13 C 42/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení částky 288 800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 288 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky -) 10.000 Kč od 1.3.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.4.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.5.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.6.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.7.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.8.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.9.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.10.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.11.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.12.2017 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.1.2018 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.2.2018 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.3.2018 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.4.2018 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.5.2018 do zaplacení, -) 10.000 Kč od 1.6.2018 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.7.2018 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.8.2018 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.9.2018 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.10.2018 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.11.2018 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.12.2018 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.1.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.3.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.4.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.5.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.6.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.7.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.8.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.9.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.11.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.12.2019 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.1.2020 do zaplacení, -) 6.440 Kč od 1.2.2020 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 47 348 Kč.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26.2.2020 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 288 800 Kč spolu s příslušenstvím, tak jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne 29.4.2015 přenechal žalobce žalované k užívání byt [číslo] v budově [adresa], stojící na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v kat. území [část obce] a žalovaná se za užívání zavázala hradit nájemné. Výše nájemného nebyla sjednána. Žalovaná nejprve na nájemném nehradila ničeho, od 28.6.2018 hradí žalovaná měsíčně částku ve výši 3 560 Kč. Podle § 2246 odst. 2 zák. č. 89/12 Sb., v platném znění, neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek. Žalobce zjišťoval výši nájmu v dané lokalitě a zjistil, že výše holého nájemného se v dané lokalitě u daného typu bytu pohybuje v rozhodném období mezi 13 000 – 16 000 Kč. S ohledem na sociální situaci žalované, jako své bývalé manželky a s ohledem na zájem nezletilých dětí se žalobce rozhodl, že bude po žalované požadovat pouze měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč včetně služeb, a to za posledních 36 měsíců, tedy za nepromlčenou část nároku od března 2017 do února 2020. Dne 11.2.2020 zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu. Žalobce v rámci ústních přednesů žalobu ještě doplnil tak, že v době uzavření nájemní smlouvy bylo obvyklé nájemné v částce 13 000 Kč a žalobce požaduje nájemné v třetinové výši, když požaduje celkem 10 000 Kč měsíčně, žalobce uvedl, že se jedná o částku nájemného a služeb, resp. částka 10 000 Kč měsíčně zahrnuje i služby. Žalobce uvedl, že žalovaná hradí částku ve výši 3 560 Kč coby zálohu na služby, které jsou hrazeny vůči SVJ. Další částku ve výši 950 Kč měsíčně coby zálohu elektřiny žalovaná nehradí. Zálohu na služby ve výši 3 560 Kč hradí žalovaná od června 2018. Žalobce dále namítal, že pokud žalovaná dovozuje uzavření dohody o úhradě nájemného na základě emailové komunikace účastníků, tak se nejedná o řádně uzavřenou dohodu ve smyslu občanského zákoníku, neboť emailová komunikace nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem a nedošlo tedy k písemné dohodě o výši nájemného.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že je pravdou, že užívá bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] v kat. území [část obce], přičemž je pravdou, že žalovaná hradí žalobci od 28.6.2018 za užívání této jednotky částku ve výši 3 560 Kč. Žalovaná dále uvedla, že není pravdou, že by nájemné mezi stranami nebylo ujednáno, naopak, ujednáno bylo, a to ve výši 3 560 Kč včetně služeb spojených s užíváním bytu, a to od června 2018. Do této doby bydlela žalovaná v bytě zcela zdarma, a to na základě dohody se žalobcem, kterému přenechala před rozvodem manželství veškerý majetek v řádech miliónů korun, aby měla od žalobce klid a současně za příslib, že bude moci v bytě bydlet zdarma nejméně do dosažení zletilosti mladší dcery [jméno], [datum narození]. Nájemné ve výši 3 560 Kč bylo dohodnuto z podnětu žalované, kdy se žalovaná chtěla podílet na výdajích spojených s užíváním bytu, což je ona částka 3 560 Kč. Žalovaná uvedla, že současný požadavek na úhradu nájemného včetně služeb ve výši 10 000 Kč měsíčně je jednou z mnoha pomst otce za snahu matky nově upravit styk žalobce se starší dcerou [jméno] včetně návrhu na zvýšení výživného, když návrh na změnu úpravy výchovy a výživy byl podán dne 20.1.2020, a to žalovanou. Žalovaná dále namítala, že pokud došlo k uzavření smlouvy o nájmu dne 29.4.2015, stalo se tak ještě v době, kdy žalobce nebyl vlastníkem jednotky, neboť vlastníkem jednotky se stal až na základě dohody bývalých manželů o vypořádání SJM, která nabyla účinnosti až v souvislosti s nabytím právní moci rozsudku o rozvodu manželství, který nabyl právní moci dne 20.5.2015. Pokud tedy mezi účastníky došlo k dohodě o užívání bytu, jednalo by se o nepojmenovanou smlouvu, kdy nájemné bylo stanoveno ve výši 0 Kč. Následně došlo k dohodě o placení nájemného ve výši 3 560 Kč, a to v rámci emailové komunikace.

3. Na základě provedeného dokazování a ze shodných vyjádření účastníků má soud za prokázaný následující skutkový stav.

4. Žalobce a žalovaná jsou bývalí manželé, manželství účastníků bylo rozvedeno s právní mocí ke dni 20.5.2015 (shodná vyjádření účastníků). Mezi účastníky, coby manžely, byla dne 29.1.2015 uzavřena smlouva o manželském majetkovém režimu, a to formou notářského zápisu, kdy manželé zúžili společné jmění manželů tak, že mimo jiné do výlučného vlastnictví žalobce bude náležet jednotka [číslo] vymezená v budově [adresa] stojící v části [územní celek], tak jak je výše specifikována (dále jen předmětný byt), a to na základě provedení vkladu vlastnického práva do Katastru nemovitostí s právními účinky vkladu práva k okamžiku podání návrhu na vklad (notářský zápis NZ [anonymizováno] [rok], [spisová značka]). Téhož dne, tedy dne 29.1.2015 pak účastníci řízení, coby manželé, uzavřeli dohodu o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu manželství, kdy předmětem této dohody předmětný byt nebyl (dohoda ze dne 29.1.2015 o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu manželství). Mezi účastníky řízení byla dne 29.4.2015 uzavřena smlouva ve smyslu ust. § 2235 a násl. OZ, jejímž předmětem byl předmětný byt, kdy na základě této smlouvy se účastníci řízení dohodli tak, že žalobce přenechává k užívání žalované předmětný byt a zavazuje se umožnit žalované jeho užívání a žalovaná se zavazuje platit měsíčně nájemné vždy do 15. dne kalendářního měsíce; doba nájmu byla sjednána na dobu určitou, a to do 30.3.2025 (smlouva o nájmu ze dne 29.4.2015). Z listiny nazvané jako určení tržní ceny nájemného nemovitosti vystavené společností [právnická osoba] ze dne 18.12.2019 má soud za prokázané, že realitní kancelář stanovila tržní cenu nájemného v předmětné nemovitosti odhadem dle poznatků realitní kanceláře v období od roku 2015 do roku 2019 v částce 13 000 Kč až 16 000 Kč měsíčně (určení tržní ceny nájemného nemovitosti provedené realitní kanceláři [právnická osoba] ze dne 18.12.2019). Žalobce emailem ze dne 22.2.2018 sdělil mimo jiné žalované, že po cca 3 letech by rád vyřešil věci, o kterých spolu v minulosti hovořili, že 3 roky je dlouhá doba pro pomoc žalované po stránce finanční, žalobce dále uvedl, že měl dobrou vůli žalované maximálně pomoct, což považuje za splněné, žalobce uvedl, že žalovaná nabízela, že si bude platit vodu a elektřinu i nějaký poměr nájmu, žalobce uvedl, že by uvítal, kdyby se s žalovanou dohodli na minimálním nájmu, uvedl, že„ bychom se mohli dohodnout na částce dle rozpisu SVJ (nyní 3.560 Kč/měsíc), což považuji z mé strany opět za velkorysé“ (email žalobce adresovaný žalované ze dne 22.2.2018). Žalovaná žalobci odpověděla, že bude ráda, když platby za vodu a další budou přepsány, uvedla že o to žádala žalobce téměř dva roky a chtěla platit již dávno (email žalované adresovaný žalobci ze dne 6.3.2018). Žalovaná žalobci emailem ze dne 13.4.2018 mimo jiné sdělila, že nájem a energie platit chce (email ze dne 13.4.2018). Žalobce žalované v emailu ze dne 17.4.2018 mimo jiné sdělil, že co se týká bytu, nechť žalovaná hradí na účet žalobce částku ve výši 3.560 Kč měsíčně a elektřinu hradí přímo, s tím, že smlouvu účastníci podepisovat nebudou, žalobce s tím souhlasí a na„ platbách jsme domluveni“ (email žalobce žalované ze dne 17.4.2018). Z výslechu žalované má soud za prokázané, že účastníci se při uzavírání nájemní smlouvy dohodli tak, že žalovaná fakticky na nájemné nebude ničeho hradit, a to s ohledem na to, že smlouva o nájmu byla uzavřena v době rozvodového řízení s ohledem na zajištění bytové potřeby žalované za účelem střídavé péče rodičů o nezletilé děti, přičemž žalovaná v té době byla bez zaměstnání a pečovala o nezletilé děti, žalobce a žalovaná se dohodli, že žalovaná nebude žádné nájemné hradit; žalobce a žalovaná se následně v roce 2018 dohodli, že žalovaná bude nadále hradit nájemné ve výši 3.560 Kč; nájemné bylo hrazeno žalovanou od června roku 2018, a to ve výši 3 560 Kč (účastnický výslech žalované).

5. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti. Provedené dokazování hodnotil jednotlivě, jakož i ve vzájemných souvislostech, přičemž dospěl k následujícímu právnímu závěru.

6. Podle § 2202 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

7. Podle § 2246 odst. 1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle odst. 2 téhož ust., neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.

8. Podle § 2237 o.z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

9. Soud v daném případě dospěl k následujícímu závěru. Mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva o nájmu bytu (což ostatně ani účastníci nesporovali) na základě které, žalovaná užívá předmětný byt, nicméně ve smlouvě není uvedena výše nájemného, je zde pouze závazek žalované hradit nájemné vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Žalobce se v řízení domáhá obvyklého nájemného za výše specifikované období, a to s odkazem na výše uvedený § 2246 odst. 2 o.z. K tomu však soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dohodu i ohledně výše nájemného, když z dokazování vyplynulo, že účastníci se dohodli při uzavření smlouvy tak, že nájemné bude v nulové výši. Tuto skutečnost má soud za prokázanou zejména z účastnického výslechu žalované a z emailové korespondence účastníků řízení, z které vyplývá, že žalobce teprve na počátku roku 2018 chtěl změnit dosavadní stav, kdy užívání bytu žalovanou bylo, v rámci žalobcem deklarované pomoci žalované (email žalobce ze dne 22.2.2018), dosud bezplatné. Pokud žalobce prostřednictvím právního zástupce žalobce poukazoval na věrohodnost výpovědi žalované, soud poznamenává pouze toliko, že výpověď žalované v pozici účastníka má z pochopitelných důvodů, vyplývajících i z poučovací povinnosti (kdy účastníku řízení se dostává poučení o tom, že má vypovídat pravdu), vždy jinou váhu, než výpověď svědka, kde může mít význam věrohodnost zpochybňovat. V daném případě soud považuje za nutné uvést, i přes nyní uvedené, že účastnickou výpověď žalované považuje za věrohodnou, neboť je v kontextu s dalšími provedenými důkazy, jakož i se samotným jednáním žalobce, který po celou dobu trvání nájemního vztahu až do roku 2018 nájemné neurgoval, nevymáhal soudně ba ani v následující emailové korespondenci nehovořil o tom, že by mu žalovaná něco z titulu nájmu dlužila. K dohodě o jiné výši nájemného než nulové, došlo mezi účastníky v rámci emailové korespondence, kdy se dohodli na výši nájemného v částce 3.560 Kč. Tuto částku určil sám žalobce v emailu ze dne 17.4.2018. Žalovaná již v předcházející korespondenci projevila vůli hradit nájemné, částku určenou žalobcem pak fakticky akceptovala, když od června 2018 začala hradit na účet žalobce částku ve výši 3.560 Kč, jak sám žalobce uvádí v rámci svých vyjádření. Jednalo se tedy o projev vůle obou účastníků, kdy tito se dohodli na jiné výši nájemného, a to až na jaře roku 2018. S ohledem na smluvní volnost, jako základní zásadu nového občanského zákoníku, nic nebránilo účastníkům uzavřít takovouto dohodu. Pokud žalobce namítal, že dohoda o výši nájemného nebyla uzavřena v písemné formě, k tomu soud konstatuje toliko, že sice zákon dle výše cit. ust. § 2237 o.z. vyžaduje písemnou formu, nicméně nebyla-li tato forma dodržena, nemůže námitku neplatnosti uplatnit pronajímatel. Jinými slovy námitka neplatnosti z důvodu nedodržení formy svědčí jen nájemci, tedy žalované. Nutno na tomto místě podotknout, že to byli oba účastníci, kteří nechtěli uzavřít dohodu v písemné formě (email žalobce ze dne 17.4.2018). Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

10. Ohledně nákladového výroku II. rozhodl zdejší soud na podkladě § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen („ o.s.ř.“) tak, že žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Ke konkrétní výši jedné odměny za úkon právní pomoci dospěl soud na podkladě § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“). Odměna za jeden úkon právní služby činí 9 460 Kč. Právní zástupce žalované učinil ve věci celkem 4,5 úkonů právních služeb, za které náleží odměna ve výši 42 570 Kč (4,5 * 9 460), a to konkrétně dle § 11 odst. 1 písm. a) AT (převzetí a příprava zastoupení), dle § 11 odst. 1 písm. d) AT (sepis vyjádření k žalobě), dle § 11 odst. 1 písm. g) AT (2x účast u jednání soudu) a dle § 11 odst. 2 písm. f) (účast u jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí). K těmto úkonům dále náleží náhrady hotových výdajů zvoleného zástupce dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč, celkem tedy 1 500 Kč. Z důvodu, že právní zástupce žalované má sídlo své advokátní kanceláře mimo hl. m. Prahu, soud dle § 14 odst. 1 písm. a) AT náhradu za promeškaný čas, který činí 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou právní zástupce strávil do sídla soudu. Z internetového portálu mapy.cz bylo ověřeno, že na cestě ze sídla advokátní kanceláře do sídla soudu a zpět strávil zástupce celkem 112 min (2 * 56 min), což odpovídá náhradě za promeškaný čas ve výši 400 Kč (2 * 200 Kč). Právní zástupce učinil celkem 3 cesty, proto soud přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč (6 * 200 Kč). K tomu soud nahradil dle § 13 odst. 5 AT cestovní výdaje, při jejichž výpočtu vycházel ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění a prováděcích vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/ 2019 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, pro cestu uskutečněnou dne 25. 11. 2020 a dle vyhl. č. 589/2020 Sb., pro cesty uskutečněné ve dnech 27. 1. 2021 a 29. 1. 2021. Na základě výpočtu dospěl soud k závěru, že za cestu uskutečněnou do sídla soudu a zpět dne 25. 11. 2020 náleží náhrada ve výši 535 Kč a ve dnech 27. 1. 2021 a 29. 1. 2021 pak náhrady po 529,5 Kč, a to ve shodě s návrhem žalované. Celkem tedy soud na náhradě nákladů přiznal částky 42 570 Kč (odměna za úkony právních služeb), 1 500 Kč (hotové náhrady zvoleného zástupce), 1 200 Kč (náhrada za promeškaný čas) a 1 594 Kč (náhrada za cestovní výdaje). K tomu soud připočetl náklady vynaložené žalovanou na první setkání s mediátorem, jehož se žalobce odmítl účastnit, a to v doložené výši 484 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 47 348 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalované dle ust. § 149 o.s.ř., a to ve lhůtě určené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.