11 C 109/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 41 504 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 225 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 29 279 Kč s úrokem z prodlení z částky 41 504 Kč od 6. 2. 2017 do 27. 6. 2018 a z částky 29 279 Kč od 28. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 661,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, advokáta [údaje o zástupci].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 náhradu nákladů řízení ve výši 5 322,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou dne 18. 4. 2018, ve znění jejích doplnění, domáhal po žalované zaplacení částky 41 504 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného plnění za škodu, kterou žalobci způsobil pojištěnec žalované. Dle žalobních tvrzení je žalobce podnikatelem, plátcem DPH, v oboru osobní silniční motorová doprava a pronájem věcí movitých - automobilů. K podnikání v uvedených oborech užívá i [značka automobilu] [typ vozidla], [registrační značka] (dále též„ poškozené vozidlo“). Dne 23. 12. 2015 kolem 17:00 hod. došlo zaviněním [jméno] [příjmení] na [část obce] u [obec] k dopravní nehodě (dále též„ škodní událost“), při které byly poškozeny pravé zadní dveře vozidla žalobce a poškozen lak jeho pravých předních dveří. V okamžiku samotné dopravní nehody či poškození nebyl žalobce přítomen v předmětném vozidle, nacházel se poblíž na pracovní schůzce. Následně se dostavil k předmětnému vozidlu a společně s [jméno] [příjmení] vyplnili a podepsali záznam o dopravní nehodě (dále též„ Záznam o DN“). Při opravě poškozeného vozidla bylo nutno ke sladění odstínu nového laku s původním provést i tzv. rozstřik laku na pravém zadním boku. S ohledem na datum pojistné události žalobce přistavil poškozené vozidlo k opravě až dne 31. 12. 2015, která byla autoservisem dokončena ke dni 8. 1. 2016 Částku za provedenou opravu a náhradní díl, který žalobce zakoupil za částku 5 729,60 Kč (bez DPH) u autorizovaného prodejce, vyplatil žalobci jeho pojistitel [právnická osoba], ovšem po odpočtu tzv. smluvní spoluúčasti v částce 5 000 Kč. Po dobu provádění opravy od 31. 12. 2015 do 8. 1. 2016 si žalobce od pronajímatele [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), pronajal náhradní vozidlo [typ vozidla]. Po skončení pronájmu [právnická osoba] vystavila fakturu na částku 39 609 Kč (bez DPH), náhradní automobil byl tak pronajat v denní sazbě 4 401 Kč/den. Fakturované nájemné (+ DPH) žalobce pronajímateli uhradil a vůči správci daně provedl 100 % odpočet ze zaplacené DPH za půjčovné náhradního vozu. Poté dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou k úhradě pojistného plnění za pronájem náhradního vozidla a následným dopisem ze dne [datum] ji vyzval i k výplatě částky 5 000 Kč coby nevyplaceného pojistného plnění za opravu poškozeného vozidla z důvodů tzv. spoluúčasti v uvedené výši, a to vše do dne 5. 2. 2017 žalovaná však neplnila. Od částky za pronájem náhradního vozidla ve výši 39 609 Kč (bez DPH) žalobce odečetl tzv. pevné náklady v sazbě 5 Kč/km za náhradním vozidlem ujetých 621 km, to je celkem 3 105 Kč, a tudíž se domáhá po žalované pojistného plnění za pronájem náhradního vozidla v částce 36 504 Kč spolu s částkou 5 000 Kč představující náhradu za nevyplacenou škodu z důvodu tzv. spoluúčasti z částky za provedenou opravu, tj. celkem 41 504 Kč. K námitce žalované, že žalobce disponoval v dané době dalšími vozidly, žalobce uvedl, že Městský soud v Praze zastával stanovisko, že v případě poškození vozidla provozovatele autopůjčovny nemusí tento jako poškozený prokazovat tzv. vytíženost všech svých ostatních vozidel a tudíž potřebnost náhradního vozidla. Dále doplnil, že v roce 2015 měl podle přiznání k dani silniční k dispozici celkem [počet] automobilů, z toho 3 automobily téže tovární značky a typu jako poškozené vozidlo, a jeden automobil téže tovární značky a typu jako automobil náhradní, tedy [typ vozidla], [registrační značka], který byl ovšem v období od 30. 12. 2015 do 11. 01. 2016 nepojízdný z důvodu poškození čelního okna. Žalobce odkázal na přiloženou fakturaci, dokazující vytíženost jeho vozidel v předmětném časovém období.

2. Žalovaná nesouhlasila s podanou žalobou, která jí byla soudem doručena dne 26. 8. 2018, a navrhla její zamítnutí. Zpochybnila průběh nehodového děje, resp. samotnou existenci předmětné dopravní nehody s tím, že Záznam o DN nepovažuje za dostatečně věrohodný důkaz stejně jako výpovědi slyšených svědků. Podrobnější informace o okolnostech vzniku škodné události žalovaná nezískala i v důsledku toho, že samotná škoda na vozidle byla likvidována prostřednictvím tzv. kaskoregresu havarijního pojistitele žalobce. Žalovaná se proto přímo nepodílela na šetření škodné události a informace měla pouze zprostředkované od havarijního pojistitele žalobce. Sám žalobce žalované žádné bližší informace ke vzniku a okolnostem škodné události neposkytl. Okolnosti vzniku a průběhu škodné události žalovaná zpochybnila i s ohledem na osobu žalobce, který měl v minulosti figurovat v řadě případů, u nichž posléze vyšlo najevo, že se jednalo o události fingované či manipulované. K tomu odkázala na dva konkretizované rozsudky soudů. Žalovaná uvedla, že jí jsou známy případy, kdy si žalobce nebo osoby spřízněné s žalobcem, na podkladě obdobných škodných událostí, navzájem poskytují náhradní vozidla za nadstandardní ceny ve snaze vyzískat tyto náklady prostřednictvím povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z uvedeného důvodu vznesla žalovaná pochybnost, zda se vůbec jedná o nahodilou škodnou událost. Rovněž poukázala na vzájemné vztahy mezi žalobcem a poskytovatelem náhradního vozidla, když žalobce, sám podnikající v oblasti pronajímání [anonymizováno] vozidel, je rodinně spřízněný se společníky a jednateli [právnická osoba], která žalobci poskytla náhradní vozidlo, p. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy se jedná o jeho [rodinný vztah]. Dále zpochybnila, zda žalobce nájemné za náhradní vozidlo [právnická osoba] skutečně uhradil. Potvrdila, že žalobce u ní uplatnil právo na pojistné plnění a že škodnou událost zaevidovala pod [číslo]. Žalobce však při řešení škodní události netvrdil, že náhradní vozidlo skutečně potřeboval, a neučinil tak ani po opakovaných výzvách žalované. Pokud by si totiž žalobce pořídil náhradní vozidlo, aniž by to bylo nezbytně nutné, porušil by naopak sám svoji prevenční povinnost spočívající v povinnosti nenavyšovat negativní důsledky škodné události. K argumentaci žalobce, že nemusí nutnost zapůjčení náhradního vozidla prokazovat, žalovaná uvedla, že v průběhu šetření škodné události s ní nebyla konfrontována. Žalobu proto žalovaná považuje za předčasnou. Žalovaná dále sporovala délku opravy poškozeného vozidla v trvání 9 dnů s tím, že časové náročnosti opravy v daném případě odpovídá délka cca 5 pracovních dnů. Vzhledem k charakteru poškození, kdy se jednalo de facto jen o drobné promáčknutí na pravých zadních dveřích vozidla, bez jakéhokoli vlivu na funkčnost, provozuschopnost a tedy i možnost užívání poškozeného vozidla, není dle názoru žalované objektivně odůvodnitelné, proč si musel žalobce pronajmout náhradní vozidlo na dobu 9 dnů. S ohledem na to, že poškozené vozidlo bylo provozuschopné, mohl jej žalobce dát do servisu, až bude volná kapacita a tím zkrátit dobu opravy. K denní sazbě nájemného pak namítala, že vzhledem ke stavu a stáří poškozeného vozidla a náhradního vozidla se nejedná o vozidla srovnatelná. Obvyklá denní sazba nájemného pro referenční vozidlo [typ vozidla]„ [typ vozidla]“ v případě pronájmu na dobu 3 - 14 dnů činí 4 000 Kč bez DPH. Odpovídající denní sazba nájemného u pětiletého modelu„ [typ vozidla]“ činila na začátku roku 2016 cca 3 500 Kč bez DPH. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná označila požadované náklady nájemného ve výši 39 609 Kč bez DPH za nikoliv nutně a účelně vynaložené.

3. Při jednání soudu dne [datum] účastníci učinili nesporným, že žalobce dne 17. 2. 2016 nahlásil u žalované předmětnou škodní událost a uplatnil nárok na úhradu nákladů za zapůjčení náhradního vozidla ve výši 39 609 Kč (bez DPH), nikoliv však nárok na úhradu spoluúčasti (náklady na opravu poškozeného vozidla) ve výši 5 000 Kč. Ten u žalované poprvé uplatnil až v rámci předžalobní výzvy ze dne 19. 1. 2017. Uvedenou škodní událost žalovaná zaregistrovala pod [číslo]. Dále bylo nesporným, že žalobce je vlastníkem poškozeného vozidla, které bylo havarijně pojištěno u [právnická osoba], kde měl žalobce sjednanou spoluúčast ve výši 5 000 Kč. Dále bylo nesporným, že žalované byla doručena předžalobní výzva žalobce ze dne 19. 1. 2017 a že na uplatněný žalobní nárok ničeho neuhradila. Při jednání soudu dne [datum] účastníci učinili nesporným, že vozidlo [typ vozidla], [registrační značka] (dále též„ škodící vozidlo“), bylo v době předmětné škodní události pojištěno u žalované z titulu tzv. povinného ručení (povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Nesporným bylo rovněž i to, že žalobce se zapůjčeným vozidlem denně najel v průměru 69 km.

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno vlastnictví žalobce k poškozenému vozidlu, a to již od roku 2007 (viz osvědčení o registraci vozidla [typ vozidla], [registrační značka]).

5. Dále bylo prokázáno, že dne 23. 12. 2015 v 17:00 hod. v místě [část obce], došlo k dopravní nehodě, při které byl poškozen pravý bok poškozeného vozidla řidičem [jméno] [příjmení], který při couvání tažným zařízením škodícího vozidla narazil do poškozeného vozidla (viz Záznam o DN a výpověď svědka [jméno] [příjmení] týkající se průběhu dopravní nehody). [jméno] [příjmení] následně vyplnil údaje v pravé části Záznamu o DN a tento záznam vlastnoručně podepsal (viz svědecká výpověď [jméno] [příjmení]). Dále bylo prokázáno, že na Záznamu o DN se v sekci podpisy řidičů nachází dva podpisy (viz Záznam o DN). Na škodícím vozidle se nacházelo tažné zařízení již od roku 2007, konkrétně spojovací zařízení typu A50-X (viz sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] včetně kopie osvědčení o registraci vozidla [typ vozidla], [registrační značka]). Vlastníkem škodícího vozidla byl v době nehody [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [rodinný vztah] [jméno] [příjmení] (viz osvědčení o registraci vozidla [typ vozidla], [registrační značka], a svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Tažné zařízení se nacházelo na vozidle [typ škodícího vozidla] i v období roku 2015 (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení]).

6. Poškozené vozidlo žalobce předal k opravě [právnická osoba] [právnická osoba], která v období od dne 31. 12. 2015 do 8. 1. 2016 provedla opravu pravých zadních dveří a jejich lakování včetně tzv. rozstřiku na sousedící díly poškozeného vozidla (viz faktura [číslo] ze dne [datum]). [právnická osoba] za provedené práce vystavila žalobci dne 20. 1. 2016 fakturu k úhradě částky 24 246 Kč (viz faktura [číslo] ze dne [datum]). Na vozidle bylo dne 5. 1. 2016 nainstalováno 6 ks lišt [právnická osoba], která žalobci fakturovala částku 6 933 Kč (viz přehled zakázky č. [anonymizováno] ze dne [datum]). [právnická osoba] uznala výši škody na předmětném vozidle v důsledku škodné události č. 2016 ze dne 23. 12. 2015 ve výši 25 768 Kč a po odečtení spoluúčasti 5 000 Kč uhradila žalobci částku 20 768 Kč (viz dopis [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum]). Z výše uvedeného má soud rovněž za prokázáno, že oprava poškozeného pravého boku a s ní spojené lakovací práce byla účelná, když odpovídala druhu prokázaného poškození.

7. Nájemní smlouvou č. [rok] [číslo] bylo prokázáno, že žalobce si u [právnická osoba] pronajal vozidlo [typ vozidla], [registrační značka], od 31. 12. 2015 do 8. 1. 2016 za částku ve výši 39 609 Kč bez DPH, tj. s DPH 47 927 Kč. Tato částka byla žalobci vy fakturována dne 8. 1. 2016 (viz faktura č. 2016 [číslo] ze dne [datum]) a žalobce ji zaplatil v hotovosti (viz příjmový doklad [právnická osoba] [jméno] na č. l. 68 spisu). Dne 8. 1. 2016 byla platba žalobce v částce 47 927 Kč zaúčtována do pokladny příjemce platby [právnická osoba] [jméno] (viz sjetina pohybu na účtech od [datum] do [datum] na č. l. 69 spisu).

8. Žalobce v době od 31. 12. 2015 do 8. 1. 2016 disponoval 28 vozidly, z toho 3 typově shodnými vozy jako vozidlo poškozené ([typ vozidla]) a jedním typově shodným vozem jako bylo vozidlo náhradní ([typ vozidla]), přičemž jeho vozidlo [typ vozidla] bylo v období 30. 12. 2013 - 11. 1. 2016 v opravě (viz přiznání k dani silniční za kalendářní rok 2015 osobě žalobce včetně přílohy a faktura č. [rok] [číslo] ze dne [datum]). Předložená fakturace prokazuje, že žalobce pronajímal svá vozidla včetně modelů [typ vozidla] a [typ vozidla] společnosti [právnická osoba] v období 1. 12. 2015 až 31. 12. 2015 a v období 1. 1. 2016 až 31. 1. 2016 (viz faktury [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]), společnosti [právnická osoba] v období od 30. 12. 2015 do 31. 12. 2015, dne 3. 1. 2016 a dne 4. 1. 2016 (viz faktury [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]), společnosti [právnická osoba] ve dnech 3. 1. 2016 a 5. 1. 2016 (viz faktura [číslo] ze dne [datum]), dále [jméno] [příjmení] v období 1. 12. 2015 až 31. 12. 2015 a v období 1. 1. 2016 až 9. 1. 2016 (viz faktury [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]). Soud tak má za prokázané, že žalobce svůj vozový park v období od 31. 12. 2015 do 8. 1. 2016 vytěžoval a to včetně náhradního vozidla, když v danou dobu se jeho vozidlo shodného modelu ([typ vozidla]) nacházelo v opravě.

9. Žalovaná zpracovala nahlášenou škodnou událost dne 14. 1. 2016 (viz e-mailová zpráva ze dne [datum] od [email] adresovaná do emailové schránky [email], emailová zpráva ze dne [datum] od [email] do emailové schránky [email]), přičemž dne 4. 2. 2016 požádala žalobce o zaslání podkladů, a to 1) faktury za zapůjčení náhradního vozidla, 2) sdělení důvodu nutnosti zapůjčení náhradního vozidla, 3) sdělení čísla účtu na který bude žalovanou plněno, 4) zaslání kopie technického průkazu nebo osvědčení o registraci zapůjčeného vozidla (viz oznámení o registraci škodné události adresovaná žalovanou žalobci dne [datum] a rekapitulace hlášení poškozeného). Žalobce dopisem ze dne 17. 2. 2016 požádal žalovanou o zaplacení částky 39 609 Kč (bez DPH) za zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy 31. 12. 2018 - 8. 1. 2016; k žádosti přiložil velký technický průkaz náhradního vozidla, fakturu a nájemní smlouvu; k požadavku žalované na sdělení důvodu nutnosti zapůjčení náhradního vozidla se nevyjádřil (viz dopis žalobce ze dne [datum]). Písemnou výzvou ze dne 11. 4. 2016 žalovaná opět požádala žalobce o sdělení důvodu zapůjčení náhradního vozidla a vyzvala jej k doložení vytíženosti ostatních vozidel z jeho vozového parku (viz písemná žádost žalované ze dne [datum]). Jelikož žalobce nereagoval, žalovaná mu dopisem ze dne 29. 4. 2016 sdělila, že nemůže dokončit šetření škodné události do doby, než ji žalobce sdělí důvod nutnosti zapůjčení náhradního vozidla a zdůvodní, proč nemohlo být použito jiné vozidlo z vozového parku žalobce s tím, že do doby (viz dopis žalované ze dne [datum]). Následnými dopisy ze dne 11. 1. 2017 a 27. 1. 2017 žalovaná znovu žalobci vysvětlila situaci spočívající v nezbytnosti sdělit a prokázat nutnost zapůjčení náhradního vozidla (viz dopisy žalované ze dne [datum] a ze dne [datum]). Žalobce se k opakovanému požadavku žalované na prokázání nutnosti a účelnosti zapůjčení náhradního vozidla nevyjádřil, a to ani v předžalobní výzvě ze dne 19. 1. 2017, jejímž prostřednictvím vyzval žalovanou k úhradě částky 44 609 Kč sestávající z částky 39 609 Kč za pronájem náhradního vozidla po dobu opravy předmětného vozidla a částky 5 000 Kč za neuhrazenou část nákladů na opravu předmětného vozidla, která mu nebyla proplacena jeho pojišťovnou v důsledku spoluúčasti (viz písemná dopis právního zástupce žalobce ze dne [datum]).

10. Znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že obvyklá délka opravy poškozeného vozidla odpovídá době nájmu náhradního vozidla, tedy od 31. 12. 2015 do 8. 1. 2016, když znalec uvážil, že poškozené vozidlo bylo předáno k opravě dne 31. 12. 2015, načež následovaly 3 dny pracovního volna, a kdy až dne 5. 1. 2016 byly zakoupeny náhradní díly pro opravu poškozeného vozidla. Obvyklá denní sazba nájemného vozidla srovnatelného s poškozeným vozidlem činí částku 1 790 Kč/den bez DPH, tzn. 2 166 Kč/den s DPH, k čemuž znalec došel mimo jiné porovnáním cen autopůjčoven za obdobné vozidlo v dané době. Dále bylo prokázáno, že pokud by poškozené vozidlo bylo předáno opravci dne 4. 1. 2016, byla by oprava dokončena taktéž dne 8. 1. 2016 a doba opravy by se zkrátila na 5 dní. Oprava spočívala v klempířských pracích dveří vozidla a jejich nalakování včetně rozstřiku na vedlejší díly u dveří.

11. K námitce žalované, že jsou svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nevěrohodné soud nepřisvědčil. Svědek [příjmení], jehož ostatně ani řidič škodícího vozidla (jeho [rodinný vztah], [jméno] [příjmení]) o předmětné dopravní nehodě neinformoval, se o dané nehodě nemusel dovědět, ačkoliv by mu bylo žalovanou písemně zasláno vyrozumění. Bez ohledu na uvedené, byla jeho svědecká výpověď pro soud podstatná pouze ohledně skutečnosti, zda bylo v dané období na škodícím vozidle nainstalováno tažné zařízení. Z důkazů sdělení [stát. instituce] ze dne [datum], bylo prokázáno, že tažné zařízení bylo do osvědčení o registraci vozidla zapsáno již v roce 2007, přičemž se jedná o veřejnou listinu, u které se údaje v ní obsažené presumují jako správné. Výpověď svědka [jméno] [příjmení] soud považoval za věrohodnou, když základním způsobem popsal nehodový děj. Vzhledem ke značnému časovému odstupu tří let, prakticky mizivé vzniklé škodě na poškozeném vozidle, nepoškození škodícího vozidla a skutečnosti, že nikdo nebyl při nehodě zraněn, soud považoval úroveň povědomí svědka o nehodovém ději za adekvátní. Soud považoval za věrohodné i sdělení, že svědci nemají k žalobci žádný vztah, osobně jej neznají, a proto soud nečetl zvláště rozsudky prvoinstančních soudů navržené k důkazu žalovanou, když nebylo ani tvrzeno, že by se svědci na nějakém podvodném jednání někdy podíleli. Soud nepovažoval za rozhodnou skutečnost, že žalobce ani [jméno] [příjmení] nebyly schopni určit, kdo nakreslil situační nákres do Záznamu o DN, když se shodli na skutečnosti, že Záznam společnými jednáním (každý svou část) vyplnili a podepsali.

12. Žalovanou vznesenou námitku, že žalobce je častým účastníkem fingovaných škodných událostí, soud shledal za nerozhodnou, když v dané věci nebylo prokázáno žádné trestné jednání ani nebylo věrohodně tvrzeno, že by se svědci s žalobcem osobně znali. Soud dále považoval za irelevantní námitku, že jednatelé [právnická osoba] jsou rodinně provázáni s žalobcem, když při výpočtu náhrady za pronájem vycházel ze znaleckého posudku.

13. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

14. Z důvodu nadbytečnosti a nerozhodnosti soud při jednání dne [datum] zamítl zbylé důkazní návrhy účastníků, zejména návrh žalované na provedení důkazu účetnictvím žalobce a [právnická osoba] ke zjištění skutečnosti, zda je řádně zaúčtována úhrada za pronájem náhradního vozu, neboť tato úhrada byla jednak dostatečně prokázána jinými důkazy, a to příjmovým dokladem a sjetinou pohybu na účtech od [datum] do [datum], a jednak jde o skutečnost, která není rozhodující pro vznik přímého nároku žalobce na škodu, resp. plnění od žalované za pojištěného škůdce (viz bod 25. rozsudku).

15. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobce byl v rozhodném období 23. 12. 2015 až 8. 1. 2016 vlastníkem poškozeného vozidla, jehož pravý bok dne 23. 12. 2015 při couvání poškodil řidič [jméno] [příjmení] tažným zařízením škodícího vozidla pojištěného v rámci pojištění odpovědnosti jeho provozu u žalované. Poškozené vozidlo žalobce předal k opravě, kterou hradila pojišťovna [právnická osoba] na základě havarijního pojištění, s tím že žalobci vyčíslila částku ve výši 5 000 Kč, která byla mezi stranami sjednána jako spoluúčast žalobce. Žalobce si po dobu opravy od 31. 12. 2015 do 8. 1. 2016 zapůjčil náhradní vozidlo za částku ve výši 39 609 Kč (bez DPH), tj. s DPH 47 927 Kč, kterou žalobce zaplatil. Žalobce tím, že neprovozoval poškozené vozidlo, ušetřil na jeho provozu 345 Kč/den, přičemž s náhradním vozidlem nesporně najel v průměru 69 km denně. Žalobce písemně uplatnil u žalované nároky z dopravní nehody, a to nejdříve dopisem ze dne [datum] ve výši 39 609 Kč bez DPH (nájemné za opatření náhradního vozidla po dobu opravy poškozeného vozidla), kdy k žádosti současně přiložil velký technický průkaz náhradního vozidla, fakturu a nájemní smlouvu, a posléze předžalobní výzvou ze dne 19. 2017 ve výši 5 000 Kč, (náklady na opravu poškozeného vozidla, jež mu nebyly proplaceny jeho pojišťovnou z titulu havarijního pojištění v důsledku sjednané spoluúčasti). Žalovaná z důvodu svého šetření nutného ke zjištění rozsahu její povinnosti plnit opakovaně vyzývala žalobce k dotvrzení a doložení údajů potřebných ke skončení šetření, zejména tvrzení ohledně nutnosti využití náhradního vozidla, avšak bezvýsledně. V období 31. 12. 2015 až 8. 1. 2016 žalobce vytěžoval svá vozidla jejich pronájmem třetím stranám, a to včetně náhradního vozidla. Obvyklá denní sazba nájemného vozidla srovnatelného s poškozeným vozidlem činí částku 1 790 Kč/den bez DPH. Obvyklá délka opravy poškozeného vozidla odpovídá 5 pracovním dním.

16. Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v tehdy platném znění (dále jen„ ZoP“), pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

17. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

18. Podle ust. § 9 odst. 1 ZoP má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích.

19. Podle ust. § 9 odst. 2 ZoP plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

20. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále též „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ust. § 2797 odst. 1 o. z. pojistitel zahájí bez zbytečného odkladu po oznámení podle § 2796 šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu jeho povinnosti plnit. Šetření je skončeno sdělením jeho výsledků osobě, která uplatnila právo na pojistné plnění; na žádost této osoby jí pojistitel v písemné formě zdůvodní výši pojistného plnění, popřípadě důvod jeho zamítnutí.

21. Podle ust. § 2798 odst. 1 o. z., není-li splatnost pojistného plnění ujednána, je splatné do patnácti dnů ode dne skončení šetření. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení, nelze-li ukončit šetření nutná k zjištění pojistné události, rozsahu pojistného plnění nebo k zjištění osoby oprávněné přijmout pojistné plnění do tří měsíců ode dne oznámení, pojistitel oznamovateli sdělí, proč nelze šetření ukončit; požádá-li o to oznamovatel, sdělí mu pojistitel důvody v písemné formě. Pojistitel poskytne osobě, která uplatňuje právo na pojistné plnění, na její žádost na pojistné plnění přiměřenou zálohu; to neplatí, je-li rozumný důvod poskytnutí zálohy odepřít. Dle odstavce třetího téhož zákonného ustanovení, porušil-li pojistitel povinnost podle odstavce 2 z příčin na své straně, je v prodlení; k opačnému ujednání se nepřihlíží.

22. Podle ust. § 2951 odst. 1 o. z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

23. Podle ust. § 2952 o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

24. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že škodící vozidlo bylo v době způsobení škody na poškozeném vozidle pojištěno žalovanou, a podle ust. § 9 odst. 1 ZoP tak žalobci jakožto poškozenému vznikl přímý nárok na úhradu způsobené škody podle ust. § 6 ZoP u žalované jakožto pojistitele škůdce. Žalobce u žalované uplatnil nárok spočívající v kompenzaci nájemného za náhradní vozidlo po dobu 9 dnů a dále náhradu za spoluúčast, která mu nebyla hrazena jeho pojišťovnou. Žalobce v řízení prokázal, že mu v důsledku škodního jednání pojištěnce žalované vznikla přímá škoda spočívající v opravě předmětného vozidla, na kterou mu jeho pojišťovna hradila pouze 20 768 Kč, neboť zbývající částka 5 000 Kč tvoří tzv. spoluúčast. Žalobci tak vznikl nárok vůči žalované na náhradu 5 000 Kč.

25. Ve vztahu k nájemnému (půjčovnému) platí, že skutečnou škodou ve smyslu ust. § 2927 odst. 1 a § 2951 odst. 1 o. z., spočívající v nutně a účelně vynaložených nákladech na vypůjčení osobního automobilu po dobu, kdy poškozený nemohl používat své vozidlo v důsledku poškození (ust. § 6 odst. 2 písm. b) ZoP), se rozumí též půjčovné, zaplacené za vypůjčení vozidla srovnatelného s vozidlem poškozeným, pokud převyšuje výdaje spojené s užitím vlastního vozu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2703/2006). Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení či pronájem vozu, převyšujících náklady na provoz vlastního vozu, je však odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém povinnost k jejich úhradě odráží nutné a účelné náklady na vypůjčení náhradní věci, odpovídající věci poškozené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, nebo ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4868/2014, ve spojení s ust. § 2952 o. z., podle kterého pro vznik škody již není nutné zmenšení majetkového stavu poškozeného, tj. úhrada tomu odpovídajícího dluhu, nýbrž postačí jen jeho vznik). Totéž platí, i pokud jde o dobu použití náhradního vozidla. Z hlediska příčinné souvislosti je třeba vždy zvažovat, zda a v jakém rozsahu bylo vypůjčení auta za úplatu s ohledem na okolnosti daného případu skutečně nutným důsledkem dané škodné události (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Cz 86/90, publikované pod č. 7/1992 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Žalobce prokázal, že svá vozidla v období opravy poškozeného vozidla tj. od 31. 12. 2015 do 8. 1. 2016 vytěžoval pronájmem třetím osobám, a to včetně náhradního vozidla. Ovšem ze znaleckého posudku vyplynulo, že obvyklá doba pro opravu uvedeného poškození odpovídá 5 pracovním dnům. Žalobce ze své vlastní vůle předal poškozené vozidlo do opravy v době, kdy následovaly 3 dny pracovního klidu, aniž by k uvedenému jednání měl zjevný důvod, a kdy si musel být vědom faktu, že ve dnech pracovního klidu nemůže být oprava provedena, resp. kdy v uvedenou dobu nebyly ani k dispozici náhradní díly pro opravu poškozeného vozidla, které byly zakoupeny až dne 5. 1. 2016. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že byla prokázána účelnost a nutnost nájmu náhradního vozidla po dobu pouze 5 dní, neboť sice není důvodu, aby žalobce doplácel na důsledky vzniku škody, kterou nezpůsobil a nezavinil, jestliže náhradní vozidlo potřeboval pro svojí podnikatelskou činnost, naproti tomu však soud nemůže aprobovat účelový výběr doby, kdy došlo k předání předmětného vozidla k opravě. Dle jednání žalobce totiž zjevně nebylo nutné provést opravu neprodleně, když k poškození předmětného vozidla došlo již dne 23. 12. 2015, avšak k opravě jej poskytl až 31. 12. 2015 tedy po 7 dnech.

27. Při určení výše škody se vychází z ceny obvyklé. Cena obvyklá je přitom taková cena, za kterou lze skutečně získat příslušnou službu či věc v daném místě a čase, jde tedy o cenu odvíjející se od běžně fungujících vztahů nabídky a poptávky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1205/2012). Soud s ohledem na shora uvedené akceptoval cenu, určenou znalcem ve výši 1 790 Kč/den bez DPH, jako obvyklou denní sazbu za pronájem vozidla odpovídajícího poškozenému vozidlu, když znalec zjistil výslednou hodnotu mimo jiné porovnáním cen autopůjčoven za obdobné vozidlo v dané době. Při určení konkrétní částky nájemného soud do náhrady nezapočítával DPH, neboť žalobce je plátcem DPH, škoda vznikla na jeho majetku, který používá při své činnosti podléhající daňové povinnosti, a vznikl mu zároveň nárok na odpočet DPH vůči správci daně, který ostatně dle žalobních tvrzení uplatnil ze 100 % (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3586/2019).

28. Při prokázané účelné a nutné době pronájmu náhradního automobilu v délce 5 dnů a obvyklé denní sazbě nájemného 1 790 Kč, odpovídající částce 8 950 Kč (5 x 1790), od níž byla odečtena částka 1 725 Kč představující tzv. pevné náklady v sazbě 345 Kč/den (5 Kč/km za ujetých 69 km/den), kterou žalobce nesporně ušetřil tím, že neprovozoval poškozené vozidlo po uvedenou dobu, a kterou sám žalobce označil v podané žalobě, čímž soud došel k částce 7 225 Kč, činí soudem přiznaná částka nájemného 7 225 Kč. S připočtením částky 5 000 Kč tvořící náhradu za neproplacenou spoluúčast, tak žalobci vznikl nárok na úhradu škody v celkové částce 12 225 Kč, způsobené mu v rámci pojištění, sjednaného stran provozu vozidla, kterým byla škoda způsobena (ust. § 6 odst. 2 písm. b), § 3 odst. 1, § 9 odst. 1 ZoP). Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalované uložil povinnost zaplatit částku 12 225 Kč.

29. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce poskytl žalované údaje potřebné k provedení šetření. Spolu s písemnou žádostí ze dne 17. 2. 2016 žalované přiložil velký technický průkaz náhradního vozidla, fakturu, nájemní smlouvu k náhradnímu vozidlu a sdělil číslo bankovního účtu v souladu s výzvou žalované ze dne 4. 2. 2016. Soud v obecné rovině nepovažuje za nutný údaj pro ukončení šetření, aby žalobce prokazoval žalované vytíženost svého vozového parku, tj. zda v daném období mohl využít jiné své vozidlo nebo zda pronajaté auto skutečně použil-pronajal v rámci svého podnikání. Z tvrzení žalované ostatně vyplývá, že jí bylo zřejmé, že žalobce je podnikatelem se specializací na [anonymizováno] pronájem vozidel. Soud má za to, že v daném oboru, který je značně závislý na turistice, nelze s určitostí dopředu posoudit, zda podnikatel využije celý svůj vozový park nebo pouze jeho část. Může pak nastat i situace, kdy by žalobce celý svůj vozový park vyčerpal dle nasmlouvaných zakázek a z důvodu nedisponování náhradním vozem by nemohl uskutečnit další zakázku. Žalovaná tedy měla v souladu s ust. § 2798 odst. 1 o. z. skončit šetření do třech měsíců od obdržení potřebných dokladů. Soud však přihlédl ke skutečnosti, že žalobce na opakované výzvy žalované k objasnění nutnosti zajištění náhradního vozidla žádným způsobem nereagoval a rovnou přistoupil k podání předžalobní výzvy, přičemž vysvětlení se žalované dostalo až v průběhu soudního řízení; žalovaná proto v souladu s ust. § 1970 neodpovídá za prodlení, když jej způsobil sám žalobce. Z uvedeného důvodu proto soud v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, zavázal žalovanou k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 8,05 % z přiznané jistiny 12 225 Kč od 28. 6. 2018 (viz výrok I. rozsudku), když žaloba byla žalované doručena dne 26. 6. 2018 a do prodlení, za které odpovídá, se tak žalovaná dostala až dnem 28. 6. 2018.

30. Zůstatek žalobního nároku s příslušenstvím, tj. částky 29 279 Kč s úrokem z prodlení z částky 41 504 Kč od 6. 2. 2017 do 27. 6. 2018 a z částky 29 279 Kč od 28. 6. 2018 do zaplacení, proto soud jako nedůvodný zamítl (viz výrok II. rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě bylo rozhodnutí o výši plnění založeno na znaleckém posudku, soud proto přiznal žalobci nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 076 Kč, složené zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 12 225 Kč (tarifní hodnota pro stanovení výše nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 3 se stanoví z přisouzené částky, nikoliv z částky žalované, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3974/2015) sestávající z částky 1 620 Kč za 8 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, písemná předžalobní výzva k plnění, žaloba, 2x vyjádření ve věci samé ze dne 13. 8. 2018 a 16. 4. 2020, 3x účasti u jednání dne 21. 10. 2019, 23. 11. 2020, 15. 3. 2021), 8x paušální náhrada výdajů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 3 225,60 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 25 661,60 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.

32. O náhradě nákladů řízení v souhrnné výši 5 322,08 Kč, které vznikly státu v souvislosti se zaplaceným svědečným (1 368,08 Kč) a nezálohovaným znalečným za vypracování soudního znaleckého posudku (3 954 Kč), soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., a procesně neúspěšné žalované, u níž nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, uložil povinnost zaplatit České republice jejich náhradu, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.