70 C 174/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO: IČO , sídlem Anonymizováno , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 42 899,33 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 572,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 326,38 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 078,12 Kč za období od 22.6.2024 do 10. 10.2024,kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 897,96 Kč za období od 30. 6.2024 do 30.9.2024,úrokem z úvěru ve výši 31,40 % ročně z částky 46 399,33 Kč od 14.12.2024 do 24.2.2025, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 46 399,33 Kč od 14.12.2024 do 24.2.2025,úrokem z úvěru ve výši 31,40 % ročně z částky 42 899,33 Kč od 25.2.2025 do 14.3.2025, úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 42 899,33 Kč od 15.3.2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 899,33 Kč od 25.2.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 620 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobou ze dne 5.5.2025 ve znění zaslaného doplnění žaloby ze dne 18.8.2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 42 899,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 22.4.2024 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 31,40 % ročně, event. poplatky dle smlouvy a ceníku․ Žalovaný byl povinen splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 909 Kč vždy k 22. dni v měsíci.

2. Před poskytnutím úvěru banka prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, které byly posouzeny v souladu se strategií banky. Při hodnocení banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Dále banka prověřila, zda měl žalovaný jiné úvěry a zda je splácel, jaká byla její platební morálka, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku a databáze , právnická osoba, , ze které zjistila, zda není doklad žalovaného veden jako neplatný. Na základě zhodnocení jeho schopnosti úvěr splácet nezískala banka pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit úvěr, a proto žádosti o úvěr vyhověla.

3. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a proto banka přistoupila dne 14.10.2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 4 927,05 Kč a před podáním žaloby uhradil dne 24.2.2025 dále částku 3 500 Kč.

4. Pohledávka za žalovaný byla na žalobkyni smlouvě postoupena, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.1.2025, postoupení bylo žalovanému bankou oznámeno. Žalovaná pohledávka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 42 899,33 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 078,12 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 897,96 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu marně vyzýván předžalobní upomínkou.

5. Soud ve věci nařídil jednání na 6.10.2025, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k jednání soudu spolu se žalobou bylo doručeno v souladu s procesnímu předpisy. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud za použití ust. § 132 o.s.ř. učinil tato skutková zjištění.

6. Žalovaný požádal společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen„ banka“ nebo „právní předchůdkyně“) o uzavření smlouvy o úvěru na částku ve výši 50 000 Kč. V žádosti uvedl, že má příjmem 322 436 Kč (započitatelný příjem 74 160 Kč), výdaji ve výši 10 000 Kč na úhradu nákladů bydlení i živobytí. Dále uvedl, že má družku, má vysokoškolské vzdělání, je osobou samostatně výdělečně činnou a bydlí ve vlastním domě/bytě (zjištěno z žádosti o poskytnutí o úvěru a údajů klienta).

7. Právní předchůdkyně vypracovala k žádosti žalovaného dne 22.4.2024 návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí budou Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Ceník poplatků. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 31,40 % ročně. Půjčka měla být splacena v 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 909 Kč, splatných vždy k 22. dni v měsíci (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy (zjištěno z akceptace návrhu smlouvy o půjčce).

8. Banka vyhotovila protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, podle něhož banka vycházela z deklarovaného příjmu 322 436 Kč s tím, že započitatelný příjem byl 74 160 Kč a deklarovaných výdajů a nákladů daných dle statistických dat (ve výši 12 116 Kč). Dále právní předchůdkyně zjistila, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku, předložený doklad není v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, , nebyl zjištěn negativní záznam v interních databází právní předchůdkyně ani v registru BRKI, NRKI a SOLUS. Na základě porovnání příjmů a výdajů a zjištění disponibilních prostředků, postupem banky zohledňující sociodemografické modely, provedené lustrace, platební historii žalovaného a výskyt podezřelých rozdílu v žádostech a tzv. celkového skóringu založeného na sociodemografickému profilu klienta a platební historii a tzv. BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů) žadatele banka poskytnutí úvěru schválila s tím, že nemá pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit úvěr (zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta).

9. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč dne 22.4.2024 a žalovaný nehradil úvěr řádně a dostal se do prodlení s úhradou splátek, když uhradil na předmětný úvěr dne 22.5.2024 částku 249,34 Kč, dne 27.5.2024 částku 4 627 Kč, dne 4.6.2024 částku 50,71 Kč, dne 24.2.2025 částku 3 500 Kč, celkem tak žalovaný uhradil částku 8 427,05 Kč (zjištěno z platební historie, z výpisu z účtu). Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně, využila právní předchůdkyně žalobkyně své oprávnění a prohlásila úvěr za splatný ke dni 14.10.2024 (zjištěno z prohlášení úvěru za splatný, včetně podacího archu).

10. Právní předchůdkyně svoji pohledávku za žalovaným postoupila na základě rámcové smlouvy ze dne 13.12.2023 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.1.2025 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.12.2023 a smlouvy o postoupení ze dne 6.1.2025, včetně přílohy postupovaných pohledávek a potvrzení úplaty, z dopisu ze dne 16.1.2025 a 17.1.2025, včetně podacího archu). Naposledy byl žalovaný o osobě věřitele a výši dluhu informován dopisem ze dne , právnická osoba, .2025, kterým byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne , právnická osoba, .2025, včetně podacího archu).

11. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž na dluh uhradil pouze 8 427,05 Kč. Na úhradu dluhu byl žalovaný naposledy před podáním žaloby upomenut předžalobní výzvou ze dne , právnická osoba, .2025. Žalobkyně před poskytnutím úvěru při posuzování schopnosti žalovaného hradit úvěr vycházela z údajů sdělených žalovaným při sjednávání úvěru a z lustrace v interních a externích registrech. Žádné listinné důkazy k prokázání ověření údajů sdělených žalovaným (zejména např. k výši jeho příjmů) k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila.

12. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Soud se nejdříve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti.

16. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

17. Dle uvedeného výkladu reflektují celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet a neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

18. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně uvedla pouze prověření žalovaného ve shora uvedených registrech a učinění statistického výstup na základě neověřených údajů sdělených žalovaným s tím, že svoji nepřítomností na jednání se žalobkyně dobrovolně vzdala toho, aby se jí dostalo poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nedostatečnosti tvrzení a důkazů ve vztahu k ověření příjmů a výdajů žalovaného při posouzení jeho schopnosti splácet úvěr, zejména zda došlo k porovnání jeho výdělkových poměrů s měsíčními výdaji doloženými alespoň rámcově doklady – například výpisy z bankovních účtů, daňovým přiznáním, apod.

19. Vzhledem k uvedenému nebylo prokázáno splnění povinnosti věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru, ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na náhradu nesplacené jistiny.

20. K okamžiku prodlení žalovaného s úhradou dluhu a vzniku nároku na zákonný úrok z prodlení soud uvádí, že je v prvé řadě na věřiteli, aby se pokusil s žalovaným dohodnout na nové době splatnosti, která bude odpovídat možnostem žalovaného, jak vyžaduje ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s přihlédnutím k výkladu tohoto ustanovení, které učinila judikatura vyšších soudů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

21. Z provedeného dokazování má tak soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr částkou ve výši 50 000 Kč, na kterou bylo uhrazeno pouze 8 427,05 Kč, proto soud vyhověl žalobě pouze v části jistiny ve výši 41 572,95 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody (výrok I.).

22. Ve zbývající části, tj. co do částky 1 326,38 Kč spolu kapitalizovaného úroku ve výši 5 078,12 Kč za období od 22.6.2024 do 10. 10.2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 897,96 Kč za období od 30. 6.2024 do 30.9.2024, úroku z úvěru ve výši 31,40 % ročně z částky 46 399,33 Kč od 14.12.2024 do 24.2.2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 46 399,33 Kč od 14.12.2024 do 24.2.2025, úroku z úvěru ve výši 31,40 % ročně z částky 42 899,33 Kč od 25.2.2025 do 14.3.2025, úroku z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 42 899,33 Kč od 15.3.2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 899,33 Kč od 25.2.2025 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ostatní částky požadované žalobkyní měly svůj původ ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou a žalobkyně nemá nárok na přiznání úroků (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, proto žalobkyni soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 4 620 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 716 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve výši po 700 Kč, tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč (počítáno z částky 2 400 Kč v sazbě 21 %). Odměna právního zástupce za úkony předcházející podání žaloby, včetně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012) (výrok III.)

24. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nenáleží náhrada za doplnění žaloby, neboť tímto doplněním byla odstraňována neúplnost tvrzení a listin obsažených v žalobě.

25. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo podle ust. § 149 o.s.ř.