11 C 118/2011

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně adresa pro doručování: adresa pro doručování anonymizována tři slova stát. instituce , anonymizována tři slova anonymizováno , anonymizováno adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 103 352 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 103 352 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 35 248 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 994 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1 490 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 4 470 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za řízení ve výši 5 168 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 138 600 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve výši ceny obvyklého nájemného za užívání tří rekreačních chat ve vlastnictví žalobkyně za období od [datum] do [datum] nacházejících se na cizích pozemcích s tím, že znepřístupněním těchto chat žalobkyni a jejich pronajímáním třetím osobám se žalovaný bezdůvodně obohatil na její úkor. Dle žalobních tvrzení je žalobkyně vlastnicí tří chat, a to budov bez čp/če - jiné stavby, nacházejících se na parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, pro [územní celek] a k.ú. [obec], kdy se jedná o rekreační chaty typu Rozsutec 220, které jsou v evidenci žalobkyně označeny jako objekt [název] [anonymizována tři slova] [číslo] a nacházejí se v lokalitě„ [část obce]“ na adrese [adresa] (dále jen„ předmětné chaty“). K uvedeným pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaným na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, pro [územní celek] a k.ú. [obec] (dále jen„ předmětné pozemky“) svědčí dle katastru nemovitostí (dále jen„ KN“) vlastnické právo žalovanému a jeho zesnulé matce [jméno] [příjmení], resp. jejím právním nástupcům, a to na základě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, kterým jim byly tyto pozemky, původně ve vlastnictví žalobkyně, pravomocně vydány dne [datum]. Žalobkyně protokolárně předala předmětné pozemky žalovanému dne [datum], a přes četná jednání účastníků ohledně vlastnictví a užívání všech předmětných nemovitostí nedošlo mezi nimi k dohodě o změně nájemních či vlastnických práv, a pro nesouhlas žalovaného nedošlo ani ke zřízení věcného břemena ve prospěch žalobkyně spočívající v zajištění vstupu na předmětné pozemky za účelem údržby majetku žalobkyně, čímž žalovaný fakticky žalobkyni znemožnil, aby své objekty užívala a prováděla jejich údržbu. Následně žalovaný předmětné chaty oplotil, celý objekt uzamkl a žalobkyni opakovaně zakázal a znemožnil přístup k těmto chatám, které tak učinil přístupnými pouze pro sebe. Kromě toho je navíc pronajímal třetím subjektům, za což byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 2. 2009, č. j. 1 T 181/2008-290, shledán vinným ze spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práv k domu, bytu a k nebytovému prostoru. Dle žalobkyně tak žalovanému vznikl na její úkor prospěch ve výši ceny obvyklého nájemného za užívání předmětných tří chat, které za požadované období od [datum] do [datum] (dále také jen„ rozhodné období“) činí celkem 138 600 Kč. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému, tj. od [datum], když žaloba v této věci, s ohledem na přerušení řízení, byla žalovanému doručena prostřednictvím poštovní přepravy dne [datum]. Procesní obranu žalovaného označila za irelevantní a poukázala na to, že jejím dalším typově shodným nárokům (pouze za jiná období) bylo již v jiných třech soudních řízeních pravomocně vyhověno.

2. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhl zamítnout. Namítal, že v rozhodném období předmětné chaty nikomu nepronajímal, žádné třetí osoby je neužívaly, rovněž sám žalovaný je neužíval a užívat ani nemohl, neboť se od roku 2007 celodenně stará o svou nepohyblivou, [zdravotní stav] [anonymizována dvě slova] sestru [jméno] [příjmení]. Předmětné pozemky byly v 50. letech rodině žalovaného protiprávně odňaty, po uplatnění restitučního nároku v roce 1991 je žalobkyně vydala žalovanému a jeho matce v roce 1996, a při následném jednání účastníků o změně vlastnických vztahů k předmětným pozemkům, resp. chatám, event. uzavření nájemních smluv, zneužívala své postavení. Její jednání se příčí dobrým mravům, neboť za okupaci předmětných pozemků žalovanému od roku 1991 až dosud ničeho neuhradila, pouze vůči němu a jeho matce spřádala pletichy, vymýšlela nepříjemnosti a zatajila mu ekologickou havárii na předmětných pozemcích. Ohledně uvedeného žalovaný podal u různých soudů cca 10 žalob, řízení nejsou skončena. Žalovaný nesouhlasil se stanovením ceny obvyklého nájemného dle soudního znaleckého posudku, cenu označil za nadsazenou, neodpovídající současnému stavu předmětných chat, z nichž jedna v roce 2016 [anonymizováno]. Rovněž namítl neplatnost zápisu vlastnického práva žalobkyně k předmětných chatám s tím, že dle zákona o půdě nikdo nesměl od podání restitučního nároku žádat o zápis restituované nemovitosti do KN. Dále namítal, že není výlučným vlastníkem předmětných pozemků a že řízení by se tak měla účastnit i jeho sestra [jméno] [příjmení], která je čtvrtinovou spoluvlastnicí předmětných pozemků.

3. Po částečném zastavení řízení, o němž zdejší soud pravomocně rozhodl usnesením ze dne 4. 9. 2018, č. j. 11 C 118/2011-376, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, č. j. 55 Co 395/2018-389, zůstal předmětem sporu žalobní nárok na zaplacení částky 103 352 Kč s úrokem z prodlení z původně žalované částky 138 000 Kč.

4. U jednání soudu dne [datum] účastníci učinili po skutkové stránce nesporným, že předmětné pozemky byly protokolárně předány žalovanému dne [datum], a to dle zápisu z místního šetření z téhož data (viz rovněž cit. Zápis z místního šetření včetně Prezentační listiny ze dne [datum], prokazující že předmětné pozemky byly uvedeného dne předány žalovanému a jeho matce [jméno] [příjmení]), a dále že od roku 1991 došlo mezi účastníky k řadě jednání a následné vzájemné korespondenci s cílem dosáhnout dohody o změně vlastnických práv k předmětným nemovitostem, resp. o nájemní smlouvě na předmětné pozemky či chaty, avšak bezvýsledně, když žádná z navrhovaných dohod nebyla mezi účastníky uzavřena (viz rovněž svědecká výpověď [jméno] [příjmení] v hlavním líčení u Okresního soudu v Pardubicích dne 19. 1. 2009 pod sp. zn. 1 T 181/2008, záznam z jednání o majetkoprávním řešení objektu chat ze dne [datum]; písemné vyjádření [stát. instituce] [obec] ze dne 19. 2. 2001, č. j. 48/10-2001-1420).

5. Provedeným dokazováním bylo v řízení prokázáno, že vlastníkem předmětných chat, které se nacházejí na předmětných pozemcích, je žalobkyně, přičemž příslušným hospodařit s těmito chatkami ve vlastnictví státu je [stát. instituce] [anonymizováno 5 slov] [obec] (viz výpis z KN k listu vlastnictví [číslo] kolaudační rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] včetně návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum]).

6. Na základě rozhodnutí Okresního úřadu [obec] - pozemkový úřad [číslo] ze dne [datum], č. j.: [číslo] [číslo] [obec], kterým byly předmětné pozemky vydány z vlastnictví žalobkyně žalovanému a jeho matce na základě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), bylo do KN zapsáno rovnodílné spoluvlastnické právo k předmětným pozemkům (každému v rozsahu id. [velikost] podílu) ve prospěch žalovaného a jeho matky [jméno] [příjmení] (viz cit. rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum] a výpis z KN k listu vlastnictví [číslo] ze dne [datum]), kteří tak byli spoluvlastníky předmětných pozemků až do dne [datum], kdy matka žalovaného zemřela. Její poloviční podíl na předmětných pozemcích nabyli, a to každý v rozsahu id. [velikost] podílu vzhledem k celku, žalovaný, poz. dcera [jméno] [příjmení] a poz. vnuk [jméno] [příjmení] (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 7. 2011, č. j. 32 D 151/2007-293, s vyznačenou doložkou právní moci dne [datum]), kteří se tak dnem [datum] stali podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků, a to žalovaný v rozsahu [velikost] podílu, [jméno] [příjmení] v rozsahu [velikost] podílu a [jméno] [příjmení] v rozsahu [velikost] podílu, byť následně toto jejich spoluvlastnictví nebylo do KN zaznamenáno (viz aktualizovaný výpis z KN k listu vlastnictví [číslo] ze dne [datum]).

7. Návrhem na trvalé uvolnění objektu ze správy [stát. instituce], který do spisu doložil žalovaný, bylo prokázáno, že před protokolárním předáním předmětných pozemků vyslovil velitel vojenského útvaru [číslo] v [obec] dne [datum] nesouhlas s jejich uvolněním a stejný nesouhlas vyslovil dne [datum] i [hodnost] nadřízené složky s tím, že předmětné chaty jsou využívány při taktických zaměstnáních a na speciální výcvik létajícího personálu. Při nesporném protokolárním předání předmětných pozemků dne [datum] byl ze strany žalobkyně současně předložen žalovanému a jeho matce návrh nájemní smlouvy na předmětné pozemky, který však nepodepsali z důvodu nízké cenové relace, současně odmítli uzavřít jakékoliv nájemní smlouvy a nesouhlasili se smluvním zřízením věcného břemena ve prospěch žalobkyně, spočívajícím v zajištění vstupu na předmětné pozemky za účelem údržby majetku žalobkyně (viz Zápis z místního šetření a předání části předmětných pozemků včetně Prezentační listiny ze dne [datum], který dále prokazuje pod bodem 4. nesouhlas žalovaného s uzavřením jakékoliv nájemní smlouvy, pod bodem 6. závazek žalovaného bezplatně umožnit žalobkyni přístup k předmětným chatám za účelem jejich údržby, a to doby změny vlastnických vztahů nebo odstranění těchto chat, a pod bodem 7. zájem žalovaného o odkoupení chat).

8. Skutečnost, že po protokolárním předání předmětných pozemků žalovaný zakázal žalobkyni vstup na tyto pozemky, byla v řízení prokázána dopisy žalovaného ze dne [datum], [datum] a [datum]. Navíc tuto skutečnost jako nespornou výslovně označil sám žalovaný při jednání zdejšího soudu dne [datum] v řízení pod sp. zn. 11 C 187/2008 (viz cit. protokol o jednání, obsahující uvedené nesporné prohlášení žalovaného, na č. l. 68-70 připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 11 C 187/2008 - dále také jen„ připojený spis“).

9. Skutečnost, že žalovaný na tomto zákazu trval i po následující období, včetně rozhodného období od [datum] do [datum], prokazují Hlášení kontrol [stát. instituce], [stát. instituce] [obec], ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], z nichž se podává, že žalovaný neumožnil žalobkyni v předem ohlášený termín vstup na své pozemky za účelem kontroly jejího majetku a neoprávněně úplatně pronajímal dvě ze tří předmětných chat 3. osobám (viz Hlášení kontrol ze dne [datum]), přičemž cizí osoby nadále bez povolení obývají předmětné chatky (viz Hlášení kontrol ze dne [datum], [datum] a [datum]). Dále byla tato skutečnost prokázána obsahem připojeného spisu, a to zejména podáním žalovaného ze dne [datum] (č. l. 38-39 připojeného spisu), v němž žalovaný sám uvedl, že žalobkyni již ode dne [datum] nebyl umožněn k předmětným chatám přístup a chaty byly žalovaným uzamčeny; dále podáním žalovaného ze dne [datum] (č. l. 55-57 připojeného spisu), v jehož části III. žalovaný uvedl, že předmětné chaty byly pro žalobkyni uzamčeny od roku 2001 a že je žalobkyně nemohla užívat; a dále již cit. protokolem o jednání ze dne [datum], při němž žalovaný učinil výslovně nesporným, že jednak vyhotovil a podepsal dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum] (jimiž opakovaně zakázal žalobkyni vstup na předmětné pozemky), a že po vydání předmětných pozemků na ně žalobkyni zakázal vstup, a rovněž podal odvolání proti rozhodnutí [stát. instituce] o povolení odstranění stavby předmětných chat ve vlastnictví žalobkyně (a tím zabránil odstranění předmětných chat). Skutečnost, že celý pozemek, tj. včetně předmětných pozemků, nechal oplotit žalovaný, byla prokázána jeho vyjádřením ze dne [datum] na č. l. 85-88 téhož připojeného spisu, a rovněž i svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] v hlavním líčení u Okresního soudu v Pardubicích dne 19. 1. 2009 pod sp. zn. 1 T 181/2008, která dále potvrdila, že žalovaný dal toto oplocení a předmětné chaty pod uzamčení. Skutečnost, že s předmětnými chatami žalovaný disponoval již od [datum], byla prokázána písemným záznamem [stát. instituce] [obec] z jednání o majetkoprávním řešení objektu předmětných chat ze dne [datum], jehož se účastnil i žalovaný a kde výslovně sdělil, že předmětné chaty„ zabral“ již od [datum]. Dopisem žalovaného, resp. jeho tehdejšího advokáta [Titul] [jméno] [příjmení], adresovaného žalobkyni ze dne [datum] (v přílohové obálce žalovaného v připojeném spise), pak bylo prokázáno, že žalovaný se i nadále považoval za vlastníka předmětných chat a za vlastníka těchto chat tedy nepovažoval žalobkyni. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 2. 2009, č. j. 1 T 181/2008-290, který nabyl právní moci dne [datum], bylo prokázáno, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že postupně od [datum] neoprávněně obsadil předmětné chaty, a to tak, že je pronajal 3. osobám, ačkoliv věděl, že není jejich vlastník, přičemž dvě z těchto osob bydlely v předmětných chatách minimálně i v průběhu trestního řízení. Cit. trestní rozsudek tedy prokazuje, že v době před rozhodným obdobím žalovaný umožnil užívání předmětných chat ve vlastnictví žalobkyně třetím osobám, s nimiž měl uzavřené nájemní smlouvy. Svědeckou výpovědí zaměstnance žalobkyně, [jméno] [příjmení], provedenou prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v Chrudimi dne [datum] (č. l. 321 spisu), bylo prokázáno, že v rozhodném období neměla žalobkyně možnost vstupovat na předmětné pozemky, kolem nichž byl natažen drátěný plot se 2 bránami a 2 brankami, a tudíž tam nevstupovala, a že předmětné chaty byly v rozhodném období, resp. možná v dřívějším období, navštěvované a užívané zřejmě někým od žalovaného, neboť chaty měli možnost užívat pouze lidé od žalovaného. Rovněž tak písemné vyjádření pověřené zástupkyně žalobkyně, [Titul] [jméno] [příjmení], ze dne [datum] včetně barevné PC fotodokumentace zachycující stav předmětných pozemků a chat ke dni [datum] a kopie katastrální mapy s označením míst, odkud byla pořízena fotodokumentace, prokazuje, že k uvedenému datu [datum] byly předmětné pozemky oploceny a uzamčeny (branka s řetězem), chaty vypadaly neobydleně, všechna okna byla zavřená a zatemněná, a v objektu nezjištěn pohyb osob.

10. Svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], kamarádky žalovaného, provedenou prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v Pardubicích dne [datum] (viz protokol na č. l. 355 spisu), nebyly prokázány žádné rozhodující skutečnosti, neboť jmenovaná svědkyně bydlela v předmětné lokalitě [část obce] až okolo roku 2013 nebo 2014, stav předmětných chat v rozhodném období r. 2009 - 2011 jí tak nebyl znám ani to, zda tyto chaty někdo užíval, či zda předmětné pozemky byly anebo nikoliv volně přístupné, uzamčené či oplocené. Rozporuplně pak vyznělo její následné tvrzení o tom, že v období 2009 - 2011 byl kolem chat rozbitý plot; tato skutečnost však není pro rozhodnutí ve věci podstatná, a soud proto tento rozpor ve svědecké výpovědi dále nehodnotil.

11. Znaleckým posudkem [číslo] [rok] ze dne [datum], vyhotoveným [Titul]. [] [jméno] [příjmení], [titul], znalcem z oboru ekonomika a stavebnictví, bylo prokázáno, že obvyklé nájemné z předmětných tří chat, stanovené jako průměr ze zjištěných nájmů v určeném období od [datum] do [datum] činí celkem 103 352 Kč (v závěrečné části znalec zjevnou písařskou chybou nesprávně označil rozhodné období údajem od [datum] - [datum], ač v nálezové části správně zjišťoval obvyklé nájemné za období od [datum] do [datum]). V nálezové a hodnotící části posudku znalec řádně objasnil způsob i metodu, jimiž dospěl k výpočtu obvyklého nájemného. Nerozhodnou je námitka žalovaného, že znalcem zjištěná cena neodpovídá současnému stavu předmětných chat, z nichž jedna v roce 2016 [anonymizováno], neboť předmětem znaleckého posudku nebylo zjištění aktuální výše obvyklého nájemného, nýbrž výlučně za období od [datum] do [datum]. Relevantní námitky proti znaleckému posudku podány nebyly a soud má tudíž za prokázanou obvyklou výši nájemného z předmětných chat za rozhodné období v částce 103 352 Kč 12. Rozsudky zdejšího soudu č. j. 11 C 187/2008-218 ze dne 24. 10. 2012, č. j. 4 C 76/2013-24 ze dne 11. 2. 2014, a Okresního soudu Praha - západ č. j. 13 C 158/2015-54 ze dne 20. 11. 2015, bylo prokázáno, že soudy o typově shodných nárocích žalobkyně uplatněných vůči žalovanému (na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného za užívání předmětných chat ve výši ekvivalentu obvyklého nájemného za období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]) pravomocně rozhodly již ve třech soudních sporech, a to tak, že žalobám žalobkyně plně vyhověly.

13. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

14. Z důvodu nadbytečnosti a nerozhodnosti soud u jednání dne [datum] usnesením zamítl zbylé důkazní návrhy účastníků, neboť dosud provedené dokazování jednak považoval za dostatečné ke zjištění skutkového stavu potřebného pro právní rozhodnutí, a jednak žalovaným navrhované další dokazování (stovky listinných důkazů obsažených ve svazcích žalovaného) nesměřovalo k objasnění skutečností významných z hlediska právního posouzení věci, resp. věcně nesouvisí s předmětem sporu.

15. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy z hlediska rozhodujícího právního posouzení věci učinit o skutkovém stavu závěr, podle kterého žalovaný v rozhodném období od [datum] do [datum] znemožnil žalobkyni přístup k předmětným chatám a tyto učinil přístupnými pouze pro sebe, kdy již v dřívějším období tyto chaty uzamkl, oplotil, od roku 2003 je neoprávněně obsadil, minimálně do počátku roku 2009 je pronajímal třetím osobám, aniž by měl k těmto chatám uzavřenou se žalobkyní nájemní smlouvu, popř. jiný titul, opravňující jej k dispozici s nimi. Za toto nakládání žalobkyni dosud ničeho neuhradil, přičemž výše obvyklého nájemného za užívání předmětných chat v rozhodném období činí částku 103 352 Kč.

16. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je ohledně zůstatku žalované částky 103 352 Kč důvodná. Vzhledem k tomu, že ke všem rozhodným skutečnostem došlo před datem [datum], soud v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikoval na projednávanou věc úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák."). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem předmětných tří chat, nacházejících se na předmětných pozemcích, jenž byly v rozhodném období ve spoluvlastnictví žalovaného (s podílem [velikost]), [jméno] [příjmení] (s podílem [velikost]) a [jméno] [příjmení] (s podílem [velikost]), kteří poloviční spoluvlastnický podíl zemřelé matky žalovaného zdědili rovným podílem, a ke dni jejího úmrtí ([datum]) se tak stali jejich spoluvlastníky (§ 460 obč. zák.), ač jejich spoluvlastnictví nebylo zaznamenáno do KN (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 378/2005 ze dne 24. ledna 2006). Mezi účastníky nedošlo, i přes nesčetná mimosoudní jednání, k uzavření jakékoliv dohody, která by měla za následek změnu ve vlastnických vztazích účastníků k předmětným nemovitostem, popř. která by vedla k uzavření jakékoliv nájemní smlouvy na tu kterou z nemovitostí či zřízení věcného břemene ve prospěch jedné či druhé strany sporu. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaný zakázal žalobkyni přístup k jejímu majetku (předmětným chatám), tím ji neumožnil užívat tyto chaty, s nimiž minimálně od roku 2001 disponoval sám, a to např. tím, že je bez souhlasu žalobkyně dal pod uzamčení a následně je od roku 2003 minimálně do roku 2009 pronajímal 3. osobám (viz ust. § 123 obč. zák.), za což byl v trestní řízení pravomocně byl uznán vinným ze spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 1 trestního zákoníku. Je přitom současně irelevantní, zda v rozhodném období tyto chaty užíval osobně sám či umožnil jejich užívání 3. osobám, popř. zda vůbec byly fakticky užívány. Podstatným je, že byly pod skutečnou kontrolou žalovaného, který je oplotil, uzamkl a rovněž i v rozhodném období učinil přístupnými výlučně pro sebe. Tato neoprávněná dispozice žalovaného s předmětnými chatami ve vlastnictví žalobkyně, které současně znemožnil nakládat s jejím majetkem prokázaným znepřístupněním svých pozemků, pak v souladu se soudní judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 1056/2003 nebo ze dne 6. 3.2018, sp. zn. 28 Cdo 651/2017), představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť shora popsaným způsobem (včetně oplocení a uzamčení) žalovaný učinil tyto chaty přístupnými pouze pro své potřeby. Tímto způsobem tedy žalovaný předmětné chaty ovládal natolik, že ač nebyl jejich vlastníkem, byl to pouze on, kdo je mohl využívat kdykoliv a podle své vůle. Za této situace pak bez ohledu na to, zda a na kolik intenzivně je skutečně využíval, mu vznikl prospěch. Tento prospěch spočívá v tom, že - ačkoliv žalovaný svým jednáním dosáhl na úkor žalobce postavení detentora předmětných chat - jeho majetkový stav se nezmenšil, neboť žádnou úhradu odpovídající faktickému uchopení těchto chat žalobkyni jako vlastníkovi neposkytoval. Výše bezdůvodného obohacení se tak musí odvíjet od výše nájemného odpovídajícího nájemnému obvyklému v daném místě a čase za celoroční užívání předmětných chat, s nimiž disponoval jen žalovaný, bez ohledu na to, jak často a v jakém rozsahu je skutečně užíval. V rámci tohoto právního posouzení věci soud současně odkazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 28 Cdo 964/2008, podle něhož lze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podřadit i pod skutkovou podstatu majetkového prospěchu získaného z nepoctivých zdrojů ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., když hodnoty vyhrazené podle práva vlastníkovi užíval či si přisvojil jiný subjekt, tj. v daném případě tedy žalovaný (viz obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 447/2017). Nikdo totiž nemůže mít prospěch z vlastního nezákonného nebo nepoctivého jednání, a jestliže tedy žalovaný bez jakékoliv dohody se žalobkyní i bez jejího souhlasu učinil předmětné chaty přístupnými pouze pro sebe, bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně obohatil. Žalobkyně je totiž jako vlastník předmětných chat výhradním majitelem všech práv k těmto chatám (práva držby, požívání a užívání, nakládání, aj.), zatímco žalovaný k těmto chatám neměl žádná práva. Žalovaný však shora popsaným způsobem tato práva žalobkyně porušil, ač jej k tomu žádný právní předpis neopravňoval, čímž zcela nepochybně došlo k zásahu do vlastnického práva žalobkyně, jakož i k porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 dodatkového protokolu [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudní znalecký posudek určil výši obvyklého nájemného za užívání předmětných tří chat v rozhodném období od [datum] do [datum] na částku 103 352 Kč, která tak činí výši bezdůvodného obohacení žalovaného. Jelikož soud současně neshledal žalobní požadavek rozporný s dobrými mravy dle ust. § 3 odst. 1 obč. zák., rozhodl dle ust. § 451 a násl. obč. zák. ve spojení s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 21. 12. 2013, a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 103 352 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, když uvedeného dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou přiznané jistiny (viz výrok I. rozsudku). Ohledně úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 35 248 Kč od [datum] do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II. rozsudku).

17. Irelevantní je námitka žalovaného o neplatnosti zápisu vlastnického práva žalobkyně k předmětným chatám do KN pro rozpor se zákonem o půdě. Podle ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě je povinná osoba povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného, s tím, že takové právní úkony jsou neplatné. V daném případě však předmětné chaty nebyly předmětem restitučního řízení, v němž byly žalovanému a jeho matce vydány výlučně předmětné pozemky, a rovněž tyto chaty nebyly ani součástí či příslušenstvím předmětných pozemků. V důsledku uvedeného se tudíž citované ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě neuplatní. Další námitku žalovaného, že není jediným vlastníkem předmětných pozemků a že by se z tohoto důvodu měla řízení účastnit i minoritní spoluvlastnice, [jméno] [příjmení], soud rovněž hledal nedůvodnou, neboť neoprávněné dispozice s předmětnými chatkami realizoval výlučně žalovaný, který je tak výhradně ve sporu pasivně věcně legitimován.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšnou v rozsahu přiznané částky 103 352 Kč a procesně neúspěšnou ohledně zbylé částky 35 248 Kč, ve vztahu k níž vzala žalobu zpět, aniž by se jí ze strany žalovaného dostalo plnění (§146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Při procentuálním vyčíslení tak činí úspěch žalobkyně 75 % (po zaokrouhlení), což je současně procentuální neúspěch žalovaného, a neúspěch žalobkyně činí 25 % (po zaokrouhlení), což je současně úspěch žalovaného. Po odečtení míry úspěchu od míry neúspěchu je tak ve věci celkově úspěšná žalobkyně, a to v rozsahu 50 %. V řízení vznikly žalobkyni náklady tvořené paušální náhradou hotových výdajů za 12 úkonů á 300 Kč dle ust. § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, tj. 3 600 Kč, (žaloba, písemná podání ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], 3x příprava účasti na jednání, 3x účast u jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum]) a dále náhradou cestovních výdajů žalobkyně za jízdné hromadným dopravním prostředkem z [obec] do [obec] a zpět k nařízenému dožádanému výslechu dne [datum] u Okresního soudu v Pardubicích ve výši 388 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 3 988 Kč, z čehož 50 % představuje částku 1 994 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu jejích nákladů řízení (viz výrok III. rozsudku). Za procesní podání ze dne [datum], kterým žalobkyně pouze oznamovala doložení konkretizovaných listinných důkazů do spisu, soud nepřiznal požadovanou paušální náhradu, neboť se nejedná o písemné podání ve věci samé.

19. O povinnosti účastníků řízení zaplatit státu náhradu nákladů řízení za vyplacené nezálohované znalečné v celkové výši 5 960 Kč soud rozhodl v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., a to podle míry jejich procentuální neúspěšnosti ve věci, když současně nezjistil, že by u některého z nich byly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož žalobkyně byla ve věci procesně neúspěšnou v rozsahu 25 % (po zaokrouhlení) a žalovaný v rozsahu 75 % (po zaokrouhlení), soud uložil žalobkyni povinnost uhradit vzniklé náklady státu v rozsahu částky 1 490 Kč (viz výrok IV. rozsudku) a žalovanému v rozsahu částky 4 470 Kč (viz výrok V. rozsudku).

20. O povinnosti žalovaného zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek za řízení ve výši 5 168 Kč (viz výrok VI. tohoto rozsudku) soud rozhodl v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSOP“), na jehož základě, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalovaný v tomto sporu nebyl od placení soudních poplatků osvobozen, naopak jeho žádost o osvobození od soudních poplatků byla pravomocně zamítnuta, a současně mu podle výsledku řízení ani nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto provedl přenos poplatkové povinnosti na procesně neúspěšného žalovaného. Dle ust. § 6 odst. 1 ZSOP je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, tj. v daném případě přiznaná částka 103 352 Kč, z čehož procentuální poplatek ve výši 5 % dle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků činí 5 168 Kč (viz výrok VI. rozsudku).