70 C 63/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo – část obce , zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , sídlem adresa , obec a číslo – část obce , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 59 444,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 900 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 544,36 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 11 347,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 245,56 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 35 392,14 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 392,14 Kč od 29.1.2022 do 1.11.2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 492,14 Kč od 2.11.2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 1.11.2022 ve znění zaslaného doplnění žaloby ze dne 24.3.2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 59 444,36 Kč s příslušenstvím.

2. V žalobě uvedla, že dne 26.6.2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo] – [část obce] (dále je„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), na základě které žalovanému téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti poskytla částku 40 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem.

3. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26.12.2020. Ze smluvního ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději v tento den je povinen vrátit celkovou dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit je tvořena částkou 40 000 Kč (zápůjčka) a částkou 32 019 Kč, představující kapitalizované úroky v sazbě 29 % ročně z půjčených peněžních prostředků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 803 Kč, odměnu za administrativní zpracování a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a náklady za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 812 Kč.

4. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně a včas s tím, že poslední uhrazená platba ze strany žalovaného se uskutečnila dne 23.12.2019, právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která byla vyčíslena ke dni 29.7.2020 na částku 35 392,14 Kč (dlužná jistina) a na částku 24 052,22 Kč (dlužné poplatky). Po tomto datu nebylo na dluh žalovaným ničeho uhrazeno. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni smluvně postoupena, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 s účinností ke tomuto datu, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Za dobu od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem částku 11 100 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 35 392,14 Kč, dlužné poplatky ve výši 24 052,22 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 35 392,14 Kč za období ode dne následujícího po uplynutí splatnosti poslední splátky ke dni postoupení pohledávky ve výši 11 347,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 392,14 Kč za období ode dne následujícího po uplynutí splatnosti poslední splátky ke dni postoupení pohledávky ve výši 7 245,56 Kč, dále úrok z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 35 392,14 Kč ode dne 29.1.2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 392,14 Kč ode dne 29.1.2022 do zaplacení.

5. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost dle žalobkyně potvrzuje i předmětná smlouva, ve které je přímo uvedeno„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Ze smlouvy pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, které žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Podle zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného, a to z daňového přiznání, současně z veřejných databází (insolvenčního rejstříku). Žalovaný uvedl, že je OSVČ s příjmem 51 893 Kč v oboru stavebních prací a žije ve vlastním bytě bez zástavy. S ohledem na informace uvedené žalovaným a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Dokumenty sloužící k ověření nemá k dispozici žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně, neboť byly předloženy jen při sjednávání a uzavírání smlouvy s tím, že ohledně správnosti popsaného postupu odkázala žalobkyně na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 5 Co 231/2020 ze dne 31.7.2020.

6. Žalobkyně zdůraznila, že pravdivost a úplnost poskytnutých informací žalovaný stvrdil svým podpisem, navíc podle ust. § 6 odst. 1 a § 7 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) věřitel vycházel z presumpce poctivého jednání žalovaného s tím, že v opačném případě, tj. v případě poskytnutí nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, se mohl žalovaný dopustit i trestného činu úvěrového podvodu. Zdůraznila, že poskytuje-li úvěrující nižší částky, není úměrné vyžadovat po věřiteli detailní prověřování pravdivosti poskytnutých údajů. Dále uvedla, že smlouva byla uzavřena po datu účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (tj. po 1.12.2016) a neprokázání splnění povinnosti tak ani nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

7. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

8. Soud ve věci nařídil jednání na 26.7.2023, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou bylo doručeno náhradním způsobem v souladu s procesními předpisy. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění.

9. Mezi společností [právnická osoba], lČO: [číslo], sídlem [adresa], (dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“) a žalovaným byla dne 26.6.2019 uzavřena na základě žádosti žalovaného smlouva o zápůjčce – [ulice] v hotovosti [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroku a poplatku, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26.12.2020 ve výši 3 985 Kč. Podle smlouvy celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit je tvořena částkou 40 000 Kč (zápůjčka) a částkou 32 019 Kč, představující kapitalizované úroky v sazbě 29 % ročně z půjčených peněžních prostředků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 803 Kč, odměnu za administrativní zpracování a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a náklady za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 812 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně před vyplacením prostředků učinila lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a vycházela z údajů sdělených žalovaným v žádosti o poskytnutí zápůjčky – zejména sděleného měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 11 893 Kč, kterého dosahuje jako OSVČ v oboru stavebních prací, dále sděleného měsíčního příjmu domácnosti žalovaného ve výši 40 000 Kč a uvedených měsíčních výdajů domácnosti ve výši 6 000 Kč a tvrzených dalších závazků ve výši 5 000 Kč/měsíčn. Důkazy (dokumenty), kterými právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzené skutečnosti nebyly předloženy s tím, že dle tvrzeních žalobkyně bylo při uzavření smlouvy předloženo daňové přiznání za rok 2018 (zjištěno žádosti / zákaznická karta).

11. Smlouvou ze dne 28.1.2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 281.12022, včetně seznamu pohledávek).

12. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 30.1.2022 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek, včetně podacího lístku)

13. Žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 12.5.2022 (zjištěno z předžalobní upomínky, včetně podacího lístku).

14. Žalovaný čerpal dne 26.6.2019 úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž uhradil dne 5.8.2019 částku ve výši 4 100 Kč, dne 4.9.2019 částku ve výši 4 000 Kč, dne 23.12.2019 částku ve výši 3 000 Kč, celkem částku 11 100 Kč (zjištěno z tabulky umoření ke smlouvě).

15. Žalovaný v řízení netvrdil, že by dluh uhradil.

16. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaný čerpal v hotovosti celkem částku 40 000 Kč a na dluh bylo ze strany žalovaného uhrazeno 11 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni smluvně postoupena, což bylo žalovanému oznámeno.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy při posuzování schopnosti žalovaného hradit úvěr vycházela z údajů sdělených žalovaným při podání žádosti o úvěr a pouze minimální lustrace ve veřejných databází. Žádné listinné důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila. Na úhradu dluhu byl žalovaný upomenuta naposledy předžalobní výzvou, na tuto výzvu nereagoval.

18. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany měly v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Soud se nejdříve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti.

22. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

23. Dle uvedeného výkladu reflektují celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet a neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

24. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěru, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně i přes poučení soudu podle ust. § 118a o.s.ř. uvedla pouze prověření žalovaného ve shora uvedených registrech a učinění závěru o schopnosti žalovaného splácet úvěr na základě údajů sdělených žalovaným, jinak nedoložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo ověření sdělených údajů od žalovaného a posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, tedy v tomto směru žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť nedoložila listiny, které byly dle jejich tvrzení k ověření od žalovaného vyžádány.

25. Vzhledem k uvedenému nebyla splněna povinnost věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na náhradu nesplacené jistiny.

26. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč (jistina), přičemž uhradil částku 11 100 Kč, tudíž nesplacená jistina zůstává v částce 28 900 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit tuto částku, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení.

27. O příslušenství soud rozhodl s odkazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož v daném případě nedošlo k dohodě mezi stranami o době splatnosti, žalovaný je nekontaktní, nebylo možné zjistit jeho„ přiměřené možnosti“ ohledně doby splatnosti, soud tuto dobu stanovil vzhledem k pasivitě žalovaného jednostranně tak, že okamžik, kdy bylo v možnostech žalovaného vrátit jistinu je den podání žaloby, tedy žalovaný se tímto dnem dostal do prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. s tím, že výše úroku z prodlení je dána dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud takto dobu splatnosti stanovil se zřetelem k spravedlivému uspořádání vztahů, na den, kdy žalobkyně po bezvýsledném upomínání žalovaného byla již nucena obrátit se na soud s tím, že žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně ostatně následně ani soudu, zákonem danou výhodu dlužníka ohledně eventuálně pozdější doby splatnosti dle jeho možností tak pro jeho pasivitu nebylo možné naplnit.

28. Pro shora uvedené soud přiznal žalobkyni vedle nesplacené jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 28 900 Kč od 2.11.2022 do zaplacení s tím, že výše úroku je 10 % ročně, neboť soud je v tomto směru vázán návrhem žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1203/2007, ze dne 28. 5. 2008, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. II ÚS 913/13 ze dne 21.11.2013). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody (výrok I.).

29. Ve zbývající části, tj. co do částky 30 544,36 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 11 347,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 245,56 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 35 392,14 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 392,14 Kč od 29.1.2022 do 1.11.2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 492,14 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto částky požadované žalobkyní měly svůj původ v úvěrové smlouvě, kterou soud shledal neplatnou (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu u obou stran lze mít za srovnatelný (výrok III).