70 C 51/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované A ., zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno , sídlem Adresa žalované A , podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu Jméno žalované B , IČO: Anonymizováno , sídlem Adresa žalované B , zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , o zaplacení částky 38 882 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 060 Kč od 22.3.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 822 Kč od 22.3.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 052,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24.3.2025, ve znění zaslaného doplnění žaloby ze dne 4.6.2025, ze dne 21.8.2025 a ze dne 18.9.2025 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit ji částku 38 882 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje rozdíl mezi uhrazeným pojistným ve výši 97 016 Kč a vyplaceným odbytným ve výši 58 134 Kč, které bylo poskytnuto žalobkyni na základě pojistné smlouvy životního pojištění , Anonymizováno, , č. , hodnota, ze dne 9.12.2002 (dále jen „pojistná smlouva“). Žalobkyně uvedla, že se touto žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve shora uvedené výši 38 882 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pojistná smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná.

2. V pojistné smlouvě si strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití. Pojistné bylo sjednáno ve výši 5 877 Kč měsíčně. Pojištění bylo ukončeno výpovědí. Žalobkyně uhradila celkem na pojistném 97 016 Kč, žalovaná poskytla odkupné ve výši 58 134 Kč.

3. K důvodům neplatnosti žalobkyně uvedla, že pojistné plnění je konstruováno pomocí pojmu hodnoty podílových jednotek s tím, že principem pojistného produktu sjednaného v pojistné smlouvě (resp. ve zvláštních pojistných podmínkách) je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do finančních fondů. Finanční fond představuje portfolio různých typů investic, spravované pojišťovnou nebo jejím zástupcem výhradně pro účely životního pojištění. V těchto fondech dochází k zhodnocení či znehodnocení takto umístěných finančních prostředků s tím, že investiční riziko nese pojistník. Pojistitel rozděluje finanční fond na části – jednotky stejné hodnoty, tzv. podílové jednotky. Podílová jednotka je podíl finančního fondu, který představuje nárok na část hodnoty finančního fondu.

4. Pojistník nakupuje podílové jednotky za tzv. nákupní cenu a při vyplacení pojistného plnění, mimořádného výběru či odkupného pojistník prodává pojišťovně podílové jednotky za tzv. prodejní cenu. Prodejní cena slouží k výpočtu tzv. hodnoty podílových jednotek, což je dle zvláštních pojistných podmínek celkový počet počátečních a akumulačních podílových jednotek z jednotlivých finančních fondů vynásobený prodejní cenou příslušných fondů. Podle čl. 2 písm. a) zvláštních pojistných podmínek při úmrtí pojištěného v době trvání pojištění vyplatí pojišťovna oprávněným osobám pojistnou částku platnou k datu jeho úmrtí a hodnotu podílových jednotek vedených na podílovém účtu k datu, kdy pojišťovna zaregistrovala pojistnou událost. Podle čl. 2 písm. b) zvláštních pojistných podmínek dožije-li se pojištěný dne sjednaného jako konec pojištění, vyplatí mu pojišťovna hodnotu podílových jednotek evidovaných na podílovém účtu k tomuto dni. Podle definice hodnoty podílových jednotek je prodejní cena podílových jednotek stanovena až poté, kdy nastane den pojistné události. Prodejní cena odložená je definována v čl. 1 zvláštních pojistných podmínek jako cena použitá k prodeji podílových jednotek neurčených k úhradě poplatků. Rozumí se tím prodejní cena podílových jednotek stanovená v nejbližší oceňovací den následující po dni, ke kterému byly podílové jednotky prodány.

5. Žalobkyně má za to, že pojistné plnění konstruované pomocí hodnoty podílových jednotek shora popsaným způsobem obsahuje tzv. zneužívající ujednání, které spatřuje v čl. 2 písm. a) zvláštních pojistných podmínek s tím, že výplata hodnoty podílových jednotek není vázána na datum pojistné události, ale k okamžiku, kdy pojišťovna pojistnou událost zaregistrovala. Zaregistrování pojistné události je úkon, pro který nebyla sjednána pravidla a lhůty, ale závisí výlučně na vůli pojišťovny. Uvedené ujednání umožňuje pojistiteli svévolně manipulovat s výší pojistného plnění a jeho splatností. Hodnota podílových jednotek se v čase mění, dle čl. 15 dochází minimálně jednou týdně k oceňování finančních fondů, jejichž podílové jednotky tvoří právě hodnota podílových fondů. Je zjevné, že tato skutečnost umožňuje pojistiteli při znalosti trendů na kapitálovém trhu registrovat pojistné události v době, kdy je hodnota fondů a od ní se odvíjející hodnota podílových jednotek nejnižší. Dle definice hodnoty podílových jednotek je prodejní cena podílových jednotek stanovena navíc až poté, kdy nastane den pojistné události. Prodejní cena podílových jednotek je stanovená v nejbližším oceňovací den následující po dni, ke kterému byly podílové jednotky prodány. Pojišťovně tak stačí v následujícím oceňovací den stanovit nižší prodejní cenu v závislosti na tom, jaké povinnosti ji z pojistných smluv vyplývají, neboť dle čl. 1 zvláštních pojistných podmínek je oceňovací den dnem, ke kterému pojišťovna stanoví nákupní a prodejní cenu podílových jednotek jednotlivých finančních fondů. Nákupní a prodejní cenu tak stanoví pojišťovna.

6. Takové ujednání je dle žalobkyně nepřípustné podle ust. § 56 odst. 3 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč.zák.“), neboť zatímco pojistná smlouva je pro pojistníka závazná, plnění závisí na vůli pojistitele, který může s termínem registrace manipulovat a tím při znalosti trendů na kapitálovém trhu i s výší pojistného plnění. Žalovaná v průběhu řízení námitku žalobkyně nevyvrací, pouze uvádí, že k takovému jednání (manipulace se okamžikem registrace) nedochází. Podstatná však je pouze ta skutečnost, že dané ujednání žalované tento postup umožňuje (nikoliv zda k němu skutečně dochází).

7. Dále žalobkyně uvedla, že hodnota podílových jednotek je v průběhu pojištění snižována o různé poplatky, které jsou stanoveny v přehledu poplatků a které nebyly žalobkyni známy. Podle článku 10 písm. a) zvláštních pojistných podmínek od počátku pojištění pojišťovna bude každý měsíc snižovat počet akumulačních podílových jednotek na podílovém účtu o částku potřebnou k úhradě rizika spojeného s pojištěním a současně v přehledu poplatků je, pokud jde o rizikové pojistné, odkazováno na sazebník, nicméně sazebník nebyl součástí produktového sešitu a nebyl žalobkyni předán ani s ním nebyla seznámena jiným způsobem tak, jak vyžaduje zákon o pojistné smlouvě.

8. Dále podle čl. 10 písm. e) zvláštních pojistných podmínek na konci každého pojistného roku bude počet podílových jednotek snížen o fixní procento stanovené pojišťovnou. Tento poplatek bude určen na pokrytí počátečních nákladů pojišťovny. Podle čl. 15 písm. c) zvláštních pojistných podmínek je pojišťovna oprávněna odečítat z hodnoty každého finančního fondu správní poplatek přímo související s administrativními a správními náklady na řízení finančního fondu.

9. Budoucí pojistné plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena hodnota podílových jednotek nebo hodnota finančního fondu, od které se hodnota podílových jednotek odvíjí. Hodnota podílových jednotek je tak snižována o poplatky, jejichž výše žalobkyni nebyla známa. Ujednání odkazující na sazebník, který neměla žalobkyně k dispozici v době uzavření smlouvy, mají charakter nepřiměřeného smluvního ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 3 písm. g) obč.zák., neboť žalobkyně byla povinna plnit podmínky smlouvy, s nimiž nebyla seznámena. Neurčitost ujednání o rizikovém pojistném nelze překonat ani výkladem a současně se jedná o ujednání, které nelze mít za oddělitelné od zbytku pojistné smlouvy ve smyslu ust. § 41 obč.zák. Je-li neplatná tato část smlouvy musí být pro shora uvedené neplatná pojistná smlouva jako celek. Současně výše rizikového pojistného (shodně jako výše poplatků a nákladů) ovlivňuje také rozsah pojistného plnění v případě, že je hodnota podílových jednotek snižována o rizikové pojistné a poplatky. Znalost či neznalost výše rizikového pojistného a poplatků má vliv na určitost podstatné náležitosti pojistné smlouvy (rozsah pojistného plnění) a v důsledku toho na její platnost (blíže rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 29 Co 420/2019, sp.zn. 29 Co 173/2023, sp.zn. 25 Co 430/2017). Neobstojí argument žalované o určitosti a bezvadnosti pojistné smlouvy s tím, že rovněž v rámci rozhodovací praxe Obvodního soudu pro Prahu 5 byla neplatnost pojistné smlouvy z důvodu neurčitosti opakovaně shledána nadto např. v rozsudku sp.zn. 11 C 99/2024 soud neurčitost shledal v nedostatečné definici pojmů uvedených v pojistné smlouvě, v rozsudku sp.zn. 70 C 34/2024 byla ujednání shledána zneužívajícím ve smyslu směrnice. V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 18 C 95/2024-163 ze dne 2.10.2024 konstatoval soud, že nebyla-li žalobkyně seznámena se sazebníkem poplatků, nemohla tak v době uzavření smlouvy zjistit, jaká jsou pravidla pro určení výše rizikového pojistného a toto ujednání je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť se jedná o podstatnou náležitost pojistné smlouvy, současně soud odkázal na rozsudek SDEU ve věci C-208/21, K.D. v. Towarzyswo Ubezpieczeń Z.S.A a zkonstatoval, že se v případě postupu žalované při sjednávání pojistné smlouvy jedná o nekalou obchodní praktiku, což také zakládá absolutní neplatnost pojistné smlouvy.

10. Namítá-li žalovaná, že výše rizikového pojistného je určena na základě přesných matematických metod a žalobkyně nikdy nepožádala o sdělení zásad pro stanovení výše pojistného, pak se jedná o zcela lichou námitku, neboť žalovaná žalobkyni s těmito matematickými metodami neseznámila a navíc právní argumentace vychází z legislativy, která nebyla platná v době uzavření smlouvy. Naopak dle názoru žalobkyně měly být tyto informace poskytnuty s odkazem na ust. § 4 odst. 1 zákona na ochranu spotřebitele. V tomto kontextu žalobkyně odkazuje na úřední sdělení České národní banky č. 6/2012 a dohledový benchmark České národní banky č. 3/2012 s tím, že oba tyto dokumenty stanoví, jaké informace mají být klientům poskytovány při uzavření smlouvy a v jejím průběhu. K tomu je nutné uvést, že pokyny interpretují právní úpravu zákona na ochranu spotřebitele platnou a účinnou v době uzavření smlouvy. Česká národní banka jako regulátor pojistného trhu sdělovala pojišťovnám rozsah informací, které měly být poskytovány spotřebitelům, a to včetně nákladové struktury a tvorby kapitálové hodnoty.

11. Hodnota podílových jednotek je snižována dále také o skrytý poplatek, který představuje rozdíl mezi tzv. prodejní a nákupní cenou ve výši 5 % a jeho dopad na budoucí pojistné plnění nemá šanci spotřebitel odhalit. K shora uvedenému poplatku žalobkyně uvedla, že dle článku 17 písm. b) zvláštních pojistných podmínek je rozdíl mezi nákupní cenou a prodejní cenou 5 %, laicky řečeno pojistník nakupuje od pojistitele podílové jednotky o 5 % dráž, než je ve shodnou dobu pojistitel prodává pojistníkům ve formě odkupu či pojistného plnění. Tento poplatek nemá žádné racionální odůvodnění.

12. Dále je hodnota podílových jednotek snižována o tzv. počáteční náklady (tedy provizi uhrazenou pojistitelem zprostředkovateli), jejichž konstrukce účtování je nepřehledná, netransparentní a spotřebitel nemá šanci vyhodnotit jejich dopad. Pojišťovna uvedené činí na základě principu vytváření počátečních podílových jednotek a akumulačních podílových jednotek a následné snižování počátečních podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy ve smyslu čl. 10 písm. e) zvláštních pojistných podmínek. Hodnota podílových jednotek je tak vlastně snižována o provizi, kterou pojistitel uhradil pojišťovacímu zprostředkovateli za zprostředkování konkrétního pojištění. Jde o značný náklad, který pojistitel přenáší na pojistníka. Konstrukce snižování hodnoty podílových jednotek o tuto provizi za pomoci jejich rozlišení na počáteční a akumulační je však koncipována tak, aby její dopad pro budoucí pojistné plnění pojistníkovi zcela unikl. Komplikovanost způsobu přenášení provize na pojistníka je odůvodnitelná pouze snahou zakrýt její důsledky před spotřebitelem. Tento náklad je pojišťovně znám již při uzavření smlouvy, není tak žádný legitimní důvod ho nepřiznat druhé straně v souladu se zásadou poctivosti. Žalobkyně nebyla v daném případě ani seznámena s výši fixního procenta, o které jsou počáteční podílové jednotky snižovány.

13. Žalobkyně je pro shora uvedené přesvědčena, že pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu čl. 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), která nabyla účinnosti 1.1.2001 a byla implementována do české právní úpravy (ust. § 52 až 57 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku dále jen „obč.zák.“) a příslušná právní úprava má být vykládána ve světle této směrnice.

14. Mezi zneužívající ujednání, která jsou neurčitým, netransparentním a nepřehledným způsobem sjednána ve smlouvě a mají dopad na formování pojistného plnění patří ujednání týkající se definice a konstrukce hodnoty podílových jednotek, ujednání, podle něhož se hodnota podílových jednotek snižuje o částku potřebnou k úhradě rizika, ujednání o poplatku vyplývajícího z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek, ujednání upravující snižování hodnoty podílových jednotek o poplatek na pokrytí počátečních nákladů a na provizi a dále ujednání, na základě kterého je hodnota finančních fondů snižována o správní poplatek („dotčená ujednání“).

15. Žalobkyně zdůraznila, že uvedená zneužívající ujednání nebyla sjednaná individuálně a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele (čl. 3 směrnice) a dále v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (ust. § 56 odst. 1 obč.zák). Žalobkyně poukázala na skutečnost, že český právní řád dokonce obsahuje oproti směrnici přísnější úpravu, neboť podmínkou, aby ujednání bylo zneužívajícím, není nedostatek jeho individuálního sjednání.

16. Pro shora uvedenou existenci zneužívajících ujednáních je smlouva neplatná dle ust. § 55 odst. 2 obč.zák. Doplnila, že pojistná smlouva je absolutně neplatná také s odkazem na ust. 788 odst. 1 obč.zák., neboť postrádá určité a transparentní ujednání o nákladech. Spotřebiteli nebyl předložen žádný dokument, který by umožnil zjistit výši těchto nákladů. Současně se jedná o ustanovení, které nejsou oddělitelná, což činí smlouvu absolutně neplatnou jako celek.

17. K výkladu pojmu toho, co je rozporu s požadavkem poctivosti a toho co, způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele, žalobkyně odkázala na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Aziz, C-415/11. Současně žalobkyně uvedla, že výklad ujednání by měl být činěn ve prospěch spotřebitele (žalobkyně) a odkázala rovněž na Pokyny o výkladech a uplatňování směrnice 93/13/EHS s cílem zajistit její efektivní aplikaci v členských státech, podle nichž jsou při posuzování toho, zda je dané smluvní ujednání sepsáno jasným a srozumitelným jazykem důležité tyto faktory – zda měl spotřebitel možnost seznámit se se smluvním ujednáním před uzavřením smlouvy; srozumitelnost ujednání s ohledem na jasnost jejich znění a konkrétnost použité terminologie; způsob jakým jsou smluvní ujednání předložena (např. vizuální prezentace, struktura smlouvy, zda lze dané ujednání očekávat ve spojení s jinými smluvními ujednání - překvapivost ujednání v kontextu smlouvy). Smlouva dle žalobkyně selhává ve všech uvedených faktorech.

18. Zdůraznila dále, že netransparentnost ujednání spočívá také v tom, že spotřebitel není schopen posoudit ekonomické důsledky ujednání (blíže rozsudek Soudního dvora EU v rozsudku ve věci Kásler a Káslerné Rábai, sp.zn. C-26/13 bod 75 a ve věci Van Hove sp.zn. C-96/14 bod 50). Žalobkyně neměla žádnou možnost posoudit ekonomické důsledky pojistné smlouvy, neboť ujednání jsou nejasná, netransparentní a některé vstupní parametry a důležité dokumenty neměla žalobkyně k dispozici. Pojistná smlouva je absolutně neplatná jako celek, neboť bez ujednání, která jsou shora uvedená jako zneužívající, nemůže existovat, jelikož dotčená ujednání mají podstatný dopad na výpočet pojistného plnění.

19. K těmto důvodům absolutní neplatnosti soud přihlédne i z úřední povinnosti s tím, že cílem tohoto přístupu je kompenzovat slabší postavení spotřebitelů, kteří si nemusí být vědomi svých práv a soud má jakožto neutrální instituce mít aktivní úlohu v řízení týkající se zneužívajících smluvních ujednání (blíže rozhodnutí Soudního dvora EU v rozsudku ve věci Pannon GSM sp.zn. C-243/08, ve věci Océano Grupo Editorial, sp.zn. C-240/98 C– 244/98, ve věci , jméno FO, , sp.zn. C-168/15 bod 28-31, shodně Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 29 Co 492/2021-238, č.j. 29 Co 261/2021-200). Doplnila rovněž, že v obdobných skutkovým věcech byly pojistné smlouvy opakovaně již shledány i Obvodním soudem pro Prahu 5 neplatnými (viz již citované rozhodnutí sp.zn. 11 C 99/2024, 70 C 34/2024).

20. K argumentaci žalované, že ujednání nemohou být nepřiměřená, neboť vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění, žalobkyně uvádí, že ust. § 55 obč.zák. je potřeba vykládat za použití výkladu směrnice, zejména čl. 4 odst. 2 směrnice, podle něhož posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem s tím, že žalobkyně má za to, že napadaná ujednání, která tvořila hlavní předmět smlouvy, jsou vadná, neboť nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem, tj. pokud není ujednání tvořící hlavní předmět smlouvy sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, podléhá posouzení, zda je či není zneužívajícím.

21. Doplnila, že podstatnou náležitostí pojistné smlouvy je ujednání, které stanovují hlavní plnění, ujednání o výši pojistného a ujednání o pojistném plnění. V případě žalobkyně je pojistné stanoveno konkrétní částkou, rozsah pojistného plnění je definován v pojistných podmínkách. Tato ujednání tvoří hlavní předmět smlouvy, nejsou předmětem žaloby a tedy ani předmětem posuzování, za jsou či nejsou zneužívajícími ujednáními. Z principu jsou napadená ujednání zjevně doplňujícími ujednáními ve smyslu závěrů Soudního dvora EU. Tato ujednání nemají vliv na definici a existenci hodnoty podílových jednotek jako parametru pojistného plnění. Jsou samonosná a od napadených ujednání neodvislá. Aplikací napadených ujednání dochází k jejímu následnému snižování. Pokud tedy jedno ze zneužívajících ujednání nebude aplikováno, hodnota podílových jednotek se nesníží a bude dále plnit úlohu parametru pojistného plnění (hodnotu podílových jednotek neutváří napadená ustanovení, nejde o mechanismus tvorby hodnoty podílových jednotek, ale o mechanismus nakládání s ní v čase). Pro uvedená má žalobkyně za to, že dotčená ujednání také netvoří hlavní předmět smlouvy a tudíž podléhají testu přiměřenosti. Ale i pro případ, pokud by dotčená ujednání tvořila hlavní předmět smlouvy, je nutné vzít v úvahu, že nebyla splněna podmínka uvedená v čl. 4 odst. 2 směrnice, tedy že dotčená ujednání nejsou sepsána jasným a srozumitelným jazykem a pokud ujednání není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem podléhá posouzení, zda je či není zneužívající (viz výše).

22. K argumentu, že ujednání nemohou být současně neurčitá a zneužívající s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3113/2023 žalobkyně uvádí, že s citovaným rozhodnutím nesouhlasí, je v rozporu s judikaturou SDEU, podle níž se soudy mají povinnost existencí zneužívajících smluvních ujednání zabývat z úřední povinnosti (viz např. rozhodnutí ve věci sp.zn. C-243/08, C-415/11, C-531/22) a soud by měl posouzení učinit bez ohledu na právní závěr o neplatnosti předmětných smluvních ujednání z jiných důvodů. Je neudržitelný a v rozporu se směrnicí právní závěr Nejvyššího soudu, že smluvní ujednání o parametrech ovlivňující výši pojistného plnění je neurčité, avšak nikoliv v takové míře, aby spotřebitel nebyl schopen učinit kvalifikované rozhodnutí o výhodnosti smlouvy, včetně plnění při dožití. Neurčitá smluvní ujednání mohou být zároveň zneužívajícími ve smyslu směrnice, ostatně prvek neurčitosti smluvních ujednání implikuje téměř vždy právní závěr o zneužívajícím charakteru předmětných smluvních ujednání (viz rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 29 Co 335/2024, podle kterého nedostatečná konkrétnost ujednání o pojistném plnění, o rizikovém pojistném a o nákladové struktuře pojistného produktu svědčí o zneužívající povaze ujednání v neprospěch spotřebitele).

23. Zdůraznila, že neplatná smlouva nemůže vyvolat žádné účinky, např. v podobě poskytování pojistné ochrany. Uvedla, že zohlednění jakéhokoliv dalšího plnění nad rámec vrácení vzájemně si poskytnutých bezdůvodných obohacení vylučuje rovněž judikatura Soudního dvora EU, který v rozhodnutí sp.zn. C-520/21 ze dne 15.6.2014 ve věci Arkadius uvedl, že pokud smlouva nemůže po odstranění zneužívajících ujednání nadále existovat, platí že čl. 6 a čl. 7 směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání soudnímu výkladu vnitrostátního práva, který by umožňoval po spotřebiteli náhradu přesahující vrácení vyplacených finančních prostředků a smluvní strana tak těžila hospodářské výhody ze svého protiprávního jednání s tím, že ani neexistuje, žádné pravomocné rozhodnutí soudu, které by umožnilo postup navržený žalovanou týkající se zohlednění poskytované pojistné ochrany.

24. K odkazu žalované, že smlouvy mají být dodržovány dále žalobkyně uvedla, že zásada platí pouze ve vztahu k platným smlouvám a neplatné smlouvy nezavazují, nevznikají z nich žádná práva a povinnosti. Žalovanou uváděná judikatura na daný případ nedopadá.

25. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že se o důvodech neplatnosti se dozvěděla na základě porady se svým právním zástupcem v únoru 2025, kdy v návaznosti na toto zjištění dne 26.2.2025 udělila právnímu zástupci plnou moc k zastupování. Žalobkyně měla smlouvu po celou dobu za platnou, takto k ní přistupovala, hradila pojistné a v souladu s tím i ukončila pojistnou smlouvu. Nárok nemůže být promlčen v subjektivní promlčecí době, neboť subjektivní promlčecí doba počala běžet nejdříve nabytím vědomosti o neplatnosti pojistné smlouvy, dnem seznámením s analýzou právního zástupce. Žalobkyně uvedla, že rozhodovací praxe odvolacího soudu je v případě posuzování počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty nejednotná, nicméně závěr o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty až od právní porady s klientem byl učiněn například v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 17 Co 448/2024, sp.zn. 17 Co 196/2025, sp.zn. 29 Co 157 /2024, sp.zn. 29 Co 335/2024.

26. Namítá-li žalovaná promlčení, je povinna prokázat v jakém okamžiku žalobkyně nabyla vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení, a to tak aby uvedené odpovídalo rozhodovací praxi vyšších soudů, podle níž počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě neplatné smlouvy, nemůže být bez dalšího založen na okamžiku uzavření smlouvy a plateb pojistného, neboť ty jsou objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti nevypovídají (viz nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 2127/21, shodně Nejvyšší soud sp.zn. 33 Cdo 670/2022, sp.zn. 33 Cdo 2475/2022).

27. Ve světle shora uvedené judikatury neobstojí argument žalované, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby je shodný s okamžikem uzavření smlouvy, současně je argumentace žalované zcela nelogická s tím, že pokud by žalobkyně pojala podezření, že je se smlouvou něco v nepořádku, proč by smlouvu uzavírala a následně ve smluvním vztahu setrvávala 22 let, tedy vědomě poskytovala bezdůvodné obohacení.

28. Žalobkyně dále zdůraznila, že také výroční dopisy nemohou založit počátek běhu subjektivní promlčecí doby, což konstatoval rovněž Městský soud v Praze v rozhodnutí sp.zn. 29 Co 335/2024, kdy odmítl tuto argumentaci pojišťovny o nabytí vědomosti o neplatnosti od doručení výročních dopisů, a to i přesto, že v předmětné věci byla žalobkyně právně vzdělaná. Ke shodnému závěru dospěl rovněž Obvodní soud pro Prahu 5 v rozsudku sp.zn. 18 C 95/2024, dle kterého ani při obdržení detailnějšího ročního výpisu nemohla žalobkyně nabýt dojmu, že je zde problém právního charakteru spočívající v neurčitosti ujednání a absenci sazebníku.

29. Současně žalobkyně upozornila na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 207/2022, který v obdobném případě uvedl, že závěr o počátku subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení nelze bez dalšího ztotožnit s okamžikem, kdy se pojistník dozvěděl, že neobdrží částku odpovídající zaplacenému pojistnému. V souladu s tímto rozhodnutím tak, nelze počátek subjektivní promlčecí lhůty vztahovat k okamžiku doručení výročních dopisů, ale ani k okamžiku doručení informace o výši odkupného.

30. Ve vztahu k objektivní promlčecí době žalobkyně odkázala na rozhodnutí SDEU, která zajišťuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele s tím, že soudy musí obnovit právní a faktický stav u spotřebitele, jaký by byl, kdyby zneužívající ujednání neexistovalo. Toto zahrnuje nárok na vrácení neoprávněného prospěchu získaného prodávajícím (viz rozsudek ve věci C-561/21 ze dne 25.4.2024) a zohlednění nerovného postavení spotřebitelů vůči podnikatelům (viz rozsudek ve věci C-485/19 ze dne 22.4.2021) s tím, že konstatování promlčení nároku představuje „zvlášť nepřiznivý následek“, kterému mají vnitrostátní soudy zamezit a postup soudu by měl být souladný se zásadou efektivity, v souladu se kterou lze mít za počátek běhu promlčení doby u nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z důvodu existence zneužívajícího ujednání až okamžik právní moci rozhodnutí soudu, kterým byla existence zneužívajícího ujednání konstatována.

31. Judikatura je vystavěna na principu mravnosti, poctivosti a zákazu zneužití práva, kdy na jedné straně stojí poctivý spotřebitel a na druhé straně nepoctivá instituce a soudy by měly eliminovat nepříznivé dopady jednání instituce na spotřebitele. V případě vyslovení promlčení nároku bude instituce nadále těžit ze svého nepoctivého jednání a nebude odrazena od vložení zneužívajících ujednání do smluv, které nabízí spotřebitelům. K nemožnosti aplikace objektivní promlčecí doby se opakovaně vyslovil rovněž Městský soud v Praze v rozhodnutí sp.zn. 29 Co 25/2022, sp.zn. 29 Co 261/2021, sp.zn. 29 Co 173/2023.

32. Doplnila, že námitku promlčení lze považovat i za rozpornou s dobrými mravy, neboť pojistná smlouva je neplatná pouze z důvodů na straně žalované (smlouva byla uzavřena za okolností, které žalobkyně nezavinila a nemohla neplatnost odhalit bez odborné pomoci; smlouva je adhézní a spotřebitel do ní nemohl zasahovat; při uzavření smlouvy žalobkyně věřila v odbornost žalované, která je renomovanou pojišťovnou pod dohledovou činností ČNB) a ze strany žalované došlo k porušení principu spravedlnosti. Uvedla, že pojistná doba v případě smluv životního pojištění obvykle činí mnoho let, čímž násobně převyšuje délku promlčecí doby stanovené v zákoně, přičemž žalobkyně plní své povinnosti od počátku, kdežto pojišťovna plní svůj závazek až na konci pojištění. Tato asymetrie je vůči pojistníkovi při posuzování promlčení nespravedlivá a žalovaná profituje z této asymetrie. Soudy by nerovnost stran měly zohlednit ve svém rozhodování, jak konstatoval rovněž Ústavní soud ČR (sp.zn. III ÚS 2552/18). V neposlední řadě žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná dlouhodobě a systematicky porušovala právní předpisy, neposkytovala klientům informace o nákladové struktuře, ačkoliv byla na tuto skutečnost od roku 2012 opakovaně upozorňována ČNB a soudy. Žalovaná věděla o skutkových okolnostech možné neplatnosti pojistné smlouvy již v době uzavření pojistné smlouvy (věděla o parametrech výpočtu kapitálové hodnoty, způsobu stanovení výše kapitálové hodnoty v čase) a odpovědnost za sdělení parametrů výpočtu kapitálové hodnoty nese žalovaná a byla to žalovaná, která se rozhodla zásadní informace o nákladové struktuře vyčlenit mimo pojistnou smlouvu a žalobkyni s nimi neseznámila. Rovněž Česká národní banka reagovala v rámci své dohledové činnosti na rozhodovací praxi vyšších soudů (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1566/2017) ve vztahu k obsahu pojistné smlouvy a informacím, které by měly být sděleny tak, že výslovně pojišťovny upozornila na riziko inkasa v pojistných smlouvách nesjednaných nákladů a srážek. Žalovaná tak byla srozuměna s tím, že inkasuje bezdůvodné obohacení a nejpozději dnem vyhlášení rozsudku, 13.2.2019 měla žalovaná vědomost o právních vadách typových formulářových pojistných podmínek včetně pojistných podmínek žalované. Nejpozději od tohoto dat inkasovala pojistné, ačkoliv věděla, že jí nenáleží. O neoprávněnosti inkasování poplatků pojistníky neinformovala, žádné poplatky nevracela a ponechala pojistníky v omylu. Vůči inkasu, která se uskutečnila po shora uvedeném datu nemůže uplatit námitku promlčení. Tvrzení žalované, že uznává platnost pojistných smluv a tím i závazky z těchto neplatných smluv, nemůže založit domněnku dobré víry, neboť tak žalovaná činí účelově s cílem zachovat stávající pro ni ekonomicky výhodný stav, neboť vydání veškerého bezdůvodného obohacení by pro ni mělo po ekonomické stránce zdrcující dopad, jelikož žalovaná generuje zisk prostřednictvím neoprávněně inkasovaných poplatků.

33. Žalovaná nemůže být v dobré víře, pokud přijímá pojistné splnění, o kterém ví, že je bezdůvodným obohacením. Ten, kdo není v dobré víře se nemůže dle žalobkyně dovolávat právní jistoty (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 329/2010) a subjekt, který ví, že si přivlastňuje majetek někoho jiného nemůže být v dobré víře (viz nález Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 1737/08). Žalovaná pojistné smlouvy se shodnými vadami sjednávala řadu let systematicky, přičemž to byla žalovaná, která byla odborně vybavena natolik, aby mohla nabýt vědomost o neplatnosti smluv, tudíž i o neoprávněném přivlastňováním majetku spotřebitelů. Žalovaná tak ve výsledku námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou uvedenou v ust. § 6 obč.zák.

34. Doplnila, že každé finanční plnění mezi pojistníkem a pojišťovnou v případě neplatné pojistné smlouvy má samostatný režim promlčení (jde o každou platbu, nikoliv součet plateb).

35. Pro vše shora uvedené žalobkyně žádá vydat bezdůvodné obohacení ve výši 38 882 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22.3.2025 do zaplacení s tím, že k vydání bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána přípisem ze dne 5.3.2025, který byl žalované doručen dne 6.3.2025 a žalovaná ničeho nezaplatila.

36. K žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok žalobkyně neuznává a nemá jej za důvodný. Uvedla, že žalobkyně, jako pojistník uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu dne 9.12.2002 na životní pojištění s pojistnou dobou od 10.12.2002 na dobu 31 let do 10.12.2033. Součástí pojistné smlouvy byly všeobecné a speciální pojistné podmínky. Žalovaná zaslala pojistníkovi dne 17.12.2002 první pojistku a následně zasílala i pravidelné výroční dopisy, které později obsahovaly také informaci, kolik činí aktuální odkupné, vyčlenění složky rizikového pojistného, specifikaci strhávaných poplatků a další detaily (např. pojistka ze dne 23.12.2020).

37. Žalobkyně v průběhu trvání pojištění s pojistnou smlouvou manipulovala a s žalovanou komunikovala (např. v roce 2003 požádala o snížení výše pojistného, opakovaně (téměř každoročně) odmítla inflaci pojistného, opakovaně činila změnu pojistné smlouvy – návrh na změnu pojistné smlouvy z roku 2005 a dodatek k pojistné smlouvě z roku 2007, v roce 2007 rovněž na základě žádosti žalované došlo k převodu podílových jednotek mezi jednotlivými finančními fondy.

38. Pojistná smlouva byla ukončena na základě podané výpovědi žalobkyně ze dne 23.9.2024 s odůvodněním, že žalobkyně žádá smlouvu pro lepší zajištění pro případ smrti, ale především pro lepší zhodnocení investic, přičemž obratem dne 3.10.2024 vzala svoji výpověď zpět a potvrdila, že smlouva bude zachována. Následně však žalobkyně sdělila žalované, že chce ponechat pojistnou smlouvu ukončenou. Po zániku pojistné smlouvy bylo žalobkyni vyplaceno odbytné ve výši 58 134 Kč.

39. Ve vztahu k námitce, že pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání, žalovaná uvedla, že namítá-li žalobkyně, že zaregistrovaní pojistné události nemá žádná pravidla, lhůty a závisí čistě na vůli žalované, k jakému datu registrace proběhne, je založeno čistě na domněnkách žalobkyně o možné manipulaci s termínem registrace, které žalobkyně nikterak neprokazuje, tj. neprokazuje, že by k takové praxi ze strany pojišťovny skutečně docházelo. Žalovaná uvedla, že k takové manipulaci ze strany žalované nedocházelo, žalovaná nemanipulovala s termínem registrace za účelem, aby hodnota vyplaceného pojistného plnění byla nižší, nevyčkávala s registrací na vhodnější termín. Žalovaná k postupu registrace doplnila, že se jedná o běžnou praxi, kdy termínem zaregistrování pojistné události je myšleno přijetí oznámení o vzniku pojistné události a její zanesení do systému žalované, k čemuž dochází nejpozději následujícího pracovního dne po přijetí oznámení o vzniku pojistné události. Zdůraznila, že se nejedná o zneužívající ujednání s odkazem na ust. § 56 odst. 3 obč.zák., neboť plnění pojistitele není vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli pojistitele, naopak žalovaná uvedla, že se shodnou logikou věci by to mohl být právě pojistník, který může manipulovat s termínem pro oznámení pojistné události.

40. K další námitce neplatnosti pojistné smlouvy spočívající ve snižování počtu akumulačních podílových jednotek o částku potřebnou k úhradě rizika spojeného s pojištěním a o správní poplatek, žalovaná uvedla, že má uvedené ze platné ujednání a ze strany žalobkyně se jedná o neporozumění produktu, a to i přesto, že byla předem provedena analýza potřeb žalobkyně. Nelze dovozovat, že je-li nějaká konstrukce složitější na pochopení, znamená to její nesrozumitelnost a neurčitost v právním slova smyslu s tím, že výše rizikového pojistného byla stanovena na základě přesných matematických metod schvalovaných pro jednotlivé pojistné produkty pojistným matematikem zapsaným v seznamu pojistných matematiků, není tedy náhodnou veličinou, stanovenou dle libovůle žalované nebo částkou stanovenou v závislosti na tržních podmínkách s tím, že dle ust. § 12 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě žalobkyně mohla požádat o sdělení zásad pro stanovení výše pojistného. Doplnila, že výše rizikového pojistného byla uvedena v sazebníku, který byl k dispozici na internetových stránkách a v sídle pojišťovny, o čemž byl pojistník v rámci smluvní dokumentace srozuměn.

41. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně po celou dobu trvání pojistné smlouvy (22 let) k ní přistupovala jako k platné, hradila pojistné a manipulovala s pojistnou smlouva, a to shodně jako žalovaná, která po celou dobu trvání pojistné smlouvy poskytovala žalobkyni plnění, a to plnění nepeněžité v podobě pojistné ochrany, tj. připravenosti vyplatit pojistné plnění pro případ pojistné události. Pojistné smlouvy jsou smlouvami odvážnými, kde pojistitel po celou dobu nese riziko vzniku pojistné události a nelze po něm požadovat, aby tak činil zadarmo.

42. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že pojistná smlouva je neplatná, navrhla učinit vypořádání vzájemného plnění odpovídající poskytnutému nepeněžitému plnění v podobě pojistné ochrany poskytnuté žalovanou žalobkyni. K vyčíslení této pojistné ochrany žalovaná uvedla, že vyplývá ze sazebníku (konkrétně se jedná o úplatu za rizikové pojistné z hlavního produktu , Anonymizováno, ) a konkrétní výše byla žalobkyni známa také z výročních dopisů a po celou dobu trvání pojistné smlouvy žalobkyně nepožádala o sdělení výše rizikového pojistného. Výši je možné určit bez nutnosti zpracování znaleckého posudku, a to na základě sazebníku, resp. výpočtů pojistných matematiků a v daném případě žalovaná žádá vypořádat částku 34 898 Kč, která odpovídá výši úplaty za rizikové pojistné za hlavní pojištění odpovídající Sazebníku, ze kterého žalovaná při výpočtu vycházela. Doplnila, že u produktu , Anonymizováno, se v případě smrti vyplácí pojistná částka a hodnota fondu „Sum at Risk“, ze které se vychází při výpočtu rizikového poplatku. Žalobkyně od výročí v roce 2007 přijímala v některých letech inflační navýšení, čímž rostla postupně i pojistná částka a měnila se i Sum at Risk, a to kromě změny sazby ovlivnilo i výši rizikového poplatku.

43. Žalobkyně po celou dobu trvání pojistné smlouvy nevyjádřila nespokojenost s pojistným produktem, resp. s údaji, které ji byly sdělovány výročními dopisy, jejichž doručení žalobkyně nikdy nezpochybnila s tím, že ve výročních dopisech byla od roku 2021 uvedena i výše poplatků strhávaných pojistitelem ze zaplaceného pojistného a výše rizikového pojistného.

44. Žalovaná zdůraznila, že smlouvy by měly být dodržovány a jejich neplatnost by měla být shledána jen ve výjimečných případech s tím, že na uzavřenou smlouvu by mělo být nahlíženo tak, aby byla autonomie vůle stran respektována a hledělo se na ně jako platné, než-li neplatné. Při výkladu je preferován takový výklad, podle kterého bude smlouva spíše platná, než-li neplatná (blíže rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. III ÚS 3900/12, sp.zn. II. ÚS 2124/2014, sp.zn. II ÚS 3379-19, Nejvyšší soud sp.zn. 30 Cdo 4831/2010, sp.zn. 22 Cdo 2531/2005). Doplnila, že pojistné smlouvy jsou smlouvami odvážnými, podle níž pojistník hradí pojistné a pojistitel v době trvání pojištění poskytuje pojištěnému pojistnou ochranu i přes to, že k vzniku pojistné události nedojde, tj. nelze v případě odvážných smluv garantovat (ze strany žalobkyně očekávat) návratnost všech finančních prostředků zaslaných v rámci pojistného.

45. Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí s tím, že napadená ujednání by byla neurčitá a že by mohla způsobit nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Je-li namítána neplatnost pro existenci zneužívajících ujednání, pak žalovaná uvedla, že není naplněna základní charakteristika nepřiměřených, resp. zneužívajících ujednání ve smyslu občanského zákoníku i směrnice, neboť dle ust. § 55 a 56 obč.zák. se výslovně ustanovení o nepřiměřených ujednáních nevztahují na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění s tím, že ujednání o rizikovém pojistném, poplatcích i výše pojistného plnění není předmětem plnění ani jeho cenou. Argumentace žalobkyně je navíc v přímém rozporu s rozsudky vyšších soudů, podle nichž je-li ujednání neplatné pro neurčitost, nelze jej podrobit přezkumu stran jeho přiměřenosti dle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3351/2022).

46. V případě, že by soud dospěl k závěru, že pojistná smlouva je neplatná, namítla žalovaná částečné promlčení uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

47. Pokud žalobkyně namítá neplatnost pojistné smlouvy z důvodu, že bylo rizikové pojistné určeno pojistně-technickými zásadami žalované, znala žalobkyně domnělé důvody pro neplatnost již v době uzavření pojistné smlouvy, tj. již v době uzavření musela pojmout podezření, že se smlouvou je něco v nepořádku, pokud ji chybí část smluvní dokumentace, na základě níž je stanovena výše rizikového pojistného. Současně znala i osobu, která se měla na její úkor obohatit. I pokud by již při uzavření pojistné smlouvy nenabyla žalobkyně subjektivní vědomosti o tom, že jí není známa přesná výše rizikového pojistného a poplatků, musela ji nabýt nejpozději k okamžiku přečtení výročního dopisu ze dne 23.12.2020 s přehledem jednotlivých pojistných a poplatků, výší strhávaného rizikového pojistného. Žalovaná tak počátek běhu subjektivní promlčecí doby vztahuje k datu 23.12.2020. Přečtením výročního dopisu si žalobkyně mohla učinit laickou úvahu o nevýhodnosti zvoleného produktu, povaze smlouvy a jednání žalované, tj. i úvahu o bezdůvodném obohacení na základě neplatné smlouvy (shodně k počátku promlčení rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 18 Co 130/2024, sp.zn. 70 Co 254/2024, Okresní soud v Pardubicích sp.zn. 18 C 156/2023).

48. Výroční dopisy zasílala žalovaná žalobkyni každoročně a jejich doručení nebylo rozporováno a tvrzení žalobkyně o jejich nedoručení jsou pouze účelová. Dále k doručování výročních dopisů žalovaná uvedla, že s ohledem na značnou dobu od jejich odeslání nedisponuje podacími archy nebo jiným dokladem o doručení poštovní zásilky. Současně výroční dopisy nejsou zasílány ani jako doporučené psané. Žalovaná uvedla, že výroční dopisy a výpisy z podílového účtu zasílala žalobkyni na jí sdělenou adresu a dále uvedla, že v souladu s pojistnými podmínky, pokud žalobkyně změnila kontaktní adresu, byla povinna takovou skutečnost nahlásit pojišťovně, což nenastalo. Žalovaná je schopna prokázat skutečnost odeslání výročních dopisů pouze dokumentací z interního systému. Ke dni zahájení tohoto řízení tedy byl nárok žalobkyně částečně promlčen a žalobkyně má právo na vrácení jednotlivých plateb pojistného, které byly uhrazeny před více než 2 roky před zahájením tohoto řízení.

49. Pro vše shora uvedené navrhla, aby soud žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

50. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy předloženými účastníky a po zhodnocení všech provedených důkazů soud postupem podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 občanského soudního řádu dospěl k těmto skutkovým zjištěním a z nich vyplývajícímu skutkovému závěru.

51. Dne 9.12.2002 žalobkyně jako pojistník podala u žalované, jako pojistitele, návrh na uzavření pojistné smlouvy č. , Anonymizováno, ) s počátkem pojištění 10.12.2002 a koncem pojištění 10.12.2033, jejímž předmětem bylo životní pojištění (dále jen „pojistná smlouva“). Bylo sjednáno pojistné krytí (hlavní pojištění) pro případ smrti 500 000 Kč, pojistná doba 31 let s měsíčním pojistným 12 000 Kč. Rozložení pojistného do fondů bylo zvoleno 100 % fond obligací. Nedílnou součástí pojistné smlouvy byly všeobecné a speciální pojistné podmínky, jejichž obsah byl pojistníkovi sdělen. Pojistník prohlásil, že byl se zněním nedílných součástí smlouvy seznámen (zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy). První pojistné ve výši 12 000 Kč bylo uhrazeno dne 9.12.2002 (zjištěno z potvrzení o úhradě platby).

52. Ve všeobecných pojistných podmínkách účinných od 1.4 2002 bylo mimo jiné uvedeno v čl. 7, že pojistné je úplatnou za poskytovanou pojistnou ochranu v pojištění a jeho výše je uvedena v pojistné smlouvě, dále bylo upraveno v čl. 11 právo pojistníka na výplatu odkupného v případě, že je pojistná smlouva k písemné žádosti zrušena. Ve speciálních pojistných podmínkách bylo v čl. 8 ozn. Poplatky z podílového účtu uvedeno, že od data počátku pojištění bude společnost každý měsíc snižovat počet akumulačních podílových jednotek na podílovém účtu o částku potřebnou k úhradě rizika spojeného s pojištěním a o správní poplatek za administrativní náklady společnosti. Na konci každého pojistného roku až do rozhodného výročí včetně, bude počet počátečních podílových jednotek snížen o fixní procento stanovené společností. Tento poplatek bude určen na pokrytí počátečních nákladů společnosti. Dále ve speciálních pojistných podmínkách je uvedeno v čl. 11, že společnost je oprávněna odečítat z hodnoty každého finančního fondu správní poplatek přímo související s administrativními a správními náklady na řízení finančního fondu. Tento poplatek bude odečítán pravidelně při každém oceňování. K výpočtu hodnoty podílových jednotek bylo uvedeno (čl 13), že prodejní cena podílové jednotky finančního fondu se stanoví jako podíl hodnoty finančního fondu a celkového počtu podílových jednotek tohoto fondu. Nákupní cena podílové jednotky finančního fondu se stanoví tak, aby rozdíl mezi nákupní cenou a prodejní cenou činil maximálně 5 % nákupní ceny (zjištěno z všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění účinné od 1.4.2002, speciální pojistné podmínky).

53. Sazba rizikového pojistného se měnila v závislosti na věku a pohlaví s tím, že u ženy ve věku 15-43 let byla sazba na 1 000 Kč pojistné částky 0,20 (tj. v případě pojistné částky 500 000 Kč výše rizikového pojistného činila 100 Kč), u ženy ve věku 44-47 let byla sazba na 1 000 Kč pojistné částky 0,30; u ženy ve věku 48- 50 let byla sazba na 1 000 Kč pojistné částky 0,40. V období od 10.12.2021 do 10.11.2022 v případě pojistné částky 567 407 Kč činilo rizikové pojistné 227 Kč měsíčně, v období od 10.12.2022 do 10.11.2023 v případě pojistné částky 580 257 Kč činilo rizikové pojistné 232 Kč měsíčně, v období od 10.12.2023 do 10.9.2024 činilo rizikové pojistné 239 Kč měsíčně (zjištěno ze sazebníku investičního pojištění, metodiky výpočtu rizikového poplatku).

54. Žalobkyně požádala 22.10.2003 o změnu pojistné smlouvy – konkrétně snížení pojistného na částku 3 000 Kč (zjištěno z oznámení o změně k pojistné smlouvě o životním pojištění z roku 2003).

55. Dne 4.11.2003 zaslala žalobkyně žalované nesouhlas se zvýšením pojistného o 5 % (zjištěno z nesouhlasu se zvýšením pojistného z roku 2003). Dne 25.11.2005 zaslala žalobkyně žalované nesouhlas se zvýšením pojistného o 5 % (zjištěno z nesouhlasu se zvýšením pojistného z roku 2005)

56. Dne 21.1.2005 požádala žalobkyně o změnu obmyšlené osoby a požádala o přerušení placení pojistného (zjištěno z návrhu na změnu pojistné smlouvy z roku 2005). Dne 2.2.2007 požádala žalobkyně o změnu obmyšlené osoby a dále v témže roce požádala o změnu rozmístění do fondu (smíšený fond 20 %, fond českých akcií 60 % a fond dividendové strategie 20 %) (zjištěno z návrhu na změnu pojistné smlouvy z roku 2007 a z dopisu ze dne 13.4.2007 o provedení úpravy pojištění).

57. Dne 17.12.2002 byla žalovanou vystavena pro žalobkyni pojistka k pojistné smlouvě č. , hodnota, s uvedením typu pojištění , Anonymizováno, , pojistným ve výši 12 000 Kč, počátkem pojištění 10.12.2002 a koncem pojištění dne 10.12.2033, pojistnou částkou 500 000 Kč, alokočním poměrem pro investici do finančních fondů životního pojištění – fond obligací 100 % s odhadovanou (nikoliv garantovanou) hodnotou fondu ke dni 10.12.2022 ve výši 371 208 Kč (zjištěno z pojistky ze dne 17.12.2002).

58. Žalovaná vystavila dne 23.12.2020 pro žalobkyni pojistku s přehledem pojistného krytí, podle něhož pojistná částka činila 567 407 Kč a pojistné 4 659 Kč z toho rizikové pojistné 2 040 Kč, dále byl uveden přehled nákladů spojených s pojistnou smlouvou za období od 10.12.2019 do 9.12.2020 – inkasní poplatek 480 Kč, poplatek na pokrytí počátečních nákladů společnosti 356 Kč, poplatek pojišťovně za zprostředkování fondu 435 Kč, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou (tzv. bid/offer spread) z běžného pojistného 233 Kč. Byla uvedena aktuální hodnota podílových jednotek v jednotlivých fondech, včetně informace o celkové hodnotě (38 932,71 Kč) a odkupná hodnota ke dni 23. 12.2020 (36 397 Kč) (zjištěno z pojistky z 23.12.2020, včetně přehledu plateb a nákladů).

59. Žalovaná vystavila dne 22.12.2021 pro žalobkyni pojistku s přehledem pojistného krytí, podle něhož pojistná částka činila 567 407 Kč a pojistné 4 659 Kč z toho rizikové pojistné 2 724 Kč, dále byl uveden přehled nákladů spojených s pojistnou smlouvou za období od 10.12.2020 do 9.12.2021 – inkasní poplatek 480 Kč, poplatek na pokrytí počátečních nákladů společnosti 320 Kč, poplatek pojišťovně za zprostředkování fondu 534 Kč, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou (tzv. bid/offer spread) z běžného pojistného 233 Kč. Byla uvedena aktuální hodnota podílových jednotek v jednotlivých fondech, včetně informace o celkové hodnotě (47 424,72 Kč) a odkupná hodnota ke dni 23. 12.2021 (44 786 Kč) (zjištěno z pojistky z 22.12.2021, včetně přehledu plateb a nákladů).

60. Žalovaná vystavila dne 22.12.2022 pro žalobkyni pojistku s přehledem pojistného krytí, podle něhož pojistná částka činila 580 257 Kč a pojistné 5 1739 Kč z toho rizikové pojistné 2 784 Kč, dále byl uveden přehled nákladů spojených s pojistnou smlouvou za období od 10.12.2021 do 9.12.2022 – inkasní poplatek 480 Kč, poplatek na pokrytí počátečních nákladů společnosti 348 Kč, poplatek pojišťovně za zprostředkování fondu 535 Kč, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou (tzv. bid/offer spread) z běžného pojistného 233 Kč. Byla uvedena aktuální hodnota podílových jednotek v jednotlivých fondech, včetně informace o celkové hodnotě (39 266,64 Kč) a odkupná hodnota ke dni 23. 12.2022 (41 541 Kč) (zjištěno z pojistky z 22.12.2022, včetně přehledu plateb a nákladů).

61. Žalovaná dle interního systému vypravila dne 23.12.2020 k odeslání výroční dopis ze dne 23.12.2020 a dne 22.12.2023 k odeslání výroční dopis ze dne 22.12.2023, který byl zaslán prostřednictvím e-mailu (zjištěno z dokumentace o odeslání výročního dopisu ze dne 23.12.2020 /poštou/ a z dokumentace o odeslání výročního dopisu ze dne 22.12.2023 /elektronicky/).

62. Dopisem ze dne 10.10.2024 bylo žalovanou žalobkyni sděleno, že na základě výpovědi ukončili pojistnou smlouvu ke dni 7.10.2024 s tím, že pojistná ochrana je poskytována až do tohoto dne. Po ukončení pojistné smlouvy bude vyplaceno odkupné ve výši 58 134 Kč. V příloze dopisu byl uveden způsob výpočtu odkupného tak, že celková hodnota jednotek je 58 133,93 Kč (zjištěno z dopisu zrušení pojistné smlouvy s výplatou odkupného ze dne 10.10.2024). Dne 14.10.2024 vzala žalobkyně podanou výpověď zpět. Zpětvzetí bylo dle zprávy z 22.10.2024 akceptováno a žalovaná vyčkávala na vrácení odkupného. Žalobkyně se rozhodla ponechat smlouvu ukončenou dle zprávy ze dne 18.11.2024 (zjištěno ze zpětvzetí výpovědi ze dne 14.10.2024).

63. Při vyplacení odbytného byl vystaven detail smlouvy o životním pojištění s parametry pojistného – Životní pojištění , Anonymizováno, , počátek pojištění 10.12.2002, koncem pojištění 7.10.2024, pojistné ve výši 5 877 Kč ročně bylo zaplaceno do 10.12.2024 (zjištěno z detailu smlouvy o životním pojištění s parametry pojistného).

64. Žalobkyně uhradila celkem za dobu od 10.12.2002 do 10.12.2023 částku ve výši 97 016 Kč (zjištěno z detailu smlouvy o životním pojištění s úhradami pojistného).

65. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 5.3.2025 s lhůtou ke splnění v délce 15 dnů. Dopis byl žalované doručen dne 6.3.2025 (zjištěno z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 5.3.2025, včetně dokladu o doručení). Žalovaná na výzvu reagovala dopisem ze dne 20.3.2025 tak, že nemá nárok žalobkyně za důvodný s tím, že veškeré výplaty byl učiněny v souladu se smlouvou a výzva neuvádí, konkrétní neurčitá ustanovení smlouvy (zjištěno z reakce na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 20.3.2025).

66. Žalobkyně uhradila za dobu trvání pojistné smlouvy celkem částku 97 016 Kč s tím, že administrativní poplatek činil 10 480 Kč, poplatek za riziko smrti v hlavním pojištění činil 34 898 Kč, již stržené počáteční náklady činily 12 614 Kč, poplatek za rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou činil 4 851 Kč. Za období od 24.3.2022 do 10.12.2023 (poslední platba pojistného) uhradila žalobkyně částku 5 173 Kč a 5 877 Kč, Rizikové pojistné za období od 24.3.2022 do 24.3.2025 činilo 6 990 Kč (zjištěno z tabulky z interního systému žalované – předepsané pojistné a poplatky)

67. Soud na základě výše uvedených skutkových zjištění, která byla učiněna na základě provedených listinných důkazů, jejichž věrohodnost a pravost nebyla nikterak zpochybněna a které na sebe logicky navazují učinil závěr o skutkovém stavu.

68. Žalobkyně uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu dne 9.12.2002, jejímž předmětem bylo životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s počátkem pojištění 10.12.2002 a koncem pojištění 10.12.2033, pojistnou částkou 500 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy by všeobecné pojistné podmínky a speciální pojistné podmínky s tím, že žalobkyně svým podpisem stvrdila, že byla s nimi seznámena. Sazebník poplatků byl přístupný v sídle pojišťovny, nebyl dle znění všeobecných pojistných podmínek součástí smluvní dokumentace, kterou žalobkyně převzala a podpisem stvrdila, že by s ním byla seznámena, přičemž pouze ze sazebníku mohla žalobkyně v době uzavření smlouvy zjistit, jaká je výše rizikového pojistného.

69. Smlouvou byla sjednána výše pojistného nejprve na částku 12 000 Kč s tím, že v průběhu trvání pojistné smlouvy došlo k snížení pojistného. Žalobkyně v průběhu trvání pojistné smlouvy činila její úpravy a s žalovanou komunikovala.

70. Žalovaná vystavovala pro žalobkyni výroční dopisy s tím, že ve výročním dopise z roku 2020 bylo mimo jiné uvedeno, že pojistné činí 4 659 Kč z toho rizikové pojistné 2 040 Kč, dále byl uveden přehled nákladů spojených s pojistnou smlouvou za období od 10.12.2019 do 9.12.2020 – inkasní poplatek 480 Kč, poplatek na pokrytí počátečních nákladů společnosti 356 Kč, poplatek pojišťovně za zprostředkování fondu 435 Kč, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou (tzv. bid/offer spread) z běžného pojistného 233 Kč. Byla uvedena aktuální hodnota podílových jednotek v jednotlivých fondech, včetně informace o celkové hodnotě (38 932,71 Kč) a odkupná hodnota ke dni 23. 12.2020 (36 397 Kč). Žalovaná doložila vytvoření, předání k odeslání výročního dopisu v systému žalované. Žalobkyně uhradila celkem na pojistném částku 97 016 Kč, přičemž za období od 24.3.2022 do 24.3.2025 žalobkyně uhradila na pojistném částku 11 050 Kč, rizikové pojistné dle sazebníku za dané období od 24.3.2022 do 24.3.2025 činilo 6 990 Kč. Žalobkyně požádala o ukončení pojistné smlouvy a výplatu odkupného, které jí bylo vyplaceno ve výši 58 134 Kč. Žalobkyně vyzvala dne 5.3.2025 žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi uhrazenými platbami pojistného (97 016 Kč) a žalovanou poskytnutým plněním (58 134 Kč), a to s lhůtou k plnění 15 dnů od doručení (tj. od 6.3.2025). Žalovaná vydání bezdůvodného obohacení odmítla dopisem ze dne 20.3.2025 a ničeho neuhradila.

71. Po právní stránce soud věc posuzoval se zřetelem k datu uzavření pojistné smlouvy před 1.1.2014 dle zákona č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku (dále jen „obč.zák“) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to s odkazem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

72. Podle ust. § 788 obč. zák. ve znění účinném v době uzavření smlouvy se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená a osoba, která s pojistelem smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. (odst. 1) Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele, na než se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebylo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny. (odst. 2). V pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v nich určených. V jiných případech se lze odchýlit jen pokud je to ku prospěchu pojištěného (odst. 3).Všeobecné pojistné podmínky obsahují zejména vymezení události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a splatnost pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho výše, způsob, jakým se pojištěný v případě pojištění osob podílí na zisku pojišťovny, pokud tak stanoví pojistná smlouva (odst. 4).

73. Podle ust. § 37 obč.zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

74. Podle ust § 41 obč.zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

75. Podle ust. § 56 obč.zák spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. (odst. 2). Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.

76. Podle ust. § 451 odst. 1 obč.zák. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

77. Podle ust § 451 odst. 2 obč.zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

78. Podle ust. § 457 obč.zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

79. Podle ust. § 458 odst.1 obč.zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

80. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

81. Podle § 107 odst. 2 obč.zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

82. Soud předně zdůrazňuje, že nelze na možné určení neplatnosti pojistných smluv pohlížet plošně, nýbrž je nutné vždy zvažovat veškeré individuální aspekty v jednotlivých případech, posuzovat vůli stran i následné jednání stran.

83. Ve vztahu k námitce neplatnosti z důvodu spočívajícího v neplatném ujednání o poplatcích a rizikové pojistném soud na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, který vzešel ze skutkových zjištění a příslušných zákonných ustanovení s ohledem na uplatněné námitky žalované učinil závěr, že pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. V daném případě nebyla konkrétní výše rizikového pojistného sjednána ve smlouvě, nebylo ji možné zjistit z žádného jiného smluvního dokumentu, u kterého žalobkyně stvrdila podpisem, že jí byl obsah sdělen. Podle smluvní dokumentace a níž byla žalobkyně seznámena, byla výše určena odkazem na sazebník, se kterým žalovaná před uzavřením smlouvy žalobkyni prokazatelně neseznámila a kde výše rizikového pojistného byla stanovena v závislosti na dalších kritérií (věku a pohlaví), jak vyplývá ze sazebníku předloženého žalovanou. Ze smluvní dokumentace, kterou měla žalobkyně k dispozici při podpisu smlouvy nebylo zjistitelné, jaká částka bude investována a jaká částka bude představovat rizikové pojistné. Odkaz na sazebník tak představuje neurčité, a tudíž neplatné ujednání. Absence určitého sjednání konkrétní výše rizikového pojistného nelze překlenout ust. § 12 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě, podle něhož na žádost pojistníka je pojistitel povinen sdělit zásady pro stanovení výše pojistného, tedy, že by se jednalo o informaci, kterou pojišťovna poskytuje na žádost a že by se jednalo o zásady pro stanovení výše pojistného.

84. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, není zjistitelné, jaká část pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, jedná se o neplatný právní úkon (srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp.n.. 29 Co 420/2019).

85. Soud proto činí závěr, že pokud byla pojistná smlouva absolutně neplatný právním úkonem a žalobkyně dle této neplatné pojistné smlouvy platila pojistné, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle ust. § 451 odst. 2 obč. zák.

86. Jako nadbytečné měl soud, vzhledem k vyslovenému závěru neplatnosti pojistné smlouvy pro absenci určitého ujednání ohledně rizikového pojistného, posouzení neplatnosti ujednání z důvodu, zda jsou způsobilá nastolit nerovnováhu v právech a povinnostech stran, tj. podrobit je přezkumu stran přiměřenosti dle ust. § 56 odst. 1 obč. zák., resp. směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (pro existenci zneužívajících ujednání).

87. Pro vše shora uvedené soud konstatuje, že pojistná smlouva je absolutně neplatná se zřetele k uplatněným výhradám, a to pro neurčitost, neboť ze smlouvy, včetně příloh, kterém měla žalobkyně k dispozici v době uzavření smlouvy nebylo zřejmé jaká částka bude investována a jaká částka bude strhávána na pojistnou ochranu, v jakých konkrétních výši budou žalovanou strhávány poplatky – tj. žalobkyně si nemohla učinit ekonomický úsudek o výhodnosti a nevýhodnosti produktu, jeho o ekonomickém dopadu. Jelikož se jedná o podstatné části pojistné smlouvy, které nelze oddělit od ostatních ujednání, je pojistná smlouva neplatná jako celek.

88. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy pro neurčitost ujednání o pojistném má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nicméně žalovaná vznesla námitku promlčení a soud dospěl k závěru, že nárok je zčásti promlčen.

89. Soud se zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná s tím, že rozhodnou právní úpravou pro posouzení promlčení práva je občanský zákoník účinný do 31.12.2013, tj. ust. § 107 obč.zák., podle něhož se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (subjektivní lhůta), za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo (objektivní lhůta).

90. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015).

91. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ust. § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, a ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012). Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je pro určení okamžiku začátku běhu subjektivní promlčecí lhůty (ve smyslu ust. § 107 odst. 1 obč. zák.) rozhodná vědomost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Tuto vědomost nelze bez dalšího ztotožnit s okamžikem uzavření smlouvy, nýbrž je třeba ji, odvozovat od okamžiku, kdy mohla žalobkyně reálně seznat vznik bezdůvodného obohacení, tj. kdy si alespoň v laické rovině osvojila závěr o bezdůvodnosti poskytnutého plnění, tedy o neplatnosti smlouvy, podle níž bylo plněno a kdo se na jeho úkor obohatil. Bezdůvodné obohacení představují platby pojistného, přičemž promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť.

92. V daném případě žalovaná tvrdila, že žalobkyně se o důvodech neplatnosti dozvěděla z výročních dopisů a z výpisu z podílového účtu s tím, že soud učinil závěr, že žalovaná neprokázala doručení a tím spíše přečtení výročních dopisů žalobkyní, tedy nebyl prokázán okamžik počátku běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě neplatné smlouvy s tím, že rovněž nelze v souladu s názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, určit počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 107 odst. obč. zák. pouze podle okamžiku uzavření smlouvy a plateb pojistného a současně nebyl postaven na jisto ani jiný okamžik, kdy mohla žalobkyně získat laickou vědomost o důvodech neplatnosti smlouvy, např. tvrzeným přečtením výročních dopisů, z nichž by musela zjistit v jaké výši je strháváno rizikové pojistné a poplatky, tedy ekonomické dopady, které nebyly určitým způsobem upraveny přímo v pojistné smlouvě, nicméně u těchto listin nebylo doručení prokázáno. Pro uvedené soud učinil závěr, že nárok žalobkyně není promlčen v subjektivní promlčecí době, když o důvodech neplatnosti smlouvy se žalobkyně dozvěděla až na základě právní analýzy smlouvy právním zástupcem.

93. Nicméně soud dospěl k závěru, že nárok je částečně promlčen v objektivní tříleté promlčecí době s tím, že jsou nepromlčena plnění (jednotlivé pojistné) v období tří let před podáním žaloby, tedy v období od 24.3.2022 do 24.3.2025 (resp. v dané věci do 10.12.2023, kdy byla učiněna poslední úhrada), celkem se jedná o pojistné ve výši 11 050 Kč (5 877 Kč + 5 173 Kč, které představuje nepromlčené platby pojistného.

94. K tomu soud uvádí, že stran nemožnosti aplikovat promlčení v objektivní promlčecí době je soudu známa pouze rozhodovací praxe jednoho senátu odvolacího soudu (např. Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 29 Co 157/2024-294 ze dne 18.7.2024) a nelze hovořit o tom, že by byla na tomto postupu judikatura ustálena a dáno očekávání žalobkyně ve smyslu ust. § 13 o.z., tj. aby bylo rozhodnuto shodně, proto také soud má zato, že je možné postupovat i tak, že nárok je promlčen v objektivní promlčecí době a nevycházet z rozsudku SDEU ze dne 22.4.2021 ve věci sp.zn. C-485/19, LH proti Profi Credit Slovakia s.r.o. s tím, že rovněž Nejvyšší soud ve věci sp.zn. 33 Cdo 1808/2022, popř. Ústavní soud ve věci sp.zn. IV. ÚS 1984/22 dovodil, že ve věci životního pojištění se závěry daného rozsudku neuplatní a je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením smlouvy životním pojištěním, jakožto investicí svého druhu („závěry rozsudku SDEU C 485/19, v němž SDEU odpovídal na předběžné otázky tehdy předkládajícího soudu Slovenské republiky související se zneužívajícími ustanoveními ve smyslu směrnice při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, nejsou pro danou věc použitelné. SDEU v tomto rozsudku rekapituloval, že soud předkládající předběžnou otázku řešil spor, kdy se spotřebitel - posléze žalobce - až po splacení jemu poskytnutého úvěru dozvěděl, že i v jeho úvěrové smlouvě se vyskytují ustanovení, která jsou nově posuzována jako zneužívající. Závěr o existenci zneužívajícího ustanovení ve smlouvě o spotřebitelském úvěru poskytnutého nebankovní společností však nelze bez dalšího přenášet na posuzovanou věc, neboť k takovému závěru - tedy k existenci zneužívajícího ustanovení - nedochází ani Česká národní banka ve stěžovatelem odkazovaném úředním sdělení. Lze sice uznat, že pojišťovna způsobila stěžovateli finanční ztrátu v tom, že kdyby byl o všech parametrech pojistné smlouvy správně informován, patrně by k jejímu uzavření nepřistoupil a své prostředky by zhodnotil jinak. Z povahy životního pojištění nelze usuzovat na přesnou výši ztráty, která by stěžovateli vznikla, kdyby ve smluvním vztahu setrval, jak původně předpokládal“). I v nyní posuzovaném případě nelze usuzovat na přesnou výši újmy spotřebitele, která by mu vznikla, neboť žalobkyně pojistnou smlouvu z vlastního rozhodnutí předčasně ukončila. Shora uvedené bylo aprobována rovněž nejnověji rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 10.9.2025 č.j. 69 Co 266/2025 – 209, ze dne 16.9.2025 č.j. 30 Co 235/2025.

95. Pro úplnost se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22 8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobkyně, když ze všech vyjádření žalované vyplývalo, že žalovaná nárok žalobkyně neuznává a smlouvu má za platnou. Současně nebylo prokázáno, že by se ze strany žalované jednalo o záměrně nepoctivé jednání vůči spotřebitelů s tím, že žalovaná ke smlouvě přistupovala jako k platné, provedla k žádosti změnu smlouvy i výplatu apod. Nebyly taky shledány žádné důvody, pro které by námitka měla být v rozporu s dobrými mravy s tím, že záměr žalované postupovat nepoctivě ke spotřebitelům nebyl prokázán. O záměrně nepoctivém jednání by se mohlo hovořit teprve tehdy, pokud by pojišťovna uzavírala pojistné smlouvy s nejasnou nákladovou strukturou i po upozornění České národní banky na nutnost srozumitelně informovat zájemce o nákladech a poplatcích spojených s pojistnou smlouva a nedostatečném dodržení této povinnosti ze strany pojišťoven.

96. Současně soud učinil vzájemné zúčtování vzhledem k nutnosti dané ust. § 458 odst. 1 obč. zák., podle něhož musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

97. Žalobkyni vznikl vůči žalované z neplatné pojistné smlouvy nárok na vydání toho, co plnila žalobkyně, tj. částky 38 882 Kč (uhrazené pojistné 97 016 Kč po odečtení vyplaceného odbytného v částce 58 134 Kč) s tím že tento nárok byl částečně promlčen (nepromlčená částka 11 050 Kč).

98. Dále však žalované vznikl nárok s odkazem na ust. § 458 odst. 1 obč. zák. týkající se vydání oceněného nemajetkového plnění spočívající v poskytovaní pojistné ochrany žalobkyni, ve smyslu připravenosti žalované poskytnout žalobkyni pojistné plnění v případě nastalé pojistné události. K ocenění tohoto nemajetkového plnění spočívající v poskytování pojistné ochrany žalovaná předložila výpočet učiněný pojistnými matematiky a sazebník. Soud v daném případě uvádí, že určení přesné výše nároku by bylo možné jen s nepoměrnými obtížemi, neboť lze mít pochybnosti o tom, zda by v dané věci bylo možné určit přesnou výši znalecký posudek na ocenění nemajetkového plnění spočívající v poskytované pojistné ochraně, jelikož lze předpokládat, že pro zpracování takového posudku by nebylo možné zajistit spolehlivý srovnávací materiál a soudu je známo, že řada smluv o životním pojištění uzavřených klienty s různými pojišťovnami z rozhodného období je neplatných. Soud se proto rozhodl stanovit výši nároku, tj. bezdůvodného obohacení poskytnutého žalovanou žalobkyni v podobě pojistné ochrany úvahou soudu dle ust. § 136 o.s.ř., ve které vycházel z výpočtu žalované a svoji úvahu opřel rovněž o stávající zákonnou úpravu danou ust. § 2999 odst. 2 o. z., podle níž plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada v rozsahu úplaty, tj. v daném případě v hodnotě předpokládané úplaty za rizikové pojistné z pojistné smlouvy za hlavní pojištění a tuto částku má soud na základě provedené úvahy za částku odpovídající ocenitelnému nepeněžitému plnění, které se dostávalo žalobkyni a spočívalo v připravenosti žalované plnit pro případ pojistné události.

99. Soud nemá za to, že by hodnotě předpokládané úplaty za rizikové pojistné, tj. připravenosti žalované plnit z pojistné smlouvy, odpovídala i částka 27 945 Kč (administrativními poplatky 10 480 Kč, počáteční náklady 12 614 Kč, rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou 4 851 Kč), neboť tato částka je tvořena poplatky za jinou definovanou činnost vztahující se k investiční složce pojištění, tj. činnost odlišnou od připravenosti poskytnout plnění pro případ pojistné události.

100. Za dobu trvání pojistné smlouvy poskytla žalovaná žalobkyni pojistnou ochranu v celkové hodnotě 34 898 Kč s tím, že dle pravidel vzájemného zúčtování lze proti nepromlčenému nároku započítat pouze částku 6 990 Kč (tj. rizikové pojistné za období od 24.3.2022 do 24.3.2025). Žalobkyně má tak vzhledem k provedenému zúčtování vzájemně poskytnutých plnění nárok na uhrazení částky 4 060 Kč (11 050 Kč – 6 990 Kč).

101. Se zřetelem k shora uvedenému soud žalobě vyhověl, co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 060 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 060 Kč od 22.3.2025 do zaplacení s tím, že nárok za zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z ust. § 1970 odst. 1, 2 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky byla žalované uložena v souladu s návrhem žalobkyně, která jej požadovala z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení (tj. dnem 21.3.2025) a trvá až do jejího úplného uhrazení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro její prodloužení (výrok I.).

102. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 34 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 822 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

103. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v převážné části úspěšná nárok na náhradu řízení v částce 15 052,40 Kč. Jedná se o částku představující 80 % jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 34 898 Kč, tj. 90 % od neúspěchu žalované v řízení v rozsahu 4 060 Kč, tj. 10 %), přičemž tyto celkové náklady tvoří odměna advokáta počítána z tarifní hodnoty 38 882 Kč za 5 úkonů právní služby - příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 5.5.2025, účast na jednání soudu dne 23.7.2025, vyjádření ve věci ze dne 22.8.2025, účast na jednání soudu dne 1.10.2025, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) po 2 660 Kč podle § 8 ve spojení s ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu, dále tomu odpovídacích 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 3 265,50 Kč (počítáno z částky 15 550 Kč v sazbě 21 %).

104. Podle úspěchu ve věci byly žalované přiznány náklady řízení v částce 15 052,40 Kč (18 815,50 * 0,80) Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo v případě náhrady nákladů řízení podle ust. § 149 o.s.ř. (výrok III.).