70 C 51/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 18 011 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 762 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 762 Kč od 31.8.2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 249 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 118,43 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 249 Kč od 31.8.2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 946 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobou ze dne 31.8.2022 ve znění zaslaného doplnění žaloby ze dne 16.1.2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 18 011 Kč s příslušenstvím.

2. V žalobě uvedla, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 25.10.2021 úvěrovou smlouvu – bezúčelový spotřebitelský úvěr (dále jen„ Smlouva“). K uzavření došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobkyně․ Žalovaný vyplnil žádost o úvěr, na základě které byl žalovanému schválen úvěr a zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu na shora uvedené webové stránce žalobkyně nebo v mobilní aplikaci žalobkyně byla smlouva uzavřena a odeslána žalovanému na jeho emailovou adresu zadanou v žádosti. Při uzavření smlouvy byla ověřena identita žalovaného (majitele účtu uvedeného k čerpání úvěru), a to zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně.

3. Žalobkyně žalovanému po zhodnocení schopnosti splácet úvěr poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostně prostřednictví služby [anonymizováno] na účet č. [bankovní účet] dne 25.10.2021, se splatností 30 dnů od jeho poskytnutí (odeslání na účet žalovaného) s tím, že připadne-li den splatnosti na víkend nebo svátek posouvá se splatnost na následující pracovní den. Žalovaný si splatnost úvěru prodloužil o 30 dní tzv. korunovým odkladem (tj. uhrazením 1 Kč) s tím, že za toto prodloužení byl žalovanému naúčtován poplatek 1 485 Kč. Ke korunovému odkladu došlo dne 24.11.2021 (úhrada 1 Kč), dne 24.11.2021 (úhrada 1 Kč) a dne 27.12.2021. Dále si žalovaný prodloužil splatnost o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem (tj. v daném případě uhrazením částky 2 235 Kč) s tím, že za toto prodloužení byl žalovanému naúčtován poplatek 735 Kč. K desetiprocentnímu odkladu došlo dne 31.1.2022 (úhrada 2 235 Kč). Splatnost úvěru tudíž nastala dne 2.3.2022. Žalovaný se dále úvěrovou smlouvou zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, a poplatku za expresní výplatu úvěru ve výši 199 Kč.

4. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván k úhradě. Žalobkyně požadovala uhradit v souvislosti s vymáháním pohledávky částku 400 Kč (způsob výpočtu specifikovala v žalobě) a v důsledku prodlení žalovaného s úhradou byla žalobkyní vyúčtována rovněž jednorázová smluvní pokuta vypočtená jako 3% z nezaplacené jistiny, tj. v daném případě 450 Kč.

5. Žalovaný byl na úhradu dluhu upomenut naposledy předžalobní upomínkou, ničeho neuhradil, proto se žalobkyně obrátila na soud a žádala zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 14 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 734 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti„ desetiprocentním odkladem“ v celkové výši 735 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 450 Kč. Dále žádala úhradu příslušenství – zákonný úrok z prodlení z částky 18 011 Kč, a to ve výši 118,43 Kč za období od 15.8.2022 do 30.8.2022 a dále od 31.8.2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

6. Žalobkyně k posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr uvedla, že prověřuje, zda má žadatel o úvěr jiné úvěry a zda je splácí, jaká byla jeho platební morálka, to prostřednictvím registrů [anonymizováno], [příjmení] [příjmení] a dále lustrací v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. V daném případě nebyl v rámci této lustrace nalezen žádný závazek po splatnosti. Dále uvedla, že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, v rámci něhož posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou například věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí či nikoliv. Žalobkyně uvedla, že při posuzování využívá statistického modelu vycházejícího ze sdělených údajů spotřebitelem, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení závazku žalovaným a jakou nejvyšší splátku je schopen hradit. Praxe spočívající ve vyžádání dokladů ve vztahu k příjmu se ukázala dle žalobkyně nedostatečná z důvodu možného padělání potvrzení a jejich zastarávání, ve vztahu k výdajům je ověření málo reálné z důvodu, že spotřebitel přehled o svých celkových výdajích reálně nemá, ani si doklady o nich neuchovává. Nastavenou praxi žalobkyně založenou na predikci schopnosti splácet na základě statistického modelu má za správnou, neboť k soudnímu vymáhání je předáváno jen minimum uzavřených smluv.

7. Doplnila, že vycházela z výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ směrnice“) učiněného evropskými institucemi (judikaturou Soudního dvora EU, pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví) komentářovou literaturou, popř. zahraničními rozhodnutími, podle kterých nemá poskytovatel úvěru povinnost systematicky ověřovat pravdivost informací poskytnutých spotřebitelem, ale může se spokojit s informacemi, které spotřebitel poskytne za podmínky, že budou dostatečné a prohlášení budou podepřena podklady. Zdůraznila princip přiměřenosti požadavků na prověřování schopnosti splácet úvěr s tím, že není dána povinnost požadovat doklady o příjmu, ale lze vycházet ze statistických modelů, na základě nichž ověří sdělené údaje. Šíře uvážení o způsobu ověření pak vychází z konkrétních okolností – reflektuje povahu a riziko příslušné transakce (výše úvěru). Navíc posouzení může být opřené nikoliv o aktuální příjem, ale o posouzení schopnosti dosahovat příjem. Nadto lze některé údaje poskytnuté spotřebitelem – zejména ve vztahu k výdajům, lze jen obtížně ověřovat (shodný výklad dle žalobce poskytuje i Nejvyšší soud ČR sp.zn. 4 Tdo 238/2019 ze dne 20.3.2019 a Krajský soud v Ústí nad Labem sp.zn. 17 Co 152/2019 ze dne 26.3.2020).

8. V daném případě žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, nebyly dokládány ani ověřovány, když žalobkyně neměla pochybnost o jejich správnosti.

9. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

10. Soud ve věci nařídil jednání na 15.3.2023, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou bylo doručeno náhradním způsobem v souladu s procesními předpisy. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění.

11. Žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru bez uvedení účelu ve výši 15 000 Kč se splatností 30 dnů od poskytnutí. Úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím podpisového SMS kódu, který zadal na webové stránce žalobkyně [webová adresa]. V úvěrové smlouvě byla uvedena povinnost žalovaného vrátit žalobkyni vedle poskytnutého úvěru také poplatky – v daném případě poplatek za tzv. korunový odklad, tzv. desetiprocentní odklad, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expresní výplatu úvěru ve výši 199 Kč (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, z kopie občanského průkazu, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z úvěrové smlouvy). Identita žalovaného (majitele účtu uvedeného k čerpání úvěru) byla ověřena zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy o provedení platby 1 Kč). Žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 15 000 Kč, a to bezhotovostně prostřednictví služby [anonymizováno] na účet č. [bankovní účet] dne 25.10.2021 (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy o provedení výplaty 15 000 Kč, ze sdělení banky ze dne 1.2.2023).

12. Žalovaný zaplatil žalobkyni dne 24.11.2021 částku 1 Kč, dne 24.11.2021 částku 1 Kč, dne 27.12.2021 částku 1 Kč a dne 31.1.2022 částku 2 235 Kč Celkem uhradil 2 238 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Další platby žalovaný nezaplatil. Žalovaný byl na úhradu dluhu žalobkyní upomenut předžalobní výzvou ze dne 15.7.2022 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 15.7.2022).

13. Žalobkyně před vyplacením prostředků učinila lustraci v registrech [anonymizováno], [příjmení] [příjmení] a dále lustraci v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, ze které nevyplýval žádný závazek žalovaného po splatnosti a dále učinila výpočet schopnosti žalovaného splácet úvěr z údajů sdělených žalovaným – zejména příjmu 40 000 Kč a skutečnosti, že žalovaný žije sám v domácnosti (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 25.10.2021 a úvěrové karty). Žádné další důkazy žalobkyně nepředložila.

14. Soud učinil skutkový závěr, že účastníci řízení měli v úmyslu uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný obdržel bezhotovostním převodem částku 15 000 Kč, přičemž uhradil žalobkyni celkem částku 2 238 Kč. Žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného hradit úvěr vycházela z údajů sdělených žalovaným při podání žádosti o úvěr a zvoleného výpočtu dle statistického modelu. Na úhradu dluhu byl žalovaný upomenut naposledy předžalobní výzvou, na tuto výzvu nereagoval.

15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany měly v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

19. Dle uvedeného výkladu reflektují celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet a neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

20. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěru, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně uvedla pouze prověření žalovaného ve shora uvedených registrech a učinění statistického výstup na základě nikterak neověřených údajů sdělených žalovaným, jinak neuvedla žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, zejména porovnání jeho výdělkových poměrů s jeho měsíčními výdaji doloženými alespoň rámcově doklady – například výpisy z bankovních účtů, daňovým přiznáním apod. Ani distanční způsob uzavření smlouvy nezprošťuje poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost. Jelikož se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud ani poskytnout poučení dle ust. § 118a o.s.ř., tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem.

21. Vzhledem k uvedenému nebyla splněna povinnost věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny podle ust. § 2991 o.z. spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z.

22. Podle ust. § 2992 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, které odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle ust. § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

24. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 15 000 Kč (jistina), žalovaný uhradil částku 2 238 Kč, tudíž nesplacená jistina zůstává v částce 12 762 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit tuto částku, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení.

25. O příslušenství soud rozhodl s odkazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož v daném případě nedošlo k dohodě mezi stranami o době splatnosti, žalovaný je nekontaktní, nebylo možné zjistit jeho„ přiměřené možnosti“ ohledně doby splatnosti, soud tuto dobu stanovil vzhledem k pasivitě žalovaného jednostranně tak, že okamžik, kdy bylo v možnostech žalovaného vrátit jistinu je den podání žaloby, tedy žalovaný se tímto dnem dostal do prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. s tím, že výše úroku z prodlení je dána dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud takto dobu splatnosti stanovil se zřetelem k spravedlivému uspořádání vztahů, na den kdy žalobkyně po bezvýsledném upomínání žalovaného byla již nucena obrátit se na soud s tím, že žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně ostatně následně ani soudu, zákonem danou výhodu dlužníka ohledně eventuálně pozdější doby splatnosti dle jeho možností tak pro jeho pasivitu nebylo možné naplnit.

26. Pro shora uvedené soud přiznal žalobkyni vedle nesplacené jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 12 762 Kč od 31.8.2022 do zaplacení s tím, že výše úroku je 15 % ročně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody (výrok I.).

27. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ostatní částky požadované žalobkyní měly svůj původ v úvěrové smlouvě, kterou soud shledal neplatnou (výrok II.)

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v převážné části úspěšná nárok na náhradu řízení v částce. Jedná se o částku představující 42 % jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 12 762 Kč, tj. 71% od neúspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 5 249 Kč, tj. 29 %), přičemž tyto celkové náklady tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč a odměna advokáta za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídací 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč v sazbě 21 %). Podle úspěchu ve věci byly žalobkyni přiznány náklady řízení v částce 946 Kč (2 252 * 0,42) (výrok III.).

29. Odměna právního zástupce byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami. Za takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, proto právnímu zástupci náleží odměna podle ust. § 14b advokátního tarifu (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012).

30. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo v případě náhrady nákladů řízení podle ust. § 149 o.s.ř.