70 C 173/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinová ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 32 193 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč a částku 2 193 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 496,52 Kč za období od 1.1.2025 do 6.4.2025,úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 30 000 Kč od 7.4.2025 do 4.5.2025,úroku ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 5.5.2025 do zaplacení,úroku ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 17.4.2025 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 488 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 193 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený zůstatek poskytnutého kontokorentu a dlužný záporný zůstatek na účtu.

2. Žalobkyně uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Smlouvou byla sjednána povinnost žalovaného disponovat s penězi jen do výše dostupného zůstatku, žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby, tj. účet se neměl dostat do záporného zůstatku (nebyl sjednán povolený debet). Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 2 193 Kč.

3. Dne 30.12.2024 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu bylo mu dne 30.12.2024 poskytnutí schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, .

4. Před poskytnutím kontokorentu žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě interních a externích databází – lustrací v Bankovním registru klientských informacích, v Nebankovním registru klientských informacích, v registru informací v rámci skupiny PPF, lustrací v insolvenčním rejstříku a registru exekucí. Žalovaný v žádosti o kontokorent uvedl příjem ve výši 15 000 Kč. Ve vztahu k výdajům žalovaného žalobkyně vycházel z výdajů tvrzených v žádosti a ze statistických modelů. Údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z lustrace v citovaných registrech, z nichž žalobkyně získala přehled o úvěrových závazcích žalovaného s výsledkem, že žalovaný nebyl veden jako dlužník v uvedených registrech a dále na základě pohybů na běžném účtu (z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, ) žalovaného, z nichž nevyplývaly žádné mimořádné výdaje, splátky, exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem a jinou rizikovou činností.

5. Z výpisu z běžného účtu byl ověřen tvrzený příjem ve výši 15 000 Kč jako příjem od společnosti , právnická osoba, . a Detektivní informace. Současně z výpisu z běžného účtu byl zjištěn výdaj 8 900 Kč označený jako nájem. Posuzování úvěru bylo činěno s ohledem na charakter úvěrového produktu – kontokorentu, který slouží k překlenutí momentální nepřiznivé finanční situace s tím, že na základě zjištěných skutečností neměla žalobkyně pochybnosti o schopnosti žalovaného splátky ve sjednané výši hradit.

6. Žalovaný neplnil smluvní ujednání a vzhledem k porušení smluvních povinností přistoupila žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění kontokorentu ke dni 7.4.2025.

7. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 30 000 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru za období ode dne 1.1.2025 do 6.4.2025 (do dne přecházejícího zesplatnění) ve výši 1 496,52 Kč a dále žalobkyně žádala z jistiny úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně s limitací dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (tj. ve výši 18,9 % ročně pouze do 4.5.2025, následně ve výši zákonného úroku z prodlení) a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od dne 17.4.2025 do zaplacení.

8. Shora uvedeným dopisem o zesplatnění byl žalovaný rovněž upomenut na dluh před podáním žaloby a byla mu poskytnuta lhůta k uhrazení dluhu, kterou však žalovaný nevyužil a dluh v poskytnuté lhůtě neuhradil.

9. Soud ve věci nařídil jednání a vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud za použití ust. § 132 o.s.ř. učinil níže uvedený skutkový závěr.

10. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena dne 14.6.2024 rámcová smlouva č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytovala žalovanému bankovní služby – mimo jiné se banka zavázala pro žalovaného vést běžný účet, spořící účet a dále žalovanému vydala platební kartu, kterou byl žalovaný oprávněn užívat. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ceník, podmínky pro užívání karet a pro užívání úvěru (zjištěno ze smlouvy o vedení účtu ze dne 14.6.2024).

11. Dne 30.12.2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě něhož žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent s možností opakovaně čerpat peněžní prostředky na běžném účtu až do úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč, roční úroková sazba činila 18,9 % (zjištěno z dodatku ke smlouvě č. , hodnota, , včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, včetně podmínek pro užívání kontokorentu).

12. Banka učinila lustraci žalovaného v bankovních registrech s negativním záznamem. Dále zjistila, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku, předložený doklad není v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, nebyl zjištěn negativní záznam v interních databází banky (zjištěno z úvěrové karty a interního systému žalobkyně – přehled žádostí o úvěr). V období od 1.10.2024 do 30.12.2024 měl žalovaný na účtu počáteční zůstatek 4 028,82 Kč a konečný zůstatek – 23 012,83 Kč s tím, že na účet bylo za toto období připsáno 72 009,28 Kč a odepsáno 99 050,93 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu za období od 1.10.2024 do 30.12.2024).

13. Žalovaný kontokorent průběžně čerpal a průběžně splácel (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného za období od 29.12.2024 do 9.5.2025, z přehledu čerpání a splácení kontokorentu). K dni 7.4.2025 činila dlužná jistina částku 30 000 Kč, dlužné úroky částku 1 496,52 Kč. Na účtu byl nepovolený debetní zůstatek ve výši 2 193 Kč (zjištěno z přehledu čerpání a splácení kontokorentu, z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 29.12.2024 do 9.5.2025). Žalovaný byl na úhradu dluhu upomenut upomínkou ze dne 7.4.2025 (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu, včetně podacího archu).

14. Na základě shora uvedeného soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně žalovanému poskytla kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný jej řádně neuhradil a na jistině úvěru vznikl dluh ve výši 30 000 Kč a dále nebyl uhrazen vzniklý záporný zůstatek na běžném účtu ve výši 2 193 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr s tím, že v řízení neprokázala, že by s náležitou péčí výši příjmů a výdajů ověřovala z listin doložených žalovaným, jelikož v době před poskytnutím úvěru měl žalovaný na běžném účtu vysoký záporný zůstatek, nepravidelné příjmy a jeho výdaje převyšovaly příjmy. Žalovaný v řízení nesporoval existenci ani výši dluhu. Na úhradu dluhu byl před podáním žaloby upozorněn.

15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Soud dále aplikoval ust. § 2662 o.z., podle kterého se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje jej zřídit od určité doby v určité měně pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle ust. § 2668 o.z. zanikne-li závazek, vypořádá ten, kdo vede účet, bez zbytečného odkladu pohledávky a dluhy týkající se účtu, zejména provede převody peněžních prostředků z účtu uskutečněné prostřednictvím platebních prostředků a šeků použitých do dne zániku závazku, účet zruší a zůstatek peněžních prostředků vyplatí majiteli účtu.

17. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti.

19. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

20. Dle uvedeného výkladu reflektují celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet a neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

21. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně uvedla sice prověření žalovaného ve shora uvedených registrech a učinění statistického výstup na základě údajů sdělených žalovaným, nicméně z doloženého výpisu z běžného účtu nelze mít za řádně ověřeny ani výdaje žalovaného ani jeho příjmy, neboť za období cca 3 měsíců měl v době poskytnutí úvěru žalovaný na účtu záporný zůstatek ( - 23 012,83 Kč) a nepravidelné příjmy, které převyšovaly výdaje žalovaného. Žalobkyně byla v průběhu řízení vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, navíc se žalobkyně svou nepřítomností na jednání rovněž dobrovolně vzdala toho, aby se jí dostalo dodatečného poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nedostatečnosti tvrzení a důkazů ve vztahu k ověření příjmů a výdajů žalovaného při posouzení jeho schopnosti splácet úvěr, zejména zda došlo k porovnání jeho výdělkových poměrů s jeho měsíčními výdaji.

22. Vzhledem k uvedenému nebylo prokázáno splnění povinnosti věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru (kontokorentu), ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na náhradu nesplacené jistiny.

23. K okamžiku prodlení žalovaného s úhradou dluhu a vzniku nároku na zákonný úrok z prodlení soud uvádí, že je v prvé řadě na věřiteli, aby se pokusil s žalovaným dohodnout na nové době splatnosti, která bude odpovídat možnostem žalovaného, jak vyžaduje ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s přihlédnutím k výkladu tohoto ustanovení, které učinila judikatura vyšších soudů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

24. Z provedeného dokazování má tak soud za prokázané, že jistina úvěru činí pouze částku 30 000 Kč, proto soud vyhověl žalobě pouze v části této jistiny ve výši 30 000 Kč a dále žalobě vyhověl ve vztahu k neuhrazenému zápornému zůstatku na běžném účtu ve výši 2 193 Kč a uložil žalovanému zaplatit tyto částky. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody (výrok I.).

25. Ve zbývající části, tj. co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 496,52 Kč za období od 1.1.2025 do 6.4.2025, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 30 000 Kč od 7.4.2025 do 4.5.2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 5.5.2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně od 17.4.2025 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ostatní částky požadované žalobkyní měly svůj původ ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou a žalobkyně nemá nárok na přiznání úroků (výrok II.).

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, plnou náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 1 288 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši po 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 1 488 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nenáleží odměna za doplnění tvrzení a důkazů učiněná samostatnými podáními s tím, že uvedené mělo být již součástí podané žaloby. Současně soud uvádí, že z úřední činnosti je mu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením poskytnuté služby a výší dlužné částky, proto se jedná se ve smyslu ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky o návrh podaný na ustáleném vzoru a náleží žalobkyni snížená náhrada (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). (výrok III.).