13 C 215/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 88 050 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 88 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 10.12.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9.9.2019 domáhala stanovení povinnosti žalovanému, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalobkyně v roce 1997 zakoupila bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v bytovém domě na adrese , adresa, , a stala se členkou , Jméno žalovaného, . Již od roku 2006, kdy žalobkyně poprvé obdržela zprávu o hospodaření žalovaného, výpisy z účtů a stav příjmů a výdajů, žalobkyně upozorňuje žalovaného na nedostatky, které na základě uvedených podkladů od žalované zjistila. Takto žalobkyně upozorňovala žalovaného i v rámci předžalobní výzvy ze dne 29.3.2019, kdy sice v reakci na tuto předžalobní výzvu člen výboru žalovaného formálně deklaroval snahu o smírné řešení problémů s vyúčtováním a obecně s účetnictvím žalovaného, do dne podání žaloby nebyl učiněn žádný návrh ze strany žalovaného. Žalobkyně uvedla, že dle jejího názoru jednotlivá vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu v letech 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018 nelze považovat za řádná, resp. za souladná se zákonem, a to z toho důvodu, že nesplňují předepsané náležitosti a jako taková nejsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování za uvedené období. Žalobkyně uvedla, že v rozporu se zák. č. 67/2013 Sb. vyúčtování za uvedené roky neobsahují specifikaci částky zálohy, která byla skutečně uhrazena, tedy není zde uvedena celková výše přijatých měsíčních záloh za služby, obsahem vyúčtování jsou pouze částky předepsaných záloh, a to ve všech uvedených letech. Případný přeplatek či nedoplatek je ve vyúčtování vypočítáván na základě skutečně vynaložených nákladů na příslušná plnění poskytovaná s užíváním bytu a předepsaných záloh, tedy nikoliv na základě záloh skutečně uhrazených žalobkyní. Navíc v roce 2011, resp. 2012 vznikla situace, kdy počáteční stav vodoměru (295m3) neodpovídal konečnému stavu roku 2011 (569m3). Tuto skutečnost posuzoval i Městský soud v Praze, který v rozsudku ze dne 17.10.2016, sp. zn. 35Cm 33/2014, konstatoval, že vyúčtování služeb za rok 2012 nebylo řádné a nárok na zaplacení ceny těchto služeb neshledal důvodným. Žalobkyně uvedla, že do dne podání této žaloby nebyla v uvedených vyúčtováních opravena chybně uváděná hodnota stavu vodoměru. Ve vyúčtováních za všechny uvedené roky jsou tak uváděny vadné údaje stran hodnoty vodoměru, což znamená i vadnost všech následných vyúčtování. Žalovaný do dne podání žaloby nepředložil řádné vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu v letech 2016, 2017 a 2018, tj. za období, jež měla být vyúčtována podle ustanovení zák. č. 67/2013 Sb. Žalovaný je tak v prodlení s plněním povinnosti stanovené v ust. § 7 zák. č. 67/2013 Sb. a z toho důvodu je povinen zaplatit žalobkyni pokutu ve výši dle § 13 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., ve znění rozhodném pro předmětnou věc, tj. ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Pokuta za prodlení s předložením řádného vyúčtování za rok 2016 činí za dobu od 1.5.2017 do 6.9.2019 celkem částku ve výši 42 900 Kč, pokuta za prodlení s předložením řádného vyúčtování za období roku 2017 činí za dobu od 1.5.2018 do 6.9.2019 celkem částku ve výši 24 650 Kč a pokuta za prodlení s předložením řádného vyúčtování za období roku 2018 činí za dobu od 1.5.2019 do 6.9.2019 činí celkem částku ve výši 6 400 Kč.

2. V průběhu řízení žalobkyně dále rozšířila žalobu na částku 88 050 Kč s příslušenstvím, kdy žalobkyně žalobou požadovala pokutu za prodlení žalovaného s doručením řádného vyúčtování za další období, a to až do 10.12.2019, když soud připustil rozšíření žaloby usnesením ze dne 3.5.2022, č.j. 13C 215/2019-222.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně je členkou žalovaného, přičemž žalovaný obdržel předžalobní výzvu žalobkyně. V dalším žalovaný uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává s tím, že v rozhodném období, tedy v roce 2016, 2017 a 2018 bylo provedeno vyúčtování zálohových plateb, které bylo schváleno usnesením shromáždění žalovaného a vyúčtování služeb za rok 2016-2018 bylo žalovaným včas předloženo žalobkyni. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že správcovská firma prováděla vyúčtování tak, že vycházela z předepsaných záloh, tedy kalkulovala předepsané zálohy a nikoli zálohy skutečně přijaté, žalovaný připustil, že se jednalo o chybnou praxi. Žalovaný uvedl, že žalobkyně dlužila žalovanému značné částky z titulu nezaplacených nedoplatků vyúčtování služeb i z titulu nezaplacených záloh na služby, jakož i záloh na správu domu a pozemku. Žalobkyně byla žalovaným samostatně seznámena s tím, že dluží na zálohách na služby a kolik je třeba doplatit. Žalobkyně skutečně své dluhy průběžně doplácela, ale mnohdy s víceletým zpožděním. Pokud jde o tvrzení nesrovnalosti stavu vodoměru v jednotce žalobkyně v roce 2011 a 2012, tak je pravdou, že u tohoto vyúčtování došlo k chybě, kterou ale zapříčinila žalobkyně tím, že neumožňovala přístup do bytu a řádný odečet vodoměrů, žalobkyně pouze sdělovala, jaké jsou stavy vodoměrů v její jednotce. V uvedených letech došlo k tomu, že žalobkyně sdělila nenavazující stavy vodoměrů a při zpracování vyúčtování u správcovské firmy došlo k určitému pochybení. Od roku 2012 je vyúčtování zpracováváno na základě sdělení žalobkyně o stavu vodoměrů a tato vyúčtování odpovídají nahlášeným stavům vodoměrů v jednotce žalobkyně. Žalovaný dále uvedl, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalovaná má nárok na pokutu z prodlení s nepeněžitým plněním, žalovaný namítá, že v této věci je potřeba použít ust. § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., že splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat, resp., že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Žalovaný tyto okolnosti shledává v tom, že žalobkyně v uvedeném období úmyslně neplnila své povinnosti spojené s vlastnictvím jednotky, neplatila řádně a včas zálohy na poskytované služby a platby do fondu oprav, resp. příspěvek na správu domu a pozemku a dále dlužila žalovanému značné částky, které žalovaný opakovaně vymáhal soudně. Žalobkyně rovněž neumožňovala odečet stavu vodoměrů přímo v jednotce žalobkyně a žalovaný tak musel vycházet z údajů, které žalobkyně sdělovala. Navíc údaje vodoměrů žalobkyně mohly být zkreslené, protože žalovaný ve všech jednotkách zajistil výměnu vodoměrů, ale žalobkyně neumožnila žalovanému vstup do jednotky a výměnu vodoměrů. K tomu došlo až poté, kdy žalovaný podal proti žalobkyni žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 11C 361/2018, v tomto řízení vzal žalovaný žalobu zpět, a to poté, co po podání žaloby žalobkyně zpřístupnila bytovou jednotku, a došlo k výměně vodoměrů. Pokud by soud neuznal tyto uvedené námitky žalovaného, pak žalovaný vůči žalobkyní uplatněnému nároku započítává úroky z prodlení, na které má nárok od žalobkyně z důvodu, že žalobkyně opožděně platila zálohy na služby a zálohy na správu domu a pozemku v letech 2013-2019, a to v celkové výši 73 950 Kč. Pokud výše dlužných úroků z prodlení nebude stačit na kompenzaci žalované částky, žalovaný dále započítává částku 3 626 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na úrocích z prodlení podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.10.2016, č.j.35Cm 33/2014-153. Konečně žalovaný uvedl, že vůči uplatněnému nároku započítává ve stejné výši nárok na zákonnou pokutu za porušení povinnosti žalobkyně spočívající v nemožnosti vstupu do bytu za účelem odečtu vodoměru a za účelem výměny vodoměru.

4. Žalobkyně doplnila v rámci ústních přednesů a dalších obsáhlých písemných vyjádření žalobu tak, že co se týče nesprávného uvádění stavu vodoměrů, tak v roce 2011 byl zapsán správný konečný zůstatek. V roce 2012 nebyl tento správně uvedený konečný zůstatek roku 2011 přepsán správně, ale naopak došlo k chybě, kdy na místo správného 611m3 byl uveden počáteční zůstatek 298m3, přičemž toto se promítalo i v dalších vyúčtováních, což způsobilo to, že co již jednou žalobkyně spotřebovala, bylo opětovně účtováno. Žalobkyně dále uvedla, že co se týká výměny vodoměrů, tak žalobkyně měla požadavek, aby ze strany SVJ byl řádně podepsán příslušným pracovníkem protokol a pracovník SVJ nebo ten, kdo by odebíral vodoměr, by zapsal správně stav odebíraného vodoměru, a to s ohledem na předcházející chyby ohledně uvádění stavu vodoměrů. Žalobkyně dále uvedla, že pokud žalovaný argumentuje tím, že provedená vyúčtování byla schválena shromážděním, nemění to nic na skutečnosti, že vyúčtování byla provedena chybně, resp. nesplňují náležitosti zák. č. 67/2013 Sb. Žalobkyně zdůrazňuje nesprávnost vyúčtování, když není uvedena celková výše přijatých měsíčních záloh za služby, neodpovídá počáteční a konečný stav měřidel, konkrétně vodoměru a není vypořádáno pochybení stran nesprávně naúčtované spotřeby vody. V rámci vyúčtování bylo kalkulováno s předepsanými zálohami, které v roce 2016 činily částku ve výši 652,50 Kč měsíčně, v roce 2017 a 2018 částku ve výši 658 Kč měsíčně. Příspěvek do fondu oprav činil 25 Kč měsíčně za 1m2. Splatnost plateb dle stanov byla vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně k námitce započtení ze strany žalovaného uvedla, že co se týká pohledávky z titulu nezaplacených úroků z prodlení, jedná se o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a tudíž pohledávku nezpůsobilou k započtení, stejné žalobkyně uvedla i ohledně pohledávky vzniklé jako sankce za porušení povinnosti zpřístupnit jednotku za účelem odečtu a výměny vodoměrů. Co se týká započtení pohledávky z titulu nároku na zaplacení úroků z prodlení přiznaných rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 17.10.2016, č.j.35Cm 33/2014-153, žalobkyně uváděla, že úroky uhradila platbou ve výši 3.000 Kč.

5. Žalovaný doplnil v rámci vyjádření k žalobě, že co se týče vyúčtování služeb za období roku 2018, kde byl vyčíslen nedoplatek ve výši 687 Kč, tak toto vyúčtování bylo řádně doručeno žalobkyni, která proti vyúčtování v předepsané lhůtě nevznesla žádné námitky. Žalobkyně platila zálohy na služby jednorázově, podle své úvahy. Žalovaný uvedl, že žalobkyně byla schopna si dopočítat nedoplatek za poskytnuté služby v roce 2018, když vyčíslený nedoplatek skutečně nezohledňuje fakticky provedené platby žalobkyně. Nedoplatek je vyčíslen tak, jako kdyby byly předepsané zálohy řádně hrazeny. Žalovaný dále uvedl, že po jednání u soudu v této věci zpracoval nová vyúčtování služeb pro žalobkyni se zohledněním fakticky zaplacených záloh a tato vyúčtování dne 10.12.2019 členové výboru SVJ doručili žalobkyni. Z nového vyúčtování za rok 2018 vyplývá, že jako zálohy na služby v roce 2018 byla použita částka ve výši 5 500 Kč, kterou žalobkyně uhradila dne 15.1.2019 a žalovaný tuto obdržel dne 13.2.2019. Celkové náklady na služby dle vyúčtování za rok 2018 činily 8 583 Kč a nedoplatek je tedy ve výši 3 083 Kč. Na nedoplatek je třeba započítat platbu ve výši 648 Kč. V současnosti tedy žalobkyně dluží z řádného vyúčtování služeb za rok 2018 částku ve výši 2 435 Kč. Žalovaný doplnil, že vyúčtování v roce 2016-2018 bylo prováděno chybně, a to z toho důvodu, kdy to vyplývalo ze systému podvojného účetnictví, který byl chybně používán správcovskou firmou. Žalovaný správcovskou firmu na toto upozornil a z toho důvodu byla v průběhu tohoto řízení provedena nová vyúčtování, a to řádným způsobem.

6. Soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 26.2.2021, č.j. 13C 215/2019-139, a to tak, že uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 70 324 Kč (výrok I. rozsudku), v rozsahu částky 3 626 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Třetím výrokem pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.7.2021, č.j. 55Co 197/2021-164, rozsudek zdejšího soudu ve vyhovujícím výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc vrátil k novému projednání. Městský soud v Praze uložil zdejšímu soudu, nechť se opětovně zabývá vznesenou námitkou ze strany žalovaného v rámci procesní obrany, a to námitkou rozporu s dobrými mravy a dále případně námitkou započtení. Výrok II. rozsudku nabyl právní moci dne 14.4.2021.

7. Soud ve smyslu závěrů usnesení Městského soudu v Praze doplnil dokazování, přičemž na základě celého provedeného dokazování a ze shodných vyjádření účastníků řízení má soud za prokázaný následující skutkový stav.

8. Žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, v bytovém domě na adrese , tituly za jménem, , jméno FO, , adresa, , a zároveň členkou společenství – žalovaného; žalovaný je společenstvím zřízeným za účelem správy domu, v němž se předmětná bytová jednotka nachází a je zapsáno v rejstříku společenství vlastníků jednotek (shodná vyjádření účastníků řízení). S vlastnictvím bytové jednotky se pojí povinnost žalobkyně hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky a dále příspěvky na správu domu a pozemku (Stanovy žalovaného). Žalovaný provedl prostřednictvím správce nemovitosti, společnosti SN – , právnická osoba, , v roce 2016, 2017 a 2018 vyúčtování zálohových plateb, a to tak, že dne 19.4.2017 bylo vyhotoveno vyúčtování za období od 1.1.2016 do 31.12.2016 pro žalobkyni, kdy byl zjištěn nedoplatek ve výši 388 Kč, když ve vyúčtování bylo uvedeno, že celkové náklady činily 8 221 Kč a zálohy 7 833 Kč; na vyúčtování je uvedeno, že vyúčtování služeb je zpracováno z předepsaných záloh (vyúčtování za rok 2016 ze dne 19.4.2017). Dne 24.4.2018 bylo vyhotoveno vyúčtování zálohových plateb za rok 2017, kde byl pro žalovanou zjištěn nedoplatek ve výši 506 Kč s tím, že bylo kalkulováno s předepsanými zálohami ve výši 7 896 Kč a na vyúčtování je uvedeno, že vyúčtování služeb je zpracováno z předepsaných záloh (vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním předmětného bytu ze dne 24.4.2018). Na základě vyúčtování ze dne 19.4.2019 pro rok 2018 byl zjištěn nedoplatek ve výši 687 Kč s tím, že náklady byly v celkové výši 8 583 Kč a zálohy ve výši 7 896 Kč s tím, že na vyúčtování je uvedeno, že vyúčtování služeb je zpracováno z předepsaných záloh (vyúčtování pro rok 2018 ze dne 19.4.2019). Soud má za prokázané, že konečný stav spotřeby studené vody v roce 2010 byl 479,4m3, v roce 2011 byl konečný stav spotřeby vody 569,40m3, pro rok 2012 byl ve vyúčtování zálohových plateb předepsán počáteční stav spotřeby studené vody 295m3 a konečný stav 365m3 a ve vyúčtování pro rok 2013 byl jako počáteční stav spotřeby studené vody ve výši 365m3 (vyúčtování zálohových plateb ze dne 22.4.2011, 24.4.2012, 26.4.2013, 23.4.2014). Emailem ze dne 20.1.2013 žalobkyně sdělila žalovanému konečný stav vodoměru ve výši 665,252 (email ze dne 20.1.2013 adresovaný správci). Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.10.2016, č.j. 35Cm 33/2004-153, má soud za prokázané, že v tomto řízení žalovaný, se domáhal po, v tomto řízení žalobkyni, zaplacení částky 59 626 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dlužných zálohových plateb v období roku 2011 a 2012, přičemž Městský soud v Praze mimo jiné učinil v odůvodnění svého rozsudku závěr, že soud shledal důvodnou námitku žalobkyně, že konečný stav vodoměru v roce 2011 se neshodl s počátečním stavem v roce 2012, když uváděný počáteční stav roku 2012 - 295m3 neodpovídá konečnému stavu roku 2011, kde je uvedeno 569,4m3, ačkoliv je zřejmé, že žalobce (v tomto řízení žalovaný) či správní firma, zjistili konečný stav roku 2012, neboť žalovaná emailem z 20.1.2013 sdělila stav vodoměru 665,252m3; soud učinil závěr, že vyúčtování služeb za rok 2012 nebylo řádné a nárok na zaplacení ceny těchto služeb nebyl shledán důvodným (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.10.2016, č.j. 35Cm 33/2004-153). Emailem ze dne 31.3.2014 žádala správcovská firma žalovaného žalobkyni o zaslání odečtu vody a o sdělení počtu osob v předmětném bytě pro vyúčtování služeb za rok 2013, a to nejpozději do 4.4.2014 (emailová konverzace z 31.3.2014). Emailem ze dne 31.3.2014 sdělila žalobkyně správcovské firmě žalovaného, že konečný stav na vodoměru k uvedenému datu je 762,160m3 (email ze dne 31.3.2014). Dopisem ze dne 19.1.2014 upozornila žalobkyně správce předmětné nemovitosti na nutnost překontrolovat uváděné stavy vodoměrů, když jako konečný stav roku 2011 neodpovídá stavu počátečnímu v roce 2012 a uvedla, že v roce 2012 měl být uveden konečný stav 665m3 (dopis ze dne 19.1.2014 včetně kopie podacího lístku a dodejky). Dopisem ze dne 23.6.2014 upozornila žalobkyně právního zástupce žalovaného na nedostatek vyúčtování služeb v roce 2013 s tím, že konečný stav vodoměru v roce 2012 nebyl 365m3 a tudíž počáteční stav roku 2013 nemůže být 365m3, s tím, že účtovaná spotřeba 397m3, která byla žalobkyni naúčtována, je neadekvátní (dopis ze dne 23.6.2014); dopisem ze dne 19.1.2014 žalobkyně upozornila na nesprávnost údajů ve vyúčtování pro rok 2012, kdy počáteční stav roku 2012 je nižší než konečný stav roku 2011 a konečný stav rovněž nesouhlasí (dopis ze dne 19.1.2014 a ze dne 23.6.2014 včetně kopií podacího lístku a dodejky). Ke dni 11.9.2015 byl k požadavku žalobkyně notářsky osvědčen stav vodoměru v předmětné bytové jednotce žalobkyně; bylo osvědčeno, že vodoměr s číselným označením 377603/05 vykazoval spotřebu 823,671m3 a vodoměr č. 377664/05 0,009m3 (notářský zápis N 1094/2015, NZ 1029/2015 ze dne 25.9.2015). Emailem ze dne 20.1.2016 sdělila žalobkyně žalovanému stav vodoměru pro rok 2015, kdy k 20.1.2016 byl stav vodoměru 843,04m3 (email ze dne 20.1.2016). Dne 26.4.2016 výbor SVJ schválil výměnu všech vodoměrů v předmětném domě, tedy ve všech bytových, resp. nebytových jednotkách, když návrh na schválení byl doručen spoluvlastníkům a ti vyjádřili souhlas, a to 75,22% (zápis ze schůze SVBJ ze dne 26.4.2016). Společnost , právnická osoba, . vyhotovila oznámení pro uživatele bytů v objektu domu , adresa, , upozorňující na to, že v objektu byla provedena výměna vodoměrů a že z důvodu nepřítomnosti nebo nepřístupného prostoru bude provedena výměna v bytech č. , hodnota, , 5, 2 a v kanceláří SVJ, a to v termínu 16.6.2016 v čase od 8:00 hod do cca 11.00 hod. (oznámení společnosti , právnická osoba, .).

9. Z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , má soud za prokázané, že svědkyně a žalobkyně jsou dlouholeté kamarádky, znají se od dětství, vzájemně se navštěvují. Svědkyně uvedla, že jí žalobkyně pozvala k sobě domů v den, kdy měla proběhnout výměna vodoměrů. Žalobkyně jí požádala z toho důvodu, že měla nesrovnalosti s SVJ. Svědkyně uvedla, že v nahlášený den výměny vodoměrů se nikdo nedostavil, následně byl určen druhý termín, to již žalobkyni měla být provedena výměna vodoměrů, resp. se dostavil pracovník zajišťující výměnu vodoměrů, ale neměl sebou příslušné listiny, tak aby mohl být zaznamenán stav starého vodoměrů. Svědkyně uvedla, že žalobkyně si vodoměr nenechala vyměnit. Svědkyně uvedla, že u prvního termínu byla ještě přítomna paní , jméno FO, , u druhého termínu již byla svědkyně sama se žalobkyní.

10. Z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , má soud za prokázané, že je dlouholetou kamarádkou žalobkyně, a to přes 40 let. Svědkyně uvedla, že dne 19.5.2016 jí žalobkyně požádala, aby se dostavila k ní do bytu, že má proběhnout výměna vodoměrů. Žalobkyně uvedla, že dne 19.5. přišla k žalobkyni kolem 11 hodiny a byla zde tak do 15:00 hod., čekaly, zda někdo přijde na výměnu vodoměrů. V bytě byla krom žalobkyně a svědkyně ještě paní , jméno FO, . Na plánovanou výměnu vodoměrů nikdo nepřišel, následně se svědkyně dozvěděla od žalobkyně, že byl stanoven druhý termín, ke kterému však již svědkyně nešla. Se žalobkyní již o výměně vodoměrů nehovořila.

11. Z výpovědi svědka , jméno FO, má soud za prokázané, že svědek pracoval jako montážník při výměně vodoměrů, byl zaměstnancem firmy , Anonymizováno, . Svědek nevyloučil, že byl zaměstnancem této firmy i v roce 2016. Svědek uvedl, že obecně pokud byla prováděna výměna vodoměrů, tak bylo informováno nejčastěji SVJ emailem, o tom, že je třeba provést výměnu, následně byly jednotlivé byty informovány v jednotlivých sekcích domů, a to vylepením na vchody. Realizace výměny probíhala ve dvou lidech na základě soupisu bytů, podle kterého bylo postupováno. Pokud někdo nebyl přítomen doma, tak to bylo zaznamenáno v interní tabulce a pokud někdo nebyl přítomen, byl realizován další druhý termín výměny z pravidla v rozmezí jednoho, max. dvou týdnů od prvního termínu a pokud ani v tento druhý termín nebyl nikdo přítomen, byl zanechán seznam s vypsanými nepřítomnými a telefonním číslem a mohl být individuálně domluven třetí termín. Svědek vyloučil, že by se mohlo stát, že by některý byt vynechali, že by ho opomněli, tedy, že by na byt nezazvonili či následně nezaklepali. Dále svědek vyloučil, že by se mohlo stát, že by přišli na výměnu vodoměrů bez připravených protokolů o výměně. Bez toho nemohla být výměna vodoměrů prováděna, byl to základ pro výměnu vodoměrů. Protokoly se vypisovaly přímo na místě, zapisovala se čísla vodoměrů a vše se propisovalo při výměně vodoměru. Po realizaci výměny, každý, kdo byl přítomný výměně vodoměrů, dostal kopii protokolu o výměně, a to s údaji, které byly individuální, jak už čísla vodoměru včetně stavu vodoměru. Pro protokol o výměně se používal též pojem montážní list. Svědek uvedl, že sepsal protokol o výměně vodoměru dne 19.5.2016 a tudíž musel být přítomen výměně měřičů v daném domě uvedeného dne.

12. Z faktury č. , hodnota, ze dne 6.7.2016 má soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, fakturovala žalovanému částku za výměnu bytových vodoměrů v objektu , adresa, , přičemž na faktuře je uvedeno, že v prvním a druhém termínu nebyl zpřístupněn byt č. 18a/22; jako datum uskutečnitelného plnění je uvedeno datum 30.6.2016. Emailem ze dne 21.6.2016 adresovaným právním zástupcem žalovaného právnímu zástupci žalobkyně byla žalobkyně vyzvána k tomu, aby nejpozději do 30.6.2016 zpřístupnila svou bytovou jednotku za účelem zajištění výměny vodoměrů (email ze dne 21.6.2016); v odpovědi žalobkyně emailem ze dne 22.6.2016 uvedla, že výměna vodoměru nebyla v plánu schválených oprav zápisem členské schůze a vzhledem k tomu se zdá snaha o jejich výměnu účelová; žalobkyně v dopise dále uvedla, že před ohlášenou výměnou zaslala žádost o zaslání prezenční listiny s tím, že projevila obavy, že se schůze vůbec nekonala a nebyla řádně ohlášená a vyjádřila žádost o doložení dokumentů, týkajících se výběrového řízení; žádosti žalobkyně byly bez odpovědi (email ze dne 22.6.2016). Emailem ze dne 14.11.2016 žalobkyně žádala o vyhotovení opravného vyúčtování služeb za rok 2012 a 2013, s tím, že během soudního řízení vyšlo najevo, že dosud vyhotovená vyúčtování nebyla řádná (email ze dne 14.11.2016 adresovaný právní zástupkyní žalobkyně správcovské firmě žalovaného). Shromáždění společenství vlastníků bytových jednotek schválilo dne 27.6.2017 mimo jiné vymáhání dluhu paní , jméno FO, a podání žaloby o strpění zpřístupnění vodoměru za účelem jeho výměny (usnesení shromáždění SVJ ze dne 27.6.2017). Emailem ze dne 13.4.2018 byla žalobkyně vyzvána ke zpřístupnění bytu za účelem výměny vodoměru v bytě žalobkyně (email právního zástupce žalovaného žalobkyni ze dne 13.4.2018). Žalovaný se domáhal u zdejšího soudu strpění povinnosti výměny vodoměrů po žalobkyni prostřednictvím žaloby došlé dne 13.12.2018; řízení bylo vedeno pod sp.zn. 11 C 361/2018; žalovaný v pozici žalobce mimo jiné v žalobě tvrdil, že žalovaná nezpřístupnila předmětnou bytovou jednotku ani v jednom z určených termínů pro výměnu vodoměrů, a to dne 19.5.2016 a dne 16.6.2016; řízení o žalobě bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, když žalobkyně splnila po podání žaloby dne 4.10.2019 dobrovolně povinnost zpřístupnit bytovou jednotku za účelem výměny vodoměrů (žaloba o vstupu do jednotky č. 556/22 v , adresa, a o strpění nahradit vodoměry, shodná vyjádření účastníků, spis zdejšího soudu 11 C 361/2018).

13. V průběhu tohoto řízení správcovská firma žalovaného vyhotovila nová vyúčtování pro rok 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018 tak, že zde byly uvedeny jednak skutečné náklady, dále v kolonce záloh není uvedeno ničeho a pod vyúčtováním je vepsána kolonka „skutečně zaplaceno“ s ručním vepsáním příslušné částky, dále je uvedena kolonka „nedoplatek“ a ručně je vepsána částka, resp. výše nedoplatku, takto je uvedeno v každém jednotlivém vyúčtování pro příslušný výše uvedený rok (nová vyúčtování pro rok 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018); pro všechny uvedené roky, s výjimkou roku 2016, byl na základě vyúčtování zjištěn nedoplatek, kdy pro rok 2014 činila výše nedoplatku 2 580 Kč, pro rok 2015 částku 2 194 Kč, pro rok 2017 částku 3 102 Kč, pro rok 2018 částku 3 083 Kč, v roce 2016 pak nevznikl ani nedoplatek ani přeplatek (nová vyúčtování pro rok 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018). Předžalobní výzvou ze dne 13.4.2018 adresovanou právním zástupcem žalované žalobkyni emailem, žalovaný sdělil žalobkyni, že k uvedenému datu eviduje za žalobkyní dluh v částce 70 229 Kč a vyzval žalobkyni k úhradě do 23.4.2018 (email ze dne 13.4.2018 adresovaný právním zástupcem žalovaného žalobkyni).

14. Z poštovních poukázek typu C – ústřižek pro příjemce má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila dne 21.4.2018 částku ve výši 7 020 Kč, a to 4krát, kdy 1krát 7 020 Kč byla určena jako platba za první kvartál 2018 – fond oprav, další platba v částce 7 020 Kč byla určena jako platba druhý kvartál 2017 – fond oprav, třetí platba byla určena jako třetí kvartál 2017 – fond oprav, čtvrtá platba byla určena jako čtvrtý kvartál 2017 – fond oprav, dále dne 21.4.2018 byla uhrazena částka ve výši 2 000 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno služby 2014, dále dne 21.4.2018 byla provedena platba 5 300 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno záloha služby 2017, dále dne 21.4.2018 byla provedena platba ve výši 6 317 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno služby 2015, dále dne 21.4.2018 byla provedena platba ve výši 8 221 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno služby 2016, dále dne 15.1.2019 byla provedena platba v částce 7 020 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno čtvrtý kvartál 2018 fond oprav, dále byla provedena téhož dne další platba v částce 7 020 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno třetí kvartál 2018 fond oprav, dále téhož dne byla provedena platba opět v částce 7 020 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno druhý kvartál 2018 fond oprav, dále byla provedena platba ve výši 5 500 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno služby 2018, dále byla provedena platba dne 29.5.2019 v částce 14 100 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno fond oprav 2019 1-6, dále dne 29.5.2019 byla provedena platba ve výši 3 000 Kč, kde ve zprávě pro adresáta je uvedeno služby 1-6/2019. Z potvrzení banky o vkladu na účet – potvrzení banky Raiffeisenbank ze dne 4.5.2019 má soud za prokázané, že byla na účet žalovaného připsána částka 17 100 Kč, kdy v textu je uvedeno platba od žalobkyně. Z ústřižku poštovní poukázky typu C pro příjemce ze dne 13.1.2020 a z potvrzení přijatých plateb sepsaného předsedou výboru žalovaného dne 4.9.2020 má soud za prokázané, že byla provedena platba v částce 2 000 Kč, kdy je v poznámce pro adresáta uvedeno záloha služby 2019 a dále byla provedena platba 648 Kč, kde je v poznámce pro adresáta uvedeno služby 2018 doplatek. Z potvrzení Raiffeisenbank o vkladu na účet ze dne 28.1.2020 a z potvrzení přijatých plateb sepsaného předsedou výboru žalovaného dne 4.9.2020 má soud za prokázané, že žalobkyně provedla platbu ve prospěch žalovaného v částce 2 648 Kč. Z ústřižku poštovní poukázky typu C pro příjemce ze dne 11.1.2022 má soud za prokázané, že byla provedena platba v částce 28 080 Kč, kdy je v poznámce pro adresáta uvedeno fond oprav 1-12/2020. Z nesporných tvrzení má soud za prokázané, že platby provedla žalobkyně ve prospěch žalovaného.

15. Dne 15.1.2020 výbor SVJ schválil s účinností od 1.1.2014 výši poplatku za prodlení s nepeněžitým plněním podle § 13 ost. 2 zák. č. 67/2013 Sb., a to tak, že výše pokuty činí 0,50 Kč za každý započatý den prodlení (zápis 20. schůze výboru SVJ konané dne 15.1.2020 sepsaný členem výboru, panem Laifrem). Výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byla žalobkyni, coby žalované, uložena mimo jiné povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši 7,5% z částky 20 718 Kč od 1.7.2012 do 23.1.2014, ve výši 7,05% z částky 15 330 Kč od 1.2.2013 do 23.1.2014 a ve výši 7,05% z částky 5 160 Kč od 24.1.2014 do 30.6.2015 (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.10.2016, č.j. 35Cm 33/2004-153); rozsudek Městského soudu v Praze byl potvrzen v uvedeném výroku rozsudkem Vrchního soudu v Praze (8CmO 192/2017-183 ze dne 15.1.2019). Žalobkyně dne 29.5.2019 uhradila na účet žalovaného částku ve výši 3.000 Kč poštovní poukázkou typu „C“, podací číslo , hodnota, , na ústřižku žalobkyně je ručně vepsána poznámka 35 Cm 33/2014, na ústřižku pro příjemce (žalovaného) je ručně dopsána poznámka služba 1-6 2014; poštovní poukázka byla podána bez poznámek (originál ústřižku poštovní poukázky typu „C“, kopie ústřižku, sdělení , právnická osoba, ze dne 20.1.2021). Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k odstranění veškerých nesrovnalostí týkajících se účetnictví SVJ, dále, aby SVJ uhradilo poplatek z prodlení za nedoručení řádných vyúčtování za veškerá období od roku 2012, a to ve výši 50 Kč za každý den prodlení a za každé vyúčtování zpracované v rozporu se zákonem, dále, aby objasnil a vysvětlil nesrovnalosti ve vyúčtování záloh a nákladů fondu oprav a údržby od roku 2009 do roku 2017 a dále, aby doručil řádné, v souladu se zákonem zpracovaná vyúčtování (předžalobní výzva žalobkyně).

16. Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil žádné skutečnosti právně významné pro rozhodnutí ve věci.

17. Soud ve smyslu závěru rozhodnutí Městského soudu v Praze hodnotil znovu jednotlivé provedené důkazy každý jednotlivě, jakož i ve vzájemných souvislostech, přičemž přihlédl ke všem skutečnostem, které vyšly v průběhu řízení najevo, a dospěl i s přihlédnutím k právnímu názoru Městského soudu v Praze k následujícímu právnímu závěru.

18. Podle § 1180 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., účinného od 1.1.2014 (dále jen o.z.), nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

19. Podle § 1189 odst. 1 o.z. správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu.

20. Podle § 1194 odst. 1 o.z. společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem.

21. Podle § 1181 odst. 1 o.z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 téhož ustanovení, není-li určena doba splatnosti nedoplatku nebo přeplatku záloh, jsou splatné k témuž dni do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

22. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období. Podle odst. 2 nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto: a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody, b) provoz a čištění komínů podle počtu využívaných vyústění do komínů, c) umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu podle počtu kabelových zásuvek, d) provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování.

23. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

24. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

25. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

26. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

27. Podle § 2 odst. 1 o.z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle slov s tímto příkazem, musím mu ustoupit.

28. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

29. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

30. Jak výše uvedeno, v řízení bylo zjištěno, že žalovaný neplnil svou povinnost ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb., tj. neprovedl původní vyúčtování řádně, což ostatně ani nepopíral, a opravené vyúčtování doručil žalobkyni až v průběhu tohoto řízení. Zároveň však bylo v řízení prokázáno, že za všechny předmětné roky žalobkyni nevznikl přeplatek z vyúčtování, ale nedoplatek z vyúčtování (a to jak na základě původního, tak i opraveného vyúčtování). Žalobkyně o nedoplatcích věděla, neboť se žalovaným komunikovala ohledně oprav vyúčtování, ohledně vyúčtování pro rok 2013, 2014 a 2015 i žádala podrobné vysvětlení vyúčtování. Je třeba uvést, že žalobkyně se soudně nedomáhala vyhotovení řádného vyúčtování za předmětné období, pokud vůči němu měla námitky, zároveň je rovněž třeba akcentovat to, že žalovaný nárok na vzniklé nedoplatky pro předmětné období neuplatnil v rámci soudního řízení (oproti tomu, jak tomu bylo pro rok 2011 a 2012), a to ani v rámci provedeného zápočtu pohledávek v rámci tohoto řízení. Ustanovení výše uvedeného § 13 zákona o službách je třeba v kontextu judikatury Nejvyššího soudu chápat tak, že má chránit stranu, která pro svůj informační deficit vzniklý buď absencí každoročního vyúčtování, nebo tím, že vyúčtování není řádné (což ve svém důsledku znamená, že vyúčtování jako kdyby nebylo) může jen obtížně účinně hájit svá práva před soudem a chránit se tak před možným bezdůvodným úbytkem svého majetku a čelit tak eventuálnímu šikanóznímu jednání poskytovatele služeb, jenž by uplatnil nárok na nedoplatek z vyúčtování služeb před soudem za delší období kumulativně. K takovémuto následku v uvedené věci nedošlo. Porušením povinnosti žalovaným k vyhotovení řádného a včasného vyúčtování služeb, tak nedošlo k nežádoucímu dopadu na žalobkyni.Zákon pak s porušením zákonného příkazu předložit vyúčtování spojuje vznik právní odpovědnosti, vyjádřené v tomto případě povinností k úhradě pokuty. Zákon se tak snaží v rámci prevence odradit poskytovatele služeb od neplnění zákonných povinností. Na druhou stranu však je nutno při uložení zákonem stanovené sankce přihlédnout právě ke smyslu a účelu, pro který byla zákonná úprava přijímána, a to ve smyslu výše cit. § 2 o.z. Z uvedeného ust. vyplývá, že je nutno zákonná ustanovení vykládat v souladu se zásadami proporcionality a racionality a nelze aplikovat doslovné znění zákona v případě, že by toto doslovné znění zákona mělo za následek zjevně nespravedlivé rozhodnutí. Při aplikaci ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb., tj. při aplikaci sankce - pokuty - za každý den prodlení ze strany pronajímatele provést vyúčtování a předat jej nájemci do 30. dubna následujícího kalendářního roku ve smyslu § 7 odst. 1 tohoto zákona, je dle názoru soudu nutno mimo jiné posoudit, zda nesplněním této povinnosti mohla příjemci služeb vzniknout újma. Je sice pravdou, že skutečnost, že poskytovatel služeb doručí řádné vyúčtování s prodlením, nemá vliv na povinnost uhradit případný nedoplatek z něj vyplývající, avšak nepředložením řádného vyúčtování se příjemce služeb nedostává do prodlení až do okamžiku, kdy takovéto vyúčtování je skutečně řádně doručeno. Za situace, kdy vznikne na službách nedoplatek a tento nedoplatek není po příjemci služeb požadován, což se stalo v daném případě, nelze požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za předmětné roky považovat za spravedlivý. Dále je třeba ve smyslu výše cit. ust. § 2 přihlédnout k tomu, že žalobkyně sama porušovala své povinnosti spojené s vlastnictvím předmětného bytu daného ust. výše cit. § 1180 o.z., když platby na zálohy spojené s užíváním bytu, stejně jako příspěvky na správu domu a pozemku, nehradila řádně a včas, hradila je mnohdy i s mnohaletým zpožděním, např. v roce 2018 provedla úhradu služeb na rok 2016 a dokonce na rok 2014, a žalovaný tak (vzhledem k tomu, že vznikly nedoplatky z vyúčtování) byl zjevně nucen hradit zálohy, potažmo spotřebu jednotlivých komodit podléhajících vyúčtování z jiných prostředků. V kontextu toho, je pak jistý paradox, že žalobkyně se domáhala svého nároku na základě nesprávného vyúčtování, kdy v žalobě poukazovala na to, že vyúčtování jsou nesprávná neboť, zde není uvedena celková výše skutečně přijatých měsíčních záloh na služby, ač žalobkyně zálohy řádně nehradila. Pokud pak žalobkyně poukazovala na to, že v roce 2011, 2012, byl ve vyúčtování chybně uváděn stav vody, přičemž tento byl chybně uváděn i v pozdějších vyúčtováních, nemá tato okolnost vliv na vyúčtování za předmětná vyúčtování a předmětné období, neboť žalobkyně si nechala stav vodoměru notářsky osvědčit v roce 2015 (jak akcentoval Městský soud v zrušujícím rozhodnutí) a odečty prováděla žalovaná sama. Ve vyúčtováních, která jsou předmětem řízení, a to již vyúčtování chybně prováděných, je uváděn stav vodoměrů na podkladě notářského zápisu. Žalobkyně dále jako člen SVJ nerespektovala rozhodnutí shromáždění SVJ o výměně vodoměrů a v roce 2016 neumožnila zpřístupnění svého bytu k provedení výměny vodoměrů, když v řízení bylo z listin a svědecké výpovědi svědka , jméno FO, prokázáno, že výměna vodoměrů probíhala ve dvou termínech, ani v jednom nebyl byt zpřístupněn a výměnu vodoměrů žalobkyně umožnila až v důsledku podané žaloby, jak výše uvedeno. Pokud žalobkyně v tomto řízení tvrdila, že nebylo možné provést výměnu vodoměrů již v roce 2016, neboť nebylo možné provedení řádné protokolární výměny za účasti SVJ, žalobkyni se tvrzení nepodařilo prokázat, a to ani jí navrženými výpověďmi výše uvedených svědkyň, které navíc soud vzhledem k velmi blízkému vztahu k žalobkyni hodnotil jako nevěrohodné, a to i v kontextu s výpovědí svědka , jméno FO, . Dle názoru soudu by za takové situace bylo v rozporu se smyslem obecně chápané spravedlnosti, aby žalovaný byl povinen žalobkyni uhradit pokuty za vyúčtování, které bylo vyhotoveno formálně nesprávně. Jak je uvedeno v ust. § 2 odst. 3, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud má za to, že za uvedené situace, kdy i žalobkyně porušila vůči žalovanému své povinnosti, jak nyní výše uvedeno a porušením povinnosti ze strany žalovaného nevznikla žalobkyni v daném období žádná újma by použití ustanovení § 13 zákona o službách bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto za použití § 150 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. K tomuto postupu soud přikročil z toho důvodu, že požadavek žalobkyně uplatněný žalobou soud považuje za v rozporu s dobrými mravy, na druhou stranu však nelze přehlédnout, že to byl žalovaný, který porušil svou povinnost předepsanou ust. § 7 odst. 1 a § 13 zákona č. 67/2013 Sb., tj. nevypracoval a nepředal žalobkyni včas řádné vyúčtování. Je také třeba v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu přihlédnout k celkovému postoji účastníků, a to včetně soudního řízení. V daném případě to byla žalobkyně, která deklarovala svou snahu o smírné řešení věci, které však žalovaný odmítal a deklarovala dlouholetou snahu o nápravu vad ve vyúčtování (a to i těch předcházejících rozhodnému období). Bylo by tedy nespravedlivé, aby s ohledem na danou situaci byla procesně úspěšnému žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve vztahu k žalobkyni, které bylo zákonné právo odepřeno pro jeho výkon v rozporu s dobrými mravy.