11 C 151/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobců: a) osobní údaje žalobkyně b) osobní údaje žalobce oba zastoupeni advokátem osobní údaje zástupce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 500 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 500 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se elektronicky podanou žalobou dne 16. 3. 2021 domáhali po žalované zaplacení částky 500 EUR (každý ve výši 250 EUR) s příslušenstvím z titulu paušální náhrady škody za zpoždění letu ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ Nařízení“). Dle žalobních tvrzení se žalobci dne [datum] účastnili letu žalované č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [obec], kdy odlet spoje z [obec] byl stanoven na 19:30 hod., přílet spoje do [obec] na 21:45 hod., nicméně skutečný odlet se realizoval až ve 23:00 hod. Z tohoto důvodu žalobci dorazili do cílové destinace ([obec]) až dne [datum] v 01:25 hod., tedy se zpožděním o více než 3 hodiny později oproti plánovanému času příletu. Poprvé žalobci uplatnili u žalované nárok na náhradu škody písemnou výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Namítala, že právo žalobců na náhradu škody nebylo v daném případě uplatněno včas. Odkázala přitom na konkretizované rozsudky zdejšího soudu a Městského soudu v Praze s tím, že i na případy náhrady škody dle Nařízení je nutno aplikovat ust. § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), neboť pojem přepravní řád uvedený v citovaném ustanovení zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mj. i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. V daném případě žalobci uplatnili nárok až po uplynutí lhůty 6 měsíc.

3. Žalobci v písemné replice nesouhlasili s procesní obranou žalované. Odkázali na to, že žalovanou zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl konkretizovaným nálezem Ústavního soudu zrušen a tudíž nelze z jeho právních závěrů vycházet. Dále namítali, že Nařízení jako předpis vyšší právní síly nelze podřadit pod pojem přepravní řád dle § 2553 o. z., a tudíž že se toto ustanovení na práva cestujících v intencích Nařízení nevztahuje. Aplikace šestiměsíční promlčecí lhůty na práva cestujících plynoucí ze zpožděných letů představuje, dle žalobců, neúměrné krácení práv spotřebitele.

4. Po skutkové stránce účastníci učinili nesporným, že žalobci se dne [datum] účastnili letu č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [obec], provozovaného žalovanou, s plánovaným příletem do [obec] ve 21:46 hod. uvedeného dne, který se však fakticky realizoval až v 01:25 hod. následujícího dne [datum], což bylo o více než 3 hodiny později oproti plánovanému času příletu. Dále bylo nesporným, že žalobci uplatnili u žalované nárok na paušální kompenzaci v celkové výši 500 EUR (každý ve výši 250 EUR) poprvé písemnou výzvou ze dne 1. 4. 2020.

5. Vzhledem k nesporným prohlášením účastníků o všech rozhodných skutkových tvrzení již soud dále nehodnotil zbylé provedené listinné důkazy, neboť z nich nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující právní závěry v projednávané věci.

6. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 2 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády.

7. Podle ust. § 2553 odst. 3 o. z. práva podle odst. 1, 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do 6 měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

8. Podle ust. § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věci stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterým se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

9. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení, podle jehož článku 5 odst. 3 ve spojení s článkem 7 odst. 1 má cestující nárok na náhradu škody, a to i v případě zpoždění letů, jak dovodila unijní judikatura. Přílet předmětného letu se realizoval dne [datum] a žalobci uplatnili nárok na paušální kompenzaci písemnou předžalobní výzvou ze dne 1. 4. 2020. Soud proto hodnotil, zda se jednalo o včasné uplatnění nároku. V tomto směru vycházel z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, podle něhož musí být Nařízení vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 Nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby. Soud v této věci dovodil, že rozhodným českým právem pro posouzení řešené otázky včasnosti uplatnění nároku na paušální náhradu škody za zpoždění předmětného letu je o. z., a to konkrétně jeho ustanovení § 2553, které se týká přepravy osob. Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. totiž zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí, mimo jiné, i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. Samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. O. z. v ust. § 2553 odst. 3 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce a s jejich neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva. Nařízení přitom nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je„ spotřebitelem“ či nikoliv), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přizná všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 věta prvá Nařízení). Jelikož žalobci poprvé uplatnili nárok u žalované předžalobní výzvou ze dne 1. 4. 2020, tedy s odstupem delším než 6 měsíců od uskutečnění předmětného letu, přičemž žalovaná vznesla námitku pozdního uplatnění práva, je nepochybné, že nárok uplatnili opožděně dle ust. § 2553 odst. 3 o. z. Stěžejní otázka, zda práva dle Nařízení představují práva vyplývající z přepravního řádu ve smyslu ust. § 2553 odst. 1 a 2 o. z., která je nutná u leteckého dopravce uplatnit ve lhůtě 6 měsíců, jinak dojde k jejich promlčení, nebyla (dle poznatků zdejšího soudu) dosud předložena k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který tak o této otázce dosud meritorně nerozhodoval. Zdejší soud proto v souladu s ust. § 13 o. z. rozhodl v této věci obdobně jako v jiných typově shodných věcech vedených u zdejšího soudu v řízeních pod např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]. Na základě výše uvedeného soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu pro opožděné uplatnění nároku zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci úspěšnou. Soud jí proto přiznal požadovanou paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony á 300 Kč, tj. celkem 600 Kč dle ust. § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění (písemné vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu).