10 C 52/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ladislavou Miškovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 200 euro s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit prvému žalobci částku ve výši 600 € se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, od 17. 2. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit druhé žalobkyni částku ve výši 600 € se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, od 17. 2. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit prvému žalobci na nákladech řízení částku ve výši 7 534 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce prvního žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit druhé žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 7 534 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce druhé žalobkyně.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 17.2.2020 domáhali zaplacení každý částky ve výši 600 € s příslušenstvím a žalobu zdůvodnili tím, že na den 25.2.2017 měli rezervaci na let provozovaný žalovanou společností č. letu [anonymizována dvě slova] z Prahy do Dubaje a navazující let č. [anonymizováno] [číslo] z Dubaje do Goa. Letadlo mělo přiletět do cílové destinace 26.2.2017 v 04:00 hodin. První část letu byla opožděna o 2 hodiny 2 minuty, proto cestující zmeškali navazující let z Dubaje do Goa a do cílové destinace přiletěli náhradním letem FZ [číslo] se zpožděním 24 hodin 45 minut. Letecká vzdálenost činí 6 551 km a žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla vyzvána dopisem z 22.1.2020.

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, neboť není dána pravomoc českých soudů, když žalovaná je ve vlastnictví státu – Spojených arabských emirátů. Nárok na kompenzaci je promlčen, když let se konal 25.2.2017 a výzva je datována 22.1.2020 a žalované nebyla doručena.

3. Žalobci namítali, že pravomoc a příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 je dána ve smyslu § 87 odst. 1 písm. b) o.s.ř., jelikož místo odletu je místem, kde došlo ke skutečnosti zakládající nárok na náhradu škody a odkázali na konstantní judikaturu jak Obvodního soudu pro Prahu 6, tak Městského soudu v Praze. Dále poukázali na to, že výzva ke kompenzaci byla podána řádně a včas, neboť žalobci vyzvali žalovanou na její e-mailovou adresu 14.4.2017 a žalovaná potvrdila přijetí jejich žádosti, avšak kompenzaci neuhradila.

4. K tomu se vyjádřila žalovaná a poukázala na to, že z předložených důkazů je zřejmé, že se jedná o státní organizaci založenou [příjmení] [jméno], konkrétně tedy představitelem Spojených [anonymizováno] emirátů. Dále poukázala na to, že z listinných důkazů vyplývá, že nárok neuplatnila [celé jméno žalobkyně], ale pouze [celé jméno žalobce] a nebylo prokázáno, že by [celé jméno žalobce] jednal jménem [celé jméno žalobkyně], ani nebyl prokázán vztah mezi nimi.

5. V projednávané věci soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z letenek bylo prokázáno, že oba žalobci měli rezervaci na den 25.2.2017 na trase Praha – Dubaj – Goa, když první let se měl uskutečnit pod č. [anonymizována dvě slova], druhá část letu pod č. [anonymizováno] [číslo]. Letadlo mělo přiletět do cílové destinace 26.2.2017 v 04:00 hodin. Z letenek bylo prokázáno, že cestující absolvovali první část letu z Prahy do Dubaje.

7. Z dokladu o zpoždění letu bylo zjištěno, že první část letu byla opožděna o 1 hodinu 59 minut a z tohoto důvodu žalobci nestihli navazující let č. [anonymizováno] [číslo] z Dubaje do Goa a byli přesměrováni na let č. [anonymizováno] [číslo] z Dubaje do Goa na den 27.2.2017, kam přiletěli s celkovým zpožděním 24 hodin 45 minut.

8. Z letecké mapy bylo zjištěno, že letecká vzdálenost činí 6 551 km.

9. Z e-mailové zprávy ze dne 14.4.2017 bylo zjištěno, že prvý žalobce podal žádost o odškodnění ve smyslu Nařízení č. 261/2004 a v žádosti uvedl jména obou žalobců, dále údaje týkající se předmětného letu. V žádosti prvý žalobce uvedl„ potvrzuji, že uvedené údaje jsou správné, a že podepisuji jménem všech výše uvedených cestujících“. Dále doplnil své kontaktní údaje.

10. Na tento e-mail reagovala žalovaná dne 10.5.2017 potvrzením přijetí e-mailu a příslibem provedením příslušného šetření ve lhůtě 10 pracovních dnů.

11. Ze zákona č. (11) z roku 2008 o založení [anonymizována tři slova] bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] založil žalovanou jako veřejnou korporaci, která je plně vlastněna vládou a má právní subjektivitu a finanční a správní nezávislost. Má plnou způsobilost provádět veškeré zákonné akty potřebné pro dosažení svých cílů a může v tomto postavení podávat žaloby a být žalována. Korporace bude vlajkovým dopravcem emirátů a bude řízena v souladu s obchodními zásadami.

12. Z potvrzení o členství bylo zjištěno, že žalovaná je státní obchodní organizace založená [anonymizováno] vládou bez licence.

13. Soud se nejprve zabýval pravomocí a místní příslušností zdejšího soudu v projednání a rozhodnutí ve věci.

14. K námitce žalované k pravomoci soudu [anonymizováno] prokázáno, že dle údajů uvedených v Otevřené encyklopedii Wikipedie:„ [název žalované] (arabsky [anonymizována tři slova]) vystupující pod obchodním jménem Flydubai (arabsky [anonymizována dvě slova]) je nízkonákladová letecká společnost se základnou na letišti v Dubaji…Společnost založila v červenci 2008 [anonymizována dvě slova]“.

15. Ze zákona č. (11) vydaného [anonymizována dvě slova] bylo prokázáno, že žalovaná je obchodní korporací, právnickou osobou, založenou podle práva Spojených arabských emirátů a jako taková je nositelkou právní subjektivity a je tedy způsobilá vystupovat samostatně v soudních sporech.

16. Co se týče pravomoci podepsaného soudu věc rozhodnout, soud nejprve v zcela obecné rovině odkazuje na závěry rozsudku SDEU ze dne 7. 3. 2018 ve spojených věcech C -274/16, C -447/16 a C 448/16, v kterém shora uvedený soud rozhodl výrokem 1. a 2. tak, že:„ Článek 5 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (na projednávanou věc se vztahuje nařízení Rady (EU) č. 1215/2012, jehož čl. 7 bod 1 má téměř totožné znění jako čl. 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) 44/2001, pozn. soudu) musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na takového žalovaného, který má bydliště ve třetím státě, jako je žalovaná v původním řízení. Článek 5 bod 1 písm. a) nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že se pojem„ nároky ze smlouvy“ ve smyslu tohoto ustanovení vztahuje rovněž na žalobní nárok cestujících v letecké dopravě na náhradu škody za významné zpoždění letu s přestupem, uplatňovaný na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, vůči provozujícímu leteckému dopravci, který není smluvní protistranou dotčeného cestujícího.“. Je nutné však připomenout, že uvedené rozhodnutí SDEU řešilo případ, kdy cestující uzavřel smlouvu s leteckou společností se sídlem mimo EU, která neměla v EU žádnou pobočku. Podle čl. 63 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 se pro účely tohoto nařízení v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob rozumí "bydlištěm" místo, kde mají své a) sídlo, b) ústředí, nebo c) hlavní provozovnu.

17. Soud se tedy dále zabýval tím, zda má žalovaná skutečně„ bydliště“, tak jak je definováno v shora citovaném čl. 63 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012, mimo EU. Z webových stránek [webová adresa] je zřejmé, že žalovaná uvádí svůj kontakt pro spotřebitele na adrese [adresa] adresu označit za adresu, kterou každý spotřebitel může považovat za adresu hlavní provozovny žalované v ČR.

18. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná má bydliště v EU (Praze) a tedy není důvod vyloučit aplikaci čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Rady č. 1215/2012.

19. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Z důvodu zachování rovnosti spotřebitelů, je podle názoru soudu pro výklad místa hlavního poskytování služeb, které jsou předmětem smlouvy o letecké přepravě, žádoucí aplikovat závěry uvedené v rozsudku SDEU ze dne 2. 7. 2009 C- 204/ 2008 bod 43, kde je toto místo určeno jako místo příletu či odletu letadla. V daném případě se místo odletu nacházelo na Letišti Václava Havla, Praha 6, tedy v obvodu podepsaného soudu, který je tak pravomocný i místně příslušný ve věci rozhodnout. Pro úplnost argumentace soud dodává, že poskytování finanční náhrady cestujícím za zpoždění letu není výslovně upraveno v Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, ale je již pevně zakotveno v ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské Unie (SDEU), dle které v případě zpoždění delšího než 3 hodiny náleží cestujícím stejné náhrady, jako v případě zrušení letu (viz rozsudky SDEU C -402/07 Sturgeon v . Condor a C -432/07 Bock v . Air France).

20. K aplikaci Nařízení č. 261/2004 na daný spor soud odkazuje na čl. 3 odst. 1 písm. a) citovaného Nařízení, podle kterého se toto nařízení vztahuje: a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva. Žalobci - cestující odlétali z letiště v Praze, což vyplývá letenek.

21. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

22. Žalobci jako cestující měli rezervovaný let na den 25.2.2017 provozovaný žalovanou společností na trase Praha – Dubaj – Goa, když první část cesty provozovaná letem č. [anonymizována dvě slova] přiletěla do Dubaje 2 hodiny 2 minuty a cestující nestihli navazující let č. [anonymizováno] [číslo] a do cílové destinace doletěli se zpožděním 24 hodin 45 minut náhradním letem č. [anonymizováno] [číslo]. Při letecké vzdálenosti 6 551 km mají nárok na kompenzaci, kterou jim však žalovaná neuhradila, ač k tomu byla vyzvána 14.4.2017.

23. Pokud žalovaná namítala, že nárok žalobců je promlčen, neboť nepodala nárok na kompenzaci řádně a včas, její obrana byla vyvrácena emailovými zprávami z 14.4.2017 a odpovědí žalovaného na tuto výzvu z 10.5.2017, ze kterých lze bez nejmenších pochybností uzavřít. Že nárok byl uplatněn v zákonem stanovené době. Pokud žalovaná namítala, že nárok podal pouze 1. Žalobce, i tato obrana byla vyvrácena obsahem emailové zprávy z 14.4.2017, ze které vyplývá, že ji podal 1. Žalobce za sebe i 2. Žalobkyni.

24. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení rady č. (ES) 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 € u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 € u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 € u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

25. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle shora uvedených právní norem a dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Žalobci jako cestující měli rezervovaný let provozovaný žalovanou společností na trase Praha – Dubaj – Goa a do cílové destinace přiletěli s více než 24 hodinovým zpožděním. Podle článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení rady (ES) č. 261/2004 mají nárok na kompenzaci ve výši 600 € každého z nich. Žalovaná kompenzaci neuhradila, ač k tomu byla řádně a včas vyzvána. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

26. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšným žalobcům soud přiznal právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, dále 3 úkony právní pomoci podle § 14b vyhlášky 177/1996 Sb. po 300 Kč x 2 osoby mínus 20 % a 3 režijní paušály po 100 Kč. Za 2 vyjádření ve věci a účast u jednání soudu jim náleží právo na 3 úkony právní pomoci po 1 700 Kč krát 2 osoby mínus 20 % a 3 režijní paušály po 300 Kč. Dále žalobci mají nárok na úhradu 21 % DPH ve výši 2 268 Kč, vše v celkové částce 15 068 Kč, tedy soud přiznal každému ze žalobců právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 534 Kč.