70 C 160/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: Anonymizováno , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , státní příslušník Anonymizováno , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 11 390 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 390 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 515 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 275 Kč od 22. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, Evě Vaškové.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 390 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 30. 1. 2024 do 8. 6. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 131 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 8 515 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Dále neměl žalovaný v období od 9. 6. 2024 do 13. 7. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo bylo tak dalších 35 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 2 275 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. uzavřenou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 (dále jen „mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 49 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české.

5. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývají skutková zjištění, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 8. 8. 2024 k úhradě dlužné částky 8 515 Kč a dne 7. 11. 2024 k úhradě dlužné částky 2 275 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo RZ , SPZ, , osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, nebylo v období od 30. 1. 2024 do 8.6.2024 a od 9.6.2024 do 13. 7. 2024 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 8. 8. 2024 a 7. 11. 2024). Žalovaný na výzvy nereagoval, a tak mu byly dne 30. 10. 2024 a 29. 1. 2025 zaslány upomínky (zjištěno z upomínky ze dne 30. 10. 2024 a ze dne 29. 1. 2025), které byly následovány upomínkami zaslanými prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . (zjištěno z výzvy k úhradě , právnická osoba, . ze dne 6. 1. 2025 a 20. 2. 2025). Veškeré výzvy byly bez reakce, a tak dne 4. 3. 2025 a dne 22.4.2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2025 a ze dne 22. 4. 2025).

6. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný coby vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla provozoval bez povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidlo a příspěvek do garančního fondu ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil, proto dluží v žalobě požadovanou částku.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ust. § 6 odst. 1 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), neboť provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle ust. § 45 odst. 2 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 45 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle ust. § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb. k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „vyhlášky“) činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč). Vozidlo žalovaného bylo provozováno bez pojištění celkově po dobu 166 dnů (131 dní a 35 dní), výše příspěvku činí částku 10 790 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 11 390 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 6 odst. 1 zákona činí 10 790 Kč, tj. 8 515 Kč a 2 275 Kč (131 dní x 65 Kč a 35 dní x 65 Kč), a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 2 x 300 Kč (ust. § 45 odst. 2 zákona ve spojení s ust. § 6 vyhlášky), přičemž pro část nepojištěného období od jeho počátku do 31. 3. 2024 došlo k porušení povinnosti žalovaného dle ust. § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. a nárok na příspěvek vznikl na základě ust. § 4 odst. 1 a 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a jeho výše je určena s odkazem na prováděcí vyhlášku č. 205/1999 Sb. (konkrétně dle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky).

8. Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) po 400 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (počítáno z částky 1 500 Kč v sazbě 21 %). Odměna právní zástupkyně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Ostatně výpočet náhrady nákladů řízení byl učiněn i v souladu s návrhem žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.