70 C 126/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , Anonymizováno , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: jméno FO , Anonymizováno , státní příslušník Maďarska, bytem Jeremiášova 2722/2aa, 155 00 Praha - Stodůlky, o zaplacení částky 20 190 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 190 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 890 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 623 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že vozidlo registrační značky , SPZ, , je evidováno jako provozované, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 21. 9. 2023 do 22. 7. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

4. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývají následující skutková zjištění. Žalobkyně vyzvala žalovaného, jakožto vlastníka vozidla, k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, neboť vozidlo registrační značky , SPZ, , osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, bylo užíváno bez sjednaného povinného ručení v období od 21. 9. 2023 do 22. 7. 2024, předpis příspěvku za toto období celkem 306 dní činí 19 890 Kč, tj. 306 dní x 65 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 13. 9. 2024). Žalovaný byl ve vymezeném období vlastníkem/provozovatelem vozidla uvedeným v registru silničních vozidel (zjištěno z informace z registru silničních vozidel). Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení upomínkami (zjištěno z upomínek ze dne 10. 12. 2024 a ze dne 8. 1. 2025) a předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2025).

6. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný coby vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla provozoval bez povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidlo a příspěvek do garančního fondu ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil, proto dluží v žalobě požadovanou částku.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ust. § 6 odst. 1 zák. č. 30/2004 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), neboť provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle ust. § 45 odst. 2 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 45 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle ust. § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb. k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „vyhlášky“) činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč). Vozidlo žalovaného bylo provozováno bez pojištění po dobu 306 dnů, výše příspěvku činí částku 19 890 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 20 190 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 6 odst. 1 zákona činí 19 820 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 300 Kč (ust. § 45 odst. 2 zákona ve spojení s ust. § 6 vyhlášky).

8. Pro část nepojištěného období od jeho počátku do 31.3.2024 došlo k porušení povinnosti žalovaného dle ust. § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. a nárok na příspěvek vznikl na základě ust. § 4 odst. 1 a 2 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a jeho výše je určena s odkazem na prováděcí vyhlášku č. 205/1999 Sb. (konkrétně dle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky).

9. Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 623 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 808 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) po 400 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (počítáno z částky 1 500 Kč v sazbě 21 %). Odměna právního zástupce byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Ostatně výpočet náhrady nákladů řízení byl učiněn i v souladu s návrhem žalobkyně.

12. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.