11 C 391/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 40 353 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 353 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 6. 12. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 40 353 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy ve formě bolestného. Dle žalobních tvrzení žalobkyně dne 16. 5. 2023 cestovala letem č. , Anonymizováno, z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, (dále také jen „předmětný let“), kdy na Letiště , jméno FO, (dále také jen „letiště“) přicestovala kolem 23:00 hod., přičemž po výstupu z letadla u gatu , právnická osoba, , stojánka č. 15, před nastoupením do přistaveného autobusu (dále také jen „letištní autobus“), spadla do prostoru mezi obrubníkem a letištním autobusem, který nebyl ve večerních hodinách nijak osvětlen či jinak světelně označen. Při tomto úrazu žalobkyně utrpěla zlomeninu pravé ruky s dislokací s nutností operace, kterou podstoupila dne 25. 5. 2023 v , právnická osoba, ve Dvoře , adresa, , periprotetickou zlomeninu vřetenní kosti levé ruky bez dislokace s nutností fixace ortézou po dobu šesti týdnů, odřeniny a podlitiny na nohách. Prvotní ošetření si žalobkyně nechala provést ve , podezřelý výraz, , anonymizováno, (dále také jen „, anonymizováno, “). Dle žalobkyně spadá zajištění bezpečnosti pohybu cestujících v rámci letiště pod povahu provozní činnosti letiště provozovaném žalovanou, která tak odpovídá žalobkyni za vzniklou škodu, neboť zlomeniny rukou byly způsobeny v příčinné souvislosti s pádem v prostorách letiště. , jméno FO, odpovědnost je objektivní, přičemž liberačním důvodem je vynaložení veškeré péče, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. V daném případě však žalovaná objektivně nepřijala veškerá bezpečnostní opatření, která by mohla škodě předejít, například okraje obrubníku nebyly světelně označeny, prostor nástupu do autobusu nebyl dostatečně osvětlen, když v autobuse bylo pouze tlumené světlo. Za nerelevantní či nedůvodné žalobkyně označila námitky žalované, vznesené v době před podáním žaloby, že úraz nebyl žalobkyní bezprostředně nahlášen, tj. ještě před lékařským ošetřením, že si úraz žalobkyně zapříčinila nedostatečnou pozorností při nástupu do letištního autobusu a že prostor nástupu do autobusu byl dostatečně osvětlen. K tomu žalobkyně uvedla, že ji na letišti čekala dcera, která ji přímo z letiště zavezla do , anonymizováno, , kde žalobkyni lékařsky ošetřili (posléze žalobkyně opravila své tvrzení, podle kterého jí z letiště do nemocnice zavezl její bratr). Úraz byl poté ihned nahlášen dcerou žalobkyně, která opakovaně s žalovanou komunikovala, ovšem bezvýsledně. K tvrzenému místu a rozsahu zranění, jakož i nedostatečnému osvětlení nástupního prostoru žalobkyně označila důkazy s tím, že z lékařských zpráv plyne nejenom časová souslednost, ale i vznik úrazu, tedy povaha utrpěného zranění.Utrpěným úrazem vznikla žalobkyni škoda, která zahrnuje peněžitou náhradu vyvažující plně v roce 2023 vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. Tuto náhradu žalobkyně určila částkou 40 353 Kč odpovídající počtu bodů 60 á 403,53 Kč pro zlomeninu hlavičky vřetenní kosti pravé ruky s dislokací a počtu bodů 40 á 403,53 Kč pro zlomeninu hlavičky vřetenní kosti levé ruky bez dislokace dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Nárok na náhradu škody v uvedené částce žalobkyně uplatnila vůči žalované písemnou výzvou ze dne 24. 8. 2023, avšak žalovaná přípisem ze dne 19. 9. 2023 nárok odmítla, přičemž na další přípis žalobkyně ze dne 4. 10. 2023 již nereagovala. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Nezpochybnila obsah doložených lékařských zpráv, a rovněž ani to, že žalobkyně byla cestující předmětného letu, jehož cestující, tj. i žalobkyně, byli u , Anonymizováno, ze stojánky č. 15 v rámci Terminálu 2 letiště transferování letištními autobusy. Namítala však, že tyto lékařské zprávy objektivně neprokazují, že se škodná událost stala tak, jak je prezentována žalobkyní, a za diskutabilní označila skutečnost, jak moc bylo „nepředvídatelné“, že mezi nástupním ostrůvkem a vstupem do přistaveného letištního autobusu vzniká určitý prostor, ve kterém může uvíznout končetina. Vyslovila souhlas s tím, že hlášení škodní události není poškozený povinen učinit bezprostředně po jejím vzniku, je však případně spoluzodpovědný za absenci eliminace rozsahu vzniklé škody na zdraví v důsledku např. okamžitého nevyhledání lékařské pomoci, která je mimo jiné v prostorách letiště k dispozici. K tvrzenému průběhu úrazu žalovaná konstatovala, že sama vytěžila řidiče letištního autobusu a prověřila kamerový záznam, zobrazující nástupní prostor před autobusem po výstupu z letadla v uvedený časový úsek, ovšem nezjistila žádné poznatky vedoucí k tomu, že by mělo dojít k tvrzenému zranění žalobkyně. Kamerový záznam nemá přesnou rozlišovací schopnost, není z něj vidět, zda došlo k pádu nějaké osoby či nikoliv (pročež jej nenavrhla k důkazu), a řidiči si ničeho svědčícího o tvrzené události nevšimli, nikdo jim nic nehlásil.V průběhu řízení, po realizaci výslechu navržených svědků při jednáních soudu, žalovaná podáním ze dne 19. 8. 2024 vznesla námitku nedostatku své pasivní legitimace v řízení. Odkázala na článek 17 odst. 1 Montrealské úmluvy, podle kterého odpovídá za škodu, vzniklou cestujícímu na palubě letadla nebo při nástupu či výstupu z letadla v případě mezinárodního letu, primárně letecký dopravce a nikoli provozovatel mezinárodního letiště. S odkazem na rozhodnutí ve věci Ugaz v. American Airlines, Inc, 576 F. Supp. 2d 1354, z roku 2008 (pozn. soudu: ze dne 4. 9. 2008 (dále také jen „věc Ugaz v. Am. Airlines“), argumentovala, že pro aplikaci uvedeného článku musí být splněny další kritéria, a to 1) ke škodní události musí dojít při aktivitě nastupování/vystupování z letadla, 2) při pohybu cestujícího musí existovat restrikce v pohybu cestujícího, tj. tento není absolutně volný v pohybu, 3) musí existovat časová bezprostřednost nástupu nebo výstupu z letadla, tj. cestující se takto pohybuje časově hned po přistání nebo těsně před vzletem a 4) je zachována určitá místní blízkost cestujícího k nástupu či výstupu. V daném případě mělo ke škodnímu incidentu dojít před nástupem do letištního autobusu při pohybu žalobkyně coby cestující, který se dá jednoznačně kvalifikovat jako výstup z letadla dle uvedeného článku. Incident se totiž měl stát bezprostředně po příletu, relativně v blízkosti letadla i gatu, a při pohybu cestujícího, který byl řízen aerolinkou, resp. aerolinkou pověřeným zaměstnancem letiště, a který vedl k místu vyzvednutí zavazadel. Každý letecký dopravce využívá služeb žalované na letišti, pracovnicí její bezpečnostní kontroly (BEK) dohlíží na cestující na letištní ploše, činnost žalované je tedy tzv. prodlouženou rukou leteckého dopravce.Následně doplnila, že letecký dopravce , právnická osoba, ., provozující předmětný let (dále také jen „Letecký dopravce“), si pro servis tzv. „na zemi“ najímá vždy handlingovou společnost. V dané době měl Letecký dopravce takovou smlouvu o poskytování a dodávkách handlingových služeb na letišti uzavřenou se společností , právnická osoba, . (dále také jen „handlingová společnost“ nebo také jen „, anonymizováno, “), jež tak působí jako subdodavatel Leteckého dopravce a za kterou Letecký dopravce odpovídá. , anonymizováno, je pak vázána vnitřními předpisy a normami žalované, které působí jako tzv. příkazy ve smyslu ust. § 31 odst. 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o civilním letectví“). Jedním z těchto předpisů je , jméno FO, , právnická osoba, . číslo , Anonymizováno, o postupu při provozu letištních autobusů, účinná k 16. 5. 2023 (dále také jen „, jméno FO, “), podle níž je , anonymizováno, zavázána postupovat mimo jiné při zajištění příletu cestujících, v rámci čehož odpovídá za přesun cestujících z paluby letadla do autobusu do doby, než je ukončen nástup cestujících do posledního autobusu. Žalovaná uvedla, že v praxi výstup probíhá tak, že po otevření hlavních vstupních dveří letadla dává letuška pokyn cestujícím k vystoupení, kde si je následně v pokynech přebírají pracovníci handlingové společnosti za dozoru pracovníků „Bezpečnosti letiště“, vše v souladu s , jméno FO, . , jméno FO, je závazná nejen pro handlingové společnosti, ale i pro všechny osoby zúčastněné na provozu letiště a leteckém provozu, tj. mimo jiné i pro cestující. Při stanovení závazných pravidel v této , jméno FO, žalovaná vystupuje v postavení správního orgánu sui generis. Dle žalované tak z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že pokud je handlingová společnost odpovědná za přesun cestujících z paluby letadla do autobusu do doby, než je ukončen nástup, a tato handlingová společnost je současně najata Leteckým dopravcem pro zajištění těchto služeb, jedná se o odpovědnost z provozní činnosti handlingové společnosti, potažmo objednatele jejích služeb, tj. Leteckého dopravce, který tak odpovídá za škodu způsobenou cestujícím při nástupu do autobusu. Žalovaná sama jako přímý dodavatel neposkytuje cestujícím na letišti žádné odbavovací služby. Tyto služby, až do nástupu posledního cestujícího do autobusu, zajišťuje pro Leteckého dopravce jím najatá handlingová společnost , anonymizováno, . Letištní autobusy, které jsou ve vlastnictví žalované, pak žalovaná na základě ústní dohody a za úplatu pronajímá Leteckému dopravci, jemuž současně poskytuje přepravní služby, tj. zajišťuje pro něj transfer cestujících letištními autobusy od stojánky (gate) k letištní hale.Ohledně žalobkyní posléze uváděného případu Ricotta v. Iberia Lineas Aereas de Espana z roku 1979 (pozn soudu: vedeného u Okresního soudu USA pro východní obvod New Yorku – 482 pod 482 F. Supp. 497 ze dne 30. 11. 1979 – dále také jen „věc Ricotta v. Iberia“) žalovaná předně poukázala na to, že jeho závěry byly rozvedeny a upřesněny v judikatuře, na které již žalovaná poukázala (Ugaz v. Am. Airlines), a byť je ve skutkovém popisu odůvodnění rozhodnutí uvedeno, že Iberia užila k transferu cestujících autobusy, které operovala a vlastnila (a z něhož cestující vypadl za jízdy), rozhodně to nebyl determinant, dle kterého citovaný soud uzavřel, že se má na dané skutkové okolnosti aplikovat článek 17 Montrealské úmluvy. Naopak, z výše citovaného rozsudku vyplývají závěry, které skutkově korespondují s průběhem případu žalobkyně a dají se na něj plně aplikovat, neboť se z něj nepodává, jakož ani z navazující relevantní judikatury, že by bylo rozhodující, kdo je vlastníkem té či oné věci užité při provozní činnosti, ale rozhodující je, o čí provozní činnost se jedná. V případě žalobkyně nebyl, i dle tvrzení samotné žalobkyně, letištní autobus v pohybu, ale stál, a škoda na zdraví měla vzniknout při nástupu do stojícího autobusu pod dohledem handlingové společnosti, poskytující služby Leteckému dopravci. Dle žalované tak odpovědnost za způsobenou škodu žalobkyně při nastupování do autobusu v průběhu vystupování z letadla, kdy tento proces byl prostřednictvím třetího subjektu řízen Leteckým dopravcem, a to bez možnosti volného pohybu cestujících, leží na straně Leteckého dopravce.Žalovaná odmítla následnou argumentaci žalobkyně o možné solidární odpovědnosti leteckého dopravce a provozovatele letiště, a naopak akcentovala výlučnou aplikační přednost speciální právní úpravy obsažené v Montrealské úmluvě před národními předpisy v případech, které jsou v Montrealské úmluvě upraveny. Dle žalované se tedy musí použít speciální pravidlo o osobní působnosti mezinárodního právního předpisu o náhradě škody, a byla-li škoda způsobena při jakýchkoli operacích při vystupování z letadla, je za tuto škodu primárně odpovědný dopravce, jemuž současně svědčí právo vymáhat po provozovateli letiště případně regresní náhradu škody.

3. Žalobkyně v písemné replice odmítla procesní obranu žalované spočívající ve zpochybnění vzniku zranění v prostorách letiště a namítající dostatečné osvětlení místa nástupu a interiéru letištního autobusu. V tomto směru žalobkyně zopakovala svá předchozí žalobní tvrzení a argumentaci s tím, zraněna byla ještě předtím, než ji bratr , jméno FO, přímo z letiště zavezl do nejbližší nemocnice (, anonymizováno, ) k prvotnímu ošetření, o možnosti lékařské služby první pomoci v prostorách letiště nevěděla, tlumené osvětlení uvnitř autobusu nebylo dostatečné a nepokrývalo prostor před autobusem, a ačkoli lze určitou mezeru mezi obrubníkem a autobusem předpokládat, pokud chybí osvětlení nebo světelné označení konce obrubníku, je pak obtížné hádat, jak široká mezera je.Dále nesouhlasila s namítaným nedostatkem pasivní legitimace žalované ve sporu. Dle názoru žalobkyně se v této věci nejedná o škodu způsobenou při nástupu nebo výstupu z letadla ve smyslu Montrealské úmluvy, neboť ke škodě na zdraví žalobkyně došlo až v důsledku pohybu v prostorách letiště. Argumentovala, že zranění, která utrpí cestující během mezinárodních letů, mohou vést ke vzniku různých žalobních titulů, a to nejen vůči leteckému přepravci, ale současně i vůči provozovateli letiště, tedy že tyto různé žalobní tituly mohou obstát vedle sebe, a že tak může vzniknout jak odpovědnost leteckého přepravce za nehodu, tak odpovědnost letiště za delikt z provozní činnosti podle vnitrostátního práva. Za škodu by pak odpovídali solidárně jak provozovatel letiště, tak letecký dopravce, a bylo by pouze na rozhodnutí poškozeného, po kterém škůdci bude škodu vymáhat. Žalobkyně zdůraznila, že svůj úraz utrpěla při nástupu do letištního autobusu, tedy poté, co již vystoupila z letadla (kdy výstup z letadla byl realizován nejdříve tunelem mobilního „chobotu“ a následně po schodech na nástupiště v prostorách letiště), přičemž dále upozornila, že Nejvyšší soud ČR se dosud nezabýval interpretací výstupu z letadla ve smyslu čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy, tedy zda nástup z letištního nástupiště do přistaveného autobusu provozovaném žalovaným lze subsumovat pod pojem „výstup z letadla“. Dále namítla, že letištní autobus byl řízen zaměstnanci žalované, z čehož lze usuzovat, že i samotné autobusy byly provozovány žalovanou, a nikoliv Leteckým dopravcem či handlingovou společností, což dle jejího přesvědčení činí závěr o odpovědnosti Leteckého dopravce namísto žalované nepravděpodobný a nelogický. Za skutkově odlišný stav označila situaci, pokud by cestující do letištní haly přepravovaly autobusy leteckého přepravce, jako tomu bylo např. ve věci Ricotta v. Iberia, kdy cestující utrpěla zranění v autobuse leteckého přepravce Iberia a španělské soudy argumentovaly, že vzhledem k tomu, že cestující byla stále pod kontrolou personálu Iberia, bylo třeba vykládat pojem „výstup z letadla“ extenzivně. V případě žalobkyně však Letecký dopravce ztratil kontrolu nad cestujícími nejpozději právě při nástupu do přistaveného letištního autobusu žalované, který řídil zaměstnanec žalované.

4. Při jednání soudu dne 12. 6. 2024 a 12. 2. 2025 účastníci učinili nesporným, že žalobkyně byla cestující předmětného letu, který byl provozován Leteckým dopravcem.Dále bylo nesporným, že žalovaná, pro přesun cestujících předmětného letu, přistavila k letadlu letištní autobus, který následně cestující převážel do příletové haly, a jehož interiér byl osvětlen (viz rovněž svědecké výpovědi řidičů letištních autobusů , jméno FO, , , jméno FO, a , právnická osoba, podané při jednání soudu dne 7. 8. 2024).Dále bylo nesporným, že následujícího dne 17. 5. 2023 dcera žalobkyně, , jméno FO, , telefonicky nahlásila žalované předmětný úraz žalobkyně (viz rovněž Záznam o úrazu ze dne 17. 5. 2023 v 11:00 hod.).Žalovaná nesporovala obsah lékařských zpráv doložených žalobkyní a v ní popsaných zranění žalobkyně, jakož i to, a že v důsledku předmětného úrazu žalobkyně absolvovala operaci pravé ruky (viz rovněž lékařské zprávy traumatologické ambulance urgentního příjmu , anonymizováno, ze dne 17. 5. 2023 v 00:08 hod., chirurgické ambulance , právnická osoba, ve Dvoře , adresa, ze dne 17. 5. 2023 a chirurgického oddělení , právnická osoba, ve Dvoře , adresa, ze dne 26. 5. 2023, prokazující zranění žalobkyně popsaná v bodě 1. tohoto rozsudku).Dále žalovaná nesporovala, že jí nejpozději dne 10. 9. 2023 byla doručena předžalobní výzva k plnění a že na žalobní pohledávku ničeho neplnila (viz rovněž písemná výzva žalobkyně ze dne 24. 8. 2023 k náhradě škody a navazující písemná komunikace účastníků ze dne 19. 9. 2023 a 4. 10. 2023).

5. Provedeným dokazováním bylo v řízení prokázáno, a to Záznamem o úrazu ze dne 17. 5. 2023 v 11:00 hod., že podle jeho obsahu, písemně zaznamenaného zaměstnancem žalované na základě telefonických informací podaných dcerou žalobkyně, , jméno FO, , mělo dne 16. 5. 2023 v čase cca 23:00 hod. dojít ke zranění žalobkyně, nahlášenému ve formě zlomeniny ruky a vymknutého kotníku, na stojánce č. 15, , právnická osoba, , na schodech z prstu dolů na plochu, kdy žalobkyně při sestupování ze schodů na plochu, před nastoupením do autobusu, špatně došlápla z posledního schodu a upadla na zem, lékař nebyl přivolán a žalobkyně byla po své ose odvezena do nemocnice , anonymizováno, .Tento výše popsaný mechanismus zranění a místo úrazu označila právní zástupkyně žalobkyně v podané žalobě za výsledek prvotních nesprávných informací, jimiž jmenovaná dcera žalobkyně disponovala při nahlašování úrazu od žalobkyně, a za správný označila popis, podle kterého došlo k úrazu až po sestoupení ze schodů na plochu, před nastoupením do autobusu, v důsledku pádu žalobkyně do mezery mezi obrubníkem a letištním autobusem. Tuto skutkovou verzi zprostředkovaně potvrdila jmenovaná dcera žalobkyně, , jméno FO, , v rámci její svědecké výpovědi podané při jednání soudu dne 7. 8. 2024, kdy uvedla, že podle informací od žalobkyně, sdělených svědkyni při jejich telefonickém hovoru po ošetření žalobkyně ve , anonymizováno, , žalobkyně úraz utrpěla pádem před nástupem do autobusu, když neviděla obrubník, který nebyl dostatečně osvětlen. Obdobné zprostředkované informace o místu a způsobu zranění vypověděla i druhá dcera žalobkyně, svědkyně , jméno FO, , slyšená při témže jednání soudu, a dále bratr žalobkyně , jméno FO, , který podal svědeckou výpověď při jednání soudu dne 12. 6. 2024, a který zraněnou žalobkyni vyzvedával po příletu před letištní halou a z letiště ji odvážel přímo do , anonymizováno, , kde mu žalobkyně, po lékařském ošetření, uvedený způsob i místo zranění vylíčila.Těmito svědeckými výpověďmi, zejména svědeckou výpovědí , jméno FO, , který osobně viděl již zraněnou žalobkyni po příletu v prostorách letiště (v místě vyhrazeném pro cestující a návštěvníky letiště před letištní halou), lze tedy mít za prokázáno, že žalobkyně po příletu utrpěla důsledkem pádu v prostorách letiště zranění, přičemž skutečnost, že se tak stalo ještě před nástupem žalobkyně do letištního autobusu, který ji převážel k letištní hale, žalobkyně popisovala konzistentně již od počátku.Slyšení zaměstnanci žalované, , jméno FO, , , jméno FO, a , právnická osoba, , kteří coby řidiči letištních autobusů uvedeného dne 16. 5. 2023 převáželi celkem třemi autobusy cestující předmětného letu, tj. i žalobkyni, ze stojánky č. 15 k letištní hale, neměli k události spojené se samotným zraněním žalobkyně žádné poznatky (viz protokol o jednání soudu ze dne 7. 8. 2024 s výpověďmi jmenovaných svědků), a kamerový záznam ze stojánky č. 15, jež by mohl k objasnění situace přispět, žalovaná k důkazu nenavrhla s tvrzením, že nemá přesnou rozlišovací schopnost a není z něj vidět, zda došlo k pádu nějaké osoby či nikoliv.

6. Ohledně obecného způsobu vystoupení z letadla a následného pohybu cestujících bylo svědeckými výpověďmi shora jmenovaných zaměstnanců žalované prokázáno, že cestující vystupují z letadla do tzv. chobotu navazujícího na pevnou část nástupního mostu, z něhož sejdou po pevném betonovém schodišti dolů na menší plochu, z níž se nastupuje do letištního autobusu (viz výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , vedoucího směny), přičemž mezi vyvýšeným obrubníkem lemujícím toto nástupní místo a přistaveným autobusem je vytvořen prostor (mezera), neboť dveře autobusu se otevírají směrem ven (viz výpovědi svědků , jméno FO, a , právnická osoba, ); řidič autobusu a bezpečnostní pracovník letiště mají za úkol sledovat pohyb cestujících, neboť cestující se nesmí v těchto prostorách letiště sami pohybovat a např. se vlastní cestou vydat k letištní hale (viz výpovědi svědků , jméno FO, a , právnická osoba, ).Těmito svědeckými výpověďmi bylo tedy prokázáno, že cestující letů se v době od opuštění paluby letadla do jejich transferu k letištní hale nesmí volně pohybovat v prostorách letiště, jsou pod dohledem bezpečnostního pracovníka a řidiče letištního autobusu.

7. S ohledem na následně vznesenou námitku nedostatku pasivní legitimace žalované ve sporu soud již dále nezkoumal sporný rozsah zranění žalobkyně a s tím spojené výše bolestného, jakož ani okolnosti týkající se intenzity osvětlení nástupního místa a interiéru letištního autobusu (v důsledku čehož nehodnotil žalobkyní doloženou fotodokumentaci jejího zranění či textové zprávy s označeným datem 17. 5. 2023 mezi příbuznými žalobkyně, a rovněž ani dále již podrobněji nehodnotil provedené výslechy shora jmenovaných svědků), a zaměřil se na zjištění dalších skutečností relevantních pro posouzení, zda žalovaná odpovídá jako provozovatel letiště žalobkyni coby cestující předmětného letu za zranění utrpěné po příletu v prostorách letiště, a to v důsledku pádu žalobkyně před nástupem do letištního autobusu převážejícího cestující k letištní hale.

8. K existenci smluvního vztahu mezi Leteckým dopravcem a handlingovou společností , anonymizováno, o poskytování a dodávkách handlingových služeb na Letišti , jméno FO, v Praze bylo prokázáno, že Letecký dopravce a , anonymizováno, uzavřeli písemnou smlouvu pod označením , Anonymizováno, Standardní dohoda o pozemním odbavení, v edici 2013, platnou a účinnou i ke dni 16. 5. 2023 (dále také jen „Dohoda o odbavení“), v níž je , anonymizováno, označená jako manipulační společnost a podle jejíhož , adresa, odst. 3.6. (Nakládání a vykládání) provádí , anonymizováno, pro Leteckého dopravce odbavovací služby spočívající mimo jiné ve službách pro cestující při nástupu a výstupu, které zahrnují poskytnutí nebo zajištění zařízení pro nástup a výstup z letadla, a to za úplatu (viz Příloha B1.0 – Umístění, Dohodnuté služby a Poplatky, , adresa, odst. 3.6.1. až 3.6.3).Článek IV.4.1., odst. 7, , jméno FO, žalované (č. , Anonymizováno, , o postupu při provozu letištních autobusů), účinné ke dni 16. 5. 2023, pak prokazuje, že , anonymizováno, odpovídá za přesun cestujících z paluby letadla do letištního autobusu právě až do doby ukončení nástupu posledního cestujícího do autobusu, a že řidič autobusu vyčká na pokyn zástupce , anonymizováno, k zavření dveří autobusu. Skutečnost, že touto , jméno FO, coby příkazem žalované jakožto provozovatele letiště je , anonymizováno, vázána (ale taktéž i Letecký dopravce, cestující a další osoby zúčastněné na provozu letiště a leteckém provozu), je uvedena na úvodní straně této , jméno FO, , v rubrice pod označeném „Působnost“.Výše uvedenými listinami bylo tedy prokázáno, že , anonymizováno, poskytovala Leteckému dopravci odbavovací služby i pro cestující předmětného letu, tj. včetně žalobkyně, a to v době od opuštění paluby letadla cestujícími do ukončení jejich nastoupení do přistaveného letištního autobusu.

9. Existence smluvního vztahu mezi žalovanou a Leteckým dopravcem o užívání letiště a o úhradě ceny za užívání prostor, materiálního zázemí a služeb (tj. i letištních autobusů) vlastněných žalovanou), a skutečnost, že samotný transfer cestujících letištními autobusy, tj. fázi nastávající po ukončení nástupu cestujícího do letištního autobusu k letištní hale, zajišťovala pro Leteckého dopravce žalovaná na základě ústní, popř. konkludentní, dohody s ním, pak byla prokázána, obchodními podmínkami žalované pod názvem „Conditions of Use“ (s opatřeným překladem do jazyka českého pod názvem „Podmínky použití“), jejichž čl. 4. 2 upravuje letištní poplatky včetně poplatků za autobusovou dopravu na letišti; dále Letištním ceníkem pro období od 26. 3. 2023 do 30. 3. 2024, jehož čl. 2.7 obsahuje výši poplatků za použití letištních autobusů (za každou započatou jízdu); dále emailovou korespondencí mezi obchodními zástupci žalované a Leteckého dopravce ze dne 1. 12. 2022 a 12. 12. 2022, obsahující sdělení o zveřejnění tohoto ceníku na webových stránkách žalované; dále fakturou č. č. 923230236 ze dne 9. 6. 2023, kterou žalovaná vyúčtovala Leteckému dopravci (označeného číslem zákazníka 1000226-01) za realizované služby (přeprava autobusem) v období od 16. 5. 2023 do 31. 2. 2023 uvedené poplatky; a dále Přehledem realizovaných autobusových přeprav cestujících předmětného letu pro Leteckého dopravce (označeného totožným číslem zákazníka) ze dne 16. 5. 2023 pod názvem „Poplatky za používání autobusů“.Těmito listinnými důkazy bylo tedy prokázáno, že žalovaná dne 16. 5. 2023 poskytovala Leteckému dopravci úplatnou službu spočívající v autobusovém transferu cestujících předmětného letu od letadla k letištní hale, tj. pro něj realizovala služby ve fázi počínající dokončeným nástupem cestujících do letištního autobusu.

17. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

18. Při jednání dne 16. 4. 2025 soud z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, zamítl případné zbylé důkazní návrhy účastníků, když s ohledem na vznesenou námitku nedostatku pasivní legitimace žalované ve sporu by provádění dalších důkazů nesměřovalo k objasnění právně významných skutečností, zásadních pro rozhodnutí ve věci.

19. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého byla žalobkyně cestující předmětného mezinárodního letu, provozovaného Leteckým dopravcem, s uskutečněným příletem na letiště, provozované žalovanou, dne 16. 5. 2023 v čase cca 23:00 hod. Po zastavení letadla na stojánce č. 15 cestující opustili na pokyn personálu leteckého dopravce palubu letadla, prošli tzv. chobotem s navazujícím nástupním mostem a po pevných schodech sestoupili na nástupní místo (ostrůvek) lemovaný obrubníkem, u něhož byl přistaven letištní autobus pro transfer cestujících k letištní hale. Popsaný pohyb cestujících byl až do doby ukončení nástupu posledního cestujícího do letištního autobusu pod dohledem handlingové společnosti , anonymizováno, , zajišťující pro Leteckého dopravce služby pozemního odbavení cestujících na základě Dohody o odbavení a Normy. Poté, tj. od doby počínající ukončením nástupu posledního cestujícího do letištního autobusu, byli cestující pod dohledem žalované (jejího řidiče autobusu), která pro Leteckého dopravce zajišťovala úplatnou službu spočívající v autobusové přepravě cestujících po letišti, a to na základě ústní dohody uzavřené s Leteckým dopravcem. Po celou tuto dobu se nesměli cestující předmětného letu v uvedené části letiště volně pohybovat. Žalobkyně, dle vlastního tvrzení, při nastupování do letištního autobusu, tj. před samotným započetím transferu, spadla do mezery mezi obrubníkem a přistaveným autobusem, a při této nehodě se zranila. Zraněná nastoupila do autobusu, kterým byla přepravena k letištní hale, v níž po odbavení svého zavazadla vyčkala příjezdu příbuzného, který ji odvezl k prvotnímu lékařskému ošetření do , anonymizováno, . Posléze, v jiném zdravotnickém zařízení, absolvovala další lékařské ošetření včetně následné operace. Dcera žalobkyně dne 17. 5. 2023 telefonicky nahlásila úraz žalované, která na písemnou výzvu žalobkyně ze dne 24. 8. 2023 reagovala odmítavě a na uplatněný žalobní nárok ničeho neuhradila.

20. Podle čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění (dále jen „Ústava“), vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

21. Podle čl. 17 odst. 1 Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě podepsané v Montrealu 28. 5. 1999, uveřejněné ve Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2003 Sb. m. s. (dále jen „Montrealská úmluva“), dopravce odpovídá za vzniklou škodu, jež nastala tím, že došlo k usmrcení nebo zranění cestujícího, jestliže se nehoda, která způsobila usmrcení nebo zranění, stala na palubě letadla nebo v průběhu jakýchkoli operací při nastupování do letadla nebo vystupování z něho.

22. Podle ust. § 2924 o. z., kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

23. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že s ohledem na vznesenou námitku nedostatku pasivní věcné legitimace nelze žalobě vyhovět. Odpovědnost žalované coby provozovatele letiště , jméno FO, se obecně řídí principy odpovědnosti zakotvenými v ust. § 2924 a násl. o. z. Tuto odpovědnost vůči cestujícím, tj. i vůči žalobkyni, v poměrech projednávané věci, však žalovaná nese vůči žalobkyni teprve od okamžiku, kdy za žalobkyni coby cestující přestane odpovídat letecký dopravce ve smyslu článku 17 odst. Montrealské úmluvy. V tomto mezidobí se totiž cestujícímu zodpovídá výlučně letecký dopravce. Lichou je proto argumentace žalobkyně o solidární odpovědnosti leteckého dopravce a provozovatele letiště, a o možnosti cestujícího zvolit si, po kterém škůdci bude škodu vymáhat.

25. Montrealská úmluva koncipuje odpovědnost leteckého dopravce za škody vzniklé cestujícímu jako odpovědnost objektivní, bez nutnosti existence zavinění. Vztahuje se mimo jiné na odpovědnost za zranění cestujícího a svou věcnou působnost vymezuje jak pozitivně, tak negativně. Její pravidla se vztahují na veškerou mezinárodní leteckou přepravu osob, zavazadel a nákladu, za úplatu i bezúplatnou. Jsou jí vázány všechny státy, které ji ratifikovaly, a je platná od 4. 11. 2003. Česká republika vyhlásila Montrealskou úmluvu ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 123/2003, a je jí tudíž vázána (viz čl. 10 Ústavy). V čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy je zakotven právní základ odpovědnosti leteckého dopravce za škodu vzniklou cestujícímu v důsledku zranění, k němuž došlo na palubě letadla nebo v průběhu jakýchkoli operací při nastupování do letadla či vystupování z něho. Výkladem pojmu „vystupování z letadla“ se zabývá mezinárodní judikatura, která při jeho interpretaci vychází z několika hodnotících kritérií, popsaných žalovanou pod bodem 2. tohoto rozsudku. Za obecně přijímaný názor pak lze považovat, že cestující, který fyzicky opustil dopravní prostředek, vstoupil do letištní haly a je na cestě k výdeji zavazadel či východu, již není v procesu vystupování ve smyslu čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy. V účastníky zmíněných věcech Ricotta v. Iberia a Ugaz v. Am. Airlines byly hodnoceny situace, kdy v prvém případě cestující poté, co sestoupila z letadla, avšak dříve než vstoupila do jakéhokoliv společného prostoru pro cestující jiných letů či návštěvníky letiště, vypadla za jízdy od letadla k letištní hale z autobusu vlastněného a provozovaného leteckou společností, tj. aniž by dosáhla bezpečného bodu uvnitř terminálu a aniž by opustila kontrolu personálu letecké společnosti, přičemž tato situace byla vyhodnocena jako proces vystupování cestující z letadla a dovozena odpovědnost leteckého dopravce za škodu vzniklou v důsledku zranění této cestující při procesu vystupování z letadla. Ve druhém případě šlo o situaci, kdy cestující po příletu a před projitím celnicí a odbavením zavazadla upadla na eskalátoru, k němuž ji nasměroval personál letecké společnosti. Rovněž i tuto situaci zhodnotil tamní soud jako proces vystupování z letadla, neboť cestující neměla svobodnou vůli v pohybu po letišti a řídila se pokyny letecké společnosti.V případě žalobkyně se jedná o skutkově podobnou věc jako ve shora uvedeném případu Ricotta v. Iberia, neboť i zde byla žalobkyně po opuštění paluby letadla až do ukončení nástupu posledního cestujícího do přistavěného letištního autobusu pod kontrolou a instrukcemi Leteckého dopravce, resp. handlingové společnosti , anonymizováno, , dle Dohody o odbavení a , jméno FO, , nacházela se v neveřejné části letiště, přístupné pouze cestujícím, personálu leteckých společností a pozemního odbavení, v této části letiště se nemohla volně pohybovat, přičemž k nehodě a zranění žalobkyně mělo dojít při nastupování do letištního autobusu (ještě před zahájením autobusového transferu), bezprostředně po vystoupení z letadla a v jeho blízkosti. Soud proto dovodil, že za shora popsaných okolností žalovaná coby provozovatel letiště nenese ve smyslu ust. § 2924 a násl o. z. odpovědnost za škodu vzniklou žalobkyni v procesu vystupování z letadla, za shora popsaných skutkových okolností, neboť za tuto škodu výlučně odpovídá Letecký dopravce podle čl. 17 odst. Montrealské úmluvy.

26. Jelikož tedy žalovaná není ve sporu pasivně legitimovanou, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci úspěšnou. Soud jí proto přiznal paušální náhradu hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, a to za 9 úkonů á 300 Kč (písemné vyjádření ve věci samé ze dne 10. 1. 2024, 19. 8. 2024, 19. 11. 2024, 13. 1. 2025 a 11. 3. 2025, příprava účasti na jednání dne 12. 6. 2024, 7. 8. 2024, 4. 11. 2024, 12. 2. 2025 a 16. 4. 2025, účast u uvedených jednání soudu), tj. celkem ve výši 4 500 Kč (viz výrok II. tohoto rozsudku).