11 C 409/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem osobní údaje zástupce o zaplacení částky 1 008 476 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 708 476 Kč zastavuje.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 61 177,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 6. 11. 2020 ve znění její opravy ze dne 26. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 1 008 476 Kč z titulu náhrady majetkové a nemajetkové újmy) na zdraví. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný pravomocným trestním rozsudkem uznán vinným, že dne 13. 7. 2017 fyzicky napadl žalobkyni a způsobil jí zranění, která si vyžádala lékařské ošetření. V trestním řízení byla žalobkyně jako poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. Jednáním žalovaného byla žalobkyni způsobena škoda na věcech ve výši 3 850 Kč (poškození mikiny a spodního prádla). Dále majetková újma představující náklady spojené s ošetřením a léčbou ve výši 42 987 Kč a náklady na cestovné (taxi) ve výši 18 867 Kč za cesty k lékařským ošetřením a rehabilitacím v období od 18. 7. 2017 do 27. 9. 2019, tj. celkem 61 854 Kč, neboť žalovaný svým jednáním způsobil žalobkyni zranění spočívající v uvolnění kořene druhého zubu vpravo nahoře, kdy kořen zubu musel být odstraněn; dále krevní výron v měkkých tkáních v okolí prvního a druhého zubu vpravo nahoře, kdy došlo k viklavosti prvního zubu vpravo nahoře a otok měkkých tkání pravé tváře; dále otok měkkých tkání a podkožní krevní výron na levé ruce s následným zhoršením hybnosti prstů levé ruky; a konečně přetrvávající bolesti hlavy a psychické potíže. V důsledku uvedeného se žalobkyně podrobila dlouhodobé léčbě jednak u stomatologa, jednak ohledně zranění a snížení pohyblivosti levé ruky, a rovněž navštěvovala i neurologickou a psychiatrickou ambulanci. Žalobkyně dále požádala o přiznání nemajetkové újmy ve formě bolestného s tím, že od napadení trpí bolestmi hlavy, úzkostí, bolestmi levé ruky, a ztrátou dvou předních horních zubů, jejichž nahrazení trvalo přes dva roky a v tomto období žalobkyně rovněž trpěla bolestmi. Pro stanovení výše bolestného žalobkyně využila Metodiku Nejvyššího soudu k § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a za celkem jí stanovených 80 bodů á 275,89 Kč s připočtením lehké komplikace ve výši 5 % si stanovila odškodnění za vytrpěné bolesti v celkové výši 23 175 Kč. Dále žalobkyně požádala o přiznání nemajetkové újmy ve formě ztížení společenského uplatnění (dále také jen„ ZSU“) s tím, že hybnost prstů je pro ni významná nejen z hlediska běžného života, ale i pro pracovní uplatnění. Žalobkyně celý svůj aktivní život pracovala jako servírka v pohostinství. V důsledku poranění prstu na levé ruce ztratila jejich hybnost a sílu, což jí znemožňuje práci servírky, a omezuje ve výkonu její práce v oboru. Další rehabilitace prstu levé ruky již dle názoru lékaře nemůže přinést zlepšení stavu ruky, tento stav je tedy konečný. Výkon povolání žalobkyně nově ztěžuje i strach a obavy z cizích lidí, což je při práci v pohostinství značnou komplikací. Žalobkyně tak není schopna do budoucna vykonávat zaměstnání dosavadního charakteru, neboť bolestivost, omezená hybnost prstů a následné otoky jí znemožňují plné pracovní nasazení po standardní osmihodinovou pracovní dobu. Žalobkyně je však v důsledku zranění omezena i v běžném životě, například při sportu (zejména lyžování a cyklistika), ale i v kulturním vyžití, kdy žalobkyně trpí úzkostí a strachem a obavami z cizích lidí, tedy nezvládá návštěvy divadel a koncertů apod. Žalobkyně vyčíslila ZSU s využitím Metodiky Nejvyššího soudu, přičemž po označení jednotlivých položek, v nichž se cítí omezená, si stanovila výchozí rámcovou částku pro výpočet ZSU v roce 2017 na 11 035 600 Kč a po jí provedené hodnocení v rozsahu 8,333 % vyčíslila celkovou výši náhrady za ZSU v částce 919 597 Kč. V písemné replice žalobkyně zdůraznila, že žalovaný, který jí působil shora popsanou škodu a újmu na zdraví fyzickým napadením, tedy přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a je tedy za své protiprávní jednání odpovědný, jí dosud způsobenou škodu nenahradil. Odmítla, že by její pracovní neschopnost v důsledku dřívější dopravní nehody měla jakoukoliv souvislost se škodou způsobenou předmětným protiprávním jednáním žalovaného, a za nerozhodnou označila žalovaným namítanou nedůvěryhodnost její osoby. Na procesní poučení soudu ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) k prokázání, mimo jiné, příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a žalobkyní tvrzeným vznikem majetkové i nemajetkové újmy, žalobkyně včasně reagovala toliko obecnými floskulemi. Při posledním jednání soudu dne [datum] vzala žalobkyně podanou žalobu zpět do celkové částky 708 476 Kč, a to v rozsahu částky 1 847 Kč týkající se nároku na náhradu majetkové újmy (náklady na ošetření, léčbu a cestovné) a ve zbylém rozsahu 706 629 Kč týkající se nároku na bolestné a ZSU. Předmětem sporu tak zůstal její žalobní požadavek na náhradu majetkové újmy ve výši Kč 63 857 a nemajetkové újmy ve výši 236 143 Kč, tj. celkem 300 000 Kč.

2. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhl zamítnout. Potvrdil, že dne 13. 7. 2017 skutečně došlo mezi účastníky k nejprve slovnímu a následně i fyzickému konfliktu; odmítl však žalobní tvrzení o tom, že by žalobkyni fyzicky napadl a že by jí v příčinné souvislosti s tímto napadením způsobil škodu uplatněnou žalobou. Zdůraznil, že žalobkyně zamlčela některé podstatné skutečnosti, zejména to, že celý incident iniciovala žalobkyně, která žalovaného jako první nejprve slovně a následně fyzicky opakovaně napadla. Dle žalovaného se tato skutečnost ostatně promítla také v tom, že v souvislosti s předmětným incidentem nebyl trestně stíhán a odsouzen pouze žalovaný, ale rovněž žalobkyně, a to v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla žalobkyně coby jeho iniciátor pravomocně odsouzena za spáchání trestného činu výtržnictví. Dle žalovaného se tedy jednalo o vzájemný konflikt obou účastníků, který vyvolala žalobkyně, a nikoliv o„ napadení žalovaným“, jak se žalobkyně snaží účelově tvrdit. Stejnou účelovost, a navíc i procesní nedostatečnost, pak žalovaný spatřoval i v rozhodných tvrzeních a důkazních návrzích žalobkyně stran zákonných předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu (tj. porušení povinností žalovaného, vznik škody a příčinná souvislost). Ke vzniku škody, kdy vůči žalovanému uplatnila několik dílčích nároků, namítl, že k požadavku na úhradu věcné škody (tvrzené poškozené oblečení) jednak nepředložila jakýkoli důkazní prostředek, prokazující že v důsledku předmětné škodní události došlo i k zakrvácení jejího spodního prádla, a ohledně poškození mikiny namítl porušení prevenční povinnosti žalobkyně, neboť krevní skvrny na oblečení jsou odstranitelné praním (čištěním), a není-li tak učiněno s delším časovým odstupem, jde tato skutečnost k tíži žalobkyně. Nesouhlasil rovněž s žalobkyní vyčíslenými náklady za ošetření a léčbu, zahrnující i náklady na cestovné, s tím, že z žalobkyní doloženého výčtu jednoznačně nevyplývá účelnost těchto nákladů v souvislosti s předmětným incidentem. Vyčíslení bolestného a ZSU označil za čistě laický úsudek žalobkyně, postrádající jakoukoli vypovídající hodnotu, neboť žalobkyně je stanovila za údajně vzniklá poranění laicky„ od boku“ a tato vyčíslení nedoložila ani bodovým hodnocením ošetřujícího lékaře, ani znaleckým posudkem. S ohledem na tvrzená zranění žalobkyně dále poukázal na to, že v době předmětného incidentu byla žalobkyně v pracovní neschopnosti z důvodu dřívější dopravní nehody, jíž byla účastníkem. Žalobkyni rovněž označil za nedůvěryhodnou osobu, která již v minulosti byla účastnicí podobného konfliktům s jinou osobou v souvislosti se slovním konfliktem ohledně parkování a navíc osobou pravomocně odsouzenou ze spáchání trestného činu krádeže a vydírání. Před incidentem měla psychiatrické problémy, když se na psychiatrii opakovaně léčila. Dle žalovaného by měla být zohledněna skutečnost, že žalobkyně byla nejen aktivně účastna předmětného incidentu, ale byla jeho iniciátorem.

3. Při jednání dne [datum] účastníci učinili po skutkové stránce nesporným pouze to, že dne 13. 7. 2017 v prostorách podzemní garáže OC [anonymizováno] [část obce] mezi nimi došlo k incidentu; že [jméno] [jméno] [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] je manželkou žalovaného a že žalovaný na žalobou uplatněné nároky ničeho neplnil. Zbylá skutková tvrzení zůstala mezi účastníky spornými.

4. Provedeným dokazováním bylo v řízení prokázáno, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], vyhotoveným ve zjednodušené formě, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, č. j. [číslo jednací], které nabyly právní moci dne 18. 10. 2018, že žalovaný byl uznán vinným přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku pro skutek spočívající v tom, že dne 13. 7. 2017 kolem 17:15 hod v podzemních garážích hypermarketu [anonymizováno] v [obec a číslo] poté co žalobkyně, předtím v průběhu průjezdu vozidlem troubila na vozidlo jedoucí před ní, ve kterém seděl jako spolujezdec žalovaný a měla slovně napadnout [jméno] [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] slovy„ co čumíš“, a tato se vůči slovnímu projevu ohradila, tak na vzniklou situaci reagoval žalovaný tak, že žalobkyni její chování vytkl, poté se začali vzájemně odstrkovat, žalobkyně žalovanému srazila z obličeje brýle a poté jí žalovaný udeřil jedním úderem pěstí do brady a způsobil jí zranění, a to uvolnění kořene druhého zubu vpravo nahoře (dne [datum] byl odstraněn kořen zubu), s krevním výronem v měkkých tkáních v okolí prvního a druhého zubu vpravo nahoře (dne [datum] byla zjištěna viklavost prvního zubu) tržně zhmožděnou ránu dolního rtu uprostřed, mírný otok měkkých tkání pravé tváře a dále poté, co se začali opět vzájemně odstrkovat, kdy jí sevřel její levou ruku, otok měkkých tkání a podkožní krevní výron na levé ruce, a tato zranění si vyžádala lékařské ošetření. Za tento přečin mu byl uložen peněžitý trest v celkové výměře 30 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání třiceti dnů, přičemž žalobkyně jako poškozená byla se svým nárokem na náhradu majetkové a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku bylo Městským soudem v Praze zamítnuto s tím, že kromě zjevně prokázaného poškození mikiny žalobkyně nikterak nedoložila výši způsobené škody na spodním prádle, se všemi lékařskými vyšetřeními, které měla absolvovat (když navíc dne 13. 7. 2017 již byla v pracovní neschopnosti, která jí byla vystavena již dne 7. 6. 2017 v souvislosti s jinou dopravní nehodou), její jednotlivé nároky požadované za náklady spojené s lékařskými ošetřeními jsou zcela nekonkrétní (cestovné k lékařům, poplatky u lékařů, platby za lékařské potřeby) a jsou pouze vyčísleny souhrnnými částkami, aniž by bylo možné vůbec dovodit, za jakou lékařskou péči a za jaké pomůcky měly být tyto částky vynaloženy; ani bolestné nebylo ze strany poškozené doloženo takovou lékařskou zprávou či jiným důkazem, ze kterých by bylo možné vyvodit závěry o ohodnocení bolestného; v případě ZSU ve vztahu k poranění ruky nevyplývá ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví takový rozsah poranění, na jehož léčbu žalobkyně nyní odkazuje, kdy zároveň nelze přehlédnout ani porušení léčebného režimu ze strany samotné žalobkyně. Spornými jsou rovněž žalobkyní uváděné skutečnosti, že v důsledku poranění ruky nemůže vykonávat práci servírky, neboť v tomto směru sama žalobkyně již při svém výslechu v přípravném řízení jako svědkyně ke své osobě uvedla, že je bez pracovního poměru.

5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. [spisová značka], které nabyly právní moci dne 1. 2019, bylo prokázáno, že jiným senátem téhož soudu byla žalobkyně z téhož incidentu uznána vinnou ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění dopustila tím, že dne 13. 7. 2017 v době okolo 17:15 hod. po předchozím troubení v průběhu průjezdu podzemních garáží OC [anonymizováno] na vpředu jedoucí vozidlo, jehož řidička byla [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] [anonymizováno], a po zaparkování vozidla nejprve vykřikla na [jméno] [celé jméno žalovaného] [anonymizováno]„ co čumíš!“, následně poté, co [jméno] [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] společně se svým manželem (žalovaným) na uvedené jednání reagovali tím, že šli směrem k obviněné, strčila tato nejprve do hrudi žalovaného a poté, co jí tento odstrčení opětoval, udeřila žalobkyně žalovaného otevřenou dlaní do oblasti levého oka a nosu, na což žalovaný reagoval tím, že udeřil žalobkyni dlaní sevřenou v pěst do oblasti brady, což mělo za následek krvácení ze rtu obviněné, následně poté, co manželé [celé jméno žalovaného] odcházeli pro nákupní košík, přistoupila opětovně žalobkyně k žalovanému a tohoto odstrčila, a to tlakem rukou do oblasti hrudníku, což žalovaný obviněné stejným způsobem opětoval a dále pokračoval v chůzi až do místa otočných dveří a při vchodu do hypermarketu byl opětovně žalobkyní napaden, a to do oblasti hlavy a očí, žalobkyně mu strhla jeho dioptrické brýle, které následně sebrala ze země a kroutivým pohybem je úmyslně poškodila. Za tento přečin výtržnictví byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem k výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Současně jí byla uložena povinnost nahradit žalovanému škodu na brýlích ve výši 1 490 Kč s tím, že co do zbytku byl žalovaný odkázán na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z odůvodnění prvoinstančního trestního rozsudku soud zjistil, že žalobkyně naposledy pracovala v květnu 2017 jako prodavačka, servírka s příjmem cca 16 000 Kč měsíčně, aktuálně byla v pracovní neschopnosti a měsíčně jí bylo vypláceno cca 30 000 Kč na neschopenku a z uzavřených životních pojistných smluv. Dne 5. 6. 2017 prodělala jinou autonehodu, při níž měla, mimo jiné, naraženou ruku. V roce 2013 se léčila na psychiatrii asi 4 nebo 5 měsíců, pak se léčila ještě jednu na psychiatrii. Mimo zúčastněných (žalobkyně, žalovaného a jeho manželky) nebyl uvedenému incidentu nikdo další přítomen. Z provedeného znaleckého dokazování v trestním řízení bylo prokázáno, že u žalobkyně není přítomna posttraumatická stresová porucha, žalobkyně je akcentovanou osobností ve smyslu zvýšené emoční nestability, dramatizující s tendencí k teatralitě, anamnéze s opakovaným porušováním pravidel. Její specifická věrohodnost je snížena, neboť byly zaznamenány diskrepance mezi sebepopisem, nebo vyjádření posttraumatických příznaků v některých dotazníkových metodách. Bylo u ní zjištěno zvýšené prožívání událostí více, než by jiní lidé měli tendenci takovou událost prožívat. Z obsahu rozsudku pak bylo k trestní minulosti žalobkyně z opisu evidence rejstříku trestů prokázáno, že žalobkyně má vyznačeny dva záznamy, k nimž však nelze přihlížet. V opisu evidence přestupku má vyznačen jeden záznam ze dne 3. 1. 2018, kdy se jedná o přestupek proti majetku. Dále z úředního záznamu ze dne 20. 7. 2017 vyplynulo, že obžalovaná byla v minulosti řešena mimo jiné pro přestupek, kdy měla nastříkat montážní pěnu do výfuku (rok 2013) a dále při nedorozumění při parkování u obchodního domu polila ženu kanystrem z nemrznoucí kapalinou (rok 2012). Prvoinstanční trestní soud konstatoval, že si je vědom faktu, že žalobkyně byla při konfliktu v garážích zraněna žalovaným; současně však zdůraznil, že žalobkyně se snaží své jednání bagatelizovat, popírá, že by žalovaného vůbec udeřila či jej fyzicky napadla, ačkoliv v kontextu ostatních provedených důkazů je zcela zřejmé, že se shora popsaného přečinu dopustila. V této trestní věci soud neuvěřil verzi žalobkyně, že první konflikt vyvolal žalovaný, a naopak z rozsáhle provedeného dokazování vzal za věrohodné a konzistentní, bez důvodných pochybností, že iniciativa v okamžiku vypuknutí střetu byla na straně žalobkyně, přičemž ta nejprve bezdůvodně napadla slovními výpady, a poté poškozeného žalovaného napadla i fyzicky (nejprve do něj strčila, poté mu uštědřila facku do obličeje), kdy v napadání neustala po prvním ataku, ale naopak v něm v prostorách podzemních garáží a při vstupu do OC [anonymizováno] nadále pokračovala (celkem se jednalo o tři útoky). Výpověď žalobkyně shledal nevěrohodnou, a co se týče jí tvrzeného vzniku poranění v obličeji, toto popisovala odlišně. Za problematické označil prvoinstanční trestní soud i vystupování (chování) žalobkyně vyplývající z úředního záznamu o pověsti ze dne 20. 7. 2017. Oproti tomu žalovaný, jež byl věku 64 let, nebyl pro žádné jednání v minulosti postihován ani řešen. Na straně žalobkyně neshledal soud žádnou polehčující okolnost. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku Městský soud v Praze zamítl. Akcentoval, že prvoinstanční trestní soud se zabýval rozsudkem, jímž byl odsouzen jako obžalovaný nyní poškozený žalovaný, a ztotožnil se s jeho závěrem o nevěrohodnosti výpovědi žalobkyně s tím, že nelze pominout ani skutečnost, že celý projednávaný incident vznikl kvůli tomu, že žalobkyně měla na žalovaného a jeho manželku při vjezdu do garáží OC troubit, tedy se chovala nestandardně a jistým způsobem vyvolávala konflikt. Akcentoval předchozí negativní informace k osobě žalobkyně, její řešení pro přestupky, zatímco k osobě žalovaného nebyly zjištěny žádné negativní informace. Naopak tedy u žalobkyně bylo shledáno, že je osobou, která má jisté problémy s řešením konfliktních situací, že je osobou, která do jisté míry inklinuje k neadekvátnímu řešení. Ostatně takový způsob chování zcela zapadá do situace, která byla projednávána právě v dané trestní věci. V zásadě významnou okolností pro posuzování věrohodnosti tvrzení žalobkyně pak byl znalecký závěr o tom, že žalobkyně je akcentovanou osobností ve smyslu zvýšené emoční nestability atd. (jak je uvedeno již shora). Rovněž poukázal na opakované hospitalizace obžalované v PN [část obce] v letech 2005, 2006, 2x v roce 2013, v červenci 2017 Odvolací soud se tedy ztotožnil se závěrem I. stupně o snížené věrohodnosti žalobkyně.

6. Výpisem z evidence rejstříku trestu fyzických osob vztahující se k žalobkyni ze dne 25. 10. 2021 (č. l. 49 spisu) bylo prokázáno, že o odsouzení žalobkyni nejsou aktuálně žádné informace. Zprávou z místa bydliště žalobkyně ze dne 5. 11. 2021 (č. l. 56 spisu) bylo prokázáno, že [stát. instituce], přestupková komise, eviduje k žalobkyni dva záznamy, a to 1) přestupkové řízení pro podezření z přestupku žalobkyně proti občanskému soužití spočívajícímu v nepravdivém obvinění jiného z přestupku, kdy věc byla odložena, a dále 2) pokračující přestupkové řízení pro podezření z přestupku proti občanskému soužití spočívajícímu v úmyslném narušení občanského soužití tím, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání 7. Z ostatních provedených důkazů, směřujících k objasnění skutečností obecně významných z hlediska uplatněných nároků na náhradu jednotlivých majetkových újem, soud s ohledem na právní hodnocení věci (viz níže) nezjistil žádné podstatné skutečnosti a proto je dále nehodnotil.

8. Žalobkyně, ač při jednání dne 6. 10. 2021 poučena dle ust. § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnit chybějící žalobní skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a v jakém rozsahu mělo v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného ze dne 13. 7. 2017 dojít ke ztížení jejího společenského uplatnění, tedy k jeho změně ve vztahu k době před 13. 7. 2017, a označit důkazy prokazující žalobní skutková tvrzení týkající se namítaného ZSU, a dále poučena, mimo jiné, o nutnosti označit důkazy prokazující její sporné tvrzení o tom, že ji v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného ze dne 13. 7. 2017 vznikla nemajetková újma v podobě požadovaného bolestného, žádná další relevantní tvrzení ani důkazy v poskytnuté a konkludentně prodloužené lhůtě ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o. s. ř., tj. do 7. 1. 2022, nedoplnila a neoznačila. V řízení tak neunesla důkazní břemeno o tom, že by jí v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného ze dne 13. 7. 2017 vzniklo jakékoliv bolestné a ZSU. Pro úplnost soud doplňuje, že relevantní důkazní návrh (na vyhotovení znaleckého posudku v tomto řízení) žalobkyně učinila opožděně až při jednání dne 31. 1. 2022. Koncentrační lhůta v délce jednoho měsíce, poskytnutá při jednání dne 6. 10. 2021, měla totiž uplynout dne 5. 11. 2021, téhož dne žalobkyně požádala o prodloužení ze zdravotních důvodů, načež soud žalobkyni vyzval dne 8. 12. 2021 (doručeno [datum]) aby žádost doplnila do 10 dnů, přičemž v žádosti z 20. 12. 2021 žalovaná požádala o prodloužení lhůty do 7. 1. 2022, kterou soud konkludentně akceptoval. K důkaznímu návrhu označenému žalobkyní při jednání dne 31. 1. 2022 tak nebylo možno přihlížet.

9. Z důvodu nerozhodnosti soud při jednání dne 31. 1. 2022 zamítl zbylé důkazní návrhy, neboť žalovaný, nezatížen důkazním břemenem, na dříve označených důkazech (znalecké posudky z oboru stomatologie, psychologie a psychiatrie vyhotovené v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], protokoly o výsleších znalců z téhož trestního řízení, a vyžádání souhlasu žalobkyně s doložením její lékařské dokumentace ohledně jejího zdravotního stavu za účelem vypracování znaleckého posudku v tomto řízení) již dále netrval. Soud proto nepřistoupil k jejich provedení a tyto důkazní návrhy zamítl.

10. Na základě nesporného prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého dne 13. 7. 2017 došlo mezi účastníky k incidentu, při němž žalobkyně nejdříve slovně atakovala manželku žalovaného a poté i fyzicky samotného žalovaného, kterého mimo jiné udeřila otevřenou dlaní do oblasti levého oka a nosu, na což žalovaný zareagoval tím, že 1x udeřil žalobkyni dlaní sevřenou v pěst do brady, a dále poté, co žalobkyně pokračovala v dalších atacích na žalovaného (celkem 3 útoky), došlo mezi účastníky ke vzájemnému odstrkování, kdy v důsledku uvedeného byla žalobkyni způsobena zranění, popsaná ve skutkových zjištěních, jež si vyžádala lékařské ošetření. Za uvedená jednání byli oba účastníci v samostatných trestních řízeních pravomocně uznání vinnými přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž žalobkyně byla shledána iniciátorkou konfliktu, dostala přísnější trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu, zatímco žalovanému byl uložen pouze peněžitý trest a pro případ jeho nezaplacení trest odnětí svobody 30 dnů, tedy soud měl za to, že uložení dalšího trestu není třeba. Ke dni incidentu byl žalovaný zcela bezúhonnou osobou, oproti žalobkyni, která ve své trestní minulosti měla dle opisu evidence rejstříku trestů dva záznamy, k nimž však nelze přihlížet, a dále byla v minulosti řešena pro různá přestupková jednání osvědčující její inklinaci k vytváření konfliktních situací a jejich neadekvátnímu řešení. Žalobkyně byla rovněž shledána akcentovanou osobností ve smyslu zvýšené emoční nestability, dramatizující s tendencí k teatralitě, anamnéze s opakovaným porušováním pravidel, a sníženou věrohodností.

11. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení vzala žalobkyně podanou žalobu zpět celkem do částky 708 476 Kč, přičemž žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas, soud v souladu s ust. § 96 odst. 1 až 3 o. s. ř. řízení v požadovaném rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. Podle ust. § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ o. z.“), vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

13. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalobě co do zůstatku žalované částky ve výši 300 000 Kč nelze vyhovět. V řízení bylo prokázáno, že dne 13. 7. 2017 došlo mezi účastníky k incidentu, za nějž byli oba v samostatných trestních řízení pravomocně uznáni vinnými přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a při němž došlo ke zranění žalobkyně, jež si vyžádalo lékařské ošetření. V souladu s ust. § 2894 a násl. o. z. by tak obecně bylo povinností žalovaného coby odpovědného škůdce odčinit žalobkyni prokázanou majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou ji v příčinné souvislosti s protiprávním jednání žalovaného. Vzhledem k dikci § 2918 o. z. je však při posouzení základu nároku žalobkyně třeba zkoumat i otázku její spoluúčasti coby poškozené na vzniku újmy, neboť úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně (viz srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2248/2020 ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2810/2019 ze dne 14. 4. 2020 nebo sp. zn. 25 Cdo 2216/2019 ze dne 21. 1. 2020). Tedy platí, že v rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody (újmy), není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, a chybí pak jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Soud se tedy povinně zabýval tím, na kolik se na vzniku tvrzené škody podílela samotná žalobkyně (resp. i jiné okolnosti). Dle ustálené soudní judikatury se k uvedenému spoluzpůsobení si újmy přihlíží zejména v případech, kdy poškozený svým protiprávním jednáním trestný čin vyprovokoval, nebo tam, kde pachatel odvracel útok poškozeného, aniž byly splněny podmínky nutné obrany, tedy reagoval na předchozí jednání poškozeného a z nedbalosti jej zranil. Dle názoru soudu, rozhoduje o postavení iniciátora či útočníka zásadně začátek konfliktu (střetnutí), nikoliv jeho průběh, tím méně jeho výsledek. Podstatné tedy je, od koho vzešla počáteční iniciativa, kdo dříve incident vyvolal, a tato osoba je potom také iniciátorem, resp. útočníkem. Je přitom nerozhodné, zda jeden z účastníků vyšel z konfliktu se závažnějším zraněním než druhý, neboť ani z této skutečnosti nelze usuzovat, že iniciátorem (útočníkem) byl nezraněný či méně zraněný účastník a obráncem ten, kdo utrpěl závažnější újmu na zdraví. Jde tedy o časové hledisko, přičemž dalším hlediskem může být motiv jednání – pohnutka nebo třeba také skutečnost, že jednání jedné z osob směřovalo k eskalaci konfliktu - útočníkem je pak ten, kdo má na eskalaci větší podíl. V daném případě bylo k uvedenému prokázáno, že újma jako následek zranění žalobkyně, jež jí způsobil žalovaný jedním úderem pěstí do brady a následným sevřením levé ruky, byla vyvolána jednáním žalobkyně, která nejenže nevhodně slovně pokřikovala na manželku žalovaného v prostorách podzemní garáže OC [anonymizováno], ale zejména jako první fyzicky inzultovala samotného žalovaného, kterého nejdříve strčila do hrudi a následně jej fyzicky udeřila otevřenou dlaní do oblasti levého oka a nosu. Žalovaný pak při odvracení této fyzické inzultace, aniž by byly splněny podmínky nutné obrany, žalobkyni z nedbalosti zranil. Byla to tedy žalobkyně, která svým prvotním protiprávním jednáním vyvolala, resp. vyprovokovala přečin žalovaného a tím vzájemný fyzický konflikt mezi účastníky. Žalobkyně konflikt nejenže vyvolala, ale pokračovala v něm i poté, co došlo k jejímu zranění a žalovaný s manželkou z místa již odcházeli, neboť opět do žalovaného strčila a znovu jej napadla do oblasti hlavy a očí. Dle názoru soudu tak škoda ve smyslu § 2918 o. z. vznikla výlučně následkem okolností, které se přičítají žalobkyni, tedy škodu si žalobkyně spoluzpůsobila sama. Ač samotné zranění žalobkyně, samozřejmě, způsobil žalovaný, jeho nedbalostní jednání, které bezprostředně vedlo k poškození žalobkyně, bylo vyvoláno žalobkyní. Žalobkyně tak zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na její straně. Nebýt jejího předchozího jednání v podobě fyzického ataku na osobu žalovaného, nedošlo by k jejímu následnému zranění žalovaným. Příčinou vzniku újmy žalobkyně tak bylo její vlastní protiprávní jednání (přečin výtržnictví) vůči žalovanému, kterým protiprávní jednání žalovaného (přečin výtržnictví) vůči její osobě vyprovokovala. Ve vztahu ke škodlivému následku, o jehož odškodnění se jedná a jímž je poškození jejího zdraví, má skutek žalobkyně význam z toho hlediska, že vyvolalo situaci, kdy žalovaný reagoval na její fyzickou inzultaci a za účelem zastavení její fyzické inzultace použil proti ní rovněž fyzickou sílu, a to mimo rámec nutné obrany. Spoluúčast žalobkyně je právě v tom, že její protiprávní jednání vyvolalo konfliktní situaci, v níž bylo možno shora popsanou reakci žalovaného předpokládat.

14. Pro úplnost soud doplňuje, že ač pouhé slovní útoky žalobkyně na žalovaného, resp. jeho manželku, by nebyly omluvitelným důvodem k tomu, aby žalovaný žalobkyni fyzicky napadl, v daném případě to byla právě žalobkyně, jak je konstatováno již shora, která jako první fyzicky napadla žalovaného, neboť je nepochybné, a to i s ohledem na předchozí informace k osobě žalobkyně (konflikty s jinými osobami v rámci přestupkových řízení) a žalobce (do doby uvedeného incidentu zcela bezkonfliktní osoba), že nebýt prvního úderu dlaní žalobkyně do tváře žalovaného, nedošlo by k reakci žalovaného (úderu pěstí do brady žalobkyně), u níž nelze vyloučit, že mohla směřovat k vyhnutí se dalšímu konfliktu mezi účastníky. Tato skutečnost se však nenaplnila, neboť i poté, co byla žalobkyně inzultována žalovaným, tak nadále nepřestala v útocích na žalovaného, jak je popsáno v trestních rozsudcích. Soud má za to, že to byla tedy jednoznačně žalobkyně, která útok žalovaného vyprovokovala svým protiprávním chováním v podobě prvotního fyzického útoku na žalovaného. Jelikož se tedy v daném případě na vzniku újmy podílela žalobkyně coby poškozená svým aktivním jednáním sama, není dána odpovědnost žalovaného coby škůdce, neboť v tomto rozsahu není splněna nezbytná podmínka existence příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vznikem újmy ve smyslu ust. § 2918 o. z.

15. Ohledně požadovaných nároků na náhradu nemajetkové újmy (bolestné a ZSU) dle ust. § 2958 o. z. pak žalobkyně ani neunesla důkazní břemeno, neboť v řízení nikterak neprokázala, že by v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného ze dne 13. 7. 2017 došlo ke ztížení jejího společenského uplatnění, a rovněž neprokázala jakoukoliv výši požadovaného bolestného a ZSU.

16. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a žalobu ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč zamítl.

17. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. (ve vztahu k výroku I. rozsudku), když k částečnému zastavení řízení došlo v důsledku procesního zavinění žalobkyně, která vzala nedůvodně podanou žalobu zpět v rozsahu částky 708 476 Kč Kč, aniž by se jí dostalo plnění ze strany žalovaného, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k zamítavému výroku II. rozsudku), a zcela úspěšnému žalovanému soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jeho náklady tvoří odměna za zastupování advokátem dle ust. § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen„ AT“), a to za 4 úkony právní služby á 12 340 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne 30. 12. 2020, 2x účast u jednání soudu dne 6. 10. 2021 a 31. 1. 2022), 4x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21% ve výši 10 617,60 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 61 177,60 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného (viz výrok III. rozsudku). Soud nepřiznal žalovanému požadovanou náhradu nákladů řízení za úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. c) AT, neboť z doloženého potvrzení o úkonu právní služby nevyplývá, že by další porada se žalovaným ze dne 27. 1. 2022 přesáhla jednu hodinu. V uvedeném potvrzení není časový údaj o délce trvání tohoto úkonu právní služby vůbec uveden, a nad to není zjevné, z jakého důvodu se měla tato další porada realizovat.