11 C 150/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 14 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobci částku 14 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 4. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 541,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou dne 23. 4. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 14 850 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že žalovaná coby obchodní právnická osoba, obchodní společnost založená s předmětem podnikání pronájem nemovitostí, a žalobce coby nepodnikající fyzická osoba, uzavřeli dne 5. 9. 2022 podnájemní smlouvu k bytu č. 642/19 na adrese , adresa, , a to za účelem zajištění bytové potřeby žalobce s účinností od 1. 10. 2022 (dále také jen „Smlouva“). Bytová jednotka č. , Anonymizováno, (dále také jen „Byt“) byla ke dni uzavření Smlouvy ve vlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , kteří jsou personálně spříznění s žalovanou jako rodiče jejího jednatele a jediného společníka, , jméno FO, (dále také jen „původní vlastníci Bytu“ nebo také jen „manželé , jméno FO, “). Podnájemní vztah založený smlouvou skončil uplynutím sjednané doby k 30. 5. 2023. Podle Smlouvy žalobce platil měsíční zálohy na plnění spojená s užíváním Bytu (dále také jen „zálohy na služby“), které byla žalovaná ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, v platném znění (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), povinna vyúčtovat dle skutečné spotřeby služeb za kalendářní rok 2022 nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, tj. do 2. 5. 2023. To však žalovaná neučinila a dostala se se splněním své povinnosti provést vyúčtování do prodlení. Proto jí žalobce dne 26. 2. 2024 vyzval k provedení vyúčtování a zaplacení dosud vzniklé pokuty za prodlení ve výši 14 850 Kč ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb., odpovídající částce 50 Kč denně za 297 dnů prodlení od 3. 5. 2023 do 23. 2. 2024, a to nejpozději do 3. 3. 2024. Po uvedené výzvě obdržel žalobce dne 1. 3. 2024 od žalované datovou schránkou datový soubor vytvořený v aplikaci Excel, který měl pravděpodobně představovat vyúčtování, které však nesplňuje ani základní náležitosti zákonného vyúčtování služeb (dále také jen „1. vyúčtování). V reakci na to proto žalobce z opatrnosti dne 11. 3. 2024 podal námitky podle § 8 zákona č. 67/2013 Sb., na které žalovaná reagovala zasláním stejné tabulky, v níž upravila několik údajů. Ani tento aktualizovaný datový soubor z 22. 4. 2024 (dále také jen „2. vyúčtování“) však nelze považovat za řádné vyúčtování, a proto i proti němu podal žalobce námitky. Dle žalobce je žalovaná povinna zaplatit pokutu za prodlení, neboť byla zcela pasivní a vyúčtování zjevně provést nehodlala. Jelikož Smlouva obsahuje ujednání o zálohách, které budou vyúčtovány dle skutečné spotřeby, avšak nikoliv ujednání specifikující konkrétní podobu vyúčtování či sankce pro případ prodlení s vyúčtováním, dovodil žalobce, s odkazem na konkretizovanou soudní judikaturu, že je na místě postupovat podle shora cit. zákona č. 67/2013 Sb. Žalobce současně požádal o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V prvním písemném vyjádření k žalobě ze dne 3. 6. 2024 učinila nesporným, že v postavení nájemce uzavřela se žalobcem coby podnájemcem dne 5. 9. 2022 Smlouvu, jejímž předmětem byl podnájem Bytu na dobu určitou od 1. 10. 2022 do 30. 5. 2023, přičemž současně potvrdila, že žalobce hradil sjednané zálohy na služby, a že žalovaná vzala na vědomí svou povinnost poskytovatele služeb tyto zálohy vyúčtovat podle skutečné spotřeby. Rovněž nikterak nerozporovala žalobní tvrzení o tom, že Byt přenechala žalobci k zajištění jeho bytové potřeby. Namítla však, že jako poskytovatel služeb spojených s užíváním Bytu určila zúčtovací období v délce 12 měsíců počínaje od 1. 10. 2022 příslušného kalendářního roku do 30. 9. kalendářního roku následujícího, pročež zúčtovací období skončilo dne 30. 9. 2023. Tudíž lhůta 4 měsíce pro provedení vyúčtování služeb uběhla až dne 31. 1. 2024. Dle žalované se tak žalobce může domáhat pokuty nikoliv za období od 3. 5. 2023 do 23. 2. 2024 v délce 297 dnů, nýbrž toliko za období od 1. 2. 2024 do 23. 2. 2024 v délce 23 dnů á 50 Kč, tedy pokuty v nominální výši 1 150 Kč. Proti této pohledávce žalobce na zaplacení částky 1 150 Kč žalovaná stejným podáním ze dne 3. 6. 2024 (pozn. soudu: doručeným právnímu zástupci žalobce ze strany soudu dne 6. 6. 2024), k němuž jako přílohu připojila nové elektronické vyúčtování služeb za zúčtovací období 1. 10. 2022 až 30. 9. 2023 (dále také jen „3. vyúčtování“), namítla k započtení svou tvrzenou pohledávku za žalobcem ve výši 2 237 Kč představující nedoplatek vyplývající z tohoto 3. vyúčtování služeb.V následném písemném vyjádření ze dne 6. 11. 2024 žalovaná nesporovala, že Smlouvu koncipovala ona a nesporným rovněž učinila obsah článku 8 bodu 9. Stanov Společenství vlastníků , Jméno žalobce B, , Anonymizováno, (dále také jen „SVJ“), přijatých dne 20. 10. 2016, podle kterých je zúčtovacím obdobím běžný kalendářní rok. Dodala však, že SVJ provádí vyúčtování služeb i za jiná období, než je běžný kalendářní rok, kdy například u Bytu a dalších bytů , Anonymizováno, SVJ vyhotovilo vyúčtování za období ledna až listopadu 2022 a dále za období prosince 2022. Dále uvedla, že dle ustálené judikatury nemá žalovaná jako právnická osoba bytové potřeby, a tudíž nemohla proto platně uzavřít smlouvu o nájmu bytu s jeho vlastníkem v režimu ust. § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), ale pouze v režimu obecného nájmu dle § 2201 a násl. o. z. Jelikož nájemce nemůže na podnájemce převést více práv, než mu samotnému náleží, tak i předmětná Smlouva ze dne 5. 9. 2022 byla uzavřena pouze v režimu obecného nájmu dle cit. § 2201 a násl. o. z. Dále žalovaná poukázala na to, že v článku IV. 3 Smlouvy bylo pouze uvedeno, že zálohy budou zúčtovány dle reálné spotřeby, nedošlo však k ujednání zúčtovacího období. Z uvedeného žalovaná dovodila, že za situace, kdy navíc podnájemní vztah mezi účastníky nepodléhal režimu nájmu bytu, nelze zákon č. 67/2013 Sb., zejména jeho ust. § 13 o pokutě, aplikovat.Poté, co soud v průběhu řízení vyzval žalovanou k doložení nájemní smlouvy, kterou ohledně Bytu uzavřela s jeho vlastníky (manželi , jméno FO, ), žalovaná opět změnila svou procesní obranu, a to tak, že změnila skutková tvrzení ohledně důvodu, pro který, dle jejího názoru, nelze v této věci aplikovat zákon č. 67/2013 Sb. Na výzvu soudu totiž reagovala sdělením, že požadovanou nájemní smlouvou nedisponuje a začala tvrdit, že manželé , jméno FO, coby původní vlastníci Bytu ke dni uzavření Smlouvy (k 5. 9. 2022) přenechali Byt žalované na základě ústního ujednání, bezúplatně a bez časového omezení pro potřeby jejího podnikatelského využití, k realizaci její podnikatelské činnosti, v důsledku čehož ani Smlouva účastníků není podnájemní smlouvou. Žalovaná při uzavírání Smlouvy se žalobcem použila jako vzor podnájemní smlouvu, aniž si uvědomovala, že z formálně právního pohledu nedisponuje předmětným Bytem jako nájemce ve smyslu ust. § 2201 a násl. o. z., nýbrž toliko jako vypůjčitel ve smyslu ust. § 2193 a násl. o. z. Rovněž si neuvědomila právní důsledky zániku vlastnického práva manželů , jméno FO, k Bytu na základě směnné smlouvy ze dne 25. 10. 2022 s právními účinky ke dni 26. 10. 2022. Zopakovala, že žádný subjekt nemůže jinému zřídit či přenechat více práv, než mu samotnému náleží, z čehož dovozovala, že Smlouva uzavřená účastníky dne 5. 9. 2022 není podnájemní smlouvou v pravém slova smyslu, ale pouze smlouvou o výpůjčce či „podvýpůjčce“, přičemž závazkové právní vztahy mezi účastníky plynoucí z takové smlouvy zanikly ke dni 26. 10. 2022, kdy manželé , jméno FO, přestali být vlastníky Bytu. Z faktického pohledu po 26. 10. 2022 k žádným viditelným změnám nedošlo. Žalobce měl nadále Byt k dispozici, bez omezení jej užíval, nicméně tento stav nebyl podložen žádným relevantním závazkovým ujednáním mezi účastníky a dělo se tak bez právního důvodu. Proto, dle žalované, nelze na vztahy účastníků aplikovat zákon č. 67/2013 Sb.

3. Žalobce v replikách odmítl veškerou procesní obranu žalované. K určení zúčtovacího období poukázal na to, že ve Smlouvě není zúčtovací období určeno a žalovaná jej nemůže ani určovat ex post na úkor žalobce, neboť tím sleduje nepoctivé „zbavení se“ odpovědnosti za to, že v otázce vyúčtování byla až dosud zcela liknavá. Při uplatnění svého nároku vycházel žalobce z běžné praxe, kdy zúčtovacím obdobím (zvlášť v domech rozdělených na jednotky, kde působí SVJ) je zpravidla kalendářní rok, tj. období od 1. 1. do 31. 12., a kdy takto určené zúčtovací období má i SVJ. Připustil, že žalovaná má dle zákona formálně právo jednostranně zúčtovací období stanovit, nicméně v daném případě byla žalovaná zcela pasivní, vyúčtování vůbec neřešila a pokud by žalobce nezačal svá práva uplatňovat, nikdy by se pravděpodobně ani nepokusila vyúčtování provést, ani by se nikdy nezabývala otázkou zúčtovacího období. Poukázal na to, že v 1. vyúčtování žalovaná žádné zúčtovací období nestanovila. 2. vyúčtování již v nadpise vymezovalo dobu vyúčtování 1. 6. 2022 – 31. 12. 2022, z čehož tedy plyne, že jím žalovaná stanovila zúčtovací období v souladu s námitkami žalobce na kalendářní rok. Až po tomto 2. vyúčtování z 22. 4. 2024 podal žalobce žalobu v této věci a rovněž námitky, pročež žalovaná zcela účelně v následném 3. vyúčtování, odeslaném žalobci dne 6. 6. 2024 a doručeném mu dne 10. 6. 2024, zvolila odlišné zúčtovací období od 1. 10. 2022 do 30. 9. 2023, aby se „zbavila“ povinnosti platit žalovanou částku. Dle žalobce se však již žalovanou jednou určené zúčtovací období ve 2. vyúčtování stalo závazným pro oba účastníky, tj. i pro žalovanou, a žalovaná je tedy nemohla ve 3. vyúčtování ex post změnit. Dále žalobce zdůraznil, že ani není možné pro jednotlivé byty, tj. i předmětný Byt, který je umístěný v domě s vícero bytovými jednotkami, určovat jiné zúčtovací období, než je určeno jednotně pro celý dům.Ohledně žalovanou vznesené námitky započtení namítl, že 3. vyúčtování žalované s údajným nedoplatkem 2 237 Kč obdržel od žalované až dne 10. 6. 2024, podal vůči němu dne 8. 7. 2024 námitky, které nebyly dosud žalovanou vyřízeny, a tvrzený nedoplatek tak nemůže být splatným.Po kritice měnící se argumentace žalované reagoval žalobce i na zbylé námitky žalované, kdy za irelevantní označil právní titul, kterým žalovaná disponovala k Bytu. V tomto směru uvedl, že i kdyby snad žalovaná nedisponovala nájemním titulem k Bytu, ale toliko obecnou výpůjčkou či jakýmkoliv jiným bezúplatným vztahem, neznamená to, že nemohla dát Byt do úplatného podnájmu. Její případný nájemní, výpůjční či jakýkoliv jiný bezúplatný titul k Bytu jí totiž zakládal oprávnění Byt pronajímat. Za irelevantní označil rovněž to, zda vztah mezi účastníky zanikl ke dni 30. 5. 2023, jak žalovaná původně shodně se žalobcem tvrdila, nebo k 26. 10. 2022, jak žalovaná tvrdí nyní. Bez ohledu na to byla povinna vyúčtovat minimálně za kalendářní rok 2022 zaplacené zálohy, aniž by se jednalo o období do 30. 12. 2022, nebo o období do 26. 10. 2022. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaná k dané věci rozhodně nepřistupuje jako profesionál v oboru a snaží se zneužívat toho, že sama své povinnosti řádně neplnila a k výkonu svého podnikání jako odborník zřejmě nepřistupovala. V závěru sumarizoval, že ani doplňujícími vyjádřeními se žalované nepodařilo žalobu zpochybnit, žalovaná zjevně určila jako zúčtovací období původní kalendářní rok, a teprve v dalším vyúčtování toto jednostranně změnila v neprospěch žalobce. Bez ohledu na její doplňující tvrzení byla každopádně povinna minimálně za rok 2022 vyúčtování provést, což neučinila, když proti vyúčtováním žalobce podal námitky a řádné vyúčtování nebylo dosud provedeno.

4. Při jednání soudu konaném dne 9. 10. 2024 účastníci učinili nesporným, že dne 5. 9. 2022 uzavřeli předmětnou podnájemní smlouvu (tj. Smlouvu), že podnájemní vztah žalobce k Bytu skončil ke dni 30. 5. 2023 uplynutím sjednané doby podnájmu, a že v době podnájmu byla žalovaná nájemcem a pronajímatelem Bytu, podnajímaného žalobci. Tato nesporná prohlášení o postavení účastníků coby nájemce a podnájemce a charakteru jejich vztahu coby vztahu podnájemního žalovaná v průběhu řízení opustila (viz její změněná tvrzení uvedená pod bodem 2. rozsudku)Konzistentně bylo mezi účastníky nesporným, že žalovaná 1. vyúčtování služeb doručila žalobci až po datu 23. 2. 2024; vůči tomuto 1. vyúčtování podal žalobce písemné námitky ze dne 11. 3. 2024; následovalo 2. vyúčtování služeb ze strany žalované ze dne 22. 4. 2024 a vůči němu další písemné námitky žalobce ze dne 16. 5. 2024; 3. vyúčtování služeb za totožné období proběhlo ze strany žalované dne 10. 6. 2024, resp. tohoto dne bylo doručeno žalobci, který na ně reagoval posledními písemnými námitkami, jež byly žalované dodány dne 8. 7. 2024; na tyto poslední námitky již žalovaná nereagovala.Dále bylo nesporným, že předmětná tři písemná vyúčtování, založená do spisu žalobcem, jsou vyúčtováními, která žalovaná skutečně učinila.Dále bylo nesporným, že dům, v němž se nachází Byt, je ve správě SVJ , Jméno žalobce B, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a že se jedná o dům minimálně s 19 bytovými jednotkami.Dále bylo nesporným, že žalované byla doručena písemná výzva žalobce ze dne 26. 2. 2024, a to téhož dne.

5. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce jako nepodnikající fyzická osoba a žalovaná jako právnická osoba – obchodní společnost dne 5. 9. 2022 uzavřeli písemnou smlouvu pod označením „Podnájemní smlouva“, kterou žalovaná coby pronajímatel přenechala žalobci coby podnájemci do užívání Byt na dobu určitou od 1. 10. 2022 do 30. 5. 2023 s automatickou prolongací za sjednaných podmínek (viz čl. II. a III. Smlouvy); ve Smlouvě se žalobce zavázal platit základní podnájemné ve výši 25 600 Kč měsíčně vždy ke 20. dni předchozího kalendářního měsíce a dále zálohy na služby s nájmem související, účtované majiteli bytu společenstvím vlastníků (tj. úklid společných prostor domu, odvoz odpadu, osvětlení, výtah, vodné a stočné, údržba a správa domu atd.), ve výši 2 350 Kč měsíčně zúčtované dle reálně spotřeby, a to na účet SVJ s tím, že veškeré platby, splatné dle Smlouvy, budou žalobcem provedeny bankovním převodem na bankovní účet žalované (viz čl. IV. body 2., 3, a čl. V. Smlouvy). Smlouva neobsahuje bližší pravidla vyúčtování, zúčtovací období ani sankce pro případ prodlení s vyúčtováním.

6. Výpisem z obchodního rejstříku žalované bylo prokázáno, že od doby zápisu žalované dne 7. 6. 2022 do obchodního rejstříku je předmětem její činnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, a jejím jediným jednatelem a společníkem je , jméno FO, (dle shodného tvrzení účastníků syn manželů , jméno FO, ).Tímto listinným důkazem bylo tedy prokázáno, že ke dni uzavření Smlouvy byl předmětem podnikatelské činnosti žalované, mimo jiného, i pronájem bytů.

7. Výpisem z KN (LV č. , hodnota, ) ze dne 29. 9. 2022 ve spojení s vyrozuměním o provedeném vkladu do KN ve věci sp. zn. , č. účtu, pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , vyhotoveným dne 28. 11. 2022, bylo prokázáno, že manželé Silva a , jméno FO, byli na základě kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2006 vlastníky Bytu v období od 14. 2. 2007 do 26. 10. 2022, kdy se s právními účinky vkladu práva ke dni 26. 10. 2022 stala vlastníkem Bytu třetí osoba, a to z titulu směnné smlouvy ze dne 25. 10. 2022.Těmito listinnými důkazy bylo tedy prokázáno, že ke dni uzavření Smlouvy (k 5. 9. 2022) byly vlastníky Bytu manželé , jméno FO, , kteří v této době, dle vlastního prohlášení samotné žalované, přenechali byt, na základě ústního ujednání, do bezplatného a časově neomezeného užívání žalované za účelem realizace její podnikatelské činnosti.

8. Stanovami SVJ , Jméno žalobce B, . , Anonymizováno, , přijatými dne 20. 10. 2016, bylo prokázáno, že dle článku 8 bod 9. těchto stanov určilo SVJ zúčtovacím obdobím kalendářní rok, tedy období začínající 1. 1. a končící 31. 12.

9. Písemnou výzvou žalobce ze dne 26. 2. 2024, nesporně doručenou žalované do datové schránky téhož dne (viz rovněž doručenka datové zprávy ze dne 26. 2. 2024), bylo prokázáno, že žalobce uvedeného dne písemně vyzval žalovanou k bezodkladnému vyhotovení a doručení vyúčtování služeb za rok 2022 a dále k zaplacení žalované částky 14 850 Kč ve lhůtě do 3. 3. 2024 z titulu pokuty za nevyhotovení a nepředání vyúčtování služeb do 4 měsíců od skončení vyúčtovacího období, tj. v případě služeb spotřebovaných v roce 2022 nejpozději do 2. 5. 2023.

10. Na výzvu žalobce ze dne 26. 2. 2024 reagovala žalovaná zasláním 1. vyúčtování služeb, které bylo právnímu zástupci žalobce doručeno do datové schránky dne 1. 3. 2024 (viz doručenka datové zprávy ze dne 1. 3. 2024), tj. po uplynutí lhůty 4 měsíců pro vyhotovení vyúčtování služeb. Obsahem tohoto 1. vyúčtování, jehož předmětem je vyčíslení nedoplatku na službách ve výši 83 Kč dle stavu k 1. 6. 2022 a k 1. 11. 2022, bylo prokázáno, že mimo jiného neobsahuje datum jeho vyhotovení, označení subjektu, který jej vyhotovil, ani explicitní stanovení zúčtovacího období (viz 1. vyúčtování).

11. Vůči 1. vyúčtování podal žalobce dne 11. 3. 2024 u žalované písemné námitky (viz podání žalobce ze dne 11. 3. 2024 a doručenka datové zprávy z téhož dne), na které žalovaná dne 22. 4. 2024 reagovala zasláním 2. vyúčtování (opět nedatované a neobsahující označení subjektu, který jej vyhotovil), v němž explicitně stanovila období vyúčtování od 1. 6. 2022 do 31. 12. 2022, tj. zúčtovací období končící běžným kalendářním rokem, a za toto období vyčíslila nedoplatek na službách ve výši 79 Kč (viz 2. vyúčtování).

12. Vůči 2. vyúčtování podal žalobce dne 16. 5. 2024 u žalované písemné námitky (viz podání žalobce ze dne 16. 5. 2024 a doručenka datové zprávy z téhož dne). V reakci na námitky vyhotovila žalovaná 3. vyúčtování, které nesporně doručila žalobci v průběhu tohoto řízení dne 10. 6. 2024 s přípisem, obsahujícím sdělení, že původní dvě vyúčtování byla zpracována bez potřebných dokladů pouze z telefonních informací. Ve 3. vyúčtování žalovaná za zúčtovací období nově označila období od 1. 10. 2022 do 30. 9. 2023 a dále v něm za období od 1. 10. 2022 (počátek spotřebovávání služeb žalobcem) do 30. 5. 2023 (konec spotřebovávání služeb žalobcem) vyčíslila nedoplatek na službách ve výši 2 237 Kč (viz 3. vyúčtování). Z tohoto tvrzeného nedoplatku žalovaná vůči žalobní pohledávce namítla k započtení částku 1 150 Kč, a to písemným podáním ze dne 3. 6. 2024, adresovaným soudu, které bylo soudem doručeno právnímu zástupci žalobce dne 6. 6. 2024 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 15 p. v. spisu).

13. Vůči 3. vyúčtování podal žalobce dne 8. 7. 2024 u žalované písemné námitky (viz podání žalobce ze dne 8. 7. 2024 a doručenka datové zprávy z téhož dne), na které žalovaná nesporně nereagovala.

14. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

15. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaná coby právnická osoba s předmětem podnikatelské činnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, přenechala žalobci coby nepodnikající fyzické osobě, se souhlasem tehdejšího vlastníka Bytu (manželů , jméno FO, , kteří jsou rodiči jediného jednatele a společníka žalované) a na základě písemné Smlouvy ze dne 5. 9. 2023, do užívání Byt na dobu určitou od 1. 10. 2022 do 30. 5. 2023 za účelem uspokojení bytové potřeby žalobce. Žalobce po tuto dobu Byt užíval a rovněž platil, mimo jiné, dohodnuté měsíční zálohy na služby spojené s užíváním Bytu, ohledně kterých bylo ve Smlouvě účastníky ujednáno, že budou zúčtovány, tj. vyúčtovány dle skutečné spotřeby. Pravidla pro vyúčtování služeb, určení zúčtovacího období či sankce za prodlení s vyúčtováním Smlouva neobsahovala. V době uzavření Smlouvy byli vlastníky Bytu manželé , jméno FO, , kteří na základě ústního ujednání s žalovanou, přenechali před uzavřením Smlouvy Byt do bezplatného a časově neomezeného užívání žalované za účelem realizace její podnikatelské činnosti, kterou byl mimo jiné pronájem bytů. V době trvání smluvního vztahu účastníků, založeného Smlouvou, došlo ke změně vlastníka Bytu, kdy manželé , jméno FO, směnnou smlouvou ze dne 25. 10. 2022 převedli Byt na třetí osobu s právními účinky vkladu práva ke dni 26. 10. 2022. Předmětný Byt se nachází v domě s minimálně 19 bytovými jednotkami a ve správě SVJ, podle jehož stanov je zúčtovacím obdobím kalendářní rok (tj. období začínající 1. 1. a končící 31. 12.). Vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu za rok 2022 tak mělo být provedeno nejpozději do konce měsíce dubna 2023. Do této doby žalovaná vyúčtování neprovedla, teprve k výzvě žalobce ze dne 26. 2. 2024 mu dne 1. 3. 2024 doručila 1. vyúčtování a k jeho námitkám následně 2. vyúčtování z 22. 4. 2024. Tato vyúčtování, kdy ve druhém z nich určila žalovaná zúčtovacím období běžný kalendářní rok, nebyla řádná, což konstatovala samotná žalovaná v průvodním přípise k 3. vyúčtování. Vůči 2. vyúčtování podal žalobce námitky, na které žalovaná reagovala 3. vyúčtováním, nesporně doručeném žalobci dne 10. 6. 2024. Ve 3. vyúčtování žalovaná změnila zúčtovací období a nově jej vymezila obdobím od 1. 10. 2022 do 30. 9. 2023. Dále v něm vyčíslila nedoplatek na službách ve výši 2 237 Kč, který coby svou tvrzenou pohledávku za žalobcem jednostranně započetla vůči žalobnímu nároku, a to do výše 1 150 Kč, podáním ze dne 3. 6. 2024, doručeným žalobci dne 6. 6. 2024. Proti 3. vyúčtování podal žalobce dne 8. 7. 2024 námitky, které nebyly dosud žalovanou vyřízeny. V písemné výzvě ze dne 26. 2. 2024 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení pokuty á 50 Kč/denně za její prodlení v délce 297 dnů (od 3. 5. 2023 do 23. 2. 2024) s vyhotovením a doručením vyúčtování služeb za rok 2022 ve výši 14 850 Kč, a to ve lhůtě do 3. 3. 2024, avšak bezvýsledně.

16. Podle ust. § 2189 o. z., přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

17. Podle ust. § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

18. Podle ust. § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

19. Podle ust. § 2235 odst. 1 o. z., zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

20. Podle ust. § 2247 odst. 1 a 2 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2 (odst. 1). Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu (odst. 2).

21. Podle ust. § 2252 o. z., požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů (odst. 1). Nedoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 (odst. 2).

22. Podle ust. § 2274 věta první o. z. nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele.

23. Podle ust. § 2278 o. z. podnájem skončí nejpozději s nájmem.

24. Podle ust. § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

25. Podle ust. § 2303 o. z., je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

26. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. tento zákon upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „služby“) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby.

27. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. c) a f) zákona č. 67/2013 Sb. se zúčtovacím obdobím rozumí období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb; vyúčtováním se rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.

28. Podle ust. § 7 odst. 1 až 3 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odst. 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů za služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odst. 2). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku (odst. 3).

29. Podle ust. § 11 zákona č. 67/2013 Sb. v domě s byty, kde užívací vztahy vznikly na základě jiných právních skutečností, než které jsou uvedeny v tomto zákoně, se řídí tyto vztahy přiměřeně ustanoveními tohoto zákona.

30. Podle ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb., jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odst. 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odst. 2).

31. Podle ust. § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

32. Podle ust. § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

33. Na základě zjištěného skutkového stavu a shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Předmětem sporu bylo posouzení oprávněnosti a důvodnosti žalobou uplatněného nároku na zaplacení pokuty za prodlení žalované s nedoručením vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu za rok 2022 žalobci ve smyslu ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Za situace, kdy žalovaná popřela původně nespornou existenci podnájemního vztahu žalobce k Bytu, bylo rozhodujícím posouzení, jaký konkrétní právní vztah byl mezi účastníky založen jimi uzavřenou písemnou Smlouvou ze dne 5. 9. 2022, nikoli, jaký konkrétní právní vztah k témuž datu existoval mezi původními vlastníky Bytu (manželi , jméno FO, ) a žalovanou. Ať už totiž původní vlastníci, před uzavřením Smlouvy účastníků, přenechali žalované coby právnické osobě Byt do užívání na základě smlouvy o výpůjčce dle § 2193 o. z., či smlouvy o výprose dle § 2189 o. z. anebo smlouvy o nájmu dle § 2201 o. z., popř. dle § 2302 odst. 1 o. z. (s výjimkou smlouvy o nájmu Bytu dle § 2235 a násl. o. z., neboť žalovaná coby právnická osoba z povahy věci nemůže bydlet, a tedy jí Byt nemohl být pronajmout za účelem bydlení; k jiným účelům však ano), ve všech těchto případech (až na uvedenou výjimku) měla žalovaná právní titul, který ji opravňoval dále s Bytem disponovat, neboť dle jejích vlastních skutkových tvrzení jí byl Byt přenechán do užívání za účelem realizace její podnikatelské činnosti, kterou byl mimo jiné pronájem bytů. Marginálně lze podotknout, že jelikož je jedním z definičních znaků výpůjčky ujednaná dočasnost užívání věci, výprosy absence ujednání o účelu užívání věci a nájmu jeho úplatnost, nemohla být ústní dohoda mezi původními vlastníky a žalovanou ani jedním z těchto typů platných smluv, neboť mezi nimi bylo sjednáno časově neomezené, bezplatné a účelově určené (realizace podnikatelské činnosti žalované spočívající v pronájmu bytů) užívání Bytu žalovanou. Neplatnost jakékoliv z uvedených smluv však nic nemění na tom, že projev vůle původních vlastníků a žalované ve vztahu k přenechání Bytu do dispozice žalované v době před uzavřením Smlouvy ze dne 5. 9. 2022, vtělený do jejich ústních ujednání o Bytě, založil žalované časově neomezený bezúplatný užívací právní vztah k Bytu, a to za účelem realizace jejího podnikání – dalšího pronajímání. Žádný právní předpis totiž účastníkům občanskoprávních vztahů nezakazuje uzavřít smlouvu, jejímž obsahem je přenechání bytu k dočasnému bezplatnému užívání. Ve vztahu k žalobci tak byla žalovaná pronajímatelem.

34. Jak již soud konstatoval, pro tento spor není určujícím, na základě jaké konkrétní smlouvy s původními vlastníky byla žalovaná oprávněna Byt žalobci pronajmout, nýbrž to, jaký právní poměr vznikl mezi samotnými účastníky dle jimi uzavřené Smlouvy ze dne 5. 9. 2022, a zda lze na něj aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. V tomto směru bylo prokázáno, že žalovaná písemnou smlouvou přenechala žalobci Byt do úplatného užívání na dobu určitou za účelem bydlení. Pro úvahu o tom, jakému konkrétnímu smluvnímu typu odpovídala tato Smlouva, je nerozhodné, zda se jednalo toliko o smlouvu podnájemní podle § 2274 a násl. o. z. (jak se podává z jejího názvu, což však není podstatné, neboť smlouva se posuzuje podle jejího obsahu, a nikoliv názvu) nebo, a to spíše, o smlouvu nájemní podle § 2235 a násl. o. z. (čemuž nasvědčuje to, že žalovaná podnikatelsky užívala Byt za účelem jeho dalšího pronajímání a pokud by jej žalobci „pouze“ podnajala, obcházela by tím zákonná ustanovení směřující k ochraně nájemců bytů, když práva podnájemníků jsou omezená, přičemž rovněž nelze připustit, aby nájemci užívající byt k bydlení měli různé postavení podle toho, zda ten, kdo přenechává byt k bydlení se sám ve smlouvě označí za nájemce - a dává byty do podnájmu – nebo za pronajímatele – a uzavírá řádné nájemní smlouvy), neboť v obou případech je nutno na takto založený právní poměr účastníků aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. Soudní judikatura totiž dovodila, že i v případě podnájemního vztahu, jehož předmětem bylo přenechání bytu za účelem bydlení, se vztah účastníků řídí subsidiárně úpravou nájmu bytu obsaženou v § 2235 a násl. o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3841/2022 ze dne 6. 6. 2023, dále analogicky např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 ze dne 17. 3. 2020 nebo sp. zn. 26 Cdo 1384/2020 ze dne 22. 9. 2020). Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu řeší obecně § 2252 obč. zák., který mimo dalšího upravuje splatnost nedoplatků a přeplatků záloh na poskytnuté služby, a dále zákon č. 67/2013 Sb., který tuto problematiku rovněž upravuje, ale zčásti jinak a zčásti podrobněji. Protože jde o předpis speciální, mají jeho ustanovení aplikační přednost před občanským zákoníkem. V cit. rozsudku ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3841/2022, Nejvyšší soud vyslovil právní závěr, že zákon č. 67/2013 Sb. upravuje vyúčtování služeb mezi pronajímatelem a nájemcem (§ 2 zákona), ale není důvod, aby nebyl použit subsidiárně i na vztah podnájmu bytu, jestliže si jeho účastníci dohodli povinnost podnájemce platit zálohy na služby spojené s užíváním bytu a povinnost nájemce náklady na služby v daném období (minimálně jedenkrát ročně) vyúčtovat. Tomuto závěru nasvědčuje i znění § 11 zákona č. 67/2013 Sb., který zakládá přiměřený postup dle tohoto zákona i v případech, kdy užívací vztah k bytu je založen na jiných právních skutečnostech, byť primárně míří na vztahy neodvozené (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3841/2022).

35. S ohledem na shora uvedené je proto potřeba právní poměry účastníků řízení posuzovat podle právní úpravy obsažené v § 2235 a násl. o. z., a to s ohledem na zjištění, že předmětem smluvního vztahu účastníků bylo přenechání Bytu žalobci za účelem úplatného bydlení, přičemž takto žalovaná byt přenechala žalobci do užívání v rámci realizace její podnikatelské činnosti, kterou byl pronájem bytů.

36. Ve Smlouvě se účastníci dohodli na tom, že žalobce bude měsíčně platit zálohy na služby související s nájmem Bytu ve výši 2 350 Kč, které budou vyúčtovány dle skutečné spotřeby. Jelikož tato smluvní ujednání platí výlučně mezi účastníky Smlouvy, je nepochybné, že vyúčtování měla provést žalovaná coby poskytoval služeb, která jako jediná byla ve smluvním vztahu se žalobcem. Jiný subjekt neměl vůči žalobci povinnost provést vyúčtování, tím byla výlučně žalovaná, která ostatně vyúčtování (vůči nimž podal žalobce námitky podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.) následně se zpožděním i vyhotovila. Jelikož Smlouva neobsahovala vymezení zúčtovacího období, bližší náležitosti vyúčtování služeb či sankce za prodlení s vyúčtováním, je nutno aplikovat ust. § 2 písm. c) a f) a § 7 zákona č. 67/2013 Sb., podle kterých je zúčtovací období nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb, a které upravují náležitosti vyúčtování včetně splatnosti přeplatků a nedoplatků. V dané věci se Byt nachází v domě s vícero bytovými jednotkami a ve správě SVJ, podle jehož stanov je zúčtovacím obdobím kalendářní rok (tj. období končící 31. 12. daného roku). Takto ostatně i sama žalovaná (k námitkám žalobce vůči 1. vyúčtování) stanovila zúčtovací období ve 2. vyúčtování, čímž jej určila ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 67/2013 Sb., a pokud jej následně ve 3. vyúčtování ex post změnila, učinila tak zcela nepochybně v reakci na podanou žalobu v této věci ve snaze eliminovat dobu jejího prodlení s vyúčtováním a snížit tak na minimum výši zákonné pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Takový postup soud považuje za neetický a neprofesionální. Nekorektní v této souvislosti soud shledává i námitku žalované, která s odkazem na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, namítala, že SVJ provedlo u Bytu a dalších dvou konkretizovaných bytů vyúčtování služeb i za jiné období než je běžný kalendářní rok, pak taková námitka není korektní, neboť soudu je z jeho vlastní činnosti známo, že vyúčtování v uvedených bytech provedlo SVJ ve standardním zúčtovacím období běžného kalendářního roku a teprve výlučně k následné žádosti zúčastněných osob (včetně žalované), vyhotovilo vyúčtování za jiná nestandardní období.

37. Vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu za kalendářní rok 2022 (nerozhodno, zda za období do 31. 12. 2022, či za období do 26. 10. 2022, kdy manželé , jméno FO, přestali být vlastníky Bytu) měla tedy žalovaná provést a doručit žalobci nejpozději do konce měsíce dubna 2023 (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), učinila tak však až dne 1. 3. 2024 (a až na výzvu žalobce), kdy žalobci doručila 1. vyúčtování. Za žalobou vymezené období od 3. 5. 2023 do 23. 2. 2024 tak byla v prodlení s vyúčtováním v délce 297 dnů a při výši pokuty á 50 Kč za každý den prodlení (viz § 13 zákona č. 67/2013 Sb.) jí tak vznikla povinnost zaplatit žalobci pokutu v celkové výši 14 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, počínajícím od 4. 3. 2024, kdy žalované uplynula lhůta poskytnutá ji žalobcem k zaplacení pokuty (§ 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění). Soud proto shledal nárok žalobce plně důvodným a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

39. Jednostranné kompenzační prohlášení žalované, učiněné podáním ze dne 3. 6. 2024, doručeným žalobci dne 6. 6. 2024, kterým žalovaná vůči žalobou uplatněnému nároku, a to do výše 1 150 Kč, započítávala svou tvrzenou pohledávku za žalobcem z titulu vyčísleného nedoplatku na službách, nemohlo způsobit účinky předvídané v ust. § 1982 o. z., tj. zánik vzájemných pohledávek v rozsahu započítávané částky 1 150 Kč, neboť žalovaná v rozporu s ust. § 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 o. z. použila k započtení nesplatnou pohledávku za žalobcem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1156/2016). V daném případě nebyla splatnost nedoplatku z vyúčtování mezi účastníky dohodnuta, proto se uplatní ust. § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., ve smyslu kterého je nedoplatek splatný nejpozději ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování. Předmětné 3. vyúčtování, obsahující vyčíslený nedoplatek, bylo žalobci nesporně doručeno až dne 10. 6. 2024, a v době realizace kompenzačního projevu žalované podáním ze dne 3. 6. 2024, které bylo žalobci doručeno dne 6. 6. 2024, tak pohledávka žalované za žalobcem nebyla způsobilá k započtení. Jiný kompenzační projev žalovaná neučinila. Z výše uvedeného důvodu soud shledal nadbytečným se blíže touto tvrzenou aktivní pohledávkou žalované za žalobcem zabývat.

40. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů za právní zastoupení žalobce advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5., a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 14 850 Kč za 8 úkonů právní služby á 1 700 Kč dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, písemná podání ve věci samé ze dne 11. 6. 2024, 6. 11. 2024 a 9. 12. 2024, účasti při jednání soudu dne 9. 10. 2024 a 20. 1. 2025), 7x režijní paušál á 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a 1x režijní paušál ve výši 450 Kč za úkon učiněný po 1. 1. 2025 dle § 13 odst. 4 AT, a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 3 391,50 Kč, tj. celkem ve výši 20 541,50 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce (výrok II. rozsudku).