70 C 218/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní příslušník Bulharska, bytem adresa žalovaného , o zaplacení 531 101,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 531 101,72 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 487 113,02 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení, ve výši 9,99 % ročně z částky 487 113,02 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 9,99 % ročně z částky 490 613,66 Kč od 21.4 2022 do 22. 4. 2022 a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 soudní poplatek ve výši 21 244 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen jako ‘‘předchůdkyně žalobkyně‘‘), jakožto insolvenční správkyně dlužníka [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ banka“), se žalobou podanou dne 9.2.2023 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že banka žalovanému poskytla na základě akceptace jeho žádosti o spotřebitelský úvěr [číslo] – [číslo] – [číslo] úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem z úvěru ve výši 9,99 % p. a. a poplatky dle platného ceníku, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 8 154 Kč hrazených spolu s poplatkem za pojištění ve výši 569 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci.

2. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Banka proto úvěr dne 24. 11. 2022, po neúspěšném upomínání žalovaného k úhradě dlužných splátek, prohlásila za okamžitě splatný. Žalovaný se tak počínaje následujícím dnem po zesplatnění úvěru dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu.

3. Banka zkoumala při schvalování úvěru úvěruschopnost žalovaného, vyžádala si od žalovaného vyplnění formuláře (žádost o úvěrový produkt), v němž žalovaný uvedl informace o jeho příjmech a výdajích. Dále si od žalovaného vyžádala potvrzení o příjmu a výpisy z účtu. Na základě získaných informací banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, ve vztahu k platební morálce kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databázi Ministerstva vnitra České republiky. V rámci zkoumání úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila.

4. Pohledávka žalobkyně byla vyčíslena na částku 487 113,02 Kč představující jistinu, dále žalovaný dluží poplatky v celkové výši 6 481 Kč a částku 37 507,70 Kč na dlužné smluvní pokutě. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dluhu upomínán.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

7. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

8. Z žalobkyní předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav, že žalovaný a [právnická osoba], [IČO], sídlem u [anonymizováno] [číslo], [PSČ], [obec a číslo] (dále jen„ banka“) uzavřeli na základě akceptace návrhu na uzavření úvěrové smlouvy [číslo] – [číslo] ze dne 31.1.2022 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ úvěrová smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Ve smlouvě bylo sjednáno poskytnutí finančních prostředků bankou žalovanému do výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 170 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce s termínem první splátky dne 20.2.2022 a poslední splátky dne 21.1.2030. Současně se žalovaný zavázal hradit za služby sjednané poplatky – konkrétně pojištění ve výši 570 Kč měsíčně. V souladu se smluvním ujednáním banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 500 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] (zjištěno z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru, z akceptačního dopisu a formuláře – Standardní informace o spotřebitelském úvěru).

9. V době před uzavřením smlouvy posoudila banka schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to s odbornou péčí, na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, lustrací v externích i interních registrech (BRKI, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, registr neplatných dokladů). Dále banka porovnávala zjištěné informace o příjmech a výdajích s veřejně dostupnými statistickými informacemi. V daném případě si banka k ověření údajů uvedených v žádosti vyžádala potvrzení o výši příjmu žalovaného vystavené jeho zaměstnavatelem a výpis z běžného účtu s tím, že při porovnáním příjmů a výdajů byl shledán příjem žalovaného jako dostatečný ke kladnému stanovisku ve vztahu k posouzení jeho úvěruschopnnosti (zjištěno z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěr, z potvrzení o výši příjmu zaměstnance, z výpisu z běžného účtu za měsíce srpne 2021 – leden 2022, z výpisu [anonymizována tři slova]).

10. Dle Sazebníku poplatků činil poplatek ze prohlášení úvěru za splatný 1 000 Kč, za odeslání upomínky činil 500 Kč (zjištěno ze Sazebníku poplatků bod 5.3).

11. V čl. VI odst. 4 smlouvy o úvěru bylo sjednáno oprávnění banky požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (zjištěno z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru).

12. Pro případ porušení smlouvy spočívající v prodlení žalovaného přesahující 15 dní se splatností jakéhokoliv dluhu vůči bance, byla banka oprávněna v souladu se smluvním ujednáním prohlásit nesplacenou část úvěru poskytnutého žalovanému za splatnou, a to ke dni uvedenému v oznámení zaslaném dlužníkovi s jeho povinností dlužnou částkou uhradit ve lhůtě stanovené v písemném oznámení (zjištěno z návrhu na uzavřením smlouvy čl.IX).

13. Žalovaný nehradil úvěr řádně. Žalovaný byl upozorněn na dlužnou částku ve výši 16 315,08 Kč, k jejíž úhradě byl vyzván nejpozději do 18. 7. 2022 (zjištěno z upozornění na dlužnou částku ze dne 8. 7. 2022). Žalovaný ničeho nehradil, a tak byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 24 962,58 Kč nejpozději do 15. 8. 2022. Žalovaný byl dále upozorněn, že v případě neuhrazení dlužné částky může dojít ke zesplatnění celého úvěru (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 8. 8. 2022). Žalovaný dále ničeho nehradil, a tak byl vyzván poslední výzvou k úhradě dlužné částky (zjištěno z oznámení o převedení na vymáhání problematických pohledávek, poslední výzva, ze dne 25. 8. 2022).

14. Přes veškeré výzvy žalovaný ničeho neuhradil, a tak došlo ke zesplatnění úvěru a vyčíslení pohledávky banky složené z dlužní jistiny ve výši 487 113,02 Kč dále neuhrazeného příslušenství pohledávky a poplatků s tím, že banka prohlásila pohledávku za splatnou ke dni 24. 11. 2022, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (zjištěno z prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou ze dne 9. 11. 2022).

15. Naposledy před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2022 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 21. 12. 2022, včetně dokladu o odeslání).

16. Dále soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26.8.2022 č.j. [spisová značka] byl zjištěn úpadek banky s prohlášením konkurzu a ustanovením insolvenční správkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen jako ‘‘předchůdkyně žalobkyně‘‘) s plnou působností. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo ke koupi obchodního závodu společnosti [právnická osoba] v likvidaci, jejímž předmětem byla taktéž koupě pohledávek. Pohledávka za žalovaný přešla na žalobkyni (zjištěno z notářského zápisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo]).

17. S ohledem na uvedené učinil soud skutkový závěr, že byla uzavřena smlouva, na základě níž žalovaný čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně a dále spolu se sjednanými poplatky, a to v pravidelných 96 měsíčních splátkách jistiny a úroku po 8 170 Kč. Žalovaný řádně nehradil sjednané pravidelné splátky, proto banka využila svého oprávnění a prohlásila úvěr v dosud nezaplaceném rozsahu za splatný a žádala uhrazení zbývající dlužné částky s příslušenstvím s tím, že v důsledku konkursu banky podala žalobu insolvenční správkyně banky a v průběhu soudního řízení byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

18. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně zejména podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na úrok z prodlení vychází z ust. § 1970 o.z. a jeho výše z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně žádá ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do zaplacení.

19. Podle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle přechodných ustanovení dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (16.4.2020), použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda byla řádně před poskytnutím úvěru posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Soud k rozhodnutí o oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění posoudil ex offo platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda banka dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem.

22. Soud učinil závěr, že banka před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, když vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které byly ověřeny v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a dále z výpisu z běžného účtu žalovaného za období několika měsíců předcházejících poskytnutí úvěru a z potvrzení o výši příjmu vystavené zaměstnavatelem.

23. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením, proto má za prokázaného skutkového stavu za to, že banka a žalovaný platně uzavřeli v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému finančních prostředky, který žalovaný řádně dle smlouvy nevrátil, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24.11.2022.

24. Žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil, nadále dluží jistinu ve výši 487 113,02 Kč, neuhrazené poplatky ve výši 6 481 Kč (tvořené dlužným pojistným ve výši 3 981 Kč za měsíce květen až listopad 2022, neuhrazenými náklady na upomínky ve výši 3 x 500 Kč a 1 000 Kč za oznámení o zesplatnění úvěru) a dále smluvní pokutu ve výši 37 507,70 Kč (tj. 0,1 % denně z částky 487 113,02 Kč období od 25.11.2022 /den následující po zesplatnění/ do 9.2.2023 /sepis žaloby/).

25. Dále žalobkyně žádala úhradu příslušenství pohledávky – tj. úroku z úvěru ve výši 9,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny pohledávky ode dne následujícího zesplatnění úvěru do zaplacení. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 a výše úroku z úvěru je žádána ve smluvené výši a odpovídá limitované výši dle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný dlužnou částku uhradil. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému uhradit dluh tak, jak byl žalobou uplatněn. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení (výrok I.).

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající ve třech náhradách hotových výdajů ve výši po 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhlášky“), a to za úkony návrh ve věci samé, výzva k plnění, návrh na změnu účastenství, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 900 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) (výrok II.).

28. V době podání návrhu byla žalobkyně ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa]) ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších osvobozena od placení soudního poplatku z návrhu, který činí dle Položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku poplatků částku ve výši 21 244 Kč (tj. 4 % z částky 531 101,72 Kč). Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a žalovaný proti žalobkyni nemá právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatku osvobozen, uložil soud ve smyslu § 2 odst. 3 shora uvedeného zákona žalovanému povinnost tento soudní poplatek státu na účet zdejšího soudu zaplatit (výrok III.).