70 C 155/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní příslušník Řecka, v ČR naposledy bytem adresa , obec a číslo , t.č. neznámého pobytu, zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , obec a číslo , o zaplacení částky 54 859,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 52 609,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52 609,75 Kč od 6. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 250 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54 859,75 Kč od 6.12.2019 do 5.12.2022 a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od 6.12.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 167 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Opatrovníkovi žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] - advokátu se sídlem [adresa], [obec], se přiznává odměna ve výši 17 424 Kč, kterou mu soud vyplatí prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5 po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 5.12.2022 ve znění zaslaného doplnění ze dne 27.9.2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 54 859,75 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 10.4.2019 smlouvu o finančních službách (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému zřízen účet [číslo]. Za období od 1.7.2019 do 31.7.2019 přečerpal žalovaný kontokorent, a to do výši 52 609,75 Kč. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho, nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání a právní předchůdkyně žalobkyně provedla účetní vyrovnání pohledávky, a to na částku ve výši 54 859,75 Kč, tato žalovaná částka je tvořena shora uvedenou částkou 52 609,75 Kč jistina), dále je navýšena o smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč a poplatky. Dlužná částka byla ke dni 5.12.2019 převedena na evidenční účet č. [bankovní účet], o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem„ Poslední výzva před podáním žaloby“ ze dne 6.12.2019. Pohledávka se stala splatnou dne 6.12.2019.

3. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 30.11.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7.1.2021.

4. Žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 5.5.2021. Žalovaný ničeho na shora uvedený dluh neuhradil.

5. K výzvě soudu k doložení listin a tvrzení k prověření úvěruschopnnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že žádné podklady ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně neobdržela, tudíž navrhla, aby soud vydal rozsudek, kterým by zavázal žalovaného vrátit alespoň poskytnutou jistinu.

6. K žalobě se vyjádřil opatrovník žalovaného. Uvedl, že se mu nepodařilo kontaktovat žalovaného. Dále uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, namítal především, že není doloženo čerpání prostředků žalovaným, že mohlo dojít k zneužití platební karty a dále uvedl, že smlouva je neplatná, neboť žalovaný neporozuměl smluvním ujednáním z důvodu nedostatečné znalosti českého jazyka a tedy není tímto ujednáním vázán, když neprojevil vážnou vůli s jejich uzavřením. Doplnil odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp.zn. 21 Cdo 1760/2007 ze dne 11.3.2008, podle něhož sama okolnost, že právní úkon je projeven v cizím jazyce, neznamená, že je neplatným pro nesrozumitelnost. O nesrozumitelný projev vůle způsobující neplatnost právního úkonu půjde tehdy, jestliže cizí jazyk, v němž byl projev vůle učiněn, je nesrozumitelný druhému účastníku právního vztahu, jemuž byl adresován. Na základě toho navrhl, aby soud žalobu zamítl.

7. Soud ve věci nařídil jednání na 29.11.2023 a vycházel z listinných důkazů předložených účastníky řízení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění, že dne 10.4.2019 byla uzavřena rámcová smlouva o finančních službách mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala pro žalovaného vést účet č. [bankovní účet]. Dle přílohy k rámcové smlouvě ve vztahu k zřízenému účtu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému debetní kartu s limitem platby 50 000 Kč/den u obchodníka, 20 000 Kč/den výběru hotovosti a 5 000 Kč/den platba na internetu (zjištěno z rámcové smlouvy o finančních službách, včetně přílohy).

8. Žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

9. Z výpisů ze shora uvedeného účtu soud zjistil, že v období od 10.4.2019 do 30.4.2019 žalovaný vyčerpal částku 75 919,33 Kč, a to způsobem platba kartou u obchodníka či výběr hotovosti z bankomatu či převod. Příchozí platby činily částku 76 127,10 Kč, tedy rozdíl činil 207,77 Kč. Žalovaný se v tomto období nedostal do nepovoleného přečerpání debetu. K nepovolenému přečerpání debetu došlo až v období od 1.7.2019 do 31.7.2019, kdy počáteční zůstatek činil 682,54 Kč a žalovaný v tomto období čerpal částku 311 492,29 Kč, a to způsobem platba kartou u obchodníka či výběr hotovosti z bankomatu či převod. Příchozí platby činily pouze částku 258 200 Kč, tedy rozdíl činil - 52 609,75 Kč (zjištěno z výpisu z účtu za období od 10.4.2019 do 30.4.2019 a za období od 1.7.2019 do 31.7.2019)

10. Žalovaný v následujících měsících ničeho na shora uvedený dluh ve výši 52 609,75 Kč neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla účetní vyrovnání pohledávky, a to na částku ve výši 54 859,75 Kč. Tato žalovaná částka je tvořena shora uvedenou částkou 52 609,75 Kč, dále je navýšena o smluvní pokutu ve výši 1 800 a poplatky za služby spojené s vedením účtu. Účet byl právní předchůdkyní žalobkyně zrušen (zjištěno z výpisu z účtu za období od 1.8.2019 do 31.8.2019 a za období od 1.9.2019 do 30.9.2019, za období od 1.10.2019 do 31.10.2019, za období od 1.11.2019 do 30.11.2019, za období od 1.12.2019 do 31.12.2019, za období od 1.1.2020 do 2.3.2020).

11. Žalovaný byl vyzván právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě dluhu (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6.12.2019)

12. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek dne 30. 11. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy, z potvrzení o zaplacení kupní ceny). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7.1.2021 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky).

13. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou před podáním žaloby ze dne 5.5.2021 (zjištěno z výzvy k uhrazení závazku – předžalobní upomínka ze dne 5.5.2021). Žalovaný po postoupení pohledávky na dluh ničeho neuhradil.

14. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí finančních služeb, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému účet a poskytla debetní platební kartu. Žalovaný využíval zřízený účet a platební kartu s tím, že ke konci měsíce červenec 2019 právní předchůdkyně žalobkyně evidovala neuhrazené prostředky ve výši 52 609,75 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými prostředky a na účet příchozími úhradami. Žalobkyně nedisponuje žádnými tvrzeními a listinami, na základě nichž by prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně smluvně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Na úhradu dluhu byl žalovaný opakovaně upomenut, a to naposledy předžalobní výzvou. Na tuto výzvu nereagoval, na dlužnou částku 52 609,75 Kč ničeho neuhradil.

15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) s tím, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu tohoto zákona, podle něhož je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně podle ust. § 2395 o. z., na základě něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Soud se nejdříve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka apod. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Současně v ust. § 78 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je dána povinnost uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti.

19. Dle uvedeného výkladu reflektují celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet a neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

20. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěru, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně ničeho doložila, a to ani přes poučení soudu dle ust. § 118a o.s.ř.

21. Vzhledem k uvedenému nebyla splněna povinnost věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena tak má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny.

22. Jelikož soud učinil závěr, že smlouva je neplatná s odkazem na speciální zákon o ochraně spotřebitele (zákon o spotřebitelském úvěru), bylo v řízení již nadbytečné zabývat se námitkou žalovaného k neplatnosti smlouvy ve vztahu k nedostatečnému porozumění textu smlouvy v české jazyce, současně námitka ohledně zneužití platební karty a zpochybnění, že čerpání peněžních prostředků skutečně činil žalovaný, byla vznesena pouze v obecné rovině a nebyla tak způsobilá zpochybnit nárok žalobkyně, která čerpání prokázala příslušnými výpisy z běžného účtu, kde byly zaneseny odchozí tak příchozí platby, a dále žalovaným podepsanou smlouvou o finančních službách, na základě níž obdržel platební kartu právě žalovaný.

23. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému po zohlednění všech úhrad ve prospěch jeho účtu částku 52 609,75 Kč (jistina), žalovaný na tuto dlužnou částku již nic neuhradil. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit tuto částku. Současně soud rozhodl o příslušenství s odkazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož v daném případě nedošlo k dohodě mezi stranami o době splatnosti, žalovaný je neznámého pobytu a nekontaktní, nebylo možné zjistit jeho„ přiměřené možnosti“ ohledně doby splatnosti, soud tuto dobu stanovil vzhledem k pasivitě žalovaného jednostranně tak, že okamžik, kdy bylo v možnostech žalovaného vrátit jistinu je den podání žaloby, tedy žalovaný se dostal do prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. den následující po podání žaloby s tím, že výše úroku z prodlení je dána dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud takto dobu splatnosti stanovil se zřetelem k spravedlivému uspořádání vztahů, na den, kdy žalobkyně po bezvýsledném upomínání žalovaného byla již nucena obrátit se na soud, zákonem danou výhodu dlužníka ohledně eventuálně pozdější doby splatnosti tak pro pasivitu žalovaného a neznalost jeho poměrů nebylo možné naplnit.

24. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 52 609,75 Kč od 6.12.2022 do zaplacení s tím, že výše úroku je 10 % ročně, neboť soud je v tomto směru vázán návrhem žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1203/2007, ze dne 28. 5. 2008, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. II ÚS 913/13 ze dne 21.11.2013). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody (výrok I.)

25. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ostatní částky požadované žalobkyní měly svůj původ ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, v daném případě soud zamítl žalobu, co do částky 2 250 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54 859,75 Kč od 6.12.2019 do 5.12.2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od 6.12.2022 do zaplacení (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení s odkazem na ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení ve výši 20 167 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 743 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za 4 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání soudu, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 3 300 Kč podle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 54 859,75 Kč, dále tomu odpovídajících 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 3 024 Kč, počítáno z částky 14 400 Kč v sazbě 21 %. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nenáleží náhrada za podání, kterými doplňovala listiny a tvrzení, neboť těmito doplněními byla odstraňována neúplnost tvrzení a listin obsažených v žalobě. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).

27. Usnesením ze dne 14.8.2023, č.j. 70 C 155/2022-85, byl žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, se sídlem [adresa], [obec].

28. Podle ust. § 140 odst. 2 před středníkem o.s.ř. je-li účastníku ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

29. O odměně opatrovníka tak bylo s odkazem na shora uvedená ustanovení rozhodnuto tak, že ustanovenému opatrovníkovi náleží odměna za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 23.8.2023 a 14.9.2023, účast na jednání soudu) po 3 300 Kč podle ust. § 11 odst. 1 písm. b), d), g) advokátního tarifu ve spojení s ust. § 8 a ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 3 024 Kč, počítáno z částky 14 400 Kč v sazbě 21 %. Opatrovníkovi žalovaného tak byla celkem přiznána odměna ve výši 17 424 Kč, která bude opatrovníkovi vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 5, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

30. V daném případě sice vznikly České republice náklady v podobě odměny ustanoveného opatrovníka žalované, s ohledem na úspěch žalobkyně ve věci však právo na náhradu nákladů státu nevzniklo.