70 C 110/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinová ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupený advokátem Anonymizováno , sídlem Anonymizováno , o návrh na uznání a výkon cizího soudního rozhodnutí

I. Návrh, kterým se žalobkyně domáhala uznání rozhodnutí Kirovského soudu ve městě Novosibirsk v Ruské federaci, č. 2-550/2024, UID: 54RS0005-01-2023-005274-40, ze dne 24.6.2024, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , jméno FO, , narozené , Datum narození žalobkyně, syna , jméno FO, , narozeného , datum, měsíčně ¼ výdělku a (nebo) jiného příjmu, a to od 30.8.2022 do dosažení zletilosti, tj. do 5.7.2031 a o povinnosti vybrat od žalovaného státní poplatek ve výši 150 rublů do místního rozpočtu v celém rozsahu na území České republiky, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 6 655 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se návrhem na uznání na území České republiky cizího rozhodnutí ze dne 30.5.2025 domáhala uznání rozhodnutí vydaného Kirovským okresním soudem ve městě Novosibirsk v Ruské federaci po č. 2-550/2024, UID 54 RS0005-01-2023-005274-40 ze dne 24.6.2024, které se stalo vykonatelným okamžikem vydání rozhodnutí, tj. dne 24.6.2024 a kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit výživné nezletilému synovi , jméno FO, , ve výši ¼ výdělku žalovaného a nebo jiného příjmu žalovaného měsíčně, a to od 30.8.2022 do dosažení zletilosti a dále byla žalovanému uložena povinnost uhradit státní poplatek ve výši 150 rublů do místního rozpočtu (dále jen „cizí rozhodnutí“).

2. Žalobkyně žádala uznání cizího rozhodnutí s odkazem na čl. 54 odst. 1 písm. a) dvoustranné mezinárodní smlouvy uveřejněné vyhláškou č. 95/1982 Sb. o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a , adresa, sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (dále jen „mezinárodní smlouva“) s tím, že se jedná o „rodinnou věc majetkové povahy“ ve smyslu uvedeného čl. 54 mezinárodní smlouvy. Pro případ, že by soud neaplikovala shora uvedený článek mezinárodní smlouvy, je možné postupovat podle ust. § 16 odst. 1 zákona č. 91/2012 o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z.m.p.s.“), event. rozhodnutí uznat zvláštním výrokem.

3. K námitkám žalovaného žalobkyně uvedla, že žalobkyně i přestože se aktuálně zdržuje na území Ruské federace, má stále hlášeno bydliště na území České republiky, a to v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5 na adrese , adresa, . Na shodné adrese má bydliště rovněž žalovaný. Účastnící na této adrese vlastní nemovitost – bytovou jednotku. Skutečnost, že žalovaný se na této adrese fakticky zdržuje doložila žalobkyně i výpisem z živnostenského rejstříku, z něhož vyplývá, že žalovaný má na adrese , adresa, místo podnikání. Doplnila, že v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, které žádá uznat a vykonat, byl žalovaný řádně předvolán i řádně zastoupen svým právním zástupcem, tj. řízení se účastnil, není tak dán důvod pro odepření uznání a výkonu dle čl. 55 odst. 3 písm. b) mezinárodní smlouvy. Ve vztahu k námitce spočívající v existenci překážky litispendence uvedla, že není dána totožnost věci, neboť v řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, které žádá žalobkyně uznat v tomto řízení, žádala žalobkyně vymáhat po žalovaném výživné na nezletilého syna, oproti tomu v druhém řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 50 P 302/2022 se žalobkyně domáhala svěření nezletilého do péče matky a uložení žalovanému vymáhat výživné v rozdílné výši a za rozdílné časové období. I v případě, že by soud měl za to, že je dána totožnost věci (předmětu řízení) uvedla, že rozhodnutí vydané v Ruské federaci bylo vydáno na základě žaloby ze dne 23.8.2023, oproti tomu rozhodnutí vydané v České republice bylo vydáno na základě návrhu ze dne 25.9.2023, není tak splněna podmínka časové priority. K námitce překážky uznání rozhodnutí pro rozpor s veřejným pořádkem uvedla, že se jedná o krajní korektiv, který nastupuje až v situaci, kdy by zahraniční rozhodnutí vedlo k zásadnímu porušení základních principů českého právního řádu. Rozhodnutí, které žádá žalobkyně uznat na území České republiky, bylo vydáno v souladu s nejlepším zájmem nezletilého a ochrana tohoto zájmu je zaručena rovněž českým právním řádem. Samotná skutečnost, že zdejší opatrovnický soud rozhodl odlišně od zahraničního soudu nezakládá bez dalšího neslučitelnost s veřejným pořádkem, zejména nebyla-li tato vyživovací povinnost fakticky naplňována a došlo-li ke změně okolností. Navíc je to žalobkyně, která plní zcela svoji vyživovací povinnost. Současně má žalobkyně za to, že není dána překážka uznání a výkonu rozhodnutí z důvodu nedostatečné vzájemnosti, neboť smluvní strany mezinárodní smlouvy se zavázaly ke vzájemnému uznávání rozhodnutí justičních orgánů v majetkových a nemajetkových věcech.

4. Žalovaný se k návrhu žalobkyně vyjádřil tak, že dle čl. 55 mezinárodní smlouvy se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, které ve věci rozhodl v prvním stupni. Tento soud postoupí návrh způsobem stanoveným v čl. 3 soudu příslušnému o návrhu rozhodnout. Má-li navrhovatel výkonu rozhodnutí bydliště nebo přechodný pobyt na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí vykonáno, může být návrh podán také přímo u příslušného soudu této smluvní strany. Žalovaný má zato, že není podmínka tohoto článku splněna, jelikož žalobkyně nemá na území České republiky bydliště, což vyplývá z rozhodnutí, které má být uznáno, v němž je uvedeno, že žalobkyně i nezletilý mají bydliště na území Ruské federace v městě Novosibirsk. Dále uvedl, že žalovaný se neúčastnil osobě řízení, ačkoliv doložení takového potvrzení je obligatorním požadavkem mezinárodní smlouvy (viz čl. 55 odst. 3 mezinárodní smlouvy podle něhož k návrhu na výkon rozhodnutí se připojí potvrzení o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se řízení neúčastnil, byl řádně a včas předvolán k řízení a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen. Dále žalovaný uvedl, že uznání rozhodnutí brání, pokud o téže věci je vedeno řízení u českého soudu a toto řízení bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje. V daném případě bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 50 P 302/2022. Navíc není dána ani materiální vzájemnost, jelikož rozhodnutím Novosibiřského okresního soudu sp.zn. 13-109/2025 ze dne 25.7.2025 bylo odmítnuto uznání rozsudku Obvodního soud pro Prahu 5 (viz ust. § 15 odst. 1 písm. b) z.m.p.s.). Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že ruské soudy nerespektovaly a přehlížely rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým byl nezletilý svěřen do péče otce, kdy zamítly návrh žalovaného na návrat nezletilého do České republiky. V neposlední řadě žalovaný uvedl, že uznání rozhodnutí není přípustné, pokud by se takové uznání zjevně příčilo veřejnému pořádku, což by v daném případě nastalo, neboť nezletilý byl (dosud nepravomocným) rozhodnutím českého soudu svěřen do péče otce a matce byla stanovena povinnost hradit výživné. Vycestování nezletilého do Ruské federace proběhlo z iniciativy žalobkyně bez souhlasu žalovaného, žalobkyně brání otci v kontaktu s nezletilým, tj. uznáním rozhodnutím by byla žalovanému uložena povinnost a současně by měl odepřeny rodičovská práva. Pro uvedené navrhl, aby soud žalobu zamítl.

5. Soud nejprve učinil s odkazem na mezinárodní smlouvu závěr, že je dána mezinárodní příslušnost věc rozhodnout, a to podle čl. 56 odst. 1 mezinárodní smlouvy, podle něhož je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně žádá uznání rozhodnutí ve vztahu k hrazení výživného na nezletilého syna na území České republiky, je český soud příslušný věc projednat a rozhodnout. Soud v souladu s návrhem žalobkyně rovněž dospěl k závěru, že je dána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5, neboť v obvodu tohoto soudu může nastat skutečnost, která má pro uznání rozhodnutí význam, konkrétně v obvodu tohoto soudu má být výkonem postihnut majetek žalovaného, který má bydliště v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5.

6. Soud konstatuje, že cizí rozhodnutí v majetkových věcech se uznávají bez dalšího řízení, jak by tomu mohlo být i v tomto případě, nicméně je možné cizí rozhodnutí uznat ve zvláštním řízení v případě, kdy žalobkyně trvá na uznání rozhodnutím soudu, proto soud ve věci rozhodl, a to rozsudkem bez nařízení jednání v souladu s ust. § 16 odst. 3,4 z.m.p.s.

7. Soud vycházel ze skutkového stavu, že žalobkyně žádala uznání rozhodnutí vydaného na základě žaloby podané dne 23.8.2023 Kirovským soudem ve městě Novosibirsk v Ruské federaci, č. 2-550/2024, UID: 54RS0005-01-2023-005274-40, dne 24.6.2024, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , jméno FO, , narozené , Datum narození žalobkyně, syna , jméno FO, , narozeného , datum, měsíčně ¼ výdělku a (nebo) jiného příjmu, a to od 30.8.2022 do dosažení zletilosti, tj. do 5.7.2031 a o povinnosti vybrat od žalovaného státní poplatek ve výši 150 rublů do místního rozpočtu. Rozhodnutí o vymáhání výživného se vykonává okamžitě. Proti rozhodnutí bylo přípustné odvolání. Ke dni 7.8.2024 rozhodnutí nenabylo právní moci. Žalovaný byl v řízení zastoupen (zjištěno z rozhodnutí Kirovského soudu ve městě Novosibirsk v Ruské federaci, č. 2-550/2024, UID: 54RS0005-01-2023-005274-40, ze dne 24.6.2024).

8. Dne 29.11.2023 byl vydán Centrálním obvodním soudem města Novosibirsk rozsudek č. 2-5644/2023, UID: 54RS0010-01-2023-006215-56 ve věci návrhu žalovaného o navrácení nezletilého nezákonně přemístěného do Ruské federace z místa bydliště nezletilého v České republice, kterým byl návrh zamítnut s odůvodněním, že nezletilý se již plně přizpůsobil životu v Ruské federaci (zjištěno z rozsudku Centrálního obvodního soudu města Novosibirsk č. 2-5644/2023, UID: 54RS0010-01-2023-006215-56 ze dne 29.11.2023).

9. Dne 25.7.2025 bylo vydáno Novosibirským obvodním soudem rozhodnutí č. 13-109/2025, UID: 54OS0000-01-2025-000333-53 ve věci výkonu rozhodnutí zahraničního soudu na území Ruské federace, podle něhož byl návrh žalovaného na výkon rozhodnutí vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 18.7.2023 na území Ruské federace zamítnut s odůvodněním, že výkon rozhodnutí je v rozporu se zájmy nezletilého, který má ústavní práva občana Ruské federace, a proto je vynucení rozhodnutí zahraničního soudu v rozporu se zájmy dítěte, porušením veřejného pořádku Ruské federace a je v rozporu s normami mezinárodního práva s tím, že lze odmítnout výkon rozhodnutí zahraničního soudu pro rozpor s veřejným pořádkem při splnění dvou znaků – za prvé, se jedná o porušení základních principů výstavby hospodářského, politického a právního systému Ruské federace, za druhé může mít uznání za následek poškození suverenity nebo bezpečnosti státu, zasáhnout zájmy velkých sociálních skupin nebo porušit ústavní práva a svobody osob (zjištěno z rozhodnutí Novosibirského obvodního soudu č. 13-109/2025, UID: 54OS0000-01-2025-000333-53 ze dne 25.7.2025).

10. Účastníci řízení mají ve spoluvlastnictví v režimu manželé cizího práva – nemovitost na adrese , adresa, (zjištěno z informativního výpisu z katastru nemovitostí), žalovaný má na této adrese evidované sídlo v rámci svého živnostenského oprávnění (zjištěno z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku).

11. Na základě návrhu otce ze dne 1.12.2022 Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl o úpravě poměrů k nezletilému , jméno FO, , narozený , datum, tak, že se nezletilý svěřuje do péče otce a matce bylo uloženo hradit výživné. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.9.2023 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18.7.2023 č.j. 50 P 302/2022-214). Návrh matky podaný dne 25.9.2023 na změnu výchovy nezletilého , jméno FO, , narozeného , datum, byl Obvodním soudem pro Prahu 5 ze dne 5.12.2023, č.j. 50 P 302/2022-261 zamítnut. Rozhodnutí nabylo právní moci 18.1.2024 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5.12.2023, č.j. 50 P 302/2022-261).

12. Po právní stránce vycházel soud z ustanovení mezinárodní smlouvy, konkrétně z čl. 54 mezinárodní smlouvy, podle kterého smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na území druhé smluvní strany rozhodnutí justičních orgánů v občanských, pracovních a rodinných věcech majetkové povahy, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech, dále dle čl. 56 odst. 2 mezinárodní smlouvy soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí se omezí na zjištění, zda jsou splněny podmínky stanovené touto smlouvou. Zjistí-li, že tyto podmínky jsou splněny, nařídí výkon rozhodnutí.

13. Podle čl. 60 mezinárodní smlouvy uznání a výkon rozhodnutí uvedených v čl. 54 mezinárodní smlouvy může být odmítnuto jestliže a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, nenabylo právní moci nebo není vykonatelné, s výjimkou rozhodnutí, která jsou vykonatelná před nabytím právní moci, b) podle právního řádu třeba jen jedné smluvní strany marně uplynula lhůta k výkonu rozhodnutí, c) navrhovatel nebo odpůrce se nezúčastnil řízení v důsledku toho, že jemu nebo jeho zástupci nebylo včas a řádně doručeno předvolání nebo v důsledku toho, že předvolání bylo učiněno pouze veřejnou vyhláškou nebo jiným způsobem, který není v souladu s ustanovením této smlouvy d) bylo již o téže věci mezi týmiž účastníky na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, vydáno dříve rozhodnutí, které nabylo právní moci, nebo jestliže orgán této smluvní strany zahájil dříve řízení v téže věci, e) podle ustanovení této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, je k řízení ve věci dána výlučná pravomoc jejich orgánů.

14. Žalobkyně žádala uznání rozhodnutí vydaného v opatrovnické věci ve vztahu k výživnému na nezletilého, přičemž soud činí závěr, že se jedná o rozhodnutí v rodinné věci majetkové povahy dle čl. 54 odst. 1 mezinárodní smlouvy a rovněž ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle níž se obecně vzato jedná o spory, které se svým předmětem přímo odrážejí v majetkové sféře stran a týkají se subjektivních práv, s nimiž mohou účastníci disponovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2010 sp.zn. 20 Cdo 476/2009), uvedené naplňuje rovněž návrh na uznání rozhodnutí o výživném na nezletilého.

15. Podle shora citovaného čl. 60 písm. d) mezinárodní smlouvy překážku uznání rozhodnutí představuje, pokud bylo v téže věci mezi týmiž účastníky na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, vydáno dříve rozhodnutí, které nabylo právní moci, nebo jestliže orgán této smluvní strany zahájil dříve řízení v téže věci. Okolnost existence pravomocného rozhodnutí českého soudu o témže právní poměru představuje důvod pro odepření uznání. Současně ve vztahu k posouzení totožnosti věci lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle níž je totožnost věci dána totožností účastníků řízení a totožnosti předmětu řízení s tím, že předmět řízení je dán žalobním žádáním (petitem), skutkovými okolnostmi (totožností skutku), které jsou dány, pokud je zachována totožnost jednání a totožnost následku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.1999 sp.zn. 25 Cdo 1751/98).

16. Na základě aplikace příslušné právní úpravy k prokázanému skutkovému stavu soud činí závěr, že je s odkazem na čl. 60 písm. d) mezinárodní smlouvy dána překážka, jež uznání tohoto rozhodnutí brání s tím, že v téže věci, tj. ve věci týkající se výživného nezletilého a plnění vyživovací povinnosti rodiče mezi týmž účastníky (rodiči nezletilého) bylo na území České republiky vydáno dříve rozhodnutí, které nabylo právní moci, a to konkrétně rozsudek ze dne 18.7.2023, v právní moci dne 20.9.2023, kterým byl nezletilý svěřen do péče otce a matce bylo stanoveno výživné. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá uznání rozhodnutí vydaného až dne 24.6.2024. Jelikož bylo o téže věci českým soudem dříve vydáno jiné pravomocné rozhodnutí, rozhodl soud tak, že se návrh žalobkyně zamítá (výrok I.)

17. Se zřetelem k shora uvedenému soud již neposuzoval detailně další důvody pro odepření uznání rozhodnutí s tím, že i podle těchto důvodů by bylo možné dospět k totožnému závěru, zejména by bylo nutné aplikovat korektiv veřejného pořádku, kdy rozhodnutí uznání brání skutečnost, že matka bez souhlasu otce změnila místo bydliště nezletilého, přestěhovala jej do Ruské federace, nerespektovala rozhodnutí českých soudů a pochybnosti budí rovněž otázka existence materiální vzájemnosti, když soudy Ruské federace odmítly uznat rozhodnutí českých soudů.

18. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl tak, že v řízení úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tvořená náklady na zastoupení advokátem, jejichž výše je stanovena dle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč a sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů právního zástupce uvedených v ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (příprava a převzetí, vyjádření k návrhu ve věci) včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 500 Kč ve výši 1 155 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 6 655 Kč a byla žalovanému přiznána v obecné pariční lhůtě (§ 160 o.s.ř.) na zákonné místo (§149 o.s.ř.). (výrok II.).