11 C 365/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 5 % ročně z částky 250 000 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 28. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 117 044 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou dne 25. 11. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Dle žalobních tvrzení byli účastníci od roku 2010 partnery a žili spolu ve společné domácnosti. K rozpadu jejich společného soužití došlo dne 2. 1. 2020, kdy žalovaná iniciovala rozchod a žalobce se musel ze společné domácnosti odstěhovat. Během partnerského soužití vynaložil žalobce ze svých výlučných finančních prostředků částku cca 500 000 Kč na zvelebení nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované, konkrétně na rekonstrukci střechy, oken, ložnice, dveří, rozvodů tepla a vybudování podkroví včetně potřebných materiálů jako písek, beton a štěrk, to vše pro budovu č. p. 1 stojící na pozemku parc. č. st. 9 v k. ú. , adresa, , kterou účastníci spolu užívali po dobu jejich společného soužití (dále také jen „Nemovitost“). Po rozchodu se účastníci snažili o finanční vypořádání, při němž žalovaná prostřednictvím e-mailové komunikace dokonce dne 27. 5. 2020 uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 250 000 Kč z titulu vložených investic žalobce do pořízení oken a střechy Nemovitosti, ovšem po tomto uznání neplnila. Toto prohlášení je dle žalobce způsobilé k naplnění veškerých podmínek uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), ve spojení s ust. § 562 odst. 1 o. z. Byť se investice žalobce ve prospěch žalované blížily výše uvedené částce cca 500 000 Kč, uplatnil žalobce podanou žalobou nárok toliko co do výše žalované částky 250 000 Kč odpovídající jím poukázaným platbám na účet žalované, a to 100 000 Kč dne 18. 5. 2011 s poznámkou „záloha na nákup řeziva“, 60 000 Kč dne 30. 6. 2011, 45 000 Kč dne 26. 4. 2012 na nákup oken a 35 477 Kč dne 13. 6. 2012 s poznámkou „, Jméno zainteresované osoby 1/0, “, a dále žalobcem hotovostně hrazeným platbám v obchodu , Anonymizováno, za nákup materiálu a zboží pro rekonstrukci, a to úhrady 15 000 Kč dne 19. 1. 2012, 808 Kč dne 13. 7. 2012 a 2 384 Kč dne 16. 7. 2012; ač i tyto individualizované výdaje v souhrnu převyšují žalobcem uplatněnou částku. Za tyto investice vznikl žalobci nárok na finanční kompenzaci, neboť jejich vložením do výlučného majetku žalované se žalovaná bezdůvodně obohatila. Dne 18. 10. 2022 byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobce současně požádal o přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z žalované částky ode dne následujícího po uznání dluhu žalovanou, tj. od 28. 5. 2020.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. V prvé řadě namítla, že si není vědoma, že by dne 27. 5. 2020 učinila jakékoliv písemné uznání dluhu s tím, že e-mailové zprávě ze dne 27. 5. 2020 nelze přisuzovat právní účinky uznání dluhu, neboť postrádá nezbytnou písemnou formu včetně podpisu a předmět uznání není vymezen natolik určitě, aby byl nezaměnitelný s jiným. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1741/2017 ze dne 1. 6. 2017 a sp. zn. 26 Cdo 1230/2019 ze dne 22. 5. 2019, argumentovala, že bez kvalifikovaného elektronického podpisu nelze uvedenou e-mailovou zprávu považovat za písemnou zprávu.Dále namítla promlčení žalobního nároku s tím, že jej žalobce u soudu uplatnil až po více než 3 letech. Rovněž poukázala na to, že případné promlčení tvrzeného dluhu není v e-mailové zprávě ze dne 27. 5. 2020 obsaženo, pročež není splněna podmínka vědomosti uznávajícího o tomto promlčení k okamžiku uznání.

3. Žalobce v replice odmítl procesní obranu žalované s tím, že dluh uznaný žalovanou v e-mailové zprávě z 27. 5. 2020, odeslané z její e-mailové adresy , e-mail, , byl vymezen dostatečně určitě a konkrétně, a to zmíněnou opravou střechy a výměnou oken, čímž je prokázána rovněž vědomost žalované o finančních vkladech žalobce a jejím dluhu vůči němu. Uznání dluhu učinila žalovaná v době, kdy s žalobcem prostřednictvím e-mailové korespondence domlouvala nejen otázku jejího dluhu za střechu a okna, ale rovněž otázku péče o nezletilé děti a otázku závazku žalované zaplatit mu částku 113 200 Kč za odkup lesa, kterou žalovaná následně dne 3. 2. 2022 žalobci uhradila. Dohoda účastníků prostřednictvím jejich konkretizované e-mailové korespondence z roku 2020 dokonce vyústila v písemnou dohodu účastníků ohledně jejich dětí. Z téže e-mailové adresy žalované jednala žalovaná i vůči třetím osobám, přičemž pro všechny zprávy odeslané z této adresy je zřejmý totožný styl a způsob psaní. Dle žalobce, forma uznání dluhu v předmětném e-mailu splňuje veškeré náležitosti písemného uznání dluhu, když písemná forma je zachována rovněž při učinění právního jednání technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, přičemž druhá z uvedených podmínek je naplněna již samotným názvem e-mailové adresy žalované. Žalobce rovněž odmítl námitku promlčení vznesenou žalovanou s tím, že pro počátek běhu promlčecí lhůty nemůže být rozhodným okamžik poskytnutí finančních prostředků žalobcem, ale až okamžik jeho odstěhování se ze společné domácnosti účastníků, neboť nedošlo-li by k rozpadu vztahu účastníků, nepředstavovaly by vklady žalobce bezdůvodné obohacení. Na promlčení uznávaného dluhu pak nemuselo být v e-mailovém uznávacím projevu žalované ze dne 27. 5. 2020 pamatováno, neboť právní úprava promlčení, účinná ke dni učinění tohoto uznání dluhu, podmínku vědomosti žalované coby dlužníka o promlčení uznaného dluhu nestanovila.

4. Žalobce při jednání soudu dne 31. 5. 2023 vzal podanou žalobu zpět do úroku z prodlení ve výši 5 % ročně z částky 250 000 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení, přičemž žalovaná s tímto částečným zpětvzetím vyslovila souhlas. Soud proto dle ust. 96 odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), řízení v požadovaném rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku).

5. Při jednání soudu dne 31. 5. 2023 učinili účastníci nesporným pouze to, že spolu po určitou dobu žili v partnerském vztahu, vedli společnou domácnost v rodinném domě ve vlastnictví žalované (pozn. soudu - tj. v Nemovitosti) a z jejich vztahu se narodily dvě děti.Nesporným pak bylo ještě to, že žalované byla doručena předžalobní výzva ze dne 18. 10. 2022, na kterou žalovaná ničeho neplnila.

6. Zbylá skutková tvrzení zůstala mezi účastníky spornými včetně žalobních tvrzení o tom, že e-mail ze dne 27. 5. 2020 vyhotovila žalovaná ze své e-mailové adresy , e-mail, , že v době jeho vyhotovení si byla vědoma svého závazku vůči žalobci uhradit mu jeho investice do Nemovitosti, a že e-mailová komunikace byl v dané době obvyklý způsob komunikace účastníků.

7. Uživatelské oprávnění žalované k e-mailové adrese ve znění , e-mail, , tj. obsahující v zápatí jméno a příjmení žalované, bylo prokázáno e-mailovou korespondencí ze dne 9. 4. 2020 a 22. 7. 2020 mezi žalobcem a adresátem využívajícím právě zmíněnou adresu, dále e-mailovou korespondencí mezi Městskou částí Praha 6, Základní školou , jméno FO, a účastníky ze dne 6. 4. 2020, resp. 20. 4. 2020, a 14. 4. 2020, dále účastníky vlastnoručně podepsanou dohodou rodičů při svěření dětí do střídané péče ze dne 17. 1. 2021 a účastníky vlastnoručně podepsaným čestným prohlášením ze dne 1. 10. 2020. V průběhu uvedené e-mailové komunikace, která navazuje na níže citovanou e-mailovou komunikaci z 27. 5. 2020 a 3. 6. 2020, byla mezi účastníky řešena mimo jiné otázka péče o společné děti a dále otázka uplatňování daňového zvýhodnění, přičemž žalobce dne 9. 4. 2020 navrhl střídavou péči o děti po týdnu, se kterou žalovaná vyslovila souhlas v e-mailu z 27. 5. 2020, v němž rovněž navrhla střídání daňového zvýhodnění na děti po roce. E-mailem z 3. 6. 2020 žalobce navrhl jako den předávání dětí neděli a dále navrhl rozdělení daňového zvýhodnění tak, že každý z rodičů uplatní zvýhodnění na jedno z dětí, s čímž žalovaná souhlasila v e-mailu z 25. 6. 2020. Dne 1. 10. 2020 účastníci formou čestného prohlášení společně písemně prohlásili, že učinili dohodu o střídavé péči o společné děti, a dne 17. 1. 2021 pak oba účastníci uzavřeli písemnou dohodu, v níž zcela konkrétně určili způsob uplatnění daňového zvýhodnění (viz cit. Dohoda rodičů při svěření dětí do střídavé péče ze dne 17. 1. 2021).

8. Užívání emailové adresy žalovanou rovněž při komunikace se třetími osobami bylo prokázáno e-mailovou korespondencí účastníků se vzdělávacími a volnočasovými institucemi. Dne 13. 1. 2020 přeposlala žalovaná z e-mailové adresy , e-mail, žalobci na adresu , e-mail, zprávu s předmětem „, adresa, v kroužku PG“, kterou původně obdržela od , jméno FO, ze ZŠ , jméno FO, , adresa původního odesílatele: , e-mail, . Stejně tak zaslala žalovaná žalobci za využití shodných e-mailových adres zprávu dne 20. 1. 2020. Dne 26. 2. 2020 přeposlala žalovaná totožným způsobem e-mailovou zprávu od , jméno FO, , adresa odesílatele: , e-mail, , týkající se dětských oddílových závodů přípravek. O výsledcích závodů informovala žalovaná žalobce za využití totožných e-mailových adres přeposlanou zprávou dne 5. 3. 2020. Dne 22. 3. 2020 pak žalovaná za využití totožných e-mailových adres přeposlala žalobci odkaz na výukové video od původní odesílatelky, , jméno FO, , e-mailová adresa: , e-mail, . Městská část Praha 6 dne 6. 4. 2020 zaslala na adresy obou účastníků, tj. na adresu , e-mail, a adresu , e-mail, , informaci související se zápisy do základních škol, přičemž žalovaná z výše uvedené adresy s pokynem ještě jednou přeposlala tuto zprávu žalobci. Dne 14. 4. 2020 pak žalovaná stejným způsobem přeposlala žalobci informaci od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze ZŠ , jméno FO, týkající se online výuky dětí. Dne 14. 5. 2020 pak žalovaná, za využití totožných e-mailových adres, přeposlala žalobci formulář ke zpětvzetí žádosti o zápis dítěte k základnímu vzdělávání na ZŠ , Anonymizováno, a dne 18. 5. 2020 mu zaslala vždy jednu fotografii, na nichž se nachází nezletilé děti.

9. Výše uvedenými listinnými důkazy pod body 7. a 8. rozsudku bylo tedy prokázáno, že e-mailová adresa ve znění „, e-mail, “ byla v roce 2020 e-mailovou adresou žalované, která ji běžně užívala ke komunikaci se žalobcem a dalšími subjekty, a že žalovaná vyhotovila předmětný e-mail ze dne 27. 5. 2020.

10. E-mailovou komunikací účastníků (z e-mailové adresy žalobce , e-mail, a e-mailové adresy žalované , e-mail, ) ze dne 9. 4. 2020, 27. 5. 2020 a 3. 6. 2020 bylo dále prokázáno, že účastníci spolu tímto způsobem komunikovali i k otázkám finančního vypořádání, kdy žalobce v e-mailu z 9. 4. 2020 žádal žalovanou o vypořádání jeho osoby ohledně částky cca 500 000 Kč, kterou zaplatil ze svých finančních prostředků mimo jiné na rekonstrukci střechy a oken v Nemovitosti žalované, a současně žalovanou požádal, aby z důvodu předejití dohadům vše zasílala e-mailem, což žalovaná následně fakticky zasílanými e-maily akceptovala (viz e-maily žalované od data 17. 4. 2020), přičemž v e-mailu ze dne 27. 5. 2020 výslovně prohlásila k finančnímu vypořádání účastníků, že je připravena splácet žalobci částku 250 000 Kč, která se skládá z jeho investice do střechy (200 000 Kč) a oken (50 000 Kč) na chalupě, a to po 5 208 Kč měsíčně.Těmito listinnými důkazy bylo tedy prokázáno, že žalovaná si byla v roce 2020 vědoma existence svého dluhu vůči žalobci ve výši 250 000 Kč z titulu konkretizovaných investic žalobce do Nemovitosti a že se žalobci písemně zavázala tuto částku uhradit.

11. Výše uvedeným skutkovým zjištěním o vědomosti dluhu žalované vůči žalobci a postoje žalované k jeho splnění koresponduje rovněž svědecká výpověď , jméno FO, , sestry žalobce a bývalé švagrové žalované, realizovaná při jednání soudu dne 12. 2. 2024, která výslovně potvrdila, že z telefonních nahrávek rozhovorů účastníků, které ji žalobce přehrával v průběhu roku 2020 (pozn. soudu - dle žalobce se tyto nahrávky nedochovaly), slyšela, jak v nich žalovaná hovoří o svém dluhu ve výši cca 250 000 Kč, který měla vůči žalobci za pořízení oken a střechy atd., že v nich žalovaná nejdříve tyto platby žalobce uznávala, poté je označovala za propadlé, promlčené s tím, že žalobce od ní nic neuvidí a ať si to dá klidně k soudu. Touto svědeckou výpovědí bylo tedy dále prokázáno, že žalovaná svůj dluh vůči žalobci později odmítla uhradit s tvrzením, že jeho pohledávka za ní je promlčená. Ač blízký příbuzenský vztah jmenované svědkyně k žalobci by mohl v obecné rovině vést k úvaze o její snaze vypovídat ve prospěch žalobce, soud shledal její výpověď věrohodnou, neboť svědkyně byla jednak poučena ve smyslu ust. § 126 o. s. ř. o trestněprávních následcích křivé svědecké výpovědi, a jednak, a to především, její výpověď koresponduje s výše uvedenou e-mailovou komunikací účastníků z roku 2020, jak je konstatováno již shora.

12. Výlučné vlastnické právo žalované k Nemovitosti bylo prokázáno výpisem Informací o pozemku - LV č. , hodnota, .

13. Výpisy z účtu žalobce č. , č. účtu, za měsíce květen a červen 2011 a duben a červen 2012 bylo prokázáno, že žalobce provedl z jeho osobního účtu následující úhrady: dne 18. 5. 2011 ve výši 100 000 Kč na účet paní , jméno FO, s poznámkou k platbě ve znění „záloha na nákup řeziva - , adresa, “, dne 30. 6. 2011 ve výši 60 000 Kč na účet č. , č. účtu, , dne 26. 4. 2012 ve výši 45 600 Kč na účet č. , č. účtu, s poznámkou k platbě ve znění „, Jméno zainteresované osoby 1/0, , faktura č. , hodnota, “, dne 13. 6. 2012 ve výši 35 477 Kč na účet č. , č. účtu, s poznámkou k platbě ve znění „doplatek , Jméno zainteresované osoby 1/0, “; a dále provedl následující platby platební kartou: dne 17. 1. 2012 ve výši 15 000 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 808 Kč a dne 11. 7. 2012 ve výši 2 384 Kč, to vše v rámci sítě prodejen prodejce , Anonymizováno, .

14. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2022 a podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že právní zástupkyně žalobce zaslala žalované výzvu k zaplacení žalované částky s příslušenstvím od 28. 5. 2020, tj. ode dne následujícího po uznání dluhu žalovanou v e-mailu ze dne 27. 5. 2020.

15. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

16. Z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, soud při jednání dne , právnická osoba, . 2024 zamítl zbylé důkazní návrhy žalobce, neboť potvrzení o platbě žalované na účet žalobce ve výši 113 200 Kč ze dne 3. 2. 2022 je nerozhodným důkazním prostředkem, když tvrzená pohledávka žalobce s touto platbou související není předmětem řízení, a důkaz fotografiemi o pracích na Nemovitosti je zcela nadbytečným.

17. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého účastníci žili v partnerském vztahu a vedli společnou domácnost v Nemovitosti, a to až do začátku roku 2020, kdy došlo k ukončení jejich partnerského soužití a vedení společné domácnosti. V následujícím průběhu roku 2020 účastníci prostřednictvím e-mailové komunikace vypořádávali finanční otázky a otázky péče o společné děti, kdy žalobce tak činil z adresy , e-mail, a žalovaná z adresy „, e-mail, “, ze které běžně komunikovala nejen se žalobcem, ale i třetími subjekty. V rámci této komunikace žalovaná v e-mailu ze dne 27. 5. 2020 žalobci sdělila, že ohledně finančního vypořádání účastníků je připravena žalobci splácet částku 250 000 Kč, sestávající z jeho investice do střechy (200 000 Kč) a oken (50 000 Kč) v Nemovitosti, ve splátkách po 5 208 Kč měsíčně. Na tuto částku, investovanou žalobcem do jejího výlučného majetku v průběhu let 2011-2012, však žalovaná žalobci ničeho neuhradila, přičemž neplnila ani na základě písemné předžalobní upomínky.

18. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy (odst. 3 věta první).

19. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

21. Podle bodu 49. preambule nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“), které je přímo aplikovatelné, má eIDAS zavést zásadu, že elektronickému podpisu by neměly být upírány právní účinky na základě skutečnosti, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikovaný elektronický podpis. Právní účinky elektronických podpisů v členských státech by však měly být vymezeny vnitrostátním právem, s výjimkou požadavků stanovených v tomto nařízení, podle něhož by měl mít kvalifikovaný elektronický podpis rovnocenný právní účinek jako podpis vlastnoruční.

22. Podle čl. 3 písm. 10 nařízení eIDAS se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

23. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS pak elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

24. Podle ust. § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném do 23. 7. 2021 (dále jen „ZET“), lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

25. Podle ust. § 609 věta prvá o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

26. Podle ust. § 619 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

27. Podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

28. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

29. Podle ust. § 639 věta prvá o. z., uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.

30. Podle ust. § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

31. Podle ust. § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

32. Podle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

33. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. K určení rozhodné právní úpravy na danou věc, s ohledem na skutečnost, že k faktickém poskytnutí finančních prostředků žalobce došlo v letech 2011 a 2012, tedy v období účinnosti obč. zák., zatímco k rozpadu společného soužití účastníků došlo až v době účinnosti o. z., bylo třeba zabývat se v prvé řadě důvodem vzniku bezdůvodného obohacení a okamžikem jeho vzniku. V řízení bylo prokázáno, že účastníci po ukončení společného soužití začátkem roku 2020 formou e-mailové komunikace vzájemně jednali v průběhu téhož roku o otázkách jejich finančního vypořádání a další péče o společné děti. Předmětem vypořádání byly rovněž finanční vnosy žalobce do žalovanou výlučně vlastněné Nemovitosti. Tyto vnosy žalobce činil na základě neformální dohody účastníků vyplývající z jejich společného soužití, vedení společné domácnosti a užívání Nemovitosti. V tomto směru, při bezdůvodném obohacení jednoho z nesezdaných partnerů žijících ve společné domácnosti a společně hospodařících, lze za okamžik potenciálního vzniku bezdůvodného obohacení považovat nikoliv okamžik, kdy jeden z partnerů z jeho výlučných prostředků investoval do nemovitosti druhého z partnerů, nýbrž až okamžik, kdy partner vlastnící nemovitost přestal s investujícím partnerem společně žít a takovou nemovitost užívat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2716/2008 ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2666/2010 ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3890/2016 ze dne 11. 4. 2017 nebo sp. zn. 28 Cdo 1374/2018 ze dne 16. 7. 2018). Za situace, kdy začátkem roku 2020 došlo k rozpadu společného soužití účastníků, ukončení vedení jejich společné domácnosti a ukončení společného užívání Nemovitosti, tak původní právní důvod na straně žalobce, vedoucí k investicím z jeho výlučných prostředků, odpadl a žalobci tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení. Ustálená soudní judikatura dovodila, že „nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z právního důvodu, jenž odpadl, se ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. řídí právní úpravou účinnou v době založení příslušného právního důvodu (např. uzavření dohody mezi účastníky), přičemž není rozhodné, kdy (za účinnosti které právní úpravy) tento odpadl“ ((viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 354/2020 ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1948/2018 ze dne 5. 12. 2018 nebo sp. zn. 28 Cdo 1215/2019 ze dne 18. 6. 2019). Rozhodnou právní úpravou pro kvalifikaci nároku žalobce tak v případě bezdůvodného obohacení představuje úprava obč. zák. (§ 451 a násl. obč. zák.). Naproti tomu pro kvalifikaci e-mailové zprávy žalované ze dne 27. 5. 2020 coby uznání dluhu a pro vliv takového uznání na žalovanou namítané promlčení žalobního nároku soud dle ust. § 3028 odst. 1 o. z. aplikoval právní úpravu o. z. (§ 2053, § 609 a násl. o. z.).V rámci uvedené e-mailové komunikace účastníků, uskutečňované ze shora zjištěných e-mailových adres účastníků, učinila žalovaná prostřednictvím e-mailu ze dne 27. 5. 2020 prohlášení, které žalobce označil za uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 o. z., zatímco žalovaná namítala neurčitost vymezení předmětu domnělého uznání a nedostatek jeho písemné formy pro absenci kvalifikovaného elektronického podpisu. V tomto směru žalobce doložil fotokopii i strojově čitelnou sjetinu emailové konverzace s žalovanou, v jejímž rámci, konkrétně zprávou ze dne 27. 5. 2020, žalovaná uvedla, že je připravena splácet částku 250 000 Kč, která se skládá z investice žalobce do střechy (200 000 Kč) a oken (50 000 Kč) na Nemovitosti, a to konkretizovanými splátkami. E-mailová zpráva byla doručena žalobci z e-mailové adresy žalobkyně ve znění „, e-mail, “, přičemž rovněž v hlavičce e-mailu zobrazené příslušným poštovním klientem bylo uvedeno jméno žalované jako jméno odesílatele e-mailu. Podle ust. § 2053 o. z. je pro uznání dluhu vyžadována písemná forma, přičemž takovou formou nelze ve smyslu ust. § 561 odst. 1 o. z. rozumět toliko formu tištěného či vlastnoručně nadepsaného listu, nýbrž rovněž právní jednání zanesené textem/písmem na jiném hmotném nosiči nebo za pomoci elektronických či jiných technických prostředků (srov. HUMLÁK, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k § 561). Ve smyslu cit. ust. § 561 odst. 1 o. z. ve spojení s § 562 o. z., je požadavek písemné formy prohlášení žalované ze dne 27. 5. 2020 zachován, neboť e-mailová zpráva jí sepsaná a doručená žalobci je při běžné ochraně změny obsahu vycházející z technických možností poštovních klientů způsobilá reprodukovat neměnně obsah daného prohlášení i identifikaci žalované, a to jak ve formě elektronické, tak při následném pořízení sjetin či fotokopií. Žalovaná namítala absenci kvalifikovaného elektronického podpisu žalované v rámci předmětné e-mailové zprávy a tím i nedodržení formální náležitosti uznání dluhu v podobě jeho nezbytné písemné formy. Tuto námitku soud shledal nedůvodnou. Na danou věc dopadá přímo aplikovatelné nařízení eIDAS. Počátkem přímé použitelnosti nařízení eIDAS (od 1. 7. 2016) byla předestřena právní ochrana elektronických podpisů, a to i podpisů nikoliv kvalifikovaných, přičemž prostředky této ochrany byly ponechány zákonné úpravě členským státům. Česká právní úprava implementovala úpravu elektronických podpisů prostřednictvím adaptačního zákona ZET, jenž vstoupil v účinnost 19. 9. 2016, a stal se ve smyslu ust. § 561 odst. 1 o. z. společně s nařízením eIDAS „jiným právním předpisem“ stanovícím, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Ust. § 7 ZET umožňuje pro podpis využít i jiný typ elektronického podpisu, než jakým je zaručený či kvalifikovaný podpis. Přitom jméno a příjmení žalované, uvedené v hlavičce emailu, které je stejně jako znění její e-mailové adresy (v němž je obsaženo jak její jméno, tak příjmení) výlučnou volbou žalované, zcela jistě plní identifikační a verifikační funkci podpisu. Žalovaná tak učinila prohlášení dostačující nejen písemné formě uznání dluhu stanovené v ust. § 2053 o. z., ale rovněž požadavkům na samotnou písemnou formu písemného prohlášení vymezeným obecně v ust. § 561 o. z. ve spojení s ust. § 562 o. z. Po obsahové stránce pak žalovaná jednoznačně vymezila výši dluhu jak uvedením jeho celkové výše, tak i dílčích částek investovaných žalobcem, a rovněž vymezila důvod tohoto dluhu spočívající v investicích žalobce do střechy a oken Nemovitosti. Tedy i po obsahové stránce dosahuje předmětné e-mailové prohlášení žalované ze dne 27. 5. 2020 kvality uznání dluhu podle ust. § 2053 o. z. Uznáním dluhu byla založena vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného dluhu žalovaného vůči žalobci ve výši 250 000 Kč z titulu jeho investic do Nemovitosti žalované ke dni jeho uznání (tj. ke dni 27. 5. 2020), v důsledku čehož v obecné rovině přešlo dle ust. § 133 o. s. ř. důkazní břemeno ohledně neexistence uznaného dluhu na žalovanou, neboť skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného dluhu vyvrácena, soud musí mít dle cit. ust. § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou. Žalovaná však, mimo uplatnění námitky promlčení žalobního nároku, v řízení netvrdila, že by předmětný dluh nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného, pročež ani soud neměl důvod poskytovat žalované k neexistujícím tvrzením procesní poučení podle ust. § 118a o. s. ř.

34. Odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, a ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019, týkající se neplatnosti uznávacího projevu pro absenci kvalifikovaného elektronického podpisu, soud shledal za nepřiléhavou, neboť zmíněná rozhodnutí dopadají na skutkový stav z období první poloviny roku 2016, tedy z období předcházející implementaci nařízení eIDAS prostřednictvím adaptačního zákona ZET, účinného od 19. 9. 2016. Touto pozdější úpravou došlo k rozšíření právní ochrany rovněž na jednání činěná písemně, resp. na nosičích zachycujících obsah jednání, s podpisem nikoliv kvalifikovaným či zaručeným, plní-li tento podpis funkci identifikační a verifikační, jak je tomu právě v projednávané věci.

35. S ohledem na shora učiněný právní závěr o povaze prohlášení žalované jako uznání dluhu soud shledal nedůvodnou procesní obranu žalované založenou na námitce promlčení žalobního nároku. Podle ust. § 609 o. z. ve spojení s ust. § 629 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení podléhá promlčení v obecné subjektivní promlčecí lhůtě v délce trvání tří let. Počátek běhu této subjektivní promlčecí lhůty však ve smyslu ust. § 619 o. z. ve spojení s § 621 o. z. nelze spojovat s okamžikem faktické realizace investic žalobce do Nemovitosti žalované, ale až s okamžikem bezprostředně následujícím po ukončení společného soužití účastníků a užívání Nemovitosti, neboť teprve až po tomto rozpadu partnerského vztahu účastníků, k němuž došlo počátkem roku 2020, a tedy i odpadnutí důvodu, pro který investice poskytl, se mohl žalobce teprve dozvědět o okolnostech relevantních pro uplatnění jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení u soudu. Pro závěr o důvodnosti žalobního nároku však bylo bez významu, zda nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení byl promlčen v obecné tříleté promlčecí lhůtě, jak namítala žalovaná, neboť uznat lze i promlčený dluh, aniž by musel být dlužník (žalovaná) o promlčení dluhu poučen či tuto vědomost musel dlužník deklarovat výslovně. Předmětné prohlášení bylo žalovanou učiněno dne 27. 5. 2020 a téhož dne se dostalo do dispoziční sféry adresáta (žalobce), přičemž dle ust. § 653 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 639 o. z. počala od tohoto dne běžet nová, desetiletá promlčecí lhůta, před jejímž uplynutím uplatnil žalobce jeho právo u soudu podanou žalobou, pročež právo žalobce promlčeno není a námitka promlčení je tak nedůvodná. Ovšem i pro případ, že by na otázku uznání dluhu bylo třeba vztáhnout právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, tedy ust. § 558 obč. zák., pak v řízení byla prokázána vědomost žalované v době uznání dluhu o promlčení žalobního nároku. Tudíž i v takovém případě by byly pro kvalifikaci projevu žalované coby uznání dluhu podle ust. § 558 obč. zák. splněny zákonné podmínky, v důsledku čehož by byla rovněž nastolena vyvratitelná domněnka existence uznaného dluhu.

36. Jelikož tedy žalobci vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení žalované ve výši 250 000 Kč, která splnění tohoto dluhu z titulu investic žalobce do jejího výlučného majetku stvrdila písemným uznáním dluhu ze dne 27. 5. 2020, přičemž k promlčení žalobního nároku nedošlo, soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z uvedené částky od 28. 5. 2020, tj. ode dne následujícího po písemném uznání dluhu, podle ust. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok II. rozsudku).

37. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 500 Kč a nákladů za právní zastoupení žalobce advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 250 000 Kč za 9 úkonů právní služby á 9 300 Kč dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, písemná podání ve věci samé ze dne 16. 2. 2023 a vyjádření ze dne 7. 8. 2023, 4x účast při jednání soudu dne 31. 5. 2023, 24. 7. 2023, 13. 11. 2023 a 12. 2. 2024), 9x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 18 144 Kč, tj. celkem ve výši 117 044 Kč. Podle ust. § 149 odst. o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok III. rozsudku).Soud nepřiznal žalobci náhradu za soudem nevyžádané podání datované dnem 9. 6. 2023, když tímto podáním žalobce pouze dokládal listinné důkazy a tudíž se nejedná o úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 AT, za který by příslušela odměna, resp. se nejedná o účelně vynaložený náklad, neboť listinné důkazy mohl žalobce přímo předložit u pokračujícího ústního jednání soudu dne 24. 7. 2023.