70 C 125/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: Anonymizováno , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , státní příslušník Ukrajiny, bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 11 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 130 Kč spolus zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 030 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 500 Kč od 4.11.2025 do zaplacení,a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, .

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 130 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 4. 3. 2025 do 4. 5. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 62 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 4 030 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Dále žalovaný neměl v období od 5.5.2025 do 12.8.2025 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 100 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 6 500 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. uzavřenou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 (dále jen „mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 49 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české.

5. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývají skutková zjištění, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 22.5.2025 k úhradě dlužné částky 4 330 Kč a dne 20.8.2025 k úhradě dlužné částky 6 500 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo RZ , SPZ, , osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, nebylo v období od 4.3.2025 do 4. 5. 2025 a v období od 5.5.2025 do 12.8.2025 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 22.5.2025 a ze dne 20.8.2025). Žalovaný na výzvu nereagoval, a tak mu byla dne 12.8.2025 a dne 12.11.2025 zaslána upomínka, která byla následována upomínkami i prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . (zjištěno z upomínky ze dne 12.8.2025, ze dne 12.11.2025, ze dne 25.9.2025, ze dne 15.10.2025, ze dne 4.12.2025, ze dne 7.1.2026). Veškeré upomínky byly bez reakce, a tak dne 5.11.2025 a dne 23.1.2026 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 5. 11. 2025 a ze dne 23.1.2026, včetně podacího lístku).

6. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný coby vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla provozoval bez povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidlo a příspěvek do garančního fondu ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil, proto dluží v žalobě požadovanou částku.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ust. § 6 odst. 1 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), neboť provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle ust. § 45 odst. 2 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 45 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle ust. § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb. k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinné do 31.12.2025 (dále jen „vyhlášky“) činí denní sazba příspěvku pro osobní vozidlo se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm 3 do 2 500 cm 3 částku 65 Kč). Vozidlo žalovaného bylo provozováno bez pojištění po dobu 162 dnů (tj. 62 dní a 100 dní), výše příspěvku činí částku 10 530 Kč (tj. 4 030 Kč a 6 500 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 11 130 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 6 odst. 1 zákona činí 10 530 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 2 x 300 Kč (ust. § 45 odst. 2 zákona ve spojení s ust. § 6 vyhlášky).

8. Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve výši po 400 Kč, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (počítáno z částky 1 500 Kč v sazbě 21 %). Odměna právní zástupkyně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Ostatně výpočet byl učiněn v souladu s návrhem žalobkyně.

11. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.