11 C 227/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 420 326,86 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 420 326,86 Kč od 27. 3. 2024 do 2. 4. 2024 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 420 326,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 3. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce, a to ve výši 96 130 Kč.

1. Žalobce se podanou žalobou dne 22. 4. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 420 326,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Dle žalobních tvrzení účastníci coby bratři uzavřeli dědickou dohodu (dále také jen „Dědická dohoda“), která byla schválena usnesením Okresního soudu , adresa, -západ, č. j. , spisová značka, (dále také jen „Rozhodnutí o dohodě“), a to v řízení o pozůstalosti po otci účastníků, , jméno FO, , zemřelém dne 16. 2. 2023 (dále také jen „Zůstavitel“). V Dědické dohodě účastníci ujednali, že každý z nich uhradí ½ ze závazků Zůstavitele vůči různým věřitelům, kdy jedním z nich byl závazek vůči společnosti , právnická osoba, . (dále také jen „Věřitel“) ve výši 420 000 Kč (dále také jen „Závazek“ nebo jen „Dluh“), a dále šlo o závazky vůči , jméno FO, ve výši 279 000 Kč a vůči , jméno FO, ve výši 610 300 Kč (dále souhrnně také jen „Další závazky“). Žalobce využil nabídku žalovaného, že úhradu Závazku a Dalších závazků zajistí žalovaný, a proto se účastníci dohodli, že z tohoto důvodu zašle žalobce na bankovní účet žalovaného na něj připadající ½ Závazku a Dalších závazků (dále jen „Dohoda o úhradě“), přičemž žalovaný bezprostředně poté zajistí úhradu Závazku a Dalších závazků za oba účastníky u věřitelů. Žalovaný zaslal žalobci dne 22. 11. 2023 zprávu obsahující QR kód pro platbu na bankovní účet žalovaného s textem, že žalobce má jen změnit výši částky. Žalobce zaslal žalovanému na sdělený bankovní účet dne 22. 11. 2023 tři platby v celkové výši 654 650 Kč, kterážto částka představovala na žalobce připadající 1/2 Závazku a Dalších závazků. Dne 2. 12. 2023 žalobce obdržel výzvu Věřitele, z níž vyplývalo, že Dluh v aktuální výši 420 653,72 Kč (šlo o závazek z úvěrové smlouvy zůstavitele č. , Anonymizováno, ve výši 418 327,66 Kč a z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ve výši 2 326,06 Kč) nebyl uhrazen. Žalobce telefonicky kontaktoval žalovaného, který potvrdil, že Dluh neuhradil ani neuhradí, neboť se sám ocitl ve finanční tísni, a dále žalobci sdělil, aby jej uhradil žalobce sám, a to i přesto, že mu žalobce již poukázal částku 210 000 Kč, připadající na jeho podíl na Závazku. Ještě v průběhu ledna 2024 žalobce vyzval žalovaného k úhradě Závazku, event. vrácení peněz, které žalobce na účet žalovanému za účelem úhrady Dluhu zaslal, žalovaný však s žalobcem přestal komunikovat. Po ověření u Věřitele, že ke dni 11. 2. 2024 stále nedošlo k úhradě, přestože Dluh byl již splatný, žalobce dne 12. 2. 2024 sám uhradil celý Dluh Věřiteli, tj. částku 420 653,72 Kč, a to z vlastních finančních prostředků, neboť dle žalobce reálně hrozilo, že dojde k navýšení dlužné částky o příslušenství a sankce a rovněž k vymáhání pohledávky ze strany Věřitele. Dluh žalobce uhradil ve dvou platbách ve výši 418 327,66 Kč a 2 326,06 Kč, což Věřitel žalobci potvrdil dopisem ze dne 15. 2. 2024.Žalobce sumarizoval, že v tomto řízení podanou žalobou uplatnil vůči žalovaném peněžité plnění toliko ve vztahu k Závazku (nikoliv ve vztahu k Dalším závazkům). Takto tedy žalobce uplatnil nárok na zaplacení jednak částky 210 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení, neboť tyto finanční prostředky zaslal žalobce žalovanému za účelem úhrady na žalobce připadající ½ Závazku vůči Věřiteli, přičemž žalovaný Závazek vůči Věřiteli zjevně neuhradil, částku určenou pro jejich úhradu si svévolně ponechal a na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatil. Dále uplatnil nárok na zaplacení částky 210 326,86 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného, jež na jeho straně vzniklo tím, že žalobce byl nucen sám uhradit celý Dluh vůči Věřiteli, splatný do 2. 1. 2024, v celkové výši 420 653,72 Kč, byť Dědickou dohodou bylo sjednáno, že žalovaný je povinen uhradit ½ Závazku, tedy částku 210 326,86 Kč. Souhrn obou částek (210 000 Kč a 210 326,86 Kč) činí žalovanou částku 420 326,86 Kč, kterou žalovaný žalobci neuhradil přes zaslanou předžalobní výzvu, kterou si žalovaný převzal dne 26. 3. 2024. Žalobce proto současně požádal o přiznání zákonného úroku z prodlení z žalované částky za dobu od 27. 3. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhl zamítnout. V písemném vyjádření k žalobě ze dne 10. 6. 2024 namítal nedostatek své pasivní legitimace ve vztahu k částce 210 326,86 Kč, který dovozoval z toho, že na základě Dědické dohody se zavázal k úhradě ½ Závazku, tedy právě částky 210 326,86 Kč, vůči Věřiteli, nikoliv vůči žalobci, přičemž stejně tak žalobce byl zavázán k úhradě jeho ½ Závazku výhradně vůči Věřiteli, nikoliv vůči žalovanému. Každý z účastníků tak odpovídal za splnění ½ Dluhu Zůstavitele vůči Věřiteli. Mezi účastníky nebyla sjednána žádná lhůta, do které by byl žalovaný povinen zaplatit dlužnou částku 210 326,86 Kč Věřiteli, a nedošlo ani k uzavření Dohody o úhradě, jak tvrdí žalobce. Žalovaný dále poukázal na to, že k nabytí právní moci Rozhodnutí o dohodě došlo dne 15. 11. 2023 a žalobce uhradil celý Dluh Věřiteli již dne 12. 2. 2024, přestože Věřitel neučinil žádné kroky směřující k vymožení pohledávky ze Závazku, a to s výjimkou zaslané výzvy k úhradě se splatností ke dni 2. 1. 2024. Na straně žalobce tak nemohla existovat obava z možného navýšení nákladů spojených se Závazkem, kteréžto náklady by šly pouze za žalovaným, uhradil-li by žalobce toliko svůj díl. Dobrovolnou úhradu celého Dluhu Věřiteli ze strany žalobce označil žalovaný za společenskou úsluhu v rámci rodiny, a domáhání se náhrady po žalovaném za takto zaplacenou částku za nemravné. Žalovaný uvedl, že nikdy nesouhlasil s tím, aby za něj žalobce uhradil jeho dluh ve výši 210 326,86 Kč vůči Věřiteli, nikdy jej o to nežádal. Žalovaný dále vyslovil přesvědčení, že se nijak bezdůvodně neobohatil, neboť plnil-li žalobce za žalovaného, nečinil tak bez právního důvodu či na základě právního důvodu, který by později odpadl, a zároveň žalobce ani neplnil za jiného to, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodně obohaceným tak, dle názoru žalovaného, není v daném případě žalovaný, ale Věřitel, pročež žalovaný nemá pasivní věcnou legitimaci ve sporu.Ve vztahu k částce 210 000 Kč žalovaný označil podanou žalobu za předčasnou s tím, že mezi účastníky existovala dohoda (obsažená v textových zprávách účastníků z ledna 2024, doložených žalovaným), že tuto částku žalovaný žalobci vrátí do konce měsíce srpna roku 2024, a pokud by nedošlo k podání žaloby, byla by tato částka žalobci vrácena dle uvedené dohody účastníků.V doplňujícím písemném vyjádření ze dne 13. 12. 2024 žalovaný doplnil, že pokud zaslal žalobci QR kód SMS zprávou, nečinil tak pro částečnou úhradu Závazku žalobcem, ale šlo pouze o sdělení čísla účtu žalovaného. Nepopřel, že v prosinci 2023 a lednu 2024 proběhl mezi účastníky telefonický kontakt a že se v lednu 2024 nacházel v tíživé finanční situaci; popřel však, že by v rámci telefonních kontaktů účastníků prohlásil, že finanční prostředky Věřiteli neuhradí a že jej žalobce vyzýval k vrácení finančních prostředků, a tvrdil, že i přes finanční tíseň byl připraven dluh vůči Věřiteli uhradit.

3. V replice žalobce vyslovil zásadní nesouhlas s procesní obranou žalovaného. Předně odmítl, že by mezi účastníky mělo dojít k jakékoliv dohodě o vrácení částky 210 000 Kč do konce srpna 2024. K tomu uvedl, že toto mu bylo žalovaným toliko oznámeno v textové zprávě s tím, že je žalovaný ve finanční tísni a že případné soudní vymáhání nikam nepovede, neboť žalovaný na sebe nemá „nic napsáno“. Dle žalobce pak textové zprávy obsahují sdělení žalovaného o tom, že dluh vůči Věřiteli má uhradit právě žalobce. Žalobce se následně o kontakt s žalovaným opakovaně marně pokoušel, avšak později ji přenechal svému právnímu zástupci. K námitce žalovaného o předčasnosti úhrady Závazku žalobce uvedl, že dle obsahu úvěrové smlouvy k Závazku se dluh z úvěru stává splatným ke dni zjištění banky o úmrtí Zůstavitele. K námitce žalovaného ohledně sdělení čísla účtu prostřednictvím QR kódu žalobce uvedl, že vůči žalovanému nikdy neměl žádné dluhy a neměl ani žádný jiný důvod k vyžádání si čísla účtu žalovaného, než jakým byla domluvená úhrada podílu žalobce na Závazku prostřednictvím účtu žalovaného. Tomu má nasvědčovat i sousloví „všechny dluhy“ ve zprávě od žalobce žalovanému dne 22. 11. 2023 a načasování této zprávy krátce po skončení řízení o pozůstalosti dne 15. 11. 2023.

4. Žalobce po zahájení jednání ve věci samé, podáním ze dne 3. 3. 2025, vzal podanou žalobu zčásti zpět, a to v rozsahu části žalovaného příslušenství - úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 420 326,86 Kč za dobu od 27. 3. 2024 do 2. 4. 2024. Při jednání soudu ne 5. 3. 2025 žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas.

5. Při jednání soudu ve dnech 13. 11. 2024 učinili účastníci nespornými následující skutečnosti:- účastníci jsou bratry, kteří coby Zůstavitelovi dědicové uzavřeli Dědickou dohodu schválenou Rozhodnutím o dohodě;- k ujednání účastníků o jejich dílčím plnění zůstavitelova Dluhu vůči Věřitele, obsaženém v Dědické dohodě nebyl udělen souhlas Věřitele, mezi účastníky a Věřitelem nebyla uzavřena žádná dohoda o možnosti jejich dílčího plnění, a Věřitelem nebyl ani jednostranně dán souhlas s takovým dílčím plněním;- mezi účastníky existovala Dohoda o úhradě, na jejímž základě měl Dluh vcelku uhradit Věřiteli žalovaný (pozn. soudu: tímto shodným skutkovým tvrzením žalovaný popřel jeho dosavadní tvrzení o tom, že Dohoda o úhradě uzavřena nebyla);- žalovaný na Dluh Věřiteli ničeho nezaplatil, a to jak do doby splatnosti Dluhu, tak ani poté;- mezi účastníky proběhla v prosinci roku 2023 a v lednu roku 2024 telefonická a textová komunikace;- žalovaný obdržel od žalobce předžalobní výzvu ze dne 18. 3. 2024, na kterou reagoval dopisem ze dne 20. 4. 2024;- žalovaný nezaplatil žalobci na žalovanou částku ničeho, tj. z žalobní pohledávky mu nevrátil ani částku 210 000 Kč.

6. Při jednání soudu dne 5. 3. 2025 učinili účastníci nesporným následující skutečnosti:- žalovaný byl minimálně ke dni 22. 11. 2023 majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který mu byla dne 22. 11. 2023 žalobcem poukázána částka 210 000 Kč;- mezi účastníky proběhla v prosinci roku 2023 a v lednu roku 2024 telefonická a textová komunikace; žalovaný se v lednu 2024 nacházel v tíživé finanční situaci; telefonní číslo , tel. číslo, je telefonním číslem žalovaného.

7. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, a to dokumentem pod označením „Návrh smlouvy o Půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, “, že Zůstavitel ujednal s Věřitelem poskytnutí peněžité částky ve výši 500 000 Kč, kterou měl Zůstavitel splácet ve 120 anuitních splátkách po 6 063,74 Kč; v čl. XIII odst. 2 bylo sjednáno, že dluh Zůstavitele z předmětné smlouvy se stává splatným, pokud Zůstavitel zemře a zároveň je jediným úvěrovaným dle Smlouvy o úvěru, a to ke dni, kdy se Banka o úmrtí dozvěděla; na straně 10 je vyznačena doložka s textem „Podepsal: , jméno FO, ; klientské číslo: , hodnota, .“Tímto listinným důkazem má tedy soud za prokázané, že Zůstavitel uzavřel s Věřitelem smlouvu, na jejímž základě získal částku 500 000 Kč, kterou se zavázal splácet, přičemž dluh Zůstavitele z této smlouvy, tedy Závazek v předmětné věci, byl pro případ jeho smrti splatný nejpozději okamžikem vyrozumění Věřitele o úmrtí Zůstavitele.

8. Skutečnost, že účastníci nabyli Závazek Zůstavitele vůči Věřiteli byla prokázána usnesením Okresního soudu , adresa, – západ ze dne 15. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , s vyznačenou doložkou právní moci dne 15. 11. 2023, jehož výrokem II. soud schválil dohodu účastníků coby dědiců o rozdělení pozůstalosti Zůstavitele, podle které se každý z účastníků zavázal, mimo jiné, uhradit ½ pohledávky , právnická osoba, . , adresa, z titulu spotřebitelského úvěru č. smlouvy , Anonymizováno, , tj. pohledávky Věřitele.

9. Fotokopií obrazovky mobilního zařízení, doloženou žalobcem, má soud za prokázané, že osoba, jež dne 20. 11. 2023 zaslala v rámci on-line konverzaci druhému účastníku této konverzace zprávu s e-mailovou adresou ve znění „, e-mail, “, dne 22. 11. 2023 zaslala v čase 17:31 hodin témuž účastníkovi, v konverzaci označenému jako „Dominik“, zprávu „Ahoj, vsechny dluhy ti mam poslat na , č. účtu, “ (sic), načež jí bylo Dominikem v čase 17:45 téhož dne odpovězeno zasláním fotografie QR kódu s logem a názvem „, Anonymizováno, “, označením čísla účtu , č. účtu, a částky 100 Kč a dále zprávou „Jen změn částku“ (sic), přičemž na toto bylo osobou v čase 18:24 reagováno zprávou „máš to tam“.

10. Fotokopií obrazovky mobilního zařízení a přepisem textových zpráv, doloženými žalovaným, má soud za prokázané, že blíže neidentifikovaná osoba dne 25. 1. zaslala v čase 13:40 hodin osobě, v konverzaci označené jako „, jméno FO, “ zprávu ve znění „Ahoj. Zítra se ozvu a dáme to dohromady“ (sic), načež mu téhož dne bylo odpovězeno zprávou ve znění „Ahoj, stačí to zaplatit!“. Dne 29. 1. v čase 11:38 hodin bylo osobou označenou jako „, jméno FO, “ pokračováno v konverzaci zprávou ve znění „Dluh stále nezaplacen, nehodláš komunikovat. Nedáváš mi jinou možnost než to řešit právní cestou.“ Na tuto zprávu bylo neidentifikovanou osobou reagováno zprávou ve znění „Zajímalo by mě jak se cítíš, když se nemůžeš dovolat kam bys potřeboval, a někdo ti pokládá telefon. ? Chtěl by ses domluvit abys měl čas a klid na svoji rodinu a nemusel usínat na hovno s hlavou plnou myšlenek, jak to ráno bude a co se bude dít dál, modlit se ať se vše vyřeší, protože jsi na to sám a nikdo ti nepomůže. Jsi můj brácha a navždy budeš, ať se ti to líbí nebo ne. Tys mi nenechal převážnou část dědictví, to bys neměl říkat, jelikož ty peníze nám nepatří ani jednomu. Oba jsme toho taťku nechali samotného a opustili ho a je jedno – proč/kam/ a z jakého důvodu, ale bylo to tak a zůstal sám. Vždycky nás miloval a staral se, a co měli ve vztahu mezi sebou s mámou, je ve výsledku nepodstatný, protože ani jeden nevíme co jejich partnerský vztah obsahoval. Každopádně jsou oba navždy pryč a bohužel pro mě jsem musel jednoho z nich najít / pohřbít a projít si ročním peklem a přitom standardně fungovat, jako každý jiný den. Moje žena si prošla peklem, protože ho měla moc rada, vše semnou zarizovala a přitom byla Mama dvouletého kluka, který potřebuje nonstop společnost. Není důvod ji volat a vypisovat, protože ji z toho není dobře, a v cíli se řeší jen peníze. To je můj názor k tomu jak jsi mi nechal převážnou část dědictví, pro kterou jsi si přišel po těch letech, a bohužel ať byla snaha jakákoliv, tak jsme se tě nikdy nedočkali, a VĚŘ nebo ne, tak jsme vždycky na tebe čekali . Ted tady nevypravěj komu si ty něco nechal, když jsem vše zařídil já a tys přijel jen pro hotovy. Mám plno starosti kvůli tomu jak mi dlouho penize leželi nepřístupné, ze jsem díky tomu nestačil platit splátky a obestavili mi účet. Tak pokud to chceš vyřešit, tak to musíš do banky uhradit a já ti to do konce měsíce 8. az mi odblokuji ucet vratim zpet. Nebo me dej k soudu, ale nic to nepomůže, protože na sebe nemám nic napsané a úcty jsou takto. Jen potřebuji čas a vše vyrovnám. Mohl bys mi tentokrát píchnout ty, a vyřešit to. O peníze nepřijdeš a vše bude bez hrotu.“Soud nemá žádného důvodu pochybovat o pravosti a pravdivosti výše uvedených listinných důkazních prostředků včetně faktu, že výše uvedená komunikace účastníků proběhla v roce 2023, neboť ani sami účastníci k obsahu této komunikace a jejímu časovému zařazení ničeho nenamítali, resp. v případě jednoho z důkazních prostředků předložených žalovaným, a sice přepisu textových zpráv, sám žalobce uvedl, že měl v úmyslu předložit soudu totožný důkazní prostředek.Uskutečnění části konverzace o výše uvedeném obsahu z mobilních telefonů účastníků byla prokázána i žalobcem doloženým notářským zápisem, sepsaným pod č. , Anonymizováno, dne 21. 2. 2025 notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , z něho vyplývá totožný obsah písemné komunikace účastníků ze dne 29. 1. a 30. 1. 2024 citovaných výše.

11. Na základě listinných důkazů pod body 9. a 10. tohoto rozsudku lze tedy učinit dílčí skutkový závěr, podle kterého, se žalobce dne 22. 11. 2023 dotazoval žalovaného na číslo jeho účtu, na nějž mu má poukázat finanční prostředky k úhradě Dluhu, přičemž žalovaný mu téhož dne zaslal QR kód obsahující číslo jeho bankovního účtu s pokynem k uvedení výše poukazované částky, přičemž provedení platby žalobce rovněž ještě téhož dne žalovanému potvrdil. Dne 25. 1. 2024 se účastníci textově zkontaktovali, 29. 1. 2024 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení Dluhu Věřiteli, načež mu žalovaný téhož dne, po detailním popisu jeho sociální, finanční a rodinné situace a vztahu obou účastníků k Zůstaviteli, sdělil, že Věřiteli (bance) bude muset žalobce veškeré peněžní prostředky uhradit sám a žalovaný mu je do konce srpna 2024 vrátí a vše vyrovná.

12. Skutkový závěr o provedení platby ve výši 210 000 Kč žalobcem na účet žalovaného dne 22. 11. 2023 má soud, nad rámec shodných tvrzení účastníků, za prokázaný rovněž z potvrzení o platbě ze dne 8. 12. 2023 společnosti , právnická osoba, . (dále jen „Banka“), z něhož vyplývá převod zmíněné finanční částky z účtu, vedeného na osobu se jménem , Jméno žalobce, , na účet č. , č. účtu, , tedy na účet v užívání žalovaného dle shodných tvrzený účastníků.

13. Dopisem, označeným jako „Výzva dědici k úhradě pohledávky“, ze dne 1. 12. 2023 bylo prokázáno, že Věřitel vyzval žalobce dne 1. 12. 2023 k zaplacení celého Dluhu v souhrnné částce 420 653,72 Kč z titulu dlužných částek dle úvěrových smluv č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , a to nejpozději do 2. 1. 2024 s tím, že výzva shodného znění byla zasílána rovněž druhému dědici, tj. žalovanému.

14. Úhrada částky v souhrnné výši 420 653,72 Kč žalobcem na Věřitelem požadovaný účet dne 12. 2. 2024 byla prokázána potvrzeními Banky ze dne 15. 2. 2024.

15. Zánik Dluhu žalobce a žalovaného ze Závazku vůči Věřiteli byl prokázán dopisem Věřitele označeným jako „Potvrzení o zániku dluhu“ ze dne 15. 2. 2023, adresovaným žalobci.

16. Nad rámec shodných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 420 326,86 Kč dopisem ze dne 20. 2. 2024 (viz dopis žalobce ze dne 20. 2. 2024, podacím stvrzenka z téhož data a vrácená obálka žalobci) a následně dopisem ze dne 18. 3. 2024 totožného obsahu, v němž poskytl žalovanému lhůtu k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, a která byla žalovanému doručena do datové schránky dne 26. 3. 2024 (viz dopis žalobce ze dne 18. 3. 2024 a doručenka datové zprávy ze dne 26. 3. 2024).

17. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého účastníci coby dědicové Zůstavitele nabyli podle Rozhodnutí o dohodě, mimo jiné, rovným dílem Závazek vůči Věřiteli ve výši 420 653,72 Kč, a to každý z účastníků v rozsahu ½ Dluhu, tj. v částce 210 326,86 Kč. Na základě Dohody o úhradě žalobce zaslal dne 22. 11. 2023 žalovanému na jeho bankovní účet částku 210 000 Kč představující ½ Dluhu s tím, že žalovaný z těchto finančních prostředků od žalobce a dále ze svých vlastních finančních prostředků v téže výši zaplatí Věřiteli celý Dluh vcelku. Z písemné výzvy ze dne 1. 12. 2023, kterou byl žalobce Věřitelem vyrozuměn o trvající povinnosti uhradit Dluh v plné výši 420 653,72 Kč, a to nejpozději do 2. 1. 2024, žalobce zjistil, že žalovaný Věřiteli dosud Dluh nezaplatil, byť k jeho plné úhradě obdržel od žalobce polovinu částky. Žalobce proto na konci ledna 2024 kontaktoval žalovaného, který však odmítl Dluh uhradit z důvodu své finanční tísně a vyzval žalobce, nechť celý Závazek uhradí právě žalobce s tím, že žalovaný mu peníze vrátí do konce srpna 2024 a vše vyrovná. Byť žalobce uhradil Věřiteli dne 12. 2. 2024 celý Dluh, žalovaný žalobci dosud ničeho nezaplatil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu, doručenou mu dne 26. 3. 2024, v níž byla žalovanému ze strany žalobce poskytnuta lhůta 7 dnů k plnění.

18. Podle ust. § 1475 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), je dědické právo právem na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní (odst. 1). Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (odst. 2). Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím (odst. 3).

19. Podle ust. § 1693 odst. 1 o. z. si dědicové mohou před soudem v řízení o dědictví dohodnout, jaká bude výše jejich dědických podílů. Soud dohodu schválí, neodporuje-li zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

20. Podle ust. § 1699 odst. 1 o. z. podle okolností mohou být také pohledávka nebo dluh přiděleny jednotlivému dědici. Přidělí-li se dluh některému dědici, nedotýká se to práv věřitele.

21. Podle ust. § 1708 o. z. se postih mezi spoludědici řídí podle obecných ustanovení o společných dluzích.

22. Podle ust. § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

23. Podle ust. § 1872 odst. 1 o. z., je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

24. Podle ust. § 1876 o. z., uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili (odst. 1). Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní (odst. 2).

25. Podle ust. § 1930 odst. 1 o. z. se dluh plní vcelku.

26. Podle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. (odst. 2).

27. Vzhledem k tomu, že žalobce po zahájení jednání vzal žalobu zpět do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 420 326,86 Kč od 27. 3. 2024 do 2. 4. 2024, přičemž žalovaný s tímto částečným zpětvzetím vyslovil souhlas, soud podle ust. § 96 odst. 1 a 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 96 odst. 3 věta první o. s. ř. a contrario řízení v požadovaném rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku).

28. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je ohledně jistiny 420 326,86 Kč a zůstatku žalovaného příslušenství důvodná.V řízení bylo prokázáno, že Zůstavitel uzavřel s Věřitelem smlouvu o poskytnutí úvěru, podle jejíhož obsahu se neuhrazený Závazek z úvěrové smlouvy pro případ smrti Zůstavitele stane splatným okamžikem vyrozumění Věřitele o smrti Zůstavitele, k čemuž došlo nejpozději dne 1. 12. 2023, neboť tohoto dne vyhotovil Věřitel písemnou výzvu, adresovanou každému z účastníků, k úhradě Dluhu. V průběhu dědického řízení účastníci uzavřeli Dědickou dohodu ve smyslu ust. § 1693 odst. 1 o. z., schválenou dědickým soudem dle Rozhodnutí o dohodě ze dne 15. 11. 2023. Touto dohodou byla mezi účastníky coby dědice Zůstavitele podle ust. § 1475 odst. 3 o. z. rozdělena pozůstalost – jmění Zůstavitele, které ve smyslu ust. § 1475 odst. 2 o. z. zahrnuje rovněž Dluh zůstavitele vůči Věřiteli. Vzhledem k nabytí tohoto Závazku coby peněžitého plnění z jediného dlužníka na dva univerzální právní nástupce se soud v prvé řadě zaměřil na právní posouzení vzájemného postavení účastníků coby spoludědiců a jejich postavení vůči Věřiteli.Dědickou dohodou se každý z účastníků zavázal uhradit ½ Dluhu. Jedná se o dohodu uzavřenou účastníky v rámci řízení o pozůstalosti Zůstavitele a jejími smluvními stranami jsou podle ust. § 1693 odst. 1 o. z. toliko dědicové, přičemž uzavření takové dohody je dědicům dáno k jejich svobodné vůli a nepředstavuje obligatorní podmínku pro nabytí dědictví na základě dědické posloupnosti ze zákona. Dědickou dohodou tedy dědicové mezi sebou upravují vlastnické a závazkové vztahy k pozůstalosti, což má výrazně urychlit proces rozdělení pozůstalosti a rovněž umožnit realizaci individuálních zájmů dědiců ve vztahu ke konkrétním součástem pozůstalosti při spokojenosti všech účastníků řízení o pozůstalosti. Tato Dědická dohoda však ničeho nemění na solidárním postavení obou účastníků coby dědiců ve vztahu k Věřiteli, jak v intencích účinné právní úpravy vyplývá například z ust. § 1699 odst. 1 věta druhá o. z., jenž lze per analogiam uplatnit i na případ uzavření dohody mezi dědici ze zákonné posloupnosti. V řízení bylo prokázáno, že Věřitel nepřistoupil k Dědické dohodě a ani jiným, byť jednostranným, právním jednáním nevyjádřil souhlas s rozvržením dluhové zátěže mezi jednotlivé dědice, tj. žalobce a žalovaného. Účastníci jsou dědici jediného dlužníka z úvěrové smlouvy. Pakliže by měla mít Dědická dohoda, uzavřená v rámci řízení o pozůstalosti, jehož účastníkem Věřitel nebyl a být ani nemohl, účinky rovněž vůči Věřiteli, jeho postavení coby věřitele ze závazkového právního vztahu by se tím vůči univerzálním právním nástupcům Zůstavitele výrazně zhoršilo, neboť by Věřitel byl vystaven mimo jiné krajní situaci, kdy dědicové rozhodnou, resp. se dohodnou, o nabytí většiny aktiv z pozůstalosti toliko jedním z dědiců, a nabytí pasiv (Dluhu) by bylo smluveno pro odlišného, např. i nemajetného dědice, čímž by se vymahatelnost pohledávky věřitele nespravedlivě snížila a minula by potenciálně postižitelný majetek z pozůstalosti, nabytí dle dohody nezavázaným dědicem (srov. Jindřich, M. komentář k § 1693 o.z. In: Melzer, F. Tégl, P. a kol.: Občanský zákoník. § 1475–1720. Velký komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, str. 1289 in fine). Lze tedy uzavřít, že přes uzavřenou Dědickou dohodu je postavení obou účastníků coby dědiců Zůstavitele vůči Věřiteli solidární a účastníci jsou zavázání Věřiteli uhradit Závazek společně a nerozdílně.

29. Optikou výše uvedeného závěru, ve vztahu k žalobnímu nároku na zaplacení částky 210 326,86 Kč, bylo prokázáno, že s ohledem na solidární postavení účastníků vůči Věřiteli tento prokazatelně vyzval minimálně žalobce dopisem ze dne 1. 12. 2023 ke splnění celého Dluhu ve výši 420 653,72 Kč. Učinil tak plně v souladu s ust. § 1708 o. z. ve spojení s § 1872 odst. 1 o. z.. Žalobce v pozici solidárního dlužníka ze zákona následně podle ust. § 1876 odst. 1 o. z. informoval žalovaného coby solidárně zavázaného spoludlužníka o povinnosti uhradit Závazek vůči Věřiteli, jenž měl dle výzvy Věřitele uhrazen nejpozději do 2. 1. 2024. Žalovaný však prokazatelně, resp. dle jeho vlastního vyjádření v průběhu řízení, na Dluh ani zčásti neplnil, pročež žalobce zcela v souladu s ust. § 1876 odst. 2 o. z. uhradil Věřiteli nad rámec na něj připadajícího podílu na Dluhu i podíl připadající na žalovaného, tedy plnil jakožto solidárně zavázaný spoludlužník celý Dluh na základě výzvy Věřitele, když dne 12. 2. 2024 prokazatelně uhradil Věřiteli částku 420 653,72 Kč, představující celou hodnotu Závazku. Žalobci tak vůči žalovanému vzniklo dle ust. § 1876 odst. 2 o. z. právo na náhradu částky 210 326,86 Kč, odpovídající podílu žalovaného na Závazku, tedy mu vzniklo právo z regresního postihu dalšího spoludlužníka, jenž odmítnul včas plnit jeho díl Dluhu.

30. Pokud se jedná o druhý žalobní nárok na zaplacení částky 210 000 Kč, lze uzavřít, že byť Dědická dohoda nemá žádné právní účinky vůči Věřiteli, jak již bylo rozvedeno shora, nemá tato skutečnost žádného dopadu na závaznost Dědické dohody vůči účastníkům řízení navzájem, a to ve spojení s Dohodou o úhradě, jež za tímto účelem byla mezi účastníky prokazatelně uzavřena, což vyplývá nejen z obsahu online komunikace mezi účastníky, ale oproti původní procesní obraně žalovaného i ze shodných tvrzení obou účastníků. Předmětem Dohody o úhradě bylo zprostředkování úhrady celého Závazku najednou z účtu žalovaného, čemuž mělo předcházet poukázání částky připadající na žalobce z jeho účtu na účet žalovaného. Dohoda o úhradě se tedy stala právním důvodem pro poukázání částky 210 000 Kč žalobcem na účet žalovaného a stejně tak důvodem pro detenci těchto finančních prostředků na účtu žalovaného. Dohodu o úhradě lze považovat za platnou a účinnou ve smyslu ust. § 1725 o. z. a mimo jiné rovněž souladnou s požadavkem na plnění dluhu vcelku, zakotveným v § 1930 odst. 1 o. z.. Jestliže žalobce prokazatelně poukázal na účet žalovaného dne 22. 11. 2023 částku 210 000 Kč, která byla žalobcem nepochybně poukázána právě za účelem plnění Dohody o úhradě, jak vyplývá z výše poukázané částky i časové souslednosti (vyžádání platebních údajů a poukázání platby jen pár týdnů po pravomocném skončení řízení o pozůstalosti), a žalovaný v lednu roku 2024 informoval žalobce, že Věřiteli není schopen uhradit ničeho, a sdělil mu, nechť plní za oba sám žalobce, odpadl tím výše zmíněný právní důvod, založený Dohodou o úhradě, pro který měl doposud žalovaný v detenci finanční prostředky žalobce ve výši 210 000 Kč, a tato částka se tak stala bezdůvodným obohacením žalovaného ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z., které je žalovaný podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. povinen vydat žalobci. V řízení pak bylo prokázáno, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, na jejímž základě by byla ujednána splatnost částky 210 000 Kč do konce srpna 2024, čímž byla vyvrácena skutková verze žalovaného k této dílčí žalované částce.

31. Jelikož žalovaný neuhradil žalobci ničeho, byť byl žalobcem prokazatelně vyzván k plnění obou částek v souhrnné výši 420 326,86 Kč do 7 dnů od doručení výzvy, která mu byla doručena dne 26. 3. 2024, vzniklo žalobci rovněž právo na zaplacení příslušenství v podobě úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z., a to ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období ode dne následujícího marnému uplynutí lhůty k plnění, tj. od 3. 4. 2024, do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobci částku 420 326,86 Kč výše uvedeným úrokem z prodlení.

32. Namítal-li žalovaný nedostatek své pasivní věcné legitimace ve vztahu k požadované částce 210 326,86 Kč, je tato námitka nedůvodnou pro zjevný rozpor se závěrem soudu o solidárním postavení obou účastníků ze zákona coby dědiců Zůstavitele. V tomto směru je třeba odmítnout i námitku, že bylo zapotřebí dalšího souhlasu žalovaného s plnou úhradou Závazku žalobcem.Jestliže žalovaný v řízení namítal neexistenci Dohody o úhradě, pak to byl právě žalovaný, který nejen při jednání soudu dne 13. 11. 2024, ale i v závěrečné řeči potvrdil existenci Dohody o úhradě a jeho procesní obrana je tak ke dni vydání tohoto rozhodnutí bezpředmětnou.Nedůvodná je i námitka žalovaného o právní povaze žalobcem poukázané platby na účet žalovaného ve výši 210 326,86 Kč. Považoval-li totiž žalovaný zmíněnou platbu žalobce za toliko společenskou úsluhu, kterou neměl v úmyslu nijak žalobci vracet, pak k této procesní obraně žalovaný přes opakované poučení, dané soudem ve smyslu § 118a o. s. ř., nenavrhl žádné důkazní prostředky a neunesl tak v tomto rozsahu důkazní břemeno. Nad to žalovaný sám, v textové zprávě ze dne 29. 1. 2024, prohlásil vůči žalobci, že mu peníze vrátí a vše vyrovná. Nelze proto přisvědčit ani námitce žalovaného s tím spojené o rozporu postupu žalobce – domáhání se částky 210 326,86 Kč po žalovaném- s dobrými mravy, neboť není nic nemravného na tom, aby se žalobce domáhal po žalovaném navrácení nikoliv malé finanční částky (byť na výši peněžitého plnění z podstaty věci nezáleží), k jejíž úhradě se žalovaný sám přihlásil v komunikaci účastníků z již zmíněného data 29. 1. 2024.Nedůvodnou je taktéž námitka žalovaného, že žalobce přistoupil k plnění Závazku za oba účastníky předčasně, neboť Věřitel nepřistoupil k vymáhání pohledávky (s výjimkou zaslané výzvy k plnění). Krom závěru, že tato námitka nemůže obstát pro zjevný rozpor se zjištěným skutkovým stavem, kdy Věřitel vyzval ke splnění dluhu nejpozději do dne 2. 1. 2024, přičemž k plné úhradě žalobcem došlo 12. 2. 2024, soud připomíná jednak obecnou zásadu pacta sunt servanda, která beze zbytku dopadá rovněž na povinnost univerzálních právních nástupců Zůstavitele splnit jeho Závazek vůči Věřiteli, a především pak prokázaný skutkový závěr, že ke splatnosti Závazku došlo již před zasláním výzvy Věřitelem, a sice okamžikem, kdy se Věřitel dozvěděl o smrti Zůstavitele, kterýžto okamžik musel nastat nejpozději dnem sepisu výzvy ze dne 1. 12. 2023, kterou se obracel na účastníky jako na dědice Zůstavitele. Žalobce tak měl oprávněnou obavu z dalšího navyšování Závazku a možného vymáhání Věřitelem, pročež jeho jednání představuje, oproti pasivitě žalovaného, odpovědný přístup k převzatému Závazku.Ve vztahu k procesní obraně žalovaného vůči uplatněné částce ve výši 210 000 Kč soud považuje za nedůvodnou námitku žalovaného o předčasnosti uplatnění nároku žalobcem, neboť, jak uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že ke sjednání splatnosti na konec srpna roku 2024 mezi účastníky nedošlo, neboť takto formulovanou splatnost žalovaný v rámci vzájemné písemné komunikace s žalobcem toliko jednostranně deklaroval, čímž však nevyvolal žádné právní účinky, neboť to není dlužník, kdo rozhoduje o splatnosti plnění v případě absence dohody stran smlouvy, nýbrž tak podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. činí věřitel, a to jednostrannou výzvou k plnění, kterou žalobce žalovanému prokazatelně doručil dne 26. 3. 2024. Žalovaný nadto sám nereflektoval jím tvrzenou splatnost, když částku ve výši 210 000 Kč žalobci nevrátil ani ke dni vyhlášení tohoto rozsudku.

33. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu ve výši 96 130 Kč. Tato náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 16 814 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT”), odměna vypočtená z tarifní hodnoty 420 326,86 Kč, za 7 úkonů právní služby á 10 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení dne 15. 2. 2024, předžalobní výzva ze dne 18. 3. 2024, sepis žaloby dne 22. 4. 2024, vyjádření žalobce ze dne 12. 7. 2024 a 3. 3. 2025, účast při jednání soudu dne 13. 11. 2024 a 5. 3. 2025), 5 paušálních náhrad výdajů á 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, 2 paušální náhrady výdajů á 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a dále náhrada dalších doložených nákladů v částce 6 776 Kč, vynaložených na obstarání důkazu notářským zápisem , tituly před jménem, , jméno FO, č. NZ 79/2025 ze dne 21. 2. 2025, který žalobce předložil po poučení soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. a v reakci na vyjádření žalovaného, jímž tento částečně činil spornými skutková tvrzení žalobce ohledně obsahu vzájemné komunikace. Právní zástupkyně žalobce není plátcem DPH. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právní zástupkyně (výrok III. rozsudku)