11 C 123/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem osobní údaje zástupce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 108,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne 15. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení televizních poplatků. V žalobě tvrdila, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, přihlásila se do evidence poplatníků televizního poplatku, avšak za období červenec 2019 až leden 2020 nezaplatila televizní poplatek v souhrnné výši 1 080 Kč (135 Kč měsíčně). Nereagovala ani na písemnou předžalobní výzvu k zaplacení dlužných poplatků. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 108,64 Kč, který představuje zákonný úrok z prodlení vypočítaný od prvého dne prodlení s úhradou jednotlivé měsíční platby (tj. vždy od 16. dne příslušného měsíce) do dne vyhotovení žaloby. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaná jako přihlášený poplatník televizních poplatků nezaplatila za období od července 2019 do ledna 2020 televizní poplatky v souhrnné výši 1 080 Kč, přičemž nereagovala ani na písemnou předžalobní výzvu k plnění. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl podle ust. § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 8 odst. 6 a 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony á 100 Kč (předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) dle ust. § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem ve výši 600 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn.

IV. ÚS 1447/18 a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3344/12, na jejichž základě je přiznání nákladů za zastoupení žalobkyně advokátem v rozporu s článkem 11 odst. 1 a článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Marginálně soud doplňuje, že k paušální náhradě dle cit. vyhlášky č. 254/2015 Sb. se daň z přidané hodnoty nepřipočítává, neboť tato paušální náhrada, přiznaná žalobkyni, nespadá pod předmět daně vymezený v ust. § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění.