13 C 174/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o vyklizení nemovité věci

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna vyklidit nebytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], kdy jednotka je zapsaná u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [obec] a vyklizenou jí odevzdat žalobci, se zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 940 Kč, a to k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 3. 9. 2020 domáhal po žalované vyklizení nebytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] to vše v k. ú. [část obce], kdy nebytová jednotka je zapsána u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ nebytová jednotka“) s odůvodněním, že žalobce je vlastníkem této nebytové jednotky, přičemž mezi jím a [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], sídlem [adresa], byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva na tuto nebytovou jednotku. V průběhu měsíce února 2020 se [jméno] [příjmení] obrátila na žalobce a požádala o postoupení nájemní smlouvy na nově založenou obchodní společnost, kterou [jméno] [příjmení] se svou obchodní partnerkou [titul] [jméno] [příjmení] založily z důvodu výkonu podnikatelské činnosti. Jednalo se o obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], tedy o žalovanou. Žalobce požadavku žalované vyhověl a vyhotovil trojstrannou dohodu o postoupení nájemní smlouvy, na jejímž základě byla nájemní smlouva postoupena na žalovanou, která v nájemním vztahu nahradila [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], na straně nájemce. V průběhu trvání nájemního vztahu docházelo ze strany žalované k četnému prodlení s úhradou nájmu a záloh na služby spojené s užíváním nebytové jednotky. Žalovaná platila nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním nebytové jednotky se zpožděním a až na základě výzev žalobce. Žalobce se z těchto důvodů rozhodl nájemní smlouvu vypovědět s odkazem na čl. III. nájemní smlouvy a současně § 2309 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“) s výpovědní dobou v délce jednoho měsíce. Výpověď nájemní smlouvy zaslal žalobce žalované dne 25. 5. 2020 do vlastních rukou. Výpověď nájemní smlouvy byla žalované doručena dne 28. 5. 2020. Nájemní vztah mezi žalobcem a žalovanou zanikl dle tvrzení žalobce ke dni 30. 6. 2020. Žalobce následně dne 2. 7. 2020 zaslal žalované výzvu k vyklizení nebytové jednotky, a to do 10 dní od obdržení této výzvy. Žalovaná zaslala žalobci sdělení, v němž potvrdila existenci nájemního vztahu a uvedla, že nesouhlasí s tím, aby došlo k jeho ukončení. Dále mezi účastníky proběhlo jednání o případném obnovení nájemního vztahu či odkoupení nebytové jednotky žalovanou. K dohodě mezi účastníky nedošlo. Žalobce v závěru své žaloby sdělil, že s ohledem na to, že nájemní vztah mezi jím a žalovanou zanikl, avšak žalovaná i nadále předmětnou nebytovou jednotku užívá, žádá soud, aby rozhodl o tom, že žalovaná je povinna nebytovou jednotku vyklidit a vyklizenou ji odevzdat žalobci, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila na výzvu soudu dne 29. 10. 2020 tak, že žalobu považuje za neoprávněnou a neuznává ji. Předně žalovaná namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace, založenou na tvrzení, že sama nepopírá platnost nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], sídlem [adresa], avšak dle čl. V. písm. b) této nájemní smlouvy může nájemce nájem převést, avšak smlouva o převodu nájmu musí mít písemnou formu. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se v souladu s § 561 občanského zákoníku vyžaduje podpis jednajícího. S ohledem na tyto námitky má žalovaná za to, že výpověď nájemní smlouvy je neplatná a z tohoto důvodu je žalobní nárok neoprávněný. Žalovaná dále uvedla, že nebyl dán žádný důvod pro podání výpovědi ze strany žalobce, neboť žalovaná nebyla v prodlení s úhradou plateb za služby. U nájmu za únor a březen 2020 bylo žalobci poukázáno 2x 58 080 Kč, a to dne 3. 2. 2020 a dne 2. 3. 2020, ačkoliv platba za nájem měla být uhrazena pouze ve výši 48 000 Kč. Nemohl tedy vzniknout dluh za zálohy na služby na duben 2020, když žalovaná měla v této době přeplatek za nájem ve výši 20 160 Kč. Nad to žalovaná poukázala na zákon č. 210/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2, dle kterého nebylo možné dát výpověď nájmu prostoru sloužícího k podnikání pro prodlení s úhradou nájemného v období od 12. 3. 2020 do 30. 6. 2020. Dále žalovaná namítala, že výpověď nájmu jí nebyla řádně doručena. Doručenky, které žalobkyně předložila, viděla žalovaná poprvé až v červenci roku 2020 a neměla tušení, že jí byla výpověď doručena, ačkoli si poštu pravidelně přebírá. V závěru svého vyjádření žalovaná sdělila, že v případě že nájemní vztah mezi žalobcem a žalovanou skončil ke dni 30. 6. 2020, byl žalobce ve shodě s čl. IV. nájemní smlouvy povinen vrátit žalované do 7 dnů od skončení nájmu složenou jistotu ve výši 96 000 Kč, což dosud neučinil a dále rovněž žalované nenahradil to, co z vlastních nákladů vynaložila na zhodnocení předmětu nájmu, konkrétně za vybudování koupelny a sprchového koutu.

3. Dne 16. 11. 2020 zaslala žalobkyně k vyjádření žalované repliku, v níž se konkrétně k námitce nedostatku pasivní věcné legitimace vyjádřila tak, že se jedná o lichou námitku, neboť žalovaná se chovala a chová způsobem, ze kterého vyplývá, že nájemcem předmětných nebytových prostor je právě žalovaná, a nikoli její předchůdkyně [jméno] [příjmení]. Tato skutečnost rovněž vyplývá z komunikace mezi právními zástupci obou účastníků před podáním žaloby. Jediným důvodem, pro který není žalobce schopen doložit soudu podepsanou dohodu o postoupení nájemní smlouvy, je ten, že žalovaná odmítá žalobkyni vydat jedno vyhotovení předmětné dohody, ačkoli ji o to žalobce opakovaně žádal. Nad to žalobce uvedl, že žalovaná si značně protiřečí, když na jednu stranu vznáší námitku nedostatku pasivní věcné legitimace a na druhou stranu tvrdí, že výpověď nájemní smlouvy neuznává a po soudu žádá, aby výpověď nájemní smlouvy posoudil jako neplatnou.

4. Provedeným dokazováním zjistil soud níže uvedený závěr o skutkovém stavu: Žalobce, podnikající právnická osoba, (výpis z obchodního rejstříku ke dni 20. 12. 2019) je vlastníkem nebytové jednotky (výpis z katastru nemovitostí ze dne 3. 9. 2020, [list vlastnictví]), přičemž mezi jím a podnikající fyzickou osobou, [jméno] [příjmení], [datum narození], IČO: [PSČ] [anonymizováno], sídlem [adresa] (výpis ze živnostenského rejstříku ke dni 20. 12. 2019), byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou na tuto nebytovou jednotku (Smlouva o nájmu jednotky [číslo] k.ú. [část obce] (dílna nebo provozovna) pro účely podnikání – [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] včetně předávacího protokolu).

5. Další návrhy na provedení dokazování, navržené jak žalobcem, tak žalovanou k prokázání skutkového stavu, sestávající z: výpověď nájmu nebytové jednotky ze dne 25. 5. 2020 včetně podacího lístku a dodejky, výzva k vyklizení nebytové jednotky ze dne 2. 7. 2020 včetně dodejky, sdělení k výzvě k vyklizení nebytové jednotky ze dne 3. 7. 2020, sdělení k výpovědi a nabídce prodeje ze dne 27. 8. 2020, výpis z bankovního účtu vedeného pro [jméno] [příjmení] ze dne 23. 12. 2019, 3. 2. 2020, 2. 3. 2020, 13. 5. 2020, 15. 5. 2020, 21. 5. 2020, 3. 6. 2020, pokladní doklady ze dne 3. 7. 2020 [číslo] internetovým výpisem z účtu ze dne 3. 7. 2020, 31. 8. 2020 a 29. 9. 2020, přehled zaplaceného nájemného a služeb a dvou kusů fotografií, byly soudem zamítnuty, neboť si již provedeným dokazováním obstaral dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci, když pro rozhodnutí soudu postačovaly důkazy směřující k otázce legitimace účastníků ve sporu. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž přihlédl ke všemu, co ve věci uvedl jak žalobce, tak žalovaná.

6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru posoudil soud věc po právní stránce takto. Dle § 2201 OZ platí, že: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ Dle § 2307 odst. 1 OZ platí:„ Nájemce může s předchozím souhlasem pronajímatele převést nájem v souvislosti s převodem podnikatelské činnosti, jíž prostor slouží; souhlas pronajímatele i smlouva o převodu nájmu vyžadují písemnou formu.“ Dle čl. V. písm. b) druhá odrážka Nájemní smlouvy platí:„ Nájemce může s předchozím souhlasem pronajímatelů převést nájem v souvislosti s převodem podnikatelské činnosti, jíž prostor slouží; souhlas pronajímatele i smlouva o převodu nájmu vyžadují písemnou formu.“ 7. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, konkrétně z rozhodnutí ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4/2016, že:„ Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení. Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 o.s.ř.“ Obdobně Nejvyšší soud judikoval např. v rozhodnutí ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4112/2018 či ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016.

8. Po prostudování věci a provedení potřebných důkazů dospěl soud k závěru o tom, že žalobce uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu s podnikající fyzickou osobou [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], sídlem [adresa], aniž by předmět nájmu, v souladu se zněním § 2307 odst. 1 OZ, jehož provedení je zakotveno rovněž v uzavřené Nájemní smlouvě, konkrétně čl. V. písm. b) druhá odrážka, byl řádně převeden v souvislosti s převodem podnikatelské činnosti na žalovanou. V průběhu soudního řízení nebylo žalobcem prokázáno platné převedení předmětu nájmu na žalovanou, tedy existence písemné smlouvy o převodu nájmu mezi původním nájemcem, [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], sídlem [adresa], a to žalovanou a udělení předchozího písemného souhlasu žalobce s tímto převodem. Ostatně sám žalobce uváděl, že písemnou smlouvou o postoupení nájmu nedisponuje, když žalovaná ani nájemce [jméno] [příjmení] smlouvu nepodepsaly. Z tohoto důvodu je i nadále nájemcem [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], sídlem [adresa], které z tohoto důvodu nelze uložit povinnost, jejíž uložení se žalobce po soudu domáhá. To vše za situace, kdy žalobce tvrdil, že žalované zanikl užívací titul (smlouva o nájmu) na základě výpovědi z nájmu, kterou dal žalobce žalované.

9. S ohledem na uvedené, soud žalobu zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalované, tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Ohledně nákladového výroku II. rozhodl soud ve shodě s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) tak, že žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v částce 16 940 Kč. Při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval soud dle příslušných ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, konkrétně § 6 odst. 1, § 7 bod 5, 9 odst. 3 písm. e), § 11odst. 1, § 13 odst.

5. AT. Právnímu zástupci žalované přiznal odměnu za celkem 5 úkonů právních služeb po 2 500 Kč a k nim 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč. V závěru bylo připočteno 21% DPH ve výši 2 940 Kč, neboť právní zástupce žalované je registrovaným plátcem DPH.