11 C 425/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 392 749,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 392 749,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 217 689 Kč od 15. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 175 060,70 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 144 113,91 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 náhradu nákladů řízení ve výši 1 271 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 6. 2019, ve znění připuštěné změny ze dne 25. 2. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 392 749,70 Kč s příslušenstvím z titulu finanční náhrady za odvádění odpadních, resp. srážkových vod prostřednictvím kanalizace provozované žalobkyní, a to za období od 9. 2. 2017 do 31. 12. 2018 (dále také jen„ rozhodné období“). Dle žalobních tvrzení je žalobkyně provozovatelem kanalizace v obci [obec] na základě smlouvy uzavřené mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba] [IČO], na straně jedné a vlastníkem kanalizace, obcí [obec], na straně druhé, a to včetně dodatků smlouvy naposledy č. 11 ze dne 13. 12. 2019 (dále také jen„ Smlouva“). Žalobkyně je nástupnickou společností na základě fúze se společností [právnická osoba], jako společností zanikající. Žalovaný je ode dne 9. 2. 2017 vlastníkem nemovitostí tvořících areál na adrese [adresa] [anonymizováno], k. ú. a [územní celek] (dále také jen„ areál žalovaného“). Areál žalovaného je tvořen nemovitými věcmi - pozemky, jejichž součástí jsou v některých případech budovy (průmyslové objekty). Pozemky areálu jsou kanalizační přípojkou napojeny na kanalizaci provozovanou žalobkyní, kam jsou vypouštěny odpadní vody, s tím, že v roce 1993 byl pro areál žalovaného projektován sběrač kanalizace AG-1, který se napojuje na kanalizaci provozovanou žalobkyní. Některé dešťové svody, např. z průmyslového objektu na pozemku parc. [číslo] jsou napojeny do veřejné kanalizace v ulici [ulice], a to minimálně od roku 2014. Dle žalobkyně byl žalovaný vyzýván k uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod a byl mu předložen návrh příslušné smlouvy, avšak smlouvu nikdy neuzavřel. S odkazem na zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZVK“), žalobkyně akcentovala, že výše uvedeným způsobem dochází k neoprávněnému vypouštění odpadních vod a žalobkyně má z tohoto titulu nárok na náhradu vzniklé ztráty, kdy způsob výpočtu této ztráty stanoví vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), v platném znění (dále jen„ prováděcí vyhláška k ZVK“). K uvedenému dodala, že v době uzavření Smlouvy předmětný pojem„ náhrada vzniklé ztráty z titulu neoprávněného vypouštění odpadních vod“ v právních předpisech upraven nebyl, proto je ve Smlouvě operováno s pojmem„ stočné“, na které má právo žalobkyně jakožto nájemce kanalizace. Žalobkyně provedla výpočet množství srážkových vod odváděných do kanalizace bez měření, a to na základě dlouhodobého srážkového normálu v oblasti, ze které jsou srážkové vody odváděny do kanalizace, zjištěného u příslušné regionální pobočky Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen„ ČHÚ“), a podle druhu a velikosti ploch nemovitostí a příslušných odtokových součinitelů uvedených v příloze č. 16 prováděcí vyhlášky. Na základě tohoto pravidla stanovila roční objem srážkových vod odváděných do kanalizace v rozsahu 4 562,422 m3 s tím, že jednotková cena za 1 m3, stanovená Ceníkem vodného a stočného pro [územní celek] pro rok 2017 i rok 2018, činí 41,49 Kč bez DPH. Dle tohoto výpočtu vznikl žalobkyni vůči žalovanému za období od 9. 2. 2017 do 26. 2. 2018 nárok na náhradu ztráty vzniklé z důvodu neoprávněného vypouštění odpadních vod ve výši 217 689 Kč včetně DPH. Za období 27. 2. 2018 až 31. 12. 2018 pak roční objem srážkových vod stanovila v rozsahu 3 668,997 m3, tj. v částce 175 060,70 Kč. Výzvou ze dne 29. 3. 2018 žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 217 689 Kč ve lhůtě do 14. 4. 2018. V průběhu řízení pak žalovanému zaslala výzvu ze dne 17. 2. 2021 k úhradě částky 175 060,70 Kč do 24. 2. 2021. Na výzvy žalovaný ničeho neuhradil. V replice žalobkyně rozporovala námitku žalovaného, že vpusti do kanalizace provozované žalobkyní jsou zaslepené. I pokud by žalovaný vpusti zaslepil, nelze se z jeho strany odtoku do této kanalizace vyhnout, neboť pozemky žalovaného jsou svažité směrem ke kanalizaci žalobkyně. Dále zdůraznila, že v případě, že by žalovaný likvidoval srážkové vody na svých pozemcích, musel by provést stavebnětechnické řešení, které ovšem žalobkyni nikdy nepředložil. Podáním ze dne 31. 8. 2022 žalobkyně doplnila, že pro svůj výpočet aplikovala výměru nemovitostí žalovaného o velikosti 8 662 m2, u kterých po uplatnění vyhláškové redukce koeficientem 0,9 (8662 * 0,9) činí redukovaná plocha 7 795,8 m2. Uvedenou hodnotu násobila číslem 0,5577 představujícím hodnotu srážkového normálu pro danou oblast v rozhodném období. Výsledný objem odpadních vod odváděných do kanalizace tak činil 4 348 m3, což je nižší množství, než odpovídá znalecky zjištěné velikosti ploch nemovitostí žalovaného, z nichž byly odváděny odpadní vody v množství 5 286 m3. Žalobkyně však setrvala na úplatě za odvádění srážkových vod pouze ve výši 4 348 m3/rok za rozhodné období.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznal a žalobu navrhl zamítnout. Prvně označil za nepravdivé žalobní tvrzení o tom, že by jeho areál byl připojen ke kanalizaci provozované žalobkyní, a naopak tvrdil, že odpadní ani srážkové vody ze svého areálu do této kanalizace nevypouští, neboť vpusti do kanalizace byly zaslepeny (zabetonovány) nejpozději k datu 6. 3. 2017 a areál není napojen na dodávky vody. Namítal, že žalobkyní předložené fotografie a videozáznamy zachycují tzv. balastní vody, které vtékají do kanalizace z důvodů její netěsnosti, přičemž z fotografií není ani zřejmé, z jaké části nemovitosti žalovaného mají zachycené svody dešťovou vodu odvádět a nadto jsou svody zanesené. Po vyhotovení znaleckého posudku soudem ustanoveným znalcem, proti němuž žalovaný žádné námitky nevznesl, poukázal žalovaný na to, že část dešťové vody neodchází do kanalizace, ale je vsakována do zeleně. V závěrečné řeči namítl, že žalobou byl nárokován poplatek za likvidaci srážkových vod jen ze střech předmětných budov v areálu žalovaného a že ze strany žalobkyně absentuje zpřesnění výpočtu, které by korespondovalo se znaleckým posudkem.

3. Při jednání dne 12. 5. 2021 účastníci učinili nesporným následující skutečnosti: - žalobkyně je provozovatelem kanalizační sítě v obci [obec], ve které je žalovaný vlastníkem nemovitostí tvořících areál na adrese [adresa], - žalovanému byl doručen návrh smlouvy o odvádění odpadních vod vyhotovený žalobkyní dne 20. 11. 2017, - žalovaný na odvádění vod neuzavřel s žalobkyní ani vlastníkem kanalizační sítě v obci [obec] žádnou smlouvu, - k provedení tvrzeného zaslepení vpusti do kanalizace provozované žalobkyní žalovaný nedisponuje žádným stavebnětechnickým řešením, jež mělo být předmětem stavebního řízení, - žalovanému byly doručeny předžalobní upomínky žalobkyně v této věci, přičemž na žalovanou částku ničeho nehradil.

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že na žalobkyni jako nástupnickou společnost přešlo na základě fúze sloučením jmění společnosti [právnická osoba], [IČO] jako společnosti zanikající, a že žalobkyně je univerzálním právním nástupcem této bez likvidace zrušené a zaniklé společnosti, to vše s účinky zápisu ke dni 31. 12. 2004 (úplný výpis z OR žalobkyně).

5. V rozhodném období od 9. 2. 2017 do 31. 12. 2018 byla žalobkyně nájemcem a provozovatelem kanalizační sítě v obci [obec] na základě Smlouvy uzavřené s vlastníkem obcí [obec] (viz smlouva o pronájmu a provozování veřejné kanalizace uzavřená dne 15. 6. 1999 mezi Obcí [obec] a společností [právnická osoba] včetně dodatků [číslo] až 11 uzavřených mezi Obcí [obec] a žalobkyní naposledy dne 21. 12. 2017 a 2. 12. 2019). V článku IV. odst. 4 Smlouvy si smluvní strany sjednaly, že nájemce je povinen provádět fakturaci stočného odběratelům a vymáhat dlužné pohledávky. V článku VII. odst. 7 věta druhá Smlouvy si smluvní strany ujednaly, že úplaty za vypouštění odpadních vod a platby sankčního charakteru nezaviněné nájemcem jsou též součástí nákladové ceny stočného. V článku VII. odst. 10 Smlouvy si smluvní strany ujednaly, že nájemce zajišťuje fakturaci a výběr (včetně vymáhání pohledávek) stočného.

6. Žalovaný je vlastníkem předmětného areálu od 9. 2. 2017 (viz výpis z KN - [list vlastnictví]).

7. Návrhem smlouvy o odvádění odpadních vod [číslo] který žalobkyně vyhotovila dne 20. 11. 2017 a nesporně doručila žalovanému, bylo prokázáno, že žalobkyně navrhla žalovanému uzavření smlouvy o odvodu odpadních vod do kanalizace žalobkyně s konkretizovaným obsahem, kdy čl. VI. návrhu obsahuje výpočet, dle kterého žalobkyně vycházela z plochy areálu žalovaného ve výměře 8 662 m2, kterou redukovala součinitelem o 0,9 na plochu 7 795,80 m2, tento výsledek násobila hodnotou dlouhodobého srážkového normálu platného ke dni uzavření smlouvy 0,5577 m2, čímž dospěla ke konečnému výsledku redukované plochy 4 348 m2. Ohledně ceny za 1 m3 žalobkyně odkázala na ceník stanovený vlastníkem kanalizace.

8. Korespondencí účastníků ze dne 13. 4. 2017, 20. 10. 2017, 17. 4. 2018 a 13. 8. 2018, bylo prokázáno, že žalovaný oznámil žalobkyni, že bude srážkové vody likvidovat prostřednictvím vlastních kapacit a následně uvedl, že kanalizaci provozovanou žalobkyní nevyužívá, neboť nechal přípojky zaslepit (viz korespondence účastníků ze dne 13. 4. 2017, 20. 10. 2017, 17. 4. 2018 a 13. 8. 2018). Emailovou korespondencí ze dne 1. 11. 2018 bylo prokázáno, že žalobkyně informovala žalovaného o provedené kontrole napojení předmětného areálu do kanalizace, přičemž dospěla k závěru, že na předchozím vyhodnocení situace se nic nezměnilo, proto jej upozornila, že za odvod srážkových vod je třeba platit.

9. Znaleckým posudkem [číslo] vyhotoveným soudem ustanoveným znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] dne 27. 7. 2022, včetně jeho přílohy [číslo] zobrazující kanalizační systém, bylo prokázáno, že v rozhodném období od 9. 2. 2017 do 31. 12. 2018 byl areál žalovaného funkčně napojen na kanalizaci provozovanou žalobkyní v obci [obec], přičemž v areálu se nachází systém jednotné kanalizace, který vede směrem na jih, kde je napojen do koncové šachty stoky AG-1 provozované žalobkyní na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [ulice] polovina střech objektů v areálu není napojena do jednotné kanalizace, ale je napojena na veřejnou kanalizaci v [ulice] ulici. Většina střech v areálu je napojena na jednotnou kanalizaci, přičemž srážková voda je vedena dešťovými svody přímo do kanalizace nebo je svedena na zpevněné plochy, ze kterých je odvodněna do kanalizace uličními vpusťmi. V jižní a východní části je odtok srážkových vod zajištěn sklonem komunikací a nezpevněných ploch. Celková plocha (střechy i zpevněné plochy) odvodněná v rozhodném období do kanalizace z předmětného areálu žalovaného činí 10 523 m2, přičemž u všech do výpočtu zahrnutých ploch se jedná o plochy v kategorii A podle přílohy [číslo] prováděcí vyhlášky k ZVK. Napojení areálu žalovaného na kanalizaci provozovanou žalobkyní prokazuje i fotodokumentace žalobkyně a videozáznamy, provedené při jednání soudu dne 12. 5. 2021.

10. Výše uvedené závěry znalce potvrzuje i důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], bývalého zaměstnance žalobkyně, jehož výpovědí bylo prokázáno, že svědek na podzim roku 2017 jakožto tehdejší zaměstnanec žalobkyně na pozici vedoucího provozu ohledal areál žalovaného a zjistil, že z areálu odtéká voda do veřejné kanalizace jednak stokou AG a jednak stokou v ulici [ulice]. V roce 2018 provedl s kolegou zkoušku vylitím vápenné vody do vtoku střešního svodu a zjistil, že se vápenná voda objevila ve veřejné kanalizaci v [ulice] ulici. I přes zaslepení některých vpustí, dle jeho pozorování, natékaly srážkové vody z areálu žalovaného do kanalizace provozované žalobkyní z důvodu náklonu terénu. Fakticitu protékání dešťové vody ze směru areálu žalovaného do předmětné kanalizace a napojení areálu žalovaného svody do kanalizace (splašky i dešťové vody) potvrdil i další slyšený svědek, [jméno] [příjmení], tehdejší vedoucí provozního střediska žalobkyně [příjmení], který prověřením stavu odvádění srážkových vod z areálu žalovaného do předmětné kanalizace v rozhodném období pověřil výše jmenovaného svědka [jméno] [příjmení] coby svého podřízeného.

11. Z technických výpočtů žalobkyně [číslo] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně při shodné jednotkové ceně vodného a stočného v obci [obec] pro rok 2017 a 2018 ve výši 41,49 Kč bez DPH, tj. 47,71 Kč vč. 15 % DPH (viz rovněž Ceník vodného a stočného pro obec Dýšina na rok 2017 a 2018 dostupný na [webová adresa]), vypočetla náhradu ztráty za první období od 9. 2. 2017 do 26. 2. 2018 v částce 189 294,88 Kč bez DPH a 217 689,11 Kč vč. 15 % DPH (odpovídající množství odvedených srážkových vod 4 562,422 m3) a za další období od 27. 2. 2018 až 31. 12. 2018 v částce 155 226,69 Kč bez DPH a 175 060,70 Kč vč. 15 % DPH (odpovídající množství odvedených srážkových vod 3 668,997 m3), když při svých výpočtech vycházela z výměry ploch nemovitostí v areálu žalovaného 8 662 m2 redukované na 7 795,8 m2 a hodnoty srážkového normálu 0, [číslo] pro danou oblast.

12. Hodnota dlouhodobého srážkového normálu pro [příjmení] kraj, v němž se obec Dýšina nachází, v rozhodném období roku 2017 a 2018 činila 0,684 m/rok (prokázáno z údajů běžně dostupných na [webová adresa]).

13. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 29. 3. 2018, kterou jej vyzvala k úhradě náhrady za odvod srážkových vod za období od 9. 2. 2017 do 26. 2. 2018 v částce 217 689 Kč, když vycházela z množství 4 562,422 m3 a jednotkové ceny za 1m3 pro obec Dýšina v částce 41,49 Kč, přičemž mu stanovila lhůtu do 14. 4. 2018 (viz upomínka ze dne 29. 3. 2018, včetně technického výpočtu [číslo] na částku 217 689,11 Kč). Následně jej opětovně upomenula výzvou ze dne 22. 5. 2019 k zaplacení 217 689 Kč (viz předžalobní výzva ze dne 22. 5. 2019). V souvislosti se změnou žaloby zaslala žalobkyně v průběhu řízení žalovanému předžalobní výzvu ze dne 17. 2. 2021, kterou jej vyzvala k úhradě náhrady za odvod srážkových vod za další období od 27. 2. 2018 do 31. 12. 2018 v částce 175 060,70 Kč, když vycházela z množství 3 668,997 m3 a jednotkové ceny za 1m3 pro obec Dýšina v částce 41,49 Kč, přičemž mu stanovila lhůtu k plnění do 24. 2. 2021 (viz předžalobní výzva ze dne 17. 2. 2021 včetně technického výpočtu [číslo]).

14. S ohledem na vyhotovený soudní znalecký posudek [číslo] již soud z ostatních provedených důkazů nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

15. Z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, soud při jednání dne 19. 12. 2022 zamítl zbylé důkazní návrhy, zejména návrh žalovaného na provedení jeho účastnického výslechu, výpovědi svědků p. [příjmení] a [příjmení], a ohledání na místě samém, neboť všechny relevantní skutečnosti vyplývají z již dosud provedeného dokazování, které tak tvoří dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, resp. když provedení dalších navrhovaných důkazů by nemohlo přispět k objasnění skutkového stavu jiným způsobem, než byl dosud provedeným dokazováním objasněn. Nadto žalovaný na jím navržených důkazech ani netrval.

16. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého je žalobkyně provozovatelem kanalizace v obci [obec] a na základě Smlouvy uzavřené s majitelem kanalizace je oprávněna vymáhat náhradu vzniklé ztráty z titulu neoprávněného vypouštění odpadních vod do této kanalizace. Žalovaný je ode dne 9. 2. 2017 vlastníkem nemovitostí tvořících areál na adrese [adresa], přičemž na odvádění vod neuzavřel s žalobkyní ani vlastníkem kanalizační sítě v obci [obec] žádnou smlouvu, ač ho na jeho povinnost žalobkyně upozornila a návrh smlouvy mu zaslala. Celková výměra areálu žalovaného v kategorii A podle přílohy [číslo] prováděcí vyhlášky k ZVK, ze které v rozhodném období odtékala voda do kanalizace, činila 10 523 m2. Hodnota dlouhodobého srážkového normálu pro danou oblast v rozhodném období činila 0,684 m/rok. Jednotková cena vodného a stočného pro [územní celek] na rok 2017 a 2018 za 1 m3 činila 47,71 Kč vč. DPH. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky 217 689 Kč představující jí vypočtenou náhradu za ztráty vzniklé z důvodu neoprávněného vypouštění odpadních vod v období od 9. 2. 2017 do 26. 2. 2018 v rozsahu 4 562,422 m3, a to do 14. 4. 2018. V průběhu soudního řízení žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě další částky 175 060,70 Kč coby náhrady za ztráty vzniklé z důvodu neoprávněného vypouštění odpadních vod za další období od 27. 2. 2018 až 31. 12. 2018 v množství 3 668,997 m3, a to do 24. 2. 2021. Na takto vyčíslené částky žalovaný ničeho nehradil.

17. Podle ust. § 2 odst. 6 věta první před středníkem ZVK, odběratelem je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, není-li dále stanoveno jinak.

18. Podle ust. § 8 odst. 2 věta prvá ZVK vlastník vodovodu nebo kanalizace může uzavřít smlouvu o provozování vodovodu nebo kanalizace s provozovatelem.

19. Podle ust. § 10 odst. 2 písm. a) ZVK neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace je vypouštění bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění odpadních vod nebo v rozporu s ní.

20. Podle ust. § 10 odst. 3 ZVK odběratel je povinen nahradit ztráty vzniklé podle odstavců 1 a 2 vlastníkovi vodovodu nebo kanalizace", pokud ve smlouvě uzavřené podle § 8 odst. 2 není stanoveno, že náhrada vzniklé ztráty je příjmem provozovatele; způsob výpočtu těchto ztrát stanoví prováděcí právní předpis.

21. Podle § 14 odst. 1 věta první prováděcí vyhlášky k ZVK vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud tak stanoví smlouva uzavřená podle § 8 odst. 2 zákona při výpočtu náhrady ztrát za neoprávněný odběr vody z vodovodu (§ 10 odst. 1 zákona) nebo za neoprávněné vypouštění odpadních vod do kanalizace (§ 10 odst. 2 zákona), posoudí podmínky dodávky vody a vypouštění odpadních vod odběratele.

22. Podle § 14 odst. 3 prováděcí vyhlášky k ZVK náhradu ztráty za množství odvedených srážkových vod stanoví vlastník kanalizace, popřípadě provozovatel výpočtem množství podle § 31 odst. 1.

23. Podle § 31 odst. 1 prováděcí vyhlášky k ZVK množství srážkových vod odváděných do kanalizace bez měření se vypočte podle vzorce uvedeného v příloze č. 16 na základě dlouhodobého srážkového normálu v oblasti, ze které jsou srážkové vody odváděny do kanalizace, zjištěného u příslušné regionální pobočky Českého hydrometeorologického ústavu a podle druhu a velikosti ploch nemovitostí a příslušných odtokových součinitelů uvedených v příloze č. 16.

24. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je oprávněna se domáhat náhrady ztráty vzniklé neoprávněným vypouštěním odpadních vod do jí provozované kanalizace, neboť Smlouva ze dne 15. 6. 1999 byla uzavřena za účinnosti vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, zrušené ke dni 1. 1. 2002, která zneškodnění srážkových vod veřejnou kanalizací označovala jako "stočné".

25. K charakteru bezesmluvního odvádění srážkových vod existuje konstantní rozhodovací praxe, podle které odběratel ve smyslu ust. § 2 odst. 6 ZVK jakožto vlastník pozemků, z nichž jsou odváděny srážkové vody (srážkové vody jsou považovány v tomto smyslu za odpadní vody) do veřejné kanalizace, který nemá uzavřenou smlouvu o odvádění odpadních vod podle ust. § 8 odst. 6 ZVK, neoprávněné vypouští odpadní vody podle ust. § 10 odst. 2 písm. a) tohoto zákona s důsledky uvedenými v ust. § 10 odst. 3 téhož zákona (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. 32 Cdo 2705/2014). Žalobkyně je ve smyslu ZVK provozovatelem kanalizace v obci [obec] a je, na základě Smlouvy uzavřené v souladu s ust. § 8 odst. 2 ZVK s majitelem kanalizace, oprávněna ve smyslu ust. § 10 odst. 3 ZVK vymáhat náhradu vzniklé ztráty z titulu neoprávněného vypouštění odpadních vod. Žalovaný z titulu svého vlastnictví předmětného areálu, z něhož jsou odváděny srážkové vody do kanalizace provozované žalobkyní, je dle ust. § 2 odst. 6 ZVK odběratelem. Jelikož žalovaný neuzavřel s žalobkyní smlouvu o odvádění odpadních vod, ač její kanalizaci využívá, je dle ust. § 10 odst. 2 písm. a) ZVK vypouštění odpadních vod do kanalizace provozované žalobkyní neoprávněné a plnění, kterého se žalovanému jako odběrateli dostalo bez smlouvy, tj. bez právního důvodu, představuje jeho bezdůvodné obohacení, které musí vydat (§ 2991 o. z.). V důsledku uvedeného stavu má žalovaný povinnost dle ust. § 10 odst. 3 ZVK nahradit vzniklé ztráty, jejichž výše je stanovena prováděcí vyhláškou k ZVK. V souladu s § 14 odst. 3 prováděcí vyhlášky k ZVK žalobkyni náleží náhrada ztráty vypočtené bez měření dle § 31 odst. 1 prováděcí vyhlášky k ZVK. Výpočet je založen na vzorci uvedeném v příloze 16. prováděcí vyhlášky k ZVK, podle něhož se plocha charakteru A násobí odtokovým součinitelem v hodnotě 0,9, výsledná redukovaná plocha v m2 se následně násobí hodnotou dlouhodobého srážkového normálu pro dané období, čímž se dospěje k ročnímu množství odváděných srážkových vod v m3. V daném případě činí znalecky zjištěná plocha charakteru A 10 523 m2, její redukovaná plocha 9 470,7 m2 (10 523*0,9) a roční množství odváděných srážkových vod 6 477,95 m3 (9 470,7m2 *0,684). Jednotková cena za 1 m3 vodného a stočného pro obec Dýšina v letech 2017 a 2018 činila 47,71 Kč vč. DPH. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu ztráty ve výši 309 062,99 Kč/rok vč. DPH (6 477,95 * 47,71 Kč), tj. za období od 9. 2. 2017 do 26. 2. 2018 (1 rok a 17 dnů) ve výši 323 457 Kč vč. DPH, přičemž požadovala pouze částku 217 689 Kč vč. DPH. Za období 27. 2. 2018 až 31. 12. 2018 (10 měsíců a 2 dny) vznikl žalobkyni nárok na náhradu ztráty vypočítané shora uvedeným způsobem ve výši 259 246 Kč vč. DPH, přičemž požadovala částku 175 060,70 Kč vč. DPH. Jelikož soud ve smyslu ust. § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), nemůže překročit žalobní návrh, přiznal žalobkyni za rozhodné období částky v jí žalované výši, tj. v souhrnné výši 392 749,70 Kč. Žalovaný se dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. dostal do prodlení s vydáním tohoto bezdůvodného obohacení v den následující po uplynutí lhůty k plnění, kterou mu žalobkyně poskytla v první předžalobní výzvě do 14. 4. 2018 a v druhé do 24. 2. 2021, proto žalobkyni za první období ode dne 15. 4. 2018 a za druhé období od 25. 2. 2021 vznikl nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a uložil žalovanému společně s jistinou zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení.

26. Námitky žalovaného, že předmětná kanalizace je netěsná a proudí v ní tzv. balastní vody, tj. vody, které neodtékají přímo ze zpevněných ploch areálu žalovaného, a že část dešťové vody neodchází do kanalizace, ale je vsakována do zeleně, soud nepovažoval za právně relevantní, když výpočet náhrady se počítá fikcí dle § 31 odst. 1 prováděcí vyhlášky k ZVK z velikosti plochy areálu a dlouhodobého srážkového normálu v oblasti. Průtok balastních vod a míra vsakování vody do zeleně na daný výpočet tedy nemá vliv.

27. Soud nemohl přisvědčit ani námitce žalovaného, že u žalobkyně tvrzeně absentuje zpřesnění výpočtu ohledně střech nacházejících se v areálu. Žalobkyně se před zahájením i po celou dobu řízení domáhala náhrady za odvod odpadních vod z ploch nemovitostí v areálu žalovaného, tj. ze střech budov i samotných nezastavěných pozemků. V uvedeném smyslu tedy nelze uvažovat o krácení nároku žalobkyně, naopak ze znaleckého posudku vyplývá, že svůj odborný odhad ještě podhodnotila. I při žalobkyní uvažované nižší výměře 8 662 m2, redukované na 7 795,8 m2, by totiž roční množství odváděných srážkových vod činilo 5 332,32 m3 (7 795,8 m2 *0,684) a při roční ceně 47,71 Kč/m3 by měla nárok na náhradu ztráty vzniklé z titulu neoprávněného vypouštění odpadních vod za období od 9. 2. 2017 do 26. 2. 2018 ve výši 266 254 Kč a za další období od 27. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 213 398 Kč, tj. ve výši přesahující žalovanou částku.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Její náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT”), a to za 4 úkony právní služby á 9 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná písemná předžalobní výzva k plnění, žaloba, písemné podání ve věci samé ze dne 20. 11. 2019 – odměna vypočítána z tarifní hodnoty 217 689 Kč) a za 6 úkonů právní služby á 9 900 Kč (písemná podání ve věci samé ze dne 14. 6. 2021, 23. 7. 202 a 31. 8. 2022, 2x účast na jednání soudu dne 12. 5. 2021 a 19. 12. 2022, účast při místním šetření znalce – odměna vypočítána z tarifní hodnoty 392 749,70 Kč), 10x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada promeškaného času právní zástupkyně žalobkyně ke dvěma soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT (16 půlhodin á 100 Kč), náhrada cestovních výdajů právní zástupkyně žalobkyně v částce 1 784 Kč při použití osobního motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno] z [obec] do [obec] a zpět (celkem 294 km) k jednání soudu dne 12. 5. 2021, při průměrné spotřebě pohonných hmot 6 l /100 km, ceně za 1 litr benzinu [anonymizováno] ve výši 27,80 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky 589/2020 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 17. 10. 2021, a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky, a k jednání soudu dne 19. 12. 2022 stejným vozidlem a na shodnou vzdálenost v částce 2 167 Kč při ceně za 1 litr benzinu ve výši 44,50 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky 511/2021 Sb., účinné od 20. 8. 2022 do 31. 12. 2022, a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky tj. cestovné celkem 3 951 Kč, dále DPH 21 % ve výši 21 980,91 Kč a zaplacené soudní poplatky za žalobu ve výši 8 708 Kč a za změnu žaloby ve výši 8 754 Kč, tedy celkem náklady řízení ve výši 144 113,91 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II. rozsudku).

29. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet zdejšího soudu náhradu nezálohovaných nákladů řízení, které státu vznikly v souvislosti s vyplaceným svědečným [jméno] [příjmení] ve výši 1 271 Kč. Ze žalovaným složené zálohy 25 000 Kč na náklady důkazu znaleckým posudkem bylo znalci uhrazeno znalečné v částce 15 735 Kč, a proto bude žalovanému, po právní moci tohoto rozsudku, následným samostatným usnesením vrácena nespotřebovaná částka 9 265 Kč. Jelikož nelze přeplatek na uvedenou zálohu znalečného použít na úhradu svědečného a jelikož soud neshledal na straně procesně neúspěšného žalovaného předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, rozhodl dle shora cit. ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. o jeho povinnosti zaplatit státu náhradu nezálohovaných nákladů svědečného ve výši 1 271 Kč (výrok III. rozsudku).