11 C 380/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 005 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku, in event z titulu vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částku částka. Dle žalobních tvrzení se žalobkyně stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené dne datum se společností právnická osoba, IČ IČO (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě a po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši částka, a to bezhotovostním převodem na konkretizovaný účet žalovaného dne datum. Žalovaný se zavázal tyto poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši částka uhradit nejpozději do datum, což však neučinil, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši částka, a to ode dne datum.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na den datum nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem řádně omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na žalobkyni dle postupní smlouvy ze dne datum a Dodatku č. hodnota ze dne datum k této smlouvě, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne datum (viz cit. postupní smlouva včetně jejího Dodatku č. hodnota ze dne datum a písemné oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku z téhož data). Obsahem písemné smlouvy o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. hodnota a Obchodních podmínek původního věřitele pro produkt Anonymizováno bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka se zápůjční úrokovou sazbou 150 % ročně a roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 311,30 %, který se žalovaný zavázal vrátit v dohodnutých minimálních měsíčních splátkách, splatných vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru, tj. datum, do jeho úplného splacení. Ve smlouvě byl konkretizován účet žalovaného č. č. účtu, na který měl být ze strany žalobkyně poskytnut dohodnutý úvěr.

5. Výpisem ze shora označeného účtu č. č. účtu ze dne datum bylo prokázáno, že uvedeného dne byla pod VS shodným s číslem předmětné úvěrové smlouvy poukázána na účet žalovaného platba ve výši částka.

6. Písemnou výzvou ze dne datum a následnou písemnou předžalobní upomínkou ze dne datum ve spojení s podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uzavřené předmětné úvěrové smlouvy.

7. Žalobkyně nedostavením se k nařízenému jednání znemožnila, aby se jí dostalo procesního poučení při jednání podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodné žalobní tvrzení o předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele, v důsledku čehož ohledně tohoto tvrzení neunesla důkazní břemeno. Soud totiž není oprávněn ani povinen sděloval žalobkyni potřebná poučení jiným způsobem, než ve smyslu cit. ust. § 118a o. s. ř., a rovněž nebyl ani povinen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka nebo sp. zn. spisová značka).

8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 150 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 311,30 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne datum, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni datum. Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 150 % ročně a RPSN ve výši 311,30 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.

9. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne datum platbu ve výši částka, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, z něhož žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni ničeho nevrátil. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni coby postupnici (viz § 1879 a násl. o. z.) částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

10. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. smluvního úroku ve výši částka. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

11. Akcesorický výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy s ohledem na výsledek sporu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III. rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, popř. návrh na nařízení exekuce.