11 C 57/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lady Horákové a přísedících Pavly Pečenkové a Karolíny Kožíškové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 48 174 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 174 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 320,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 48 174 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení odstupného. V žalobě tvrdila, že po dobu delší než dva roky byla zaměstnankyní žalované, přičemž její pracovní poměr byl ukončen písemnou dohodou ke dni [datum], a to z důvodu ukončení činnosti stavebního střediska [obec], tedy z důvodu zániku pracovního místa žalobkyně. Žalobkyni tak vznikl nárok na odstupné ve výši trojnásobku jejího průměrného výdělku, tj. částky 48 174 Kč, který jí měl být ze strany žalované vyplacen nejpozději v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, tj. dne [datum]. Následujícím dnem se žalovaná dostala do prodlení s úhradou uvedené částky, kterou nezaplatila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. V písemné replice žalobkyně odmítla procesní obranu žalované s tím, že žalované coby zaměstnavateli žádnou škodu nezpůsobila a žádnou dohodu, ani ústní či písemnou, se žalovanou neuzavřela.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Namítala, že u žalobkyně jako zaměstnance uplatnila nárok na náhradu škody způsobené porušením povinností bývalého zaměstnance při plnění pracovních úkolů u projektu - rozpočtu na výstavbu hrubé stavby rodinného domu v obci [obec], kdy celková škoda vzniklá chybou žalobkyně činí 218 842 Kč. Dle žalované byla v tomto směru mezi účastníky učiněna dohoda, že v případě rozvázání pracovního poměru dohodou bude odstupné započítáno na náhradu škody.

3. Po skutkové stránce účastníci učinili nesporným, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž její pracovní poměr byl ukončen ke dni [datum] písemnou dohodou z důvodu ukončení činnosti stavebního střediska žalované. Dále bylo nesporným, že po tomto skončení pracovního poměru následoval nejbližší výplatní termín dne [datum]. Žalovaná učinila nespornými hodnotové údaje týkající se výše průměrné hodinové mzdy žalobkyně u žalované za rozhodné období v částce 92,33 Kč, jakož i žalobkyní odpracovaný počet 40 hodin týdně v témže období. Dále bylo nesporným, že mezi účastníky nedošlo k uzavření dohody, jejímž obsahem by byl závazek žalobkyně zaplatit žalobkyni náhradu škody, včetně způsobu náhrady této škody. A rovněž ani neuzavřeli žádnou dohodu o srážkách ze mzdy žalobkyně na náhradu tvrzené škody. Nesporným bylo i to, že na žalobní pohledávku žalovaná dosud nic neuhradila.

4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že pracovní poměr mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], podle které žalobkyně od [datum] vykonávala pro žalovanou pracovní činnost: rozpočtář, předvýrobní přípravář, s dohodnutou mzdou, jejíž výše od [datum] činila 16 000 Kč měsíčně, a s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou (viz pracovní smlouva ze dne [datum] a její dodatek ze dne [datum]). Dne [datum] se účastníci písemnou formou dohodli na ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované ke dni [datum], a to z důvodu ukončení činnosti stavebního střediska [obec] (viz dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne [datum]). Pracovní poměr tak trval déle než 2 roky. Ve třetím čtvrtletí roku 2021 činila hrubá měsíční mzda žalobkyně u žalované částku 19 034 Kč za červenec 2021, částku 16 057 Kč za srpen 2021 a částku 16 074 Kč za září 2021, tj. celkem 51 165 Kč; odpracovaná doba činila za červenec 160 hodin, za srpen 176 hodin a za září 2021 168 hodin, tj. celkem 504 hodin; průměrná hodinová mzda za třetí čtvrtletí roku 2021 činila 92,33 Kč (viz výplatní lístky žalobkyně za období červenec až září 2021). Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovanou k zaplacení odstupného ve výši 48 174 Kč a současně ji upozornila na možnost soudního vymáhání (viz předžalobní výzva ze dne [datum]). Tato výzva byla žalované doručena do datové schránky dne [datum] (viz opis datové zprávy - doručenka).

5. Podle ust. § 67 odst. 1 písm. c), odst. 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen„ ZP“), zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

6. Podle ust. 352 ZP průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

7. Podle ust. § 353 odst. 1 a 2 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

8. Podle ust. § 354 odst. 1 a 2 ZP, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

9. Podle ust. § 356 odst. 1 a 2 ZP se průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

10. Podle ust. § 144a odst. 4 ZP započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.

11. Podle ust. § 147 odst. 3 věty druhé ZP srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b)).

12. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Pracovní poměr mezi účastníky byl dle ust. § 33 a násl. ZP sjednán na dobu neurčitou od [datum]. Rozvázán byl písemnou dohodou účastníků dle ust. § 49 odst. 1 ZP ke dni [datum] z důvodu ukončení činnosti stavebního střediska žalované, tj. z organizačních důvodů ve smyslu ust. 52 písm. a), event. písm. c) ZP. Jelikož pracovní poměr trval déle než dva roky, vznikl žalobkyni dle ust. § 67 odst. 1 písm. c) ZP nárok na odstupné ve výši trojnásobku jejího průměrného výdělku.

13. Při určení výše průměrného výdělku soud v souladu s ust. § 351 ZP vycházel ze shora citovaných ustanovení § 352 až 356 ZP. Podle ust. § 352 ZP je za průměrný výdělek pro určení odstupného považován průměrný hrubý měsíční výdělek zjištěný z hrubé mzdy zaměstnance za rozhodné období a z odpracované doby v rozhodném období, a to k prvnímu dni prvního měsíce následujícího po rozhodném období (kalendářního čtvrtletí), tj. k prvnímu dni následujícímu po dni, v němž skončil pracovní poměr (§ 353 a § 354 ZP). Podle ust. § 356 odst. 1 ZP se zjišťuje jako průměrný hodinový výdělek a jeho výpočet je uveden v ust. § 356 odst. 2 ZP. V daném případě skončil pracovní poměr žalobkyně dne [datum], následujícím dnem je den [datum] a předchozím kalendářním čtvrtletím je 3. čtvrtletí roku 2021 (červenec až září 2021). Za toto rozhodné období činil hrubý hodinový výdělek částku 92,33 Kč a při nesporném rozsahu odpracované týdenní pracovní doby v rozhodném období (40 hodin) tak činí odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku žalobkyně částku v celkové výši 48 174 Kč (průměr pro náhrady za 3. čtvrtletí 2021 v částce 92,33 Kč x úvazek 40 hod/týden x průměr týdnů v měsíci [číslo] x 3 měsíce). Jelikož mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nejbližší výplatní termín po skončení pracovního poměru byl termín [datum] (§ 67 odst. 4 ZP), přičemž žalovaná dosud na odstupném ničeho nezaplatila, soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 174 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

14. Irelevantní soud shledává procesní obranu žalované založenou na tvrzení, že mezi účastníky došlo k dohodě, na jejímž základě mělo být pro případ rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované odstupné započítáno na náhradu škody, kterou měla žalobkyně coby zaměstnanec způsobit žalované porušením povinností při plnění pracovních úkolů. V tomto směru soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3557/2019, a ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 238/2019, které dospěly k závěru, že jde-li o pohledávku zaměstnavatele na náhradu škody, zákon jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele zapovídá, neboť možnost provádět srážky ze mzdy k náhradě škody podmiňuje uzavřením dohody o srážkách ze mzdy. Bez dohody (uzavřené podle ust. § 2045 o. z.) není zaměstnavatel oprávněn srážky ze mzdy k náhradě škody provádět, a to ani tehdy, jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, zaměstnanec svou odpovědnost za škodu uznal a zavázal se škodu nahradit. Odpovědnost zaměstnance za škodu, kterou způsobil zaměstnavateli, ani případné uznání škody zaměstnancem, tedy samo o sobě zaměstnavatele neopravňuje, aby částku potřebnou k náhradě této škody jednostranně srazil ze mzdy zaměstnance, i kdyby respektoval zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Zaměstnavatel je tak oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem. Nejvyšší soud uvedl, že tento právní názor lze přiměřeně vztáhnout i na pohledávku zaměstnance na odstupné, kterého se sice netýkají zákonné limity vyplývající z ust. § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. (srov. § 144a odst. 4 ZP), avšak (stejně jako na mzdu) se na něj vztahuje ust. § 147 odst. 3 ZP. Odstupné totiž zákon zahrnuje do tzv.„ jiných příjmů“ zaměstnance (srov. § 145 odst. 2 písm. d) ZP), kterých se týká pojem„ srážky ze mzdy“, zavedený jako legislativní zkratka pro srážky z příjmu, tj. ze mzdy, platu a z jiných příjmů zaměstnance z pracovněprávního vztahu (srov. § 145 odst. 1 ZP). Převedeno na tuto věc, žalovaná není oprávněna započítávat (jednostranně) svou pohledávku z tvrzené náhrady škody na pohledávku žalobkyně z odstupného, aniž by mezi účastníky byla v tomto směru uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy. V daném případě účastníci učinili nesporným, že dohodu o srážkách ze mzdy neuzavřeli, a tedy shora uvedená procesní obrana žalované je nepřípustná, resp. zcela nedůvodná.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšnou. Její náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 928 Kč, odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle § 6 ost. 1, § 8 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT“), a to za pět úkonů právní služby á 3060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a účast u jednání soudu dne [datum]), 5x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět ve výši 800 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT (8 půlhodin á 100 Kč), náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně při použití osobního motorového vozidla zn. BMW, [registrační značka], z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu (celkem 232 km) při průměrné spotřebě pohonných hmot 5,2 l/km, ceně za jeden litr motorové nafty ve výši 47,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky 511/2021 Sb., ve znění účinném od 19. 8. 2022 a sazbě základní náhradě za 1km jízdy ve výši 4,70 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky, tj. cestovné celkem 1 658,61 Kč, a DPH 21 % ve výši 4 044,31 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 25 320,92 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II. rozsudku).