70 C 170/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno , naposledy v ČR bytem Anonymizováno , t.č. neznámého pobytu, zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka , sídlem Adresa opatrovníka , o zaplacení částky 14 183 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 500 Kč, částky 2 000 Kč, částky 2 183 Kč spolu s zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 10.8.2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 29.5.2024 ve znění zaslaného doplnění žaloby ze dne 19.8.2024 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 14 183 Kč a částku 2 000 Kč s příslušenstvím.

2. V žalobě uvedla, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 2.6.2023 smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 500 Kč s tím, že jistina a poplatek byly splatné 9.8.2023.

3. Smlouva byla uzavřena dálkově prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které žalovaný nastavil parametry zápůjčky (splatnost a výše) a vyplnil formulář „žádost o poskytnutí zápůjčky“, ve kterém uvedl své osobní údaje a odsouhlasil seznámení s Všeobecnými obchodními podmínkami. Totožnost žalovaného byla ověřena ze zaslané kopie dokladu totožnosti a pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného, který byl veden na údaje uvedené v občanském průkazu. Smlouva byla podepsána elektronicky tzv. prostým elektronickým podpisem ve smyslu ust. § 7 zákona č. 297/2016 Sb., a to zadáním PIN kódu odeslaného na telefonní číslo , tel. číslo, . Neprodleně po potvrzení smlouvy bylo znění smlouvy, včetně Všeobecných obchodních podmínek zasláno na email žalovaného.

4. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech a ty ověřila vyžádanými dokumenty a výstupy z veřejných databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Uvedla, že v případě, že soud shledá smlouvu z důvodu nedostatečného posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr neplatnou žádala, aby soud žalobkyni přiznal uhradit bezdůvodné obohacení žalovaného, včetně zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení.

5. Žalovaný smluvní závazky neplnil řádně a včas, když ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.

6. Žalovaný tak žalobkyni dluží jistinu pohledávky ve výši 7 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč a v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dluhu vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z částky 12 000 Kč (jistina pohledávky + poplatek), v souladu s čl. 2.3 smlouvy i nárok na dosud zcela neuhrazené náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s vymáháním pohledávky za každou z odeslaných upomínek po 500 Kč, celkem za 4 upomínky tedy částka ve výši 2 000 Kč (za odeslání písemné výzvy dne 6.7.2023, 17.7.2023, 5.8.2023, 14.8.2023).

7. Smluvní pokuta byla vypočtena dle čl. 2.3 smlouvy, dle něhož smluvní pokuta činí 0,1 % denně z dlužné částky, konkrétně v daném případě byla vypočtena z částky poskytnutého úvěru 7 500 Kč od 10.8.2023 (tj. ode dne následujícího po splatnosti pohledávky) do dne 27.5.2024 (tj. do sepisu žaloby), tedy na částku 2 183 Kč.

8. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu, na kterou žalovaný nereagoval a dluh neuhradil.

9. K námitkám opatrovníka žalobkyně uvedla, že žalovaný je slovenský státní příslušník a je běžně uznávaným faktem, že pro občany Slovenské republiky je český jazyk dostatečně srozumitelný. Současně platí, že pouhé nepochopení smlouvy nezbavuje účastníka odpovědnosti za její uzavření a obsah, pokud žalovaný smlouvu podepsal, aniž by rozuměl obsahu, nese i tak odpovědnost sám a nemůže tato skutečnost jít k tíži žalobkyně. Dále uvedla, že zápůjčka byla poskytnuta, a to na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, , což dokládají výpisy z účtu žalovaného a sdělení banky. Ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného splátce úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnaný u agentury práce , právnická osoba, s příjem 21 000 Kč a výdaji 5 000 Kč. Žalobkyně doložila výpis z bankovního účtu za 2 měsíce předcházející poskytnutí úvěru, z nichž vyplývá kladný zůstatek, dále průměrné výdaje 7 554 Kč. Žalovaný neměl záznam v evidencích exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně nezjistila, že by žalovaný měl vlastní bydlení, proto vycházela z normativních výdajů na bydlení, které činí 10 121 Kč v Praze. Rozdíl mezi čistým příjmem ve výši 20 339,50 Kč a výdaji (7 554,10 Kč a 10 121 Kč) činil 2 664,50 Kč, což žalobkyně pokládala za dostatečné pro úhradu částky 7 500 Kč v třech měsíčních splátkách. Stran posuzování schopnosti žalovaného splátce úvěr odkázala na rozhodnutí vyšší soudů, konkrétně Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019 sp.zn. 4 Tdo 238/2019.

10. Žalovaný se prostřednictvím opatrovníka k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalovaný neporozuměl obsahu smluvních ujednání s žalobkyní, a to z důvodu neznalosti českého jazyka, a tedy není těmito ujednáními vázán s tím, že odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soud ČR ze dne 11.3.2008 sp.zn. 21 Cdo 1760/2007, podle něhož sama okolnost, že právní úkon je projevem v cizím jazyce, neznamená, že je neplatný pro nesrozumitelnost. O nesrozumitelný projev vůle způsobující neplatnost právního úkonu půjde tehdy, jestliže cizí jazyk, v němž byl projev vůle učiněn, je nesrozumitelný druhému účastníku právního vztahu, jemuž byl adresován. Dále žalovaný namítl, že ničeho neobdržel a půjčka (úvěr) mu nebyla poskytnuta. V neposlední řadě žalovaný uvedl, že smlouva je neplatná, neboť žalobkyně neposoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s tím, že k posouzení této otázky by měl soud přistoupit i z úřední povinnost. S ohledem na shora uvedené nemá žalovaný za důvodný ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení.

11. Soud ve věci nařídil jednání na 4.8.2025, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti u jednání omluvila. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud za použití ust. § 132 o.s.ř. učinil níže uvedená skutková zjištění.

12. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 2.6.2023 uzavřena smlouvu o zápůjčce, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, bezúčelovou a bezúročnou zápůjčku ve výši 7 500 Kč se splatností do 9.8.2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit jednorázový poplatek ve výši 4 500 Kč splatný společně s jistinou, přičemž vrátí-li zápůjčku žalovaný řádně a včas, činila výše poplatku 0 Kč. Smlouva byla uzavřena na dálku, žalovaný ji podepsal prostřednictvím tzv. PIN kódu , Anonymizováno, , sděleného žalobkyní zprávou SMS. Totožnost žalovaného, jakožto osoby, které budou finanční prostředky zaslány, byla ověřena platbou 1 Kč zaslanou žalobkyni z účtu žalovaného č. , č. účtu, dne 2.6.2023 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce, včetně dodatků, z potvrzení o platbě 1 Kč, z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, ).

13. Žalobkyně na shora uvedený účet žalovaného zaslala dne 2.6.2023 částku 7 500 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě, ze sdělení banky o majiteli účtu, z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, ).

14. Žalovaný měl za běžném účtu konečný zůstatek disponibilních prostředků v měsíci dubnu 2023 ve výši 384,87 Kč a v měsíci květnu 2023 ve výši 8,58 Kč. Za měsíc duben obdržel od společnosti , právnická osoba, v několika platbách částku 23 794 Kč, přičemž celkové výdaje činily částku 23 676 Kč. Za měsíc květen 2023 obdržel od společnosti , právnická osoba, v několika platbách částku 17 005 Kč, přičemž celkové výdaje činily částku 19 850 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, z měsíce duben a květen 2023). Žalovaný nebyl veden v evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku (zjištěno z lustrace v registru exekucí a insolvencí).

15. Ve smlouvě byla sjednána povinnost uhradit v případě prodlení účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to konkrétně 500 Kč za písemnou upomínku (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce).

16. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínala s tím, že dle jejích tvrzení zaslala písemnou upomínku dne 6.7.2023, dne 17.7.2023, dne 5.8.2023, dne 14.8.2023, a to jako obyčejné psaní, proto žalobkyně nedisponuje doklady o doručení (zjištěno z upomínky ze dne 6.7.2023, dne 17.7.2023, dne 5.8.2023, dne 14.8.2023).

17. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta, a to ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení s tím, že žalobkyně svůj nárok na smluvní pokutu omezila na období od 10.8.2023 (tj. den následující po splatnosti) do 27.5.2024 (tj. den sepisu žaloby) (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce).

18. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou před podáním žaloby ze dne 16.4.2024 (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16.4.2024).

19. Žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil.

20. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 7 500 Kč, přičemž na dluh nebylo ničeho uhrazeno. Na úhradu dluhu byl žalovaný naposledy před podáním žaloby upomenut dne 16.4.2024. Žalobkyně soudu předložila ve vztahu k otázce posuzování schopnosti žalovaného hradit úvěr před poskytnutím úvěru výpisy z bankovních účtů, z nichž vyplývá, že žalovaný měl nepravidelný příjem a výdaje, které v měsíci předcházejícím poskytnutí půjčky převýšily jeho měsíční příjem a v případě dvou měsíců předcházejícím poskytnutí půjčky neměl na účtu dostatečné množství disponibilních prostředků k úhradě úvěru ve výši 7 500 Kč do doby splatnosti úvěru, tj. do 9.8.2023.

21. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

23. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

26. Dle uvedeného výkladu reflektujícího celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

27. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, neboť z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný měl nepravidelný příjem a na konci měsíce dubna 2023 a května 2023 neměl na svém běžném účtu dostatečné množství disponibilních prostředků, z nichž by bylo při zachování náležité pečlivosti při posuzování schopnosti žalovaného splatit částku 7 500 Kč v horizontu 2 měsíců, možné usoudit, že žalovaný je schopný úvěr řádně hradit. Tento závěr stvrzuje rovněž fakt, že žalovaný na předmětný úvěru skutečně ničeho nehradil.

28. Vzhledem k uvedenému nebyla splněna povinnost věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny.

29. K okamžiku prodlení žalovaného s úhradou dluhu a vzniku nároku na zákonný úrok z prodlení soud uvádí, že dle judikatury je na věřiteli, aby se pokusil s žalovaným dohodnout na nové době splatnosti, která bude odpovídat možnostem žalovaného, jak vyžaduje ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s přihlédnutím k výkladu tohoto ustanovení, které učinila judikatura vyšších soudů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

30. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 7 500 Kč (jistina), žalovaný ničeho neuhradil, nesplacená jistina zůstává v částce 7 500 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit tuto částku (výrok I.).

31. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť zbývající nárok požadovaný žalobkyní měl svůj původ ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou. Konkrétně soud nevyhověl žalobě, co do částky 4 500 Kč, částky 2 000 Kč, částky 2 183 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 10.8.2023 do zaplacení (výrok II.).

32. Pro úplnost soud uvádí, že smlouva byla shledána neplatná pro shora uvedené důvody, bylo proto nadbytečné se podrobněji zabývat již dalšími žalovaným uvedenými důvody pro případný závěr o neplatnosti smluvních ujednání s tím, že k důvodu nesrozumitelnosti smluvního ujednání, soud uvádí, že žalovaný je pouze slovenské státní příslušnosti a nepochopení českému jazyku, který je velmi blízký slovenskému jazyku se nejeví jako pravděpodobné a současně soud vyžádal zprávu bankovního ústavu, z níž zjistil, že na bankovní účet žalovaného byla poskytnuta dne 2.6.2023 částka 7 500 Kč.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu u obou stran lze mít za srovnatelný (výrok III).

34. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč byla uložena žalobkyni s odkazem na položku 2 bodu 1 a 2 a položku 1 bodu 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon soudních poplatcích“) s tím, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, a to z důvodu absence evidenční adresy žalovaného a jeho neznámého pobytu. Soudní poplatek proto činí 1 000 Kč, na soudním poplatku bylo dosud zaplaceno pouze 800 Kč, doplatit proto zbývá 200 Kč. Splatnost soudního poplatku byla stanovena v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. j) a ust. § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok IV.).

35. Pro úplnost soudu uvádí, že sice vznikly náklady státu v podobě odměny ustanoveného opatrovníka. Žalovanému byl ustanoven procesní opatrovník podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř., tomuto opatrovníku bude vyplacena odměna, která bude stanovena samostatným rozhodnutím. Kritériem, podle kterého soud rozhoduje, kdo z účastníků státu náklady nahradí, je výsledek řízení. V řízení sporném odpovídá výsledek řízení v zásadě úspěchu ve věci. Náklady řízení státu platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný. Jestliže účastníku řízení, kterému byl ustanoven opatrovník, nevznikne vůči protistraně právo na náhradu nákladů řízení, nemá stát právo na náhradu hotových výdajů a odměny za zastupování, které platil takovému opatrovníku (nebo právo na jeho poměrnou část) (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze 25.10.2021, sp. zn. 74 Co 18/2021, uveřejněný pod č. 44/2022 civ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).