8 C 352/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudcem JUDr Jitkou Skálovou ve věci žalobců: a/ celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa b/ celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa . oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o neplatnosti rozhodnutí většinového spoluvlastníka o správě a užití společné věci

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, že rozhodnutí žalované o správě a užití nemovité věci dle § 1128 až § 1129 zákona č. 89/2012 Sb. ze dne 22. 10. 2016, které se týká nemovité věci, kterou je parcela parc. [číslo] o celkové výměře 766 m2, jejíž součástí je i stavba rodinný dům [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha, vedené u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] se ruší, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobci se jako právní nástupci původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice] žalobou podanou k soudu dne 29. 11. 2016 domáhali určení neplatnosti rozhodnutí většinového spoluvlastníka o správě a užití společné věci s odůvodněním, že žalobci jako právní nástupci [celé jméno původní účastnice] jsou spolu se žalovanou spoluvlastníky nemovité věci, kterou jsou parcely parc. [číslo] o celkové výměře 766 m2, jejichž součástí je i stavba, rod. dům [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území Košíře, obec Praha, okres Hlavní město Praha u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha s podílem žalobců ve výši ¼ a žalované ve výši ¾ podílu na nemovité věci. V domě bydlí pouze žalovaná, která celou nemovitost užívá jako výhradní vlastník, a to bez jakéhokoli právního důvodu. V březnu roku 2013 žalovaná původní žalobkyni z domu u příležitosti návštěvy jejich matky hrubě vykázala. Od března 2013 tak ze strany žalované byl původní žalobkyni zcela upírán přístup do nemovitostí. Původní žalobkyně se z tohoto důvodu pokoušela o dohodu se žalovanou o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Žalovaná za tímto účelem nechala zpracovat znalecký posudek na posouzení ceny předmětných nemovitostí, která byla zjištěna ve výši 12 500 000 Kč, proto původní žalobkyně navrhla žalované, aby odkoupila její podíl na nemovitosti za cenu 2 300 000 Kč, přičemž by se žalobkyně vzdala i pohledávky za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná však jakýkoli návrh původní žalobkyně odmítla. Po neúspěšném jednání se žalovanou se žalobkyně obrátila na zdejší soud s návrhem na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí. Dne 4. 11. 2016 bylo následně původní žalobkyni doručeno rozhodnutí většinového spoluvlastníka o správě a užití společné věci dle ust. § 1128 a § 1129 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ze dne 22. 10. 2016, se kterým nesouhlasila. Žaloba je tak podána v souladu s ust. § 1128 odst. 3 o. z., a to v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů, neboť původní žalobkyně nebyla přítomna hlasování o rozhodnutí a dozvěděla se o něm až jeho doručením, tj. dnem 4. 11. 2016. Původní žalobkyně se tak domáhala vyslovení, že předmětné rozhodnutí nemá vůči ní právní účinky, neboť po ní nelze spravedlivě požadovat, aby jej snášela., měla za to, že jsou dány důvody pro jeho zrušení. Rozhodnutím je jí bráněno, aby nemovitost mohla užívat jiným způsobem než k rodinnému bydlení, byla nucena užívat nemovitost výhradně osobně či s osobami jí blízkými (manžel, partner, potomek či rodič). Původní žalobkyně tak nemohla dále zpřístupnit nemovitost další osobě, aniž by jí za tímto účelem byl nejdříve udělen písemný souhlas žalované. Tímto způsobem bylo ze strany žalované zasaženo do vlastnického práva žalobkyně způsobem, který se přímo příčí stanovené právní regulaci ochrany práv nájemce dle § 2235 o. z. Žalovaná dále rozhodnutím fakticky zřídila užívací právo k nemovité věci třetí osobě (ačkoli se jedná o matku obou spoluvlastnic [jméno] [příjmení]). Dle původní žalobkyně tak žalovaná tímto rozhodnutím má snahu zmařit vypořádání podílového spoluvlastnictví k této nemovitosti. Původní žalobkyně dále považovala za hrubě nespravedlivé, aby nesla jakékoli náklady s užíváním nemovitostí paní [jméno] [celé jméno žalované], neboť je toho názoru, že její matka darovala ½ nemovité věci žalované právě z důvodu, že se žalovaná o ní ve stáří postará, a to včetně nákladů, které nebude moci uhradit ze svého důchodu či úspor. Původní žalobkyně dále nesouhlasila s rozdělením užívání nemovité věci a považuje jej za nespravedlivý, odmítala ustanovení rozhodnutí o společných nákladech. Přijetím rozhodnutí nemůže žalovaná ani upírat žalobkyni do budoucna hlasování o významných záležitostech týkajících se nemovité věci dle § 1129 o. z. Žalobkyně se proto domáhala ochrany jejího vlastnického práva k nemovité věci.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla ji jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout. Namítala, že žaloba nebyla podána včas, neboť v řízení prokázala, že doporučenou zásilku, jejíž přílohou bylo rozhodnutí většinového spoluvlastníka ze dne 22. 10. 2016, předala provozovateli poštovních služeb dne 24. 10. 2016. Pokud tedy byla zásilka žalovanou odeslána prostřednictvím pošty v pondělí dne 24. 10. 2016, pak se považuje za doručenou ve čtvrtek dne 27. 10. 2016 a prekluzivní 30denní lhůta pro podání žaloby uplynula v pondělí dne 27. 11. 2016. Žaloba byla podána u soudu až dne 29. 11. 2016. Žalovaná namítala, že se s původní žalobkyní snažila dohodnout o užívání společné věci (naposledy dne 10. 10. 2016), ta však odmítla o této věci vést jakékoliv jednání. Žalované tedy nezbylo nic jiného než tuto otázku upravit rozhodnutím, které reflektovalo tehdejší faktický stav, kdy původní žalobkyně v předchozím soudním řízení tvrdila, že jí žalovaná brání v užívání nemovitosti. Rozhodnutí žalované, za zákonem stanovených podmínek, odráží tzv. princip majorizace, tedy že přehlasovaný spoluvlastník se musí rozhodnutí většiny podřídit. Samozřejmě princip majorizace nelze vykládat jako neomezenou moc většinového spoluvlastníka nakládat se společnou věcí. Žalovaná má za to, že rozhodnutí je v souladu s principy spravedlnosti a neporušuje základní práva žalobců. Žalovaná tvrdila, že předně vycházela z dohody s původní žalobkyní, že v předmětné nemovitosti zůstane bydlet matka žalované (babička žalobců). Původní žalobkyně souhlasila s tím, že v nemovitosti bydlí bezplatně jejich matka a nechtěla ji do budoucna vystěhovat. Matka žalované a původní žalobkyně (resp. babička žalobců) – paní [jméno] [příjmení] - tedy užívá nemovitost s konkludentním souhlasem původní žalobkyně daným výslovně do budoucna, přičemž tento souhlas byl promítnut do rozhodnutí většinového spoluvlastníka a je závazný i pro dědice původní žalobkyně, tj. současné žalobce. Spoluužívání nemovitosti paní [jméno] [příjmení] tedy nemůže jít toliko k tíži žalované, jak shledal rovněž zdejší soud v řízení o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 120 000 Kč, vedeném pod sp. zn. 6 C 184/2015, kdy zdejší soud zamítl žalobu původní žalobkyně, paní [celé jméno původní účastnice] (která se po žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení z důvodu jejího výlučného užívání nemovitosti), s odůvodněním, že žalobkyně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti a neunesla své břemeno tvrzení. S ohledem na výši spoluvlastnických podílů žalované a původní žalobkyně (resp. žalobců) na nemovitých věcech ve vztahu k podlahové ploše obytných místností v předmětném domě, a s ohledem na souhlas s užíváním nemovitosti paní [jméno] [příjmení], má žalovaná za to, že rozdělení místností v domě tak, jak je uvedeno v rozhodnutí, je zcela spravedlivé a v souladu s výší těchto podílů; v podstatě ani nelze místnosti rozdělit jiným spravedlivým způsobem. Původní žalobkyně v žalobě ani neuvedla, v čem spatřuje nespravedlnost v rozdělení užívání nemovité věci. Pokud jde o nesouhlas původní žalobkyně s rozhodnutím z důvodu, že dle něj nemovitost lze užívat jen k rodinnému bydlení, pak žalovaná uvedla, že způsob užívání předmětného domu [adresa] musí odpovídat účelu, k jakému byl dům zkolaudován. Jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí jedná se rodinný dům, z čehož vyplývá, že může být užíván pouze k rodinnému bydlení v souladu s jeho kolaudačním určením. Nesouhlas žalobců je tedy v tomto ohledu nesmyslný. Pokud žalobci tvrdí, že rozhodnutí nemohou spravedlivě snášet a že žalovaná nemůže bránit užívání domu osobami blízkými neuvedenými výslovně v rozhodnutí, pak takové tvrzení je jen účelové a teoreticky vymyšlené tak, aby žalobci měli„ důvod“ se soudit. Žalovaná nebránila v užívání nemovitosti původní žalobkyni, ani jakýmkoliv jiným osobám jí blízkých, ani v užívání současných žalobců ani jakýmkoliv jiným osobám jim blízkých, a to bez ohledu na to, jaké osoby jsou v rozhodnutí mezi osobami blízkými vyjmenované. Ani žalobci nikdy netvrdili, že důvodem žaloby je skutečnost, že nemovitost chtějí skutečně užívat pro své osoby blízké, které nebyly v rozhodnutí výslovně vyjmenované a že by jim v tom žalovaná snad bránila. Navíc, dle usnesení zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2017, č.j. 8 C 352/2016-17 soud pozastavil účinky rozhodnutí, přesto do současnosti, žalobci ani jakékoliv jejich osoby blízké, nevyužili možnost užívat nemovitost (volný pokoj o výměře 10, 57 m2). Ve skutečnosti žalobci nechtějí nemovitost užívat vůbec, a to ani prostřednictvím svých osob blízkých. Tvrzení o opomenutí vyjmenovat v rozhodnutí všechny teoreticky v úvahu přicházející osoby blízké je účelové a čistě teoretické, bez praktického dopadu na skutečný zájem o užívání nemovitosti, jak vyplývá rovněž z posledních 3 let neužívání nemovitosti. Žalovaná je tedy toho názoru, že nevyjmenování všech teoreticky v úvahu přicházejících osob blízkých nemůže nabýt takového zásadního praktického významu nebo snad hrozby těžké újmy, aby z toho důvodu bylo celé zrušeno. Rovněž tvrzení o tom, že je zasahováno do vlastnických práv žalobců z důvodu, že v rozhodnutí je uvedeno, že žalobci smí zpřístupnit nemovitost další osobě jen s předchozím písemným souhlasem žalované, je opět jen teoretické, bez praktického dopadu na užívání nemovitosti. Za poslední 4 roky předchozí žalobkyně a ani současní žalobci nikdy netvrdili ani nepožádali žalovanou o souhlas se zpřístupněním nemovitosti další osobě. Žalobci nemají o nemovitost jakýkoliv zájem, jakož ani nenavštěvují svou babičku v tomto domě. Jediný zájem žalobců je prodej domu, a tedy získání finančního obnosu za svůj spoluvlastnický podíl. Důvodem vzniku věty o nutnosti předchozího písemného souhlasu se zpřístupněním jiným osobám v rozhodnutí bylo tehdejší vyhrožování o pronajmutí nemovitosti ruské firmě. Žalovaná by nebránila v přístupu osobám, pokud by k tomu byl racionální důvod. Žalobci nikdy netvrdili, že by žalovaná jim takový souhlas odmítla v nějakém konkrétním případě dát. Jejich tvrzení je tedy opět jen účelové bez praktického dopadu na reálné využití nemovitosti z jejich strany. Pokud jde o tvrzení o snížení hodnoty nemovitosti z důvodu užívání nemovitosti paní [příjmení], pak žalovaná opět konstatuje, že se jedná o účelové a čistě teoretické tvrzení bez praktického dopadu. Vzhledem k tomu, že její matka je nemohoucí, není prodej domu prakticky možný, aniž by se neodstěhovala matka spolu s žalovanou a rovněž není možné zatížit nemovitost bez souhlasu všech spoluvlastníků (dle ust. §1131 NOZ). Soud po provedeném dokazování zjistil tento skutkový stav:

3. Žalobci jako právní nástupci původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice] jsou spolu se žalovanou spoluvlastníky s podílem ve výši ¼ nemovitých věcí, kterou jsou parcely parc. [číslo] o celkové výměře 766 m2, jejichž součástí je i stavba, rod. dům [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území Košíře, obec Praha, okres Hlavní město Praha u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha s a žalované ve výši ¾ podílu na nemovité věci/prokázáno výpisem z katastru nemovitostí /.

4. Z rozhodnutí většinového spoluvlastníka o správě a užití společné věci dle ust. § 1128 a § 1129 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ze dne 22. 10. 2016, soud zjistil, že žalovaná jako spoluvlastnice nemovitostí v k. [část obce], obec Praha, pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] a pozemku parc. [číslo] dne 22. 10. 2016 rozhodla o užívání společné věci a o nákladech na společnou věc /prokázáno rozhodnutím většinového spoluvlastníka o správě a užití společné věci dle ust. § 1128 a § 1129 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ze dne 22. 10. 2016 /.

5. Z podacího lístku ze dne 24. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaná dne 24. 10. 2016 předala poštovní přepravě doporučenou zásilku, jejímž obsahem bylo rozhodnutí většinového spoluvlastníka ze dne 22. 10. 2016, určenou původní žalobkyni / prokázáno podacím lístkem ze dne 24. 10. 2016 /.

6. Pokud soud provedl k důkazu další listinné důkazy, tyto nehodnotil, neboť pro právní závěr soudu měl soud dostatek důkazů a z těchto listin nezjistil ničeho podstatného pro projednávanou věc.

7. Podle ustanovení § 1115 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

8. Podle ustanovení § 1116 o.z. vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba.

9. Podle ustanovení § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

10. Podle ustanovení § 1118 o. z. spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci.

11. Podle ustanovení § 1121 o. z. každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.

12. Podle ustanovení § 1122 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu. Má se za to, že podíly jsou stejné.

13. Podle ustanovení § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

14. Podle ustanovení § 1126 o. z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

15. Podle ustanovení § 1127 o. z. z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

16. Podle ustanovení § 1128 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Není-li návrh podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

17. Podle ustanovení § 1129 o. z. k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 o. z. platí obdobně.

18. Podle ustanovení § 1130 o. z. přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 o. z. platí obdobně.

19. Podle ustanovení § 1131 o. z. rozhodne-li většina spoluvlastníků o opatření potřebném pro zachování nebo zlepšení společné věci a zaváže-li se vůči přehlasovanému spoluvlastníku, že po něm nebude požadovat, aby se na nákladech podílel, nebo že mu nahradí veškerou újmu způsobenou přijatým opatřením a poskytne dostatečnou jistotu, nemá přehlasovaný spoluvlastník právo podle § 1130 o. z.

20. Podle ustanovení § 1132 o. z. k rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena nebo její zatížení zrušeno, a k rozhodnutí, na jehož základě mají být práva spoluvlastníků omezena na dobu delší než deset let, je třeba souhlasu všech spoluvlastníků.

21. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání.

22. Způsob rozhodnutí o nárocích plynoucích z ustanovení § 1128 a násl. o. z. o žalobě na zrušení rozhodnutí většiny spoluvlastníků, jeho nahrazení rozhodnutím soudu nebo určení, že takové rozhodnutí nemá vůči některému ze spoluvlastníků právní účinky, rozhodne soud tak, že upraví poměry podle slušného uvážení; z literatury k tomu viz např.: Spáčil, Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 540.

23. Pokud tedy v projednávané věci původní žalobkyně, ač soudem poučena o splnění důkazní povinnosti, neprokázala doručení rozhodnutí ze dne 22. 10.2016, tak jak tvrdila 4. 11. 2016, potom žalovaná soudu předložila důkaz -podací lístek ze dne 24. 10.2016, kterým prokázala, že dne 24. 10. 2016 předala doporučenou zásilku provozovateli poštovních služeb určenou pro původní žalobkyni, na adresu jejího bydliště. Zásilka byla žalovanou odeslána v pondělí dne 24. 10. 2016, potom při neexistenci důkazu o převzetí zásilky původní žalobkyní, se dle shora citovaného ustanovení § 573 o. z. považuje za doručenou ve čtvrtek dne 27. 10. 2016. Den 27. 10. 2016 je tedy den rozhodný pro počátek běhu prekluzivní lhůty k podání žaloby stanovené citovaným ustanovením § 1128 o. z.

24. Prekluzivní 30denní lhůta, stanovená ustanovením § 1128 odst. 3 o. z. pro podání žaloby na zrušení rozhodnutí, uplynula v pondělí dne 27. 11. 2016. Žaloba v této věci však byla podána u zdejšího soudu až dne 29. 11. 2016, tedy nikoliv včas, ale opožděně, tj. po marném uplynutí prekluzivní lhůty. Z textu výše citovaného ustanovení § 1128 o. z. vyplývá, že uvedená 30 denní lhůta je prekluzivní a má hmotně právní charakter, proto k dalším námitkám původní žalobkyně, resp. žalobci ohledně rozhodnutí žalované o společném majetku se tak po jejím zmeškání již nepřihlíží. Proto soud za dané situace již bez dalšího žalobu zamítl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku tohoto rozsudku.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. a nepřiznal žalované jejich náhradu, neboť se ztotožnil s námitkou žalobců a zohlednil zdravotní stav, ve kterém se původní žalobkyně nacházela od počátku tohoto řízení a v jeho průběhu, i to že právní nástupci původní žalobkyně nemohli odvrátit nepříznivé rozhodnutí soudu s ohledem na důkazní břemeno původní žalobkyně ohledně doručení rozhodnutí.