11 C 50/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem jméno příjmení bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o stanovení výživného

I. Žaloba, že žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné ve výši 18 000 Kč měsíčně od 22. 2. 2022, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 78 676 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 22. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti hradit jí výživné ve výši 18 000 Kč měsíčně od podání žaloby. Dle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela v roce 1982 manželství s [jméno] [celé jméno žalovaného], ve kterém se jim narodil syn [jméno] (žalovaný), manželství bylo po několika letech rozvedeno, bývalý manžel již zemřel a veškerý majetek zdědil žalovaný. Vztah se žalovaným měla žalobkyně dobrý, pečovala o něj a poskytovala mu výživu, to vše až do doby, kdy se odstěhoval do zděděného bytu v [obec a číslo]. V roce 2013, jako rodinnou investici, žalovaný pořídil na hypotéku rodinný dům ve [obec] u [obec] (dále také jen„ Dům“), který sám neužíval. O Dům a zahradu se starala žalobkyně, která jej také částečně užívala, na své náklady v něm zrekonstruovala sklepní prostory na garsoniéru, a na základě plné moci vystavené žalovaným jej spravovala. Za účelem hrazení hypotéčního úvěru byla zbylá část Domu včetně garsoniéry pronajímána třetím osobám, sjednávání a ukončování nájmu zajišťovala žalobkyně dle plné moci na jméno žalovaného. Z příjmů za pronájem garsoniéry si část ve výši cca 8 000 až 9 000 Kč měsíčně ponechávala žalobkyně pro svou obživu, zbytek zůstával žalovanému na splátky hypotéčního úvěru a část spotřebovaných energií. V říjnu 2021, žalovaný [příjmení] prodal a předčasně ukončil nájem garsoniéry (k 31. 12. 2021 pak ukončil i ostatní nájmy). Tím žalobkyně přišla o částku na obživu a aktuálně jí hrozí ztráta bydlení v Domě, který nadále obývá se svými přestárlými psy, pocházejícími z její dřívější chovatelské činnosti. Nynější majitelé Domu žalobkyni nechtějí jí obývanou část Domu dále pronajímat, resp. jí odmítli poskytnout nájemní smlouvu. V důsledku toho jí nebyl přiznán příspěvek na bydlení, pobírá pouze příspěvek v hmotné nouzi ve výši 3 860 Kč měsíčně, a to od prosince 2021. K poměrům žalovaného tvrdila, že je programátorem s příjmy cca 55 000 Kč měsíčně, disponuje vlastním bytem a úsporami ve výši cca 5,5 mil Kč, které obdržel za prodej Domu. Žije s partnerkou a společně mají jednu vyživovací povinnosti k nezletilé dceři. Žalobkyně žádala žalovaného, aby jí z prodeje Domu odvedl částku odpovídající činnosti, kterou pro něj v souvislosti se správou Domu zdarma vykonávala po dobu 6 let, avšak bezvýsledně, žalovaný to odmítl a přestal s ní komunikovat. V písemné replice žalobkyně označila za nepravdivé tvrzení žalovaného o tom, že by se o něj řádně v dětství nestarala. Rovněž odmítla jeho námitku, že nikdy aktivně nevyhledávala jinou práci. Poukázala na to, že se 6 let starala o Dům, zajišťovala služby pro nájemníky a údržbu Domu, což mělo za následek nemožnost najít si stálou práci, pouze občasné brigády. Zjištění, že byl Dům prodán, žalobkyni způsobilo zdravotní problémy, konkrétně špatný psychický stav, který jí nedovolal hledání nového zaměstnání. Aktuálně jí byly v Domě novým vlastníkem odpojeny energie, což musí řešit, a rovněž i z tohoto důvodu nemá časové možnosti zajišťovat si zaměstnání. Žalobkyně má nedokončené středoškolské vzdělání, resp. je osobou s dokončeným základním vzděláním, většinu svého života pracovala v administrativních oborech, fakturační činnosti, přepisování textů, práce s PC apod. Několik let má mít zrušené živnostenské oprávnění v oboru administrativní práce, vystavené od roku 1996. Naposledy pracovala v histopatologické laboratoři [anonymizováno] [příjmení] (bližší údaje neví), kde ukončila pracovní činnost v roce 2015. Jednalo se o administrativní práci a zřejmě na zkrácený úvazek, působila zde asi jeden a půl roku nebo dva roky. Neví, jestli zde pracovala v hlavním pracovním poměru na pracovní smlouvu či na dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti. Paralelně s tím měla ještě příjem z brigádnické činnosti, kterou vykonávala pro poradenskou společnost. Neměla úspěch v hledání práce na hlavní zaměstnanecký poměr, proto se snažila pracovat aspoň na dohody o pracovní činnosti či o provedení práce. Od prosince 2021 dosud je evidována na úřadu práce (v předchozím období nebyla nikdy v evidenci úřadu práce) a od března 2022 pracuje na dohodu o pracovní činnosti u [příjmení] [příjmení] [jméno] z. s., aktuálně dochází na rekvalifikační kurz ÚP. Není příjemkyní invalidního či starobního důchodu.

2. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhl zamítnout. Potvrdil, že v roce 2008 zdědil po svém zesnulém otci bytovou jednotku na [obec a číslo] a další majetek v hodnotě cca 300 000 Kč. Rozporoval tvrzení žalobkyně, že o něj vždy řádně pečovala a poskytovala mu výživu, s tím, že již od svých 16 let bydlel sám ve zděděném bytě na [obec a číslo], zatímco žalobkyně bydlela v domě za [anonymizováno] s tehdejším přítelem. Žalovaný si již při studiu na gymnáziu a později vysoké školy vydělával na své potřeby brigádně, případně mu vypomáhala babička (matka žalobkyně). Nicméně při jednání soudu 10. 10. 2022 žalovaný explicitně uvedl, že nenamítá rozpornost uplatněného žalobního nároku s dobrými mravy, neboť v období jeho nezletilosti či přípravy na studium (cca po dobu tří let), kdy účastníci společně nebydleli, si žalobkyně nějakým způsobem plnila svou vyživovací povinnost vůči němu. Žalovaný odmítl žalobní tvrzení, že Dům zakoupil jako rodinnou investici pro bytové potřeby žalobkyně. K tomu uvedl, že nápad na koupi Domu vzešel v roce 2015 od žalobkyně, která po ukončení předchozího nájemního vztahu hledala nové bydlení pro sebe a své dva přestárlé psy, a navrhla žalovanému koupi Domu (na hypotéku), který by částečně užívala, žalovanému hradila nájem a ze značné části mu tak pokryla náklady hypotéky. Z důvodu vysokého pracovního vytížení žalovaného začala žalobkyně v Domě fungovat jako správce, zajišťovala jeho běžnou údržbu a na základě plné moci uzavírala jménem žalovaného nájemní vztahy k části Domu, za což mohla jinou část Domu bezplatně užívat a ponechávat si část inkasovaného nájemného. Žalovaný popřel, že by na tuto činnost„ správcové“ byla účastníky uzavřena nějaká smlouva či dokonce snad pracovní smlouva. Nájemné, které žalovaná za Dům vybírala, stačilo pouze na pokrytí cca 1/3 nákladů na Dům (splátky hypotéky a poplatky za služby) a žalovaný proto vyzval žalobkyni k podpisu úplatné nájemní smlouvy s pro ni velmi výhodným nájemným, aby zhoršující se finanční situaci vyřešil. Toto řešení však žalobkyně odmítla, žádný protinávrh neučinila, a v květnu 2021 s ním značně omezila komunikaci. Z důvodu problematické finanční situace se proto žalovaný rozhodl Dům prodat, což také v září 2021 za cenu 5,5 mil Kč učinil, přičemž část z těchto obdržených prostředků ve výši 3,5 mil. Kč poté vynaložil na umoření svého hypotéčního úvěru a zůstatek ve výši 2 mil. Kč na splacení hypotečního úvěru své partnerky, [jméno] [příjmení], s níž má nezletilou dceru [jméno], narozenou dne 9. 1. 2022. Žalovaný pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen„ OSVČ“) s hrubým měsíčním příjmem cca 65 000 Kč, bydlí v bytě v [obec a číslo], který zdědil po otci. Dle žalovaného je nárok žalobkyně nedůvodný, neboť žalobkyně již mnoho let nepracuje, od října 2011 nebyla nikde zaměstnána, resp. neměla řádného zaměstnavatele, práci aktivně nevyhledává, ač žádný objektivní důvod jí v tom nebrání, a pouze parazituje na majetku a výdělku svého dítěte, tj. žalovaného. Dle žalovaného není ani zřejmé, jaké životní situace žalobkyně by měly být požadovaným výživným řešeny a jaké její potřeby by jím měly být zajišťovány.

3. Při jednání dne 10. 10. 2022 účastníci řízení učinili nesporným následující skutečnosti: -) příbuzenský vztah mezi účastníky řízení, s tím, že žalovaný je jediným synem žalobkyně (viz rovněž rodný list žalovaného); -) žalobkyně je rozvedena více než 30 let (viz rovněž rozsudek zdejšího soudu ze dne 4. 9. 1987, sp. zn. 6 C 116/87, s vyznačenou doložkou právní moci dne 19. 10. 1987, který dále prokazuje, že tehdy nezletilý žalovaný byl svěřen do péče žalobkyně a otci bylo stanoveno výživné). -) žalobkyně žije sama, nemá žádný majetek ani úspory, od 8. 12. 2021 je evidována u úřadu práce, pobírá příspěvek v hmotné nouzi a od března 2022 pracuje pro zájmový spolek na dohodu o provedení práce za měsíční odměnu ve výši 3 000 Kč (viz rovněž listinné důkazy níže); -) do Domu se žalobkyně nastěhovala v roce 2015; -) ke dni jednání neměla žalobkyně žádné náklady na bydlení, resp. její náklady na bydlení včetně nákladů na služby s ním související činí 1 Kč měsíčně; -) náklady na stravu, oblečení a další běžné potřeby žalobkyně činí cca 5 500 Kč měsíčně, přičemž žádné jiné náklady žalobkyně nemá; -) zdravotní stav žalobkyně je v pořádku a žádné zvláštní výdaje se svým zdravotním stavem spojeny nemá (viz dále lékařská zpráva interní ambulance Rehabilitačního centra [obec] ze dne 16. 4. 2022, prokazující, že žalobkyně, která se dlouhodobě s ničím neléčí, byla dne 16. 4. 2022 převezena RZS do nemocnice se svíravou bolestí na srdci, přičemž po provedeném vyšetření opustila ambulanci v celkově dobrém zdravotním stavu, s předepsanými léky na úzkost); -) žalovaný je vlastníkem bytu na ul. [ulice] v [obec a číslo] (viz rovněž výpis z KN - [list vlastnictví] ze dne 26. 3. 2022 prokazující, že vlastnické právo k jednotce [adresa] v bytovém domě [adresa], na parc. [číslo] evidované na [list vlastnictví], v k. ú [část obce], [územní celek], bylo zapsáno ve prospěch žalovaného na základě Darovací smlouvy ze dne 19. 12. 2013 s právními účinky vkladu práva ke dni 23. 12. 2013); -) žalovaný pracuje jako OSVČ v oblasti IT a na výživu žalobkyně ničím nepřispívá; -) Dům žalovaný prodal na podzim roku 2021 za částku 5,5 mil. Kč (viz rovněž kupní smlouva č. V [číslo] 2021 2022 ze dne 20. 9. 2021).

4. Živnostenským listem žalobkyně ze dne 19. 2. 1996 bylo prokázáno, že žalobkyni bylo pod obchodním jménem [celé jméno žalobkyně] – [anonymizováno] vydáno živnostenské oprávnění k předmětu podnikání administrativní práce, a to na dobu neurčitou.

5. K historii pracovních či jiných výdělečných aktivit žalobkyně bylo prokázáno, a to Přehledem dob pojištění za období od 1. 1. 2006 a do 31. 12. 2021, zpracovaným [anonymizována tři slova] 27. 1. 2022, že za uvedené období byla žalobkyně zaměstnankyní čtyř zaměstnavatelů, u každého z nich pracovala v řádech měsíců, přičemž naposledy byla zaměstnána v období od 1. 8. 2011 do 3. 9. 2011 u [právnická osoba] s. r. o. V období od 1. 5. 2006 do 30. 11. 2008 a zejména pak v období od 1. 10. 2011 až do 30. 11. 2021 byla osobou bez zdanitelných příjmů (OBZP). V mezidobí byla žalobkyně osobou, za níž pojistné platil stát, popř. byla osobou bez plátce. Od 8. 12. 2021 nadále je osobou, za kterou pojistné platí stát. Mzdovým výměrem zaměstnavatele žalobkyně, [právnická osoba], ze dne 1. 8. 2011 bylo prokázáno, že měsíční mzda žalobkyně u tohoto zaměstnavatele byla stanovena na 20 000 Kč. Potvrzením o zdanitelných příjmech žalobkyně ze dne 12. 10. 2011, vystaveným D- [právnická osoba], a neverifikovaným ze strany příslušného Finančního úřadu, bylo prokázáno, že za období srpen a září 2011 měl činit hrubý příjem žalobkyně (základ daně) celkem částku 31 086 Kč. Dohodou o provedení práce ze dne 1. 11. 2011, uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalobkyně vykonala v roce 2011 pro tuto společnost pracovní činnost v rozsahu 14 hodin za sjednanou odměnu ve výši 2 800 Kč. Dohodou o provedení práce ze dne 4. 11. 2012, uzavřenou mezi žalobkyní a [anonymizována čtyři slova] bylo prokázáno, že žalobkyně vykonala v roce 2012 pro tento zájmový spolek pracovní činnost v rozsahu 8 hodin za sjednanou odměnu ve výši 764 Kč Dohodou o provedení práce za období od 20. 4. 2019 do 21. 4. 2019, uzavřenou mezi týmiž subjekty, pak bylo prokázáno, že žalobkyně vykonala pro spolek ve dnech 20. - 21. 4. 2019 pracovní činnost v rozsahu 16 hodin za sjednanou odměnu ve výši 1 600 Kč. Potvrzením o zdanitelných příjmech žalobkyně ze dne 1. 7. 2013, vystaveným Dermatohistopatologickou laboratoří [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], a neověřeným ze strany příslušného Finančního úřadu, bylo prokázáno, že za období od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 měl činit hrubý příjem žalobkyně (základ daně) ze závislé činnosti a funkčních požitků celkem částku 84 975 Kč. Smlouvou o spolupráci s nezávislými operátory ze dne 3. 6. 2014 uzavřenou na dobu neurčitou mezi žalobkyní v postavení dodavatele a [právnická osoba] [právnická osoba] v postavení objednatele, a soudu doloženou v neúplném znění čítajícím pouze dvě strany, bylo prokázáno pouze to, že žalobkyně uzavřela coby podnikatel smlouvu, na jejímž základě měla vykonávat pro objednatele smluvenou činnost.

6. Potvrzeními Úřadu práce ČR - krajská [pobočka] (dále jen„ ÚP“) ze dne 8. 12. 2021 a 25. 10. 2022, č. j. BEA- 12134/2021-3 a č. j. BEA-14589/2022-7, bylo prokázáno, že žalobkyně je od 8. 12. 2021 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci ji nebyla poskytována.

7. Rozhodnutími ÚP 10. 1. 2022, 7. 4. 2022 a 12. 5. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyni byla přiznána dávka příspěvku na živobytí od prosince 2021 ve výši 3 860 Kč měsíčně, od 1. 4. 2022 ve výši 4 250 Kč měsíčně a od 1. 5. 2022 ve výši 2 150 Kč měsíčně.

8. Dokladem o výši měsíčních příjmů žalobkyně ze dne 28. 4. 2022, podaným u Úřadu práce dne 29. 4. 2022, bylo prokázáno, že za měsíce březen a duben 2022 činil příjem žalobkyně ze závislé činnosti (od [právnická osoba] [příjmení] [jméno] z. s.) částku 3 000 Kč měsíčně.

9. Daňovými přiznáními žalovaného za roky 2020 a 2021 včetně příloh, opatřenými ověřovací doložkou Finančního úřadu pro [anonymizováno] [místo] prokázáno, že za rok 2020 činily jeho celkové příjmy 803 095 Kč, celkové výdaje 555 199 Kč, základ daně 247 896 Kč a daň po slevách 8 655 Kč, tj. čistý měsíční příjem 19 937 Kč; za rok 2021 činily jeho celkové příjmy 905 500 Kč, celkové výdaje 706 497 Kč, základ daně 199 003 Kč a daň po slevách 0 Kč, tj. čistý měsíční příjem 16 584 Kč. Tedy za oba roky dosáhl žalovaný průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 18 260 Kč. 10. [příjmení] listem nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně] bylo prokázáno, že žalovaný je otcem nezletilé [jméno], narozené dne 9. 1. 2022.

11. Při jednání dne 3. 4. 2023 soud zamítl z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, zbylé důkazní návrhy, když skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci byly prokázány jinými důkazy, popř. byly mezi účastníky nespornými, a když současně žalobkyně ve svém písemném podání ze dne 28. 4. 2022, doručeném soudu dne 2. 5. 2022, výslovně uvedla, že netrvá na provedení důkazu jí dříve navrženou svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně), ohledně které navíc ani nespecifikovala, přes výzvu soudu, k jakým právně významných skutečnostem se má vyjadřovat. Nebylo tudíž ani zjevné, k objasnění jakých konkrétních skutečností by tato svědecká výpověď měla směřovat.

12. Žalobkyně, ač opakovaně při procesně poučena soudem ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její sporné tvrzení o tom, že od podzimu 2021 nebyla schopna nalézt si zaměstnání v důsledku svého nepříznivého zdravotního (psychického) stavu, resp. zajistit si vlastní finanční prostředky pro běžný život, další důkazy neoznačila, a v řízení ohledně této rozhodující sporné skutečnosti neunesla důkazní břemeno 13. Na základě nesporných prohlášení účastníků, jejich shodných tvrzení obsažených v písemných podáních, adresovaných soudu, a provedeného dokazování, lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého je žalobkyně matkou žalovaného, který je jejím jediným synem, více než 30 let je rozvedená, nemajetná, žije sama, její pravidelné měsíční výdaje na běžné potřeby činí cca 5 500 Kč, není příjemkyní invalidního či starobního důchodu, její zdravotní stav je dobrý a nebrání jí v běžném způsobu života a výdělečné činnosti. V roce 2015 začala bezúplatně bydlet v části Domu, který žalovaný zakoupil na hypotéku do svého vlastnictví a v důsledku finanční neudržitelnosti jej prodal ke konci roku 2021 za částku 5,5 mil. Kč. Do doby prodeje žalobkyně za žalovaného zajišťovala správu a údržbu Domu včetně pronájmu jeho další části 3. osobám, a to na základě plné moci vystavené žalovaným, za což si ponechávala část inkasovaného nájemného ve výši 8 000 Kč až 9 000 Kč měsíčně. Žalobkyně má dokončené základní vzdělání, v roce 1996 jí bylo vystaveno živnostenské oprávnění s předmětem podnikání administrativní práce. Za dobu posledních cca 10 let před podáním žaloby (konkrétně za dobu od října 2011 do listopadu 2021), tj. i několik let před nastěhováním se do Domu, byla osobou bez zdanitelných příjmů, prostředky pro svou obživu si v bagatelním rozsahu zajišťovala sporadickými a krátkodobými pracovními vztahy sjednávanými převážně formou dohod o provedení práce, popř. vykonávala příležitostné práce v rámci své podnikatelské činnosti. Od 8. 12. 2021 nadále je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci ji nebyla poskytována, od téže doby pobírá příspěvek na živobytí v proměnlivé měsíční výši (2 150 Kč až 4 250 Kč). Od března 2022 pracuje na dohodu o pracovní činnosti u [příjmení] [příjmení] [jméno] z. s. za měsíční odměnu ve výši 3000 Kč. Žalovaný je OSVČ, za rok 2020 a 2021 činil jeho průměrný čistý měsíční příjem 18 260 Kč, má jednu vyživovací povinnost k nezletilé dceři [jméno], narozené 9. 1. 2022, žije s partnerkou a nezl. [jméno] ve vlastním bytě.

14. Podle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

15. Podle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

16. Podle ust. § 915 odst. 2 o. z. dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.

17. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předci a potomci mají dle ust. § 910 odst. 1 o. z. vzájemnou vyživovací povinnost, přičemž žalobkyně jako matka žalovaného má právo od žalovaného coby svého zletilého a výdělečného dítěte žádat zajištění slušné výživy ve smyslu ust. § 915 odst. 2 o. z. Pro uložení povinnosti zletilému dítěti platit výživné svému rodiči však musí být splněna základní podmínka, kterou je neschopnost rodiče sám se živit. Tento základní předpoklad vzniku jakékoli vyživovací povinnosti zakotvuje ust. § 911 o. z., přičemž podmínkou existence vyživovacího poměru je objektivní neschopnost postarat se o výživu sebe sama na straně oprávněné osoby (žalobkyně). Materiálním znakem zákonného kritéria neschopnosti sám se živit, a tedy stavu odkázanosti rodiče (bez jeho zavinění, resp. z objektivních důvodů) na výživu ze strany dítěte, je zjištění, že rodič nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, popř. nemá žádné výnosy z majetku. Příkladem takové situace může být nízký starobní nebo invalidní důchod, který nemajetnému rodiči nestačí na zajištění jeho slušné výživy, tj. potřeb odpovídajících průměrnému životnímu standardu.

18. V této věci se však o takovou situaci nejedná. Žalobkyně je osobou v produktivním věku, není tudíž příjemkyní starobního důchodu, a rovněž ani není příjemkyní invalidního důchodu. Přes opakované procesní poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. v řízení neprokázala tvrzený nepříznivý zdravotní (psychický) stav, který jí měl znemožňovat možnost zajistit si vlastní finanční prostředky pro běžný život, tj. bránit jí ve schopnosti samostatně se živit. Ohledně tohoto tvrzení nejenže v řízení neunesla důkazní břemeno, ale naopak z jí doložené lékařské zprávy ze dne 16. 4. 2022 bylo prokázáno, že dlouhodobě se s ničím neléčí a její zdravotní stav je celkově dobrý. Pokud v závěru řízení argumentovala, že aktuálně nemá časové možnosti zajišťovat si zaměstnání z důvodu nutného řešení situace vzniklé v důsledku odpojení energií novými vlastníky v Domě, který žalobkyně nadále obývá, pak taková tvrzená skutečnost není a ani nemůže být relevantní objektivní okolností bránící žalobkyni dlouhodobě se sama živit. Přehlédnout rovněž nelze, že v posledních cca 10 letech před podáním žaloby (od října 2011 do listopadu 2021 včetně) byla žalobkyně po celé toto období evidována jako osoba bez zdanitelných příjmů, tj. osoba, která byla povinna platit si sama zdravotní pojištění, neboť nebyla zaměstnancem, neměla příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a rovněž ani nepatřila do kategorie, za kterou platí pojistné stát. Příjmy k pokrytí vlastních potřeb si v bagatelním rozsahu (nepodléhajícím dani z příjmů) zajišťovala sporadickými a krátkodobými pracovními vztahy sjednávanými formou dohod o provedení práce, popř. v rámci své podnikatelské činnosti, aniž by rovněž existovaly objektivní důvody bránící ji vykonávat pravidelnou výdělečnou činnost, z níž by si mohla např. vytvořit finanční úspory či pořídit majetek a z jeho výnosů zajišťovat své potřeby. Uvedené se, samozřejmě, vztahuje i na dobu cca 4 let před jejím přestěhováním se do Domu a inkasováním pravidelných měsíčních částech 8 000 až 9 000 Kč od žalovaného coby odměny za zajišťování správy tohoto Domu žalobkyní. Uvedené odměny žalovaný poskytoval žalobkyni po dobu 6 let, kdy byl vlastníkem Domu, a současně ji umožňoval bezplatné bydlení v Domě. Žalobkyně se bez právního důvodu spoléhala na to, že tento stav zůstane setrvalý, tj. že tímto způsobem bude doživotně zajištěna. [příjmení] [jméno] však byl žalovaný a výlučně v jeho dispozici bylo další nakládání s [příjmení], tedy i rozhodnutí, že Dům z důvodu jeho další finanční neudržitelnosti prodá. Nebylo přitom jeho povinností přenechávat žalobkyni jakoukoliv část z utržené kupní ceny za prodej Domu, resp. v tomto směru žalobkyně ani netvrdila žádný relevantní titul, na jehož základě by tak žalovaný měl učinit. Žalobkyně se do současné nepříznivé finanční situace dostala vlastním chováním, neboť svou dlouhodobou faktickou nezaměstnanost (nevýdělečnost) vyvolala dobrovolně, bez jakéhokoliv vnějšího důvodu.

19. Za daného stavu proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně je schopna sama se živit, když nebyl zjištěn žádný objektivní důvod, pro který by žalobkyně nemohla svou vlastní pracovní či jinou výdělečnou činností zajišťovat své potřeby (tzv. slušnou výživu) a musela být ve své výživě odkázána na jiného. Skutečnost, že se žalobkyně v prosinci 2021 nechala zaevidovat jako uchazeč o zaměstnání u ÚP, že od téže doby pobírá příspěvek na živobytí a že na základě dohody o pracovní činnosti dosahuje od března 2022 pouze měsíční odměny ve výši 3 000 Kč, ničeho nemění na situaci, že její schopnost sama se živit není a nebyla z objektivního hlediska ničím snížena. Žalobkyni tak nevznikl nárok na přiznání výživného vůči žalovanému ve smyslu ust. § 915 odst. 2 o. z. (nadto v požadované výši výživného 18 000 Kč měsíčně, jež prakticky odpovídá oficiálně vykazovanému čistému měsíčnímu příjmu žalovaného), v důsledku čehož soud žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud mu proto přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů sestávající z odměny za jeho zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 2 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1993 Sb., v platném znění (dále jen„ AT“), kdy sazba odměny je stanovena z tarifní hodnoty 1 080 000 Kč (pětinásobek hodnoty požadovaného ročního dle § 8 odst. 2 AT), a to za 5 úkonů právní služby á 16 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné vyjádření ve věci samé ze dne 1. 4. 2022 a 24. 6. 2022, 2x účast na jednání soudu dne 10. 10. 2022 a 3. 4. 2023), 5x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 13 566 Kč a dále hotové výdaje žalovaného v částce 510 Kč představující poplatek finančnímu úřadu za verifikaci daňových přiznání, tj. celkem náklady řízení ve výši 78 676 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II. tohoto rozsudku).