11 C 33/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 63 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 63 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 22. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 122 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne 25. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 63 050 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalobkyně provedla dne 23. 10. 2020 odtah motorového vozidla [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“), které bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. Odtah byl proveden podle § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu). Následně se žalobkyně pokusila písemně kontaktovat žalovanou a vyzvala jí k úhradě dlužné částky za odtah ve výši 1 900 Kč a parkovné ve výši 250 Kč za první až třetí den střežení a ve výši 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a ve výši 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celkovou dlužnou částku ve výši 63 050 Kč však žalovaná dosud nezaplatila. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Na den [datum] nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem řádně omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Po skutkové stránce bylo prokázáno, že žalovaná byla ke dni 23. 10. 2020 vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla (viz karta vozidla [anonymizováno]). Dne 23. 10. 2020 žalobkyně provedla odtah předmětného vozidla žalované dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. (neoprávněné stání vozidla na vyhrazeném parkovišti), a to na základě rozhodnutí strážníka [anonymizováno] policie a odstranění vozidla (viz protokol o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum]). Dopisem ze dne 19. 11. 2020 žalobkyně oznámila žalované na rejstříkovou adresu [adresa žalované], specifikovala parkoviště, na které bylo odtaženo a žalovanou vyzvala k převzetí vozidla a zaplacení odtahu vozidla a služeb parkoviště (viz cit. dopis žalobkyně ze dne [datum], žádost o informaci ze dne [datum] a sdělení údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel ze dne [datum]). Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 14. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky za odtah a parkovné v tehdejší výši 35 050 Kč. Nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, vydaným Radou [obec] dne [datum] a účinným od 1. 4. 2013, bylo prokázáno, že maximální cena za jeden úplný odtah vozidla činí 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí za 1. – 3. započatý den 250 Kč, od 4. dne za každý jen započatý den, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště, 400 Kč, od 181. dne 50 Kč za den. Soud hodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu. Žalovaná je vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, které bylo na pokyn [anonymizováno] policie [obec] dne 23. 10. 2020 odtaženo na parkoviště provozované žalobkyní, přičemž žalovaná byla následně vyzvána k vyzvednutí vozidla a k zaplacení úhrady za jeho odtah a parkovné, což však neučinila, neboť vozidlo nevyzvedla a dosud dlužnou částku ve výši 63 050 Kč (za úplný odtah ve výši 1 900 Kč, za první 3 dny parkování á 250 Kč, za následujících 151 dnů á 400 Kč), splatnou dne 21. 1. 2021, dosud nezaplatila. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí vyhověl podle ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Její náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 522 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (písemná předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby), tj. celkem ve výši 3 122 Kč. Za písemné podání žalobkyně ze dne 22. 2. 2022 soud nepřiznal požadovanou paušální náhradu ve výši 300 Kč, neboť uvedené podání, mimo omluvy neúčasti žalobkyně u jednání, obsahuje stejná, popř. doplňující skutková tvrzení, která byla již uvedena, resp. měla být uvedena v samotné žalobě. Za takový úkon tudíž nelze přiznat požadovanou náhradu nákladů řízení, neboť se nejedná o účelně vynaložený náklad.