13 C 104/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalobkyně 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 116 533 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku ve výši 42 165 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 23. 4. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni dalších 74 368 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 23. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25 536,93 Kč a to k rukám právního zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 na náhradě nákladů státu ve výši 6 393,87 Kč.

V. Žalovaní jsou povinni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit na náhradě nákladů státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 částku ve výši 3 653,64 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 14. 5. 2020, domáhala stanovení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni částku ve výši 116 533 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tak, že je většinovou spoluvlastnicí v rozsahu id. [číslo] bytové jednotky vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb. v prvním nadzemním podlaží budovy [adresa], situované na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha. Spoluvlastnicí jednotky ve shora uvedeném podílu byla žalobkyně mimo jiné v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019. Žalovaní, manželé, jsou menšinovými spoluvlastníky téže jednotky, a to v rozsahu id. 47/225. Výlučně žalovaný, pan [celé jméno žalovaného], je pak menšinovým spoluvlastníkem v rozsahu dalších id. 2/15. Dalšími menšinovými spoluvlastníky je ještě pan [jméno] [příjmení] v rozsahu id. 1/15 a paní [jméno] [příjmení], též v rozsahu id. 1/15. Bytovou jednotku užívají výlučně žalovaní, žalovaní mají jednotku ve své dispozici, mají od ní na rozdíl od žalobkyně klíče, mají do ní přístup a žalobkyni přístup odepírají. Žalovaní jednotku fakticky užívají, když vlastní sousední jednotku, a užívají ji k uskladnění svých věcí. Navenek vystupují jako vlastníci a uživatelé, a jednotka je označena jejich jménem. Žalobkyni je známo, že žalovaní dne 24. 9. 2018 uzavřeli s panem [jméno] [příjmení] úplatnou dohodu o užívání spoluvlastnického podílu k jednotce. Žalobkyni není známo, zda obdobný smluvní vztah žalovaní uzavřeli s paní [jméno] [příjmení]. Žalobkyni není známo, od jakého data jednotku užívají, rozhodně ji však užívali i v období od 1. 1. 2018. Žalobkyně má za to, že se tak od počátku dělo a nadále děje bez právního důvodu. Dopisem ze dne 2. 10. 2018 žalobkyně oznámila žalovaným, že rozhodla o tom, že jednotku jsou povinni vyklidit a předat jí klíče, žalovaní na výzvu žalobkyně reagovali negativně, pročež o jejich vyklizení z jednotky rozhoduje Obvodní soud pro Prahu 6 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], řízení není dosud pravomocně skončeno. Žalobkyně však považuje za právně bezvýznamné, zda žalobci užívají jednotku bez právního titulu či na základě právního titulu, nicméně za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 žalobkyni svědčí oprávnění žádat po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení za užívání jejího spoluvlastnického podílu id. 118/225 žalovanými. Žalobkyně si zadala vypracování znaleckého posudku k odhadnutí v místě a čase obvyklé výše nájemného za užívání jednotky, přičemž dle posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 1. 4. 2020 činí výše obvyklého nájemného částku 9 500 Kč měsíčně, tj. 228 000 Kč pro celé období. Ve vztahu k podílu žalobkyně činí poměrný nárok žalobkyně částku 116 533 Kč. Žalobkyně vyzvala žalované k vydání této částky výzvou ze dne 8. 4. 2020, poskytla žalovaným 14denní lhůtu od plnění, která uplynula dne 22. 4. 2020, a to marně. Žalovaní žalobkyni ničeho neuhradili ani na základě předžalobní upomínky. Žalobkyně uvedla, že její jednání není v rozporu s dobrými mravy, naopak jedná se o výkon spoluvlastnického práva v souladu se zákonem.

2. Žalovaní se k podané žalobě vyjádřili tak, že činí nespornými tvrzení žalobkyně ohledně výše spoluvlastnických podílů na předmětné bytové jednotce. Dále uvedli, že žalovaní uzavřeli dne 24. 9. 2018 se spoluvlastníkem [jméno] [příjmení] dohodu, nicméně dohodu o výkonu spoluvlastnického práva k nemovitosti, kdy předmětem této dohody bylo především zmocnění žalovaných jednat jménem spoluvlastníka o úpravách vzájemných vztahů spoluvlastníků jednotky. Žalovaní měli opakovaně zájem dohodnout se s ostatními spoluvlastníky na co nejekonomičtějším využití předmětné jednotky, konkrétně na provedení kompletní kvalitní rekonstrukce jednotky společným nákladem dle poměrů spoluvlastnických podílů a její následný tržní pronájem jednomu ze spoluvlastníků nebo třetí osobě za maximálně dosažitelné nájemné, či návrhy na vypořádání spoluvlastnictví k jednotce. Žalobkyně veškerá jednání odmítá. K základu uplatněného nároku žalovaní namítali, že se nemohli v žádném případě nijak obohatit, neboť užívání jednotky ve stavu, v jakém se aktuálně nachází, není možné. Do jednotky není zajištěna dodávka elektrické energie, nejsou provedeny rozvody elektrické energie, není zajištěna dodávka vody. Základní sanitární zařízení jednotky je daleko za hranicí užitnosti. Prostory jednotky nejsou ve stavu stavební dokončenosti. Žalobkyní předložený znalecký posudek zjevně nereflektuje faktický stav jednotky, a i pro případ, že by jednotka byla schopna užívání, výše nájemného zjištěné znalkyní neodpovídá nájemnému obdobných jednotek v místě a čase. Jednotka je ve stavu, kdy její nájem není možný. Návrhy žalovaných a ostatních spoluvlastníků jednotky na provedení rekonstrukce jednotky žalobkyně trvale odmítá, tím zaviňuje vznik škody, která touto nečinností nastává. Žalovaní mají za to, že výkon spoluvlastnického práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy a jejím cílem je poškození jiného ve smyslu ust. § 2909 občanského zákoníku.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

4. Žalobkyně je většinovou spoluvlastnicí v rozsahu id. 118/225 bytové jednotky vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb. v prvním nadzemním podlaží budovy [adresa], situované na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, spoluvlastnicí jednotky ve shora uvedeném podílu byla žalobkyně mimo jiné v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019; žalovaní, manželé, jsou menšinovými spoluvlastníky téže jednotky, a to v rozsahu id. 47/225, výlučně žalovaný, pan [celé jméno žalovaného], je pak menšinovým spoluvlastníkem v rozsahu dalších id. 2/15, dalšími menšinovými spoluvlastníky je ještě pan [jméno] [příjmení] v rozsahu id. 1/15 a paní [jméno] [příjmení], též v rozsahu id. 1/15 (shodná tvrzení účastníků). Žalovaní užívají předmětnou bytovou jednotku, a to minimálně ji užívají v rozsahu ideálního spoluvlastnického podílu žalobkyně (shodná vyjádření účastníků, dopis právního zástupce žalovaných adresovaný právnímu zástupci žalobkyně ze dne 22. 10. 2018, rozsudek zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 7.2.2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3.9.2020 č. j. [číslo jednací]). Žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2020 žalované k zaplacení částky 116 533 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to za užívání jejího spoluvlastnického podílu k předmětné bytové jednotce v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 žalovanými; žalobkyně poskytla žalovaným lhůtu v délce 14 dnů od datace dopisu; dopis byl odeslán dne 9. 4. 2020 a doručen dne 14. 4. 2020 (předžalobní upomínka ze dne 8. 4. 2020 včetně údajů o sledování zásilky [anonymizováno] online). Žalobkyně vyzvala žalované dopisem ze dne 2. 10. 2018 k vyklizení předmětné bytové jednotky (dopis ze dne 2. 10. 2018 včetně podacího lístku ze dne 2. 10. 2018). Dne 24. 9. 2018 byla mezi žalovanými a [jméno] [příjmení] uzavřena smlouva o výkonu spoluvlastnického práva k nemovitostem, na základě které se smluvní strany dohodly mimo jiné na tom, že spoluvlastník [jméno] [příjmení] pronajímá žalovaným své spoluvlastnické podíly na předmětné bytové jednotce, a to v celém rozsahu s tím, že žalovaní se zavázali hradit mu za to nájemné dle svých spoluvlastnických podílů v částce 650 Kč měsíčně, a to na bankovní účet uvedený v této smlouvě; smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 24. 9. 2023 (smlouva o výkonu spoluvlastnického práva k nemovitostem ze dne 24. 9. 2018).

5. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [celé jméno znalce] k zadání soudu, ze dne 30. 12. 2021, ve spojení s výslechem znalce má soud za prokázané, že tržní hodnota nájemného v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 v předmětném bytě činila částku ve výši 3 350 Kč za měsíc. Znalec uvedl, že vzhledem ke zhoršenému stavebně technickému stavu a podstandardnímu vybavení jednotky nebyla splněna podmínka okamžité využitelnosti a funkční proveditelnosti k danému účelu užívání tzn. k bydlení. Nejsou-li zachovány doklady o účelu, pro který byla stavba povolena, nebo při nesouladu mezi stavem uvedeným v katastru nemovitostí a skutečným stavem platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Znalec uvedl, že pro porovnání byly vybrány prostory, které svým stavebně technickým stavem a vybavením nejlépe odpovídaly předmětné nemovité věci, přičemž nejblíže tomu odpovídaly sklady.

6. Z dalších, v řízení provedených důkazů soud nevzal za prokázané žádné další právně významné skutečnosti pro posouzení této věci.

7. Soud konstatuje, že pokud byl ve věci stranou žalující předložen znalecký posudek vypracovaný [anonymizováno] [příjmení] ze dne 23.1.2020 soud z jeho závěrů nevycházel, v rámci znaleckého posudku nebylo přihlédnuto ke stavebně technickému stavu předmětné jednotky, jak sama znalkyně uvedla, jednotku si spletla s jinou jednotkou v daném domě, kterou i fyzicky viděla.

8. Soud nemohl vyjít ani ze znaleckého posudku založeného stranou žalovanou, neboť znalecký posudek vypracovaný [jméno] [příjmení] dne 21.9.2020 určil obvyklé nájemné ke dni vypracování znaleckého posudku, nikoli za předmětné období.

9. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě, jakož i ve vzájemných souvislostech, přičemž dospěl k následujícímu právnímu závěru.

10. Podle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

11. Podle § 1117 o.z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ust. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V daném případě bylo v řízení prokázáno, a ostatně o tom ani nebylo sporu, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky výše specifikované nemovitosti, a to v rozsahu výše uvedených spoluvlastnických podílů. Žalovaní nesporovali, že předmětnou nemovitost užívají v plném rozsahu, a to bez jakékoliv dohody o užívání se žalobkyní. Za této situace má žalobkyně právo na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jejímu spoluvlastnickému podílu. Jak i vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně např. z rozhodnutí ze dne 3.12.2009, sp.zn. 30 Cdo 4894/2007, v „ případě, že spoluvlastník neužívá (nemůže užívat) společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu bez toho, že by mezi ním a druhým spoluvlastníkem byla uzavřena nájemní či jiná smlouva, spočívá obohacení druhého spoluvlastníka v užívání většího rozsahu předmětu spoluvlastnictví (než který odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu). Vzhledem k tomu, že spoluvlastník, který věc užívá nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, není schopen takto spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit, musí poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno. Peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) nemusí vydávat pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 542/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen„ Soubor“) pod C 1505, ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2616/99, uveřejněné v Souboru pod C 261, ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2624/2003, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 11/2004 nebo ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 778/2005).“ 14. Na straně žalovaných tedy došlo k bezdůvodnému obohacení v podobě nadužívání spoluvlastnického podílu, a to ve smyslu výše citovaného ust. § 2991 o.z., které jsou žalovaní povinni vydat.

15. Předmětem sporu mezi účastníky v podstatě zůstala výše peněžitého plnění, které mají žalovaní žalobkyni vydat. Za účelem zjištění výše bezdůvodného obohacení byl k zadání soudu vypracován znalecký posudek k určení obvyklé ceny nájmu v dané nemovitosti v rozhodném období, a to za situace, kdy znalecké posudky předložené účastníky nebyly v řízení z výše popsaných důvodů popsatelné. Soudem ustanovený znalec pak při určení obvyklé ceny nájmu zohlednil stavebně technický stav dané nemovitosti, který byl takový, že neumožňoval bydlení, ač se jednalo o bytovou jednotku. Vzhledem k tomu, že se jedná o odborné závěry znalce ohledně stanovení obvyklé ceny nájmu při zhodnocení všech kritérií, neměl soud důvod pochybovat o správnosti odborných závěrů. Které i znalec přesvědčivě vysvětlil v rámci svého výslechu. Soud tedy neshledal důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku, jak navrhovala žalobkyně, a navržený důkaz v tomto směru pro nadbytečnost zamítl.

16. Soud při posuzování výše bezdůvodného obohacení vyšel z ceny obvyklého nájemného v rozhodném období, které pro danou nemovitost činilo částku ve výši 3 350 Kč. Žalobkyně požadovala náhradu za nadužívání za období od 1.1.2018 do 31.12.2019, tedy za 24 měsíců, za 24 měsíců činilo nájemné částku ve výši 80 400 Kč. S přihlédnutím k velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně id. 118/225 pak činí poměrný nárok žalobkyně částku ve výši 42 165,3 Kč.

17. Žalovaní se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatili co do částky 42 165,3 Kč a v této výši jsou žalovaní povinni žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. Z uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobou požadovala částku ve výši 116 533 Kč, přičemž oprávněný nárok činí 42 165,3 Kč, soud žalobu ve zbytku, tedy co do částky 74 367,6 Kč zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem II. rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a ve věci převážně úspěšným žalovaným přiznal proti žalobykni, právo na náhradu 27,63 % nákladů řízení. Náklady žalovaných jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalovaných, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 116 533 Kč v částce 5 780 Kč za každého z žalovaných, která byla ve smyslu ust. § 12 odst. 4 AT snížena o 20% za každého zastupovaného žalovaného. Odměna advokáta tedy činní 4 624 Kč za 1 úkon právní služby za každého z žalovaných, tj. celkem 9 248 Kč za jeden úkon. Soud přiznal odměnu za každý z 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, 6x účast na jednání dne 11.11.2020, dne 11.1.2021, dne 22.3.2021, dne 17.5.2021, dne 28.3.2022 a dne 2.5.2022). Dále pak soud přiznal paušální náhradu výdajů za celkem 8 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT (zde již nedochází k násobení dle počtu zastupovaných osob). Právnímu zástupci žalovaných dále náleží 21% DPH ve výši 16 040,64 Kč Celkem soud vyčíslil náklady žalovaných částkou 92 424,64 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalovaných, přiznal soud žalovaným právo na náhradu 27,63 % celkových nákladů řízení, tedy celkem částku ve výši 25 536,93 Kč, tak jak je uvedeno ve výroku III. o.s.ř. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaných, soud rozhodl dle ust. § 149 o.s.ř.

19. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého stát má podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. v daném případě se jednalo o náklady za vypracování znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], které činily částku ve výši 7 260 Kč (dle usnesení z 2.3.2022, č.j. 13 C 13 C 104/2020 - 115, které nabylo právní moci dne 23.3.2022), znalečné za účast u jednání soudu Ing. [celé jméno znalce] ve výši 1089 Kč dle usnesení z 28.3.2022, č.j. 13 C 13 C 104/2020 - 121, které nabylo právní moci dne 5.4..2022 a za znalečné za účast u jednání soudu pro [jméno] [příjmení] ve výši 1 800 Kč dle usnesení zdejšího soudu ze dne 26.4.2021, č.j. 13 C 13 C 104/2020 - 67, které nabylo právní moci dne 6.5.2021 Celkem tedy náklady hrazené státem činí částku ve výši 10 149Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 36 % a neúspěšná co do 63% po zaokrouhlení, má stát vůči žalobkyni a žalovaným právo na náhradu do výše jejich neúspěchu. Žalobkyni tak byla uložena povinnost zaplatit 63 % z celkových nákladů státu, tedy částku ve výši 6 393,87 Kč, přičemž vzhledem k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení již zaplatila zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 4 000 Kč (záznam o složení ze dne 27.9.2021) faktická povinnost žalobkyně k zaplacení nákladů státu činí částku ve výši 2 393,87 Kč. Žalovaným pak soud uložil zaplatit 36 % celkových nákladů státu, tedy částku ve výši 3 653,64 Kč (výroky pod bodem IV. a V. tohoto rozhodnutí).

20. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.