13 C 139/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 1 655 062 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 504 939 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 98 248 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, ve výši 8,25 % p.a. z částky 67 396 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % p.a. z částky 115 050 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % p.a. z částky 2 264 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % p.a. z částky 24 465 Kč od 21. 5. 2021 do 25.2.2022, ve výši 8,25 % p.a. z částky 8 155 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, ve výši 8,5 % p.a. z částky 173 024 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, ve výši 8,5 % p.a. z částky 505 239 Kč od 29. 10. 2021 do 25. 2. 2022, ve výši 8,5 % p.a. z částky 142 148 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 175 700,13 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 soudní poplatek ve výši 16 551 Kč.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 2. 7. 2021 ve znění pozdějšího částečného zpětvzetí žaloby domáhal stanovení povinnosti žalované, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobce se původní žalobou domáhal odškodnění nároků z titulu náhrady škody na zdraví, a to za situace, kdy dne 4.7.2018 v době kolem 12:35 hod. došlo v katastru [územní celek] k dopravní nehodě, kterou způsobil řidič osobního motorového vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], pojištěného v době dopravní nehody u žalované. Při této dopravní nehodě utrpěl žalobce zlomeninu hrudní kosti, mnohačetné zlomeniny žeber, kontuzi srdce, traumatický haemorthorax, kontuzi plic, zlomeninu krčku stehenní kosti, pestrochantrickou zlomeninu, otevřenou zlomeninu diafýzy kosti stehenní, svalovou kýlu stehna a zlomeninu čéšky. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23.9.2019, č.j. 11T 10/2019-326, který nabyl právní moci dne 14.1.2020 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.1.2020, č.j. 11To 379/2019-356, byl řidič osobního motorového vozidla [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], narozen [datum], uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, pro jednání, které spočívalo v zavinění dopravní nehody, a žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody zcela na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovaná šetří tuto dopravní nehodu jako pojistnou událost [číslo]. V rámci likvidace této pojistné události byly žalovanou zčásti uznány a odškodněny nároky žalobce na náhradu za vytrpěné bolesti, náhradu věcné škody a náhradu za péči třetí osoby. Dále bylo žalobci vyplaceno zálohové plnění k uplatněnému nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění a náhrada nákladů spojených s jeho hodnocením. Žalobce uvedl, že další nároky odškodněny nebyly. Žalobce se žalobou původně domáhal: a) náhrady za vytrpěné bolesti, resp. doplatku za dosud neodškodněných 333 bodů ve výši 98 248 Kč při hodnotě jednoho bodu v roce 2018 ve výši 295,04 Kč, a to na základě znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví. Žalobce dále v rámci léčení zranění utrpěných při dopravní nehodě podstoupil dne 10.3.2020 operační zákrok, kdy vytrpěné bolesti v souvislosti s tímto operačním zákrok ohodnotil ve své zprávě ošetřujícího lékaře zpracované dne 26.3.2020, opět [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalec oboru zdravotnictví, přičemž na základě toho žalobce u žalované uplatnil k náhradě celkem částku 116 025 Kč. Žalovaná do dne podání žaloby uznala náhradu za vytrpěné bolesti spojené s tímto operačním zákrok ve výši 64 838 Kč. Tuto částku krátila o 25 % z důvodu tvrzeného spoluzavinění žalobce na vzniklé újmě. Žalobci z tohoto důvodu uhradila pojistné plnění pouze ve výši 48 629 Kč, přičemž žalobce s tímto způsobem likvidace nesouhlasil a žalobou uplatňoval dalších 67 396 Kč. Žalobce se tedy domáhal bolestného v celkové výši 165 644 Kč. V průběhu řízení žalovaná uznala nárok žalobce a dne 2.7.2021 uhradila žalobci částku ve výši 101 346 Kč, když žalovaná krátila plnění s ohledem na tvrzené spoluzavinění žalovaného na dopravní nehodě v rozsahu 25%. b) náhrady ztížení společenského uplatnění ve výši 692 097 Kč, kdy žalobce započítal žalovanou poskytnuté zálohové plnění ve výši 100 000 Kč, neboť v důsledku zranění, která žalobce utrpěl při dopravní nehodě a která na zdraví žalobce zanechala trvalé následky (bolesti zad, omezení hybnosti zad, kyčelního kloubu vpravo a kolenního kloubu vpravo) došlo ke ztížení společenského uplatnění. Náhrady ztížení společenského uplatnění se žalobce domáhal na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, který stanovil hodnotu ztížení společenského uplatnění částkou 792 097 Kč. V průběhu řízení žalovaná uznala nárok žalobce a dne 2.7.2021 uhradila žalobci (k již vyplacené záloze 100 000 Kč) částku ve výši 519 073 Kč, když žalovaná krátila plnění s ohledem na tvrzené spoluzavinění žalovaného na dopravní nehodě v rozsahu 25%. c) náhrady za osobní péči o poškozeného s tvrzením, že zdravotní stav žalobce vyžadoval osobní péči v rozsahu nejméně 8 hodin denně v období od 27.7.2018 do 31.10.2018 a v období od 13.3.2020 do 15.4.2020, nejméně 5 hodin denně v období od 1.11.2018 do 31.1.2019 (s výjimkou hospitalizace ve dnech 6.12.2018 do 8.12.2018) a nejméně 2 hodiny denně v období od 1.2.2019 do 31.3.2019 a v období od 16.4.2020 do 15.5.2020, tedy celkem 1671 hodin, kdy žalobci vznikl nárok na náhradu za osobní péči ve výši 217 230 Kč, který uplatnil dne 7.12.2020 u žalované k náhradě. Žalovaná uznala tento nárok v rozsahu částky 136 240 Kč, avšak tuto částku krátila o 25 %, tedy o 34 060 Kč z důvodu tvrzeného spoluzavinění žalobce na vzniklé újmě a žalobci tak z toho důvodu uhradila pojistné plnění ve výši 102 180 Kč. Žalobce se způsobem likvidace nesouhlasí a žalobou nárokuje k náhradě částku 115 050 Kč, tedy rozdíl mezi uplatněnou výší nároku a žalovanou vyplaceným plněním. Dále k tomuto nároku žalobce uvedl, že byl po dopravní nehodě hospitalizován ve [anonymizováno] [obec] (chirurgická klinika) v období od 4. 7. 2018 do 27. 7. 2018. Dále byl hospitalizován ve stejném zařízení od 6. 12. 2018 do 8. 12. 2018 z důvodu extrakce kovů a od 9. 3. 2020 do 13. 3. 2020 z důvodu extrakce hřebenu RAFN + DHS a plastiky svalové kýly femuru vpravo. Zdravotní stav žalobce mezi hospitalizacemi a po jejich skončení vyžadoval asistenci další osoby při většině úkonů běžného života. Žalobce byl v důsledku zranění utrpěných při škodní události omezen v pohybu a nutnou péči mu zajišťovala jeho manželka, [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobce]. Takto byla žalobci zajišťována po jeho propuštění z první hospitalizace ve [anonymizováno] [obec] dne 27. 7. 2018 péče, která spočívala zejména v přípravě a podávání stravy, asistenci při osobní hygieně, převlékání, ošetřování, péči o domácnost poškozeného a obstarávání jeho osobních záležitostí, neboť žalobce nebyl v období od 27. 7. 2018 do 31. 10. 2018 takřka schopen pohybu a musel stále ležet. Blíže jsou jednotlivé úkony, při kterých se žalobce neobešel bez osobní asistence další osoby, rozvedeny v přiloženém formuláři„ Osobní asistence“ pro toto období. Zdravotní stav žalobce vyžadoval v období od 27. 7. 2018 do 31. 10. 2018 osobní péči o žalobce v celkovém rozsahu 776 hodin (8 hodin denně). V dalším období od 1. 11. 2018 do 31. 1. 2019 se rozsah nutné péče o žalobce a jeho domácnost snížil v důsledku zlepšení zdravotního stavu žalobce, kdy již byl žalobce schopen alespoň pohybu po bytě s pomocí francouzských holí. Blíže jsou jednotlivé úkony, při kterých se žalobce neobešel bez osobní asistence další osoby, rozvedeny v přiloženém formulář„ Osobní asistence“ pro toto období. Péče o žalobce v tomto rozsahu potom nebyla poskytována v době druhé hospitalizace žalobce ve [anonymizováno] [obec], tj. v době od 6. 12. 2018 do 8. 12. 2018 Zdravotní stav žalobce tedy vyžadoval v období od 1. 11. 2018 do 31. 1. 2019 osobní péči o žalobce v celkovém rozsahu 445 hodin (5 hodin denně). V dalším období od 1. 2. 2019 do 31. 3. 2019 se rozsah nutné péče o žalobce a jeho domácnost znovu snížil v důsledku dalšího zlepšení zdravotního stavu žalobce, kdy již byl žalobce schopen samostatného pohybu s pomocí francouzských holí a zejména v oblasti sebeobsluhy zvládl podstatnou část úkonů samostatně. Blíže jsou jednotlivé úkony, při kterých se žalobce neobešel bez osobní asistence další osoby, rozvedeny v přiloženém formulář„ Osobní asistence“ pro toto období. Zdravotní stav žalobce tedy vyžadoval v období od 1. 2. 2019 do 31. 3. 2019 osobní péči o žalobce v celkovém rozsahu 118 hodin (2 hodiny denně). V období po skončení třetí hospitalizace, při které byla žalobci provedena extrakce hřebenu RAFN + DHS a plastika svalové kýly femuru vpravo, vyžadoval zdravotní stav žalobce opět péči, která spočívala zejména v přípravě a podávání stravy, asistenci při osobní hygieně, převlékání, ošetřování, péči o domácnost poškozeného a obstarávání jeho osobních záležitostí, neboť žalobce nebyl v období od 13. 3. 2020 do 15. 4. 2020 schopen pohybu a musel stále ležet. Blíže jsou jednotlivé úkony, při kterých se žalobce neobešel bez osobní asistence další osoby v tomto období, opět rozvedeny v přiloženém formuláři„ Osobní asistence“ pro toto období. Zdravotní stav žalobce vyžadoval v období od 13. 3. 2020 do 15. 4. 2020 osobní péči o žalobce v celkovém rozsahu 272 hodin (8 hodin denně). V dalším období od 16. 4. 2020 do 15. 5. 2020 se rozsah nutné péče o žalobce a jeho domácnost výrazně snížil v důsledku zlepšení zdravotního stavu žalobce po operačním zákroku, kdy již byl žalobce schopen samostatného pohybu s pomocí francouzských holí a zejména v oblasti sebeobsluhy zvládl podstatnou část úkonů samostatně. Blíže jsou jednotlivé úkony, při kterých se žalobce neobešel bez osobní asistence další osoby, rozvedeny v přiloženém formulář„ Osobní asistence“ pro toto období. Zdravotní stav žalobce tedy vyžadoval v období od 16. 4. 2020 do 15. 5. 2020 osobní péči o žalobce v celkovém rozsahu 60 hodin (2 hodiny denně). d) náhrady věcné škody, když žalobce uplatnil u žalované náhradu za zničení oblečení a obuvi žalobce, které měl při dopravní nehodě žalobce na sobě v hodnotě 5 200 Kč a dále náhradu za znemožnění pobytu žalobce a jeho manželky, který měl být realizován v datech 4.7.2020 až 7.7.2020 a který byl žalobcem uhrazen v částce 6 445 Kč. Žalovaná před podáním žaloby tento nárok uznala v částce 9 055 Kč a věcnou škodu krátila o 25 %, tedy o částku 2 264 Kč z důvodu tvrzeného spoluzavinění žalobce na vzniku škody a žalobci z toho důvodů uhradila pojistné plnění ve výši 6 791 Kč. Žalobce se žalobou domáhal doplacení částky ve výši 2 264 Kč, o kterou žalovaná krátila uznané plnění. e) náhrady hotových výdajů spojených s léčením, když žalobce uplatnil u žalované náhradu v částce 32 620 Kč, kdy v souvislosti s léčením úrazů utrpěných při škodní události, žalobce vynaložil poplatek za ubytování v Lázeňském sanatoriu [jméno] při lázeňském pobytu v Termálních lázních [obec] v období od 8. 5. 2019 do 6. 6. 2019 ve výši 16 380 Kč (poplatek za pokoj a parkování) a poplatek za ubytování v Lázeňském sanatoriu [jméno] při lázeňském pobytu v Termálních lázních [obec] v období od 7. 6. 2020 do 5. 7. 2020 ve výši 16 240 Kč (poplatek za pokoj a parkování). V průběhu řízení žalovaná nárok žalobce uznala a dne 25.2.2022 uhradila žalobci částku ve výši 24 465 Kč, když žalovaná krátila plnění s ohledem na tvrzené spoluzavinění žalovaného na dopravní nehodě v rozsahu 25%. f) náhrady ušlého zisku, s odůvodněním, že žalobce před dopravní nehodou podnikal jako finanční poradce spolupracující se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Náplní činnosti žalobce bylo finanční poradenství a zprostředkování různých produktů v oblasti bankovních produktů, hypoték a bydlení, půjček a úvěrů, životního a majetkového pojištění, penzijního a stavebního spoření, investičních produktů a povinného ručení. Práce žalobce tedy spočívala v každodenním kontaktu s klienty, kdy zpravidla při osobních schůzkách nabízel výše uvedené produkty a případně na ně sjednával smlouvy. Tuto činnost vykonával ve své kanceláři v [obec] a [obec]. Zároveň měl své klienty po celé České republice, a proto často za svými klienty cestoval i několik hodin. Následkem dopravní nehody, resp. v důsledku zranění, která při dopravní nehodě utrpěl, byl žalobce v období od 4. 7. 2018 do 14. 6. 2019 neschopen pracovní činnosti, příp. schopen této činnosti jen v omezeném rozsahu. S ohledem na povahu podnikatelské činnosti žalobce (odložené provize, zvyšování ceny bankovní jednotky podle úrovně karierního stupně, atd.) ušel žalobci zisk nejen v období jeho pracovní neschopnosti, ale i po jejím skončení. Vyčíslení ušlého zisku žalobce za období od 4. 7. 2018 do 31. 12. 2020 provedla znalecká kancelář [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zapsaná v seznamu znaleckých ústavů vedeném u Ministerstva spravedlnosti pro obor ekonomika a podle tohoto výpočtu ušel žalobci v důsledku dopravní nehody za uvedené období zisk ve výši 568 591 Kč. Žalobce se žalobou domáhal rovněž nákladů na vypracování vyčíslení ušlého zisku znaleckou kanceláří ve výši 78 796 Kč. V průběhu řízení žalovaná nárok žalobce na náhradu ušlého výdělku uznala a dne 25.2.2022 uhradila žalobci částku ve výši 426 443 Kč, když žalovaná krátila plnění s ohledem na tvrzené spoluzavinění žalovaného na dopravní nehodě v rozsahu 25%. Žalovaná rovněž v průběhu řízení uznala nárok na náhradu nákladů na znalecký posudek, a to bez krácení a dne 25.2.2022 uhradila žalobci částku ve výši 78 796 Kč. g) příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, kdy podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření. Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. je plnění pojistitele splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Žalovaná je tak v prodlení s plněním žalovaných nároků vždy po 3 měsících a 15 dnech od jejich uplatnění. Žalobce tak požadoval spolu se žalovanou jistinou i úroky z prodlení v zákonné výši z jednotlivých uplatněných nároků takto: - z částky 98.248 Kč (bolestné 2018) od 26. 4. 2019 - z částky 67.396 Kč (bolestné 2020) od 26. 9. 2020 - z částky 115.050 Kč (ošetřovné) od 23. 3. 2021 - z částky 2.264 Kč (věcná škoda) od 23. 3. 2021 - z částky 32.620 Kč (náklady léčení) od 21. 5. 2021 - z částky 692.000 Kč (ztížení společenského uplatnění) od 17. 7. 2021.

2. Žalovaná v průběhu řízení na uplatněný nárok plnila tak, jak uvedeno výše, žalobce tak vzal žalobu částečně zpět, a to jednak podáním ze dne 2.9.2021 a dále podáním ze dne 15.3.2022, kdy soud ve smyslu těchto provedených částečných zpětvzetí řízení částečně zastavil, a to jednak usnesením ze dne 8.11.2021, č.j. 13C 139/2021-43, které nabylo právní moci dne 4.12.2021 a dále usnesením ze dne 14.4.2022, č.j. 13C 139/2021-64, které nabylo právní moci dne 12.5.2022.

3. Po provedeném částečném zastavení řízení se žalobce nadále domáhal těchto nároků z titulu náhrady škody na zdraví: a) náhrady bolestného ve výši 64 298 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 98 248 Kč od 26.4.2019 do zaplacení a z částky 67 396 Kč od 26.9.2020 do zaplacení, b) náhrady ztížení společenského uplatnění ve výši 173 024 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17.7.2021 do zaplacení, c) náhrady za osobní péči ve výši 115 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.3.2021, d) náhrady věcné škody ve výši 2 264 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.3.2021, e) náhrady hotových výdajů spojených s léčením ve výši 8 155 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 465 Kč od 21.5.2021 do 25.2.2022 a z částky 8 155 Kč od 21.5.2022 do zaplacení, f) náhrady ušlého zisku ve výši 142 148 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 505 239 Kč od 29.10.2021 do 25.2.2022 a z částky 142 148 Kč od 29.10.2021 do zaplacení.

4. Žalovaná se k podané žalobě po provedených částečných zpětvzetích žaloby vyjádřila tak, že nesporuje důvodnost uplatněných nároků, uvedla však, že sporuje výši uplatněných nároků, když uváděla, že žalobce se podílel na zavinění předmětné dopravní nehody, a to s odkazem na rozhodnutí soudu v rámci výše uvedeného trestního řízení, kde bylo vyčísleno spoluzavinění žalobce rozsahem 25%, právě v tomto rozsahu žalovaná krátila poskytnutá plnění. Žalovaná k míře spoluzavinění žalobce na dopravní nehodě poukazovala na odůvodnění rozhodnutí v rámci trestního řízení, kdy soud dospěl k závěru, že žalobce, coby poškozený, se podílel na zavinění dopravní nehody, když porušil pravidla silničního provozu překročením nejvyšší povolené rychlosti a nerespektováním zákazu předjíždět, pokud jiný účastník provozu dává blikáním najevo úmysl předjíždět. Co se týká žalobcem uplatněného nároku náhrady za osobní péči o žalobce, coby poškozeného, zde žalovaná sporovala i rozsah poskytnuté péče a s tím související výši nároku. Konečně žalovaná namítala, že v rámci částečného plnění bolestného žalovaná uhradila žalobci o 25 000 Kč více než by měla, a tuto částku namítala k započtení.

5. Vzhledem k procesní obraně žalované a nespornosti základu nároku, soud zaměřil dokazování na jediné sporné body týkající se jednak spoluzavinění žalobce na dopravní nehodě a rozsahu poskytnuté péče o poškozeného.

6. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžkou, č.j. 11T 10/2019-326 ze dne 23.9.2019, právní moc dne 14.1.2020, má soud za prokázané, že obžalovaný [jméno] [příjmení] byl uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kdy přečinu se dopustil tak, že v rozhodné době dostatečně nesledoval dopravní situaci a začal předjíždět před ním jedoucí nákladní motorové vozidlo v době, kdy byl již předjížděn osobním vozidlem zn. Audi řidiče a majitele [celé jméno žalobce], který se pohyboval rychlostí 106-118 km/hod. a předjížděl přesto, že [jméno] [příjmení] již delší dobu signalizoval svůj úmysl předjíždět, a to dáváním znamení o změně směru jízdy vlevo, v důsledku čehož došlo ke střetu pravé přední části vozidla [anonymizováno] s levou boční a levou zadní částí vozidla [příjmení], k jejich následnému vyjetí mimo vozovku vlevo a náraz do stromu. V rámci trestního řízení byl vypracován znalecký posudek se specializací posuzování příčin dopravní nehody, přičemž znalec uvedl, že za kamiónem jelo vozidlo [příjmení] částečně najeté do protisměru tak, aby jeho řidič viděl do protisměru. Za ním poté dvě auta a za nimi vozidlo [anonymizováno], které v určité době zahájilo předjíždění, zrychlilo a předjelo dva osobní automobily a v tom okamžiku zahájilo předjíždění též vozidlo [příjmení]. Následně došlo ke vzájemnému kontaktu a vyjetí vozidel ze silnice do terénu. Znalec dovodil, že obžalovaný mohl ve zpětném zrcátku registrovat blížící se vozidlo [anonymizováno] po dobu minimálně 4-5 sekund. Dále dovodil, že poškozený by ani v případě, kdyby nepřekročil maximální povolenou rychlost, nedokázal nehodě zabránit, neměl by dostatek času efektivně reagovat na počátek příčného přemísťování vozidla [příjmení]. Znalec také stanovil pravděpodobné místo střetu. Z technického hlediska bylo hlavní příčinou dopravní nehody vyjetí vozidla [příjmení] do protisměru v okamžiku, kdy již vozidlo [anonymizováno] předjíždělo kolonu vozidel. Obžalovaný [příjmení] měl dostatek času registrovat vozidlo [anonymizováno] v levém vnějším zpětném zrcátku. Znalec vyloučil, že by obžalovaný mohl mít vozidlo [anonymizováno] v mrtvém úhlu. Znalec uvedl, že poškozený neměl ani při dodržení povolené rychlosti šanci nehodě zabránit, neboť od okamžiku začátku manévru obžalovaného uplynulo do vyjetí asi 2 sekundy, což při započítání reakční doby poškozeného nechává časový prostor pouhé jedné sekundy. Soud v rámci trestního řízení dospěl k závěru, že měl za jasně prokázané, že v daném místě a čase došlo k dopravní nehodě, při které obžalovaný, který se rozhodl provést předjížděcí manévr, vybočil ze svého jízdního pruhu do protisměrného jízdního pruhu, kde však v té době již prováděl jiný předjížděcí manévr poškozený, což vedlo ke střetu, jehož přímým následkem byl v příčinné souvislosti mimo jiné vznik ve výroku rozsudku popsané těžké újmy na zdraví na straně poškozeného. Tento závěr vyplynul de facto ze všech relevantních provedených důkazů, a to jak z výpovědí obžalovaného a poškozeného, tak z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] a konečně nepřímo i ze znaleckého posudku a protokolu o dopravní nehodě, které však do značné míry čerpaly právě z výpovědí jednotlivých řidičů a spolujezdců zainteresovaných vozidel. Z rozsudku má soud dále za prokázané, že soud v rámci trestního řízení dospěl k závěru, že žalobce coby poškozený, porušil zákon také, jednak tím, že došlo k překročení maximální povolené rychlosti, kdy znalec dospěl k závěru, že poškozený v okamžiku střetu jel rychlostí 106-118, byť tuto skutečnost poškozený sporoval. Soud již však v kontextu dalších porušení pravidel silničního provozu vnímal toto jako nejméně závažné, neboť i kdyby jel 90km/h nehodě by dle znalce nezabránil. Druhým porušením zákona bylo nerespektování zákazu předjíždět, pokud již jiný účastník provozu dává blikáním najevo úmysl předjíždět, jak ho upravuje § 17 odst. 5 písm. e) silničního zákona. K této otázce se nejvěrohodněji vyjadřovali svědci [příjmení], kteří jeli ve svém vozidle bezprostředně za obžalovaným a jeho vozidlem [příjmení] a oba jednoznačně popsali, že obžalovaný v řádu minut několikrát více méně s pravidelnými rozestupy vyjel do protisměru, aby se podíval, zda může předjíždět a u toho dával levým blinkrem znamení o změně směru jízdy. Soud uvedl, že podstatné je, že se tito svědci shodli na tom, že obžalovaný skutečně takové pohyby vykonával, skutečně přinejmenším v době vyjíždění blikal a celý proces probíhal spíše v řádu minut nežli sekund. Poškozený podle názoru soudu musel obžalovaného a jeho výše popsané jízdní projevy zahlédnout, přesto se však rozhodl provést diskutabilní řidičský manévr. Soud ještě dospěl k závěru, že poškozený vzhledem k jeho postavení na silnici neměl možnost na jednání obžalovaného jakkoli reagovat, např. bržděním se pokusit vyhnout kolizi nebo její následky alespoň snížit, popř. se zařadit za obžalovaného. Obžalovaný svým manévrem nedal poškozenému žádnou šanci. Poškozený neměl prakticky žádný čas na adekvátní reakci, která by mohla vést alespoň ke zmírnění způsobených následků. Soud dovodil, že nebezpečí vyvolané obžalovaným je mnohem vyšší, než to, které vyvolal poškozený tím, že se rozhodl předjíždět kolonu vozidel, ve které ve vzdálenosti několika desítek metrů signalizoval obžalovaný, že se chystá předjíždět. Poškozený měl dále možnost zařadit se za obžalovaného, tato skutečnost rovněž svědčí o spoluzavinění poškozeného, neboť poškozený se již v průběhu předjížděcího manévru mohl takto rozhodnout a zařadit, což však neučinil a na místo toho pokračoval v předjíždění za daných okolností dál.

7. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 11 To 379/2019, má soud za prokázané, že pokud soud projednával odvolání proti výše uvedenému rozsudku, dospěl mimo jiné k závěru, že analýzou pohybů vozů obou účastníků dopravní nehody byla prokázána viditelnost vozu poškozeného pro obžalovaného. Při vjetí vozu poškozeného do protisměru byl tento vůz registrovatelný v levém zpětném zrcátku vozu obžalovaného po dobu 5-6 sec. (odst. 13.) Pokud tedy obžalovaný hodlal předjíždět nákladní vůz, měl prioritně zkontrolovat prostor za sebou, čímž by spatřil vůz poškozeného. Dále se z odůvodnění podává, že obžalovaný měl dobu 5 sec, aby mohl na vůz poškozeného reagovat a předjíždění nezahajovat, což je doba dostatečná (odst. 14.). Dále je v odůvodnění uvedeno, že poškozený se pohyboval rychlostí 106-118 km/h, což znalec stanovil v rámci posudku, zvýšení rychlosti nepochybně souviselo s hromadným předjížděcím manévrem, ovšem na vzniku nehody to nemělo vliv, neboť obžalovaný si poškozeného před vyjetím nevšiml. Pokud příčné vybočení obžalovaného proběhlo v rozmezí 1-2 sec., nemohl poškozený střetu zabránit (odst. 15).

8. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] před zdejším soudem, svědkyně dopravní nehody, má soud za prokázané, že svědkyně jela jako spolujezdkyně ve vozidle za vozidlem [příjmení] [jméno], kterou řídil viník dopravní nehody, přičemž z výpovědi má soud za prokázané, že svědkyně viděla, že řidič vozidla [příjmení] [jméno] chce předjet před ním jedoucí nákladní vozidlo [anonymizováno], [příjmení] se opakovaně pokoušela vozidlo [anonymizováno] předjet, manévr byl evidentní, vozidlo [příjmení] vždy povyjelo, a když nemohlo předjet, opět se zařadilo. Opakovalo to určitě více než dvakrát. Svědkyně uvedla, že nemůže potvrdit stoprocentně, že vozidlo [příjmení] při pokusu o předjetí, tzv. vyhodilo blinkr. Svědkyně jako spolujezdkyně nevěnovala stoprocentní pozornost provozu, snažila se zabavit děti, které jely spolu s ní a řidičem ve vozidle. Svědkyně uvedla, že z jejich pohledu bylo evidentní, že vozidlo [příjmení] má v úmyslu předjíždět, svědkyně uvedla, že nedokáže posoudit, zda to bylo evidentním i vozidlům jedoucím za nimi včetně vozidla předjíždějícího, tedy vozidla žalobce. Svědkyně uvedla, že se domnívá, že vozidlo [příjmení] dojeli na rovince, jeli rychlostí cca 80 km. Svědkyně uvedla, že si nevybavuje, že by je vozidlo [příjmení] předjíždělo. Za vozidlem, ve kterém jela svědkyně, jelo vozidlo jejich známé. Známá svědkyni říkala, že viděla jenom zachvět se strom při dopravní nehodě.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], manžela svědkyně [jméno] [příjmení], před zdejším soudem má soud za prokázané, že svědek spolu se svědkyní [jméno] [příjmení] a dětmi cestovali autem na dovolenou. Vozidla včetně jejich vozidla jela v koloně za kamionem, řidič před nimi, tedy řidič vozidla [příjmení], se snažil kamion předjíždět, jednalo se o rovný lesní úsek. Vozidlo vyhodilo blinkr, že ho předjede, pak si to rozmyslel, zase se vrátil a takto to opakoval asi 5-6krát. Pak se zřejmě rozhodl, že to tedy zkusí a vyjel. V tu chvíli zezadu prolétlo auto. Došlo k nárazu, jedno auto letělo do lesa, druhé do stromu. Svědek uvedl, že mezi jejich autem a vozidlem [příjmení] byla dostatečná mezera, cca [číslo] m. [příjmení] [příjmení] jelo za kamionem cca 3-5 m. Svědek uvedl, že za jejich vozidlem jelo asi ještě 4-5 aut. Svědek uvedl, že vozidlo [příjmení] určitě někdy dal blinkr, uvedl, že neví stoprocentně, že ho dával stále. Vozidlo, které předjíždělo zezadu, tedy vozidlo žalobce, svědek zaregistroval, až když bylo vedle jeho vozidla. Svědek uvedl, že si nevšiml, zda vozidlo před ním bezprostředně před střetem avizovalo předjíždění vyhozeným blinkrem. Svědek uvedl, že pokud viděl vozidlo [příjmení], že dávalo blinkr, tak nebylo to nikterak časově dopředu oproti vyjíždějícímu, resp. předjížděcímu manévru, v podstatě řidič vyhodil blinkr a hned vyjel, tedy naznačil předjížděcí manévr. Svědek uvedl, že v době střetu vozidel vozidlo [příjmení] již bylo v předjížděcím manévru a bylo vyjeté do levého pruhu, svědek uvedl, že toto si jistě nepamatuje. Dále svědek [příjmení] uvedl, za ním jelo vozidlo jejich známé, svědek ví, že známá nehodu příliš neviděla, sledovala vozidlo svědků [příjmení]. Svědek uvedl, že jejich vozidlo má vzadu kouřová skla, těžko by známá viděla až před vozidlo svědka, nějakých cca 7 m. Svědek uvedl, že si přesně nepamatuje, zda vozidlo [příjmení] dojeli, nebo zda ho vozidlo [příjmení] předjelo.

10. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že žalobce nejprve chtěl předjíždět, protože před sebou viděl kamion, který jel rychlostí cca 50 km/h, ale všimnul si, že ho předjíždí vozidlo, o kterém dnes již ví, že se jednalo o vozidlo [příjmení], které řídil odsouzený pan [příjmení], proto se žalobce znovu zařadil a nechal vozidlo předjet, to se zařadilo před vozidlo [anonymizováno] a za kamion. Za vozidlem [anonymizováno] jelo další auto a pak bylo vozidlo žalobce, za žalobcem jela další vozidla. Žalobce uvedl, že pokud začal předjíždět, dal blinkr, nikoho neviděl v protisměru, neviděl ani nikoho, že by naznačil, že bude předjíždět. Žalobce vyjel, začal předjíždět, byla mezera cca 15 m a v tu chvíli, když předjel [příjmení], dal nohu z plynu, protože kdyby pan [příjmení] předjížděl a blikal, tak by se zařadil, proto žalobce začal předjíždět, věděl, že tam je mezera. Nic se nedělo, znovu tedy sešlápl plyn. Dostal se až na místo vedle pana [příjmení]. Žalobce uvedl, že v momentě, kdy se dostal vedle vozidla pana [příjmení], jeli cca 2 vteřiny vedle sebe. Žalobce uvedl, že měl asi cca půl metru předek vozidla před vozidlem pana [příjmení], nicméně [příjmení] byla načipovaná, měrný výkon byl daleko větší než vozidla [anonymizováno] žalobce, pan [příjmení] se dostal před mé vozidlo a ve chvíli, kdy se toto stalo, začal se na mě cpát a došlo k bočnímu nárazu. Proto na pravé straně vozidla žalobce jsou stopy pneumatik. Žalobce uvedl, že pokud předjížděl vozidlo [anonymizováno], tak vozidlo [příjmení] bylo zařazeno za kamionem, nevyjíždělo a neblikalo. [příjmení] [příjmení] začalo vyjíždět až ve fázi, kdy vozidlo žalobce bylo vedle něj. Žalobce uvedl, že pan [příjmení] si vůbec nevšiml jeho vozidla, nevšiml si toho, že ho předjíždí, sledoval pouze kamion před sebou. Nevšiml si, že ho vozidlo žalobce míjí.

11. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 9.8.2018 má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] vypověděl, že v den nehody jel vozidlem [příjmení] [příjmení], jako spolujezdec jela manželka, vzadu seděly děti. Jel za kamiónem zhruba 80km/h, v lesním úseku ho předjelo vozidlo [příjmení] a zařadilo se mezi něj a kamión. [příjmení] [příjmení] mělo vlastně neustále zapnutý levý ukazatel směru jízdy a bylo zjevně vidět i poznat z jeho stylu jízdy, že chce předjet i kamión. Nějakou dobu jelo vozidlo [příjmení] před nimi, po chvíli si všiml ve zpětném zrcátku vozidla [anonymizováno], jak předjíždí ještě dvě vozidla za mnou a mě. Přejíždějící vozidlo [anonymizováno] bylo asi tak na mé úrovni a najednou začal předjíždět i řidič s vozidlem [příjmení] jedoucí přede mnou. Mohlo být asi levou stranou vozidla vyjetý ke středu vozovky nebo v protisměru, v tom došlo ke střetu mezi vozidlem [anonymizováno] a [příjmení].

12. Z úředního záznamu ze dne 9.8.2018 o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], má soud za prokázané, že tato vypověděla, že jejich vozidlo jelo za kamiónem, za nimi jeli jejich známí. Jeli lesním úsekem, kde byla přehledná rovinka. Na rovince v protisměru nic nejelo, předjelo je vozidlo [příjmení] a zařadilo se před ně. [příjmení] [příjmení] mělo stále zapnutý levý ukazatel směru jízdy a bylo zjevně vidět z jeho stylu jízdy, že chce předjet i kamión. Nějakou dobu jelo vozidlo [příjmení] před nimi. Svědkyně uvedla do záznamu, že se dívala před sebe a sledovala vozidlo [příjmení], pak si všimla, že je předjíždí vozidlo [anonymizováno], to bylo vozidlo [anonymizováno] na naší úrovni a svědkyni došlo, že zřejmě bude problém, pokud vozidlo [příjmení] začne taky předjíždět a v tom začalo předjíždět kamión, pak uviděla střet vozidel.

13. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 3.8.2018 má soud za prokázané, že svědek dopravní nehody [jméno] [příjmení] uvedl, že jel v koloně vozidel, kdy jako první jelo nákladní vozidlo asi do 80km/h. Na úseku, kde bylo povoleno předjíždění, svědek viděl, jak osobní motorové vozidlo [značka automobilu] začalo předjíždět, viděl i směrový ukazatel vlevo. Uvedl, že si není jistý, jestli uvedené vozidlo předjíždělo více vozidel, anebo přímo vozidlo [příjmení] [jméno]. Když vozidlo [anonymizováno] bylo téměř na úrovni s vozidlem [příjmení], náhle vozidlo [příjmení] vyjelo vlevo. Dle názoru svědka řidič vozidla [příjmení] měl druhé vozidlo v mrtvém úhlu a začal předjíždět. Došlo ke střetu bočními částmi, vozidlo [příjmení] vytlačilo vozidlo [anonymizováno] vlevo mimo komunikaci, kde obě vozidla, současně havarovaly. Celá událost proběhla velmi rychle. Mezi vozidly, mezi kterými došlo ke střetu a svědkem, se nacházely minimálně dvě další vozidla.

14. Z formulářů nazvaných Osobní asistence, vystavených [anonymizováno] [jméno] [příjmení], má soud za prokázané, že v období od 1.2.2019 – 31.3.2019 bylo třeba poskytovat pacientovi [celé jméno žalobce] osobní asistenci v rozsahu 2 hodin denně, v období 1.11.2018 – 31.1.2019 v rozsahu 5 hodin denně a v období 27.7.2018 – 31.10.2018 v rozsahu 8 hodin denně, v období 4.7.2018 – 14.6.2019 v rozsahu 8 hodin denně, v období 16.4.2020 – 15.5.2020 v rozsahu 2 hodiny denně, osobní asistenci zajišťovala [jméno] [příjmení].

15. Z dalších, v řízení provedených důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti. Soud zamítl návrh na provedení dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], neboť měl již dostatek důkazů pro rozhodnutí ve věci, navíc by jistě vypovídal shodně jako v rámci trestního řízení.

16. Z nesporných, případně shodných vyjádření účastníků a z provedeného dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru.

17. Dne 4.7.2018 v době kolem 12:35 hod. došlo v katastru [územní celek] k dopravní nehodě, kterou způsobil řidič osobního motorového vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], pojištěného v době dopravní nehody u žalované, řidičem vozidla byl [jméno] [příjmení]. Při této dopravní nehodě utrpěl žalobce zlomeninu hrudní kosti, mnohačetné zlomeniny žeber, kontuzi srdce, traumatický haemorthorax, kontuzi plic, zlomeninu krčku stehenní kosti, pestrochantrickou zlomeninu, otevřenou zlomeninu diafýzy kosti stehenní, svalovou kýlu stehna a zlomeninu čéšky. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23.9.2019, č.j. 11T 10/2019-326, který nabyl právní moci dne 14.1.2020 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.1.2020, č.j. 11To 379/2019-356, byl řidič osobního motorového vozidla [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], narozen 20.9.1988, uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, pro jednání, které spočívalo v zavinění dopravní nehody tak jak je tato specifikována výše v odst. 6. tohoto rozsudku, a žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody zcela na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovaná šetří tuto dopravní nehodu jako pojistnou událost [číslo], v rámci likvidace pojistné události žalovaná žalobci částečně plnila tak, jak specifikováno výše. V souvislosti s poškozením zdraví žalobce a jeho léčením nebyl žalobce schopen bez pomoci obstarat některé činnosti a byla nutná osobní péče o žalobce, kterou zajišťovala manželka žalobce, paní [jméno] [příjmení]. V období od 1.2.2019 – 31.3.2019 bylo třeba žalobci poskytovat osobní asistenci v rozsahu 2 hodin denně, v období 1.11.2018 – 31.1.2019 v rozsahu 5 hodin denně a v období 27.7.2018 – 31.10.2018 v rozsahu 8 hodin denně, v období 4.7.2018 – 14.6.2019 v rozsahu 8 hodin denně, v období 16.4.2020 – 15.5.2020 v rozsahu 2 hodiny denně. Žalobce uplatnil u žalované výše uvedené nároky, na které žalovaná částečně plnila, tak jak výše specifikováno.

18. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě, jakož i ve vzájemných souvislostech, přičemž dospěl k následujícímu právnímu závěru.

19. Podle § 6 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Dle odst. 3 téhož ust. nebylo-li ujednáno jinak, poskytne pojistitel plnění v rozsahu a ve výši podle odstavce 2 v penězích nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě.

20. Podle § 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30.9.2018, při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, b) řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, c) řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

21. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.

22. Podle § 30 zákona č. 361/2000 Sb. odst. 1 znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat kromě případů uvedených v jednotlivých ustanoveních také vždy při změně směru jízdy, vybočování z něho, nebo jestliže to vyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat včas před započetím jízdního úkonu s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména na řidiče jedoucí za ním a na povahu jízdního úkonu. Podle odst. 3 téhož ustanovení znamení o změně směru jízdy se dává směrovými světly.

23. Podle § 17 zákona č. 361/2000 Sb. odst. 1 předjíždí se vlevo. Vpravo se předjíždí vozidlo, které mění směr jízdy vlevo a není-li již pochybnosti o dalším směru jeho jízdy. Při jízdě v připojovacím nebo odbočovacím pruhu se smí vpravo předjíždět též vozidlo jedoucí v průběžném pruhu. Odbočovací pruh je přídatný jízdní pruh určený pro odbočování (vyřazování) vozidel z průběžného jízdního pruhu. Podle odst. 2 řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. Řidič musí dát znamení o změně směru jízdy při předjíždění cyklisty. Podle odst. 4 řidič předjížděného vozidla nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění. Podle odst. 5 řidič nesmí předjíždět mimo jiné, nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí, jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet, jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích.

24. Podle § 2 písm. a), b), d), f), g), l), m), zákona č. 361/2000 Sb. pro účely tohoto zákona a) účastník provozu na pozemních komunikacích je každý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích, b) provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu, d) řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti, f) vozidlo je motorové vozidlo, nemotorové vozidlo nebo tramvaj, g) motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus, l) nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí, m) nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo.

25. Podle § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

26. Nejprve k otázce případného spoluzavinění žalobce na předmětné dopravní nehodě. Předně je třeba říci, že civilní soud je vázán výrokem o vině, včetně popisu skutkových okolností, jinak vázán není. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, spoluzavinění poškozeného ve smyslu citovaného ustanovení znamená, že jednání (opomenutí) poškozeného bylo buď hlavní a bezprostřední příčinou vzniku jeho škody, nebo bylo jednou z příčin jejího vzniku. Škoda totiž nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž i samotného poškozeného. V rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody, není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá. Chybí pak jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Při úvaze o podílu na vzniku škody jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se přitom veškeré příčiny, a i když zákon hovoří o spoluzavinění, není forma zavinění (úmysl, nedbalost) podstatná, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti na straně poškozeného; ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený dokonce nese následky všech okolností, které nastaly na jeho straně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, publikované pod C 2593 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck, dále jen„ Soubor“, či rozsudek téhož soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, Soubor C 10425). Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1054/2007, Soubor C 7228). K tomu, aby byla založena spoluodpovědnost poškozeného, musí jít o takové jednání či opomenutí, jež se podílelo na vzniku škody; mezi jeho jednáním a škodlivým výsledkem musí být vztah příčiny a následku. V rozsahu, v jakém se podílelo jednání poškozeného na vzniku škody, je vyloučena odpovědnost škůdce (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2012, sp.zn. 25 Cdo 3966/2009). Pro závěr, nakolik se při dopravní nehodě na vzniku škody podílelo i jednání samotného poškozeného, nelze vycházet jen ze srovnání obecného rozsahu povinností ukládaných pravidly silničního provozu jednotlivým účastníkům ani z porovnání počtu porušených povinností na straně škůdce a na straně poškozeného v konkrétní situaci. Rozhodující je posouzení, nakolik se na škodlivém výsledku podílely jednotlivé příčiny na obou stranách, a z hlediska porušení právní povinnosti škůdcem a poškozeným je podstatné zejména to, o jak významné povinnosti šlo, jak závažné bylo jejich porušení a jaký vliv mělo na vznik škody (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1264/2002, publikovaného pod C 2358 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Soud pak v daném případě na základě provedeného dokazování, dospěl k závěru, že ke škodlivému následku došlo výlučně z příčin na straně řidiče vozidla [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], neboť v rámci trestního řízení dospěl znalec [anonymizováno]. [příjmení] k závěru, že [jméno] [příjmení] mohl ve zpětném zrcátku registrovat blížící se vozidlo [anonymizováno] po dobu minimálně 4-5 sekund. Dále dovodil, že poškozený by ani v případě, kdyby nepřekročil maximální povolenou rychlost, nedokázal nehodě zabránit, neměl by dostatek času efektivně reagovat na počátek příčného přemísťování vozidla [příjmení]. Dle znalce bylo hlavní příčinou dopravní nehody vyjetí vozidla [příjmení] do protisměru v okamžiku, kdy již vozidlo [anonymizováno] předjíždělo kolonu vozidel. [příjmení] [příjmení] měl dle znalce dostatek času registrovat vozidlo [anonymizováno] v levém vnějším zpětném zrcátku. Znalec vyloučil, že by obžalovaný mohl mít vozidlo [anonymizováno] v mrtvém úhlu. Znalec uvedl, že poškozený neměl ani při dodržení povolené rychlosti šanci nehodě zabránit, neboť od okamžiku začátku manévru obžalovaného uplynulo do vyjetí asi 2 sekundy, což při započítání reakční doby poškozeného nechává časový prostor pouhé jedné sekundy. Pokud pak žalovaná poukazovala na to, že žalobce předjížděl i přesto, že řidič vozidla [příjmení] [jméno] dával směrové znamení o změně směru a dával tak najevo úmysl předjíždět, v řízení toto prokázáno nebylo, resp. bylo prokázáno to, že řidič [příjmení] měl úmysl před ním jedoucí vozidlo [anonymizováno] předjet, což bylo seznatelné zejména z jeho manévrů, kdy si povyjel a zase zajel, blinkr dával současně s tímto manévrem, tedy v rozporu s ust. § 30 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., nicméně nebylo prokázáno, že by tak učinil i v momentě, kdy se rozhodl k předjížděcímu manévru žalobce, nebylo prokázáno, že by v momentě kdy žalobce předjížděl vůz [jméno] [příjmení], tento signalizoval předjíždění, tak aby případně mohl žalobce reagovat např. zařazením se. I kdyby však řidič [příjmení] dával znamení včas, nic to nemění na tom, že pokud měl již vedle sebe předjíždějící vozidlo žalobce, neměl započít svůj předjížděcí manévr, a to ve smyslu výše cit. § 17 téhož zákona. Stejně tak v trestním řízení prokázané překročení povolené rychlosti žalobcem nemělo vliv na způsobení nehody, ostatně k tomuto závěru došel již trestní soud. Jedinou příčinou nehody tak byl manévr řidič vozidla [příjmení] [jméno]. Z tohoto důvodu dospěl zdejší soud k závěru, že žalobci nelze přičítat žádné okolnosti, které by se podíleli na vzniku škody. Soud dospěl k závěru, že tedy není důvod pro krácení pojistného plnění. Co se týká rozsahu poskytované osobní péče, od nyní platného ust. § 2960 o.z. a v kontextu judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu nic nebrání tomu, aby osobní péči vykonávala i osoba blízká a náklady s tím vzniklé této osobě byly kompenzovány. V řízení pak byl výše provedeným dokazováním prokázán rozsah péče ve smyslu tvrzení žalobce. Ani zde tedy nebyl shledán důvod pro krácení pojistného plnění. Konečně pokud žalovaná namítala započtení přeplatku na bolestném, když uváděla, že v rámci poskytnuté zálohy plnila více než by měla o 25 000 Kč, soud tuto námitku považuje za lichou, když vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil celou nevyplacenou částku po krácení se zohledněním spoluzavinění žalovanou, je tato skutečnost nerozhodná, když výsledná částka doplatku je stejná, žalovaná plnila pouze zálohu. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalobci zároveň přiznal právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s plněním pojistného plnění.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když žalobce byl ve věci plně úspěšný. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, odměna za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby po 14 940 Kč dle § 7, 8 odst. 1 a 11 odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb. (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 2. 9. 2021, to vše z tarifní hodnoty 1 655 062 Kč), za 2 úkony právní služby po 12 460 Kč dle § 7, 8 odst. 1 a 11 odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb. (jednání soudu dne 26. 1. 2022, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 15. 3. 2022, to vše z tarifní hodnoty 1 034 643 Kč), a za 4 úkony právní služby po 10 340 Kč dle § 7, 8 odst. 1 a 11 odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb. (jednání soudu ve dnech 16. 3. 2022, 18. 5. 2022, 22. 6. 2022 a 14. 9. 2022, to vše z tarifní hodnoty 504 939 Kč), tj. celkem odměna za 10 úkonů právní služby v částce 126 040 Kč, dále právnímu zástupci náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši á 300 Kč za každý u uvedených úkonů právní služby, celkem tedy 3 000 Kč. Dále tvoří náklady náhrada cestovních výdajů dle ust. § 13 odst. 4 AT za cestu právního zástupce osobním automobilem ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět k jednání soudu dne 16.3.2022 v částce 3 139,72 Kč (při jízdě 480 km – trasa [obec] [obec] a zpět vozidlem se spotřebou nafty 5,1 l /100 km, jak bylo prokázáno technickým průkazem, když sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí dle ust. § 1 vyhlášky 47/2022 Sb., u osobních silničních motorových vozidel 4,70 Kč a výše průměrné ceny za 1 litr motorové nafty činí dle ust. § 4 téže vyhlášky 36,10 Kč), a dále á 3 409 Kč k jednání soudu dne 18.5.2022, dne 22.6.2022 a dne 14.9.2022 (při jízdě 480 km – trasa [obec] [obec] a zpět vozidlem se spotřebou nafty 5,1 l /100 km, jak bylo prokázáno technickým průkazem, když sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí dle ust. § 1 vyhlášky 116/2022 Sb., u osobních silničních motorových vozidel 4,70 Kč a výše průměrné ceny za 1 litr motorové nafty činí dle ust. § 4 téže vyhlášky 47,10 Kč), a náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 AT za cestu na jednání a zpět v rozsahu 7 hod. k jednomu jednání, tedy celkem 28 hod., celkem tedy 2 800 Kč. Dále náleží zástupci žalobce náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad zástupce ve výši 30 496,41 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 175 700,13 Kč O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 o.s.ř.

28. Ve výroku III. soud ve smyslu § 166 odst. 1, 2 o.s.ř. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 16 551 Kč a to dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích za situace, kdy žalobce je od placení soudních poplatků osvobozen a poplatková povinnost tedy tíží žalovanou. Soudní poplatek byl vyměřen z toho, co bylo tímto rozhodnutím žalobcům přiznáno, dle položky 3 písm. a) Sazebníku, který je přílohou k zákonu o soudních poplatcích.

29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.