11 C 48/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 398,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 9. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 398,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 755,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 29. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 398,01 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku, event. v části jistiny 30 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“) a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku dne 7. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel, po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného, poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to na označený bankovní účet. Poskytnutý úvěr spolu s dohodnutým poplatkem za jeho poskytnutí v částce 20 398,01 Kč měl být žalovaným splacen nejpozději do 8. 2. 2023. Tento smluvní závazek však žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nesplnil, a plnění následně neposkytl ani na základě předžalobní upomínky. Žalobkyně se stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené s původním věřitelem dne 4. 6. 2024. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhl zamítnout. Namítal, že s žalobkyní žádnou úvěrovou smlouvu neuzavřel, a účet, na který byly poukázány peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, nebyl nikdy jeho účtem. Žalovaný tyto finanční prostředky, dle svého tvrzení, nečerpal. Identifikační údaje uvedené v úvěrové smlouvě, s výjimkou adresy bydliště a data narození, nejsou ani jeho údaji, přičemž žalovaný nebyl nikdy majitelem emailové adresy , e-mail, a rovněž mu nikdy nepatřilo telefonní číslo , tel. číslo, . Dále tvrdil, že v rozhodném období listopad 2022 bydlel s třetí osobou (p. , jméno FO, ), která měla, bez vědomí žalovaného, přístup k jeho osobním údajům, a která si tímto způsobem opatřovala finanční prostředky. Tato třetí osoba zjevně žalovanému odcizila občanský průkaz, a údaje v něm nadále používala k čerpání finančních prostředků od různých institucí. Po odcizení občanského průkazu v roce 2022 si žalovaný nechal vystavit nový občanský průkaz, který mu byl následně také odcizen. Uvedená třetí osoba byla v souvislosti s podaným trestním oznámením ze strany žalovaného prošetřována policií.

3. Po skutkové stránce bylo provedeným dokazováním prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na žalobkyni dle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024 (viz cit. postupní smlouva ze dne 4. 6. 2024 a její příloha - přehled postoupených pohledávek).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. S00028712230208100 ze dne 7. 11. 2022 (dále také jen „úvěrová smlouva“) spolu s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož data bylo prokázáno, že uvedeného dne byla mezi původním věřitelem a osobou s identifikačními znaky žalovaného uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru, a to za stranu žalovaného podpisem provedeným zadáním elektronického kódu 819774. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, a to po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného, s tím, žalovaný je povinen vrátit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 20 398,01 Kč a smluvním úrokem ve výši 40 % ročně (pevná roční zápůjční úroková sazba), tj. celkem 52 420 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 17 473 Kč nejpozději do tří kalendářních měsíců od jeho poskytnutí, a s tím, že výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) činí 3 491,61 %. Ve smlouvě bylo označeno číslo bankovního účtu , č. účtu, , na který má být úvěrovaná částka 30 000 Kč původním věřitelem poukázána (dále jen „Předmětný účet“).

5. Potvrzením o platbě ze dne 31. 5. 2024, vystaveným , právnická osoba, ., bylo prokázáno, že jmenovaná banka poukázala z konkretizovaného účtu původního věřitele dne 17. 11. 2022 platbu ve výši 30 000 Kč na Předmětný účet pod VS , var. symbol, se zprávou pro příjemce „Zápůjčka S00028712230208100“.Potvrzením o provedené transakci ze dne 26. 3. 2025, vystaveným k výzvě soudu společností , právnická osoba, . (viz č. l. 40-41 spisu) bylo prokázáno, že na Předmětný účet, jehož majitelem je od 1. 11. 2022 žalovaný, byla dne 7. 11. 2022 poukázána z účtu původního věřitele částka 30 000 Kč pod VS , var. symbol, se zprávou pro příjemce „Zápůjčka , Anonymizováno, “.Výše uvedenými potvrzeními bank bylo tedy prokázáno, že majitelem Předmětného účtu je žalovaný a že na tento účet byla původním věřitelem dne 7. 11. 2022 poukázána úvěrovaná částka ve výši 30 000 Kč.

6. Písemnou předžalobní výzvou ze dne 27. 8. 2024, písemným oznámením o postoupení pohledávky z téhož data a podacím lístkem z téhož data, bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky a dále jej vyzvala k úhradě dluhu ve vyčíslené částce 104 390,22 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru 86 676,22 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 17 714 Kč.

7. Žalovaným doloženými Souhlasy s poskytnutím informací ze dne 29. 11. 2022, č. j. , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, , nebyly prokázány žádné právně významné skutečnosti, neboť údaje v nich obsažené se týkají blokované platební karty (nesouvisející s předmětem sporu) a dále odlišného úvěru od odlišného poskytovatele úvěru (rovněž nesouvisejícího s předmětem sporu).

8. Žalovaný, ač byl opakovaně ze strany soudu procesně poučen ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující jeho sporná tvrzení o tom, že v rozhodném období listopadu 2022 mu byl odcizen občanský průkaz ze strany třetí osoby, která měla zcizit jeho údaje a na jeho jméno založit účet a čerpat předmětné finanční prostředky věřitele, a dále, že za takové protiprávní jednání byla či je tato třetí osoba trestně stíhána, popř. sdělit výsledek trestního stíhání, další důkazy neoznačil, a v řízení tak neunesl důkazní břemeno.

9. Žalobkyně nedostavením se k nařízeným jednáním znemožnila, aby se jí dostalo procesního poučení při jednáních podle ust. § 118a o. s. ř. o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodné žalobní tvrzení o předchozím posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele, v důsledku čehož ohledně tohoto tvrzení neunesla důkazní břemeno. Soud totiž není oprávněn ani povinen sdělovat žalobkyni potřebná poučení jiným způsobem, než ve smyslu cit. ust. § 118a o. s. ř.

10. Na základě provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého původní věřitel, aniž by realizoval předchozí posouzení úvěruschopnosti žalovaného, poukázal dne 7. 11. 2022 na Předmětný účet, jehož majitelem byl žalovaný, finanční částku ve výši 30 000 Kč, kterou měl žalovaný dle obsahu úvěrové smlouvy vrátit do 8. 2. 2023. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 40 % ročně a RPSN ve výši 3 491,61 %, a dále poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 398,01 Kč. Žalovaný neprokázal, že by poskytnuté finanční prostředky neobdržel či je vrátil, resp. neprokázal, že by mu byly zcizeny jeho osobní údaje a že by částku 30 000 Kč čerpala třetí osoba.

11. Podle ust. § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle ust. § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

14. Podle ust. § 1798 o. z. platí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).

15. Podle ust. § 813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

19. Podle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. S00028712230208100 ze dne 7. 11. 2022 byla uzavřena jako smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť úvěrovaný byl v postavení spotřebitele a úvěrující v postavení podnikatele. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by původní věřitel před poskytnutím úvěrovaných prostředků posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřená úvěrová smlouva neplatnou, přičemž soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. Mimo absence prokázání předchozího prověření úvěruschopnosti žalovaného soud shledal další důvod neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnosti absolutní, v důsledku sjednané úrokové sazby za poskytnutí předmětného úvěru ve výši 40 % ročně a RPSN ve výši 3 491,61 %, kdy uvedená sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy, pročež je podle ust. § 588 ve spojení s § 576 o. z. nutno hodnotit předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou jako celek. Dle názoru soudu není v daném případě možná moderace podle § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s neatraktivní platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.

21. V případě neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak strany povinny vrátit si bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., a soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč představující finanční prostředky, poukázané na účet žalovaného dne 7. 11. 2022, a to spolu s úrokem z prodlení ode dne, kdy se žalovaný ocitl s úhradou této částky v prodlení podle § 1970 o. z., a jehož výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Ve zbytku, tedy co do částky 20 398,01 Kč s příslušenstvím, představující poplatek za poskytnutí úvěru, soud žalobu zamítl, neboť na uvedený poplatek nevznikl žalobkyni nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšnou do přiznané částky 30 000 Kč, což představuje při procentuálním vyčíslení její úspěch v rozsahu 59,52 %, a žalovaný byl procesně úspěšným do zamítnuté částky ve výši 20 398,01 Kč, což při procentuálním vyčíslení představuje jeho úspěch ve výši 40,47 %. Po odečtu míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalovaného tak byla žalobkyně ve sporu celkem procesně úspěšnou v rozsahu 19 % (po zaokrouhlení). V řízení vznikly žalobkyni náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 016 Kč a nákladů za její právní zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to za 3 úkony právní služby á 3 140 Kč a 3x režijní paušál á 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) a DPH 21 % ve výši 2 167,20 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 14 503,20 Kč. Při procentuálním úspěchu žalobkyně ve výši 19 % tak náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 2 755,60 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. (viz výrok III. tohoto rozsudku).