11 C 131/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobců: a) osobní údaje žalobce , b) osobní údaje žalobkyně , oba zastoupeni advokátem osobní údaje zástupce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 63 912 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 63 912 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 31. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 32 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci se elektronicky podanou žalobou dne 3. 4. 2020 domáhali po žalované zaplacení částky 77 664 Kč z titulu náhrady škody způsobené žalovanou v důsledku ztráty jejich zavazadla. Dle žalobních tvrzení se žalobci dne 25. 10. 2019 účastnili letu č. [číslo] z [obec] do [obec], provozovaného žalovanou, přičemž po příletu do cílové destinace jim nebylo doručeno odbavené zavazadlo registrované pod tag č. [číslo] (dále jen„ zavazadlo“ nebo také jen„ ztracené zavazadlo“). Žalobci se proto ihned obrátili na příslušné oddělení na letišti v [obec], kde s nimi byl vyplněn formulář o zpožděném/ztraceném zavazadle, tzv. PIR, s referenčním číslem [číslo]. Do dnešního dne jim však nebylo ztracené zavazadlo dodáno, ani podána zpráva, kde se nachází. Zavazadlo o hmotnosti 23 kg obsahovalo konkretizované movité věci žalobců a jejich 1,5 roční dcery, která s nimi cestovala, a to v hodnotě odpovídající výši žalované částky zahrnující i hodnotu zavazadla. Žalobci tyto věci a jejich hodnotu specifikovaly v žalobě a následně v tabulce, pod písm. A1 až Z6, tvořící přílohu jejich dalšího podání ze dne 8. 6. 2021 na č. l. 46 spisu (dále také jen„ Tabulka“). Dopisem ze dne 13. 11. 2019 žalobci vyzvali žalovanou k náhradě škody, avšak bezvýsledně. Jejich nárok sestávající z hodnoty ztraceného zavazadla a hodnot věcí v něm umístěných nebyl uspokojen ani na základě písemné předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2020. Žalobci současně požádali o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Předně uvedla, že žalobcům nabídla smírné vyřešení sporu vyplacením částky ve výši 750 EUR, což však žalobci neakceptovali. Zpočátku namítala, že žalobci neprokázali, že zavazadlo bylo skutečně odbaveno a přepraveno žalovanou, neboť nedoložili při reklamaci tag, tzv. lístek od zavazadla, který cestující dostane u přepážky při odbavení zavazadla, ač dle přepravních podmínek žalované je cestující povinen v případě reklamace zavazadla prokázat se u dopravce zavazadlovým lístkem. Následně pak potvrdila, že dle jejích evidenčních záznamů žalobci skutečně zapsali dvě zavazadla, jedno o váze 16 kg (odbavené na jméno a) žalobce) a druhé o váze 23 kg (odbavené na jméno b) žalobkyně), namítala však, že se z ničeho nepodává, že právě ztracené zavazadlo bylo o váze 23 kg. Dále sporovala obsah ztraceného zavazadla s tím, že dle jejího propočtu (vycházejícího ze seznamu IATA) by se věci uplatňované k náhradě ani fyzicky nevešly do zavazadla, ať už by bylo o váze 23 kg. Dle propočtu žalované se totiž v zavazadle měly nacházet věci o hmotnosti 24,85 kg, což přesahuje váhový limit 23 kg, a navíc jenom dětské odrážedlo by zabralo cca 75 % prostoru zavazadla. S odkazem na článek 16.3 Přepravních podmínek pro cestující a zavazadla v letecké dopravě, platných od 3. 5. 2017 (dále také jen„ přepravní podmínky“), a unijní judikaturu, resp. rozsudky sp. zn. C -63/09 a sp. zn. C -86/19, dále namítala, že výše uplatněného žalobního nároku je nedůvodná i proto, že v případě ztráty jednoho zavazadla odpovídá žalovaná pouze do částky 1 131 jednotek zvláštních práv čerpání (dále jen„ SDR“). Dále poukázala na článek 16.3 písm. i) přepravních podmínek, podle kterého je zakázáno přepravovat elektroniku, resp. je-li přepravována, musí být sepsáno prohlášení o její hodnotě s tím, že uvedené se týká čtyř věcí uvedených v tabulce žalobců pod písm. G1, N1, T1 a W (pozn. soudu - teploměr 3R, potápěčský počítač, resp. potápěčské hodinky, elektrický zubní kartáček a dětská chůvička). Rovněž namítala, že žalobci nemají nárok na částky představující poštovné, za něž jim byly jednotlivé věci před tvrzenou ztrátou doručeny.

3. V replice žalobci souhlasili s námitkou žalované týkající se nedůvodnosti jejich požadavku na úhradu poštovného. Odmítli však zbylé námitky žalované zpochybňující odbavení zavazadla, jeho váhu a obsah. K nedoložení zavazadlového lístku uvedli, že jej po realizaci letu zapomněli v letadle, do něhož jim nebylo následně umožněno vrátit se; podařilo se jim však zjistit číslo odbaveného zavazadla (č. [číslo]), které také uvedli v reklamačním protokolu. Navíc jim bylo telefonicky i emailem žalované ze dne 14. 11. 2019 potvrzeno, že dle takto zjištěného čísla odbaveného zavazadla bylo zavazadlo lokalizováno na letišti v [obec], odkud jej však žalovaná nepřepravila letem do [obec] s tím, že tak učiní následujícím letem do [obec], k čemuž však zjevně nedošlo. V této souvislosti striktně odmítli názor žalované, že existence zavazadlového štítku je podmínkou pro řádné splnění podmínek reklamace a práva na náhradu škody, přičemž k této otázce dále rozsáhle argumentovali. Současně vyslovili údiv nad faktem, že by jim žalovaná nabízela smírné řešení sporu a vyplacení částky 750 EUR, kdyby si od prvopočátku byla vědoma toho, že žalobci zavazadlo neodbavili a že žalovaná jej nepřepravovala. Ohledně namítané hmotnosti a obsahu zavazadla zdůraznili, že zavazadlo bylo přepravním kufrem, jednalo se o extra velké látkové rodinné zavazadlo zn. Samsonite s rozšiřitelnou kapsou, o rozměrech 82 cm x 53 cm x 32 cm/při rozšíření 36 cm, do něhož se všechny popsané movité věci vešly, včetně dětského odrážedla, do jehož meziprostor umisťovaly další věci. Váha zavazadla v době odletu z [obec] musela splňovat váhový limit 23 kg, neboť žalobcům nebyly účtovány žádné další poplatky žalovanou spojené s nadlimitní váhou zavazadla.

4. V průběhu řízení, při jednání dne [datum], žalobci vzali žalobu postupně zpět ohledně částky v souhrnné výši 13 752 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující v rozsahu částky 5 954 Kč nadlimitní mez stanovenou v čl. 22 odst. 2 Montrealské úmluvy a v rozsahu částky 7 798 Kč požadavek na duplicitní plnění (jak z titulu náhrady za samotnou ztrátu několika věcí, tak z titulu náhrady nákladů za jejich nahrazení realizovanou koupí nových věcí – položky W1 a Z1 až Z6 dle Tabulky). O tomto částečném zpětvzetí soud pravomocně rozhodl usnesením při témže jednání dne [datum]. Předmětem sporu tak zůstal nárok žalobců na zaplacení částky 63 912 Kč s příslušenstvím (položky A1 až Y7 dle Tabulky).

5. Po skutkové stránce účastníci učinili nesporným, a to při jednání konaném dne 25. 11. 2020, že žalovaná byla provozovatelem letu [číslo] z [obec] do [obec] dne 25. 10. 2019, jehož cestujícími byli žalobci (viz rovněž potvrzení elektronické letenky na č. l. 24 spisu). Dále bylo nesporným, že příletu do [obec] předcházela dovolená žalobců s jejich nezletilou dcerou na [obec] trvající od 18. 10. 2019 do 25. 10. 2019, a že při odletu z [obec] měli žalobci zapsány dvě zavazadla o hmotnosti 16 kg a 23 kg, přičemž rozměry zavazadla o váze 23 kg činily 82 cm x 53 cm x 32 cm/při rozšíření 36 cm (viz rovněž rezervace ubytování žalobců na [obec] - důkaz AA1, hodnocení majitele po pobytu - důkaz AA2, fota ubytování [obec] - důkaz AA3 až AA6, a doklad žalované o zapsání dvou zavazadel žalobců). Dále bylo nesporným, že jedno zavazadlo nebylo nalezeno a žalobcům vráceno, že žalobci uplatnili u žalované reklamaci zavazadla, ohledně které byl handlingovou [právnická osoba] vystaven na letišti v [obec] tzv. PIR protokol, v němž bylo rovněž dohledáno a uvedeno referenční číslo zavazadlového lístku ztraceného zavazadla (viz rovněž reklamační protokol Property Irregularity Report - dále jen („ PIR“). Dále bylo nesporným, že účastníci před podáním žaloby mimosoudně jednali, že mezi nimi proběhla emailová komunikace i vzájemné návrhy na kompenzace, avšak bezúspěšně (viz rovněž korespondence účastníků za období od 13. 11. 2019 do 13. 2. 2019 včetně emailu žalované ze dne 14. 11. 2019 na č. l. 28 spisu a dopisu žalobců ze dne 6. 3. 2020). Dále bylo nesporným, že žalovaná obdržela předžalobní písemnou výzvu k plnění, na kterou ničeho neuhradila (viz rovněž předžalobní výzva k plnění ze dne 23. 1. 2020). Při jednání ze dne [datum] účastníci učinili nesporným, že u položek D1 a V1 činí jejich skutečná cena (tj. bez žalovanou namítaného poštovného) částky 3 590 Kč a 379 Kč.

6. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že ihned po příletu na letiště v [obec] dne 25. 10. 2019 reklamovali žalobci na reklamačním oddělení letiště ztrátu zavazadla zapsaného pod číslem zavazadlového lístku - tag č. [číslo] a že žalovaná tuto reklamaci přijala (viz reklamační protokol PIR č. [číslo] ze dne 25. 10. 2019 a email žalované ze dne 13. 11. 2019). Dne 14. 11. 2019 žalovaná emailem vyslovila žalobcům omluvu za vzniklé problémy, potvrdila jim lokalizaci pravděpodobně ztraceného zavazadla na [obec] s tím, že nicméně na letu, kterým mělo dorazit do [obec], přijato nebylo; současně vyzvala žalobce k upřesnění barvy zavazadla a zaslání skenu zavazadlového lístku (viz email žalované ze dne 14. 11. 2019). Dne 23. 1. 2020 žalobci zaslali žalované předžalobní výzvu obsahující požadavek na náhradu škody ve výši 77 664 Kč s poskytnutou lhůtou plnění 7 dnů (viz výzva k náhradě škody ze dne 23. 1. 2020). Žalovaná emailem ze dne 10. 2. 2020 vyslovila své přesvědčení, že z důvodu nedoložení zavazadlového lístku žalobci nenaplnili podmínky pro uplatnění reklamace a přiznání náhrady škody za ztrátu zavazadla, a výlučně jako projev dobré vůle s ohledem na komplikace způsobené během letu nabídla žalobcům v rámci pokusu o smír úhradu jednorázové částky 750 EUR s tím, že tímto způsobem dojde k vyrovnání veškerých závazků mezi účastníky, aniž by žalovaná přijímala odpovědnost za ztrátu zavazadla (viz email žalované ze dne 10. 2. 2020). Dopisem ze dne 6. 3. 2020 žalobci shora uvedenou nabídku žalované odmítli, projevili nesouhlas s žalovanou dovozovanými právními účinky nedoložení zavazadlového lístku, objasnili důvod nemožnosti jeho nedoložení a akcentovali dohledání jeho čísla; v rámci pokusu o smírné řešení věci pak vyslovili, že jsou ochotni přijmout na náhradu částku ve výši 69 187 Kč.

7. Stvrzenkami, pokladními doklady, objednávkami, fakturami a fotodokumentací, vše pod označením důkazy A1 až Y7, ve spojení s rezervací ubytování žalobců na [obec] (důkaz AA1), hodnocení majitele po pobytu (důkaz AA2) a fota ubytování [obec] (důkaz AA3 až AA6) byla, s výjimkou položek S2, Y5 a Z7 dle Tabulky, prokázána existence vlastnictví žalobců ke zbylým movitým věcem specifikovaným v Tabulce pod písm. A1 až Y7, jakož i jejich cena v souhrnné výši 65 167 Kč, tj. přesahující výši zůstatku žalované částky 63 912 Kč. Současně bylo totožnou fotodokumentací prokázáno, že uvedené movité věci měli žalobci s sebou na předmětné dovolené na [obec], tedy v době bezprostředně předcházející jejich odletu z dovolené zpět do [obec]. Tato skutečnost byla prokázána i svědeckou výpovědí [titul] [jméno] [příjmení], [titul], který v uvedeném termínu společně se žalobci cestoval do stejné destinace i stejného ubytovacího zařízení, a který si v rámci své svědecké výpovědi vybavil, že žalobci měli s sebou červené odrážedlo, běžné věci pro malé dítě jako lahvičky, hračky, knížky apod., včetně neoprenového oblečení pro dítě. Rovněž si pamatoval, že měli s sebou elektrický zubní kartáček, dětské nosítko, elektronickou chůvičku, potápěčské hodinky, vícero oblečení i obuvi, včetně teplejšího oblečení s ohledem na počasí v uvedené destinaci. Dále bylo jeho svědeckou výpovědí prokázáno, že po příletu do [obec] nepřijel žalobcům kufr na pásu a proto tuto skutečnost žalobkyně b) na místě reklamovala. Svědek rovněž potvrdil, že všechny věci si žalobci z [obec] odváželi zpět, žádné nenechávali v místě pobytu na [obec]. Ostatně, existenci uvedeného vlastnictví žalobců a hodnotu jednotlivých věcí žalovaná ani nenamítala.

8. Ke spornému rozsahu a hmotnosti věcí umístěných ve ztraceném zavazadle, kdy žalovaná naopak explicitně namítala, že s ohledem na váhový limit 23 kg a množství žalobců označených věcí se tyto nemohly všechny vměstnat do kufru, bylo prokázáno, a to svědeckou výpovědí [titul] [jméno] [příjmení], [titul], jak je konstatováno již shora, že v místě pobytu dovolené žalobci nenechali žádné věci, všechny si odváželi zpět. Dvoustránkový přehled žalované o hmotnosti obsahu zavazadla, v němž žalovaná prostřednictvím seznamu IATA vyčíslila váhu na 24,85 kg (viz IATA seznam - seznam věcí a jejich průměrná váhová hmotnost pod označením IATA RECOMMENDED Practice 1751 – Attachment ´A´), nemůže prokazovat fakticitu hmotnosti věcí včetně zavazadla. Tento přehled vytvořila žalovaná na základě tabulkových údajů, které nemusí korespondovat s reálnou hmotností jednotlivých movitých věcí uplatněných žalobci k náhradě, když navíc žalobci např. u položky U - dětské nosítko Ergobaby konstatovali, že jednu část tohoto dětského vybavení s sebou ani neměli (odnímatelná taška), v důsledku čehož již jen tato položka byla o cca polovinu lehčí (viz výpis z [webová adresa] týkající se hmotnosti nosítka Ergobaby 1,3 kg). Samotný IATA seznam tedy nevypovídá nic o skutečné hmotnosti věcí žalobců. Žalovanou vytvořený přehled hmotnosti obsahu zavazadla tak neprokazuje a prokazovat ani nemůže skutečnou hmotnost uvedených věcí a zavazadla, přičemž deklarovaná limitní hmotnost zavazadla 23 kg (viz doklad žalované o zapsání zavazadel žalobců obsahující hmotnostní údaj 23 kg) neznamená, že nemohla být překročena.

9. Přepravními podmínkami žalované pro cestující a zavazadla v letecké dopravě, platnými a účinnými od 3. 5. 2017, bylo prokázáno, že dle jejich článků 1 a 2.3 se nepřihlíží k jednotlivým ustanovením těchto podmínek, pokud nejsou v souladu s Montrealskou úmluvou. Podle článku 16.3 písm. c) těchto podmínek v případě přepravy zavazadla je dopravce odpovědná za zničení, ztrátu, poškození nebo zpoždění do výše 1,131 SDR na 1 cestujícího. Podle článku 16.3 písm. i) těchto podmínek dopravce neodpovídá za případnou ztrátu nebo poškození, mimo jiné, elektronický přístrojů (včetně příslušenství), pokud jsou uloženy v zapsaném zavazadle.

10. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

11. Přes procesní poučení ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), jehož se žalobcům dostalo při jednání dne [datum], a to před dílčím zpětvzetím žaloby do částky 5 954 Kč, žalobci neoznačili žádné důkazy prokazující jejich tvrzení, že obsahem ztraceného zavazadla byly položky S2 - kosmetika Sephora v ceně 2 029 Kč, Y5 - triko Tezenis v ceně 299 Kč, Z7 - pánské kalhoty Chino Celio a tričko v souhrnné v ceně 1 479 Kč. Dále v části týkající se náhrady za položky M - dětské boty ECCO v nárokované ceně 2 100 Kč, N - potápěčský počítač, resp. hodinky MARES v nárokované ceně 7 499 Kč a O - mikina SuperDry v nárokované ceně 1 649 Kč, žalobci doložili důkazy prokazující hodnotu položky M ve výši 1 869 Kč (viz důkaz M1), položky O ve výši 1 399 Kč (viz důkaz O2) a položky N ve výši 7 299 Kč (viz důkaz N1). Jelikož však rozdíl nárokované a prokázané hodnoty položek M, N a O, tj. částka 681 Kč, s připočtením ceny 3 807 Kč neprokázaných položek S2, Y5 a Z7, i s připočtením nesporného poštovného 211 Kč (za položku D1 dobírka 140 Kč a za položku V1 dobírka 74 Kč), tj. celkem [částka], ani nepřesáhl rozsah shora uvedeného částečného zpětvzetí žaloby ve výši 5 954 Kč, neměla absence prokázání uvedených sporných žalobních tvrzení vliv na rozhodování o výši zůstatku žalované částky 63 912 Kč.

12. Z důvodu nerozhodnosti a nadbytečnosti proto soud při jednání dne [datum] rovněž zamítl zbylé návrhy žalobců na provedení důkazu jejich účastnickými výpověďmi, neboť po částečném zpětvzetí žaloby a s ohledem na výši zůstatku žalované částky by těmito navrhovanými důkazy nebyl zjištěn skutkový stav jiným způsobem, než jak byl dosud zjištěn, resp. když dosud provedeným dokazováním již byly zjištěny skutečnosti relevantní pro rozhodnutí o zůstatku žalovaného nároku ve výši 63 912 Kč.

13. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeným dokazováním lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého se účastníci a jejich nezletilá dcera dne 25. 10. 2019 účastnili letu č. [číslo] provozovaného žalovanou, a to společně s dvěma zapsanými a odbavenými zavazadly, přičemž po jejich příletu na letiště [název] [jméno] [příjmení] jim nebylo vydáno jedno zavazadlo o minimální váze 23 kg, jehož ztrátu neprodleně téhož dne reklamovali, žalovaná jejich reklamaci přijala a vyřizovala pod referenčním číslem [číslo] a označeným zavazadlovým lístkem č. [číslo], přičemž v rámci tohoto vyřizování explicitně odmítla přijmout odpovědnost za ztrátu zavazadla a nahradit žalobcům škodu za tuto ztrátu, a to z důvodu nedoložení zavazadlového lístku, kdy pouze jako projev dobré vůle nabídla žalobcům úhradu jednorázové částky v souhrnné výši 750 EUR. S tímto postupem žalobci nesouhlasili a u žalované uplatnili nárok na náhradu škody za ztrátu zavazadla a jeho obsahu, který však žalovaná nekompenzovala, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění ze dne 23. 1. 2020, v níž jí žalobci poskytli lhůtu 7 dnů k plnění, tj. do 30. 1. 2020. Ztracené zavazadlo a jeho obsah, tj. movité věci specifikované pod položkami A1 až Y7 dle Tabulky (s výjimkou položek S2, Y5 a Z7) se ke dni odletu 25. 10. 2019 nacházely ve vlastnictví žalobců a jejich cena přesahovala zůstatek žalované částky ve výši 63 912 Kč.

14. Podle článku 1 odst. 1 věta první a odst. 2 Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě podepsané v Montrealu dne 28. 5. 1999, uveřejněné ve Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2003 Sb. m. s. (dále jen„ Montrealská úmluva“), se tato úmluva vztahuje na veškerou mezinárodní přepravu osob, zavazadel a nákladů, prováděnou letadlem za úplatu. se pro účely této úmluvy rozumí výrazem mezinárodní přeprava jakákoli přeprava, při níž podle dohody mezi zúčastněnými stranami leží místo odletu a místo určení, ať již dojde nebo nedojde k přerušení přepravy nebo překládání, buď na území dvou smluvních stran anebo na území jedné smluvní strany, je-li stanovena zastávka na území jiného státu, a to i když tento stát není smluvní stranou. Přeprava mezi dvěma místy na území jedné smluvní strany bez dohodnuté zastávky na území jiného státu se pro účely této úmluvy nepovažuje za mezinárodní přepravu.

15. Podle článku 2 odst. 1 Montrealské úmluvy platí tato úmluva pro přepravu, kterou provozuje stát anebo právnická osoba zřízená podle zákona, pokud taková přeprava odpovídá podmínkám uvedeným v článku 1.

16. Podle článku 17 odst. 2 věta první Montrealské úmluvy Dopravce odpovídá za vzniklou škodu v případě zničení nebo ztráty nebo poškození zapsaného zavazadla, jestliže se událost, která způsobila zničení nebo ztrátu nebo poškození, stala na palubě letadla anebo kdykoli v době, kdy zapsané zavazadlo bylo pod kontrolou dopravce. Podle odstavce 3, jestliže dopravce uzná ztrátu zapsaného zavazadla nebo zapsané zavazadlo nedojde ani po uplynutí jedenadvaceti dnů ode dne, kdy mělo dojít, je cestující oprávněn uplatnit vůči dopravci všechna práva, jež vyplývají z přepravní smlouvy. Podle odstavce 4, není-li ujednáno jinak, výrazem "zavazadla" se v této úmluvě rozumějí jak zapsaná, tak i nezapsaná zavazadla.

17. Podle článku 22 odst. 2 Montrealské úmluvy při přepravě zavazadel je odpovědnost dopravce v případě zničení, ztráty, poškození nebo zpoždění omezen na částku 1 131 jednotek zvláštních práv čerpání (SDR) pro každého cestujícího, pokud tento cestující neučiní v době, kdy předává zapsané zavazadlo dopravci, zvláštní prohlášení o zájmu na dodání v místě určení a nezaplatí příslušný příplatek, je-li za těchto okolností požadován. V takovém případě bude dopravce povinen zaplatit náhradu až do výše udané částky, pokud neprokáže, že je tato částka vyšší než skutečný zájem cestujícího na dodání do místa určení.

18. Podle článku 26 Montrealské úmluvy, jakékoli ujednání, jehož účelem je zbavit dopravce odpovědnosti nebo stanovit nižší limity odpovědnosti, než je předepsáno v této úmluvě, je neplatné a právně neúčinné, avšak z neplatnosti takového ujednání nevyplývá neplatnost celé smlouvy, ta zůstává v rámci ustanovení této úmluvy i nadále platná.

19. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je ohledně zůstatku žalovaného nároku ve výši 63 912 Kč s příslušenstvím důvodná. Ustanovení článků 1 odst. 1 a 2 odst. 1 Montrealské úmluvy podrobuje režimu této úmluvy veškerou mezinárodní dopravu zavazadel, při které místo odletu a místo určení leží buď na území dvou smluvních stran Montrealské úmluvy anebo obě leží na území jedné smluvní strany, je-li stanovena zastávka na území jiného státu (třebaže není smluvní stranou). Tato druhá podmínka se uplatní při všech zpátečních letech z území smluvních stran. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci realizovali let žalované z [obec] do [obec], tedy z a na území smluvních stran Montrealské úmluvy, v důsledku čehož je uvedená letecká doprava podrobena režimu Montrealské úmluvy. V řízení bylo prokázáno, že ztracené zavazadlo o deklarované hmotnosti 23 kg a obsahující movité věci žalobců v ceně 65 167 Kč nebylo dosud žalobcům dodáno, a že žalobci jeho ztrátu včasně reklamovali (článek 17 odst. 3 Montrealské úmluvy). Rovněž bylo prokázáno, resp. nebylo sporu o tom, že při uplatnění reklamace bylo dohledáno referenční číslo žalobci nepředloženého zavazadlového lístku ztraceného zavazadla a že žalovaná při vyřizování reklamace již toto číslo znala, resp. znát musela, neboť bylo uvedeno v reklamačním protokole, tzv. PIR. Články 16.3 písm. c a 16.3 písm. i) přepravních podmínek, resp. jakékoliv ustanovení přepravní smlouvy, které zbavuje dopravce odpovědnosti nebo stanoví nižší meze odpovědnosti, než určuje Montrealská úmluva, jsou neplatné, a tudíž nemohou vyloučit odpovědnost žalované k náhradě škody, a to ani za ztrátu elektronických přístrojů (položky G1, N1, T1 a W) uložených v zapsaném zavazadle (viz článek 26 Montrealské úmluvy). Limity odpovědnosti dopravce při přepravě zavazadel jsou upraveny v článku 22 Montrealské úmluvy, přičemž k datu realizovaného letu dne 25. 10. 2019 činil limit odpovědnosti žalované jako leteckého dopravce v případě ztráty přepravovaného zavazadla 1 131 SDR pro každého cestujícího. Podle článku 23 Montrealské úmluvy se přepočet SDR na národní měny v případě soudního řízení provádí podle hodnoty SDR v den vynesení rozsudku. Informace o přepočtu SDR na jednotlivé měny zveřejňuje pro každý den Mezinárodní měnový fond. Ke dni vyhlášení rozsudku v této věci, tj. ke dni 30. 8. 2021, je kurz 30, 767 Kč za 1 SDR. K tomuto dni tedy 1 131 SDR odpovídá částce 34 797,44 Kč, což v souladu s článkem 22 odst. 2 Montrealské úmluvy představuje maximální limit odpovědnosti dopravce pro každého cestujícího. V daném případě obsahovalo ztracené zavazadlo věci vlastnicky náležející oběma žalobcům coby cestujícím, tedy maximální limit odpovědnosti žalované jakožto dopravce činí pro dva cestující dvojnásobek, tj. částku 69 594,88 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem sporu nárok na úhradu částky 63 912 Kč, tedy nárok nedosahující ani limitní meze dle cit. článku 22 odst. Montrealské úmluvy pro každého ze žalobců jako cestujících, jejichž věci byly obsaženy v jednom ztraceném zavazadle. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům za ztrátu přepravovaného zavazadla a jeho obsahu požadovanou částku 63 912 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 31. 1. 2020 do zaplacení (viz § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění), když uvedeného dne se žalovaná dostala do prodlení s úhradou této částky.

20. Přetrvávající pochybnost žalované o tom, které ze dvou nesporně zapsaných zavazadel žalobců o různé váhové kategorii bylo ztraceno, tj. zda právě ztracené zavazadlo bylo o váze 23 kg či 16 kg, vyvrací následná vlastní argumentace žalované dle jí provedeného, byť neprůkazného, výpočtu hmotnosti věcí umístěných ve ztraceném zavazadle, z něhož se podává celková váha přesahující 24 kg. Již jen z tohoto důvodu je zřejmé, že nepřepravené a žalobcům nedodané muselo být právě zavazadlo s vyšší hmotností, a nikoliv to o nižší váze 16 kg. Jak již soud konstatoval ve skutkových zjištění shora, žalovanou vytvořený přehled hmotnosti obsahu zavazadla však neprokázal faktické překročení limitu ztracených věcí, k čemuž se přísluší rovněž podotknout, že ani případné překročení limitu hmotnosti zavazadla (nad 23 kg) nemůže být důvodem pro odepření náhrady škody žalobcům.

21. Soud se neztotožňuje s námitkou žalované, že dle jí označených rozsudků SDEU sp. zn. C -63/09 ze dne 6. 5. 2010 a sp. zn. C -86/19 ze dne 9. 7. 2020, pro případ ztráty jednoho zavazadla, odpovídá pouze do částky 1 131 SDR. Z rozsudku sp. zn. C -63/09 sp. zn. Rozsudek sp. zn. C -63/09 totiž hodnotil pouze obsah újmy tvořící podklad článku 22 odst. 2 Montrealské úmluvy, kdy dspěl k závěru, že tato újma zahrnuje jak majetkovou, tak nemajetkovou újmu. Z rozsudku sp. zn. C -86/19 pak vyplývá pouze to, že limitní mez odpovědnosti leteckého dopravce za ztrátu zavazadla představuje maximální výši náhrady škody, na níž cestující nemá nárok automaticky (paušálně a ze zákona), ale až po prokázání rozhodných skutečností dle pravidel, které však nesmí znemožňovat či nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných Montrealskou úmluvou. Rovnice vyslovená žalovanou, tedy že ztráta jednoho zavazadla má představovat náhradu výlučně pro jediného cestujícího v limitní částce 1 131 SDR, žádný z jí uvedených rozsudků neobsahuje. Naopak soud odkazuje na rozsudek SDEU ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. C -410/11, který dovodil, že právo na náhradu škody a mez odpovědnosti dopravce za ztrátu zavazadel se uplatní rovněž na cestujícího, který požaduje tuto náhradu za ztrátu zavazadla odbaveného na jméno jiného cestujícího, pokud toto ztracené zavazadlo obsahovalo věci prvního cestujícího. Tedy jinými slovy, že i cestující, kteří jsou členy jedné rodiny a byli odbavení ve stejný okamžik, mohou samostatně uplatňovat své nároky na obsah jediného ztraceného zavazadla.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když žalobci byli ve sporu procesně úspěšnými v rozsahu přiznané částky 63 912 Kč (při procentuálním vyčíslení činí jejich úspěch 82, 30 %, což je současně neúspěch žalované) a naopak neúspěšnými byli v rozsahu částečného zastavení řízení do částky 13 752 Kč (při procentuálním vyčíslení činí jejich neúspěch 17,70 %, což je současně úspěch žalované). Po odečtu míry úspěchu od míry neúspěchu tak činí celkový úspěch žalobců 64,60 %. Žalobcům vznikly náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 884 Kč, odměny za zastupování společným advokátem za 9 úkonů právní služby á 4 220 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT“), 9x režijní paušál á 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, 3x písemné podání ve věci samé ze dne 21. 7. 2020, 16. 11. 2020 a 8. 6. 2021, 3x účast na jednání soudu dne [datum], [anonymizováno] 2021 a [datum]), náhrady promeškaného času právního zástupce žalobců ke třem soudním jednáním dne [datum], [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 800 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT (18 půlhodin á 100 Kč), náhrady cestovních výdajů právního zástupce žalobců v celkové výši 4 274 Kč při použití osobního motorového vozidla zn. Škoda Kodiaq z [obec] do [obec] a zpět soudnímu jednání dne [datum] (celkem 214 km), při průměrné spotřebě pohonných hmot 7 l/km, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 32 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb. a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky, a ke dvěma soudním jednání dne [datum] a [datum] (celkem 428 km), při stejné průměrné spotřebě pohonných hmot, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 33,80 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky, tj. celkem náklady řízení ve výši 50 638 Kč. Právní zástupce žalobců není plátcem DPH. Jelikož byli žalobci ve sporu celkově úspěšnými v rozsahu 64,60 %, mají nárok na náhradu nákladů řízení odpovídající této procentuální výši, tj. ve výši 32 712 Kč. Soud proto ve výroku III. tohoto rozsudku uložil převážně neúspěšné žalované zaplatit tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobců, a to v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.