13 C 146/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 12 691 Kč

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 12 691 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 739,20 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne 16. 2. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 691 Kč s odůvodněním, že žalovaný vlastní v domě na adrese [adresa žalobkyně], bytovou jednotku [číslo]. V souvislosti s vlastnictvím této jednotky dluží žalovaný ke dni podání žaloby úhradu příspěvku do rezervního fondu v žalované výši. Tato povinnost vznikla dle žalobce na základě Usnesení přijatého mimo shromáždění vlastníků dne 24. 2. 2017, kdy bylo dle čl. XV stanov [název žalobkyně], [IČO], hlasováním členů jednotek přijato usnesení s následujícím zněním:„ Členové Společenství schvalují úhradu příspěvku do rezervního fondu ve výši 490 000 Kč, dle výše spoluvlastnických podílů, přičemž výše příspěvku jednotlivých vlastníků je uvedena v tabulce na následující straně. Pokud nebyla úhrada provedena v roce 2014, musí být úhrada připsána na účet Společenství nejpozději do 31. 3. 2017“ Žalovaný však k datu 31. 3. 2017 částku do rezervního fondu neuhradil. Žalovaný byl žalobcem k úhradě příspěvku vyzván dopisem ze dne 9. 1. 2018. K datu podání žaloby zůstává příspěvek neuhrazen.

2. Na podkladě návrhu žalobce vydal zdejší soud dne 28. 2. 2020, [číslo jednací], elektronický platební rozkaz, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 12 691 Kč, eventuálně aby do 15 dnů ode dne jeho doručení podal proti předmětnému platebnímu rozkazu odpor.

3. Žalovaný dne 29. 5. 2020 podal proti platebnímu rozkazu odpor, jež odůvodnil podáním ze dne 9. 7. 2020, v němž soudu sdělil, že nárok žalobce neuznává, neboť žalovaný řádně hradí předepsané zálohy na služby a příspěvky na správu domu a není si vědom žádného dluhu vůči žalobci. Žalovaný namítal, že nikdy neobdržel výpis či vyúčtování týkající se existence a stavu rezervního fondu, jehož se údajně příspěvek týká, či jeho případného dluhu na něm. Žalovaný má za to, že vyměřený příspěvek je nezákonný, přičemž tato nezákonnost spočívá v obcházení zákona ve snaze zvrátit promlčení vyměřeného příspěvku. Dále žalovaný namítal rozpor s dobrými mravy, neboť o příspěvku do rezervního fondu bylo již rozhodnuto v lednu 2014, a to na základě hlasování vlastníků jednotek. Tedy v rámci usnesení ze dne 16. 1. 2017 bylo znovu rozhodováno o povinnosti, která již byla jednou rozhodnutím přijata, přičemž v tomto případě se jednalo o přijetí povinnosti pouze vůči žalovanému, neboť všichni ostatní vlastníci jednotek vyměřený poplatek již zaplatili.

4. K vyjádření žalovaného zaslal žalobce dne 26. 8. 2020 repliku, v níž namítal opožděně podaný odpor žalovaného, neboť elektronický platební rozkaz byl vydán dne 28. 2. 2020 a odpor žalovaného je datován až na den 29. 5. 2020. Dále k věci uvedl, že shromáždění vlastníků jednotek jako nejvyšší rozhodovací orgán společenství vlastníků jednotek není co do vydávání usnesení omezen ničím jiným než vlastními stanovami a zákonem. Shromáždění vlastníků jednotek rozhodlo dne 24. 2. 2017 o povinnosti všech vlastníků jednotek, aby uhradili poměrnou část škody, která žalobci vznikla z historicky neúspěšných soudních sporů. Toto rozhodnutí bylo přijato v souladu se stanovami i se zákonnou úpravou. Pokud žalovaný s přijatým usnesením nesouhlasil, měl postupovat dle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ OZ“). Žalovaný však takovýto postup nezvolil, a proto je na předmětné rozhodnutí nutno nahlížet jako na platné.

5. Co se týče námitky žalobce k opožděně podanému odporu žalovaného, byla tato shledána nedůvodnou, neboť elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 28. 5. 2020 a žalovaný zaslal soudu odpor s tím, že nárok žalobce neuznává, hned den následující, 29. 5. 2020. Ohledně vyjádření k podanému odporu, je pravdou, že tento zaslal žalovaný až dne 9. 7. 2020, nicméně v dané věci je stěžejní dodržení zákonné lhůty pro podání odporu a nikoli vyjádření k němu.

6. Provedeným dokazováním zjistil soud níže uvedené skutečnosti. 1/ Stejnopisem notářského zápisu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] byly osvědčeny požadované formality a právní jednání společenství vlastníků jednotek či jeho orgánů a osvědčen obsah rozhodnutí schůze shromáždění vlastníků jednotek domu [ulice a číslo], [obec a číslo], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], zapsané v rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeném [název soudu], oddíl S, vložka [rok] (Stejnopis notářského zápisu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. [anonymizováno] [číslo]) 2/ Činnost žalobkyně je upravena stanovami přijatými v podobě notářského zápisu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. [číslo] (Stanovy žalované ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. [spisová značka]) 3/ Návrhem usnesení žalobkyně ze dne 8. 7. 2014 bylo prokázáno, že k tomuto dni čelila hrozbě exekuce na částku 187 876 Kč, jež byla důsledkem prohraných soudních sporů vedených u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 51/2013 a 13 C 211/2013. V důsledku toho bylo navrhováno, aby členové žalobkyně schválili úhradu do rezervního fondu v celkové výši 220 000 Kč, přičemž každý člen žalobkyně byl povinen zaplatit příspěvek ve výši dle velikosti spoluvlastnického podílu tak, aby předmětné příspěvky byly připsány na účet žalobkyně nejpozději do 10. 8. 2014. Žalovanému byla stanovena povinnost přispět do rezervního fondu částkou 5 698 Kč (Návrh usnesení žalobkyně ze dne 8. 7. 2014) 3/ Z návrhu hlasování mimo shromáždění vlastníků žalobkyně ze dne 16. 1. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně považovala za nutné, aby s ohledem na žalovaného, který odmítá příspěvek do rezervního fondu zaplatit a současně zpochybňuje platnost korespondenčního hlasování z roku 2014, byly vklady schváleny znovu tak, aby již nemohly být v budoucnu zpochybňovány. Součástí návrhu byla tabulka s vyčíslenými příspěvky jednotlivých členů žalobkyně a údajem o tom, zda byl příspěvek v roce 2014 zaplacen, či nikoli. Dle tohoto návrhu byl žalovaný povinen zaplatit příspěvek do rezervního fondu do 28. 2. 2017 (Návrh usnesení žalobkyně ze dne 16. 1. 2017) 4/ Hlasovacími lístky jednotlivých členů žalobkyně bylo prokázáno, jakým způsobem členové hlasovali o předmětném návrhu. Celkem 74,87% členů vyslovilo souhlas s navrhovaným zněním usnesení a 25,13% členů se zdrželo hlasování. (Hlasovací lístky jednotlivých členů žalobkyně, jež byly členy podepsány v době od 16. 1. 2017 do 23. 1. 2017) 5/ Usnesením přijatým mimo shromáždění vlastníků jednotek ze dne 24. 2. 2017 byla členy žalobkyně schválena úhrada příspěvku do rezervního fondu ve výši 490 000 Kč, kdy výše příspěvku jednotlivých vlastníků byla uvedena v tabulce, která je součástí usnesení a která odpovídala velkosti spoluvlastnických podílů. Současně bylo rozhodnuto o tom, že pokud nebyla úhrada příspěvku provedena v roce 2014, musí být úhrada připsána na účet žalobkyně nejpozději do 31. 3. 2017. Žalovanému byla stanovena povinnost přispět částkou 12 691 Kč. Současně bylo do obsahu usnesení vyznačeno, že žalovaný jako jediný společník žalobkyně v roce 2014 příspěvek do rezervního fondu neuhradil a dále, že pro přijetí tohoto usnesení nehlasoval. (Usnesení mimo shromáždění vlastníků ze dne 24. 2. 2017) 6/ Z dopisu ze dne 9. 1. 2018, označeným jako„ Výzva k úhradě dlužné částky“ bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky s upozorněním na vymáhání peněžité pohledávky soudní cestou, v případě negativního postoje žalovaného. (Předžalobní upomínka ze dne 9. 1. 2018) 7/ Nedatovanými dopisy žalovaného žalobci bylo prokázáno popření právního důvodu vzniku předepsaných příspěvků do rezervního fondu žalobkyně, když dle názoru žalovaného nebyly příspěvky odsouhlaseny v souladu se stanovami žalobkyně. (Dopis žalovaného žalobci doručený prostřednictvím e-mailu, žalobcem vytištěny dne 26. 8. 2020) 8/ Výpisem z katastru nemovitostí ze dne 16. 1. 2017 bylo prokázáno, kterým konkrétním osobám svědčí vlastnická práva k domu nacházející se na adrese [adresa žalobkyně] pro učinění závěru o tom, kolik vlastníků jednotek hlasovalo pro přijetí předmětného usnesení a kteří se hlasování zdrželi. (Výpis z katastru nemovitostí ze dne 26. 10. 2020, k.ú. [část obce], LV: [anonymizováno]) 9/ E-mailovou komunikací mezi právním zástupcem žalobce a žalovaným bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce navrhl žalovanému možnost splácení dlužné částky prostřednictvím splátkového kalendáře, nicméně v důsledku neuznání právního důvodu vzniku povinnosti platit příspěvky do rezervního fondu, nedošlo mezi právním zástupcem žalobce a žalovaným k dohodě. (Emailová komunikace mezi právním zástupcem žalobce a žalovaným ze dne 28. 11. 2016, 29. 1. 2016, 9. 1. 2018 a 13. 11. 2019).

7. Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud nevzal za prokázané žádné další právně významné skutečnosti. Další dokazování soud neprováděl, neboť si již provedeným dokazováním obstaral dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci. Pro nadbytečnost tak soud zamítl návrhy účastníků na provedení dalších důkazů, a to: textem návrhu na hlasování ze dne 29. 1. 2014, předložením účetnictví žalobce z roku 2014, výslechem [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], o čemž bylo rozhodnuto usneseními přijatými v průběhu ústního jednání dne 2. 12. 2020. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co ve věci uvedl, jak žalobce, tak žalovaný.

8. Soud z výše popsaného dokazování učinil tento pro rozhodnutí podstatný závěr.

9. Žalobce je právnickou osobou, jejímž je žalovaný členem na základě vlastnického práva k jednotce [číslo] nacházející se v domě na adrese [adresa žalobkyně]. V důsledku přijatých usnesení shromáždění žalobce, jež byly přijaty nejprve dne 8. 7. 2014 a následně dne 24. 2. 2017, byla žalovanému uložena povinnost přispět do rezervního fondu žalobce částkou 5 698 Kč a následně částkou 12 691 Kč, neboť původně stanovený příspěvek nebyl žalobcem ve stanovené lhůtě zaplacen. Současně z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný je toliko jediným členem žalobce, který se s přijatými usneseními shromáždění neztotožnil a příspěvky do rezervního fondu žalobci nezaplatil.

10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru posoudil soud věc po právní stránce takto. Dle § 1194 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) platí:„ Společenství vlastníků jednotek je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem… Členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky…“ Dle § 1205 odst. 1 a § 1206 odst. 1, 2 OZ platí:„ Nejvyšší orgán společenství vlastníků je shromáždění… Shromáždění tvoří všichni vlastníci jednotek. Každý z nich má počet hlasů odpovídající velikosti jeho podílu na společných částech; je-li však vlastníkem jednotky společenství vlastníků, k jeho hlasu se nepřihlíží. Shromáždění je způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek, ledaže stanovy nebo zákon vyžadují vyšší počet hlasů.“ Ustanovení § 1207 písm. d) OZ normuje:„ Do působnosti shromáždění patří schválení účetní závěrky, vypořádání výsledku hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu, jakož i celkové výše příspěvků na správu domu pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných prostředků.“ Ustanovení § 1209 odst. 1 OZ dále normuje:„ Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.“ Dle ustanovení § 1210 odst. 1,2 a § 1211 a § 1214 OZ rovněž platí:„ Není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může osoba, která je oprávněna shromáždění svolat, navrhnout v písemné formě do jednoho měsíce ode dne, na který bylo zasedání svoláno, aby vlastníci jednotek rozhodli o týchž záležitostech mimo zasedání. V jiných případech lze mimo zasedání rozhodnout, pokud to připouštějí stanovy. Návrh musí obsahovat alespoň návrh usnesení, podklady potřebné pro jeho posouzení nebo údaj, kde jsou uveřejněny, a údaj o lhůtě, ve které se má vlastník jednotky vyjádřit. Neurčí-li stanovy delší lhůtu, platí, že lhůta činí patnáct dní. Rozhodnutí se přijímá většinou hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže stanovy vyžadují vyšší počet hlasů. Mění-li se však všem vlastníkům jednotek velikost podílů na společných částech nebo mění-li se poměr příspěvků na správu domu a pozemku jinak než v důsledku změny podílů na společných částech, vyžaduje se souhlas všech vlastníků jednotek.“ 11. Ze skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním, jenž byl ze strany soudu přezkoumán perspektivou platného právního řádu, nevyplynulo, že by na straně žalobce došlo k pochybení, jež by měl za následek nezákonnost přijatých usnesení o vyměření příspěvku do rezervního fondu a tím nedůvodnost nároku na zaplacení žalované částky.

12. Ze znění citovaného § 1208 písm. d) OZ je zřejmé, že do působnosti shromáždění vlastníků jednotek patří stanovení výše příspěvku, jež jsou členové povinni zaplatit za podmínky, že odůvodněná výše příspěvku ve vztahu ke každému z nich bude zákonným způsobem přijata tímto orgánem. Občanský zákoník dále v § 1210 an. zakotvuje podmínky, za nichž je možné přijmout usnesení mimo zasedání shromáždění, dle kterého se rozhodnutí obecně přijímá většinou hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže stanovy vyžadují vyšší počet hlasů. V nyní projednávaném případě stanovy žalobce v čl. XV bod 1-5, upravující rozhodování mimo zasedání shromáždění, nestanovují pravidla přísnější oproti úpravě zákonné. Po přezkoumání věci dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozhodování mimo zasedání shromáždění byly splněny, když na základě zaslaného návrhu se zaplacením příspěvku do rezervního fondu následně souhlasila většina všech vlastníků jednotek, vyjma žalovaného a dalších několika členů, kteří dobrovolně nehlasovali. Konkrétně pro přijetí usnesení ze dne 24. 2. 2017 hlasovalo 74,87 % vlastníků, oproti 25,13 % vlastníků, mezi nimi i žalovaný. Z uvedeného je zjevné, že pro přijetí předmětného usnesení hlasovala většina hlasů všech členů shromáždění. Co se konkrétní výše příspěvku týče, má soud za to, že i tato byla ve vztahu k žalovanému dostatečně odůvodněna, a to velikostí jeho spoluvlastnického podílu, jenž byl navýšen o dosud neuhrazený příspěvek do rezervního fondu z roku 2014. Z uvedeného je tady zřejmé, že rozhodnutí většinou hlasů všech vlastníků jednotek bylo přijato rozhodnutí, jež je závazné.

13. Dále je třeba dát žalobci za pravdu v tom ohledu, že pokud žalovaný, jakožto přehlasovaný společník s přijatým usnesením shromáždění nesouhlasil, bylo na místě využít postup dle § 1209 OZ a ve lhůtě tímto ustanovením stanovené, navrhnout soudu, aby o celé záležitosti rozhodl. Zákon v tomto případě stanoví prekluzivní lhůtu tří měsíců, jejíž počátek je den následující ode dne, kdy se žalovaný o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl. Předmětné ustanovení OZ tak vyjadřuje stěžejní zásadu soukromého práva„ bdělým náležejí práva“. V případě, že žalovaný tohoto práva brojit proti přijatému usnesení shromáždění ve lhůtě nevyužil, nelze se nyní domáhat toho, aby soud celou věc přezkoumal a rozhodl o ní, a to s ohledem na právní jistotu a dobrou víru všech ostatních členů společenství v přijatá usnesení shromáždění, podle nichž jednali.

14. K námitce žalovaného týkající se opakovaného přijetí rozhodnutí shromážděním vlastníků jednotek v téže věci, tedy že o povinnosti žalovaného přispět do rezervního fondu bylo rozhodnuto v červenci roku 2014 a následně při jeho nesplnění povinnosti žalovaného, bylo rozhodnuto znovu v únoru roku 2017 je třeba uvést následující. Žalovaný v tomto konkrétním případě naráží na problematiku věci rozhodnuté, tedy rei iudicatae, nicméně tato překážka se uplatňuje toliko v případě rozhodování orgánů veřejné moci, resp. orgánů moci soudní v situaci, kdy by měla být znovu projednávána totožná věc se shodnými účastníky, jehož výsledkem je vydání pravomocného rozhodnutí konstatující, příp. deklarující právo nebo povinnost, jež po nabytí právní moci a vykonatelnosti slouží jako exekuční titul pro účely výkonu rozhodnutí. K tomu v podrobnostech např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2663/2008. V případě přijatého rozhodnutí shromážděním společenství vlastníků jednotek se toto nestává automaticky exekučním titulem, ale vždy je nezbytné, aby o právu či povinnosti stanovené rozhodnutím shromáždění rozhodl soud. V dané věci je tak nerozhodné, zda shromáždění vlastníků jednotek znovu rozhodlo o povinnosti, kterou žalovanému již uložilo a která doposud nebyla promlčena, když z žádného předpisu ani stanov nevyplývá, že by tak shromáždění vlastníků nemohlo učinit. Navíc má soud za to, že svou dikcí, se rozhodnutí přijaté v roce 2017 liší oproti rozhodnutí přijatému v roce 2014, neboť povinnost uložená v roce 2017 je podmíněna tím, že dosud nebyla splněna na základě dříve přijatého usnesení. Zdejší soud je tak přesvědčen o tom, že námitka žalovaného týkající se nepřijatelného postupu shromáždění, které znovu rozhodlo o tom, o čem již bylo jednou rozhodováno, je nedůvodná.

15. Co se týče námitky žalovaného ohledně postupu žalobce spočívající ve znovu rozhodování o povinnosti, o níž bylo již jednou rozhodnuto, jež je dle žalovaného obcházením zákona a příčí se dobrým mravům, má soud za to, že s odkazem na to, co již bylo řečeno v předchozím odstavci, postup žalobce obcházením zákona nebyl a nebyl ani v rozporu s dobrými mravy. Bylo na žalobci, jaký postup zvolí, zda postupem času nechá nárok promlčet a znovu o povinnosti přispět do rezervního fondu rozhodne, či podá žalobu k věcně a místně příslušnému soudu a zaplacení příspěvku do rezervního fondu bude po žalovaném vymáhat soudní cestou. Zvolil-li žalobce variantu znovu rozhodnutí o příspěvku, jednalo se o volbu žalobce, o níž má soud za to, že byla vůči žalovanému šetrnější a s ohledem na povinnost hradit náklady řízení rovněž hospodárnější. I tato námitka žalovaného byla proto posouzena jako nedůvodná.

16. K závěrečné námitce žalovaného brojící proti přijetí usnesení ze dne 24. 2. 2017, jež bylo rozhodováním o povinnosti nikoli všech vlastníků jednotek, ale de facto pouze a výlučně o povinnosti žalovaného, neboť všichni ostatní již příspěvek před hlasováním uhradili, je třeba uvést, že ani tato námitka nezákonnost či rozpor s dobrými mravy v postupu žalobkyně nezpůsobuje. Tato skutečnost je pouze stvrzením toho, že shromáždění vlastníků na povinnosti žalovaného zaplatit příspěvek do rezervního fondu trvalo a v jeho jednání spatřovalo snahu vyhnout se povinnosti, jež všichni dobrovolně splnili na základě dříve přijatého usnesení. Soud tedy ani tuto námitku neposoudil jako důvodnou, když šlo o následek jednání žalovaného vůči společenství vlastníků jednotek, jehož je členem a které vytvářelo zjevnou nerovnováhu a nespravedlnost v rámci spoluvlastnických vztahů, když ani tuto stránku věci nelze přehlédnout.

17. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Žalobci soud přiznal dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v platném znění odměnu za celkem šest úkonů právní pomoci po 1 620 Kč, celkem tedy 9 720 Kč, k tomu připočetl šest hotových náhrad zvoleného zástupce po 300 Kč, celkem tedy 1 800 Kč, dále připočetl 21% DPH ve výši 2 419,20 Kč a nahradil zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 14 739,20 Kč, jež je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 o.s.ř.

19. Lhůty k plnění soud uložil dle § 160 o.s.ř.