. odst. 2 podepsané smlouvy je uvedeno, že se smluví strany dohodly, že [právnická osoba] [anonymizováno] je povinna zaplatit žalované kupní cenu, nejpozději do 5 kalendářních dnů od podpisu této smlouvy. V článku IV. odst. 1 této smlouvy se uvádí, že [právnická osoba] [anonymizováno] nabývá vlastnické právo k vozidlům okamžikem jejich převzetí od žalované podpisem předávacího protokolu. V odst. 2 tohoto článku je uvedeno, že byla-li vozidla [právnická osoba] [anonymizováno] převzata před úplným zaplacením kupní ceny a případných vedlejších pohledávek, zůstávají vozidla až do úplného zaplacení kupní ceny a případných vedlejších pohledávek ve výlučném vlastnictví žalované (prokázáno kupní smlouvou mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum]).

13. Obchodní ředitel žalovaný, svědek [jméno] [příjmení], uvedl, že v předmětné kupní smlouvě byla stanovena podmínka k převodu, a to zaplacení kupní ceny, předmětné vozidlo bylo do doby, než bude uhrazena kupní cena [právnická osoba] [anonymizováno] pouze zapůjčeno (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

14. Dne [datum] žalovaná předala předmětné vozidlo [právnická osoba] [anonymizováno] (prokázáno předávacím protokolem ze dne [datum], jakož i výslechem svědka [jméno] [příjmení] a výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

15. Dne [datum] ve 23:05 byl vygenerován výpis z historie předmětného vozidla, v němž je uvedeno, že předmětné vozidlo nebylo k tomuto datu vedeno jako odcizené ani v České republice, ani na Slovensku, nebylo předmětem financování (formou leasingu nebo úvěru) u zde vyjmenovaných 14 leasingových společností (prokázáno výpisem ze systému [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizována tři slova] ze dne [datum]).

16. Dne [datum] se [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyně podepsaly smlouvu, v níž [právnická osoba] [anonymizováno] uvádí, že je vlastníkem předmětného vozidla a toto žalobkyni prodává, žalobkyně uvádí, že vozidlo kupuje a zavazuje se zaplatit cenu ve výši 4 400 000 Kč (prokázáno smlouvou o prodeji vozidla mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní ze dne [datum]). Žalobkyně převzala předmětné vozidlo (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení] jakož i výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

17. Dne [datum] byla z bankovního účtu žalobkyně provedena platba ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] ve výši 1 500 000 Kč se zprávou příjemci i plátci [webová adresa] [anonymizována dvě slova]“ (prokázáno potvrzením o provedení platby ze dne [datum]).

18. Dne [datum] byla provedena platba z účtu žalobkyně ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] ve výši 1 000 000 Kč s poznámkou pro plátce„ [anonymizována čtyři slova]“ (prokázáno oznámením o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum]).

19. Dne [datum] byla z bankovního účtu žalobkyně provedena platba ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] ve výši 1 000 000 Kč se zprávou příjemci i plátci [webová adresa] [anonymizována dvě slova]“ (prokázáno potvrzením o provedení platby ze dne [datum]).

20. Dne [datum] přijala [právnická osoba] [anonymizováno] od žalobkyně částku 250 000 Kč za účelem platby faktury [číslo] (prokázáno příjmovým dokladem číslo [anonymizováno] [rok] ze dne [datum]).

21. Dne [datum] přijala [právnická osoba] [anonymizováno] od žalobkyně částku 210 000 Kč za účelem platby faktury [číslo] (prokázáno příjmovým dokladem číslo [anonymizováno] [rok] ze dne [datum]).

22. Dne [datum] si žalobkyně [právnická osoba] a žalobkyně ujednaly započtení závazků a pohledávek v rozsahu 440 000 Kč s tím, že žalobkyně má za [právnická osoba] [anonymizováno] pohledávku ve výši 4 400 000 Kč, faktura [číslo] ze dne [datum] a [právnická osoba] [anonymizováno] má za žalobkyní pohledávku ve výši 440 000 Kč, faktura č. [rok], ze dne [datum] (prokázáno dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne [datum]).

23. Dne [datum] se společnost s [právnická osoba] zavázala poskytnout žalobkyni finanční prostředky na financování pořízení předmětného vozidla, žalobkyně se zavazuje do uplynutí sjednané doby vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. K zajištění veškerých pohledávek žalobkyně převedla na společnost s [právnická osoba] vlastnické právo k předmětnému vozidlu s tím, že společnost s [právnická osoba] (prokázáno smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] mezi společností s [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum]). Dne [datum] se žalobkyně a společnost s [právnická osoba] dohodly na předčasném ukončení smlouvy ke dni [datum] s tím, že žalobkyně se zavazuje nejpozději k tomuto dni uhradit doplatek ve výši 2 540 648 Kč (prokázáno dohodou o předčasném ukončení smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]). Společnost s [právnická osoba] oznámila žalobkyni, že splnila veškeré povinnosti a závazky vyplývající ze smlouvy číslo [anonymizováno] [číslo], která byla dne [datum] uzavřena za účelem financování pořízení předmětného vozidla. Současně se splněním závazků došlo k zániku sjednaného zajišťovacího převodu vlastnického práva k vozidlu (prokázáno potvrzením o splnění platebních povinností a zániku zajišťovacího práva k předmětu financování).

24. Žalobkyně zaplatila [právnická osoba] [anonymizováno] kupní cenu, avšak tato ji již neuhradila žalované. Předmětná částka byla použitá panem [celé jméno svědka] na nějaký jeho jiný dluh, část byla poslána žalované a dále bylo za to uhrazeno vozidlo [anonymizováno] (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

25. Žalovaná čekala na platbu, tato však nepřišla, pan [celé jméno svědka] byl upomínán, ale nereagoval. Obchodní ředitel žalované svědek [jméno] [příjmení] spolu se zaměstnancem žalované panem [příjmení] jeli hledat předmětné vozidlo, neboť toto má v sobě zabudován systém k vyhledávání vozidla. Našli jej s jinou SPZ a v dispozici pana [jméno] [příjmení], který sdělil, že předmětné vozidlo nevydá, neboť ho dostal od pana [celé jméno svědka] místo peněz, které mu dlužil. Volali proto Policii ČR, která na místo přijela, a oni podali trestní oznámení. Pan [anonymizováno] následně nabízel žalované vyrovnání, probíhala o tomto jednání, v poslední fázi nabízel, že uhradí jednu polovinu a že zbytek doplatí pan [celé jméno svědka] (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

26. Svědek [jméno] [příjmení] nesděloval žalobkyni, že by předmětné vozidlo mělo nějaké omezení a neví o tom, že by něco takového sděloval pan [celé jméno svědka]. Předmětné vozidlo prodávali žalobkyni až v době, kdy byl již přepsán velký technický průkaz (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]). Svědek [jméno] [příjmení] měl za to, že to bylo docela známé, že pan [celé jméno svědka] neuhradil vozidlo panu [příjmení]. Svědek nevěděl, zda součástí listin předávaných spolu s vozidlem byla i kupní smlouva (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

27. Svědek [jméno] [příjmení] věděl, že při předání vozidla žalobkyni se mělo jednat o úhradu dluhu, ačkoli této transakce účasten nebyl, neboť pan [celé jméno svědka] měl jisté závazky vůči panu [příjmení], dlužil mu přibližně 2 500 000 Kč Pan [celé jméno svědka] vždycky od někoho převzal vozidlo, které měl prodat. Toto prodal, ale hradil tím dluh úplně někomu jinému, což vznikalo pořád dokola, byla to taková spirála. Byl tlak na to, aby bylo vozidlo řádně převedeno na žalobkyni, neboť nebylo řádně převedeno od žalované (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

28. V technickém průkazu předmětná vozidla byla jako vlastník ke dni [datum] evidována společnost [právnická osoba], ke dni [datum] [právnická osoba] [anonymizováno] a ke dni [datum] společnost s [právnická osoba], přičemž jako provozovatel byla k tomuto dni evidována žalobkyně. Dne [datum] došlo u předmětného vozidla ke výměně registrační značky z důvodu ztráty, a to z [registrační značka] na [registrační značka] (prokázáno osvědčením o registraci vozidla část II. [anonymizováno] [číslo]).

29. Usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. z., kterého se měli dopustit [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [celé jméno svědka], [anonymizována dvě slova] [rok] (prokázáno usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

30. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná ve věci podstatná skutková zjištění.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

32. Žalovaná a [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřely kupní smlouvu podle § 2079 a násl. o.z., jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo a jejíž součástí bylo rovněž ujednání výhrady vlastnictví ve smyslu § 2132 o.z., dle něhož žalovaná zůstává vlastníkem předmětného vozidla až do úplného zaplacení kupní ceny. Ačkoli byla žalobkyní namítána nicotnost z důvodu neurčitosti tohoto ustanovení, soud dospěl k závěru, že takovýto byl úmysl jednajících stran (§ 556 o.z.), když toto bylo prokázáno jak výslechem obchodního ředitele žalované, tak výslechem svědka [příjmení], který mj. uvedl, že ve [právnická osoba] [anonymizováno] byl tlak na to, aby bylo vozidlo řádně převedeno na žalobkyni, neboť nebylo řádně převedeno od žalovaného. Znamená to, že také tato společnost si byla významu tohoto ujednání vědoma. 33. [právnická osoba] nato uzavřela kupní smlouvu podle § 2079 a násl. o.z. s žalobkyní, jejímž předmětem bylo rovněž předmětné vozidlo. Žalobkyně uhradila kupní cenu, přičemž toto financovala také z úvěru. Smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. uzavřela žalobkyně se společností s [právnická osoba], jejím předmětem bylo financování pořízení předmětného vozidla a její součástí byl zajišťovací převod práva ve smyslu § 2040 o.z. V řízení bylo také prokázáno, že tento zajišťovací převod práva již zanikl na základě splnění podmínek ze strany žalobkyně.

34. Ze svědeckých výpovědí bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] kupní cenu za předmětné vozidlo žalované nezaplatila. Z uvedeného tedy vyplývá, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu na [právnická osoba] [anonymizováno] nepřešlo. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně nabyla vlastnické právo podle § 1109 o.z., přičemž v souzené věci připadalo v úvahu toliko nabytí vlastnického práva podle § 1109 písm. c) o.z. Podle tohoto ustanovení vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil.

35. Předmětné vozidlo není věcí zapsanou ve veřejném seznamu, jak již bylo uvedeno v rozhodnutí Městského soudu v Praze v této věci, neboť v případě registru vozidel není splněna jedna z definičních podmínek veřejného seznamu, a to přístupnost této evidence bez omezení (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015). Z listinných důkazů bylo prokázáno, že k nabytí došlo za úplatu, žalobkyně za předmětné vozidla uhradila kupní cenu, a také od osoby, které vlastník věc svěřil, neboť z protokolu o předání, jakož i ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplývá, že předmětné vozidlo bylo [právnická osoba] [anonymizováno] svěřeno žalovanou.

36. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla při uzavírání smlouvy se [právnická osoba] [anonymizováno] v dobré víře, že tato je vlastníkem předmětného vozidla, a je tak způsobilá na žalobkyni vlastnické právo převést, když tato společnost sama prohlásila, že je vlastníkem vozidla, vozidlem disponovala, jako vlastník byla uvedena v technickém průkazu předmětného vozidla a žalobkyně rovněž provedla aktuální lustraci v systému [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizováno] s [anonymizováno], přičemž z této nezjistila žádné negativní skutečnosti. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně věděla, že [právnická osoba] [anonymizováno] není vlastníkem vozidla, svědkové [příjmení] a [anonymizováno] shodně uvedli, že žalobkyni toto nesdělili, svědek [příjmení] sice uvedl, že„ to bylo docela známé, že pan [celé jméno svědka] neuhradil vozidlo panu [příjmení]“, nicméně z této svědkovy vágní domněnky nelze dovozovat znalost žalobkyně o této skutečnosti. Žalovaná dále namítala, že žalobkyni musely být podezřelé postupy [právnická osoba] [anonymizováno], která měla tímto prostřednictvím splatit dluh panu [příjmení], případně která souhlasila s nevýhodným ujednáním o placení kupní smlouvy a přechodu vlastnického práva, soud však k tomu uvádí, že tyto skutečnosti jsou výstupem smluvní volnosti žalobkyně a uvedené společnosti a nesouvisejí s otázkou vlastnického práva. Ani zájem pana [příjmení] řešit vzniklou situaci mimosoudní cestou nelze bez dalšího hodnotit jako projev nedostatku dobré víry, když se mohlo také jednat například o snahu řešit kompromisním způsobem konflikt mezi účastníky, jemuž byla na vině třetí strana. Žalovaná k úmyslu pana [příjmení] však nic dalšího ani netvrdila, ani neprokázala, omezila se na konstatování, že jeho počínání se jeví jako podezřelé, s čímž se soud neztotožnil, jak uvedeno.

37. Konečně se soud zabýval také skutečností, že v technickém průkazu předmětného vozidla je jako vlastník uvedena společnost s [právnická osoba] a žalobkyně je uvedena toliko jako provozovatel. Jak uvedeno shora, v řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k zajišťovacímu převodu práva ve prospěch uvedené společnosti, což má za následek uvedený evidenční zápis. Dále bylo prokázáno, že tento zajišťovací převod práva již platně zanikl.

38. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastníkem předmětného vozidla a v souladu s § 299 z. č. 292/2013 Sb, zvláštní řízení soudní, rozhodl o povinnosti žalované souhlasit s jeho vydáním z úschovy (výrok I.).

39. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), kdy plně úspěšné žalobkyni vznikly náklady řízení zaplacením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále v souvislosti s náklady za právní zastoupení advokátem spočívající v odměně za právní zastoupení ve výši 25 900 Kč za jeden úkon právní pomoci z tarifní hodnoty ve výši 4 400 000 Kč (cena automobilu dle kupní smlouvy ze dne [datum]) při 16 úkonech právní pomoci podle § 6, § 7, § 8, § 9 a § 11 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.). Dále přísluší žalobci s ohledem na shora uvedený počet úkonů právní pomoci náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 800 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., to navýšeno o 21% DPH ve výši 88 032 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).