11 C 199/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalovaným: Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 3. Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o nahrazení souhlasu žalovaných s vydáním předmětu soudní úschovy a o určení vlastnického práva

I. Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastníkem motorového vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , bílá barva, rok výroby 2012, VIN , VIN kód, , se zamítá.

II. Žaloba o nahrazení souhlasu žalovaných s vydáním motorového vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , bílá barva, rok výroby 2012, VIN , VIN kód, , dvou kusů klíčů k tomuto vozidlu, osvědčení o registraci vozidla (ORV MALÝ) č. , Anonymizováno, k tomuto vozidlu, osvědčení o registraci vozidla (ORV VELKÝ), č. , Anonymizováno, k tomuto vozidlu a servisní knížky k tomuto vozidlu, které jsou v soudní úschově Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , spisová značka, na základě usnesení Policie České republiky ze dne 20. 6. 2019, čj. , adresa, , se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou je žalobkyně povinna zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení výši 15 246 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 2. žalované.

V. Ve vztahu mezi žalobkyní a 3. žalovanou je žalobkyně povinna zaplatit 3. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 15 246 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 3. žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 10. 6. 2022, ve znění následných žalobních podání (které soud neposoudil jako změnu žalobu, resp. nerozhodl o připuštěny změny žaloby, když v posledním podání ze dne 28. 2. 2023 žalobkyně opět navrhla totožné žalobní petity jako v žalobě ze dne 10. 6. 2022), domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil její vlastnické právo k motorovému vozidlu tovární značky , Anonymizováno, , RZ. , Anonymizováno, , bílá barva, rok výroby 2012, VIN , VIN kód, (dále také jen „Vozidlo“), a dále, aby nahradil souhlas žalovaných s vydáním Vozidla spolu se 2 kusy klíčů k Vozidlu, malým a velkým osvědčením o registraci Vozidla a servisní knížkou k Vozidlu (dále také jen „Příslušenství Vozidla“, obojí dále také jen „Předmět úschovy“) ze soudní úschovy.K nároku na určení vlastnického práva žalobkyně tvrdila, že v zastoupení její jednatelkou, , jméno FO, (dále také jen „, právnická osoba, . , jméno FO, “), žalobkyně uzavřela dne 30. 7. 2017 coby kupující s 1. žalovanou coby prodávající ústní formou kupní smlouvu k Vozidlu za kupní cenu 700 000 Kč. Tuto kupní cenu žalobkyně uhradila po částech, a to 100 000 Kč vkladem na bankovní účet 1. žalované dne 30. 11. 2017, 500 000 Kč prostřednictvím bankovního úvěru č. 9177001796 (dále jen „Úvěr“) u , právnická osoba, (dále jen „Banka“) a zbylých 100 000 Kč dne 21. 12. 2018 na základě notářského zápisu ze dne 14. 5. 2018, č. NZ , Anonymizováno, (dále jen „Notářský zápis“), uzavřeného mezi , právnická osoba, . , jméno FO, a 3. žalovanou (manželkou jediného společníka a jednatele 1. žalované), která se vydávala za vlastníka Vozidla. Ke dni uzavření Notářského zápisu a ani po úplné úhradě kupní ceny však neumožnily 1. a 3. žalované žalobkyni nabýt vlastnické právo a užívat Vozidlo, a toto Vozidlo nebylo žalobkyni předáno dosud. Přes úplnou úhradu kupní ceny žalobkyní, z níž žalobkyně dovozuje své vlastnické právo k Vozidlu, bylo následně Vozidlo prodáno 2. žalované. Na žalobkyni nebylo Vozidlo přepsáno ani v rámci evidence vozidel, když 1. žalovaná nechala Vozidlo úředně přepsat na 3. žalovanou a následně došlo k jeho přepisu na 2. žalovanou. Naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení odůvodnila žalobkyně rozporem zápisu v evidenci vozidel s jejím vlastnickým právem, kdy takovýmto určením lze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel, popř. v technickém průkazu (čehož nelze docílit v řízení o nahrazení projevu vůle), přičemž takto nastolený právní základ bude moci zabránit možnému sporu o vydání věci.K nároku na nahrazení souhlasu žalovaných s vydáním úschovy žalobkyně uvedla, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha 1, SKPV ze dne 29. 7. 2019, č. j. , adresa, -, Anonymizováno, (dále také jen „Usnesení Policie ČR“), bylo Vozidlo spolu s Příslušenstvím Vozidla uloženo do úschovy soudu, přičemž v navazujícím řízení zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „Řízení o soudní úschově“) soud přípisem ze dne 19. 1. 2022 vyzval všechny výše uvedené právnické a fyzické osoby spolu s paní , tituly před jménem, , jméno FO, (jednatelkou 2. žalované) k vydání souhlasu s vydáním Vozidla spolu s Příslušenstvím Vozidla z úschovy. Za společnost žalobkyně s vydáním souhlasila její jednatelka , právnická osoba, . , jméno FO, , Banka se vyjádřila v tom směru, že nemá informace o vypořádání vztahů žalobkyně coby kupující a 1. žalované coby prodávající, což jí brání v dalším vyjádření, a zbylé osoby se nevyjádřily vůbec. Soud pak v úschovním řízení zamítl návrh , právnická osoba, . , jméno FO, na vydání Předmětu úschovy a tuto navrhovatelku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Proto žalobkyně touto žalobou požaduje nahrazení souhlasu žalovaných s vydáním Vozidla ze soudní úschovy.2. 1. žalovaná se meritorně k žalobě nevyjádřila.3. 2. žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a ve vztahu ke své osobě namítla nedostatek pasivní legitimace ve sporu s tím, že na základě dohody o narovnání ze dne 15. 5. 2019 (dále jen „Dohoda o narovnání“), kterou uzavřela s 3. žalovanou a o níž žalobkyně před podáním žaloby věděla, byla zrušena kupní smlouva k Vozidlu, 2. žalované byla vrácena kupní cena, s Vozidlem nemá 2. žalovaná nic společného, není oprávněna k udělení jakéhokoliv souhlasu a věc považuje za uzavřenou.4. 3. žalovaná souhlasila s vydáním Předmětu soudní úschovy žalobkyni, neboť se tímto nárokem žalobkyně nechce dále zabývat, nesouhlasila však s požadovaným určením vlastnického práva žalobkyně k Vozidlu, neboť má pochybnosti o jejím tvrzeném vlastnictví. Současně při jednání soudu dne 7. 6. 2023 poukázala na to, že v Řízení o soudní úschově nesouhlasila s vydáním předmětu úschovy jenom vůči fyzické osobě (jednatelce žalobkyně), nikoliv vůči žalobkyni samotné.

5. V replice žalobkyně odmítla procení obranu 2. žalované s tím, že jí existence Dohody o narovnání nebyla známa, pročež označení 2. žalované za účastníka řízení přisoudila žalobkyně jednání 3. žalované, která na základě uzavřené Dohody o narovnání měla provést změnu vlastníka v evidenci vozidel, v němž je nadále jako vlastník Vozidla vedena 2. žalovaná. V písemném podání ze dne 14. 11. 2022 žalobkyně dále zdůraznila, že v Řízení o úschově soudu se domáhala dne 8. 12. 2021 vydání Předmětu úschovy sama žalobkyně a pouze v důsledku pasivity označených účastníků uvedeného řízení byla nucena podat žalobu na nahrazení souhlasu v této věci. Rovněž poukázala na to, že 2. žalovaná neinformovala ani soud v úschovním řízení o uzavření Dohody o narovnání. V dalším písemném podání ze dne 28. 2. 2023 pak žalobkyně uvedla, že návrh na vydání Předmětu úschovy podala v Řízení o úschově soudu , právnická osoba, . , jméno FO, a tutéž skutečnost žalobkyně explicitně potvrdila i při jednání soudu konaném dne 2. 10. 2023. Současně vyslovila přesvědčení, že podmínkou pro nahrazení souhlasu žalovaných v této věci není předchozí žádost samotné žalobkyně v úschovním řízení.

6. Usnesením Policie České republiky ze dne 20. 6. 2019, č. j. , adresa, , které nabylo právní moci dne 29. 7. 2019, uložil policejní orgán Vozidlo spolu s Příslušenstvím Vozidla do úschovy soudu dle ust. § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), neboť na ně uplatnila právo jiná osoba a existují zde pochybnosti o tom, kdo má na ně vlastnické právo. V odůvodnění usnesení policejní orgán, po prověření věci, konstatoval potřebu objasnění vlastnického nebo jiného práva k uschované věci a nastolení takových vztahů mezi dotčenými subjekty, které nebudou mezi nimi zdrojem dalších sporů s tím, že není účelem trestního řízení řešit skutkově nebo hmotně právní pochybnosti v tvrzeném vlastnickém nebo jiném právu, k těmto otázkám jsou zásadně povolány soudy v občanském soudním řízení. Policejní orgán současně upozornil dotčené osoby, a to , Jméno zainteresované osoby 0/0, (3. žalovanou), , tituly před jménem, , jméno FO, (která jako jednatelka 2. žalované dobrovolně vydala Vozidlo i Příslušenství Vozidla Policii ČR), Banku, , jméno FO, , právnická osoba, . (žalobkyni) a , právnická osoba, (1. žalovanou), na možnost uplatnit své nároky k uschovanému Vozidlu a Příslušenství Vozidla v občanském soudním řízení.

7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2022, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že účastníky Řízení o soudní úschově byly žalobkyně, 1. a 3. žalovaná, dále , tituly před jménem, , jméno FO, (která jako jednatelka 2. žalované dobrovolně vydala Vozidlo i Příslušenství Vozidla Policii ČR), Banka a fyzická osoba , právnická osoba, . , jméno FO, , přičemž úschovní zamítl návrh , právnická osoba, . , jméno FO, ze dne 8. 12. 2021, podaný jejím jménem (s uvedeným datem narození a adresou bydliště) a prostřednictvím její právní zástupkyně, na vydání Předmětu úschovy a tuto navrhovatelku (, právnická osoba, . , jméno FO, ) a odkázal s jejím nárokem na vydání Předmětu úschovy na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť souhlas s vydáním Předmětu úschovy osobě , právnická osoba, . , jméno FO, vyslovila pouze žalobkyně, když Banka toliko uvedla, že s , právnická osoba, . , jméno FO, byla uzavřena dohoda, na jejímž základě uhradila veškeré dluhy vůči Bance, nemůže se však vyjádřit ke vzájemným závazkům žalobkyně a 1. žalované, přičemž zbylé účastnice úschovního řízení (3. žalovaná, , tituly před jménem, , jméno FO, a 1. žalovaná) se nevyjádřily.

8. Písemným vyjádřením žalobkyně ze dne 7. 9. 2020, podaným v Řízení o soudní úschově (viz č. l. 43 spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ), bylo prokázáno, že žalobkyně v rámci její argumentace namítala, že kupní smlouva a Dohoda o narovnání, obojí uzavřené mezi 2. a 3. žalovanými, dokazují toliko absenci pohledávek 2. žalované vůči 3. žalované, nedokazují však vlastnické právo k Vozidlu, které je předmětem úschovy.Tímto důkazem má tedy soud za prokázané tvrzení 2. žalované, že žalobkyně věděla o existenci Dohody o narovnání již minimálně od data 7. 9. 2020, tj. v době před podáním žaloby v této věci.

9. Výpisem z obchodního rejstříku ze dne 8. 6. 2022 bylo prokázáno, že , právnická osoba, . , jméno FO, je jedinou jednatelkou a společnicí žalobkyně.

10. Osvědčením o registraci vozidla RZ , SPZ, bylo prokázáno, že coby vlastník Vozidla od 21. 6. 2012 byla evidována 1. žalovaná, od 3. 9. 2018 byla evidována 3. žalovaná, a od 15. 1. 2019 dosud je evidovaným vlastníkem Vozidla 2. žalovaná.

11. Předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2022 včetně datové doručenky ze dne 25. 5. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala 1. žalovanou k udělení souhlasu s vydáním Vozidla a Příslušenství Vozidla z úschovy soudu, přičemž tato výzva byla 1. žalované doručena dne 25. 5. 2022.

12. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil. S ohledem na níže uvedené právní posouzení věci proto soud nezjišťoval žádné další skutečnosti z listin doložených žalobkyní, směřujících k prokázání okolností uzavření kupní smlouvy k Vozidlu či průběhu splácení kupní ceny Vozidla žalobkyní včetně vzniklého dluhu atd. (úvěrová smlouva ze dne 14. 11. 2017 včetně dodatků a dokumentů vážících se k ní, Notářský zápis ze dne 14. 5. 2018, Potvrzení o doplatku kupní ceny ze dne 2. 1. 2019, Dohoda o úhradě dluhu ze dne 9. 9. 2020 včetně její přílohy č. 1, sdělení , právnická osoba, ze dne 9. 11. 2021).

13. Žalobkyně, ač procesně poučena při jednání soudu dne 2. 10. 2023 podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její tvrzení, uvedené v podání ze dne 14. 11. 2022, o tom, že podala žádost o vydání Předmětu úschovy ze soudní úschovy, žádné důkazy neoznačila s tím, že po provedeném dokazováním a při témže jednání soudu výslovně prohlásila, že nikterak nezpochybňuje to, že žádost o vydání Vozidla včetně Příslušenství vozidla podala v Řízení o soudní úschově , právnická osoba, . , jméno FO, a nikoliv žalobkyně.

14. Na základě provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého Usnesením Policie ČR bylo Vozidlo spolu s Příslušenstvím Vozidla pravomocně dne 29. 7. 2019 uloženo do úschovy soudu dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu, neboť na ně uplatnily právo jiné osoby a existují zde pochybnosti o tom, kdo má na ně vlastnické právo. Účastníky Řízení o soudní úschově byly žalobkyně, 1. a 3. žalovaná, dále , tituly před jménem, , jméno FO, (která jako jednatelka 2. žalované dobrovolně vydala Vozidlo i Příslušenství Vozidla Policii ČR), , právnická osoba, . , jméno FO, a Banka. , právnická osoba, . , jméno FO, jako fyzická osoba (tj. nikoliv jako jednatelka žalobkyně) podala vlastním jménem (s připojeným datem narození a adresou bydliště) a prostřednictvím své právní zástupkyně dne 8. 12. 2021 v Řízení o soudní úschově návrh na vydání Vozidla a Příslušenství Vozidla z úschovy soudu, který soud zamítl a navrhovatelku , právnická osoba, . , jméno FO, odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, a to z důvodu neudělení souhlasu všech účastníků Řízení o soudní úschově s vydáním Předmětu úschovy. Žalobkyně neuplatnila v Řízení o soudní úschově nárok na vydání Předmětu úschovy, a rovněž ani netvrdila, že by tak učinila v trestním řízení. Od 21. 6. 2012 byla v registru silničních vozidel coby vlastník Vozidla evidována 1. žalovaná, od 3. 9. 2018 byla takto evidována 3. žalovaná a od 15. 1. 2019 je registrovaným vlastníkem Vozidla 2. žalovaná. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala 1. žalovanou k udělení souhlasu s vydáním Předmětu úschovy.

15. Podle ust. § 80 odst. 1 věta první až třetí trestního řádu, není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

16. Podle ust. § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

17. Podle § 298 odst. 2 z. ř. s. předmět povinné úschovy vydá soud příjemci, který k žádosti doloží kopii soudního rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění nebo náhradu škody, dále skutečnost, že je oprávněnou osobou, a rozsah práva na plnění z povinné úschovy.

18. Podle § 298 odst. 3 z. ř. s. složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost: a) jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas, b) prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, nebo c) nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl na takové následky upozorněn.

19. Podle § 298 odst. 4 z. ř. s. jiné osobě, než která je uvedena v odstavcích 1 až 3, žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce.

20. Podle § 299 odst. 1 z. ř. s., byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

21. Podle § 300 z. ř. s., přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není-li jich, ustanoveními § 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.

22. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k právnímu závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud v prvé řadě řešil otázku věcné legitimace účastníků řízení ve vztahu k nároku žalobkyně na nahrazení souhlasu žalovaných s vydáním Předmětu úschovy a dále existenci naléhavého právního zájmu na žalobou požadovaném určení. V části nároku žalobkyně na nahrazení souhlasu žalovaných s vydáním Vozidla a Příslušenství Vozidla z úschovy soudu vyšel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005, podle něhož „…Uložená věc bude odevzdána tomu, kdo věc vydal či komu byla odňata (příjemci), nebo tomu, kdo na ni uplatnil v trestním řízení právo (přihlašovateli), anebo přihlašovateli, který na ni uplatnil právo až u soudu v občanském soudním řízení, jen tehdy, jestliže o to požádal a, současně, jestliže s vydáním (odevzdáním) věci žadateli souhlasili ostatní účastníci řízení. V případě, že o vydání věci požádá více účastníků řízení nebo že s odevzdáním věci žadateli nebude souhlasit některý z ostatních účastníků řízení, bude věc odevzdána žadateli (jednomu z více žadatelů) tehdy, bude-li účastníku, který odevzdání odporoval, pravomocným rozsudkem soudu vydaným v řízení podle Části třetí občanského soudního řádu uloženo, že je povinen souhlasit s odevzdáním věci žadateli…V případě, že souhlas nebyl udělen (účastník odevzdání věci žadateli odporoval buď výslovně nebo tím, že na výzvu soudu ve stanovené přiměřené lhůtě neodpověděl), soud o tom vyrozumí žadatele a upozorní ho, že mu věc bude vydána jen tehdy, jestliže podá u soudu v řízení podle Části třetí občanského soudního řádu proti těm, kdo odevzdání věci odporovali, žalobu o uložení povinnosti souhlasit s odevzdáním věci z úschovy žadateli a jestliže soud žalobě pravomocným rozsudkem vyhoví… K žalobě o uložení povinnosti souhlasit s odevzdáním uložené věci je aktivně věcně legitimován žadatel a je třeba ji podat proti tomu účastníku soudního řízení o úschově, který odevzdání uložené věci žadateli odporoval.“ Na tyto závěry navázala rovněž judikatura Nejvyššího soudu, příkladmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , spisová značka, : „Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu (popřípadě podle ustanovení § 81a za užití ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu), se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu.“ Výše uvedené závěry lze zcela aplikovat na projednávanou věc, kdy úschova dle ust. 80 odst. 1 trestního řádu je specifickým případem soudní úschovy, která se rovněž řídí úpravou § 289 až 302 z. ř. s., tj. i ustanovením § 299 z. ř. s., podle něhož lze neúspěšnému žadateli v Řízení o soudní úschově vydat předmět úschovy jen na základě pravomocného rozsudku o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy, který výlučně zakládá žalobci právo na vydání předmětu úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému do úschovy soudu. V daném případě však bylo prokázáno, resp. posléze nebylo sporným, že v průběhu Řízení o soudní úschově žalobkyně nepodala žádost o vydání Vozidla a Příslušenství vozidla ze soudní úschovy. Takovou žádost dne 8. 12. 2021 podala , právnická osoba, . , jméno FO, , a to nikoliv v rámci zákonného zastoupení coby jednatelky žalobkyně, ale jako fyzická osoba, přičemž žádost podala prostřednictvím právní zástupkyně, tj. osoby znalé práva. Obsah předmětné žádosti, vyplývající z usnesení zdejšího soudu ze dne 2. 3. 2022, č. j. , spisová značka, , pak vylučuje možné úvahy o procesním omylu či nesrozumitelnosti podání ve smyslu ust. § 43 o. s. ř., když žadatelka byla v Řízení o soudní úschově jednoznačně označena jako fyzická osoba vystupující vlastním jménem a domáhající se vydání Předmětu úschovy explicitně pro svou osobu, nikoliv pro žalobkyni. Výše uvedeným usnesením pak byla v Řízení o soudní úschově explicitně tato fyzická osoba , právnická osoba, . , jméno FO, , jejíž návrh na vydání soud zamítl, odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, z čehož jednoznačně vyplývá, že v celém úschovním řízení bylo výlučně rozhodováno o žádosti této konkrétní fyzické osoby a rovněž vyjádření a případné (ne)souhlasy dalších účastníků Řízení o soudní úschově směřovaly k vydání Vozidla a Příslušenství Vozidla výhradně k osobě , právnická osoba, . , jméno FO, . Samotná žalobkyně coby právnická osoba, ať už v zastoupení zákonném v podobě její jednatelky nebo na základě zastoupení smluvního, tedy žádost na vydání Předmětu úschovy nepodala, a to ani v rámci řízení trestního. Nebylo tak ani v možnostech soudu příslušného pro úschovní řízení obeslat veškeré účastníky takového řízení s výzvou k vyjádření souhlasu s vydáním Předmětu úschovy právě a jen žalobkyni, pročež tak neexistuje žádný projevený nesouhlas, ať už výslovný nebo konkludentní, který by bylo lze v tomto řízení sp. zn. , spisová značka, ve vztahu k žalobkyni nahradit. Žalobkyně tak není aktivně věcně legitimovanou pro podání žaloby o nahrazení souhlasu s vydáním Vozidla a Příslušenství Vozidla z úschovy, pročež soud žalobu ohledně nároku žalobkyně na nahrazení souhlasu s vydáním Předmětu úschovy zamítl.

23. Nad rámec uvedeného soud k otázce pasivní věcné legitimace ve sporu dodává, že v tomto řízení ani nebyli žalobkyní v podané žalobě označeni všichni účastníci Řízení o soudní úschově, kteří v něm nevyslovili souhlas s vydáním Předmětu úschovy, a tudíž ani z tohoto důvodu by nebylo možno v této věci vyhovět uplatněnému nároku žalobkyně na nahrazení souhlasu.

24. V části nároku žalobkyně na určení, že je vlastnicí Vozidla, soud nemohl odhlédnout od doposud vyřčených právních závěrů, a to při aplikaci ust. § 80 o. s. ř., jenž pro úspěšné uplatnění žaloby na určení vyžaduje existenci naléhavého právního zájmu, jenž soud v této části žaloby zkoumal v prvé řadě. Za prokázaného skutkového stavu, kdy se Vozidlo nachází v úschově soudu, není tedy nikým ze shora uvedených účastníků užíváno a v současné chvíli ani není vedeno žádné řízení, jež by dispozici s Vozidlem mělo významně ovlivnit, není na straně žalobkyně dána žádná okolnost, jež by existenci naléhavého právního zájmu na její straně nasvědčovala. V tomto směru je pak nutno odmítnout žalobkyní zjednodušenou aplikaci závěrů Nejvyššího soudu v jím vydaném rozsudku ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. , spisová značka, , když i tento akcentuje preventivní účel žaloby na určení, která má „poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba na plnění. Avšak i v případě, že lze žalovat o splnění povinnosti, připouští soudní praxe, že je naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. dán, jestliže určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků.“ V projednávané věci však již došlo, alespoň v rovině tvrzení žalobkyně, k zásahu do jejích práv, když tato nemůže vykonávat jí tvrzené vlastnické právo. Stejně tak nelze přisvědčit žalobkyni v tom, že by rozsudek na určení vydaný v tomto řízení mohl posloužit k předejití sporů účastníků řízení např. o vydání věci, když právě v tomto případě preventivní působení rozsudku na určení zcela absentuje, neboť domoci se výkonu vlastnického práva k věci uložené v úschově soudu lze toliko jiným postupem, než jakým je určení vlastnického práva v civilním sporném řízení. Případnou námitku žalobkyně, že v tomto řízení vydaný rozsudek na určení by mohl postup soudu v Řízení o soudní úschově urychlit právě zodpovězením takové předběžné otázky vlastnického práva, je pak třeba považovat za nedůvodnou, neboť, jak rovněž dovodil Nejvyšší soud ve výše citovaném rozsudku, „…pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo k uložené věci určeno vlastnické právo žadatele nebo jiného účastníka soudního řízení o úschově, není sám o sobě způsobilým podkladem pro závěr o tom, že věc bude z úschovy této osobě vydána, neboť vyřešením otázky, kdo je vlastníkem uložené věci, nemusí být vždy bez dalšího nepochybné, zda mu má být věc z úschovy opravdu vydána a zda nárok na odevzdání věci z úschovy nemá místo vlastníka například zástavní věřitel, oprávněný ze zadržovacího práva nebo správce konkursní podstaty.“ Závěrem k tomu zdejší soud podotýká, že na rozdíl například od vlastnického práva k nemovitým věcem, které je ze své podstaty spjato se zápisem do veřejného seznamu, neplní evidence motorových vozidel totožný účel, když je toliko administrativním seznamem sloužícím především pro účely postupů veřejné správy v oblasti silničního práva a odpovědnosti za pojištění vozidla. Účelem určení vlastnického práva by však v rovině soukromoprávní mělo být efektivní a včasné umožnění nabytí plného vlastnického práva danou osobu, zahrnujícího především možnost věc užívat. Takový účinek by však případně vydaný rozsudek na určení, s ohledem na trvající úschovu Vozidla, mít nemohl a jediným zákonným postupem, jak nabýt toto Vozidlo do užívání, je tak postup ve smyslu shora uvedených ust. § 289 a násl. o. s. ř. S ohledem na výše uvedené, tj. pro absenci naléhavého právního zájmu na žalobou požadovaném určení, proto soud zamítl i nárok žalobkyně na určení jejího vlastnického práva k Vozidlu.

25. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a 1. žalovanou soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když zcela úspěšné 1. žalované žádné náklady řízení nevznikly a neúspěšné žalobkyni na jejich přiznání nevznikl nárok. Soud proto rozhodl, že ve vztahu mezi těmito účastníky nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. a 3. žalovanými pak soud přiznal každé z těchto zcela úspěšných žalovaných náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.Takto soud přiznal 2. žalované paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč za její písemné vyjádření ze dne 14. 9. 2022, kdy k tomu datu nebyla 2. žalovaná právně zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů (viz § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění), a dále ji přiznal náhradu nákladů za její právní zastoupení advokátem dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) a b) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 70 000 Kč (jakožto součtu tarifních hodnot ve výši 35 000 Kč za nárok žalobkyně na určení vlastnického práva k Vozidlu a 35 000 Kč za nárok na nahrazení souhlasu s vydáním Vozidla z úschovy soudu), a to za 3 úkony právní služby á 3 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x účast na jednání soudu dne 7. 6. 2023 a 2. 10. 2023), 3 x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % ve výši 2 646 Kč. Celkem tak náklady řízení pro 2. žalovanou činí 15 546 Kč.Žalované 3. soud přiznal náhradu nákladů za její právní zastoupení advokátem dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) a b) a § 11 odst. 1 AT, rovněž z tarifní hodnoty ve výši 70 000 Kč, a to za 3 úkony právní služby á 3 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ze dne 25. 10. 2022 účast na jednání soudu dne 7. 6. 2023), 3 x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % ve výši 2 646 Kč. Celkem tak náklady řízení pro 3. žalovanou činí 15 546 Kč.V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobkyni zaplatit 2. a 3. žalovaným náklady řízení na účet jejich právních zástupců.