11 C 406/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lady Horákové a přísedících Viktorie Bartoníčkové a Pavly Pečenkové ve věci žalobce: Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupené advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno 2. Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupené advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o určení, že pracovní poměr trvá I. Žaloba o určení, že pracovní poměr žalobce sjednaný v pracovní smlouvě na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 31. 6. 2022 trvá, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit první žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 318 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně 1. žalované.III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 721 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 2. žalované.

1. Žalobou podanou u soudu dne 6. 9. 2021 a doplněnou podáními ze dne 7. 2. 2022 a 25. 7. 2022, se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že pracovní poměr žalobce sjednaný v pracovní smlouvě na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 31. 6. 2022 trvá. V žalobě tvrdil, že na základě pracovní smlouvy uzavřené s 2. žalovanou na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 31. 6. 2022 žalobce nastoupil dne 1. 7. 2021 do práce u 1. žalované, bez sjednání délky zkušební doby. Během pracovního poměru žalobce několikrát upozorňoval na nevhodné pracovní podmínky, což 1. žalovaná vyřešila tím, že žalobci odebrala čip a bez písemné výpovědi jej vyhodila z práce, aniž by mu vytkla jakékoliv nedostatky v práci. Skončení jeho pracovního poměru mu tak bylo sděleno ústní formou na pracovišti, a to dne 21. 7. 2021. Tím došlo k porušení práv žalobce coby zaměstnance a jeho postavení se stalo nejistým a nepředvídatelným. Do podání žaloby pak žalobce neobdržel od žalovaných žádné písemné oznámení o skončení jeho pracovního poměru, byť o něj žádal doporučeným dopisem ze dne 13. 8. 2021, a jelikož účastníci ani neuzavřeli písemnou dohodu o skončení pracovního poměru, má žalobce za to, že jeho pracovní poměr trvá. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1618/2000. V dalším podání ze dne 7. 2. 2022 žalobce uvedl, že písemné oznámení datované dnem 30. 7. 2021 o zrušení jeho pracovního poměru ke dni 30. 7. 2021 mu bylo doručeno dne 29. 9. 2021 s poznámkou, že dne 30. 7. 2021 odmítl výpověď převzít. K tomu žalobce doplnil, že uvedeného dne již byl fakticky 10 dnů nezaměstnaný a tudíž nemohl být ani na pracovišti fyzicky přítomen, aby mohl oznámení převzít. Žalobce vyslovil přesvědčení, že jelikož ke zrušení zcela prokazatelně došlo na pracovišti dne 21. 7. 2021, nikoliv 30. 7. 2021, je očividné, že ke zrušení jeho pracovního poměru vůbec nedošlo, ale došlo k podvodnému jednání v úmyslu neplatit odstupné. K otázce pasivní legitimace obou žalovaných odkázal na ust. § 309 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „ZP“), s tím, že dohodou mezi agenturou práce (2. žalovaná) a uživatelem (1. žalovaná) o dočasném přidělení zaměstnance (žalobce), uživatel po dobu dočasného přidělení vstoupil do práv a povinností „skutečného“ zaměstnavatele, přičemž dle zjištění orgánu inspekce práce žalovaná strana porušila pracovněprávní předpisy, neboť dočasné přidělení žalobce k výkonu práce u 1. žalované nebylo skončeno dle § 309 odst. 3 ZP. Dle žalobce tak obě žalované solidárně odpovídají za škodu, kterou tímto zaviněným porušením způsobily. Vyřešení této otázky označil žalobce za klíčové s tím, že může vyřešit nejen otázku předmětné žaloby na peněžité plnění (na náhradu mzdy), ale zároveň napevno postavit i existenci ostatních práv a povinností z předmětného pracovněprávního vztahu, na které má žalobce ze zákona nárok. Z uvedeného žalobce dovodil naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení dalšího trvání jeho pracovního poměru vůči oběma žalovaným.

2. Žalované nesouhlasily s podanou žalobou a navrhly její zamítnutí.

3. První žalovaná namítala nedostatek své pasivní legitimace ve sporu. Potvrdila, že v minulosti byla zaměstnavatelem žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 17. 1 2020, uzavřené na dobu určitou do 31. 8. 2020, kdy k tomuto datu také pracovní poměr žalobce u ní skončil. Dne 19. 4. 2021 uzavřely žalované rámcovou dohodu o dočasném přidělování zaměstnanců a následně dohodu o dočasném přidělení žalobce coby zaměstnance s místem výkonu práce u 1. žalované a dnem nástupu do práce 1. 7. 2021. Zaměstnavatelem žalobce od 1. 7. 2021 nebyla 1. žalovaná, nýbrž 2. žalovaná. Žalobce nenavázal s 1. žalovanou žádný pracovněprávní vztah, pouze u ní jakožto u uživatele pracoval coby agenturní zaměstnanec 2. žalované. Vůči žalobci coby zaměstnanci agentury práce tak 1. žalovaná nebyla oprávněna jednat jménem 2. žalované, tj. činit za ni jakékoliv právní úkony týkající se vzniku, změny a zániku pracovního poměru žalobce u 2. žalované. Jako uživatel dne 26. 7. 2021 sdělila 1. žalovaná žalobci, že pro jeho nedostatky v práci již nechce, aby jí byl žalobce nadále jeho agenturním zaměstnavatelem (2. žalovanou) dočasně přidělován, odebrala mu přístupový čip a vyzvala ho k odchodu z pracoviště. Téhož dne o tom telefonicky informovala 2. žalovanou s tím, že dne 26. 7. 2021 žalobci coby dočasně přidělenému zaměstnanci již práci nepřidělovala. Na to reagovala 2. žalovaná vypracováním dohody o ukončení dočasného přidělení zaměstnance žalobce u 1. žalované ke dni 26. 7. 2021, kterou žalované uzavřely dne 27. 7. 2021. 1. žalovaná má za to, že veškeré podmínky agenturního zaměstnání splnila, přičemž nemohla nijak ovlivnit, že 2. žalovaná ukončila pracovní poměr žalobce jeho zrušením ve zkušební době.

4. Druhá žalovaná namítala, že pracovní poměr žalobce, založený pracovní smlouvou ze dne 1. 7. 2021, ukončila jeho zrušením ve zkušební době ke dni 30. 7. 2021 s tím, že pokud by žalobce považoval toto zrušení za neplatné, měl postupovat dle ust. § 69 odst. 1 ZP a bez zbytečného odkladu sdělit 2. žalované, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. To se však nestalo a bez této podmínky není možné žalobu na určení trvání pracovního poměru projednat.

5. Pravomoc českých soudů a aplikace českého práva na daný spor, s ohledem na ukrajinskou státní příslušnost žalobce, je dána čl. 51 odst. 1 a 2 Smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou, o právní pomoci v občanských věcech, ze dne 28. 5. 2011 uveřejněné pod č. 123/2002 Sb.m.s., když žalobce vykonával práci a své pracovní povinnosti na území ČR.

6. Při jednání dne 12. 12. 2023 účastníci učinili nesporným, že žalobce a 2. žalovaná uzavřeli dne 1. 7. 2021 pracovní smlouvu, na jejímž základě byl založen pracovní poměr žalobce u 1. žalované na dobu určitou do konce měsíce června 2022 se zkušební dobou, jejíž délka nebyla v pracovní smlouvě výslovně uvedenA. 2. žalovaná přidělila žalobce jako svého zaměstnance dočasně k výkonu práce u 1. žalované, a to po dobu určitou sjednanou v pracovní smlouvě z 1. 7. 2021.1. žalovaná, u které žalobce fakticky pracoval, v průběhu měsíce července oznámila žalobci (dle žalobce dne 21. 7. 2021, dle žalovaných dne 26. 7. 2021), aby nadále nedocházel na pracoviště a odňala mu přístupový čip. Následně 2. žalovaná vyhotovila písemné zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době datované dnem 30. 7. 2021, v němž uvedla, že žalobce odmítl toto zrušení pracovního poměru převzít. Toto písemné zrušení bylo nejpozději dne 20. 9. 2021 (po opravě nesporného prohlášení žalobce a 2. žalované) doručeno žalobci prostřednictvím poštovní přepravy. Žalobce žádné ze žalovaných písemně neoznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, přičemž 2. žalované tento požadavek nesdělil ani ústně.

7. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobce coby zaměstnanec a 2. žalovaná coby zaměstnavatel uzavřeli dne 1. 7. 2021 písemnou pracovní smlouvu, kterou byl sjednán pracovní poměr žalobce u 2. žalované na dobu určitou od 1. 7. 2021 (den nástupu do práce) do 31. 6. 2022 (pozn. soudu - správně má být 30. 6. 2022, když datum 31. 6. neexistuje) se sjednanou zkušební dobou v neuvedené délce trvání, druhem práce (dělnická práce) a místem výkonu práce u 1. žalované (viz pracovní smlouva ze dne 1. 7. 2021).

8. Dohodou o dočasném přidělení zaměstnance ze dne 1. 7. 2021 ve spojení s rámcovou dohodu o dočasném přidělování zaměstnanců ze dne 19. 4. 2021 bylo prokázáno, že 2. žalovaná coby agentura práce, která je oprávněna ke zprostředkování zaměstnání dle rozhodnutí ze dne 12. 2. 2020, , Anonymizováno, , a 1. žalovaná coby uživatel se dohodly na dočasném přidělení žalobce coby zaměstnance 2. žalované k výkonu práce u 1. žalované se dnem nástupu 1. 7. 2021 s tím, že vedoucím zaměstnancem oprávněným přidělovat práci a kontrolovat žalobce je P. Jára.

9. Dohodou o ukončení dočasného přidělení zaměstnance, uzavřenou mezi žalovanými dne 27. 7. 2021, bylo prokázáno, že 1. žalovaná dne 26. 7. 2021 telefonicky kontaktovala 2. žalovanou s žádostí o ukončení dočasného přidělení žalobce a že žalované se dohodly na ukončení dočasného přidělení žalobce u 1. žalované ke dni 26. 7. 2021.

10. Listinou datovanou dnem 30. 7. 2021, kterou vyhotovila 2. žalovaná a adresovala žalobci, bylo prokázáno, že 2. žalovaná písemně oznámila žalobci, že s ním bez udání důvodu ruší jeho pracovní poměr ve zkušební době, a to ke dni 30. 7. 2021, když současně tento den označila za den, kdy žalobce odmítl oznámení převzít. Listina je opatřena podpisem svědka: , tituly před jménem, , jméno FO, . Dle shora uvedeného opraveného nesporného prohlášení žalobce a 2. žalované byla tato listina nejpozději doručena žalobci dne 20. 9. 2021 prostřednictvím poštovní přepravy (viz rovněž kopie obálky č. , Anonymizováno, ze dne 7. 9. 2021).

12. Informací o výsledku kontroly, vyhotovenou dne 25. 4. 2022 Státním úřadem inspekce práce, Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, a doloženou žalobcem, bylo prokázáno pouze to, že k podnětu žalobce provedl oblastní inspektorát práce kontrolu na oznámené možné porušení právních předpisů zaměstnavatelem se závěrem, že ohledně vzniku a skončení předmětného pracovního poměru žalobce nebylo, s výhradou neuvedení délky zkušební doby v pracovní smlouvě a dvojího vyhotovení zrušení pracovního poměru ve zkušební době, v rámci kompetencí orgánu inspekce práce zjištěno porušení ustanovení pracovněprávního předpisu. V oblasti týkající se agenturního zaměstnávání toto porušení zjistil, když shledal nedostatky v písemných dohodách, uzavřených mezi žalovanými, o dočasném přidělení žalobce k výkonu práce u 1. žalované a o jeho skončení.

13. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

14. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého byl žalobce zaměstnancem 2. žalované coby agentury práce na základě písemné pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2021, v níž byl sjednán jeho pracovní poměr u 2. žalované na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022 se zkušební dobou v explicitně neuvedené délce trvání a s místem výkonu práce u 1. žalované. Od 1. 7. 2021 dočasně přidělila 2. žalovaná žalobce coby svého zaměstnance k výkonu práce u 1. žalované, přičemž toto dočasné přidělení bylo ukončeno dohodou žalovaných ke dni 26. 7. 2021. Dne 30. 7. 2021 vyhotovila 2. žalovaná listinu, ve které uvedla, že se žalobcem ruší pracovní poměr ve zkušební době ke dni 30. 7. 2021, kdy měl žalobce listinu odmítnout převzít. Toto písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době bylo žalobci nejpozději doručeno dne 20. 9. 2021 prostřednictvím poštovní přepravy. Žalobce písemně neoznámil žádné ze žalovaných, že trvá na dalším zaměstnávání.

15. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

16. Podle ust. § 35 odst. 1 písm. a) ZP, je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36).

17. Podle ust. § 48 odst. 1 písm. a) ZP pracovní poměr může být rozvázán jen dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době.

18. Podle ust. § 65 odst. 1 věta první ZP pracovní poměr na dobu určitou může skončit také ostatními způsoby uvedenými v § 48 odst. 1, 3 a 4.

19. Podle ust. § 66 odst. 1 věta první ZP zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu.

20. Podle ust. § 66 odst. 2 ZP pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.

21. Podle ust. § 69 odst. 1 věta první ZP, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu.

22. Podle ust. § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

23. Podle ust. § 307a ZP za závislou práci podle § 2 se považují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen „agentura práce“) dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uživatele a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem.

24. Podle ust. § 309 odst. 1 ZP po dobu dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci uživatel. Uživatel však nesmí vůči zaměstnanci agentury práce právně jednat jménem agentury práce.

25. Podle ust. § 309 odst. 3 ZP dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; před uplynutím této doby končí dohodou mezi agenturou práce a dočasně přiděleným zaměstnancem, popřípadě jednostranným prohlášením uživatele nebo dočasně přiděleného zaměstnance podle podmínek sjednaných v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce.

26. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, a proto ji zamítl. Soud prioritně zkoumal, zda na žalobou požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem dle ust. § 80 o. s. ř., a to podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku ve smyslu ust. § 154 odst. 1 o. s. ř.Předně je nutno konstatovat, že žalobce se podanou žalobou nedomáhal po žalovaných jakéhokoliv peněžitého plnění (náhrady mzdy, náhrady škody či odstupného), popř. splnění jiné povinnosti, nýbrž se výlučně domáhal určení, že jeho pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1. 7. 2021 trvá. Takto podanou žalobou v této věci žalobce neuplatnil určovací žalobu podle ust. § 72 ZP, tj. žalobu o určení neplatnosti zrušení jeho pracovního poměru ve zkušební době, u níž je naléhavý právní zájem dán přímo ze zákona, přičemž takový žalobní návrh (formou změny žaloby ve smyslu ust. § 95 odst. 1 o. s. ř.) neučinil ani v průběhu tohoto řízení poté, co mu dne 20. 9. 2021 bylo nesporně doručena písemnost 2. žalované o zrušení jeho pracovního poměru ve zkušební době datovaná dnem 30. 7. 2021. V souladu s ust. § 80 písm. c) o. s. ř. bylo tudíž zapotřebí, aby na požadovaném určení byl dán naléhavý právní zájem. Žalobce tento zájem odůvodnil nejistotou a nepředvídatelností jeho pracovněprávního postavení coby zaměstnance 2. žalované, nutností napevno postavit existenci jeho práv z předmětného pracovněprávního vztahu včetně práva na náhradu mzdy a náhradu škody, za kterou, dle jeho přesvědčení, solidárně odpovídají obě žalované v důsledku porušení ust. § 309 odst. 3 ZP o agenturním zaměstnávání. V souladu s judikaturou nelze v případě žaloby na určení, že pracovní poměr trvá, posuzovat otázku platnosti rozvázání pracovního poměru, nýbrž soud se v řízení omezí toliko na zjištění, zda existuje úkon způsobilý být důvodem k rozvázání pracovního poměru (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1618/2000).

27. V této věci žalobce v žalobě uvedl, že nedošlo k žádnému jednání způsobilému být důvodem k rozvázání pracovního poměru, neboť jeho pracovní poměr měl být ukončen ústně a žádné písemné ukončení jeho pracovního poměru mu nebylo doručeno. V takovém případě by žaloba na určení trvání pracovního poměru mohla být důvodná. Ovšem v průběhu řízení bylo žalobcem a 2. žalovanou učiněno nesporným, že nejpozději dne 20. 9. 2021 bylo prostřednictvím poštovní přepravy žalobci doručeno písemné oznámení o zrušení jeho pracovního poměru u 2. žalované a že žalobce písemně neoznámil 2. žalované, že trvá na tom, aby jej dále zaměstnávala. Za situace, kdy bylo učiněno právní jednání způsobilé přivodit rozvázání pracovního poměru (§ 66 ZP), nelze dovodit naléhavý právní zájem na určení trvání pracovního poměru.

28. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalobce svoji žalobu podal k soudu v průběhu dvouměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 72 ZP (počítáno od odmítnutí převzetí zrušení), event. ještě před započetím běhu této lhůty (pro případ jejího doručení prostřednictvím poštovní přepravy), a vzhledem k tomu, že soud na věc nahlížel optikou potřeby založit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků, resp. žalobce a 2. žalované, jako primárního cíle určovacích žalob (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009), přistoupil soud k posouzení otázky platnosti zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době.

29. V tomto směru je žaloba vůči 1. žalované nedůvodná pro nedostatek její pasívní legitimace ve sporu, neboť 1. žalovaná nebyla zaměstnavatelem žalobce, nýbrž uživatelem ve smyslu ust. § 307a a násl. ZP, k němuž byl žalobce dočasně přidělen k výkonu práce svým zaměstnavatelem, tj. 2. žalovanou coby agenturou práce, a tudíž mezi 1. žalovanou a žalobcem nevznikl pracovní poměr, z něhož by žalobce mohl vůči ní uplatňovat jakékoliv pracovněprávní nároky. V této souvislosti je pak nerozhodnou skutečnost, zda dohody o dočasném přidělení žalobce k výkonu práce u 1. žalované a o ukončení tohoto dočasného přidělení obsahovaly všechny náležitosti vymezené v ust. § 309 ZP či nikoliv, neboť tyto dohody byly uzavřeny výlučně mezi žalovanými a případné nároky z nich tak mohly vznikat pouze mezi žalovanými.

30. Ve vztahu ke 2. žalované je žaloba rovněž nedůvodná. Mezi žalobcem a 2. žalovanou byl založen pracovní poměr na základě písemné pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 7. 2021 na dobu určitou do 30. 6. 2022, která obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti dle ust. § 33 ZP (vymezení druhu práce, místo výkonu práce u 1. žalované a den nástupu do práce dne 1. 7. 2021). V pracovní smlouvě byla sjednána zkušební doba, jejíž maximální zákonná délka ve smyslu ust. § 35 odst. 1 písm. a) ZP činila 3 měsíce (od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021). Tento pracovní poměr žalobce u 2. žalované byl v souladu s ust. § 48 odst. 1 písm. d), § 65 odst. 1 věta první a § 66 ZP zrušen ve zkušební době bez uvedení důvodu písemností datovanou dnem 30. 7. 2021 a nesporně doručenou žalobci nejpozději prostřednictvím poštovní přepravy dne 20. 9. 2021, tj. v době plynutí zkušební doby, přičemž žalobce ve smyslu ust. § 69 odst. 1 věta první ZP neoznámil 2. žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Nejpozději ke dni 20. 9. 2021 tak došlo k platnému rozvázání pracovního poměru žalobce zrušením ve zkušební době, z čehož plyne, že ke dni vydání tohoto rozsudku je nedůvodným žalobní požadavek na určení dalšího trvání platně zrušeného pracovního poměru když tento byl platně zrušen.

28. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované měly ve věci plný úspěch.Náklady řízení 1. žalované tvoří odměna za zastupování advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“), a to za 4 úkony právní služby á 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné podání ve věci samé ze dne 23. 5. 2022 a 5. 9. 2022, účast na jednání dne 12. 12. 2022), 4x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada promeškaného času zástupce k soudnímu jednání dne 12. 12. 2022 z Plzně do Prahy a zpět ve výši 800 Kč dle 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT (8 půlhodin á 100 Kč), náhrada cestovních výdajů zástupce při použití osobního motorového vozidla zn. , Anonymizováno, z Plzně do Prahy a zpět k témuž jednání (celkem 200 km) při průměrné spotřebě pohonných hmot 5,83 l/100 km, ceně za 1 l motorové nafty ve výši 47,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., v platném znění, a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky, tj. cestovné celkem 1 486 Kč, a DPH 21 % ve výši 2 832 Kč, tj. celkem náklady řízení 1. žalované ve výši 16 318 Kč (výrok II. rozsudku).Náklady řízení 2. žalované tvoří odměna za zastupování advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“), a to za 3 úkony právní služby á 2 500 Kč (převzetí věci, podání ve věci samé ze dne 17. 5. 2022, účast na jednání dne 12. 12. 2022), 3x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada promeškaného času zástupce k soudnímu jednání dne 12. 12. 2022 z Blatné do Prahy a zpět ve výši 600 Kč dle 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT (6 půlhodin á 100 Kč), náhrada cestovních výdajů zástupce při použití osobního motorového vozidla zn. Škod , Anonymizováno, z Blatné do Prahy a zpět k témuž jednání (celkem 198 km) při průměrné spotřebě pohonných hmot 6,26 l/100 km, ceně za 1 l motorové nafty ve výši 47,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., v platném znění, a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky, tj. cestovné celkem 1 514 Kč, a DPH 21 % ve výši 2 207 Kč, tj. celkem náklady řízení 2. žalované ve výši 12 721 Kč (výrok III. rozsudku).V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právních zástupců žalovaných.