11 C 234/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zadostiučinění za nemajetkovou újmu

I. Řízení se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 213 Kč od 7. 6. 2024 do 13. 6. 2024 zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 213 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 14. 6. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, a to ve výši 30 048 Kč.

1. Žalobce se podanou žalobou dne 25. 6. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 80 213 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 6. 2024 do zaplacení z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního řízení dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Dle žalobních tvrzení byl žalobce v minulosti jakožto , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, (dále také jen „, anonymizováno, “ nebo „Služební orgán“) ve služebním poměru , anonymizováno, . Dne 31. 5. 2011 utrpěl úraz pravého kolene (dále také jen „Úraz“), který byl rozhodnutím , anonymizováno, , anonymizováno, ze dne 17. 7. 2012, č. j. , Anonymizováno, (dále také jen „Rozhodnutí o Úrazu“), uznán za úraz služební ve smyslu § 115 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném do 30. 6. 2015 (dále jen „ZVP“). Na podkladě Rozhodnutí o prvním úrazu byly žalobci vyplaceny nároky z titulu bolestného, náhrady za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby a náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. V souvislosti s Úrazem byla zdravotní klasifikace žalobce k výkonu , Anonymizováno, služby snížena ze stupně „A“ na stupeň „C“.Dne 26. 8. 2014 utrpěl žalobce další služební úraz po pádu na schodech v metru, při kterém si opět poranil pravé koleno. Náhradu bolestného a ztráty na platu po dobu neschopnosti výkonu služby z tohoto dalšího úrazu byla žalobci v průběhu roku 2017 žalovanou přiznána a vyplacena. Tento další úraz neměl žádný vliv na ztížení společenského uplatnění žalobce.Dne 23. 7. 2014 žalobce uplatnil u , anonymizováno, , anonymizováno, žádost o proplacení trvalých následků a náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) v důsledku Úrazu ze dne 31. 5. 2011 (dále také jen „Žádost“ nebo také jen „Žádost o náhradu za ZSU“). O tomto nároku však nebylo žalovanou rozhodnuto v přiměřené době, neboť řízení o Žádosti bylo stiženo několikaletou nečinností Služebního orgánu (dále také jen „Řízení o Žádosti“ nebo také jen „Řízení“). Další výzvou k plnění ze dne 19. 3. 2018 se žalobce znovu obrátil na , anonymizováno, , anonymizováno, s požadavkem na náhradu za ZSU v předběžné výši 300 000 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že výše náhrady za ZSU stále nebyla vyčíslena odborným posudkem. Dále požádal o sdělení, zda vyhotovení tohoto posudku bude zajišťovat , anonymizováno, , případně zda si jej má zajistit sám. Jelikož jeho požadavku nebylo stále vyhověno, podal dne 30. 4. 2018 ke zdejšímu soudu občanskoprávní žalobu o náhradu za ZSU ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím. Zdejší soud usnesením ze dne 20. 6. 2018, č. j. 14 C 64/2018-11, řízení o žalobě zastavil z důvodu absence pravomoci civilních soudů v dané věci rozhodovat, přičemž Městský soud v Praze k odvolání žalobce toto usnesení potvrdil rozhodnutím ze dne 17. 8. 2018, č. j. 20 Co 272/2018-26. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze, jakož i jeho následná ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, byly odmítnuty rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2018, č. j. 21 Cdo 3519/2018-34, a Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. I. ÚS 494/19., anonymizováno, se teprve přípisem ze dne 12. 3. 2021 obrátil na , podezřelý výraz, (dále jen „, anonymizováno, “) s žádostí o vyhotovení posudku pro určení náhrady za ZSU žalobce po , adresa, . , anonymizováno, vypracoval dne 16. 3. 2023 hodnocení ZSU žalobce (dále také jen „Posudek“), jímž bylo určeno, že žalobce utrpěl trvalé následky po poranění kolene ohodnocené celkem 1 400 body. Přípisem ze dne 10. 8. 2023 byl žalobce vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním, čehož žalobce využil dne 14. 8. 2023. Dne 24. 8. 2023 bylo vydáno rozhodnutí , anonymizováno, , anonymizováno, , Anonymizováno, . , anonymizováno, (dále také jen „Rozhodnutí o náhradě za ZSU“), jímž byla žalobci přiznána po více jak 9 letech od podání Žádosti náhrada za ZSU společně s úroky z prodlení v souhrnné výši 594 158 Kč.Dne 13. 12. 2023 podal žalobce u žalované žádost o náhradu nemajetkové újmy ve výši 163 037 Kč způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení o náhradě za ZSU (dále také jen „Žádost o zadostiučinění“). Žalovaná však ve svém stanovisku ze dne 3. 6. 2024, , anonymizováno, (dále také jen „Stanovisko žalované“), přiznala žalobci náhradu pouze ve výši 82 824 Kč, přičemž v zůstatku 80 213 Kč jeho Žádost o zadostiučinění zamítla, s čímž žalobce vyslovil nesouhlas. Předmětem podané žaloby je tak náhrada za nepřiměřenou délku trvání Řízení o Žádosti v období od 23. 7. 2014 (doručení Žádosti) do 18. 9. 2023 (doručení Rozhodnutí o náhradě za ZSU žalobci), tedy za dobu 9 let, 1 měsíce a 25 dnů.Výši požadovaného peněžitého zadostiučinění žalobce odůvodnil tím, že nepřiměřená délka Řízení byla primárně způsobena zjevnou nečinností , anonymizováno, , anonymizováno, , který se poté, co žalobce podal Žádost, vyhýbal jakožto Služební orgán splnění povinnosti k zajištění nezbytných podkladů a vydání Rozhodnutí o náhradě za ZSU. Žalobce v této souvislosti zdůraznil, že oproti soukromoprávním sporům je Služební orgán povinen obstarat veškeré důkazy, které jsou nezbytné pro vydání rozhodnutí, a to v souladu se zásadou materiální pravdy. Dle žalobce byla samotná složitost věci zcela standardní, fakticky bylo nezbytné pouze zajistit hodnocení ZSU, o nějž však , anonymizováno, požádal až dne 12. 3. 2021. Žalobce připustil, že svým chybným postupem, spočívajícím v podání civilní žaloby namísto správní žaloby na ukončení nečinnosti, zapříčinil dílčí prodloužení Řízení, to však pouze ze zoufalství způsobeného nečinností , anonymizováno, , anonymizováno, , přičemž toto prodloužení nastalo pouze v marginální části, konkrétně tři a půl měsíce, neboť řízení o dovolání a o ústavní stížnosti nebyly překážkou dalšímu postupu Služebního orgánu. Žalobce se několikrát v průběhu Řízení snažil o odstranění nečinnosti, kdy Služební orgán vyzýval k vydání Rozhodnutí o náhradě za ZSU. Žalobce rovněž poukázal na to, že předmětem Řízení byla otázka mající podstatný vliv na fungování žalobce, neboť se jednalo o zcela zásadní vyhodnocení toho, zda žalobci bude přiznán nárok na náhradu za ZSU. Rozsah přiznané náhrady za ZSU v celkové výši 594 158 Kč sám za sebe dokladoval to, že se jednalo o řízení se zvýšeným významem řízení pro žalobce, a to nejenom z důvodu vysoké částky, ale i z důvodu, že se jednalo o služební spor, který je postaven naroveň pracovněprávním sporům, u kterých se presumuje zvýšený význam pro poškozeného. Požadovaná částka sestává z 2x 10 000 Kč za první dva roky řízení, 7x 20 000 Kč za dalších 7 let řízení, 1x 1 667 Kč za další měsíc řízení a 1 370 Kč za dalších 26 dnů řízení. Žalobce současně požádal o přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 80 213 Kč, a to původně od 7. 6. 2024 do zaplacení, po částečném zpětvzetí žaloby (viz níže) od 14. 6. 2024.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobou navrhla zamítnout. K vyřízení žalobcem uplatněné Žádosti o zadostiučinění poukázala na své Stanovisko, kterým potvrdila, že Řízení o Žádosti bylo nepřiměřeně dlouhé a uznala nárok žalobce na přiměřenou peněžitou satisfakci. Rovněž se se žalobcem shodla na roční výši zadostiučinění v částce á 20 000 Kč, a to i s ohledem na význam řízení pro žalobce. Nesouhlasila však s výší žalobcem požadované náhrady, kterou ohodnotila na celkovou částku 82 824 Kč a tuto žalobci zaplatila. Argumentovala, že žalobce nesprávně vychází z celkové délky Řízení v trvání 9 let, 1 měsíce a 25 dnů, když dle jejího názoru bylo možno přistoupit k hodnocení závažnosti trvalých následků na zdraví žalobce až po ustálení jeho zdravotního stavu, k čemuž došlo dne 24. 10. 2016, jak vyplývá z Posudku. Žalobcem tvrzené období od 23. 7. 2014 do 24. 10. 2016 tak nelze do celkové doby Řízení započítávat, pročež relevantní doba trvání Řízení představuje 6 let, 10 měsíců a 26 dnů. Dále žalovaná redukcí o 40 % zohlednila podíl žalobce na délce Řízení, neboť žalobce v návaznosti na jeho přípis ze dne 19. 3. 2018 a po výzvě Služebního orgánu ze dne 2. 7. 2018, vyzývajícího k doložení lékařského posudku s bodovým ohodnocením ZSU, přípisem ze dne 19. 7. 2018 odmítl výzvě vyhovět s ohledem na v té době vedené občanskoprávní řízení u zdejšího soudu, a znovu odmítavě reagoval i po jeho pravomocném skončení. Dle žalované tak žalobce v uvedené fázi Řízení neposkytoval Služebnímu orgánu součinnost, svůj postoj odůvodňoval irelevantními argumenty, požadoval odklad dalšího postupu do rozhodnutí civilních soudů, zpochybňoval pravomoc Služebního orgánu a v učiněných podáních se vyjadřoval nevhodným způsobem. V Řízení samotném pak žalobce neučinil žádné právně relevantní kroky k jeho urychlení, namísto toho podal žalobu v civilním soudnictví a po jejím neúspěchu využil všech řádných i mimořádných opravných prostředků. Dále žalovaná doplnila, že pokud Služební orgán přistoupil před ustálením zdravotního stavu žalobce k hodnocení jeho zdravotní klasifikace coby vojáka ze stupně „A“ na stupeň „C“, učinil tak jiný služební orgán, a sice přezkumná komise (dle v té době účinné vyhlášky Ministerstva obrany č. 357/2016 Sb.), a to pouze na omezenou dobu s vyhlídkou možné změny zdravotního stavu žalobce.

3. Žalobce odmítl procesní obranu žalované. Dle jeho názoru je notorietou, vyplývající rovněž z právních předpisů vztahujících se k vojákům z povolání, že k ustálení zdravotního stavu dochází zpravidla do jednoho roku od úrazu. V daném případě závěr o ustálení zdravotního stavu žalobce ke dni 24. 10. 2016 z Posudku, vycházejícího ze zprávy o údajné kontrole na ortopedické ambulanci dne 24. 10. 2016, nevyplývá. Toliko z něj vyplývá, že stav je ustálen, ne však závěr o tom, kdy k ustálení došlo. Žalobce doplnil, že k operaci jeho kolene došlo již v roce 2012 a v období podání Žádosti ze dne 23. 7. 2014 již byl jeho zdravotní stav hodnocen ortopedem ÚVN jako bez výrazných změn, tedy jako stav ustálený. Dále poukázal na to, že ustálení jeho zdravotního stavu vyplývá nejen ze záznamů o kontrolách ve dnech 19. 6. 2013 a 25. 9. 2013, ale také z odůvodnění Rozhodnutí o náhradě za ZSU, konkrétně z posledního odstavce na straně 4. Z odůvodnění téhož rozhodnutí žalované nad to na straně 5 a 6 vyplývá potvrzení nečinnosti a prodlení služebních orgánů.Žalobce dále nesouhlasil s námitkou žalované ohledně ztěžování postupu v Řízení z jeho strany. Akcentoval, že je to právě Služební orgán, kdo je v souladu se zásadou materiální pravdy povinen shromažďovat podklady pro vydání rozhodnutí, tím spíše v případě náhrady za ZSU u , anonymizováno, , a to prostřednictvím posudku zpracovaného lékařem , anonymizováno, , což zcela nečinný Služební orgán učinil opožděně. Za irelevantní označil námitku, že nerealizoval žádné kroky k odstranění nečinnosti Služebního orgánu, neboť k těmto krokům není žalobce nijak povinen, byť tak činil například žádostí ze dne 28. 7. 2016 nazvanou „neřešení žádosti“, na kterou bylo reagováno sdělením žalované dne 5. 8. 2016. I chybně podaná civilněprávní žaloba byla prostředkem snahy o odstranění nečinnosti Služebního orgánu. Po vydání usnesení o odvolání Městským soudem v Praze dne 17. 8. 2018 měl Služební orgán v Řízení o Žádosti pokračovat, což neučinil a nadále zatěžoval řízení průtahy. Kroky k odstranění nečinnosti jsou dle žalobce předpokladem pro případné navýšení peněžní satisfakce, nikoliv předpokladem pro naplnění podmínek satisfakce jako takové, neboť to jsou služební orgány, které mají dodržovat pořádkové lhůty.

4. Po skutkové stránce učinili účastníci při jednání soudu dne 13. 1. 2025 nespornými následující skutková tvrzení uvedená v žalobě a popsaná pod bodem 1. odůvodnění tohoto rozsudku:- žalobce coby , anonymizováno, utrpěl dne 31. 5. 2011 Úraz, který byl Rozhodnutím o Úrazu ze dne 17. 7. 2012 prohlášen za úraz služební a v důsledku uvedeného došlo ke snížení zdravotní klasifikace žalobce pro další výkon služby ze stupně „A“ na stupeň „C“;- dne 23. 7. 2014 žalobce požádal Služební orgán o náhradu za ZSU v důsledku Úrazu;- dne 26. 8. 2014 utrpěl žalobce další úraz, který nezhoršil jeho ZSU a zdravotní stav v souvislosti s Úrazem;- žalobce nikdy nežádal u žalované o náhradu za ZSU v souvislosti s dalším úrazem;- další výzvou ze dne 19. 3. 2018 žalobce opakovaně vyzval Služební orgán k náhradě za ZSU v souvislosti s Úrazem, přičemž výši náhrady předběžně vyčíslil na částku 300 000 Kč (viz rovněž výzva žalobce ze dne 19. 3. 2018, založená v připojeném správním spisu žalované sp. zn. , č. účtu, také jen „správní spis žalované“);- dne 30. 4. 2018 podal žalobce proti žalované žalobu v civilním sporném řízení, jejímž prostřednictvím uplatnil nárok na zaplacení 300 000 Kč z titulu náhrady za ZSU v souvislosti s Úúrazem, přičemž toto řízení bylo pravomocně zastaveno ke dni 29. 8. 2018;- dne 12. 3. 2021 Služební orgán požádal , anonymizováno, o vyhotovení odborného posudku k určení náhrady za ZSU žalobce v důsledku Úrazu, přičemž , anonymizováno, dne 16. 3. 2023 Posudek, na jehož základě Služební orgán dne 24. 8. 2023 vydal Rozhodnutí o náhradě za ZSU, které bylo žalobci doručeno dne 18. 9. 2023 (viz rovněž rozhodnutí , adresa, , založené ve správním spisu žalované);- žalobce podal dne 13. 12. 2023 k žalované Žádost o zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé správní řízení o odškodnění ZSU, žalovaná tento nárok vyřídila Stanoviskem ze dne 3. 6. 2024, doručeným žalobci dne 7. 6. 2024, v němž uznala nepřiměřenou délku trvání správního řízení o Žádosti a žalobce odškodnila částkou 82 824 Kč (viz rovněž písemné uplatnění nároku žalobce ze dne 13. 12. 2023 a jeho písemné vyřízení žalovanou ze dne 3. 6. 2024).

5. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, a to dopisem žalobce ze dne 28. 7. 2016, adresovaným , anonymizováno, , označeným jako „, Jméno žalobce, - neřešení žádosti“, že žalobce adresoval Služebnímu orgánu mimo jiné dotaz na stav Řízení o jeho Žádosti a dále požádal o sdělení časového horizontu pro vyřešení mimo jiné této žádosti.Žalovaná reagovala dopisem ze dne 5. 8. 2016, kterým žalobci sdělila, že ve věci jeho Žádosti byla odeslána na , Anonymizováno, , adresa, žádost o zpracování odborného lékařského posudku, kdy po jeho obdržení bude v Řízení vydáno rozhodnutí (viz cit. dopis , anonymizováno, , anonymizováno, ze dne 5. 8. 2016, č. j. , Anonymizováno, .

6. Po opakované nesporné písemné výzvě žalobce k plnění ze dne 19. 3. 2018, žalovaná doručila dne 9. 7. 2018 žalobci přípis ze dne 2. 7. 2018, kterým jej vyzvala k doložení lékařského posudku s bodovým ohodnocením ZSU (viz dopis , anonymizováno, , anonymizováno, ze dne 2. 7. 2018, č. j. , č. účtu, , včetně doručeny ze dne 9. 7. 2018).Na tuto výzvu žalobce reagoval dopisem ze dne 19. 7. 2018, v němž požadavek Služebního orgánu na doložení lékařského posudku odmítl s tím, že jednak by o jeho odškodnění měl rozhodnout zdejší soud na základě podané žaloby a dále proto, že žalobce již není vlastníkem své služební zdravotní dokumentace, jímž je , anonymizováno, ; současně vyjádřil kritiku nad postupem Služebního orgánu (viz dopis žalobce ze dne 19. 7. 2018).

7. Žádostí ze dne 12. 3. 2021, založenou ve správním spisu žalované, Služební orgán požádal , anonymizováno, o vyhotovení odborného posudku pro určení náhrady za ZSU žalobce v důsledku , adresa, (viz cit. žádost ze dne12. 3. 2021, č. j. , č. účtu, ). Požadovaný Posudek vyhotovil , anonymizováno, dne 16. 3. 2023 (viz hodnocení ZSU č. p. 69/2022 ze dne 16. 3. 2023 založené ve správním spisu žalované)

8. Další písemnou korespondencí účastníků, konkrétně podáními , anonymizováno, , anonymizováno, ze dne 26. 4. 2023, č. j. , č. účtu, , a ze dne 10. 8. 2023, č. j. , č. účtu, , a dále podáními žalobce ze dne 23. 5. 2023, 24. 5. 2023 a 18. 8. 2023, bylo prokázáno, že Služební orgán poučil žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí o jím podané Žádosti, což žalobce svými písemnými podáními učinil.

9. Po nesporném Rozhodnutí o náhradě za ZSU ze dne 24. 8. 2023 a jeho doručení žalobci dne 18. 9. 2023 žalobce nesporně podal u žalované dne 13. 12. 2023 Žádost o zadostiučinění ve výši 163 037 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené mu tvrzeným nepřiměřeně dlouhým Řízením v období od 23. 7. 2014 do 18. 9. 2023 (viz podání žalobce pod označením „Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem - průtahy v řízení“, datované nesprávně 13. 12. 2022, kdy správným je letopočet 2023, jak žalobce objasnil při jednání soudu dne 13. 1. 2025).Tento uplatněný nárok žalovaná nesporně vyřídila Stanoviskem, v němž konstatovala, že celková délka Řízení byla nepřiměřená a že je na místě vyhovět požadavku žalobce na satisfakci v peněžní formě. Při stanovení délky Řízení žalovaná vyšla z data ustálení zdravotního stavu žalobce ke dni 24. 10. 2016 s tím, že teprve po tomto datu bylo možno vypracovat odborný posudek ke zhodnocení trvalých následků a ZSU žalobce, a vyčíslit tak příslušnou náhradu. Ve shodě se žalobcem označila za adekvátní výši odškodnění za jeden rok Řízení částkou 20 000 Kč. Předmět Řízení žalovaná sice označila za nadprůměrně složitý, tento faktor však vzhledem ke kontextu věci neshledala relevantním pro korekci přiznané částky. Za relevantní naopak shledala částečný podíl žalobce na délce Řízení tím, že žalobce podal nepřípadnou žalobu v civilním sporném řízení namísto toho, aby postupoval podle § 80 nebo § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Postup žalobce označila do jisté míry za obstrukční, když žalobce odmítl výzvu Služebního orgánu k předložení odborného posudku, a jeho vyjadřování za nevhodné, přičemž pro tyto všechny skutečnosti přistoupila k ponížení částky zadostiučinění o 40 %, a to na výslednou částku 82 824 Kč (viz písemné podání , Anonymizováno, , anonymizováno, ze dne 3. 6. 2024, č. j. , č. účtu, ).

10. Ke sporné době ustálení zdravotního stavu žalobce po Úrazu ze dne 31. 5. 2011, tedy možnosti provést ohodnocení ZSU a žalobce odškodnit, byl žalovanou doložen shora zmiňovaný Posudek dne 16. 3. 2023, který vztáhl ustálení zdravotní stavu žalobce v souvislosti s Úrazem ke dni 24. 10. 2016, a z toho důvodu, že při kontrole na Ortopedické ambulanci Kliniky Ortopedie , adresa, bylo konstatováno, že stav je oproti minulým kontrolám bez výraznějších zpráv (viz cit. Posudek č. 69/2022 , anonymizováno, ze dne 16. 3. 2023). Bez ohledu na argumentaci žalobce, že z takto odůvodněného závěru Posudku, vycházejícího ze zprávy o kontrole na ortopedické ambulanci dne 24. 10. 2016, vyplývá pouze to, že stav je ustálen, nikoliv však závěr o tom, kdy k ustálení došlo, má soud na základě níže uvedených lékařských zpráv závěr , anonymizováno, o ustálení zdravotního stavu žalobce po Úrazu ke dni 24. 10. 2016, tj. až po téměř pěti letech od Úrazu, za vyvrácený.Konkrétně, lékařskými zprávami , adresa, , Klinika traumat. pohyb. aparátu, ambulance ortopedie a traumatologie, ze dne 19. 6. 2013 a 25. 9. 2013, bylo totiž prokázáno, že žalobce se v uvedených dnech dostavil k ambulantnímu vyšetření na ortopedické oddělení, přičemž již dne 19. 6. 2013 bylo odborným lékařem shledáno, že pravé koleno žalobce je bez náplně, hybnost volná, kloub stabilní, meniskové manévry negativní, postranní vazy pevné a koleno nevykazuje známky tenze; obdobný objektivní nález byl u žalobce shledán týmž lékařem rovněž dne 25. 9. 2013 (viz lékařské zprávy ze dne 19. 6. 2013 a 25. 9. 2013).Tyto listinné důkazy tedy prokazují, že zdravotní stav v souvislosti s poraněním pravého kolene žalobce po Úrazu byl ustálen již v období před podáním Žádosti žalobce ze dne 23. 7. 2014 o odškodnění ZSU.O tom svědčí i následné lékařské zprávy z průběhu roku 2014, které již žádné zhoršující zdravotní problémy žalobce v souvislosti s Úrazem nezmiňují, týkají se výlučně dalšího úrazu žalobce (jenž však byl, dle nesporného prohlášení účastníků, současně bez vlivu na ZSU žalobce v souvislosti s Úrazem), a s ním spojenými bolestmi hlavy či šíje žalobce.Takto lékařská zpráva chirurgické ambulance , právnická osoba, ze dne 28. 8. 2014 prokazuje, že žalobce vyhledal lékařské ošetření z důvodu jeho dalšího úrazu, po předvčerejším pádu na schodech do metra, přičemž po vyšetření bylo jeho pravé koleno shledáno s mírným otokem, bez výpotku, kolaterální vazy palpačně bolestivé, koleno však bez známek instability a plně hybné s tím, že žalobci byla doporučena toliko funkční ortéza a zvážení rehabilitace (viz lékařská zpráva ze dne 28. 8. 2014).Obdobný závěr vyplývá z lékařské zprávy neuroložky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 4. 11. 2014, podle které se v důsledku úrazu na schodech přidružily bolesti šíje, t. č. rehabilitované, a bolesti hlavy, pro které byla indikována MR mozku, případná další rehabilitace se měla týkat postury a nácviku autorelaxace toliko šíjových svalů (viz lékařská zpráva ze dne 28. 8. 2014).Tedy ani v žádné ze shora uvedených lékařských zpráv z roku 2014 nebyla žalobci indikována jakákoliv další léčba v souvislosti s poraněním pravého kolene po Úrazu.Tomu koresponduje další lékařská zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, – , právnická osoba, . ze dne 6. 11. 2014, která zmiňuje ukončení rehabilitace, bolesti hlavy a s tím spojená doporučení, a dále obsah zprávy , právnická osoba, . ze dne 7. 11. 2016 o rehabilitační léčbě v období od 3. 10. 2014 do 6. 11. 2014 (viz lékařské zprávy ze dne 6. 11. 2014 a ze dne 7. 11. 2014).Lékařská zpráva oddělení léčebné rehabilitace , právnická osoba, ze dne 9. 12. 2014 pak prokazuje, že uvedeného dne žalobce navštívil ambulanci toliko pro subjektivně pociťované bolesti hlavy, nikoliv pro obtíže spojené s bolestí pravého kolene (viz lékařská zpráva ze dne 9. 12. 2014).Skutečnost, že sama žalovaná považovala zdravotní stav žalobce po , adresa, za ustálený před datem podání jeho Žádosti ze dne 23. 7. 2014, vyplývá i z jejího Rozhodnutí o náhradě za ZSU, konkrétně odstavce druhého na straně čtvrté tohoto rozhodnutí (viz rozhodnutí , anonymizováno, , anonymizováno, ze dne 24. 8. 2023, č. j. , č. účtu, ).

11. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobce coby , anonymizováno, utrpěl dne 31. 5. 2011 Úraz (poranění pravého kolene), který byl Rozhodnutím o Úrazu ze dne 17. 7. 2012 uznán jako úraz služební. Ve druhém pololetí roku 2013 žalobce absolvoval odborné lékařské prohlídky, podle kterých bylo již v té době jeho pravé koleno plně hybné, kloub bez náplně a stabilní, a koleno nebylo již dále nijak léčeno, což potvrdily i následné lékařské zprávy z průběhu roku 2014. Zdravotní stav žalobce tak byl v souvislosti s prodělaným Úrazem ustálen již v tomto období, resp. nejpozději ke dni podání Žádosti, kterou žalobce podal u žalované dne 23. 7. 2014 a v níž požádal o odškodnění jeho ZSU. Další služební úraz ze dne 26. 8. 2014 žalobce neměl, dle nesporného prohlášení účastníků i doložených lékařských zpráv z roku 2014, žádný vliv na ZSU žalobce, neboť rehabilitace a lékařské konzultace se týkaly jeho bolestí hlavy a šíje. Žalobce dopisem ze dne 28. 7. 2016 urgoval Služební orgán k vyřízení Žádosti, na což dne 5. 8. 2016 Služební orgán reagoval tak, že vyčkává vyhotovení lékařského posudku k ZSU žalobce. Nicméně dne 2. 7. 2018 Služební orgán vyzval žalobce, nechť lékařský posudek doloží žalobce, což žalobce dne 19. 7. 2018 odmítl s tím, že dne 30. 4. 2018 podal u zdejšího soudu proti žalované občanskoprávní žalobu o zaplacení náhrady za ZSU v souvislosti s Úrazem, a dále s tím, že ani nedisponuje svou služební zdravotní dokumentací. Řízení před civilními soudy bylo pravomocně zastaveno ke dni 29. 8. 2018. Dne 12. 3. 2021 Služební orgán požádal , anonymizováno, o vypracování odborného posudku pro určení náhrady za ZSU žalobce v důsledku Úrazu, Posudek byl vyhotoven dne 16. 3. 2023. Poté, co se žalobce na základě výzev Služebního orgánu bezodkladně vyjádřil k podkladům v Řízení, vydal Služební orgán dne 24. 8. 2023 Rozhodnutí o náhradě za ZSU, které bylo žalobci doručeno dne 18. 9. 2023. Řízení o Žádosti tak trvalo 9 let, 1 měsíc a 25 dnů. Dne 13. 12. 2023 žalobce uplatnil u žalované Žádost o zadostiučinění, kterou žalovaná vyřídila Stanoviskem ze dne 3. 6. 2024, doručeným mu dne 7. 6. 2024. Ve Stanovisku žalovaná uznala nepřiměřenou délku Řízení a žalobce odškodnila částkou 82 824 Kč, když za rozhodný den ustálení zdravotního stavu žalobce a tím za rozhodný okamžik pro počátek Řízení považovala datum 24. 10. 2016, přičemž peněžitou satisfakci dále redukovala o 40 % v návaznosti na jí uvažovaný podíl žalobce na délce Řízení.

12. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (zákon č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

13. Podle čl. 36 odst. 3 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „LZPS“), má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

14. Podle ust. § 1 odst. 1 a 3 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle ust. § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle ust. § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

17. Podle ust. § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle ust. § 31a OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

20. Podle ust. § 119 odst. 1 a 2 ZVP se náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění poskytují jednorázově, za podmínek a ve výši, které stanovuje zvláštní právní předpis. Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

21. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky Ministerstva obrany č. 346/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění vojáků, účinné od 1. 1. 2016, (dále jen „Vyhláška“), lékařský posudek a) zpracovává posuzující lékař vojenského poskytovatele zdravotních služeb, popřípadě lékař jiného poskytovatele zdravotních služeb se specializovanou způsobilostí v daném oboru, který je ošetřujícím lékařem poškozeného; v případě nemoci z povolání zpracovává lékařský posudek lékař se specializovanou způsobilostí v oboru pracovní lékařství poskytovatele pracovnělékařských služeb v působnosti ministerstva, b) vydává poskytovatel zdravotních služeb, jehož posuzující lékař zpracoval lékařský posudek, a v případě nemoci z povolání poskytovatel pracovnělékařských služeb podle písmene a).

22. Podle ust. § 8 odst. 2 písm. b) Vyhlášky lékařský posudek se vydává u ztížení společenského uplatnění, jakmile lze zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený, zpravidla až po jednom roce poté, kdy došlo k újmě na zdraví.

23. Podle ust. § 10 Vyhlášky, byla-li bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobena přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky a nebyl-li přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle této vyhlášky.

24. Podle ust. § 145 odst. 1 písm. c) ZVP se v řízení ve věcech služebního poměru rozhoduje o náhradě škody podle tohoto zákona.

25. Podle ust. § 153 ZVP může voják podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost. Žádost nebo stížnost vojáka se podává písemně nadřízenému nebo služebnímu orgánu (odst. 1). Žádost nebo stížnost vojáka musí být vyřízena nejpozději do 60 dnů ode dne jejího podání. O vyřízení stížnosti musí být voják v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení žádosti nebo stížnosti (odst. 3).

26. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), se tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.

27. Podle ust. § 50 odst. 2 věta první správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán.

28. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení (při jednání soudu dne 3. 3. 2025) vzal žalobce podanou žalobu zpět ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 80 213 Kč za dobu od 7. 6. 2024 do 13. 6. 2024, přičemž žalovaná s tímto částečným zpětvzetím vyslovila souhlas, soud podle ust. § 96 odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), řízení v požadovaném rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

29. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud v prvé řadě vycházel z Úmluvou zakotvené ochrany práva žalobce na projednání jeho záležitosti (podané Žádosti) v přiměřené lhůtě, stanovené čl. 6 bod 1 věta první Úmluvy, přičemž předmětem řízení o Žádosti byl soukromoprávní nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy spočívající v ZSU (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 1. 2022, č. j. Konf 11/2018-64). Nárok žalobce založil na tvrzené nepřiměřenosti délky trvání Řízení o Žádosti, čímž mělo ze strany Služebního orgánu dojít k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž žalobci mělo vzniknout právo na náhradu újmy tímto postupem způsobené, a to ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Soud proto zjištěné skutečnosti hodnotil podle příslušných ustanovení OdpŠk, a to ve smyslu čl. 36 odst. 3 LZPS.

30. Soud předně konstatuje, že žalobce splnil primární podmínku pro domáhání se práva na náhradu nemajetkové újmy u soudu, způsobené mu nesprávným úředním postupem Služebního orgánu, neboť Žádostí o zadostiučinění ze dne 13. 12. 2023 uplatnil u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to ve smyslu ust. § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk, kterou žalovaná vyřídila Stanoviskem ze dne 3. 6. 2024, doručeným žalobci dne 7. 6. 2024. Za splněnou má soud rovněž časovou podmínku zakotvenou v ust. § 15 odst. 2 OdpŠk, neboť šestiměsíční lhůta pro poskytnutí zadostiučinění počala běžet dnem doručení Žádosti o zadostiučinění, tj. dnem 13. 12. 2023, a uplynula dne 13. 6. 2024, přičemž podal-li žalobce žalobu ke zdejšímu soudu dne 25. 6. 2024 s tím, že Stanoviskem ze dne 3. 6. 2024 bylo jeho nároku vyhověno jen zčásti, učinil tak po uplynutí stanovené šestiměsíční doby.

31. Předpokladem vzniku nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup žalované a vzniku odpovědnosti žalované za takovou újmu je ve smyslu ust. § 13 OdpŠk současné naplnění tří základních podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu žalované, 2) vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem žalované a vzniklou nemajetkovou újmou žalobce.

32. Ohledně existence nesprávného úředního postupu žalované nebylo mezi stranami sporu o tom, že Řízení o Žádosti bylo nepřiměřeně dlouhé. Tento závěr uznala sama žalovaná ve svém Stanovisku ze dne 3. 6. 2024. Z pohledu posouzení délky Řízení a její přiměřenosti pak bylo prokázáno, že k ustálení zdravotního stavu žalobce a trvalých následků po Úrazu došlo v období před podáním Žádosti, resp. nejpozději ke dni podání Žádosti ze dne 23. 7. 2014, nikoliv až ke dni 24. 10. 2016, jak namítala žalované, neboť již lékařské zprávy z druhého pololetí roku 2013 a z prvního pololetí roku 2014 prokázaly setrvalý stav pravého kolene žalobce. Pokud žalobce absolvoval i v následující době rehabilitace (ať už v důsledku Úrazu či dalšího úrazu, byť má soud za prokázáno, že je absolvoval v souvislosti s dalším úrazem), nepředstavovaly tyto rehabilitace postup nutně stabilizující stav žalobce v důsledku Úrazu, nýbrž proces udržování zdravotního stavu žalobce na úrovni co nejmenších obtíží a bolestí, která je s trvalými následky, jež se promítají do ZSU, logicky spojena. Žalobce tedy v průběhu trvání jeho služby , anonymizováno, ve smyslu ZVP utrpěl Úraz, jenž byl Rozhodnutím o Úrazu uznán jako úraz služební. V souladu s ust. § 145 odst. 1 písm. c) ZVP ve spojení s § 153 odst. 1 ZVP žalobce po ustálení jeho zdravotního stavu dne 23. 7. 2014 podal v návaznosti na Úraz Žádost o náhradu za ZSU, o níž měl Služební orgán rozhodnout podle ust. § 153 odst. 3 věta první ZVP ve lhůtě 60 dnů ode dne podání Žádosti. Jestliže Služební orgán rozhodl o Žádosti Rozhodnutím o náhradě za ZSU až dne 24. 8. 2023, zatížil Řízení nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí v předepsané, event. přiměřené lhůtě. Přistoupila-li žalovaná v předsoudní fázi vyřízení nároku žalobce na závěr o nesprávném úředním postupu Služebního orgánu, spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém Řízení o Žádosti, dle ní v době trvání od 24. 10. 2016 do 18. 9. 2023, lze tím spíše uzavřít, že postup Služebního orgánu byl nesprávný a Řízení nepřiměřeně dlouhé, pokud za jeho počátek platí den podání Žádosti žalobcem, tj. den 23. 7. 2014.

33. Ohledně druhého předpokladu, tj. vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce, soud založil svůj dílčí závěr na dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu ČR, především na stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko NS“), v němž Nejvyšší soud, odkazujíc na závěry Evropského soudu pro lidské práva, např. ve věci , Anonymizováno, , uzavřel, že je třeba vycházet ze silné, byť vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro žalobce morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu nejsou vyžadovány. Tato domněnka vychází rovněž z ústavněprávního rozměru dotčeného práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. I tato podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je proto naplněna.

34. Touto presumpcí vzniku nemajetkové újmy žalobce je ve spojení s prokázaným, resp. nesporným, nesprávným úředním postupem žalované naplněn třetí předpoklad, tj. příčinná souvislost vzniku újmy na straně žalobce a nepřiměřeně dlouhého Řízení o Žádosti, když právě v návaznosti na takto vzniklý nesprávný úřední postup váže dosavadní judikatura presumpci vzniku újmy.

35. Na základě výše uvedeného tak žalobci ve smyslu ust. § 1 odst. 3, § 2 a § 5 písm. b) OdpŠk ve spojení s § 13 a 31a odst. 1 OdpŠk vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce Řízení o Žádosti ze dne 23. 7. 2014 před Služebním orgánem, jenž o Žádosti rozhodl Rozhodnutím o náhradě za ZSU ze dne 24. 8. 2023.

36. Při posouzení kritérií pro stanovení formy a výše satisfakce soud postupoval podle § 31a odst. 2 a 3 OdpŠk. Z hlediska složitosti věci nelze Řízení o Žádosti žalobce, ve shodě s jeho žalobní argumentací, považovat za skutkově či právně složité, neboť jeho podstatou bylo přiznání náhrady za ZSU v důsledku služebního úrazu, a to na základě bodového hodnocení ZSU, jehož mělo být (a také bylo) dosaženo odborným posudkem, k jehož zpracování byl povolán , anonymizováno, , tedy ústav začleněný do struktur , anonymizováno, , tedy institucionálně zařazený do struktur žalované (viz § 8 odst. 1 Vyhlášky).Pokud jde o přístup orgánů veřejné moci a současně též přičinění žalobce k délce trvání Řízení, je třeba uzavřít, a to ve shodě s žalobní argumentací, že byť je Řízení o náhradě za ZSU vedeno podle zákonné úpravy § 145 odst. 1 písm. c) a násl. ZVP, tento zákon v podrobnostech neupravuje otázku obstarávání podkladů pro rozhodnutí a i na řízení o žádosti , Anonymizováno, k náhradě za ZSU je třeba ve smyslu § 1 odst. 2 správního řádu vztáhnout obecnou úpravu § 50 odst. 2 věta první správního řádu, dle níž podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Bylo tedy povinností Služebního orgánu, a nikoliv žalobce, zajistit odborný posudek k ohodnocení ZSU žalobce, a to bezprostředně po podání Žádosti ze dne 23. 7. 2014, když nejpozději k tomuto datu byly trvalé následky po Úrazu ustáleny. V daném případě lze navíc hodnotit nesprávný úřední postup Služebního orgánu v Řízení jako nelogický. Jestliže totiž Služební orgán prokazatelně až dne 5. 8. 2016 reagoval na žalobcovu urgenci ze dne 28. 7. 2016 k vyřízení Žádosti ze dne 23. 7. 2014 tak, že vyčkává vyhotovení odborného posudku, který sám zadal, přičemž následně tentýž Služební orgán o dva roky později (dne 2. 7. 2018), po další urgenci žalobce ze dne 19. 3 2018, vyzývá žalobce k doložení tohoto posudku, a po nesouhlasu žalobce s takovým postupem přistoupí Služební orgán až po uplynutí dalších tří let (dne 12. 3. 2021) k zadání Posudku, který je podkladem pro Rozhodnutí o náhradě za ZSU a který je vyhotoven za další dva roky dne 16. 3. 2023, postrádá takový postup Služebního orgánu logiku a je, minimálně co do výzvy adresované žalobci dne 2. 7. 2018, v rozporu se zákonnou povinností Služebního orgánu obstarat z úřední povinnosti podklady pro rozhodnutí. Časové proluky mezi výše uvedenými daty přitom nemají zjevné opodstatnění a žalovaná sama nelogičnost takového postupu ani nijak neodůvodnila. Přispění žalobce k prodloužení Řízení, spočívající v procesně chybném podání občanskoprávní žaloby ke zdejšímu soudu dne 30. 4. 2018, soud hodnotil jako zcela zanedbatelné, neboť civilní soudní řízení o této žalobě bylo pravomocně skončeno ke dni 29. 8. 2018 a délka jeho trvání (cca 4 měsíce) byla zcela marginální vůči době trvání celého Řízení.Soud neshledal žádný důvod snížení peněžitého zadostiučinění z důvodu žalovanou tvrzeného obstrukčního a nevhodného jednání žalobce a pro žalobcem chybně podanou civilní žalobu (pro což žalovaná ve svém Stanovisku redukovala přiznanou peněžní satisfakci o 40 %. Jak již soud rozvedl shora, doba trvání civilního sporného řízení před zdejším soudem (necelé 4 měsíce) byla marginální vůči více než 9 letům trvajícího Řízení o Žádosti. Z písemných podání žalobce sice vyplývá jeho tehdejší nesprávné přesvědčení o oprávněnosti jím podané občanskoprávní žaloby, z jeho korespondence však nevyplývá jakákoliv hrubost či nevlídné jednání vůči Služebnímu orgánu. Proběhlé občanskoprávní řízení nemělo na délku průtažného Řízení žádný vliv, když žalovaná zadala vypracování Posudku coby základního předpokladu pro rozhodnutí o Žádosti až za další tři roky od skončení občanskoprávního řízení. Využití mimořádných opravných prostředků žalobcem pak s ohledem na pravomocné skončení občanskoprávního řízení nebylo na překážku dalšímu postupu Služebního orgánu v Řízení.Stejně tak soud neshledal důvod pro snížení peněžité satisfakce v důsledku toho, že žalobce nevyužil dostupné prostředky k odstranění průtahů v Řízení (a namísto toho přistoupil k již zmiňovanému nesprávnému podání civilní žaloby), neboť žalobce jednak opakovaně urgoval Služební orgán k rozhodnutí o jeho Žádosti, a jednak skutečnost, že nevyužil relevantních prostředků obrany proti nečinnosti nepředstavuje kritérium pro případné ponížení přiznané satisfakce. Správní i služební orgány jsou povolány mimo jiné k dodržování zákonných a podzákonných lhůt a ke včasnému procesnímu postupu jsou povinny bez urgencí či připomínání se účastníků řízení (viz § 80 správního řádu).V rámci zohlednění významu předmětu řízení pro žalobce pak soud doplňuje, že nelze odhlédnout od skutečnosti, že Řízení o Žádosti žalobce coby , anonymizováno, bylo vedeno pro jeho služební poměr k , Anonymizováno, přičemž služební poměr je nutno stavět z hlediska významu předmětného právního vztahu na roveň vztahu pracovně právnímu, u něhož judikatura setrvale dovozuje zvýšený význam v případných správních a soudních řízeních. Řízení o Žádosti tedy mělo pro žalobce zvýšený význam.

37. S ohledem na výše uvedené závěry soud zvážil přiměřenost dosavadního poskytnutého zadostiučinění a případnou vhodnou formu satisfakce. Z dikce ust. § 31a odst. 2 OdpŠk vyplývá, že poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích představuje zpravidla nejvyšší míru satisfakce, kterou lze poskytnout v případech, kdy by se samotné konstatování porušení práva nejevilo jako dostatečné. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva nicméně vyplývá, že primární formou satisfakce je odškodnění v penězích, a to s výjimkou těch případů, kdy je význam řízení pro žalobce zcela nepatrný. Zdejší soud nespatřuje v projednávané věci naplnění právě uvedené výjimky z obecného pravidla o přiznávání satisfakce v peněžní formě, když navíc předmět průtažného řízení (náhrada za ZSU v důsledku služebního úrazu v řádech statisíců Kč) vylučuje dostatečnost satisfakce pouhým konstatováním porušení práva či omluvou. O adekvátnosti peněžité formy zadostiučinění nadto nebylo mezi účastníky sporu, sama žalovaná touto formou zčásti žalobce odškodnila. Soud proto vyšel ze základní částky peněžité satisfakce za jeden rok řízení, předpokládané Stanoviskem ČR v rozsahu 15 000 Kč až 20 000 Kč, a s ohledem na zvýšený význam Řízení pro žalobce stanovil výši peněžitého zadostiučinění v částce 20 000 Kč za každý rok trvání Řízení vyjma prvních dvou let, kdy vyšel z částky 10 000 Kč za rok řízení, tedy na samé horní hranici předpokládaného rozsahu, kdy tato částka 20 000 Kč ročně odpovídá rovněž výši satisfakce za rok řízení, poskytnuté žalovanou v předsoudní fázi vypořádání nároku žalobce.

38. Řízení o Žádosti trvalo 9 let, 1 měsíc a 25 dnů (od podání Žádosti dne 23. 7. 2014 do doručení Rozhodnutí o náhradě za ZSU žalobci dne 18. 9. 2023), celková výše peněžitého zadostiučinění tak činí 163 037 Kč (2 roky x 10 000 Kč + 7 let x 20 000 Kč + 1 měsíc x 1 667 Kč + za 26 dnů - 1 370 Kč). Po odečtu již žalovanou nesporně poskytnuté peněžité satisfakce ve výši 82 824 Kč činí rozdíl žalobcem požadovanou částku 80 213 Kč. Žalobci současně vzniklo právo na úrok z prodlení z přisouzené částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle ust. § 14 OdpŠk, tj. ode dne 13. 6. 2024. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci spolu s jistinou ve výši 80 213 Kč i úrok z prodlení dle ust. § 1970 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. K návrhu žalované ve spojení se souhlasným stanoviskem žalobce soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. stanovil pariční lhůtu v délce 15 dnů (výrok II. rozsudku)

39. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl věci plný úspěch. Jeho náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náklady za zastupování advokátem za úkony do 31. 12. 2024 dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty 50 000 Kč (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4552/2014) za 4 úkony právní služby á 3 100 Kč a 4x režijní paušál á 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, písemná replika ze dne 30. 9. 2024), a dále za úkony od 1. 1. 2025 dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9a odst. 2 písm. a), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025, z tarifní hodnoty 80 213 Kč za 2 úkony právní služby á 4 340 Kč a 2x režijní paušál á 450 Kč (účasti na jednání soudu ve dnech 13. 1. 2025 a 3. 3. 2025), a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 4 868 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 30 048 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. K návrhu žalované ve spojení se souhlasným stanoviskem žalobce soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. stanovil pariční lhůtu v délce 15 dnů (výrok III. rozsudku)