70 C 27/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: Anonymizováno , sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , státní příslušník Anonymizováno , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 11 455 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 455 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 455 Kč od 10.4.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 27.1.2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 455 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 455 Kč od 10.4.2025 do zaplacení s odůvodněním, že dne 16.5.2024 v době okolo 11:11 hodin, v , adresa, , na křižovatce , adresa, a V Botanice, se žalovaný dopustil protiprávního jednání, a to tím, že se plně nevěnoval řízení jízdního kola, následkem čehož došlo ke střetu s poškozenou , jméno FO, , narozenou 18.1.1948, pojištěncem žalobkyně, které žalovaný způsobil svým jednáním poškození na zdraví, v důsledku čehož žalobkyně uhradila náklady na zdravotní péči v celkové výši 11 455 Kč.

2. Žalovaný byl uznán odpovědný za protiprávní jednání příkazem Policie ČR č.j. , Anonymizováno, ze dne 27.6.2024.

3. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě vzniklé škody s odkazem na ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb. dopisem ze dne 10.3.2025, žalovaný ničeho neuhradil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k prvnímu jednání ve věci konaného dne 11.5.2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání spolu s žalobou mu bylo řádně doručeno v souladu s procesními předpisy na adresu uvedenou v informačním systému základních registrů. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti. Soud tak podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. uzavřenou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 (dále jen „mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice nároky regresního charakteru výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 49 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české.

6. Soud provedl dokazování listinami, které navrhla a přeložila žalobkyně (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a učinil na základě provedeného dokazování skutková zjištění.

7. Dne 16.5.2024 došlo v , adresa, na křižovatce , adresa, a , Anonymizováno, k dopravní nehodě mezi žalovaným, který řídil elektrokolo značky DUOTTS, a poškozenou , jméno FO, , nar. 18.1.1948. Žalovaný se při řízení plně nevěnoval řízení jízdního kola, když sledoval navigaci na mobilním telefonu umístěném na řídítkách, a při průjezdu křižovatkou ohrozil poškozenou přecházející vozovku, přičemž došlo ke střetu. V důsledku dopravní nehody utrpěla poškozená zranění a byla převezena zdravotnickou záchrannou službou do , právnická osoba, . Žalovaný porušil povinnost účastníka provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., neboť se plně nevěnoval řízení, a za toto jednání byl uznán odpovědným v příkazním řízení, v němž mu byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč (zjištěno z příkazu Policie ČR ze dne 27. 6. 2024).

8. V souvislosti s uvedenou dopravní nehodou byla poškozené jako pojištěnci žalobkyně, poskytnuta zdravotní péče, a to zejména zdravotnickou záchrannou službou hl. m. Prahy, která zahrnovala přednemocniční neodkladnou péči, transport pacienta a související výkony, v celkové výši 4 417,82 Kč. Dále byla poškozené poskytnuta zdravotní péče ve , právnická osoba, spočívající zejména v ošetření a převazu rány, chirurgickém ošetření, aplikaci anestezie a cíleném vyšetření traumatologem, v celkové výši 1 952,24 Kč a dále zdravotní péče spočívající v endoskopickém vyšetření a aplikaci léčivých přípravků v celkové výši 112,30 Kč. Součástí poskytnuté zdravotní péče bylo rovněž CT vyšetření bez použití kontrastní látky v celkové výši 3 660,86 Kč a RTG vyšetření kostí a kloubů končetin v celkové výši 407,64 Kč. Poškozené byla dále poskytnuta ambulantní péče v , Anonymizováno, , spočívající v kontrolních vyšetřeních, převazech rány a souvisejících úkonech, v celkové výši 903,68 Kč. Celkové náklady na poskytnutou zdravotní péči tak činily částku 11 455 Kč (zjištěno ze specifikace nákladů zdravotní péče).

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nákladů zdravotní péče výzvou ze dne 10.3.2025, ve které mu stanovila lhůtu k plnění 15 dnů (zjištěno z výzvy k úhradě nákladů léčby). Žalovaný tuto výzvu převzal dne 26.3.2025 (zjištěno z doručenky).

10. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti postupem podle ust. § 132 o.s.ř. s tím, že jejich věrohodnost nebyla v řízení nikterak zpochybněna.

11. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný dne 16.5.2024 při řízení jízdního kola porušil svou povinnost věnovat se řízení, v důsledku čehož způsobil dopravní nehodu, při níž došlo ke zranění poškozené, pojištěnce žalobkyně. V příčinné souvislosti s tímto jednáním byla poškozené poskytnuta zdravotní péče, jejíž náklady v celkové výši 11 455 Kč uhradila žalobkyně. Žalovaný byl k úhradě těchto nákladů řádně vyzván, avšak požadovanou částku neuhradil.

12. Po právní stránce soud vycházel z ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon“), podle něhož má zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

13. Smyslem tohoto ustanovení je přenést konečné finanční břemeno nákladů léčby na osobu, která svým zaviněným jednáním vyvolala potřebu poskytnutí zdravotní péče pojištěnci zdravotní pojišťovny. Nárok zdravotní pojišťovny podle ust. § 55 zákona má povahu regresního, resp. subrogačního nároku, jenž je odvozen od deliktní odpovědnosti škůdce za újmu na zdraví poškozeného. Zdravotní pojišťovna vstupuje do práv poškozeného v rozsahu, v němž za něj uhradila náklady na zdravotní péči, přičemž podmínkami vzniku tohoto nároku jsou zaviněné protiprávní jednání třetí osoby, vznik újmy na zdraví pojištěnce, příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vznikem potřeby zdravotní péče a skutečnost, že tato zdravotní péče byla pojišťovnou uhrazena.

14. V projednávané věci bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že žalovaný porušil povinnost účastníka provozu na pozemních komunikacích stanovenou ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., když se při řízení jízdního kola plně nevěnoval řízení, v důsledku čehož došlo ke střetu s poškozenou a k jejímu zranění. Protiprávnost a zavinění žalovaného byly potvrzeny výsledkem příkazního řízení vedeného , právnická osoba, . V příčinné souvislosti s tímto jednáním byla poškozené poskytnuta zdravotní péče, jejíž náklady žalobkyně jako příslušná zdravotní pojišťovna uhradila z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

15. Výše uplatněného regresního nároku byla doložena specifikací nákladů na poskytnuté zdravotní služby, přičemž jednotlivé položky odpovídají zdravotním výkonům poskytnutým poškozené v přímé souvislosti s následky dopravní nehody. Žalovaný existenci ani výši těchto nákladů nijak nezpochybnil. Soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik práva žalobkyně na náhradu vynaložených nákladů na zdravotní péči v celkové výši 11 455 Kč.

16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě regresního nároku výzvou, v níž mu stanovila lhůtu k plnění. Jelikož žalovaný dluh ve stanovené lhůtě neuhradil, dostal se do prodlení. Žalobkyni proto náleží rovněž zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výzvě k úhradě dluhu.

17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku odpovídající nákladům na poskytnutou zdravotní péči spolu s příslušenstvím.

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. (výrok I.).

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši po 450 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhlášky“) ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, a to za úkony výzva k plnění, návrh ve věci samé (žaloba), celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 1 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.).