11 C 3/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 40 524,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 524,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 135,88 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 672,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26. 5. 2020 ve znění jejích oprav a doplnění domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 40 524,92 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. Dle žalobních tvrzení účastníci uzavřeli dne 4. 7. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále také jen„ úvěrová smlouva“), jejíž nedílnou součástí je sazebník poplatků, a která byla po jejím uzavření žalovanému zaslána na jeho emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Na základě této smlouvy bylo žalovanému umožněno čerpat peněžité prostředky až do výše úvěrového limitu nejprve ve výši 30 000 a následně 40 000 Kč a žalovaný byl povinen do 15. dne každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činila nejprve 900 Kč a po zvýšení úvěrového limitu 1 200 Kč. Takto žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 46 543 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok z poskytnutého úvěru ve výši 24 % ročně, náhrada nákladů v případě ukončení smlouvy ve výši 1000 Kč a náhrada nákladů vynaložených na upomínky. První upomínku žalobkyně zasílá v měsíci následujícím po měsíci, kdy se žalovaný dostal do prodlení a náhrada za její zaslání činí 300 Kč, druhá upomínka je zaslána v měsíci následujícím po první upomínce a náhrada za její zaslání činní 500 Kč, přičemž žalobkyně zaslala první upomínky za prodlení v období 10/ 2018, 01/ 2019, 05/ 2019 a 08/ 2019, dále zaslala druhé upomínky za prodlení v období 06/ 2019 a 09/ 2019. Z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek mu žalobkyně dne 3. 1. 2020 zaslala odstoupení od úvěrové smlouvy, které nabylo účinnosti ke dni 14. 1. 2020. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku ve výši 28 500 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu ve výši 11 407,12 Kč, na úroky ve výši 15 692,88 Kč a na náklady ve výši 1 400 Kč (upomínky za období 10/ 2018, 01/ 2019, 05/ 2019 a 06/ 2019). Žalobkyně tak požaduje na jistině částku 35 135,88 Kč, na úrocích částku 3 589,04 Kč a 1 800 Kč na náhradě nákladů. Žalovaný nezaplatil dluh ani na základě zaslané písemné předžalobní upomínky ze dne 1. 4. 2020. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s tím, aby žalovanému byla k úhradě pohledávky s příslušenstvím a nákladů řízení stanovena standardní pariční lhůta tří dnů, když pro případné splátky není dán důvod.

2. Žalovaný navrhl žalobě vyhovět co do výše nesplacené jistiny úvěru v částce 18 043 Kč představující rozdíl čerpaných prostředků 46 543 Kč a jejich dosavadní úhrady ve výši 28 500 Kč, přičemž co do zbytku navrhl žalobu zamítnout. Namítl, že úvěr nikdy nevznikl, že mu úvěrová smlouva nebyla doručena, a to ani elektronicky. Dále namítl, že mu nebyla doručena ani předžalobní výzva. Jednání žalobkyně označil za lichevní s tím, že výše úroku 24 % ročně je dle jeho názoru v rozporu s dobrými mravy, přičemž s její výší a způsobem započítávání nebyl seznámen. Pro případ vyhovění žalobě v plném rozsahu, požádal v závěrečné řeči o stanovení splátek, neboť nemá žádné úspory, byť jeho čistý měsíční finanční příjem činí 42 000 Kč a nemá žádné výdaje s bydlením (bydlí v rodinném domě se svými rodiči). Svá předchozí tvrzení, že žalobkyni na úvěr uhradil částku přesahující 35 000 Kč a že sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, vzal v průběhu řízení zpět, resp. již na nich netrval.

3. Po skutkové stránce účastníci učinili nesporným, a to při jednání dne [datum], že dne [datum] uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, s úvěrovým limitem ve výši 30 000 Kč, navýšeným v prosinci 2017 na částku 40 000 Kč, přičemž na základě této smlouvy žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu účastníků čerpal finanční prostředky žalobkyně v souhrnné výši 46 543 Kč, na které uhradil částku 28 500 Kč. Dále bylo nesporným, že žalovaný nečerpal finanční prostředky žalobkyně prostřednictvím kreditní karty, tj. karta k úvěrové smlouvě mu vydána nebyla. Při jednání dne [datum] žalovaný učinil nesporným, že e-mailová adresa: [email], byla v rozhodné době a je i v současné době jeho e-mailovou adresou.

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou účastníci nesporně uzavřeli dne 4. 7. 2017, byl sazebník poplatků, což žalovaný dle bodu 3. článku s názvem“ A co jsme si společně dále ujednali“ potvrdil podpisem předmětné smlouvy (viz smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], sazebník a emailové korespondence ze dne [datum] včetně konečného schválení úvěru).

5. Žalobkyně žalovanému do jeho emailové schránky [email] zaslala přihlašovací údaje do aplikace zřizované žalobkyní, kde si mohl uzavřenou smlouvu stáhnout (viz emailová korespondence ze dne [datum] včetně oznámení o schválení úvěru). Tím bylo vyvráceno tvrzení žalovaného o tom, že mu úvěrová smlouva nebyla žalobkyní poskytnuta.

6. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. pravidelné příjmy (z výpisů z účtu a telefonicky od zaměstnavatele), výdaje, majetkovou situaci (viz zpráva o posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS (pozn. soudu- databáze členských společností o platební morálce klientů), CRIF (pozn. soudu- software úvěrových registrů), závazky po splatnosti z databáze CEE- centrální evidence exekucí- s výsledkem negativní (viz zpráva o posouzení úvěruschopnosti žalovaného).

7. Dle úvěrové smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách minimálně po 900 Kč měsíčně, vždy k 15. dni v měsíci (viz první strana úvěrové smlouvy). Sjednaná roční úroková sazba úvěru činila 24 % ročně z čerpané výše úvěru plynoucí od převedení peněžitých prostředků do jejich splacení (viz první strana a písm. F úvěrové smlouvy). Ke dni 4. 12. 2017 účastníci sjednali navýšení úvěrového limitu na částku 40 000 Kč (viz potvrzení o navýšení úvěrového limitu ze dne [datum]).

8. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 7. 2017 částku 30 000 Kč, dne 7. 12. 2017 částku 11 200 Kč a dne 23. 8. 2018 částku 5 343 Kč (viz 3x potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] o zaslání finančních prostředků žalobkyně na účet žalovaného v souhrnné výši 46 543 Kč). Žalobkyně byla dle písm. H článku úvěrové smlouvy označeného: „Povinné informace ve smlouvě podle zákona a co jsme s vámi dále ujednali“ oprávněna započíst uhrazené splátky nejprve na smluvní pokuty, náhradu nákladů při prodlení spotřebitele, poplatky spojené s úvěrem, úroky z prodlení, běžný úrok a na jistinu (viz písm. H úvěrové smlouvy). Žalobkyně byla oprávněna účtovat za první upomínku částku 300 Kč, za druhou upomínku 500 Kč a za ukončení smlouvy z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce částku 1 000 Kč (viz písm. L úvěrové smlouvy, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník).

9. Žalovaný hradil sjednané splátky řádně od června 2017 do prosince 2017 ve výši 900 Kč a od ledna 2018 do září 2018 ve výši 1 200 Kč, v říjnu 2018 nezaplatil ničeho, za což mu byla účtována upomínka 300 Kč, v listopadu 2018 uhradil 2 800 Kč, v prosinci 2018 hradil 1 300 Kč, v lednu roku 2019 nehradil ničeho, za což mu byla účtována upomínka 300 Kč, v únoru 2019 zaplatil 3 000 Kč, v březnu a dubnu 2019 hradil pokaždé 1 200 Kč, v květnu a červnu 2019 nehradil ničeho, přičemž mu byla účtována upomínka v květnu v částce 300 Kč a v červnu druhá upomínka v částce 500 Kč, v červenci 2019 zaplatil naposledy, a to částku 2 900 Kč; dále mu byla účtována druhá upomínka v srpnu 2019 v částce 300 Kč, za září 2019 upomínka v částce 500 Kč a náhrada za ukončení smlouvy - přechod do vymáhání v částce 1000 Kč (viz výpis z úvěrového účtu žalovaného [číslo] ze dne [datum] včetně rozkladu splátek zachycující podrobný přehled všech čerpání ze strany žalovaného a jeho splátek včetně započtení těchto splátek na jednotlivé položky). Celkem žalovaný uhradil ve splátkách částku 28 500 Kč, z toho byla část ve výši 15 692,88 Kč započtena na smluvní úrok, část ve výši 1 400 Kč na upomínky - úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného a zůstatek ve výši 11 407,12 Kč na jistinu úvěru; nadále tak žalobce dlužil na jistině úvěru částku 35 135, 88 Kč, na smluvním úroku částku 3 589,04 Kč a na nákladech za upomínání a ukončení smlouvy částku 1 800 Kč, tj. celkem 40 524,92 Kč (viz rozklad splátek zachycující podrobný přehled všech čerpání ze strany žalovaného a jeho splátek včetně započtení těchto splátek na jednotlivé položky).

10. V článku pod označením: „Povinné informace ve smlouvě podle zákona a co jsme s vámi dále ujednali“ úvěrové smlouvy bylo pod písm. O účastníky sjednáno oprávnění žalobkyně odstoupit od smlouvy pro případ prodlení žalovaného s úhradou více jak 2 sjednaných splátek, nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce, přičemž odstoupení nabývá účinů jeho doručením. V článku pod označením:„ A co jsme si společně dále ujednali“ úvěrové smlouvy bylo pod bodem 10. účastníky sjednáno, že se každá komunikace považuje za doručenou mimo jiné také uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky.

11. Dopisem ze dne 2. 1. 2020 žalobkyně zaslala žalovanému na adresu [adresa žalovaného], písemné odstoupení od úvěrové smlouvy současně s výzvou k okamžité úhradě zůstatku dluhu a s upozorněním na eventuální domáhání se nároku soudní cestou; obsahem tohoto dopisu bylo i sdělení žalobkyně, že odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti okamžikem jeho doručení (viz dopis žalované ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). Dne 3. 4. 2020 žalobkyně zaslala žalovanému znovu písemné odstoupení od úvěrové smlouvy současně s předžalobní výzvou k plnění (viz dopis žalované ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu).

12. Přehledem úrokových sazeb ze systému ARAD-ČNB, doložených žalobkyní, bylo prokázáno, že průměrná výše úrokové sazby u revolvingových úvěrů pro domácnosti v měsíci červenci 2017 činila 12,55 % ročně a v měsíci prosinci 2017 činila 12,58 % ročně.

13. Sdělením [právnická osoba] ze dne 20. 10. 2021 (viz č. l. 70 spisu) bylo prokázáno, že tato banka poskytovala v červenci roku 2017 pro spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč úrokovou sazbu 10,4 % a v prosinci 2017 pro spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč úrokovou sazbu 9,3 %. Sdělením [právnická osoba] ze dne 22. 10. 2021 (viz č. l. 73 spisu) bylo prokázáno, že tato poskytovala spotřebitelský úvěr za stejných podmínek v sazbách 9,46 % a 8,7 %. Sdělením [právnická osoba] ze dne 27. 10. 2021 (viz č. l. 76 spisu) bylo prokázáno, že tato poskytovala spotřebitelský úvěr za stejných podmínek v sazbách 14,4 % a 13,9 %.

14. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

15. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého byl na základě účastníky písemně uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 7. 2017 žalobkyní poskytnut žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, resp. 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet žalobkyni spolu se sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 24 % ročně v dohodnutých splátkách po 900 Kč měsíčně, navýšených od ledna 2018 na 1 200 Kč měsíčně. Dle této smlouvy žalovaný celkem čerpal finanční prostředky žalobkyně ve výši 46 543 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy prověřila majetkové poměry žalovaného (dotazem na zaměstnavatele žalovaného, výpisy z účtu, lustrací databáze SOLUS, CRIF a CEE) a došla k závěru, že je schopen splátky úvěru hradit. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 28 500 Kč, přičemž poslední úhradu provedl v červenci 2019. Za období srpen a září 2019 se dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně proto písemně odstoupila od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 2. 1. 2020, zaslaným žalovanému, a to k 10. dni od jeho odeslání žalovanému. Žalovaný se v období před srpnem 2019 4x dostal do prodlení s úhradou splátek v průběhu trvání úvěru, za což mu žalobkyně zaslala 4x první upomínky v období 10/ 2018, 01/ 2019, 05/ 2019 a 08/ 2019, dále 2x druhé upomínky v období 06/ 2019 a 09/ 2019. Aktuální dluh žalovaného činí na neuhrazené jistině úvěru částku 35 135,88 Kč, na smluvním úroku za poskytnutí úroku částku 3 589,04 Kč a na dohodnutých nákladech spojených s upomínkami a ukončením smlouvy částku 1 800 Kč. Tento dluh žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy. V době uzavření úvěrové smlouvy (červenec 2017) a následného navýšení úvěrového limitu (prosinec 2017) se roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami pohybovala v rozmezí od 8,7 % do 14,4 %, tj. v průměru 11,7 % p. a., přičemž nejvyšší prokázaná úroková sazba [právnická osoba] činila 13,9 % a 14,4 %.

16. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci dne 4. 7. 2017 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), a to adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, 420 a § 1810 o. z.). Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy soud považuje za dostatečné provedení lustrace informačního systému SOLUS a CEE, a zjištění pravidelných příjmů z výpisů z účtu a telefonicky od zaměstnavatele. Žalovaný na základě předmětné smlouvy čerpal finanční prostředky, které byl povinen žalobkyni vrátit sjednaným způsobem, tj. v dohodnutých měsíčních splátkách, spolu se sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru. Tento smluvní závazek však žalovaný porušil, když se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek úvěru, v důsledku čehož žalobkyně souladu se smluvními ujednáními odstoupila od úvěrové smlouvy, úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení všech jeho splatných závazků (§1931 o. z.). Žalovaný však zesplatněný dluh ve výši 40 524,92 Kč žalobkyni neuhradil ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění.

17. Při posuzování přiměřenosti smluvního úroku za poskytnutí úvěru ve sjednané výši 24 % ročně, a tedy jeho souladu či kolize s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z., soud vycházel z ustálené rozhodovací praxe. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž za rozpornou s dobrými mravy shledal sjednanou výši úroků 60 % ročně, která převýšila téměř čtyřnásobně nejvyšší bankovní úrokovou sazbu (15,5 % ročně), tedy horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobný závěr byl přijat i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, který dále dodal, že za nepřiměřený nemusí být považovaný ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Z novější judikatury např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3498/2018, ve kterém úrok považovaný za rozporný s dobrými mravy činil 97,68 % p. a. V daném případě bylo prokázáno, že v rozhodném období červenec a prosinec 2017 činila horní hranice obvyklé úrokové míry 14,4 % a 13,9 % ročně, když v této výši uplatňovala nejvyšší úrokovou sazbu Česká spořitelna a. s. S ohledem na výše uvedené soud nepovažuje účastníky sjednaný úrok 24 % ročně za kolidující s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z., když horní hranice obvyklé úrokové míry v dané době nebyla překročena ani dvojnásobně, a rovněž zde nejsou jiné relevantní okolnosti, které by rozpor s dobrými mravy indikovaly, např. tíseň na straně spotřebitele. V souvislosti s uvedeným soud konstatuje, že nezjistil ani jiné důvody dle ust. § 1796 o. z., které by odůvodňovaly neplatnost úvěrové smlouvy.

18. Pokud jde o náhradu nákladů za upomínky a ukončení úvěrové smlouvy, soud dospěl k závěru, že se jedná o smluvní pokuty podle ust. § 2048 a násl. o. z., přičemž jsou součástí úvěrové smlouvy a jejich výše závisí na platební morálce žalovaného. Ujednání v úvěrové smlouvě jsou sjednaná jasně, určitě a nezakládají významnou nerovnováhu povinností žalovaného ve smyslu ust. § 1813 o. z., proto žalobkyni podle těchto ujednání vzniklo právo na zaplacení výše specifikovaných smluvních pokut.

19. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 40 524,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po její splatnosti, tj. účinků odstoupení od úvěrové smlouvy, podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Její náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 027 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT”), z tarifní hodnoty ve výši 35 135,88 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí věci, podání žaloby, 2x účast na jednání), částky 1 270 za jeden úkon v poloviční výši (předžalobní výzva), pět paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a paušálu ve výši 2 715,30 Kč, tj. celkem ve výši 17 672,30 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

21. S ohledem na skutečnost, že čistý měsíční finanční příjem žalovaného činí 42 000 Kč, nemá žádné výdaje s bydlením a žalobkyně požadovala stanovení standardní pariční lhůty tří dnů, soud nevyhověl požadavku žalovaného, vznesenému až v závěrečné řeči, na splnění povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve splátkách, a dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni přiznanou pohledávku s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.