71 C 104/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Prokopovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení příslušenství z částky 143 146 Kč,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 702 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28 930,80 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum], ve znění její opravy ze dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 143 146 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o podnájmu nebytových prostor, na základě které žalovaná pronajala žalobkyni prostory nacházející se v 1. nadzemním podlaží budovy v ulici [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], a to místnosti [číslo]. Podle článku 15 této smlouvy se žalobkyně zavázala uhradit žalované kauci v celkové výši 25 086 Kč. Tuto kauci se zavázala žalovaná vrátit do 5 dnů ode dne skončení nájemního vztahu. Podnájemní vztah skončil ke dni [datum], žalovaná však kauci nevrátila. Žalobkyně a žalovaná dále dne [datum] uzavřely Smlouvu o podnájmu prostor sloužících k podnikání, na základě které žalovaná pronajala žalobkyní prostory nacházejících se v 1. nadzemním podlaží budovy v ulici [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], a to místnosti [číslo]. Podle článku 15 této smlouvy se žalobkyně zavázala uhradit žalované kauci v celkové výši 118 060 Kč. Tuto kauci se zavázala žalovaná vrátit do 5 dnů ode dne skončení nájemního vztahu. Podnájemní vztah skončil ke dni [datum], žalovaná však kauci nevrátila. Žalobkyně tedy obě kauce v celkové výši 143 146 Kč uhradila, žalovaná jí však do dnešního dne žalobkyni nevrátila, přestože byla k úhradě vyzvána. Žalobkyně dále požadovala zákonné úroky z prodlení, a to od [datum] do zaplacení.

2. Podáním ze dne [datum], došlým soudu téhož dne, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 143 146 Kč s tím, že jí částka odpovídající plné výši jistiny byla uhrazena žalovanou po podání žaloby, tedy dne [datum]. Žalobkyně proto nadále trvala na žalobě co do příslušenství původní dlužné částky, tvořeného zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 143 146 Kč od [datum] do [datum], což činí částku ve výši 32 702 Kč.

3. Usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení zastaveno v rozsahu částky 143 146 Kč. Nadále tak žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 32 702 Kč, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení.

4. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum]. Ve vyjádření uvedla, že nesporuje uzavření daných smluv a uhrazení kaucí ze strany žalobkyně, původní dlužnou částku ve výši 143 146 Kč také uhradila. Namítala však, že žalobkyně o vrácení uvedené částky nikdy nepožádala, ani žalované nedoručila předžalobní výzvu, označenou v žalobě, a to poštou ani prostřednictvím datové schránky. Žalovaná byla přesvědčena, že po ukončení podnájemního vztahu jsou všechny závazky vypořádány, až po výzvě soudu provedla kontrolu, kde zjistila, že nárok žalobkyně je oprávněný a částku okamžitě uhradila. Měla proto za to, že důvod žaloby pominul. Poukázala rovněž na to, že vstoupila do likvidace, nevykonává ekonomickou činnost a úhrada dalšího příslušenství jí způsobí ekonomické obtíže.

5. Ve věci se konalo jednání dne [datum]. Žalobkyně i žalovaná byly k tomuto jednání řádně obeslány a zároveň byly poučeny o následcích nedostavení se k jednání. Žalovaná se k jednání dostavila. Žalobkyně ani její zástupce se bez omluvy k jednání nedostavili, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce.

6. Žalovaná při jednání zopakovala námitku, že jí výzvy k zaplacení nebyly nikdy doručeny. Dále namítla, že zaplacení daných úroků z prodlení pro ni může být likvidační a v takovém případě není nutné placení úroků přiznávat. V tom, že žalobkyně danou částku nevymáhala a účelově nechala naběhnout úroky, jakož ani nedoručila předžalobní výzvu, spatřovala zneužití práva.

7. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.).

8. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

9. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o podnájmu nebytových prostor, na základě které žalovaná podpronajala žalobkyni prostory nacházejících se v 1. nadzemním podlaží budovy v ulici [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], a to místnosti [číslo]. Podle článku 15 této smlouvy se žalobkyně zavázala uhradit žalované kauci v celkové výši 25 086 Kč. Tuto kauci se zavázala žalovaná vrátit do žalobkyni do 5 dnů ode dne skončení nájemního vztahu (prokázáno smlouvou o podnájmu nebytových prostor). Žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne [datum] Smlouvu o podnájmu prostor sloužících k podnikání, na základě které žalovaná podpronajala žalobkyni prostory nacházejících se v 1. nadzemním podlaží budovy v ulici [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], a to místnosti [číslo] – [anonymizováno] a [anonymizováno] a [anonymizováno]. Podle článku 15 této smlouvy se žalobkyně zavázala uhradit žalované kauci v celkové výši 118 060 Kč. Tuto kauci se zavázala žalovaná vrátit do žalobkyni do 5 dnů ode dne skončení podnájemního vztahu (prokázáno smlouvou o podnájmu prostor sloužících k podnikání). Z dvou vyhotovení předžalobních výzev ze dne [datum], kdy jedna byl adresována žalované a druhá jejímu likvidátorovi, panu [příjmení] [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou a jejího likvidátora k úhradě dlužné částky ve výši celkem 143 146 Kč. Ve výzvách je mj. uvedeno, že v případě nedodržení stanovené lhůty, bude pohledávka vymáhána soudně spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzvy podle podacích lístků žalobkyně zaslala žalované na adresu [adresa žalované] adresu [adresa] (prokázáno dvěma vyhotoveními předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s dvěma podacími lístky z téhož dne). Žalovaná byla zrušena s likvidací, a to s účinností ke dni [datum], a byl jí jmenován likvidátor (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalované). Žalovaná žalobkyni dne [datum] uhradila částku ve výši 143 146 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce a transakční historií).

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvou o podnájmu nebytových prostor, na jejímž základě žalobkyně uhradila žalované kauci v částce 25 086 Kč, a dne [datum] Smlouvu o podnájmu prostor sloužících k podnikání, na jejímž základě žalobkyně uhradila žalované kauci v částce 118 060 Kč. Žalovaná byla po zániku podnájemního vztahu povinna vrátit obě kauce v celkové částce 143 146 Kč žalobkyni, a to do 5 dnů, avšak učinila tak až po podání žaloby dne [datum]. Žalobkyně proto po žalované požaduje příslušenství tvořené kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení.

11. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy. Soud nezjistil pro věc nic rozhodného z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně. Soud neprovedl dokazování žalovanou navrženými výpisy z účtu žalované a přehledem účetnictví žalované, neboť tyto se měly vztahovat k prokázání skutečnosti, že by pro ni placení úroků a nákladů řízení mělo likvidační následek; podle soudu se však s ohledem na právní posouzení uvedené níže jedná o zcela nadbytečné a irelevantní důkazy, které by na rozhodnutí ve věci nemohly ničeho změnit. Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny. Po zhodnocení všech těchto důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud konstatuje, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy, a to dne [datum] a dne [datum], které soud posoudil jako nájemní, resp. podnájemní smlouvy ve smyslu § 2201 o. z. a násl., zejm. § 2215 a § 2302 a násl. o. z. Podle těchto smluv byl podpronajímtel, tj. žalovaná povinna vrátit podnájemci, tj. žalobkyni kauci do 5 dnů ode dne ukončení podnájemního vztahu. Podnájemní vztah skončil dne [datum].

15. Soud dále uvádí, že o existenci a obsahu shora uvedených podnájemních smluv nebylo mezi stranami sporu, stejně jako nebylo sporné, že žalobkyně dané kauce uhradila a žalovaná je včas nevrátila; žalovaná nesporovala ani to, kdy podnájemní vztah skončil. Ještě před prvním jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět co do celé jistiny v částce 143 146 Kč, neboť žalovaná tuto částku uhradila, a to dne [datum]. Předmětem sporu tedy nadále zůstalo pouze příslušenství původní dlužné částky, tvořené zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 143 146 Kč od [datum] do [datum], což činí částku ve výši 32 702 Kč.

16. Žalovaná ve své procesní obraně namítala, že o prodlení s vrácením kauce nevěděla a že okamžitě poté, co jí byla doručena výzva soudu, dlužnou částku uhradila. Namítala taktéž, že jí nebyla doručena ani jedna předžalobní výzva. Konečně pak namítala, že je pro ni úhrada dané částky likvidační, a proto v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu není nutné příslušenství a náklady řízení přiznávat.

17. K námitce, že žalované nebyla doručena předžalobní, popř. jiná výzva, soud uvádí, že ze strany žalobkyně byly doloženy dva podací lístky prokazující skutečnost, že žalobkyně odeslala předžalobní výzvu jak na adresu sídla žalované, tak i na adresu sídla jejího likvidátora, čímž podle názoru soudu splnila svou povinnost nad rámec svých povinností podle § 142a o. s. ř. Předžalobní výzva nadto není nezbytná pro přiznání příslušenství dlužné částky. Účelem předžalobní výzvy je v civilním řízení vznik práva na úplnou nebo částečnou náhradu nákladů řízení žalobce vůči žalovanému, a to podle reálného úspěchu v pozdějším sporu ohledně té povinnosti, které se předžalobní výzva týká. Zákon v § 142a o. s. ř. ukládá (budoucímu) žalobci, zaslat (budoucímu) žalovanému výzvu ke splnění dluhu, neboli předžalobní upomínku, pokud chce, aby mu následně byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podle dikce daného ustanovení výzva nemusí být doručena, postačí, aby byla zaslána na adresu pro doručování. Pro splnění povinnosti zaslat žalovanému výzvu tedy stačí, aby žalobce prokázal, že nejméně sedm dnů před podáním žaloby žalovanému zaslal výzvu na danou adresu. (K tomu srov. např. [příjmení], [jméno] a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář: Podle stavu k [datum]. Vydání čtvrté, doplněné a upravené. Praha: Wolters Kluwer, 2023. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). K § 142a.) Nastoupení prodlení ve smyslu soukromého práva však není vázáno na jakékoliv další případné úkony kteréhokoliv z účastníků, není tedy vázáno ani na předžalobní či jinou výzvu. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. V posuzovaném případě žalovaná mohla a měla vědět, že je v prodlení s vrácením kauce, když jí byla známa ustanovení obou podnájemních smluv, podle kterých byla povinna vrátit obě kauce do pěti dnů ode dne ukončení nájemního vztahu, tedy do dne [datum]. Žalovaná tedy byla za své prodlení odpovědná, když nezkontrolovala, zda byly vypořádány veškeré závazky plynoucí stranám z uzavřených podnájemních smluv, přičemž o tomto svém prodlení věděla již od počátku, a je tedy za něj objektivně odpovědná. Soud dodává, že skutečnost, že žalobkyně žalovanou nevyzvala, neznamená prodlení věřitele.

18. Za výjimečné okolnosti, při nichž by soud zvážil odepřít žalobkyni nárok na uhrazení příslušenství žalované pohledávky, nelze považovat skutečnost, že žalobkyně bezprostředně po splatnosti své pohledávky nevyzvala žalovanou k její úhradě, popř. ji nezačala okamžitě soudně uplatňovat. Se zřetelem k obsahu podnájemní smlouvy si žalovaná musela být vědoma, že svůj smluvní závazek nesplnila, když kauci nevrátila. Za této situace požadavek na zaplacení úroků z prodlení z nevrácené kauce od okamžiku splatnosti pohledávky až do zaplacení po podání žaloby není zneužitím práva. Právu žalobkyně na vrácení kauce totiž odpovídá povinnost žalované vrátit kauci včetně jeho příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení, které představují jak motivační (co do včasnosti) tak i sankční prostředek pro případ pozdního vrácení kauce. Motivaci žalobkyně vymáhat svou pohledávku představuje institut promlčení, jenž naopak chrání dlužníky před nečinností věřitele tím, že jej nutí pod pohrůžkou vznesení námitky promlčení uplatňovat svá práva před soudem v obecné nebo zvláštní promlčecí době (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4770/2009). Soud zdůrazňuje, že toto vyplývá z žalovanou odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4770/2009. V tomto rozsudku dále Nejvyšší soud dále uvedl, že„ smyslem ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je zamezit takovému výkonu práva, který sice odpovidá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům (…). Není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně však fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Postup soudu podle § 3 odst. 1 obč. zák. má proto místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanozní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (…) Institut úroků z prodlení, představující odůvodněnou ochranu věřitele, slouží k zajištění pohledávky tím způsobem, že hrozbou zvyšujícího se dluhu působí na dlužníka, aby své povinnosti dostál, zároveň jej sankcionuje za porušení povinnosti splnit dluh řádně a včas a současně přináší věřiteli kompenzaci (paušalizovanou náhradu škody) za dobu, o kterou se případně plnění opozdilo. Využití tohoto prostředku věřitelem zásadně nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to samozřejmě ani v situaci, kdy existence dluhu je mezi účastníky sporná a je o ní rozhodováno v soudním řízení. Odepřít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku věřitele na úrok z prodlení, který by uvedená hlediska opomíjel, nevycházel by ze smyslu institutu prodlení, případně by byl dokonce zneužíván k poškození dlužníka nebo by vzhledem k poměrům účastníků vedl k nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by dlužníka zatěžoval likvidačním způsobem, zatímco pro věřitele by neznamenal podstatný přínos.“ Vzhledem k tomu, že žalovaná v podstatě namítala toliko likvidační důsledky a zneužití práva spatřovala pouze v tom, že žalobkyně nechala účelově naběhnout úroky, když pohledávku nevymáhala, a že nedoručila předžalobní výzvu, dospěl soud k závěru, že ani případné zjištění nepříznivých majetkových poměrů žalované by na rozhodnutí nemohlo ničeho změnit. Pouhá skutečnost, že žalobkyně bezprostředně po splatnosti své pohledávky nevyzvala žalovanou k její úhradě, popř. ji nezačala okamžitě soudně uplatňovat, totiž nezakládá rozpor s dobrými mravy ani bez dalšího nenasvědčuje zneužití práva. Žalovaná přitom neuvedla žádné jiné okolnosti, které by tomu nasvědčovaly. Rovněž takto, že žalobkyně není na rozdíl od žalované v likvidaci, neznamená bez dalšího, že by žalovaná byla zatížena likvidačním způsobem, zatímco pro žalobkyni by dané plnění nemělo podstatný přínos. Žalovaná je ostatně právnickou osobou, akciovou společností, podnikatelem.

19. Soud shrnuje, že mezi žalobkyní a žalovanou byly dne [datum] a dne [datum] uzavřeny podnájemní smlouvy, podle kterých byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni kauci do 5 dnů ode dne ukončení podnájemního vztahu. Jelikož tak žalovaná včas neučinila, vznikla jí povinnost nejen vrátit kauci, nýbrž i uhradit úrok z prodlení. Soud ve věci neshledal žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly odepření práva na soudní ochranu žalobkyni ve prospěch žalované. Z toho důvodu soud shledal nárok žalobkyně na uhrazení příslušenství z původně žalované částky, která již byla uhrazena v plné výši po podání žaloby, za oprávněný. S ohledem na to, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, uložil jí soud podle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., splatnost po ukončení podnájemního vztahu vyplývá z příslušných smluv (čl. 15). Jelikož žalovaná částku dne [datum] zaplatila, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení za obdobní prodlení v kapitalizované výši. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když žalované umožnil její úhradu ve lhůtě delší než je obecná třídenní pariční lhůta, a to s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalované.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a současně žalobu vzala částečně zpět pro chování žalované spočívající v uhrazení žalované částky. Náhrada nákladů řízení je tvořena soudním poplatkem ve výši celkem 2 940 Kč (po zohlednění vrácené části soudního poplatku) a náklady spojenými se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 3 úkony právní služby po 6 860 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) – převzetí a příprava zastoupení, písm. d) žaloba ze dne [datum] a výzva k plnění ze dne [datum]), počítáno z tarifní hodnoty ve výši 143 146 Kč, a dále 3 x režijními paušály po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Celkové náklady žalované ve výši 28 930,80 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. soudní poplatek, odměnu advokáta, DPH a náhradu jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v prodloužené patnáctidenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).