13 C 155/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobce: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro zaplacení částky 565 350 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 565 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 565 350 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 296 389,5 Kč k rukám právního zástupce žalované, , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokát.

III. Žalobce je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 6, náklady, které platil stát, a to ve výši 2 300 Kč.

1. Žalobce se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 8. 6. 2022, domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 565 350 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, který žalobce uplatňuje touto žalobou z důvodu vyloučení jeho osoby z užívání pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovitosti“) za období od 8. 6. 2019 do 28. 2. 2022. Nemovitosti nabyli účastníci na základě usnesení zdejšího soudu č.j. , spisová značka, , jímž bylo skončeno pozůstalostní řízení po zesnulé , jméno FO, (matce žalobce a žalované). V řízení o pozůstalosti bylo jednáno se třemi dědici na základě zákonné posloupnosti, a to s žalobcem, žalovanou a otcem účastníků (pozůstalým manželem). Otec a žalovaná uzavřeli dne 17. 8. 2021 smlouvu o zcizení dědického práva, jímž otec účastníků převedl na žalovanou celé své dědické právo, odpovídající jeho podílu na pozůstalosti po matce účastníků ve výši 1/3. Žalobce a žalovaná jsou tak spoluvlastníky nemovitostí se spoluvlastnickým podílem 1/3, který náleží žalobci a spoluvlastnickým podílem 2/3, který náleží žalované. Otec účastníků zemřel dne 17. 1. 2022 a pozůstalostní řízení po zesnulém otci není skončeno. Přestože žalovaná vlastní spoluvlastnický podíl 2/3 nemovitostí, po celou dobu pozůstalostního řízení, ale i po jeho skončení, užívali uvedené nemovitosti jen žalovaná, její syn s jeho družkou a otec účastníků, do jeho úmrtí. Po smrti otce účastníků zůstaly prostory v nemovitostech užívané otcem účastníků zaplněny věcmi, náležejícími do jeho pozůstalosti, popř. věcmi žalované a členů její rodiny, které znemožňují užívání těchto prostor. Žalobce tedy nemohl užívat nemovitosti po celou dobu pozůstalostního řízení až doposud, kdy na základě výše uvedeného vzniklo žalobci právo na náhradu za bezdůvodné obohacení za majetkový prospěch získaný žalovanou a otcem účastníků, kteří užívali nemovitosti nad rozsah svých dědických a spoluvlastnických podílů.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2022, ve znění vyjádření ze dne 27. 2. 2023, uvedla, že nárok uplatněný žalobcem zcela neuznává. Žalovaná shodně uvedla skutečnosti, na základě kterých nabyli s žalobcem právo k nemovitostem a okolnosti týkající se pozůstalostního řízení po matce účastníků i otci účastníků. Žalovaná zcela rozporuje to, že by žalobce vyloučila z užívání kterékoliv části nemovitostí. Žalobce za trvání pozůstalostního řízení po matce účastníků i po jeho skončení do nemovitostí opakovaně vstupoval a nebylo mu v tom bráněno. Žalobce má od všech částí nemovitostí klíče, kromě bytu užívaného žalovanou, které dostal od rodičů účastníků v době, kdy žalobce a žalovaná ještě žili společně s rodiči v předmětných nemovitostech. Žalované není známo nic o tom, že by rodiče účastníků klíče žalobci odebrali. Jelikož žalobce navštěvoval nemocného otce v nemovitostech, musel k tomuto využít své klíče a vstupovat do nemovitostí sám, jelikož otec kvůli svému zdravotnímu stavu nemohl chodit žalobci otvírat vstupní dveře. Žalobce po smrti matky účastníků souhlasil, aby otec účastníků nadále užíval některé místnosti v nemovitostech a nepožadoval, aby za užívání otec žalobci cokoliv hradil. Právo syna žalované a jeho družky užívat nemovitosti v konkrétních místnostech a také stavebně tyto místnosti upravit, bylo uděleno matkou účastníků, jako výlučnou vlastnicí nemovitostí za jejího života. Tato dohoda byla uzavřena ústní formou koncem roku 2017. Žalovaná nerozporuje skutečnost, že v bytě, který dříve užíval otec se nacházejí věci z pozůstalostního řízení, avšak i žalobce je správcem tohoto pozůstalostního majetku. Žalovaná vždy užívala pouze část nemovitostí, která odpovídá jejímu spoluvlastnickému podílu.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl k rozsahu užívání nemovitostí to, že po smrti matky účastníků užíval otec účastníků výlučně soubor místností v přízemí domu, kromě chodby se schodištěm a nebytových prostor. Žalovaná se členy své domácnosti, zejména jejím synem a jeho družkou, výlučně užívali byt v prvním patře. Nebytové prostory v přízemí domu užíval od roku 2020 či 2021 syn žalované se svojí družkou. Po smrti otce účastníků byly jím užívané obytné prostory zaplněny movitými věcmi z jeho pozůstalosti. Žalobce nemá a neměl plný přístup do všech částí nemovitostí od doby, kdy v nemovitostech s rodiči žil. Žalobce nyní disponuje jen klíčem od vchodu do domu, avšak dům má celkem čtyři vstupy. Tento klíč umožňuje žalobci vstoupit jen do chodby a na schodiště, ale ne již do dalších částí, které jsou kryty uzamčením a jsou užívány žalovanou, jejím synem a jeho družkou. Pokud žalobce navštěvoval rodiče, tak klíče buď nepotřeboval, protože rodiče byli doma, nebo si je od nich půjčoval. Dne 22. 3. 2023 předala žalovaná žalobci klíče od bytu rodičů. Byť má žalobce klíče od tohoto bytu, žalovaná stále odmítá jeho vyklizení od věcí z pozůstalosti a žalobce ho tak nemůže používat. Minimálně od června roku 2021 docházelo k tomu, že žalobce nemohl do nemovitostí vůbec vstoupit, protože byl do vstupních dveří zevnitř vkládán klíč, aby je nebylo možné z vnějšku ani s použitím klíče odemknout. Matka účastníků nikdy neudělila za svého života právo synovi žalované bydlet spolu s jeho družkou v konkrétních místnostech v domě a stavebně je pro svoji potřebu upravit. Žalobce neudělil v jakékoliv formě souhlas s bezplatným užíváním nemovitostí otci účastníků po dobu pozůstalostního řízení i po něm. Pro žalobce byla situace, kdy otec účastníků užíval po smrti matky účastníků nemovitosti, tzv. status quo, neboť pro něj bylo nemorální požadovat po otci odstěhování. Umístění pozůstalostního majetku po otci účastníků v části nemovitostí, které do své smrti užíval otec účastníků, skutečně neumožňuje žalobci tuto část nemovitostí užívat. Správa pozůstalosti po otci náleží oběma účastníkům, takže žalobce nemůže bez souhlasu žalované s těmito věcmi nakládat.

4. Soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z notářského zápisu NZ 1817/2021 N 1177/2021, sepsaného dne 17. 8. 2021, soud zjistil, že , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, (otec účastníků) jako zcizitel zcizil touto smlouvou na žalovanou jako nabyvatelku celé své dědické právo, odpovídající podílu na pozůstalosti po , jméno FO, zemřelé dne 31.10.2018 (matce účastníků) ve výši 1/3. Nabyvatelka prohlašuje, že toto dědické právo přijímá. Zcizitel převedl na nabyvatelku své dědické právo bezúplatně.

6. Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že žalovaná a otec účastníků předložili smlouvu o zcizení dědického práva a výslovně do tohoto protokolu žádají, aby soud pokračoval na místo dědice – otce účastníků s nabyvatelem – žalovanou. Žalobce k tomu uvedl, že smlouvu akceptuje a nemá žádné námitky.

7. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že došlo k potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů ze zákona tak, že pozůstalý žalobce, jako dědic podle zákonné posloupnosti v I. třídě dědiců, nabývá z pozůstalosti jednu třetinu majetku a pozůstalá žalovaná, jako dědička podle zákonné posloupnosti v I. třídě dědiců, nabývá z pozůstalosti dvě třetiny majetku. Předmětem dědictví je mimo jiné pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, .

8. Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 6, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , soud zjistil, že spoluvlastníky jsou žalobce s podílem 1/3 a žalovaná s podílem 2/3.

9. Z informací o pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , soud zjistil, že spoluvlastníky jsou žalobce s podílem 1/3 a žalovaná s podílem 2/3.

10. Ze znaleckého posudku č. 256/04/2022, vypracovaného znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, dne 1. 2. 2022, soud zjistil, že dispozice domu č. p. 6 je následující: 1) přízemí (suterén) je tvořený dílnou, parkingem, chodbou, 2x sklepními prostory, kotelnou a prádelnou celkem o rozloze 140 m2. 2) , právnická osoba, domu je tvořeno bytem 3+1 o rozloze 106 m2 a nebytovými prostory o rozloze 38 m2. 3) , právnická osoba, domu je tvořeno bytem 4+1 o rozloze 103 m2 a terasou o velikosti 45 m2. V domě se dále nachází půda o rozloze 100 m2. Celková plocha domu je 532 m2.

11. Z listiny písemné svědectví , tituly před jménem, , jméno FO, , s jeho úředně ověřeným podpisem ze dne 16. 9. 2023, soud zjistil, že pan , jméno FO, byl i s jeho ženou přáteli rodičů účastníků, hodně se stýkali a jezdili na společné dovolené. , jméno FO, znal otce účastníků celý život. Oba chodili na Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou v Praze. , jméno FO, uvádí, že pokud ví, tak se o budovy a zahradu nejvíc staral syn žalované. O otce účastníků se starala žalovaná a její syn. Otec účastníků měl syna žalované rád, byl na něj pyšný. Chtěl, aby syn žalované v domě zůstal a přestavěl dům pro sebe. Říkal, že syn žalované je šikovný a většinu práce zvládne svépomocí se svými kamarády. Žalobce viděl pan , jméno FO, až jako dospělého v divadle, když přišel místo rodičů, ale nemluvil s ním. Pak ho ještě 2x nebo 3x potkal v , adresa, u rodičů. Po smrti matky účastníků, když se začalo projednávat dědictví, si otec účastníků panu , jméno FO, stěžoval, jak tvrdě postupuje žalobce proti žalované a že jde jen po majetku bez ohledu na rodinu. , jméno FO, ví, že žalobce nechtěl uznat, že se o rodiče starala žalovaná a ani to, že on někdy dříve dostal nějaké větší peníze a družstevní byt po babičce.

12. Z výslechu , jméno FO, , roz. , Anonymizováno, , snachy žalované, soud zjistil, že v předmětných nemovitostech bydlí od roku 2017, jelikož je družkou syna žalované. Od konce roku 2017 svědkyně bydlela ve společné domácnosti se žalovanou a jejím synem v druhém patře domu. V průběhu roku 2019 se svědkyně a syn žalované přestěhovali do dvou místností v prvním patře domu, již v průběhu rekonstrukce, kterou společně se synem žalované provedli a financovali. K rekonstrukci měli ústní souhlas od matky účastníků, který jim byl udělen na přelomu roku 2018-2019. Jednání o souhlasu vedl s matkou účastníků syn žalované. Svědkyně u tohoto jednání nebyla přítomna. Předmětnou část prvního patra předtím nikdo neužíval, byly v ní uskladněny věci. O rekonstrukci dvou místností žalobce věděl, několikrát v místnostech byl a viděl rekonstrukční práce, před svědkyní ničeho nenamítal. V prvním patře domu se nachází kromě dvou místností, které obývá svědkyně se synem žalované, také byt o čtyřech místnostech, který obývali rodiče účastníků. Po smrti otce účastníků v tomto bytě nikdo nebydlí. Do tohoto bytu je samostatný přístup dveřmi, a to ze společné chodby, do které je vstup hlavními vchodovými dveřmi. Svědkyně neví o tom, že by jednotlivé místnosti, které jsou přímo přístupné ze společné chodby, a které užívali rodiče účastníků, byly pod uzamčením. Svědkyně uvedla, že došlo k výměně vchodových dveří ze strany zahrady domu, k jiné výměně nedošlo. Svědkyně nemá povědomí o tom, že by v nemovitostech byly měněny zámky. Žalobce svědkyně v nemovitostech za dobu, kdy v ní bydlí, viděla párkrát. Žalobce má dle svědkyně klíče od obou vstupních dveří, které vedou ke společnému schodišti v prvním patře. Od vchodových dveří, které vedou do svědkyní užívaných místností, žalobce klíče nemá.

13. Z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, , syna žalované, soud zjistil, že svědek užívá nemovitosti od svého narození, od dětství tam bydlel se žalovanou, otcem a se sestrou, a to v bytě ve druhém patře. V tomto bytě bydlel do roku 2019, poté se přesunul do dvou místností v prvním patře, které zrekonstruoval. Stavební práce skončily v roce 2020. V bytě v prvním patře aktuálně bydlí se svou družkou a svým synem. Družka začala v domě bydlet od roku 2018. V nemovitosti se dále nachází ještě jeden byt, kterému svědek říká byt po dědovi, dále sklepy, půda, technické zázemí a garáž. Byt po dědovi je o dispozici 4 + 1 a nachází se v prvním patře. Svědek má za to, že žalobce projevil zájem o užívání nemovitostí před krátkou dobou. Žalobce má klíče od nemovitostí, svědek ho v nemovitostech několikrát potkal, když šel za rodiči účastníků. Svědek sám dával žalobci klíče, když se měnily vstupní dveře v roce 2017 nebo 2018. Po smrti rodičů účastníků svědek viděl žalobce dále nemovitost navštěvovat, nyní častěji v doprovodu právního zástupce v rámci řešení pozůstalosti. O tom, že svědek užívá dvě spodní místnosti žalobce věděl, byl se tam podívat. Na užívání těchto místností se svědek ústně dohodnul přímo v domě s matkou účastníků, svou babičkou, v únoru nebo březnu roku 2018, ještě předtím než došlo k rekonstrukci těchto místností. Po smrti otce účastníků v roce 2022 byl režim užívání nemovitostí v podstatě stejný, vyjma místností, které do své smrti užíval otec účastníků. Půda domu je přístupná pouze z horního bytu. Na půdě jsou uskladněny různé věci, které patří žalované, bratranci z Liberce, i věci svědka. Svědek má dále věci umístěny ve sklepních prostorách a také auto v garáži. V místnostech, které svědek zrekonstruoval a nyní užívá, byl dříve sklad. Žalobce má dle svědka své věci ve sklepě, ve stodole a nějakou dobu parkoval v nemovitosti auto. Množství věcí žalobce v domě by naplnilo cca půlku jedné místnosti.

14. Z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, , manželky žalobce, soud zjistil, že žalobce usiloval o užívání nemovitostí již po smrti své matky. Před její smrtí užívali rodiče účastníků byt v prvním patře. Byt v horním patře užívala žalovaná se svou rodinou. V prvním patře jsou kromě bytu, který užívali rodiče účastníků, také další dvě místnosti a koupelna s předsíní. Tyto dvě místnosti byly užívány jako sklad. V domě je dále sklep a prostor, který syn žalované užívá jako dílnu. Po smrti matky účastníků zůstal tento užívací režim zachován zhruba do roku 2020, možná 2019, kdy se syn žalované přesunul do dvou místností v prvním patře. Svědkyně v roce 2020 nechodila do nemovitostí vůbec, v roce 2018 také ne, neboť matka účastníků už byla v nemocnici a v roce 2019 panovalo mezi žalobcem a jeho otcem napětí, takže se mohli vidět cca jednou za dva měsíce. Byt po rodičích účastníků je přístupný z domovního schodiště samostatným vchodem, a ten byl po tom, co ho přestal užívat zamčený. Žalobce dostal v březnu roku 2023 klíče od bytu rodičů, přičemž svědkyně u toho byla. Klíče od vstupních dveří domu žalobce měl. V období od června 2021 do konce roku 2021 se žalobce nemohl do nemovitostí dostat, neboť někdo vkládal klíče do vstupních dveří zevnitř. Žalobce navštěvoval otce tak dvakrát týdně. Jejich vztahy byly skvělé až do června roku 2021. Žalobce nikdy po svém otci nepožadoval hrazení nájemného za užívání nemovitostí.

15. Z výslechu , jméno FO, , sestřenice účastníků, soud zjistil, že v předmětných nemovitostech bydlí žalovaná v bytě v prvním patře o velikosti 4 + 1 a její syn s manželkou bydlí dole v nebytových prostorech 1 + 1. Takto už to bylo za života matky účastníků, která svědkyni ještě než šla do nemocnice v prosinci roku 2018 sdělila, že nebytové prostory přenechala synovi žalované. Žalobce dle svědkyně nemovitosti nikdy neužíval a ani neužívá. V domě se dále nachází byt skládající se ze 4 místností, který dříve užíval otec účastníků. Po jeho smrti byl byt neobydlený. V domě jsou ještě 4 sklepy a garáž. Svědkyně si myslí, že žalobce má od nemovitostí klíče, neboť když byla svědkyně jednou na návštěvě v domě, kdy rodiče účastníků ještě žili, žalobce tam normálně přišel. Mohla být otevřená vrata, ale to se obvykle nestávalo. Svědkyně uvedla, že žalovaná nebránila žalobci v užívání nemovitosti. Svědkyni není známo nic o tom, že by žalobce projevil po smrti své matky zájem o užívání nemovitosti. Svědkyně uvedla, že pokud byl uzamčen dům vchodovými dveřmi, tak se byt v přízemí nechával odemčený a svědkyně má za to, že žalobce měl od něho klíče, i když ho nikdy neviděla odemykat dveře.

16. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce poprvé žalovanou vyzval k tomu, že chce užívat nemovitosti v prosinci roku 2021, konkrétně 29.12.2021 Žalobce dále uvedl, že vypracoval vlastní návrh na užívání nemovitostí tak, že on bude užívat byt po rodičích a sestra byt v horním patře a nebytové prostory. Jako alternativu navrhoval, že by užíval byt po bývalých nájemnících v 1. patře a sestra celý zbytek domu. Žalobce až do prosince roku 2021 akceptoval stav užívání nemovitostí, kdy nemovitosti užívala žalovaná, její rodina a otec účastníků. O užívání nebytových prostor synem žalované žalobce věděl, má za to že syn žalované je užíval od konce roku 2019. To, aby tyto prostory užíval syn žalované bylo přáním otce účastníků a toto přání žalobce respektoval, stejně jako to, že byt užíval jeho otec. Jednalo se o status quo. Žalobce nemohl od roku 2019 reálně užívat v nemovitostech žádné prostory, neboť veškeré byly obsazeny. Od července roku 2021 pak byl žalobci blokován vstup do domu tak, že byl z vnitřní strany vkládán do dveří klíč. Takto se zkoušel žalobce dostat do nemovitosti asi osmkrát. Jednou zastihl družku syna žalované, která mu pomohla se do domu dostat a v jiném případě se dobouchal na okno v bytě otce. Žalobce neměl klíče od garáže a od dalších vstupů do domu, ale sklep zůstával vždy otevřený. Klíče od garáže žalobce po uživatelích domu nežádal, pokud potřeboval do garáže, tak si klíč půjčoval, anebo klíč od garáže byl ve sklepě k použití, neměl však klíč ve svém držení, coby jeho vlastnictví. Po dobu pozůstalostního řízení žalobce neměl klíče od bytu žalované ani klíče od bytu, který využíval otec účastníků, ty však nepotřeboval, neboť dveře do tohoto bytu byly trvale odemčeny. K půdním prostorům nemá žalobce přístup. Žalobce má v bytě po rodičích nějaké drobné věci z dětství a ve sklepě má uložené věci zabírající asi 1 m2. Žalobce sám navštěvoval otce po smrti jeho matky první půlrok obden, otec byl doma sám. Ostatní uživatelé domu byli v zaměstnání. Od května roku 2019 omezil návštěvy na zhruba jednou za týden. Od roku 2020 navštěvoval otce jednou za měsíc kvůli koronaviru. Matka žalobce se mu nikdy nezmínila, že by uzavřela dohodu se synem žalované o užívání nebytových prostor.

17. Z výslechu žalované soud zjistil, že žalovaná se do nemovitostí vrátila na základě rozhodnutí rodičů v roce 1989, když se rodičům po 50 letech povedlo vystěhovat nájemníky z bytu v prvním patře. Tento byt žalovaná s jejím manželem museli zrekonstruovat a žalovaná v něm žije od roku 1989 do teď. Byt v přízemí vždy užívali rodiče účastníků, nebytové prostory byly užívány jako pracovna a čekárna. Nebytové prostory začal asi v roce 2018 vyklízen syn žalované a postupně ho předělával za účelem bydlení. Žalobce projevil zájem o užívání nemovitostí po smrti otce, což žalovanou překvapilo. Do té doby žalobce akceptoval stav, který v užívání byl. Pokud je žalované známo, tak žalobce má do nemovitostí přístup, má klíče od všech dveří, které jsou v domě, a to již historicky ještě z doby, kdy účastníci užívali nemovitosti s rodiči. Zámky od dveří se neměnily, pouze vstupní dveře a od těchto klíč žalobce dostal. Žalovaná do zámku klíče nevkládala, bylo by to proti smyslu toho, že do domu vstupovaly pečovatelky, které pečovaly o matku a později o otce. Žalovaná nevylučuje, že mohla klíč ve dveřích zapomenou, nebo že klíč nechal ve dveřích otec, jelikož to tak rodiče účastníků v jejich dětství dělali. Žalobce dle žalované však mohl do domu vstupovat i dalšími dveřmi, pokud neměl klíče ze strany verandy, tak nejméně dveřmi do sklepa. Sklep je přístupný ze schodiště a nezamyká se, neboť jsou dveře osazeny koulí, tedy bez klíče otevřít nejdou. Žalovaná neví o tom, že by žalobce rodičům klíče od nemovitostí vracel.

18. Soud zamítnul důkazní návrhy žalobkyně a žalované, a to konkrétně návrhy na provedení důkazu svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , dále doplňující svědeckou výpovědí , jméno FO, , roz. Obermajerové, doplňující svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , doplňující výpovědí , jméno FO, , výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a návrhem na vypracování revizního znaleckého posudku, návrhem na provedení zdravotnické dokumentace otce účastníků a návrhem na dokazování dokumentem rekonstrukce bytu , adresa, . Všechny tyto důkazní návrhy soud zamítnul s odůvodněním, že dosavadní před soudem provedené důkazy dostatečně dokladují zjištěný skutkový stav a z něho vyplývající právní názor soudu a výše uvedené důkazní návrhy k doplňujícím výpovědím dle soudu by jen opakovaly skutečnosti zjištěné z již provedených důkazů, jelikož se jednalo především o navržené výslechy svědků, kteří byli dříve vyslechnuti, nebo v případě pana , tituly před jménem, , jméno FO, , již soud provedl listinu, která zahrnuje písemné svědectví. U dalších důkazních návrhů výpovědí svědků, kteří nebyli ještě v tomto řízení před soudem slyšeni, návrhu na provedení zdravotnické dokumentace otce účastníků, návrhu na dokazování dokumentem rekonstrukce bytu , adresa, , má soud za to, že tyto jsou již nadbytečné vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a také irelevantní k předmětu řízení.

19. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

20. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

21. Žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , se spoluvlastnickým podílem 1/3, která náleží žalobci a 2/3, které náleží žalované. Nemovitosti nabyli účastníci na základě usnesení zdejšího soudu č.j. , spisová značka, , jímž bylo skončeno pozůstalostní řízení po zesnulé , jméno FO, (matce žalobce a žalované), zemřelé dne 31.10.2018. V řízení o pozůstalosti bylo jednáno se třemi dědici na základě zákonné posloupnosti, a to s žalobcem, žalovanou a otcem účastníků (pozůstalým manželem). Otec a žalovaná uzavřeli dne 17. 8. 2021 smlouvu o zcizení dědického práva, jímž otec účastníků převedl na žalovanou celé své dědické právo, odpovídající jeho podílu na pozůstalosti po matce účastníků ve výši 1/3. Otec účastníků zemřel dne 17. 1. 2022 a pozůstalostní řízení po zesnulém otci není skončeno. Po smrti matky účastníků užíval otec účastníků výlučně soubor místností v přízemí domu, kromě chodby se schodištěm a nebytových prostor. Žalovaná se členy své domácnosti, zejména jejím synem a jeho družkou, výlučně užívali byt v prvním patře. Žalovaná v současnosti užívá byt v prvním patře. Nebytové prostory v přízemí domu užívá aktuálně syn žalované se svojí družkou. Po smrti otce účastníků byly jím užívané obytné prostory zaplněny movitými věcmi z jeho pozůstalosti. Žalobce až do prosince roku 2021 akceptoval stav užívání nemovitostí, kdy nemovitosti užívala žalovaná, její rodina a otec účastníků. O užívání nebytových prostor synem žalované žalobce věděl, má za to že syn žalované je užíval od konce roku 2019. To, aby tyto prostory užíval syn žalované bylo přáním otce účastníků a toto přání žalobce respektoval, stejně jako to, že byt bezplatně užíval jeho otec. Jednalo se o status quo. Žalobce disponuje klíčem od vchodu do domu. Dne 22. 3. 2023 předala žalovaná žalobci klíče od bytu rodičů. K půdním prostorům nemá žalobce přístup. Žalobce má v bytě po rodičích nějaké drobné věci z dětství a ve sklepě má také uložené věci. Žalobce během předmětného období, za které požaduje bezdůvodné obohacení do nemovitostí vstupoval. Žalobce poprvé žalovanou vyzval k tomu, že chce užívat nemovitosti v dne 29.12.2021.

22. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Podle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

24. Podle § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

25. Podle § 1121 o. z. každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.

26. Podle § 1122 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

27. Podle § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

28. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. V daném případě se účastníci stali spoluvlastníky předmětných nemovitostí v uvedených podílech na základě výsledku dědického řízení po jejich zemřelé matce, když otec účastníků v rámci dědického řízení převedl své dědické právo na žalovanou. Dle výše citovaného § 1122 o.z. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílí na právech a povinnostech, která vyplývají ze spoluvlastnictví ke společné věci. Jedním z takových práv je užívání věci, přičemž jsou různé možnosti užívání věci, kdy např. věc může být užívána spoluvlastníky současně nebo každý z nich po určitou dobu, či se mohou dohodnout, kterou část věci bude každý z nich užívat sám. Podstatou je, že každý spoluvlastník, je oprávněn věc užívat v rozsahu svého spoluvlastnického podílu. Ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp.zn. PLÚS-st.48/18 ze dne 16.10.2018 Ústavní soud vyslovil, že právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat věc podle velikosti podílu. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2012, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod č. 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vyložil, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (rozhodnutí většiny spoluvlastníků či dohody) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení. Soud se tak nejprve s ohledem na tvrzení žalobce zabýval otázkou, zda vůbec žalovaná užívala předmětné nemovitosti nad rámec svého podílu, případně zda tak činila bez právního důvodu či na základě právního důvodu. Užívání společné věci, a to i nad rámec podílu, může být určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím nebo rozhodnutím soudu. Na základě těchto skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen, nebo může věc užívat v menším rozsahu než mu náleží dle rozsahu spoluvlastnického podílu. V řízení bylo prokázáno, a ostatně to ani účastníci nesporovali, že v předmětném domě v rozhodném období (od 8. 6. 2019 do 28. 2. 2022) bydlela žalovaná, její syn s družkou (současnou manželkou) a po převážnou část rozhodného období, až do své smrti (17.1.2022) též otec žalovaných. Žalovaná bydlela a bydlí v místnostech v 2.NP domu („byt“ 4+1) o celkové ploše 103 m2, spolu se žalovanou nejméně do konce roku 2019 bydlel i její syn s družkou. Žalovaná spolu s bytem užívá terasu o výměře 45 m2 a půdu o výměře 100 m2, obojí přístupné pouze z bytu užívaného žalovanou a pod uzamčením. Syn žalované spolu s družkou se v roce 2020 přestěhoval do k bydlení nevyužívaných dvou místností v 1. NP domu. Šlo o místnosti využívané ke skladování věcí (též výše v textu „nebytový prostor“), které syn žalované v roce 2020 zrekonstruoval za účelem bydlení. Zde soud na okraj poznamenává, že bylo zcela nerozhodné tvrzení žalované, že s užíváním místností synem žalované, souhlasila již matka účastníků, neboť žalovaná nabyla svůj dědický podíl ke dni smrti zůstavitelky, tj. ke dni 31.10.2018, tedy před rozhodným obdobím, a jako většinová spoluvlastnice mohla rozhodnout o způsobu užívání. Tyto místnosti mají celkovou plochu 38 m2. Pokud žalobce uváděl, že o návrhu nebylo hlasováno, je třeba zmínit, sám žalobce užívání synem žalované akceptoval, sám uvedl, že akceptoval tzv. status quo. Otec účastníků do své smrti bydlel v místnostech v 1.NP domu („byt 3+1“) o celkové ploše 106 m2. Žalobce nesporoval způsob užívání, žalobce o něm věděl, otec účastníků užíval byt bezplatně a žalobce výslovně uvedl, že způsob užívání akceptoval. Mezi účastníky tak byla uzavřena konkludentní dohoda o tom, že otec účastníků v rozhodném období, resp. do své smrti užíval výše specifikovanou část nemovitosti, a to bezúplatně, když ostatně ani žalobce či žalovaná netvrdili, že po svém otci požadovali jakoukoliv platbu za užívání části domu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že otec účastníků byl po část rozhodného období účastníkem dědického řízení s nárokem na dědický podíl (až do zcizení žalované) a z toho důvodu žalobce po svém otci úplatu nežádal, jak žalobce uváděl. Žalobce poprvé vyzval žalovanou ohledně možné změny způsobu užívání dne 29.12.2021 (tedy 2 měsíce před koncem žalovaného období). Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena konkludentní dohoda o způsobu užívání nemovitosti. Předmětnou nemovitost je třeba chápat jako celek, nikoli jako jednotlivé části, ostatně ani nebylo tvrzeno, že by v domě byly vymezeny bytové jednotky, byť fakticky jsou v domě místnosti využívány jako samostatné byty a ani nebylo tvrzeno, že by žalobce měl zájem užívat nemovitost v rozhodném období za účelem bydlení. Celková plocha předmětného domu je dle znaleckého posudku 532 m2. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná spolu s rodinou (syn s družkou) zcela výlučně (pod uzamčením) užívali nemovitost do konce roku 2019 část nemovitosti o celkové ploše 248 m2 („byt“ 2. NP 103 m2, terasa 45 m2, 100 m2 půda), od 1.1.2020 pak o celkové ploše 286 m2 („byt“ 2. NP 103 m2, terasa 45 m2, 100 m2 půda, místnosti užívané synem žalované – „nebytový prostor“ 38 m2). Pokud pak žalobce tvrdil, že žalovaná žalobci bránila v užívání nemovitosti tím, že aktivně bránila žalobci se do nemovitosti dostat tím, že vkládala do zámku z druhé strany klíč, toto se žalobci nepodařilo prokázat. Soud dospěl k závěru, že žalobce měl přístup jak k pozemku - zahrada (ostatně opak nebyl ani tvrzen), tak k domu, v řízení bylo zejména svědeckými výpověďmi prokázáno, že žalobce vstupoval do domu, disponoval klíčem od vstupu do domu (což ostatně žalobce nepopíral) a naopak nebylo prokázáno, že by mu žalovaná bránila ve vstupu do domu či jednotlivých prostor domu (vyjma těch, které užívala sama žalovaná či její syn). Vzhledem k výši spoluvlastnických podílů byla žalovaná v rozhodném období oprávněna užívat 354,6 m2 z celkové plochy domu a žalobce 177 m2. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že výlučně žalovaná užívala do 31.12.2019 248 m2 a od 1.1.2020 286 m2, a zároveň nebylo žalobcem tvrzeno a už vůbec ne prokázáno, že žalovaná výlučně užívala další prostory v domě, pak rozsah užívání žalovanou zdaleka nedosahuje rozsah užívání dle výše spoluvlastnického podílu Soud tedy uzavírá, že na straně žalované nedošlo k nadužívání domu či pozemku (zahrady) a žalobci nevznikl nárok na náhradu za omezení rozsahu jeho práva užívání předmětných nemovitostí.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 296 389,5 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 565 350 Kč sestávající z částky á 10 580 Kč za celkem 22,5 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. a), c) d), g) a odst. 2 písm. f) a.t. (12. 7. 2022 převzetí a příprava zastoupení, 15. 7. 2022 porada s klientem (75 min.), 15. 7. 2022 písemné podání ve věci samé (odpor proti EPR), 22. 8. 2022 písemné podání ve věci samé (vyjádření žalované na kvalif. výzvu), 31. 10. 2022 porada s klientem (příprava k mediaci 90 min.), 3. 2. 2023 porada s klientem (příprava k soudnímu jednání 180 min.), 6. 2. 2023 účast na soudním jednání, 27. 2. 2023 písemné podání ve věci samé (vyjádření žalované a doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalované), 28. 3. 2023 porada s klientem (příprava k soudnímu jednání 165 min.), 29. 3. 2023 účast na soudním jednání, 20. 6. 2023 porada s klientem (příprava k soudnímu jednání 195 min.), 21. 6. 2023 účast na soudním jednání (160 min - 2 úkony), 18. 9. 2023 porada s klientem (příprava k soudnímu jednání 90 min.), 3. 10. 2023 písemné podání ve věci samé (vyjádření žalované a doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalované), 4. 10. 2023 účast na soudním jednání, 15. 11. 2023 porada s klientem (příprava k soudnímu jednání 165 min.), 20. 11. 2023 účast na soudním jednání, 24. 1. 2024 účast na soudním jednání, 18. 3. 2024 účast na soudním jednání, 2. 4. 2024 písemné podání ve věci samé (vyjádření žalované a doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalované), 24. 4. 2024 účast na soudním jednání, 3. 5. 2024 účast na soudním jednání (vyhlášení rozsudku – ½ úkon) včetně 23 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 244 950 Kč ve výši 51 439,5 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci zaplatit žalované náklady řízení na účet jejího právního zástupce.

31. Při vyhlášení rozsudku v rozporu s § 151 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. nebylo rozhodnuto o nákladech státu. Proto soud doplňujícím usnesením ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení státu. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady řízení státu jsou tvořeny znalečným za výslech znalce u jednání soudu dne 18.3.2024 ve výši 2 300 Kč, když znalečné bylo přiznáno usnesením ze dne 9.4.2024, č.j. 13 C 155/2022-169, právní moc dne 30.4.2024. Z uvedeného důvodu soud tímto usnesením podle § 166 odst. 1 a 2 o.s.ř. doplnil rozsudek, který dosud nenabyl právní moci.