8 C 313/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dohnalovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupena anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený anonymizováno jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa o zaplacení 226 824 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 226 824 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 226 824 Kč od datum do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů v částce 55 150,80 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný užívá od datum bytovou jednotku číslo byt, zapsanou na list vlastnictví, vymezenou v budově – část obce, adresa, číslo, bytový dům, zapsané na list vlastnictví, na pozemcích parc. č. rok a rok, zapsaných na list vlastnictví, k.ú. část obce, územní celek, anonymizováno územní celek (dále též jen„ byt“ či„ bytová jednotka“), která je ve výlučném vlastnictví žalobkyně, bez právního důvodu, čímž se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobkyně. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětnému bytu (spolu s podílem na společných částech domu ve výši číslo) bylo zrušeno a vypořádáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum. Předmětná bytová jednotka byla přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně, žalovaný však i nadále předmětný byt obývá a užívá, aniž by hradil žalobkyni jakékoli nájemné. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši celkem 226 824 Kč, kdy tato částka odpovídá nájemnému v místě a čase obvyklém, a to za dobu od července rok do února rok včetně. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil ve svém podání ze dne datum a ze dne datum, a dále při jednání konaném dne datum. Žalovaný předně nesouhlasí s průběhem předchozích řízeních, má výhrady k různým soudcům soudu prvoinstančního či odvolací či výhrady k osobě znalce příjmení. Pokud jde o nárok, který je předmětem tohoto řízení, žalovaný zejména nesouhlasí s výší stanoveného obvyklého nájemného. Žalovaný je rovněž omezen v užívání celé bytové jednotky, neboť v minulosti uzavřel žalovaný se svou bývalou manželkou dohodu o užívání části bytu, kterou žalovaný nadále dodržuje, tedy minimálně v této části je nárok žalobkyně vůči žalovanému zcela nedůvodný.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, bylo zrušeno spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, každého s podílem ideální ½ vzhledem k celku na nemovitostech – bytové jednotce číslo byt, zapsané na list vlastnictví, vymezené v budově – část obce, adresa, číslo, bytový dům, zapsané na list vlastnictví, na pozemcích parc. č. rok a rok, zapsaných na list vlastnictví, k.ú. část obce, územní celek, okres územní celek, spoluvlastnickým podílem na společných částech domu ve výši číslo, vše zapsané v Katastru nemovitostí u stát. instituce, stát. instituce, nemovité věci – bytová jednotka číslo byt, zapsaná na list vlastnictví, vymezená v budově část obce, adresa, bytový dům, zapsané na list vlastnictví, na pozemcích par. č. rok a rok, zapsané na list vlastnictví, k.ú. část obce, územní celek, okres územní celek, s příslušeným podílem na společných částech domu ve výši číslo, vše zapsané v Katastru nemovitostí vedeném stát. instituce, katastrální pracoviště Praha, byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku ve výši 2 950 000 Kč. Tento rozsudek nabyl ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací právní moci dne 4.7.2022 (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací). 5. anonymizováno jméno příjmení, znalec v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí a stavebnictví, stavby obytné, vypracoval dne datum dodatek číslo ke znaleckému posudku číslo rok o ceně v místě a čase obvyklé nájemného za užívání id. ½ bytové jednotky číslo v k.ú. část obce, v obec a číslo, a to za účelem stanovení výše nájemného za období od datum do datum. Tímto posudkem byla cena nájemného vyčíslena na částku 18 382 Kč měsíčně pro první čtvrtletí roku rok, na částku 27 027 Kč měsíčně pro druhé čtvrtletí roku rok, a dále zejména na částku 27 763 Kč měsíčně pro třetí čtvrtletí roku rok a na částku 28 707 Kč měsíčně pro čtvrté čtvrtletí roku rok (dodatek číslo ze dne datum ke znaleckému posudku číslo rok).

6. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného výzvou ze dne datum odeslanou téhož dne k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného bytu žalovaným bez právního důvodu v období od července rok do února rok ve výši celkem 226 824 Kč, a to do 7 dnů obdržení výzvy (výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne datum včetně připojené dodejky a podací stvrzenky ze dne datum).

7. Účastníci učinili v průběhu řízení nesporným, že předmětná bytová jednotka je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a rovněž, že předmětný byt užívá (minimálně v určité části) právě žalovaný (nesporná tvrzení účastníků řízení).

8. Soud zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování místním šetřením a novým znaleckým posudkem, jelikož soud má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní z hlediska předmětu řízení (jde-li o místní šetření), případně za daného skutkového stavu, který byl soudem zjištěn, jsou nadbytečné a jejich další provádění by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti soudního řízení. Soud již na tomto místě (a podrobněji viz dále) zdůrazňuje, že žalovaný pouze obecně nesouhlasil s výší nájemného stanoveného znaleckým posudkem, resp. dodatkem číslo ke znaleckému posudku (odst. 5 odůvodnění), avšak nijak své výhrady či námitky proti tomuto posudku (dodatku) či např. proti osobě znalce nespecifikoval, nekonkretizoval, a zejména ani netvrdil, že by nájemné mělo být stanoveno v nižší výši.

9. Ze shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně je výlučným vlastníkem bytu, který užívá žalovaný. Žalovaný nehradí v této souvislosti žalobkyni žádné nájemné, žádnou úplatu.

10. Po právní stránce hodnotil soud věc takto:

11. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

14. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně se stala výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky, kdy podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k této bytové jednotce bylo pravomocně zrušeno a vypořádáno rozhodnutím soudu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum (viz odst. 4 odůvodnění). I přes skutečnost, že žalovaný pozbyl právní důvod k jakémukoli užívání předmětného bytu, užíval a užívá jej nadále. Za toto užívání nehradí žalovaný žalobkyni žádnou úplatu, žádné nájemné. Žalovaný v průběhu řízení pouze uvedl, že hradí poplatky přímo spojené s užíváním bytu, tedy např. pojištění, služby atp., nicméně zde se jednak nejedná o platby, které by náležely žalobkyni, jednak jde o platby spojené s přímým užívám bytu (např. energie, voda atp.) a tedy nikoli platby odpovídající úplatě za užívání věci ve výlučném vlastnictví jiné osoby. Ostatně žalovaný v této souvislosti ani netvrdil, že by na nárok žalobkyně uplatněný žalobou, tedy částku vyčísleného bezdůvodného obohacení, které odpovídá výši nájemného, plnil či plnil alespoň částečně. Pro úplnost lze uvést, že na uvedených závěrech, které jsou stěžejní pro rozhodnutí soudu ve věci, nemění samozřejmě nic ani tvrzení žalovaného o zamýšleném„ sporování“ řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (pravomocně skončené řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka) či podávání návrhu na obnovu tohoto řízení.

15. V řízení bylo dále zjištěno, a bylo mezi účastníky nesporné, že předmětný byt užívá (minimálně částečně) právě žalovaný. Pasivní legitimace žalovaného v daném řízení je tedy bezesporu dána a zcela irelevantní jsou i vyjádření žalovaného v tom smyslu, že se v předmětné bytové jednotce mají nacházet věci zanechané zde bývalou manželkou žalovaného či jeho synem. Takové tvrzení samozřejmě nemá žádný vliv na předmět tohoto řízení ani nárok žalobkyně uplatňovaný žalobou. Žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení (zaplacení určité částky) po žalovaném jako osobě, která užívá byt ve výlučném vlastnictvím žalobkyně, aniž by jí k tomu svědčil jakýkoli právní důvod. Rozhodující je tedy pouze skutečnost, že žalovaný předmětný byt po celé žalované období užíval, a tuto skutečnost ani sám žalovaný nijak nesporoval. Zda byl byt v minulosti za zcela jiného vlastnického či spoluvlastnického stavu užíván i jinými osobami, které zde případně i zanechali nějaké movité věci, nelze za současného stavu ukládat k tíži jiné, třetí osobě, výlučnému vlastníkovi nemovité věci. S ohledem na uvedené soud proto považoval za zcela nadbytečný i návrh žalovaného na doplnění dokazování místním šetřením, neboť takový důkaz se nijak netýká předmětu projednávané věci a ve vztahu k podané žalobě je zcela irelevantní.

16. S ohledem na shora uvedené dokazování a závěry dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Jde-li o konkrétní vyčíslení žalované částky, tedy bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši 27 763 Kč měsíčně pro období od července rok do září rok a částky ve výši 28 707 Kč měsíčně pro období od října rok do února rok. Nárok žalobkyně na zaplacení uvedených částek, tedy obvyklého nájemného, byl zcela jednoznačně prokázán pro období do prosince rok, a to dodatkem číslo ke znaleckého posudku, který vyhotovil znalec příjmení příjmení (viz odst. 5 tohoto odůvodnění). Soud neshledal v předloženém dodatku žádnou skutečnost, která by svědčila o jeho nepravdivosti, neodborném zpracování atp. Konkrétní vady posudku (resp. dodatku znaleckého posudku) nebyly vytknuty ani ze strany žalovaného. Pro období do prosince rok včetně vzal soud tedy výši obvyklého nájemného za užívání předmětné bytové jednotky jednoznačně za prokázanou.

17. Pokud jde o období ledna a února rok, která předmětným dodatkem již zpracována nebyla, domáhá se žalobkyně zaplacení stejné výše obvyklého nájemného vyčísleného pro období předešlé, tedy zpracované a platné až do prosince rok včetně. Soud v této souvislosti přisvědčil tvrzení žalobkyně, že i pro začátek roku rok je možné využití tohoto vyčíslení, neboť jde o uplatnění nároku naopak ve prospěch žalovaného, tedy spíše nižšího, než jaký by žalobkyni skutečně náležel. Ač si je soud samozřejmě vědom té skutečnosti, že se jedná o odbornou otázku, kterou sám není oprávněn řešit, má vzhledem ke všem okolnostem (i s přihlédnutím k nedostatečným tvrzením na straně žalovaného) za to, že stoupající tendenci cen nemovitostí či cen nájmu, a to zejména v obec, lze označit za obecně známou skutečnost, a to minimálně pro období posledních měsíců a let, která je ostatně dokládána i zpracovaným dodatkem ke znaleckému posudku, ze kterého při porovnání zpracovaných předešlých čtvrtletí vzestupná tendence cen jednoznačně vyplývá. Žalobkyně současně ani nepožadovala nějakou vyšší částku počítanou např. z průměrného růstu cen v předešlém období, a proto ani soud tuto odbornou otázku jakéhosi dopočtu určeného odhadem v návaznosti na předchozí růst cen dle dodatku znaleckého posudku nijak neposuzoval. Proto soud uzavřel, a to i při zachování zásady hospodárnosti, že lze mít za daných okolností za prokázanou výši obvyklého nájemného i pro poslední dva měsíce z celkem osmi žalovaných dlužných měsíčních období. Současně je nutné znovu připomenout, že žalovaný ani netvrdil, ani neprokazoval, že by výše obvyklého nájemného měla být nižší, ani žádným způsobem nevytkl konkrétní vady dodatku znaleckého posudku, ani nevznesl jakékoli námitky proti osobě znalce příjmení příjmení, a naopak i sám žalovaný na znalecký posudek Ing. příjmení ve svém vyjádření ze dne datum odkazuje.

18. S ohledem na vše výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána v celém rozsahu důvodně a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný neuhradil svůj dluh žalobkyni ani přes výzvu žalobkyně a dostal se do prodlení. Dle § 1970 o.z. má tedy žalobkyně rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky od uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění stanovené výzvou žalobkyně a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 o.s.ř. delší, patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek časového prostoru k řádnému splnění povinností uložených tímto rozsudkem.

19. Závěrem soud pouze pro úplnost doplňuje, že při jednání konaném dne datum reagoval sám žalovaný na poučení soudu dle § 15a o.s.ř. a uvedl, že vznáší námitku podjatosti přítomné soudkyně pro případ, že soudkyně nepodala trestní oznámení ve smyslu podání žalovaného, přičemž absencí takového jednání soudkyně by měla být tato námitka žalovaného rovněž odůvodněna. Soud předně konstatuje, že se dle jeho názoru nejedná o námitku podjatosti, ale pouze o zcela neodůvodněné, nekonkrétní a navíc podmíněné vyjádření žalovaného, které v podstatě ani nesměřuje přímo k osobě soudkyně či k projednávané věci. Přesto, a to s ohledem na časovou souslednost tohoto vyjádření žalovaného, tedy vyjádření v reakci na poučení dle § 15a o.s.ř., soud při jednání konstatoval, že tuto námitku žalovaného nepovažuje za důvodnou a tímto se s ní v souladu s § 15b odst. 2 o.s.ř. vypořádal.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 151 a 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela úspěšná žalobkyně a má tak právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 55 150,80 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 074 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna za 4 úkony právní služby po 9 220 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast na jednání soudu dne datum) a náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku). Lhůta k plnění byla stanovena delší, patnáctidenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Povinnost nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí.